autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
„Mm, co si mám vzít na odpoledne na sebe? Abych na to místo nepřišel jako idiot,“ řekne Bill s úsměvem.
„Můžeš jít třeba nahej. Tam se stejně převlečeš,“ zasměju se.
„No, to asi ne. Ale dobře,“ pustí mě a zavře skříň. S povzdechem ho obejmu zezadu kolem pasu.
„Mmh, copak?“
„Co budeme dělat do oběda? Pořád nám zbývá aspoň hodina,“ zeptám se.
„No, to já nevím, jaký máš plán,“ zaculí se a pootočí na mě hlavičku.
„Nemám žádný, ale…“ rukama mu sjedu po pasu trochu níž. „Právě mě něco napadlo.“
„A to?“
„Možná bychom mohli projet trochu ten zip na kalhotách. I tak nějak drhnul,“ zamumlám do pokožky jeho krku a klesnu rukou ještě níž, až na jeho rozkrok.
„Chceš mi projíždět zip?“ zašeptá a oddechne. Víc se na mě namáčkne, čímž udělá to, že jeho zadeček se tiskne proti mému mužství.
„Ty bys chtěl, abych ti projel zip?“ optám se a jazykem mu přejedu po šíji.
„Mmh, bylo by to potřeba, vážně zadrhává,“ usměje se sladce a pak tiše vzdychne. Chytne mě za ruku a přitiskne mi ji na svůj rozkrok víc. „Ale pořádně,“ podotkne.
Lehce mu rozepnu knoflík a zip jde ještě lehčeji. Vjedu mu rukou do kalhot a začnu hladit přes boxerky jeho penis. Začnu mu okusovat krk. Bill okamžitě trošku zakloní hlavu a skousne si spodní ret.
„Neříkal jsi… zip?“ Fajn! Tse! Tak teda ruku vytáhnu, uchopím mezi prsty zip a začnu s ním jezdit sem a tam, sem a tam. No to je tedy zábava. To ho akorát ještě víc zničím.
Po chvíli se ke mně Bill zase hlavou pootočí. „Tamto bylo lepší.“
„Řeklo se zip, tak zip. Jen se bojím, že ho akorát víc rozbiju,“ zasměju se.
„Tak už ho nech a zkus to projet jinde,“ pošeptá a chytne mě za ruku a dá si ji pod džíny. Bože, ty jeho řeči mě snad vzruší víc než jeho dotyky. Začnu dlaní třít jeho penis přes boxerky a přimačkávat ho.
„Ohh,“ skloní hlavu dolů a otevře pusu. Rukou mu vjedu do boxerek a uchopím jeho penis.
„Zasténej moje jméno a pěkně nahlas,“ přejedu mu zuby po krku a silně ho přimáčknu. Po chvilce se napřímí, natiskne se ke mně ještě víc.
„Aah… Tome!“ křikne nahlas a skoro se mu až podlomí kolena. Najednou se ozve klepání na dveře. To se mi snad zdá!
„Počkej tu,“ vytáhnu ruku.
„Grrr,“ vydechne naštvaně a zapne si džíny. Posadí se na postel. Odejdu ke dveřím od pokoje a otevřu.
„Co je?“ zavrčím. Stojí tam recepční s nějakým papírem.
„Uhm… Nerada vás ruším, pane Kaulitzi…“ nahlédne nenápadně do pokoje a zas se podívá na mě. Jestli něco slyšela, tak uvidí! Koza pitomá!
„O co jde?“ pokusím se o vyrovnaný tón, jako by se nic nestalo.
„Zjistila jsem vám něco o tom parku, kam jste chtěl jet,“ podá mi papír. „Je tam vypsáno všechno, co tam provozují. A kdybyste si to chtěl zarezervovat, je tu nahoře i kontakt,“ ukáže mi.
„Oh… Páni, díky,“ vydechnu udiveně a přinutí mě to k úsměvu.
„Rádo se stalo,“ kývne s úsměvem a má se k odchodu.
„Počkejte,“ přichytím ji za ruku. „Myslíte, že byste tam mohla zavolat a zařídit, abychom tam byli s bratrem potom sami?“
„Určitě ano. Ale budou chtít určitě nějaké příplatky…“
„To není problém,“ usměju se a i jí podstrčím spropitné.
„Uhm… děkuju, pane Kaulitzi,“ začervená se.
„Není zač. Já děkuji vám…“ zadívám se jí na jmenovku. „…Jenny.“ A usměju se. Úsměv mi oplatí a odejde. Složím papírek a chci si ho schovat do kapsy, ale zjistím, že mám jenom boxerky. No to je joke. Už chápu, proč na mě tak divně čuměla. Mávnu nad tím rukou, zavřu dveře.
Vrátím se za Billem do ložnice. Sedí na posteli a jen tak si hraje s řetízkem na krku. Jen v těch boxerkách si k němu přisednu a obejmu ho rukou kolem ramen. Usměje se.
„Kdo to byl?“
„Ale… jen recepční…“
„Co chtěla?“
„Vlastně nic důležitýho…“ pokrčím rameny.
„Dobře,“ pousměje se a opře si hlavu o mou.
„Takže vzrušení už opadlo… Musíme vymyslet něco jinýho,“ rozhlédnu se po pokoji, čeho bych se tak mohl chytit, abychom se zabavili.
„To mi chceš říct, že to děláš pro zábavu?“ trošku se zamračí a pak se zasměje. „Já se zabavím raz dva. Půjdu se nalíčit,“ povzdechne.
„Ne, nemaluj se. Už tak jsi dost nádhernej. Takhle jsi úplně nejkrásnější,“ obejmu ho pevněji, aby mi nemohl utéct.
„Vtípek? Vypadám jak blbec,“ zasměje se a schová hlavu.
„Jenom ty vlasy máš divný, protože je nemáš nijak upravený. Ale jinak jsi takhle nejkrásnější,“ řeknu naprosto vážně. Tak nedůvěřivě se na mě koukne, ale pak se začne tiše smát.
„Dobře, poslechnu tě,“ usměje se sladce a dá mi pusu. „Ale musíš mě pustit, jinak ten oběd nestihneme.“
„Ale stihneme. Času doost,“ mávnu rukou a dál se k němu tulím.
„Tome, sám víš, že mi to chvíli trvá,“ uculí se.
„Když se nebudeš fintit, tak ti to tolika nepotrvá. A já nechci, aby ses fintil. Stačí, aby sis učesal vlasy a budeš dokonalej. Jsi ten nekrásnější ze všech, a k tomu nepotřebuješ žádný líčení ani make-up,“ zadívám se mu do očí.
„Děkuju, to mě od tebe sice těší. Ale já se s ním prostě cítím líp. Ale dnes se teda líčit nebudu, ok?“
„Nemaluj se vůbec…“ zašeptám. Vypadá pak spíš jako holka. A ne jako můj Bill. Vím, že to k němu patří, ale takhle je mnohem hezčí.
„Mm, k tomu mě nenuť. Je to moje… Patří to už ke mně za těch několik let. Taky ti neodpírám ty volné kalhoty,“ usměje se sladce. „Ale opravdu se teď malovat nebudu. Jdu se jen rychle učesat, ano?“ Beze slov ho pustím a jen ho pozoruji. Věnuje mi krátký úsměv a vypaří se v koupelně. Zůstanu tam jen tak sedět a koukat, až se nakonec odeberu k sobě do pokoje a obléknu se.
Po dobrém obědě jsme se odebrali k recepci a nechali si přistavit auto. Poslíček mi ho přivezl, tak jsem do něj nasedl a blaženě vydechl.
„Konečně zase ve svém autíčku. Tak strašně jsi mi chyběla, Audinko,“ dám pusu na volant. Bill si přisedne a jen se usměje.
„To je lásky.“
„Hmm…“ přikývnu na souhlas a obejmu volant natolik, že začne troubit, ale neřeším to.
„Ani mě takhle neobjímáš, páni,“ zasměje se.
„Tohle je moje kočička,“ zapředu spokojeně a pohladím svojí Audinku.
„Já vím, taky mám tu svou rád,“ usměje se a připoutá se. Otevřu oči a zamračím se.
„Co máš proboha rád na tý svojí šunce?“ zeptám se nechápavě a taky se připoutám.
„Neurážej jí. Mám k ní vztah, mám ji rád.“
„Vždyť jsi v ní ani nic nezažil. Hmm… Ale kolik já tu toho zažil,“ zasním se. Nastartuji a hned pěkně tiše zapřede. „Mmmh a ten zvuk. Yeah, to je moje holka.“ Poplácám palubní desku.
„Bez detailů, prosím,“ zasměje se Bill a otevře si okno. Mávnu nad ním rukou a konečně vyjedeme. Při cestě si najdu na GPS místo, které potřebuju a jedu podle navigace.
Bill je po cestě nějak ticho.
„Co se děje?“ položím mu ruku na koleno a krátce na něj pohlédnu.
„Nic… Jen přemýšlím,“ šeptne.
„Nad čím?“
„Tak nějak obecně, nad vším. Kam jedeme, co se stalo, co se stane. Nad vším, co vidím okolo.“
„Ale něco tě trápí,“ řeknu potichu a vyhledám si jeho ruku, abych mohl proplést naše prsty. Bill mi ruku hned stiskne.
„Ne, to ne. Možná tak ten idiot, nedá mi spát.“
„Jsem tu s tebou. A já tě ochráním. Dnes si užijeme plno srandy. Zapomeneš na něj a budeme jenom spolu. Jenom my dva, ty a já…“ usměju se a ruku mu políbím.
„Jen my,“ šeptne a usměje se. „Bude to dobré, věřím ti.“
„Dobře.“
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
krása úžasnej nápad na povídku 🙂
Ta recepční si taky nemohla přijít v lepší chvíli xD
Možná si to kluci vynahradí večer =)
Toho jejich výletu se bojím, opuštěný zábavní park, široko daleko nikde nikdo, prostě ideální příležitost pro úchyla, se vsadím, že tam někde bude…
to byl nádhernej díl ♥ hlavně ten konec prostě krása ♥ 🙂
Nejlpeší