Feed me with your… 5.

autor: Mizuki & PeTiŠka

BILL

Spokojeně zafuním a couvnu od něj. „Pojď, na chvíli si sedneme a… já mám vlastně skvělý nápad! Co kdybys zítra přišel k nám na oběd? Představím tě mamce, určitě se jí budeš líbit!“ usměju se nadšeně.  

TOM

„Zítra? No proč by ne, a ty se m nebojíš? Co když jsem nějaký úchyl, který tě rozřeže a sní?“ zasměju se, když za ním procházím mezi stoly.  

BILL

„Proč? Protože už si měl příležitost to určitě udělat! A navíc… po tom, cos mi tu říkal za pěkné věci… nevěřím tomu, že ty bys ubližoval…“ usměju se a sednu zpátky ke stolu.  

TOM

„Dělal jsem si legraci. Tobě by snad ani nešlo ublížit… Moc rád tvou mamku poznám, určitě ji taky zajímá, s kým zrovna randíš.“

BILL

„Takže ty už to bereš jako randění, jo?“ pozvednu zvědavě obočí. „Tak co zítra v jednu? Napíšu ti adresu, vydrž…“ zahrabu v kabelce, vytáhnu blok a tužku a už mu jí píšu.  

TOM

Nevěřícně kroutím hlavou, to s sebou nosí celý psací stůl? „Oh díky, snad to najdu. Už se těším, až zjistím, po kom jsi tak krásný.“ 

BILL

Uculím se a podám mu lísteček. „Přijď včas, mamka nemá ráda nedochvilnost.“ 

TOM

„Okay. Příjdu včas…“ usměju se a měkce jej políbím na ukazováček.  

BILL

„Oh…“ zčervenám a stáhnu ruku k sobě. Fajn, pěkně mi motá hlavu! 

TOM

Objednám nám další drinky, přeci nebudeme sedět na suchu. V duchu si gratuluji, jak jsem si jej nahlodal. Určitě to nepotrvá dlouho a navštíví můj byt… a seznámí se s mým skalpelem.  

BILL

Čas mi s Tomem utíká strašně rychle. Pár drinků už v sobě máme, tak kouknu na hodiny od mobilu. „Oh, už jsou dvě hodiny ráno! Budu muset jít…“ zvednu se.  

TOM

„Budeš chtít doprovodit? No… stejně, i když řekneš ne, doprovodím tě. Nenechám tě jít samotného… aspoň budu vědět, kde bydlíš a zítra to lépe najdu.“ 

BILL

„Skvělý nápad!“ zazubím se, zaplatím, přehodím na sebe bundu a vyjdeme společně do tmy.  

TOM

Dovolím si ovinout paži okolo jeho pasu a držím jej, zatímco kráčíme uličkami.  

BILL

Tisknu se k němu a mlčky kráčíme ke mně. To je snad poprvé, co se tudy nebojím jít za tmy.  

TOM

„Kam teď?“zastavím se na rozcestí tří uliček, jednu z nich důvěrně poznávám. Ale raději nedám nic znát.  

BILL

„Furt rovně, hlavně si zapamatuj cestu, ať trefíš zpátky…“ usměju se a táhnu ho dál rovně.  

TOM

„Neboj, trefím,“ usměju se a dovedu ho až před vchod. Prstem jej hladím po bradě a usmívám se. „Můžu tě políbit na rozloučenou?“ 

BILL

Zvednu k němu hlavu a usměju se. „Zkus to…“ 

TOM

Prstem si přitáhnu jeho bradičku, jsem doslova hypnotizován jeho rty. Něžně se mu chvějí řasy a občas mu mrknou přivřená víčka. Dotknu se zlehka jeho hebkých polštářků a opatrně je líbám.  

BILL

Vydechnu mu do úst a přivřu oči. Pověsím se mu kolem krku a opřu se do polibku.  

TOM

Chlípně vklouznu jazykem do překrásných úst a líným lízáním mu plením ústa. Chutnáš mi, už teď! 

BILL

Proplétám svůj jazyk s jeho a přivírám slastně oči. Jemně zakloním hlavu pro lepší přístup a spolupracuji.  

TOM

Dlaní stisknu jeho malý pevný zadeček a zlehka zafuním. Cítím, jak se mi ježí v zátylku chloupky, dostává mě do kolen jeho vůně, jeho sliny…  

BILL

Stisknu mu tváře v dlaních a na chvíli se odtáhnu pro načerpání kyslíku. „Uh…“ 

TOM

Pousměju se a olíznu si rty. „Tak… zítra… v jednu.“ 

BILL

„Jasně, v jednu…“ uculím se, zamávám mu a už odemykám branku.  

TOM

Domů dojdu kolem půl čtvrté, toulal jsem se. Docela mě to bavilo.  

BILL

Nemůžu usnout. V posteli se převaluju neustále z boku na bok. Furt musím myslet na dnešní večer. Především na to, co se stalo před naší brankou.  

TOM

V hlavě mám trošku boj, myšlenky mi pobíhají jedna přes druhou a já nevím, co víc chci. Zabít a vychutnat si jeho krev? Nebo snad ušetřit jej toho zla a zamilovat se, čili mít vztah?