autor: Bubbly
„K-k-kde je Tom!“ ptal jsem se ho třesoucím hlasem znovu, když mě se smíchem tiskl ke zdi, jednou rukou sevřel obě dvě má hubená zápěstí. Zakňučel jsem bolestí. „BJ, prosím, to bolí,“ snažil jsem se marně vykroutit z jeho sevření. V očích jsem cítil slzy strachu a bolesti. Svaly v celém těle jsem měl stažené v křeči, třásl jsem se jako listy osiky ve větru. Na chvíli mě ovládl dojem, že začíná odtikávat moje poslední hodina.
BJ mi vrazil druhou ruku pod krk, abych sebou přestal tak bezvýznamně šít.
„Ještě se pohni a zmlátím tě tak, že tě ani Tom nepozná,“ zavrčel na mě nepříčetně. Bylo jasné, že nebyl zrovna trpělivý, ale co se týče toho, kde je Tom, ochotně a s klidem mi to řekl. „Divím se, že se ti sám nepochlubil, kam jede. Má další schůzku s tvými rodiči. Jel nám pro prachy, protože tvoji zazobaní rodiče odmítli mluvit s kýmkoliv jiným.“
„Moji rodiče nejsou zazobaní!“ zvýšil jsem nevědomky hlas. „Jen mě chtějí dostat z tohohle pekla!“
BJ se zamračil. Nikdo si nedovolil mluvit s ním tak, jako jsem to teď dělal já, ovšem kromě Toma. Ten jediný neměl z BJe strach. Neměl strach z ničeho. Jeho jedinou noční můrou bylo to, co se odehrávalo právě teď. A on o tom neměl ani ponětí.
Stisk na krku zesílil. „Tak pozor, dámičko, uvědom si laskavě, s kým mluvíš. Já nejsem Tom a nenechám na sebe řvát,“ upozornil mě a pak mnou švihl o matraci. Jakmile jsem měl volné ruce i krk, snažil jsem se dostat z jeho blízkosti, ale ze zamčeného pokoje nebylo kam utéct. Mohl jsem jenom kroužit po místnosti a držet se z jeho dosahu, což bylo prakticky nemožné. Navíc, BJ byl rychlý. Jen co jsem dopadl, klečel nade mnou a začal ze mě servávat Tomovo tričko. Ozývalo se praskání látky a netrvalo to ani pět vteřin, co jsem před ním ležel jen ve spodním prádle. To jediné mě dělilo od úplné nahoty.
„Vážně jsi tak úžasný, jak se říká,“ zavrněl BJ a prohlížel si mě jako nějakou lehkou holku na prodej. „Zdalipak jsi i tak dobrá děvka, co?“
Ztratil jsem veškerou hrdost, jen to dořekl. Oči se mi zalily slzami a ty se hned vyvalily ven jako mohutné vodopády. Ze rtů mi unikaly hlasité vzlyky a trhaná slova. „Prosím, ne. Neubližuj mi, BJi, prosím!“ skuhral jsem přidušeně a všemožně jsem se snažil bránit.
BJ se mi jenom smál. Pohled na mě musel být přímo ubohý. Ležel jsem pod ním stulený do klubíčka, dokud mě nepopadl za ruce a nedonutil mě, abych si lehl na břicho. Jakmile jsem se odvážil jen malinko zaprotestovat, začal mě bít. Nezáleželo mu na tom, kam mě uhodí, každá dobře mířená rána dopadla přesně na místo, kam měla. Chybělo málo a bolestí jsem téměř křičel.
„Teď budeš poslouchat to, co ti já řeknu!“ zařval na mě a hrubě mě povalil na břicho, ruce mi přidržel nad hlavou. Jeho horký dech se mi otřel o krk a jeho zuby mě kously do kůže. Nepříjemně to zaštípalo. Nekousal, ale přímo mě hryzal pod kůži.
Když jsem zaslechl, jak si rozepíná kalhoty a servává ze mě poslední kousek oblečení, už jsem neměl ani sílu se bránit. Připravoval jsem se na tu nejhorší bolest, na to největší ponížení a zatracení, které mě mohlo v životě potkat. Chtělo se mi křičet, ale z hrdla mi nevyšla ani hláska.
„Vezmu si tě, Bille, budeš jenom můj,“ zavzdychal BJ, když se jeho klín otřel o můj zadeček. Zakňučel jsem jako nakopnutý pes a škubl jsem celým tělem, když v tom mi přiletěla herda do zad, div že jsem nepropadl matrací. Zalapal jsem po dechu, ale než jsem se stihl doopravdy nadechnout, tělo mi polilo horko a bolest byla tak obrovská, že jsem konečně našel hlas a zakřičel. Ten pocit jsem prožíval poprvé. Bylo to jako bodání tisíce nožů. Slzy mi stékaly po tvářích a vsakovaly se do polštáře, hlasitě jsem vzlykal.
„Bože, Bille, jsi tak zatraceně úzký… To je dokonalý,“ sténal nade mnou BJ a tvrdě přirážel do mého těla. S každým dalším pohybem jsem cítil, jak mi bolest otupuje veškeré smysly. Zabořil jsem hlavu do matrace a dusil jsem se. Nedokázal jsem se uvolnit, abych zmírnil bolest, byl jsem víc a víc křečovitě stažený. BJ prsty tvrdě tiskly moje zápěstí, a když si byl jistý, že už se nebudu bránit, stiskl moje boky a ještě si mě nadzdvihl, aby ke mně měl lepší přístup.
„Ano, jo, ještě!“ BJovy hlasité projevy mě trhaly uvnitř i zvenku. Mohl jsem jenom doufat, že tohle mučení brzy skončí. Jestli ne, určitě tady umřu.
Jakmile odezněla moje myšlenka, tělem se mi rozlilo BJovo sperma. Horká tekutina mě zaplavovala jako velká vlna. Nikdy v životě jsem se necítil takhle zhrzený a zlomený. Bylo to, jako kdyby mě vzal a rozerval vejpůl, jako kdyby spálil moji duši. Tohle už jsem nebyl já.
BJ ze mě vyklouzl a blaženě mě poplácal po zadečku. Ještě ztěžka dýchal, když promluvil. „Ty jsi ta nejlepší děvka, kterou jsem kdy měl, Bille,“ zamlaskal. „Doufám, že si to brzo zopakujeme.“ S těmi slovy opustil pokoj, nezapomněl za sebou zamknout.
Když se za ním zabouchly dveře, rozplakal jsem se jako ještě nikdy. Křičel jsem mezi vzlyky, pěstmi jsem bušil do matrace a snažil jsem se skrýt sám sebe pod dekou. Bylo mi hrozně, cítil jsem se špinavý a zneužitý. BJ mi vzal zbytky toho já, které ve mně ještě zbylo a bylo odhodlané bojovat. Teď už jsem neměl nic. Zůstala ze mě jenom schránka, kterou vidí svět a která je uvnitř prázdná.
Vyléval jsem si svůj žal na matraci tak dlouho, dokud mě nezmohla bolest v těle a únava. Padl jsem na postel, víčka mi ztěžkla a já jsem se mohl obávat už jen nočních můr.
Někdo mi tiskl ramena a nepříjemně mnou třásl. Nechtěl jsem se probudit. Bylo mi mizerně, chtěl jsem jenom umřít a všechno to strašně nechat za sebou. Bránil jsem se otevření očí, bránil jsem se probuzení. Ať je to kdokoliv, jenom mi ublíží.
„Bille, prober se!“ Tomův hlas mi zněl až blízko u ucha. Trhnutím jsem otevřel oči a zůstal jsem vyděšeně hledět do jeho obličeje. Tom mi pohled oplácel a chvíli to vypadalo, že spolkl jazyk. Chtěl něco říct, ale jen naprázdno otevíral a zavíral pusu.
„Co se tady stalo?“ rozhlédl se po podlaze, kde ležely kusy jeho trička a mého spodního prádla.
Chvíli jsem měl zatmění v hlavě, ale když se mi rozsvítilo, utrpěl jsem šok. Všechny ty vzpomínky byly ostré jako břitva a stejně tak bolestné. Znovu jsem ucítil slzy a nechal jsem jim volný průchod. Tom mě držel za ramena a snažil se ze mě dostat nějakou kloudnou větu.
„Bille, mluv, prosím!“
Vzlykl jsem. „BJ,“ řekl jsem to jméno a roztřásl se. „Byl tady. U-blížil mi. Myslel jsem, ž-že mě zabije,“ koktal jsem zmateně. „Ty jsi tu nebyl, n-nechal jsi mě t-tady s ním samotného!“
Tom sklopil oči. Tohle byla jeho chyba, a on si toho byl vědom, ale měl povinnosti. Musel být přece s mými rodiči. On může. Já už je zřejmě nikdy neuvidím.
„Bille, já se omlouvám, nevěděl jsem, že se to stane!“ podíval se mi znovu do očí. „Jak ti BJ ublížil?“ Ta otázka byla celkem zbytečná.
Sklopil jsem zlomeně hlavu. „Říkal mi, že jsem byl nejlepší děvka, jakou kdy měl.“
Tom na mě chvíli zíral, a pak jeho stisk zesílil. Stejně jako u BJ to zabolelo. Zasyčel jsem bolestí a on mě pustil. Bez jakéhokoliv slova se otočil a vyrazil ze dveří jako velká voda. Nechal je otevřené a já jsem mohl slyšet, co se dole v největší místnosti srubu odehrává.
„Tome, už jsi zpátky?“ zeptal se ho samolibě BJ a podle tónu hlasu se usmíval. „Byl jsi už u Billa? Zřejmě potřebuje utěšit, chudáček.“
„Ty jeden bezcitnej hajzle!“ zařval Tom, až se otřásly základy chaty a bylo slyšet několik keramických hrnků, jak dopadly na podlahu a proměnily se ve střepy. „Ty svině! Přísahám bohu, že tě zabiju!“
Ozvalo se cvaknutí kohoutku zbraně a najednou bylo několik vteřin ticho jako v hrobě. Slyšel jsem tlouct vlastní srdce v uších a nepříjemné tušení jsem převaloval na jazyku jako hořký bonbón.
„Dobře mě poslouchej, Tome,“ zavrčel BJ. „Řeklo se všechno rovným dílem. A když všechno, tak všechno, rozuměls? Tohle nebylo naposledy, vyřiď to tý děvce nahoře,“ dodal ještě.
„Ještě jednou se ho dotkneš, tak ti šroubovákem odmontuju prsty na rukách,“ zasyčel Tom.
Kdybych měl dost síly, dal bych se na zběsilý útěk. Tohle už překračovalo všechny meze. Ale takhle jsem zůstal sedět na matraci a zíral jsem na otevřené dveře, dokud se v nich neobjevil Tom. Když viděl můj uplakaný obličej plný modřin od BJových pěstí, zamračil se. Pořád jsem byl nahý, zamotaný v dece. Byla mi zima, třásl jsem se.
„Potřebuješ se umýt, Bille. Odnesu tě do koupelny,“ nabídl se a snažil se udržet klidný výraz, aby mě neděsil.
Zakroutil jsem odmítavě hlavou. „Nech mě být, Tome.“
„Mě se nemusíš bát,“ snažil se mě přesvědčit a dál se blížil s rukama napřaženýma.
„Jdi pryč, Tome,“ polkl jsem hlasité vzlyknutí.
„Bille…“
„Prosím, nech mě na pokoji, chci toho tak moc?“ podíval jsem se mu bázlivě do očí a rty se mi roztřásly pod dalším náporem pláčem?
Tom se zastavil, ruce mu klesly podél těla jako ruce vycpané panenky. Výraz v jeho obličeji se ani nedal popsat. Bylo to bolestné a zoufalé. Nemohl mi nijak pomoci a očividně ho to uvnitř neuvěřitelně sžíralo. Nervózně si olízl rty.
„Můžu ti přinést alespoň nějaké oblečení?“
Přikývl jsem. Oblečení mi přišlo vhod. Tom se otočil a během půl minuty byl zpátky s obrovskými tepláky, tričkem a spodním prádlem. „Zůstanu tu s tebou,“ řekl, když ho pokládal vedle mě na postel. „Už se ti nic nestane.“
„Ne, prosím, běž pryč. Já tu nikoho nechci,“ zasténal jsem potichu. Chtěl jsem být sám. Sám sobě jsem nemohl ublížit. Nemohl jsem se zranit.
Tom se na mě chvíli díval a já jsem měl dojem, že jsem mu ublížil. Ale nemohl jsem mu ublížit víc, než bylo ublíženo mě. On sklopil hlavu a šouravým krokem odešel. Ve dveřích se naposledy ohlédl, ale já už jsem se snažil nevnímat realitu a zapomenout na ty strašné věci…
autor: Bubbly
betaread: Janule
Dneska jsem nějak naměkko a ještě tohle…ježiš, normálně slza…chudák Bill…myslela jsem, že ho Tom ochrání a zatím…ježiš, co jim to chudáčkům děláte? Ne…
nie nie nie, chudák Bill ako to Bj mohol urobiť? mne he Billa tak lúto a ani sa mu nedivím že nechse byť s Tomom aaaa . Rychlo dalej prosím. A dúfam že Tom Bj- ovy fakt dačo urovbí zaslúži si a že bIll Potom k sebe Toma pusti časom.
ježiš nééé co jim to děláte? chudák Bill sem si myslela že tam vletí Tom a normálně dá tomu hajzlovi přes tlamu a já nemám slov …..
oh, chudák Bill, toto si nezaslúžil… ale verím, že to dobre dopadne… teda, dúfam v to, ak sa BJ a Tom navzájom nepozabíjajú…
Néééé, já jsem pořád doufala, že někdo Billa zachrání…nebo že má Bill někde schovanou Tomovu zbraň a BJ zastřelí…
Nechápu, proč Tom odjel, když věděl, jaká je situace, vždyť za Billovými rodiči mohl jet klidně někdo z kluků =(
A taky nechápu, že BJ rovnou neodprásknul, když zjistil, co Billovi udělal, no jo, já vím, že by jsme potom neměli co číst, ale štve mě to, že tomu zmetkovi to jen tak prošlo =(
Chudák Bill, teď už se bude pořád bát, i Toma…
ach joo… já jsem se pořád v duchu modlila, aby tam přišel Tom a Billa zachránil… jenže jsem se bohužel nedočkala 🙁 je mi Billa opravdu líto, musel neuvěřitelně trpět… 🙁 a nejhorší je, že se teď strašně bojí Toma a myslím, že to bude nějakou tu chvilku trvat, než mu začne znovu věřit… doufám tedy, že to nějak zvládnou… 🙁
oh…. to teda bylo.. doufám, že se toto dělo naposledy a jestli ne, tak… O_O raději nic 😀