autor: LadyKay
„Takže ty si nedáš pokoj!“ Automaticky zvýším hlas. Věděl jsem, že je to on, a teď jsem ho přistihl při činu. Na té afterparty jsem se ovládal, kytky jsem mu poslal zpátky a doufal, že mu docvakne, že má Billa nechat na pokoji. Chlapec má očividně delší vedení, tudíž mu to nedošlo, takže mu to budu muset vysvětlit znovu. Tentokrát však důrazněji. Jens, alespoň si myslím, že se tak jmenuje, na mě vystrašeně třeští oči. Ani se mu nedivím. Vztek mnou hezky cloumá, takže nepředpokládám, že mám dvakrát přátelský výraz.
„Ale já…“ Nenechám ho doříct větu. Natlačím ho na schránky a chytnu pod krkem.
„Necháš mýho bráchu být. Je ti to jasný? Nemá zájem! Ještě jednou se dozvím, že jsi ho nějak kontaktoval a nahlásím tě na policajty. Rozumíme si? Tak slyšels?“ Silně jím zatřesu. Pokud bych se dohmátl toho, že Billovi poslal další psaníčko, nevolal bych policajty, ale zabil bych ho, což mu přirozeně říkat nebudu. Bůhví, co je to za magora, ještě by to použil proti mně. Ze stejného důvodu se musím i ovládat, abych mu jednu nenapálil. Nakonec by mě ještě udal za napadení a tahali by mě po všech čertech. Zabiju kripla a zavřou mě za zdravýho. Počkám, dokud nekývne hlavou a povolím stisk.
„Teď se odsud kliď a nechci tě už nikdy vidět v Billově blízkosti.“ Obdivovatel krásy mého mladšího sourozence se sebere a vypálí odsud jako střela. Doufejme, že má svůj život natolik rád, že tohle byl poslední dopis, jenž měl Bill obdržet.
O měsíc později
„To je snad vtip!“ Dolehne ke mně hlas běsnící divy, která se, jak jsem se mohl na vlastní uši přesvědčit, právě navrátila domů. Mrknu na hodiny. Nějak brzo zpátky. Ráno do sebe nalil kafe, ani nesnídal, protože ‚už teď je pozdě, brouku‘ a vystřelil z bytu. Čekal jsem, že bude do večera v tahu a není ani poledne a divuška se vrací zpět do mojí hřejivé náruče.
Jeho hysterický výkřik mě vytrhl z přemítání o tom, že se Bill změnil. Změnil se a stále spekuluji, zda k lepšímu nebo k horšímu. Například jeho chování ke mně je jiné. Přestal mě peskovat, což by se dalo brát jako pozitivum, kdyby si mě aspoň nadále všímal. Takhle mě skoro celý den ignoruje, je ponořen do svých myšlenek a ruku do ohně bych strčil na to, že něco chystá.
„Co se stalo?“ Zvednu pohled od novin, které stejně nečtu. Odhaduji, že jsem je minimálně dvacetkrát bezmyšlenkovitě prolistoval, aniž bych si zapamatoval alespoň jeden z tučných titulků.
„Tohle.“ Třískne přede mě nejnovější vydání Vogue a soptí vzteky.
„A?“ Pokrčím rameny, když si prohlédnu obálku.
„Jsi slepej. Ty ho nevidíš?!“
„Vidím. A?“
„Můj Vogue!“ zahřmí jeho hlas, a kdybych s ním nevyrůstal a nepamatoval si tak, jak fňukal, když si odřel koleno, jak brečel v noci a cpal se ke mně do postele, protože se bál bubáků, možná by mi nahnal i strach. Ale takhle nic, jen sedím, očima těkám z Billa na obálku a čekám na další výlev.
„A?“ Zopakuji potřetí a opřu se lokty o desku stolu. Nějak mi nedochází, co se mi tu snaží sdělit.
„Otiskli s ním interview.“
„No a co? Je to lifestylový magazín. Tam se o módě píše, co jsem si tak všiml, a on jaksi do módní branže patří.“ Pokrčím rameny, složím noviny a uhladím je. Když znovu vzhlédnu, spatřím Billa celého rudého vzteky.
„Ten rozhovor s ním má tři strany textu plus tři strany obrazové přílohy. Při posledním interview se mnou zabíral text dvě a půl strany a fotky byly rovněž na dvě a půl!“ Jednotlivá slova cedí skrze zuby a tiskne ruce v pěst, až mu bělají klouby.
„Pro tu jednu stránku…“ mávnu nad tím rukou. Nevím, co řeší. Jedna strana sem, jedna strana tam. Dělá z toho šílenou tragédii, a přitom je to naprostá pitomost!
„Tobě to vůbec nedochází?!“ Šlehne po mně pohledem a zapře se dlaněmi o hranu stolu. „On mě chce zničit!“ Nařkne svého exmilence a upře na mě oči, v nichž se mísí zoufalství se strachem. Já se z něj fakt zcvoknu!
„Nemyslím si,“ zavrtím hlavou. Pete o něm vůbec v Miláně nemluvil, nezajímal se o něj, neptal se na jeho soukromí ani práci. Dokonce bych řekl, že se tvářil, jako by žádný Bill Kaulitz nikdy neexistoval. Vlastně ano… Řekl jednu větu, která měla s bráškou souvislost. V něčem mu rozumí, ovšem v čem to je, jsem se nedozvěděl ani od Billa ani od Peta. Tajnůstkáři! Oba moc dobře vědí, o co jde a záměrně mi to neřekli.
„Ale jo, usiluje o to. Je to blázen.“ Bill poslední slovo zašeptá, jako by se snad bál, že by nás někdo mohl slyšet. Samozřejmě neopomene dodat, že Pete je prostě naštvaný, že ho opustil a že je úspěšný návrhář, proto ho chce potopit. Ten brácha a jeho katastrofické vize!
„Bille,“ povzdechnu si, „nic na tom není. Oslovili ho, vyšel jim vstříc, zodpověděl otázky, otiskli to. To je celá věda. Sám jsi říkal, že reklama je důležitá. A tohle reklama v podstatě je.“
„Ty se ho zastáváš?“ Zklamaného tónu a nevěřícného výrazu jeho dokonalé tváře si nelze nevšimnout. Brada se mu začíná třást a do očí se mu derou slzy. Vždyť jsem tak moc neřekl. Ano, můj bratr je sice chlap, ale je důkazem toho, že i my muži máme svoje dny. Kdybych nevěděl, že je to naprostá kravina, domníval bych se, že to dostal. Aspoň bych chápal tu jeho občasnou přecitlivělost a změny nálad. Po pár vteřinách zavrtí hlavou a s hlasitým povzdechem zmizí za dveřmi ložnice.
„Hele, já za to nemůžu.“ Vyhrknu, když zachytím Absiho znechucený pohled. Rezignovaně vstanu, odnesu hrnek s nedopitým kafem a postavím jej na kuchyňskou linku. Kdybych aspoň řekl něco hnusného, ale tahle… I když jsem možná použil špatná slova nebo jen příliš tvrdý tón. Na Billa se nikdy nesmělo křičet. Už jako malej automaticky začal bulet, když mamka jen malilinko zvýšila hlas. Opět dosáhl svého. Podařilo se mu ve mně znovu probudit pocit viny. Pomalu se sunu ke dveřím ložnice, na něž pro jistotu zaklepu. Zevnitř se však nic neozve. Zopakuji klepání, ale ani napodruhé nezazní výzva, abych vešel. Stlačím tedy kliku dolů a nejprve jen nakouknu, abych obhlídnul terén. Brácha leží na břiše na posteli a hlavu má zabořenou do polštáře. I kámen by se nad ním ustrnul.
„Billy,“ zašeptám, když se položím vedle něho. Pohladím jej po zádech a pokusím se jej otočit obličejem k sobě. Bill sebou však cukne, čímž mi naznačuje, abych ho nechal na pokoji a nesahal na něj.
„No tak, lásko. Vždyť jsem ti nic neudělal.“ Namítnu. Nehodlám se omlouvat. Neprovedl jsem nic špatného. Řekl jsem jen svůj názor a on to musí akceptovat, přestože se mu to vůbec nelíbí.
„Zastáváš se ho.“ Zahuhlá si do polštáře a poodsune se.
„Nezastávám se nikoho.“
„Jo jo, jsi na jeho straně.“ Obviní mě ze spiklenectví s Petem. Kristepane, za čí hříchy já trpím?!
„Nejsem na ničí straně.“ Vzápětí je mi jasné, že jsem raději měl buď mlčet, nebo zvolit jiná slova. Diva se totiž po těchto mých slovech vymrští do sedu a probodne mě očima.
„Na ničí? Na ničí?!“ Štěkne. K mojí smůle to pochopil přesně tak, jak jsem nechtěl, aby si to přebral.
„Bille, myslel jsem to tak, že…“
„Moc dobře vím, jak jsi to myslel.“
„Samozřejmě jsem na tvojí straně, ale jsou chvíle, kdy s tebou zkrátka nesouhlasím. Mám na věc prostě vlastní názor, a ty ho budeš muset přijmout. A pokud mě nehodláš respektovat, nemáme se o čem bavit.“ Chystám se vstát z postele, ale Bill mě v poslední chvíli zadrží a přinutí mě se znovu posadit. Jako párek hadů se kolem mě začnou ovíjet jeho paže.
„Nezlob se.“ Zapřede mi do ucha a nepřestává mi dlaněmi kroužit po hrudi, přičemž neopomene sem tam sklouznout níže a zavadit o lem kalhot. Jeho horké rty se mazlí s mou šíjí a mně se pomalu všechno vykuřuje z hlavy.
„Mám tě odprosit na kolenou?“ šeptne a já se jen ušklíbnu. Takhle by se nikdy neponížil, je to pod jeho úroveň…
Vtom však ústa přestanou s laskáním a jsem nucen otevřít oči, jež jsem skrze blažený pocit měl až dosud zavřené. Můj zrak okamžitě přistane na Billovi, který se přemístil a nyní klečí pode mnou. Jeho dlaně zvolna kloužou po mých stehnech, nehty se jako kočičí drápy zarývají do džínoviny a jeho čokoládové oči si mě chtivě prohlížejí.
Zruší vzdálenost, jež dělí naše těla a přitiskne se ke mně. Jeho dech ovane mou tvář a opět jsem to já, kdo neodolá a vrhne se na rty toho druhého. Bill mi však víc než ochotně vychází vstříc. Jeho jazyk prozkoumává moje ústa, proplétá se s tím mým. Prohloubím polibek, avšak dvojče se ode mě k mojí nelibosti odtáhne.
Otazníky se z mých očí vytratí, když rozepne můj pásek a následně i zip u kalhot. Myslím, že mi konečně docvaklo, jak to odprošování na kolenou bylo míněno. Několika trhavými pohyby ze mě svlékne džíny. V momentě, kdy se jeho ruka dotkne přes tenkou látku mého penisu, pomalu a dlouze jej hladí, čímž mě donutí znovu zavřít oči. Opět se přivine k mému tělu, načež si ho za krk přitáhnu blíž a spojím s ním rty. Líbajíc mě, se začne dobývat do mých boxerek. Hladí mé tvrdnoucí mužství a spokojeně se pousměje do polibku, když dosáhne toho, oč usiloval, což bylo moje slabounké zasténání.
Nechám jej, aby mi přetáhl tričko přes hlavu. Kde tento svršek skončí, se nestarám. V mém zorném poli se nachází jen Bill a na něj se soustřeďují všechny mé smysly. Mé oči hltají každý jeho pohyb, můj nos nasává vůni jeho těla, ústa líbají sametovou pleť a ruce hladí horkou kůži.
„Bože!“ Vyjeknu, když zuby dráždivě skousne moji bradavku, již vzápětí olízne a vsaje mezi rty. Prsty jedné ruky kreslí obrazce na mých zádech, zatímco ta druhá nebezpečně směřuje dolů. Doufám, že ji znovu vsune pod látku a začne pracovat na tom, aby mě zbavil zvětšujícího se problému, ale nesměl by to být Bill, aby mě nepřevezl. Zastaví se na mém podbřišku, kde mě vábivě a mučivě zároveň hladí.
„Dočkáš se.“ Přislíbí, když se neovládnu, uchopím jej za zápěstí a sám začnu jeho dlaň tlačit dolů. Zakňučím a zabořím hlavu do jeho ramene, šeptajíc prosby, aby mě už dál netýral.
Zdá se, že se konečně smiloval, protože se odsune, uchopí lem spodního prádla a pohledem mě vybídne, abych nadzvedl pánev. Což okamžitě učiním. V příštích vteřinách jsem zbaven i posledního kousku oblečení. Bill se sice skloní ne však kvůli tomu, aby mi pomohl od tlaku v klíně. Jeho pusa se přisaje k vnitřní straně stehna. Usyknu, ne bolestí, spíše automaticky, když mě kousne.
„Mrcho,“ otituluji ho, když ke mně vzhlédne, ušklíbne se a znovu zuby stiskne jemnou kůži.
Když se jeho pozornost konečně zaměří na toho, kdo po ní touží nejvíce, a znovu se mu dostane péče jeho dlaní, zalapu po dechu. Bill palcem rozetře kapku na mém žaludu, obkrouží jej jazykem a následně jej vsaje do úst. Spod přivřených víček sleduji černovlasou hlavu pohybující se v pravidelném rytmu v mém klíně.
„Děláš to… dobře… jo…“ mumlám nad ním. Sakra dobře! Bill je zkrátka nejlepší, prostřednictvím svých úst mě dokáže zbavit příčetnosti. Zrovna jako teď. Jakmile mě totiž začne sát důrazněji, zvrátím hlavu vzad a vykřiknu jeho jméno. Zareaguje na to tím, že vezme do ruky moje varlata a začne je mnout. Je si až moc dobře vědom, že se mi to líbí.
„Bože… Bille… Tááák! Jo, jo, jo!“ Pobízím jej víc a víc. Připadá mi to, jako by se moje tělo zmítalo v horečce. Spaluje mě to. Na kratičký moment mě propustí ze svých úst, aby vzápětí mohl naposledy vsát můj žalud. Uvnitř mě totiž exploduje. Zády dopadnu na postel, přerývavě vydechuji a užívám si ten dokonalý pocit uspokojení.
„Hm.“ Zamručím, když ucítím horké rty posunující se po mé hrudi nahoru. Pomalinku otevřu oči a spatřím nad sebou jeho tvář.
„Bylo to dokonalý.“
„Já vím,“ odvětí mi sebevědomě a věnuje mi odzbrojující úsměv.
„Miluju tě.“ Zachraptím.
„Miluju to, jak chutnáš.“ Dostane se mi jiné odpovědi, než jsem očekával a již jsem si v hloubi duše přál. Pocítím zklamání, vzápětí sám sebe však konejším, že se vyznání lásky z jeho úst dočkám. Jednoho dne určitě…
Bill
„Já ho znám. To je ten pošuk, za kterým jsi kdysi odfrčel do Paříže a mě jsi nechal trčet doma.“ Pronese Tom dotčeně, když nás přijde hostitel přivítat osobně. Oba si s ním potřeseme rukou. Než se vzdálí, aby se mohl věnovat dalším hostům, popřeje nám příjemnou zábavu a přislíbí, že se ještě uvidíme.
„Jo a tys mi to potom měsíce vyčítal.“ Zašklebím se na Toma, popadnu ho za ruku a táhnu ho víc mezi lidi.
„Kdybys mě vzal s sebou, neměl bych ti co vyčítat. Dědek plesnivej. Moc dobře si pamatuju, jak po tobě pořád šmátral. Úchyl jeden, je rád, že udrží moč!“
„Ticho.“ Syknu a usměji se na neznámou ženštinu, co se po nás otočí, jelikož zaslechla několik posledních Tomových slov. Ještěže neví, o kom je řeč. Nepochybuji o tom, že by to vyslepičila Joopovi. Nevím totiž, jak bych mu to vysvětloval. Baby jsou odjakživa šílený drbny!
„Osahával tě a ty ses nechal.“ Vede si dál svou. Jednou na tu svou žárlivost pojde.
„Nenechal.“ Bráním se. Jen mě chytl za ruku, to je toho. Vyčítám snad já Tomovi všechny ty holky, se kterýma se válel v posteli? Nevyčítám. Minulost je minulost a tečka.
„Támhle je Karl,“ kývnu směrem k Lagerfeldovi a drcnu do bráchy, aby mu zamával na pozdrav. Tom se široce usměje a zvedne dlaň. Karl nám odpoví pokynutím hlavy a vrátí se k hovoru s nějakou mladou holčinou. Prozatím za ním nepůjdu, nechám to na později. Nejprve musím zjistit, kdo významný a potřebný pro mě se tu nachází. Karl má čas.
„Beatrice!“ vykřiknu, když kolem mě prochází ženská, co měla být můj spojenec ve zničení Peta. Jde mi zrovna do rány. Ví, co se kde šustne, tudíž bych se od ní mohl dozvědět, jak je možné, že ten parchant znovu dostává tak skvělé zakázky.
„Bille, ráda tě vidím.“ Stiskne mě v náručí a políbí mě na tvář, přičemž se snažím, aby na mě neviděla, jak odporné mi to je.
„Já tebe taky. Mohl bych tě poprosit na slovíčko?“ Optám se jí přehnaně líbezným hlasem.
„Billy?“ ozve se vedle mě bráchův hlas. „Zajdu nám pro něco k pití.“ Chápu ho. Vidí v tom způsob, jak sám sebe uchránit od nezáživné konverzace. Jen kývnu, věnuji mu děkovný úsměv a otočím se zpět k Beatrice.
„Jak se ti líbila poslední přehlídka Dolce and Gabbana?“ Nehodlám dlouho chodit kolem horké kaše a ani nemám chuť se s ní nějak moc dlouho vybavovat. Nerad bych nechával bráchu moc dlouho samotného, zase by mi to předhazoval jak to Miláno, který mám ještě dneska na talíři.
„Famózní, jako vždy.“ Její oči se okamžitě rozzáří a začne pět ódy na nadání Stefana a Domenica, přičemž nezapomene polichotit mojí osobě a ujistit mě, že je jednou všechny strčím do kapsy, protože už teď jim dost šlapu na paty.
„Spousta známých tváří, přední modelky a modelové…“ postupně vyjmenuji všechny přednosti, které jejich módní show měla. „Jsem opravdu rád, že na ně přítomnost jednoho člověka nevrhla špatné světlo.“
„Také jsem se toho obávala.“ Přitaká mi. Jsem šťasten, že si rozumíme. „Přece jen je oslovit osobu s takovou pověstí dost riskantní.“
„To ano. Osobně bych to neudělal. Nechápu, jak se mu podařilo získat tak skvělou práci…“ Tak a teď by se mohla chytit a podělit se se mnou o to, co ví. Beatrice mě však zklame.
„To by mě rovněž zajímalo. Ostatně to můžeme co nevidět zjistit.“
„Jak to myslíš?“ Zamrkám a nechápavě zavrtím hlavou. Když kývnutím naznačí směr, jímž se mám podívat, otočím se a v tu ránu si připadám, jako by mi někdo dal facku. Pořádnou facku nebo možná spíš pěstí. Ne, tohle ne!
autor: LadyKay
betaread: Janule
Takže Tommy nám vystopoval Jense… Teď ještě zjistit, kdo ho posílá.
Bill už je vážně paranoidní. Pete chce Billa zničit? Ale Bille… Anebo taky ano a naše diva může mít pravdu. A nástrojem Billova zničení má být třeba Tommy! A o tom, kdo je bláznem, by se dala vést debata…:))))
"Bill to pochopil přesně, jak jsem nechtěl…" :)))) Jak typické pro divu.
A tak přecijen Bill ještě Tommymu neřekl, že ho miluje. Teď měl opět šanci a zas kličkuje…
Aaa, že by Pete opět na scéně? Je tu, aby sváděl Tommyho?
A zase nevím nic…Jens Romeo stejně není =)
A Pete už mě štve, musí být fakt všude, je jasné, že to na Billa bere přes Toma, v tom souhlasím s Ondi.
Doufám, že Bill bude mít dost rozumu, aby Peta ignoroval a nepředvede nám jeden ze svých proslulých záchvatů…
[2]: Jani, jenže pokud Bill Tommyho nemiluje, tak Pete stejně s tou pomstou nepochodí. A já mám stále víc za to, že Bill Toma skutečně nemiluje. Bere ho jako svou hračku, ale láska? Měl možnost mu to říct a neřekl. Hrozně mě tím dnes Bill zklamal. Ale hrozně! Když se mu Tommy vyznal, já už čekala, že Bill řekne "miluji tě"… Docela bych si přála, aby to Pete myslel s Tommym vážně, alespoň by Tommy získal skutečnou lásku a srdce. Pete milovat umí. Já už nevím, co si myslet.
Jens Romeem určitě není.
[3]: Ondi, já si myslím, že Bill Toma miluje, ale je tam nějaké ALE, kterému nerozumím a kterému musím přijít na kloub.
A Toma mi bylo hrozně líto, když čekal na ta dvě slůvka od Billa a marně…
[4]: Ani mi nemluv, já jsem snad tu Tommyho naději cítila přes monitor a stejně tak i to obrovské zklamání. Já jsem s Tomem tento okamžik tak strašně prožívala. Je mi Tommyho tolik líto.
A s Billem dnes nemluvím, naštval mě, sobec jeden. Já mu dám ALE…
[5]: Vůbec se ti nedivím, dneska s ním taky nemluvím, chudáček Tomi…
Tak co, vy dvě detektivky? 😀 Koukám, že Janči nesedí Pete, Ondi naštval Bill(použila jsem slušnější výraz, než mě prvně napadl)… Bill je Bill, co vám na to mám říct :)) Jakého jsem ho vymyslela, takového vám jej předkládám. Už jsem někde psala, že Bill má být pravým protikladem Toma, ne? Je na vás, abyste posoudili, zda je nebo není.
Zároveň jsem vám chtěla popřát krásné svátky s lidmi, co máte rády, po boku. To je podle mě to nejdůležitější 🙂 ♥
[7]: Hrozně moc děkuju za přání, i když u nás bohužel budou Vánoce z osobních důvodů smutné a uplakané…
Takže i tobě nádherné a pohodové Vánoční svátky, krásně si je užij ♥♥♥
[8]: To mě mrzí, Jani. Sama Vánoce moc ráda nemám a letos nebudou dvakrát veselé, takže se docela těším, až bude po nich. Ale pokusím si je užít v rámci možností. Děkuju ♥
[7]: Moc a moc děkuji za přání, velmi potěšilo a zahřálo, a i tobě, milá LadyKay, přeji šťastné Vánoce, spoustu pohody a do Nového roku 2011 hlavně to zdraví!♥♥♥
A Tommy je skutečně naprostý protiklad Billa. Je úžasné, jak dokážeš popsat 2 tak různé osoby (vlastně 3, když vezmu v potaz i druhou Billovu osobnost). A ještě chci napsat, že ti děkuji za krásné zážitky s Romeem!♥
[8]: Jani, tolik mě mrzí tvá ztráta. Je mi to líto!
[10]: Děkuju moc, Ondi ♥♥
Tak to jsem ráda, že se mi to povedlo 🙂 Hele, o žádné druhé Billově osobnosti nebyla řeč. Aspoň si nějak nevzpomínám… Že bys věděla něco, co ani autorka nepostřehla?? 😀 Bill je pošuk od přírody, narodil se s tím, diva manýry jsou neléčitelné a ani ten nejlepší doktor by ho jich nedovedl zbavit 😀
[12]: Aha, takže já se možná celou dobu dívám na tvou povídku ze špatného úhlu :)))) To je výborné zjištění po 39.dílu. xD Anebo, mám lepší vysvětlení – ty jako autorka a pachatel v jedné osobě prostě dokonale zametáš stopy… Uvidíme, jaké překvapení chystáš do dalších dílů, na které se budu samozřejmě moc a moc těšit.
Teď už popřeji pěkný večer!♥
[13]:Správně Ondi, já jí nevěřím ani slovo xDDD