autor: Deni & Sajü
betaread: Janule
Bill
Uplynulo již pár dní od chvíle, kdy se můj, a život nás všech naprosto převrátil. Nemohl jsem dlouho uvěřit tomu, že císař Jung-le je mým otcem, a Chan Ju mou matkou, ale je to skutečnost. Opravdu z poloviny patřím do císařské rodiny, nejsem bezcenný.
Poslední dny jsem strávil ve společnosti mého T’chi-moriho, který si plnými doušky užíval mé svobody stejně tak, jako já. Nikdo z nás přesně nevěděl, z jakého důvodu dal císař požehnání naší lásce, ale nepátrali jsme po tom. Byli jsme šťastní, že můžeme být spolu, a nezáleželo na tom, jak je to možné.
Pousmál jsem se nad krásou osoby, jež se stále spokojeně ztrácela v říši snů, a bříšky prstů zlehka přejel po jeho tváři. Něžně špulil rty, mezi kterými mu unikaly tiché výdechy a nádechy. Obočí měl uvolněné, klidné a jeho nos byl lehce nakrčený, jak se bořil do měkkého polštáře.
Nepatrně se zavrtěl a ze rtů mu unikl tichý protest, když se mé prsty nadále rozbíhaly po jeho hladké tváři.
„Dobré ráno, wú chí,“ zašeptal jsem a rty se zlehka otřel o jeho ucho. Miloval jsem ten pocit, probouzet se ráno vedle něj, v sevření jeho náruče nebo s jeho tváří přitisknutou k mé hrudi. Miloval jsem ten pocit, probouzet jej svými doteky a polibky.
„Ještě spinkej, shǎo Kôji,“ zašeptal lehce ochraptělým hlasem, a jeho paže se ovinula kolem mého pasu. Tiše jsem se zasmál a prsty dále bloudil po jeho tváři a krku. Nemínil jsem jej nechat spát ani o vteřinku déle, chtěl jsem jej mít jen pro sebe.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem znovu a rty se otíral o jeho tvář. Slyšel jsem, jak se zasmál a jeho prsty zašimraly pokožku na mém boku.
„A já tebe, lásko,“ pousmál se, když na mne zamžoural zpoza přivřených víček. Políbil jsem špičku jeho nosu a o kratičký okamžik později jsem svými rty vyhledal ty jeho, abych i je mohl obdařit ranním polibkem.
Jeho rty líně vyšly těm mým vstříc. Jemně jazykem obkroužil jejich tvar přesně tak, jako to dělá každé ráno, a poté něžně vplul dovnitř. Náš polibek byl jemný, líný, beze spěchu. Máme pro sebe zbytek života.
„Dobré ráno,“ zamumlal nakonec rozespale, když se naše rty rozpojily. Zasmál jsem se a natěsnal se zpět do jeho objetí, kam patřím.
„Venku napadl první sníh.“
„Ano, večer na to obloha vypadala.“
Pousmál jsem se. „Půjdeme se dnes projít ven? Prosím?“
„Samozřejmě,“ zašeptal mi tiše za krk, až se každičký chloupek na mém těle zježil. Lehce jsem se otřásl a jen mlčky žasl nad tím, jak mé tělo stále reaguje na jeho doteky, slova a polibky. Na jeho blízkost. „Můžeme se projít do zahrad v Linkonu, i zasněžené jsou krásné. A jistě bychom dnes měli více času, aby ses mohl porozhlédnout kolem.“
Téměř jsem nevnímal jeho slova, vzpomněl jsem si na noc, kterou jsme v zahradách zažili. Na noc, kdy jsem se T’chi-morimu poprvé celý odevzdal. Cítil jsem, jak se mi do tváří nahrnulo horko, slyšel jsem, jak se nade mnou má láska zasmála.
„Samozřejmě jsem myslel jen na obdiv krásy našich zahrad,“ zasmál se mi do krku, který následně políbil. Zachvěl jsem se. „Nemusíme přeci chodit tak daleko, abychom byli spolu,“ pokračoval v šepotu proti mé horké kůži, a jeho prsty se samovolně pod přikrývkou rozběhly napříč mým tělem. Nebránil jsem mu, jen jsem přivřel oči a užíval si jemných, žádoucích doteků, které mi věnoval.
Tiše jsem vydechl, když špičkami prstů zavadil o můj probouzející se úd. Bylo to pro mě stále tak nezvyklé, cítit se takhle v jeho přítomnosti, ale těch pár vzácných chvil, které jsme takhle strávili, byly snad ty nejúžasnější, jaké jsem si mohl představit. Rovnat se jim mohly jen okamžiky, kdy mě T’chi něžně svíral v náručí a jeho rty laskaly ty mé. Kdybych si měl vybrat mezi těmito okamžiky, a polibky, které byly tak něžné, tak sladké, volil bych bez rozmyslu je. I kdyby měly být to jediné, co od T’chi-moriho do konce života zažiji.
„Už jsem ti dnes řekl, že tě miluji?“ Jeho slova se ztratila v polibku, který věnoval mému krku. Cítil jsem, jak mi po těle naskakují pupínky husí kůže, a musel jsem se pousmát.
„Ne, dnes ještě ne,“ zašeptal jsem, a přitáhl si jeho tvář těsně k té své, abych mohl naše rty spojit do jednoho polibku. Cítil jsem, jak se proti mým rtům pousmál. Jeho ruka stále hladila mé vzrušení, tak něžně, téměř se mě nedotýkal. Nutilo mne to vzdychat.
„Také tě miluji, T’chi-mori,“ usmál jsem se a zlehka skousnul jeho spodní ret. Zhluboka nasál nosem vzduch a náš polibek se prohloubil. Tiše jsem vydechoval, jemně sténal a propínal tělo proti tomu jeho. Užíval jsem si každičký dotek, jenž mi věnoval, a sám jsem nehty přejížděl po jeho zádech. Zamiloval jsem si pevnou stavbu jeho těla. Zamiloval jsem si ten pocit, když se mi pod dlaněmi rozprostírají jeho svaly, které se propínají podle toho, jak a kde se jej dotýkám.
Pokračovali jsme v něžné hře našich rtů, jeho jazyk plenil má ústa, dobýval se dovnitř, ovíval se kolem toho mého. Mé tělo bylo v jednom ohni, když jeden z Tomiho prstů zavadil o můj vstup. Propnul jsem se a roztřásl. Od noci v Linkonu jsme spolu nesplynuli v jedno tělo, měl jsem z toho strach. Zároveň jsem se však těšil, zaplavoval mě zvláštní pocit vzrušení. Jen ta myšlenka, že Tomi bude opět uvnitř mně, že bude patřit jen mně a já jemu.
Prohloubil jsem náš polibek. Za týl jsem si stáhl jeho tvář těsně k té své, znemožňoval jsem mu odtáhnout se až do chvíle, kdy nám oběma z plic vyprchávaly poslední doušky vzduchu. Zalapal jsem po dechu, když se jeho rty přesunuly na horkou pokožku mého krku. Třásl jsem se.
„Wŏ ái nĭ, wú chì,“* zašeptal proti jedné z mých bradavek a ve chvíli, kdy ji jemně stiskl svými zuby, přitiskl mi ke rtům dva ze svých prstů. Už jsem věděl, co s nimi dělat. Jemně jsem je vsál dovnitř a přejel mu po nich jazykem; táhle zasténal a vibrace jeho hlasu kolem mé bradavky způsobily silné chvění v celém mém těle. Zhluboka jsem se nadechl a ještě chvíli líbal jeho prsty, než je vytáhl a opět se s nimi vrátil mezi mé nohy. Podvědomě jsem je roztáhl více od sebe a pokrčil v kolenou.
Tomiho polibky se posunovaly níž po mém těle, hladil mne, laskal mne, líbal mne. Tiše jsem usykl náhlým nepříjemným pocitem, když jeden z jeho prstů pronikl dovnitř mého těla. Volnou rukou mne hladil po bříšku, polibky věnoval každé částečce mé hrudi.
„Pššt, má lásko,“ špital tiše a jemně prstem pohyboval. Snažil jsem se uvolnit, dýchat klidně, ale stále jsem byl vyděšený. Co když to bude bolet tak jako posledně? Nechci, aby to bolelo, nechci mít tyto chvilky s mou láskou spojené s bolestí.
„Neboj se, lásko, uvolni se,“ šeptal dál svým uklidňujícím hlasem, a já se mu pomalu poddával. Uvolňoval jsem své tělo, a ve chvíli, kdy do mě pronikl dalším prstem, jsem už ani nevnímal ten špatný pocit. Naopak to bylo docela příjemné. Nečekaně jsem hlasitě zavzdychal.
„Všechno v pořádku?“ jeho tvář se objevila před tou mojí. Jen jsem přikývl a prohnul se v zádech.
„Udělej to znovu, Tomi, dotkni se mě tam.“
„Kde tam, Billie?“
„Tam!“ zakňučel jsem a sám jsem se snažil pohnout proti jeho prstům. Bylo to tak nečekané, tak příjemné a elektrizující. Opět jsem hlasitě zavzdychal, když se mě s otázkou „Tady?“ opět dotkl na onom místě, jež vysílalo tak slastné pocity do celého mého těla. Jen jsem zběsile přikývnul. Odměnou mi byl dlouhý polibek a stále se opakující doteky.
„Dovol mi, má lásko, vstoupit do tebe.“
Šepot těsně u mého ucha mne probral z euforického stavu. Zpod přivřených víček jsem se zadíval na mou lásku, a na stehně ucítil důkaz toho, jak moc chtěl splynout s mým tělem. Pousmál jsem se a něžně pohladil jeho tvář. Vtiskl mi polibek do dlaně, následně na každý z mých prstů, a nakonec políbil mé rty.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem a sám omotal nohy kolem jeho štíhlých boků. Stačilo mu to jako odpověď.
S láskou v očích mne opět políbil, a nepřestával ani ve chvíli, kdy špičkou prostupoval za bariéru mého těla. Propnul jsem se v zádech a usykl počáteční bolestí; jeho penis byl o tolik větší než prsty. Zhluboka jsem se nadechoval a snažil se uvolnit, zatímco jeho tělo se naklánělo nad tím mým a jeho prsty se proplétaly do mých vlasů.
Po pár chvílích jsem vyhledal jeho tmavé duhovky a s nepatrným úsměvem na rtech přikývnul. Opět mě lehce políbil a posunul se hlouběji do mého těla. Bolestí jsem zatínal nehty do jeho zad a Tomi mne konejšil láskyplnými slůvky a polibky. Když se i poslední částečka dostala do mého těla, oba jsme leželi bez jediného pohybu, zvykali si na ten nový pocit.
Bylo to zvláštní, tak zvláštní. Prsty jsem přejížděl po jeho zádech a pokoušel se zklidnit tlukot svého zběsilého srdce. Věděl jsem, že je to předem prohraný boj; v T’chi-moriho společnosti si mé srdce vždy dělalo, co se mu zlíbilo.
Cítil jsem se tak jinak, tak naplněný. Už to nebylo bolestivé, být spojen v jedno tělo s mou láskou. Naopak to bylo příjemné, naplňující, jako by to bylo tak, jak to mělo být od samého začátku. Věděl jsem, že patříme k sobě, tělem i duší. Věděl jsem, že Tomi by mi nikdy neublížil, cítil jsem jeho lásku stejně tak, jako on cítil tu mou.
Něžně jsem spojil naše rty v jedny, prsty projížděl skrze spletené pramínky vlasů, které mu spadaly kolem obličeje. Vydechl jsem, když se ve mně začal pohybovat.
Tom
Cítil jsem kapičky potu, které mi pomalu stékaly po skráních, jak jsem se rytmicky pohyboval proti Kôjiho drobnému tělu. Jeho nehty se mi zarývaly do ramen a jeho rty divoce a lehce zároveň líbaly ty mé. Mé zpocené tělo se třelo o to jeho. Pokaždé, když jsem přirazil s větší razancí, z Kôjiho úst se vydral nádherný sten. Miluji ty něžné zvuky, které mi znějí v uších ještě dlouho poté, co už dávno ležíme vedle sebe.
Milujeme se teprve podruhé, ale jediný polibek od Billa dokáže zatřást mým světem, proměnit pochmurné ráno v den prozářený sluncem. Jediný jeho dotek mne dokáže vynést do výšin, ze kterých bych nejraději křičel do celého světa, jak moc jej miluji.
„Tomi,“ zašeptá ve stenu a já se rty odtrhnu od jeho brady. Zadívám se mu do očí, a když se střetneme pohledem, nepatrně se na něj pousměji. Opět silněji přirazím a jeho oči se zvrátí do hlavy, propne se v zádech a zasténá mé jméno. Rty se přitisknu k jeho hrdlu.
Stále šeptá mé jméno, vychází mi svými boky vstříc. Bojím se, abych mu neublížil, ale mé tělo pomalu ale jistě přebírá kontrolu nad mými pohyby. Vyhledám jeho dlaň a stisknu ji v té své. Proplete se mnou prsty a tiše sténá, jak se pohyby nás obou stále zrychlují. Jeho tělo je tak úzké, tak horké.
„Kôji…“ Můj hlas se zlomí a já sám se esovitě prohnu proti jeho tělu. Už jen chvilku, jen malou chviličku a dosáhnu toho nádherného uvolnění.
„Miluji tě,“ slyším jakoby z dálky, když silně semknu víčka k sobě a se zasténáním vyvrcholím do Kôjiho těla. Můj hrudník se prudce nadzvedává, srdce bije jako splašené a celé mé tělo je zalito potem. Vyčerpaně dopadnu do měkkých peřin vedle mé lásky. Polibky pokrývám jeho rameno a dlaní hladím jeho bříško. Vydýchává se vedle mě, tiše kňučí.
Nepatrně nazvednu hlavu a chystám se jej políbit, když si všimnu, že on svého vrcholu nedosáhl. Pousměji se a letmým polibkem poškádlím jeho rty. To, co se vynořilo v mé mysli, už jsem jednou dělal. Snažil jsem se ho tím posledně uklidnit, snad mu to teď pomůže dosáhnout až k onomu krásnému uvolnění.
Polibky se přesunuji po jeho těle stále níž. Věnuji pozornost každé částečce jeho hrudi, jeho bradavkám a pupíku. Zasípá, když se bradou otřu o špičku jeho vzrušení. Zachvěji se. Je tak horký.
„Tomi,“ zašeptá kňouravě a já se jen pousměji.
„Neboj se, Billie.“
S notnou dávkou odvahy věnuji jeden polibek onomu lesklému vrcholku, který nakonec zkusmo vsaji mezi rty. Nechutná nijak špatně, vlastně nechutná nijak zvláštně, lehce nahořkle možná, ale není to špatné.
Skrze nos se hluboce nadechnu a vsunu si jeho penis, co nejhlouběji do úst to jde. Jazykem přejíždím po jeho spodní straně a tváře rytmicky stahuji kolem. Nevím, zdali to dělám správně, ale Billovy steny a vzdechy jsou mi dostatečným povzbuzením, abych pokračoval. Tiše sténá mé jméno a jeho prsty tahají za mé copánky stále silněji.
„T-tomi, Tomi!“
Jeho tělo se celé propne proti tomu mému a já jen na poslední chvíli stihnu vytáhnout jeho penis z úst. Bílá, lepkavá tekutina se rozlévá po jeho podbřišku, kapka dostříkla až na mou bradu. Oněmělý úžasem sleduji výjev před sebou. Nejsem schopen nijak reagovat, pohnout se. Nemohu uvěřit tomu, že právě díky mně se tohle všechno stalo. Že díky mně se Kôjiho tělo chvěje odeznívajícím blahem.
Zvednu oči k jeho tváři a jsem přivítán nádherným úsměvem, který umí vykouzlit jen Kôjiho růžové rty. Usměji se na něj zpět a nahnu se až k němu, těsně k jeho tváři.
„Miluji tě,“ zašeptám před tím, než spojím naše rty v polibku plném lásky a odeznívajícího vzrušení.
———————-
Bill
„Měl jsi pravdu, Tomi.“
Jeho silná, hřejivá paže se ovine kolem té mé a já se usměji. Po našem ranním zážitku mne přeci jen vyvedl ven do zahrad v Linkonu, tentokrát v doprovodu služebných a kočáru, který nám zajistí teplou cestu zpět. Celé krásy zahrad, všechny barvy a záře, které zde byly ještě před týdnem, se jako mávnutím kouzelného proutku vytratily a byly nahrazeny neméně krásným, sněžným popraškem.
„Mám vždy pravdu,“ usmál se T’chi-mori a jeho rty se teple otřely o chladnou kůži mého krku. Zachvěl jsem se, zda zimou či jeho blízkostí, nevím.
„Ano, to máš,“ zasmál jsem se a vypletl se z jeho sevření. Překvapeně na mne koukal, když jsem se sehnul a nabral trochu sněhu do dlaní. Když si konečně uvědomil, co dělám, bylo už pozdě a sněžná koule mu přistála za krkem.
„Kôji! Ty jeden!“ Hlasitě se zasmál a rozběhl se za mnou, cestou sbíraje vlastní sněhovou munici.
Smáli jsme se, dováděli jako dvě děti ve sněhu. Bylo to nádherné zimní odpoledne strávené po boku osoby, která mi dávala pocit naprosté svobody. Vědomí toho být milován.
Hlasitě jsem se rozesmál, když mne v nestřežené chvíli povalil do sněžné přikrývky a jeho tělo překrylo to mé. Nezajímal jsem se o služebné, kteří přihlíželi našim hrátkám, existoval pro mě jen on. T’chi-mori a jeho nádherné čokoládové duhovky a růžové, plné rty.
Zmrzlými prsty jsem přejel přes jeho narůžovělé tváře a zasmál se, když se po mně ohnal zuby.
„Miluji tě,“ zašeptal se vší vážností, a já cítil, jak se mým tělem i navzdory chladnému počasí venku, rozlévá příjemné horko.
„I já tebe,“ oplatil jsem mu stejně tiše a nechal jej, ať naše rty spojí v dalším z mnoha a mnoha polibků.
*“Wŏ ái nĭ, wú chì.“ („Miluji Tě, má lásko.“)
autor: Deni & Sajü
betaread: Janule
Nádherný díl ♥
Já vím, že to píšu pokaždé, ale co mám jiného napsat, když tomu tak je =)
Ta láska mezi T'chi-morim a Köjim je téměř hmatatelná, jako by žila svým vlastním životem, tak silně a krásně na mě působí…Já vždycky říkám, že sex bez lásky je o ničem a tady se mi to jenom potvrzuje, vy holky, to umíte tak geniálně podat, vložit do toho tolik citu, tohle je prostě radost číst ♥
Úžasný díl úžasné povídky ♥♥♥
A ta čínská slovíčka lásky, s nima je to ještě dokonalejší =)♥
nádhera ♥♥♥♥♥♥♥ :-*
Naprosto úchvatné… jejich ranní milování se mi přímo odehrávalo před očima, to jak T'chi-mori Kojiho dovedl k vrcholu a vlastně celý tenhle díl byla jedna velká nádhera. Jejich city jsou popsány naprosto dokonale, nemám nic, co bych téhle povídce vytkla. Čínské vyznání lásky jí přidává kouzlo… a já se jen bojím, kdy se tu objeví poslední díl tohoto skvostu… :-/