Prison Break – Příběh lásky 1.

autor: Tina & Sisa
483
Tom: Vylezl jsem z vězeňského autobusu a prohlédl si svůj nový domov na dalších pár let.

Bill: Momentálně jsme měli vycházky. Seděl jsem na lavičce a kolem mě stálo ještě pár „mých“ vězňů, něco jako ochránci. Já tady byl velký šéf a všichni se mě tady báli. To byla výhoda, mohl jsem poroučet.

Tom: Rozhlížím se kolem sebe. Odplivl jsem si a zapálil si.

Bill: Koukal jsem kolem sebe. Každý raději pohledem uhýbal. Až jsem zahlédl někoho, koho jsem tady ještě neviděl. „Hm… nové maso,“ ušklíbl jsem se.

Andy: Otočil jsem se jeho směrem „Ou.“

Tom: Zavrčel jsem, když mě dozorce chytil za ruku. Vyškubl jsem se mu.

Bill: Stále jsem ho mlčky sledoval. Zřejmě to nebude takový ten, který bude poslouchat, ale asi bude pěkně zlobit. To se mi začínalo líbit.

Tom: Zaprskal jsem, když mě zdrapl surověji a odtáhnu ho od sebe. Usykl jsem, když jsem schytal obuškem.


Bill: Upřeně jsem sledoval tu bitku. To malé kuře dostane pěkně za vyučenou, ale je nový, to ho jaksi omlouvá. Byl i docela hezký.

Tom: Nakonec jsem skončil na samotce. Procházím se tam a do všeho kopu.

Bill: Byl už večer a postupně zhasínali a zavírali mříže. Možná, že bych ho odtamtud mohl dostat, ale to si ještě rozmyslím. Lehl jsem si na postel a zavřel oči.

Tom: Prskal jsem a dělal tam bordel.

Andy: Vlezl jsem za Billem.

Bill: To třískání šlo slyšet až sem, to je teda pořádný vztekloun. Měl jsem zavřené oči a poslouchal ho.

Tom: Odkopl jsem postel a sedl si do kouta… zapálil jsem si.

Bill: Najednou bylo ticho, že by to už vzdal?

Andy: „Ahoj,“ sedl jsem si k Billovi.

Tom: Zapálil jsem zapalovač a zalapal po dechu, kdyže zpustil poplach a následně sprchy. „Kurva!“ křikl jsem.

Bill: Lekl jsem se. „Co tady děláš?“ prudce jsem se posadil a pak uslyšel ten hluk.

Andy: „Přišel jsem za tebou.“

Tom: Prskám a kroutím promočené tričko.

Bill: Koukal jsem na něj, jako totální vůl, ještěže to tou tmou nešlo tolik vidět. „A proč jako?“

Andy: „Nudil jsem se,“ pohladil jsem ho po tváři. „Co tam ten kretén dělá?“ zasmál jsem se, když na chodbě spustily sprchy.

Bill: „Vypadá to, že je to pěkně zvíře, vsadím se, že tam hulí, je v depresi, to znám.“ zasmál jsem se.

Andy: „Bude to s ním těžké,“ zasmál jsem se.

Bill: „No to se ještě uvidí, možná, že až tolik ne.“

Andy: Usmál jsem se a přikývl.

Ráno

Tom: Vylezl jsem ze samotky a mířil k cele.

Bill: Vstal jsem a pořádně se, jako kočka, protáhl.

Tom: Zalezl jsem do postele.

Bill: Vylezl jsem z cely a už jsem měl po boku dva chlapy. Je to výhoda, protože si nikdo netroufne dovolovat. Mířil jsem k cele toho nového.

Tom: Zapálil jsem si a kouřil… kopu do nohy postele.

Bill: Sledoval jsem ho. „Nějaký moc naštvaný, ne?“ řekl jsem mu a stál u vchodu do cely

Tom: Zvedl jsem se na loktech a podíval se ke dveřím od cely… odtáhl jsem se a zvedl obočí… prohlížím si ho.

Bill: „Ten radar díky tomu cigáru byl slyšet přes celou basu. Na samotce s tím raději nezačínej.“

Tom: Vyfoukl jsem dým a vstal. Opřel jsem se o stěnu naproti němu a klouzal po něm pohledem.

Bill: Nebál jsem se ho. Za prvé, mám za sebou dva chlapy, kteří mu klidně můžou rozbít hubu, a za druhé, ani nevím, prostě se ho nebojím. Díval jsem se na něj. „Hulíš jak fabrika.“

Tom: „Stává se,“ pokrčil jsem rameny a pomalu jdu k němu. Zapřel jsem se o cely těsně před ním. Mám od něho jen pár milimetrů. „Vadí ti?“ díval se mu do očí.

Bill: „Řekl jsem snad, že mi to vadí?“ koukal jsem mu zpříma a drze do očí.

Tom: „Nepověděl jsi kromě omáčky a zbytečných keců nic.“

Bill: „No fajn, pane netykavko,“ odtáhl jsem se od něj a pokračoval ve své předchozí cestě.

Tom: Olízl jsem si rty a sklouzl pohledem na jeho zadeček.

Bill: Šel jsem se najíst, i když tady jídlo se ani jídlem nazvat nedalo.

Tom: Ušklíbl jsem se.

Bill: „Nasnídal“ jsem se a pak jsem si šel ven zapálit.

Tom: Zívl jsem si.

Bill: Koukal jsem kolem a kouřil.

Tom: Vylezu.

Bill: Sedím na lavičce.

Tom: Seběhl jsem do jídelny.

Bill: Odhodil jsem cigaretu a opřel se.

Tom: Sedl jsem si ke stolu.

Bill: Šel jsem zpět dovnitř a chlapi se mnou. Šel jsem přes jídelnu a viděl ho, jak jí. Vlastně ani nevím jméno, měl bych ho zjistit.

Tom: Odfrkl jsem si a misku shodil na zem. Vstanu.

Bill: Pověřil jsem jednoho chlápka, aby mi zjistili jeho jméno, ještě jsem se na něj podíval a pak šel do knihovny.

Tom: Zamířil jsem do cely.

Bill: Rád tam chodím, protože je tam klid a občas si i něco přečtu, i když by to do mě nikdo
neřekl.

Tom: Kouřím… nakonec jsem vstal a prohlížel si to tu.

Bill: Sedl jsem si do rohu knihovny a otevřel si knihu.

Tom: Vešel jsem do knihovny.

Bill: Otočil jsem list a očima létal dál po řádcích.

Tom: Odstrčím si z cesty nějakého týpka a než bys řekl švec… pobili jsme se jako psi.

Bill: Zvedl jsem oči od knihy a koukal na ně. Zase on? To není možné, to je snad jeho hobby, ne? Před chvíli jsem se dozvěděl, že se jmenuje Tom.

Tom: Skopl jsem ze sebe svalovce.

Bill: Neudělal jsem nic. Jen jsem se na ně díval. Má sílu, to se musí nechat.

Tom: Kopl jsem do něj a vstal… zavrčel jsem.

Bill: Držel jsem knihu a očima jej sledoval.

Tom: Skopl mě na zem. Tak tohle posral chlapec. Shodil jsem ho ze sebe a pořádně mu naložil. Než jsem se stihl vzpamatovat, zase jsem skončil na samotce. „Ale já už na to jebu!“ křikl jsem.

Bill: No tak to je drsné. Je tu sotva dva dny a už je podruhé na samotce. Je to ale vůl, měl by spíš uvažovat mozkem, teda jestli nějaký má.

Tom: Prskám.

Bill: Přemýšlel jsem. Klidně ho můžu dostat ven, to není problém, ale stejně ho tam ještě tuhle noc nechám, vzteklouna.

Tom: Znovu do všeho kopu. Vytáhl jsem zapalovač, ale podíval jsem se na senzor. Postel jsem opřel o umyvadlo tak, že vznikl jakoby stan. Sedl jsem si pod to a zapálil jsem si. Znovu to začalo hučet, ale před vodou mě chrání postel. Ušklíbl jsem se.

Bill: Už zase kouří. Ten randál jde slyšet přes celé vězení. Všichni opět nadávají.

Tom: Spokojeně potahuju z nikotinové tyčinky.

Bill: Všichni začali nadávat, a že si toho hňupa zítra podají.

Tom: Dokouřím, na podlaze je normálně potopa. Do dveří vešel bachař, zvedl jsem obočí. „Klepat neumíš?“

Bill: Ležel jsem na posteli a poslouchal ty nadávky a hluky.

Tom: „Ještě i němý?“ zvedl jsem obočí.

Bachař: „Zavři zobák. Co tady, kurva, zase děláš? Myslíš, že jsi tady jediný nebo co?“ vytáhl jsem ho za loket na nohy.

Tom: Vyškubl jsem se mu. „Nechytat!“

Bachař: „Proč, jsi snad z cukru? Tak jdeme, jdeme!“

Tom: „A kam jakože?“

Bachař: „Třeba na fotbal? Do cely, ne? Bože, ti dnešní vězni…“ vedl jsem ho do cely.

Tom: Cukal jsem se.

Bachař: „Jdeme, ty netykavko!“ popostrčil jsem ho před sebou.

Tom: Zavrčel jsem a šel do cely.

Bachař: Strčil jsem ho do cely a zamkl ji.

Tom: Zaprskal jsem a kopl do dveří.

Bill: Viděl jsem bachaře, jak si něco brble a pak ránu, tak oni ho dali vedle mě, jo?

Tom: Prskal jsem a sedl si do kouta a znovu si zapálím.

Bill: Vstal jsem a přešel k mřížím. „Být tebou, tak to nedělám, jinak ti ráno každý natrhne prdel,“ řekl jsem mu. Neviděl jsem na něj, ale slyšel jsem ten zvuk.

Tom: Podíval jsem se na něj.

Bill: „Típni to!“ řekl jsem razantně.

autor: Tina & Sisa
betaread: Janule

4 thoughts on “Prison Break – Příběh lásky 1.

  1. Priznám sa, že toto ma zaujalo hlavne kvôli názvu (ten seriál som totiž mala rada :D), no a k deju… Tom ako rebel a Bill ako Big Boss… dobrý nápad, uvidíme, čo z toho vznikne.

Napsat komentář: Kirsten Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics