Feed me with your… 6.

autor: Mizuki & PeTiŠka

BILL

Kolem půl páté konečně zaberu, těšíc se na dnešní odpoledne. Mohlo by mezi námi být víc? Snad ano…  

TOM

Ráno jdu do práce, mám jen zkontrolovat pár vazů na noze jedné slečny. Naberu si pár skalpelů a stříkaček, také nějaké jehly a kleště. Tam se to ztratí a nikdo si toho nevšímá. Pak si zajedu domů, uklidím nástroje na místečko, převléknu se a hezky se vyvoním. Mám střízlivou tmavošedou košili z lesklých vláken, černé kalhoty. Ohrnu si rukávy, copky stáhnu do culíku a prohlížím se v zrcadle. Opálená pokožka mi dodává lehce opálený vzhled. Teď ještě vyzvednout květiny v květinářství a mohu se představit tvé mámě.  

BILL

Už netrpělivě pobíhám po kuchyni. Mamce jsem o Tomovi řekl, takže jsem ji požádal, aby uvařila něco výjimečného. Šílí ze mě, protože vyvádím jak malej kluk před důležitou písemkou. Ne, ona nešílí, ona se mi směje! Každou chvíli koukám z okna a kontroluju se v zrcadle.  

TOM

Držím dvoje květiny. Pugét rudých růží pro Billa a vázanou žlutou květinku neznámého původu pro jeho mámu. Naposled se v autě navoním a pak ho zamknu. Zazvoním na branku u rodinného domu, který je rozdělen na dvě části. Podle plotu mezi částmi mi dojde, že zde bydlí asi ještě jiná rodina krom vás. 

BILL

„Je tady!“ křiknu nadšeně. Nazuju tenisky a vyběhnu ven. Už zdálky se na Toma usmívám. Odemknu branku a pustím ho. „Ahoj.“ 

TOM

„Ahoj…“ políbím jemně jeho rty a jdu za ním, kam mne vede. Zuju se a vstoupím do kuchyně, kde se pozdravím s jeho matkou. Podám jí kytičku a představím se. Pak se otočím k Billovi a puget rudých růží mu podám. „Pro tebe…“ 

BILL

„Tome, jsou nádherný…“ prohlídnu si každou růži zvlášť. Kouknu na něj a chvíli váhám. Nakonec mu obtočím jednu ruku kolem krku a přitáhnu pro polibek. Rychlý, jako poděkování.  

TOM

Usměju se a zasednu ke stolu. Billova máma se ptá, jaký mám radši steak, a tak odpovím, že ne moc propečený, ale spíše krvavý.  

BILL

Já si nechám nandat ten propečený a pustím se do jídla. Sedím naproti Tomovi, to abych na něj dobře viděl.  

TOM

„Je to opravdu výtečné, nikdy by mě nenapadlo prokládat steaky malinami, je to opravdu skvělé,“ pochvaluju opravdu dobrý oběd.  

BILL

Usměju se nad mamčiným zrudnutím. „Mamka se v kuchyni vyzná, měl bys k nám chodit na oběd častěji…“ zazubím se a napiju se džusu.  

TOM

„Oh, to ne, to bych byl jako vyžírka. Ale je to opravdu dobré,“ olíznu nůž od bramborové kaše a něžně ho pod stolem kopnu.  

BILL

Zašklebím se na něj a oplatím mu kopnutí.  

TOM

Dál jakoby nic jím, ale když mě znovu kopnul, uvězním jeho nohu mezi svými a pošimrám jej zespodu v podkolení jamce.  

BILL

Vypísknu a škubnu nohou. Praštím se do stolu a zaúpím. „Tome!“ vykulím výhružně oči. Mamky nevěřícného pohledu si nevšímám.  

TOM

Zasměju se a odložím příbor na prázdný talíř. „Bylo to výborné.“ 

BILL

Taky dojím, vstanu a posbírám příbor. Projdu kolem Toma a lehce do něj rýpnu loktem. Hodím to do myčky a otočím se zpátky ke stolu. „Díky, mami,“ usměju se na ní a kouknu na Toma. „Chceš vidět můj pokoj?“ zazubím se.  

TOM

„No rád,“ zvedám se a zasunu židli. Povzbudivě se usměju na jeho mamču, docela milá paní. Nechám se zavést do jeho pokoje a posadím se na postel. „Máš to tu moc hezky vyzdobené…“ 

BILL

„Že?“ usměju se, zavřu dveře a přejdu ke stěně s fotkami. „Každá fotka pro mě něco znamená. Vidíš? Tady to je maturitní ples… ještě s otcem… umřel, když mi bylo 19, měl rakovinu a přišli na to pozdě. Jeho přání bylo, abych vystudoval vysokou školu, takže se pro něj snažím…“ smutně se pousměju a sednu vedle Toma.“ 

TOM

„To je mi opravdu líto. Je pěkné že studuješ na vysoké… držím palce při dokončení. Kdo je tohle…? “ ukážu na fotku, trochu ve mně hrklo, když jsem zjistil, že na ní drží za ruku dívku ze včerejška.  

BILL

„Kdo? To je Mia!“ rozzářim se. „Moje nejlepší kamarádka, známe se už od prváku z gymnázia, a teď se mnou studuje i výšku…“ přikývnu a kouknu na něj. „Ty ses lekl, aby to nebyla přítelkyně?“ přivřu podezřele oči.  

TOM

„Jo…“ zrudnu a žmoulám si nervně rukáv, přesvědčivě rudnu a pak se uculím. „Takže jsi vlastně single…“ 

BILL

„Jo, jsem single… ber to jako výzvu…“ pousměju se sebevědomě a pohodlně si sednu.  

TOM

„Miluju výzvy…“ položím ti dlaň na stehno a jemně pohladím.  

BILL

„Tak to pro tebe nebude nic složitého,“ kouknu na jeho dlaň a ošiju se lehce.  

TOM

„Myslím, že ne…“ zaculím se a přitáhnu si jeho bradičku pro polibek.

betaread: Janule