Klietka 17.

autor: Catherine & Sch-Rei

Bill 
„Proč… Proč jsi to chtěl udělat znovu? Chtěl jsi mi znovu ublížit?“ šeptnu zklamaně. Začnu se znovu klepat, když vzpomínám. Cítím uvnitř svého těla jeho penis, jak do mě pronikal. Jak nedbal na mé prosby a bolestné sténání. Jak si mě bral bez ohledu na to, co já cítím. 
„Tome… Proč to děláš? Proč mi musíš takhle ubližovat?“ šeptnu. Zajímá mě, co z toho má. Co ho na tom baví.

Tom 
„Proč?“ zvednu obočí. Ušklíbnu se a sklopím pohled dolů k zemi. 
„Protože si to chtěl, Bille,“ pípnu. Zase se na něho nekoukám, nechci. Možná… jsem z toho všeho trošku zklamaný, asi trošku víc… Mrzí mě to. Strašně moc.

Bill 
„Já… Já… Jak? Proč? Co se stalo?“ proč najednou vypadá tak zklamaně, jako bych mu řekl něco ošklivého? Zatahám se za vlasy. Nepamatuji si absolutně nic. Vím, jen, že ležel nade mnou a chtěl si mě zase vzít. Že se usmíval… Měl ve tváři šťastný výraz. Dělal to tak… Něžně. Zarazím se.  
„Tome, ty jsi mi zase píchnul nějakou látku?“

Tom 
„Yeah,“ řeknu jednoduše a potichu. Nic víc. Jenom dál nehybně koukám do země. Držím pořád slzy v očích. Ale nevím teda, jak ještě dlouho to vydržím. Kousnu se pevně do rtu.

Bill 
Myslel jsem si to. Zhluboka se nadechnu a následně vydechnu. Řekl to tak jednoduše. Jen obyčejné Yeah.

„Co se dělo? Co jsme my dva tady spolu dělali?“ zeptám se. Doufám, že se toho nestalo nějak moc… Chci to slyšet. Potřebuju to vědět.

Tom 
„Zapomeň na to. Stejně to k ničemu není,“ řeknu potichu a odlepím se od futer. Chci jít pryč. Pořád s odvráceným pohledem od Billa, jak malé dítě. Povzdechnu si sám nad sebou. Nemůže to pochopit, když si to nepamatuje. Když si nepamatuje, co zažil… Jako by se to nestalo? Zakroutím nad tím hlavou…

Bill  
Obmotám kolem sebe peřinu. Jdu k němu. Nechci dolézat… Ale potřebuju vědět, co se stalo. Co jsme tady spolu dělali. Proč vypadá tak zklamaně… 
„Tome, proč jsi zklamaný? Prosím, řekni mi, co se dělo.“ Odvážím se ho dotknout. Opatrně ho pohladím po ruce. Doufám, že mi za to nevynadá.

Tom 
Zavřu pomalu oči a zachvěju se. Kurva! Pár slz zpod víček mi vyjede na tvář. 
„Stejně… je to… k ničemu,“ zašeptám. Kousnu se do rtu.

Bill 
Zamrkám. Vidím slzy. Nemám rád slzy… Dívám se mu do tváře a přejdu mu po tváři palcem. Slané kapky zmizím a stoupnu si k němu blíž. Téměř mu dýchám na rty… 
„Tome, já jsem ti… Nějak ublížil?“ zeptám se opatrně a znovu se mu podívám do obličeje.

Tom 
Jenom mlčky zakroutím hlavou. 
„To… Nic,“ pípnu a otevřu dveře.

Bill 
Dveře zavřu. Nechci, aby odešel pryč. Ne, dokud mi nevysvětlí, co se vlastně tady před chvílí mezi námi stalo… Pořád stojím u něj tak blízko. Přemýšlím. Možná, že když budu k němu hodný, něžný a kdesi cosi… Tak mi to řekne. Nadechnu se. Fajn. Něco zkusím. Hlavně nesmí dojít k sexu… Nakloním lehce hlavu do strany a otřu se mu o rty. Ne nijak drsně… Jen krátce, něžně. To, co to ve mně vyvolá, mě dost překvapí. Takový… Strašně příjemný pocit.  
„Prosím,“ zašeptám a podívám se mu do očí.

Tom 
Dívám se pořád pryč. 
„Nemusíš se snažit… Jestli ti jde jenom o to, abych ti to řekl… Tak… proč ne,“ odseknu a nakrčím nespokojeně obočí. Nechci, aby tohle dělal jenom… Pro tohle.

Bill 
Znovu mu vydechnu na rty horký vzduch. Chytnu ho za jednu ruku a položím ji na svá záda. Ten dotek… Vyvolává ve mně něco. Přivřu oči a znovu se nakloním k Tomovým rtům. Mám potřebu ho políbit. Nevím proč, ale prostě to tak cítím… 
Přitisknu se mu na rty svými. Mám… Příjemný pocit v celém těle. Před zavřenýma očima vidím odehrávat se nějakou scénu. Já… Tom… Postel. Něžné doteky… Úsměvy… Zamrkám a víc se mu přisaju ke rtům. Všechno je tak živé… Slyším nějaké štěbetání. Najednou se ozve slovo Lásko. Tak počkat… Vyšlo to z mých úst. On se pak tak hezky usmál… Zachvěju se. Cítím na zádech jeho horkou dlaň. Tak moc se mi to líbí… Je možné… Ne. Ta látka už určitě nepůsobí. Je to už určitě víc jak hodina. Říkal, že to bude působit vždy maximálně hodinu…  

Tom 
Pomalu přivírám oči. Bože… Ty rty. Potřebuju si ho na sebe zase přitisknout, k sobě… Tak jako před tím. Moje tělo na jeho… Něžné, jemné, láskyplné… Bill a já. Nikdo víc, nikdo míň. Jen my dva. Pevně stisknu víčka k sobě. Nahmatám Billovu dlaň, a chytím ho něžně za ruku.

Bill 
Opatrně mu dlaň stisknu. Laskám mu rty. Druhou ruku položím na jeho týl a hladím ho tam. Mám přivřené oči. Už… Možná vím, co se stalo. A i kdyby ne… Neřeším to. To, co děláme teď, se mi líbí. Opravdu hodně líbí. Vyvolává to ve mně strašně nádherné pocity. Podlamují se mi pod jeho doteky a polibky kolena. Nevím, co to může být… Nikdy jsem necítil nic tak moc krásného.

Tom 
V duchu se sám pro sebe pousměju. Že by si doopravdy vzpomenul? Tohle dělá se své vlastní vůle, určitě! Lehce mu skousnu spodní ret a přejedu mu po něm špičkou jazyka. Líbí se mi to. Jen doufám, že to doopravdy nedělá jen pro to, aby na mě něco zkoušel… Využil k něčemu. Začínám z toho mít malinko obavy.

Bill 
Víc se k němu přitisknu. Laskám mu rty svými. Hladím ho po zádech a mám přivřené oči. Je to tak krásné, intenzivní… Po chvilce se odtáhnu. 
„Na tohle jsem si měl vzpomenout?“ usměju se. „Pokud ano, tak se mi to moc líbí.“

Tom 
Pomalu zamrkám. Podívám se konečně na něj… do očí. 
„Jo, tohle,“ šeptnu a pomalu přikývnu. Trošku se pousměju. Líbí? Doopravdy? Ať už mám v myšlenkách jakýkoliv počet pochybností, tak jsem rád. Hodně rád, pokud se mu to doopravdy líbí, protože já jsem si za tu chvilku na mojí posteli tohle dokázal zamilovat.

Bill 
Pohladím ho po tváři a pak se mu podívám do očí. Usměju se. 
„Jo. Líbí se mi to. Strašně moc.“

Tom 
„Opravdu?“ pípnu a kousnu se do rtu. Pořád ho držím za ruku. Přejedu palcem po hřbetu jeho ruky. Nakloním hlavu na stranu.  

Bill 
Natáhnu se mu ke rtům a políbím ho. 
„Stačí ti toto jako odpověď?“

Tom 
Usměju se a jenom přikývnu. Očima běhám po jeho tváři. Přes oči, rty, tváře… Kousnu se do rtu.

Bill 
„Co se děje? Proč se koušeš do rtu?“ nevím, jak si to mám vyložit… Nechápu takovouhle reakci.

Tom 
Nakloním trošku hlavu. 
„Jenom si tě… Prohlížím,“ šeptnu.

Bill 
Přikývnu a spokojeně se usměju. Olíznu si rty a opřu se o stolek za sebou.

Tom 
Pousměju se. Posledních pár hodin mi přijde všechno strašně zvláštní. Celou dobu s Billem, navíc co se tady odehrává a odehrávalo, snad celou věčnost jsem neviděl Andrease… Počkat, Andreas? Jo, dlouho jsem ho neviděl, ale nemůžu přijít na to, proč jsem na něj ani nepomyslel? Proč necítím to, že by mi chyběl? Ale i tak by mě zajímalo… Kde ten blonďáček je právě teď.

Bill 
„Tomi, na co myslíš?“ usměju se na Toma a zůstanu opřený o stolek, který stojí za mnou. Prohlížím si ho.

Tom 
Jenom zakroutím hlavou. Nechci Andrease tahat do konverzace, nemyslím, že by to tomu přilepšilo, spíš naopak. Pokusil jsem se pousmát. 
„Jen tak… nad vším možným,“ pokrčil jsem rameny.