autor: Lucy
Zdravím všechny čtenáře 🙂 Asi zklamu ty, co si četli mou první, protože na pokračovaní si netroufám. Ale mám tu jinou, tak snad se vám bude líbit i tahle ;). Přeju hezké čtení a děkuju za komentáře. Lucy:)
Sedím na posteli, koukám do zdi a přemýšlím. Utíkám. V poslední době nejen v reálném světě, ale hlavně ve své mysli. Snažím se uniknout před sebou samým. Ale i před tebou, Tome. Spaluje mě pocit tvých náhodných doteků, tvých pohledů. Ty to nevíš. Netušíš, že tě miluju. Nikdy se to nedozvíš. Nesmíš. Odsoudil bys mě. Je špatné milovat tě. Musím proto před tebou utéct. Schovat se před těma nádherně čokoládovýma očima. Před tváří téměř identickou s tou mojí. Jsme přece dvojčata.
Snažím se vymanit z pocitu lásky, která mě pohlcuje. Je zvrácená stejně jako má mysl. Každou noc mám v hlavě obrazy nás dvou v milostných hrátkách. Jak se dotýkáme těla toho druhého, jak navzájem uspokojujeme touhy toho druhého. A nakonec vždy usneme ve vzájemném objetí. Ty bys to, co já cítím, nepochopil. Ty máš ty své holky – sex na jednu noc.
Za spoustou šminek se musím schovávat a hrát na veřejnosti divadélko, jací jsme výborní bratři. Že se jednou správně zamiluju. Musím zmizet, a to asi na dlouho. Utéct od tvé blízkosti.
Nyní je temná noc a v mé mysli jsme zase my dva a naše noční hrátky. Chtěl jsem ležet a spát ale mé tělo je v pohybu. Scházím schody z pokoje, jdu do předsíně, obléknu si bundu, nazuju boty a rychle vycházím ven. Snad se všechno zase ztratí. Začnu utíkat od našeho domu. Utíkám od věcí, co se týkají tebe. Sužující pocit okolo srdce a vyčerpání mě pomalu dohání. Ne! Musím se toho zbavit. Nesmím podlehnout. Chci být zase volný, bez starostí. Chci tě zase vnímat jen jako svého bratra.
Běžím po chodnících, nyní již klidných ulic, na kterých se začaly objevovat kapky vody. Doběhl jsem k řece už na kost mokrý, ale stále s hlavou plnou zvrhlých představ. Nesmím to vzdát. To zvládnu. Zmizeli předtím, musí i teď. Rozběhnu se zpátky po silnici k našemu domu.
Pár ulic od našeho domu, tak přejdu přes silnici. Najednou mě ale ozáří světla auta. Otočím se tím směrem a v tu chvíli si uvědomím, že jsem se nerozhlédl. Cítím ostrou bolest na svém těle, padám k zemi. Bolí mě ruce, nohy a taky hlava. Matně někoho slyším, jak říká, že mám asi zlomenou lebku, že mi teče krev z hlavy. Cítím se slabý, velmi slabý. Poslední nádech a výdech. Zavřel jsem oči a potom? Nic. Jen temno a prázdno. Neřekl jsem ti: ‚Miluju tě!‘, ale i tak jsem šťastný. Utekl jsem…
autor: Lucy
betaread: Janule
To bylo krásné ♥
Ono mě to napadlo hned na začátku, když Bill mluvil o tom, že musí od Toma utéct, že mu může utéct jen jedním jediným způsobem…bohužel…
Minipovídka, ale moc hezká =)
nádherně napsaný ikdyž smutný ale vážně krásný
no ku*** ..hafo smutné ! ..a moc povedené ..zlato pokračuj :))!
Och to bolo také krásne :)… a naozaj veľmi smutné :(… ja som vedela že to s Billom nedopadne dobre och aj keď sa rozhodol nevzdať to nakoniec skončil zle :(… och chudáčik… ale strašne sa mi to páčilo… fakt pekne napísané 🙂
To je přesně to, co teĎ potřebuju, bylo to smutné a přesto nádherné. Bohužel, zrovna taky utíkám, vím, jak se asi cítil… Je to nádherné i když je to krátké. 🙂
Krásný :')…jen aby se to fakt nakonec takhle nestalo :/