Věřili byste tomu, že tenhle rozhovor má číslo osmnáct? To je co? Už osmnáct týdnů se každý čtvrtek setkáváme s jednou z těch, co pro vás píšou nebo montují, či komentují povídky. Ještě vás to neomrzelo? Já doufám, že ne, ale přesto plánuju, že rozhovory na nějaký čas přerušíme, aby se vám nepřejedly. Všímám si poslední dobou, že už je málo komentujete, tak si dáme třeba dva tři měsíce přestávku, a pak zase začneme, pokud bude zájem a koho zpovídat… ale dneska ještě ne, a ani příště ještě ne, necháme to dojít až do pětadvacítky, to je takový fajn číslo… pak se uvidí.
Dnešní „plnoletý“ rozhovor je s Fee, která se mi do mejlů s povídkami pravidelně podepisuje víla 😀 Jako první! měla kuráž a poslala s rozhovorem i svou fotku, jak sama píše díky mému nátlaku, ale tak, pistoli u hlavy zase neměla, to ne! 😀 Tak se do toho pusťte, užijte si to. J. :o)
Otázka č. 1 – Jak se jmenuješ, kolik je ti let a odkud jsi?
Když moje matka toho času zjistila, že se jí narodí holčička, a začala pátrat po tom nejkrásnějším jménu, jejími horkými favority byly Kačenka a Terezka. Jsem jí vděčná, že nakonec zvolila druhou z možností, ačkoliv jsem kvůli tomu půlku života musela poslouchat z úst rádoby vtipných spolužáků vulgární verze jedné slavné písně Waldemara Matušky. Svůj věk přiblížím asi takto – když stojím o láhev čehosi alkoholového, nemusím pro ni už chodit „k čičmanům“, ale jako každý normální dospělý do supermarketu. Mojí domovinou je Liberecký kraj, konkrétně vesnice, jejíž jméno nemá cenu zmiňovat, protože je díky svým 80 obyvatelům tam malá, že jí nenajdete ani na té nejpodrobnější mapě. Největší vymožeností naší obce je bezpochyby internet, což mě i po několika letech nepřestává udivovat.
A tohle je výsledek toho, že na mě Janule apelovala („Na FB si všichni cpete fotek tři miliony, ale na blog nikdo nic nepošle :-D“), takže stížnosti prosím u ní, ano? 😀
Otázka č. 2 – Jak dlouho znáš TH, jak dlouho twincest a jak ses k němu vlastně dostala?
Začnu asi tím, že se považuji za fanynku TH v pravém slova smyslu. Takže mám ráda jejich hudbu (i když nejsou nejoblíbenější skupinou), vyhlížím jakékoliv nové fotografie či akce kluků, vyslovuju svůj názor ke každé kauze a tak dále. Dostala jsem se k nim na rozdíl nejspíš od většiny tady celkem pozdě, až v srpnu 2008 a stalo se tak, řekla bych, kuriózním způsobem. V té době jsem věděla, že existuje nějaká německá partička Tokio Hotel, která má frontmana, jehož si všichni pletou s holkou a díky zběžně zhlédnuté titulce nějakého dívčího časopisu jsem věděla i to, jak vypadají, ovšem to bylo všechno. Ani žádné Tokio fanynky se v mém okolí nevyskytovaly. A pak se mi jednou tak zčista jasna zdál sen. Je nedůležité ho tu podrobně popisovat; šlo asi o to, že jsem s kluky trávila noc v baru, tedy nic světoborného. Ovšem probudila jsem se se zvědavostí, která postupně, podpořená informacemi a fakty z internetu, přerostla až v lásku k téhle milé a úžasné čtveřici.
S twincestem to bude horší, neboť už si nevzpomínám, jak jsem ho objevila. Myslím, že to bylo náhodné a na náš blog jsem natrefila snad hned druhým odkazem. Tehdy tu byl onen půvabný design z Comet 08, jeden z mých nejoblíbenějších. 🙂 Když jsem pochopila, co je náplní twincestu, vůbec jsem nebyla pobouřená nebo znechucená, nic takového, protože jsem odjakživa milovala homosexuály, také cokoliv, co bylo jen trochu zvláštní a neobvyklé, a nebyla jsem žádný puritán.
Otázka č. 3 – Co pro tebe znamená místo, jako je twincestblog, a jak často na něj chodíš?
Twincestblog si především drží prvenství v počtu kliků na jednu webovou adresu na mém počítači. Na internetu není místo, kam bych chodila tak často a ráda jako sem. Již déle než dva roky, nespočetněkrát denně. Jsme komunita, která něčím tak ušlechtilým, jako je literární či výtvarná tvorba, oslavuje výjimečné a krásné téma, a zde pro to díky práci a aktivitám několika lidí máme prostor, proto bychom rozhodně neměli zapomínat na vděčnost vůči nim. Tady jdou společenská dogmata stranou a tady můžu svoje city sdílet s ostatními, stejně „postiženými“. Nemluvě o tom, jak moc mi pomáhá utéct od reality. Není nic, co by tak zaručeně moje problémy učinilo neexistujícími jako tenhle blog a jeho vyznání. (Ó díky, vílo, konečně někdo, kdo si nestěžuje, že už to tu není, co to bývalo, jak se to všechno pokazilo… :o) J.)
A je to zhruba dva roky, co se mi podařilo udělat průšvih, který mí rodiče, zvyklí ode mě už na ledascos, nemohli jen tak skousnout: během pobytu na intru, kde jsem se téměř nemohla dostat k internetu, jsem, já cvok a závislák, navštěvovala svůj nejdražší twincestblog přes net v mobilu a prošustrovala tím nějakých 6 000, které jsem potom tatínkovi ještě dlouho splácela. 😛 (Ou, to bolelo, co? Mělas napsat, uspořádaly bychom na tebe sbírku, třeba by i někdo přispěl… :-D)
Otázka č. 4 – Jaké povídky nebo obrázky, máš nejradši a proč?
Aby se mi zalíbila nějaká povídka, měla by splňovat hlavní podmínku – požaduju, aby se dvojčata chovala podle rolí – Bill – spanilá křehká princezna (případně i trpící) a Tom – ten starší a silnější, ochranitel. Tohle v povídce prostě potřebuju mít. Nikdy se mi nezalíbí například ta, kde by Tom měl být mladší a slabší a Bill ho bránil a vychovával. To mi připadá přirozeně absurdní.
Miluju, když je děj zasazený do zajímavého historického prostředí, když se odehrává ve škole, a ještě jednu slabost mám – nevěstince. Bill jako kurvička je dokonalý a není nic, co by mu slušelo víc. Přestože chápu ty, kteří potřebují mít dvojčata i v povídkách jako dvojčata, já k nim nepatřím. Jednoduše by mi bylo líto být ochuzená o jinak výborná díla. Upřednostňuju sexuálně tématické jednodílky, ale jestliže se jedná o vícedílku, rozhodně stojím o příběh, který se vyvíjí postupně od sbližování a rostoucí vzájemné důvěry. A mám ráda i násilí a znásilňovačky, ačkoliv jsem si naprosto jistá tím, že v realitě by Tom na brášku vztáhnul ruku jen v případě, kdy by ho chtěl polechtat. 😛
Miluju povídky, které jsou natolik silné, že mě donutí plakat. To dokáže jen málo z nich.
Jsem neskonalou obdivovatelkou Allegator, která svými sexistickými montážemi a kresbami úplně uspokojuje moje chutě, a stejně tak i naší vynikající Monicy. Její díla vždy působí realisticky, rozkošně, svůdně a jsou vypiplané do detailů. Mojí poslední twincestní neliterární zálibou jsou videa a trailery k povídkám. Čas od času se věnuju sebetrýznivé zábavě, kdy prolézám THF, sleduji trailery k příběhům například takové božské Raiju a hořekuju nad tím, že si je nemůžu přečíst, jelikož neumím anglicky ani fň.
Na závěr ještě zmíním svou slabost pro pairingy. Asi nejslabší vztah mám k dvojici Bill/David, i když i ta se mi zamlouvá. Bill/Andreas mi připadá už takové okoukané. Líbí se mi slashe Bill + kdokoliv stejně jako Tom + kdokoliv, pokud je druhá postava vybraná či vymyšlená dobře a k dvojčatům se hodí. Avšak absolutní top je pro mě Billshido. Zbožňuju ho téměř tak moc jako twincest. Bill s Anisem dohromady jsou nádherní, jejich vztah musí být vždy elektrizující a emocionálně náročný. Osobně si nedokážu představit nikoho, s kým by Bill vypadal tak sexy jako s Anisem a kdo jiný by se o něj uměl postarat tak dobře jako on. V tom trumfuje i Toma.
Otázka č. 5 – Jaké povídky nebo obrázky naopak nemáš ráda, co se týče tématu nebo stylu psaní, cokoliv se ti nelíbí?
Tak tady bude moje odpověď stručnější a jednoznačná. Nelíbí se mi, když je Tom dole. Není to přirozené. Nemám ráda m-preg. Opět – není to přirozené. Jak by mohl mít Bill děti, když on sám jím ještě je? A za třetí – nenávidím spojení Billa s Adamem Lambertem. Ten chlap je prostě strašlivý tragéd.
Otázka č. 6 – Kdy jsi začala psát povídky, co nejraději píšeš, co tě inspiruje, co naopak.
V tomhle jsem nebyla žádné zázračné dítě a mé tvůrčí začátky pochází až z hodin slohu na základní škole. Na svých pracích jsem si pokaždé dávala hodně záležet, ať bylo téma jakékoliv (úvahy jsem opravdu upřednostňovala nad popisem pracovního postupu), učitelky a později i profesorky chválily jako divé a nikdy nepadlo jiné než nejlepší ohodnocení – prostě jednoduše řečeno, nestalo se nic, co by mě od psaní odradilo, a naopak jsem byla utvrzovaná v tom, že pro něj mám vlohy. I jedním z mých prvních dlouhodobých cílů bylo napsat někdy v budoucnu knihu a tenhle plán se mě drží stále.
S povídkami jsem cíleně začala, když jsem poznala TH a nechala se pobláznit andělským vzezřením pana Kaulitze mladšího. Ten stupidní smyšlený vztah mezi námi dvěma leží dodnes zaznamenaný v bloku a občas si ho čtu, když mám chuť připomenout si, jaký jsem vlastně loser. 😀 Zpětně se mu za to omlouvám, chudáčkovi, protože jen představa toho, jak by musel trpět v hetero vztahu…!
Psát twincest jsem chtěla od první chvíle, ale nechala jsem si nějaký půlrok čas, než jsem se pustila do první jednodílky, do, z mého dnešního pohledu, extrémně infantilních Tuláků.
Když tvořím povídku, nesnažím se jen o to zprostředkovat čtenáři zážitek, ale i skrytě moralizovat a příjemnou a nevtíravou formou ho poučit o faktech. Než se pustím do něčeho nového, musím mít všechno perfektně promyšlené. Důležité scény nepíšu spontánně. Stejně tak nepíšu o ničem, o čem nic nevím, a tak když mám nápad z oblasti, o kterou jsem se osobně dříve nezajímala, nejprve sednu k internetu a knihám a něco si o tom zjistím a naučím se. Vždy se držím reality a nepozměňuju jí jen kvůli tomu, že by se mi zrovna hodilo, aby měl Bill toho a toho dne čas na rande, i když byl tehdy ve skutečnosti na předávání hudebních cen. Užívám snad až přehnaně moc autobiografie (co jiného chtít po egoistovi :D). Inspiraci hledám v tom, co mám já sama ráda a samozřejmě taky ve světě, v němž žijeme.
Otázka č. 7 – Je něco, co bys chtěla, aby o tobě všichni věděli?
Oh, tak tuhle otázku si užiju, protože jsem egocentrik jako prase, a když mám občas záchvat sdílnosti, dychtivě cpu všem svůj život, a proto pardon předem. 😀
Narodila jsem se ve znamení blíženců, k mé veliké radosti a k vzteku a trampotám okolí, jež se v jednom kuse musí vypořádávat s výraznými rysy mojí typicky blíženecké osobnosti. I sama sebe překvapuju každým dnem. Asi nikdy mě nepřestane udivovat, jak můžu být při svém věčném flegmatismu tak hádavá, nebo kombinovat cílevědomost s nepřekonatelně markantní leností. Jsem bordelář – detailista, a abych dělala svému znamení čest, přirozeně i pořádně schizofrenní. A kdo z mých známých se domnívá, že jsem sebeironický, cynický a introvertní morous s rysy misantropa, zajisté se nemýlí. Zato mí blízcí přátelé vědí, že jakmile jsem s nimi a v dobrém rozmaru, otevřu se jim a mluvím a mluvím a mluvím a nejsem k zastavení.
Miluji a obdivuji spoustu věcí. Historii – především pak starověký Egypt (odmalička sním o práci egyptoložky), matičku Prahu, Grega House, žlutou rodinku Simpsonových, feťáčky a homosexuály, dekadenci, naturalismus a patos, hippies hnutí, kočky, Starbucks, bublifuky, tyrkysovou barvu, zženštilé nalíčené chlapce, alternativní hudbu, knihy, zpěv, spisovatele Jaroslava Rudiše… Věřím v život po životě. Často trpím na migrény. Potrpím si na kvalitní čajíčky a jsem blázen do Německa a němčiny. 9 let jsem hrála na klavír a moc se mi po tom stýská. ♥ Kdysi jsem se také mohla hlásit k rajťákům. Nikdy nechci mít partnera, svatbu ani děti. A až umřu, chci být zpopelněna a rozprášena do Rudého moře (jen nevím, kdo to tedy udělá, když žádní ochotní potomci nebudou existovat ^^). Jsem extrémně nedisciplinovaná. Řídím se heslem: „Musíš jenom umřít.“ Nesnesu netoleranci v jakémkoliv smyslu. Kdyby to šlo, ráda bych byla vlastníkem stroje času. A jsem ten nejvěrnější konzument Pepsi v téhle republice.
A jelikož tady mám tu možnost, neodpustím si věnovat alespoň nepatrný prostor (v porovnání s tím, kolik by si ho zasloužil) mému milovanému. Jmenuje se Brian Molko a je zpěvákem, kytaristou, textařem a frontmanem britské skupiny Placebo. Za to, že jej znám, vděčím svojí nejlepší kamarádce. Je má modla. A vlastní dokonalý, nezaměnitelný hlas, který ve spojení s jeho texty tvoří mou filosofii. ♥
Na úplný závěr si dovolím poznamenat, že jsem studentkou litoměřického peďáku, kde trpím (díky své nenávisti k dětem) již čtvrtým rokem. Čeká mě maturita a po ní snad studium germanistiky, pro něž jsem se rozhodla po vyloučení scénáristiky, žurnalistiky a filosofie (a že to bylo zatraceně těžké rozmýšlení :D) Takže jestli náhoda a osud dovolí, jednou se dostanu až do svého milovaného Berlína, kde budu bydlet a pracovat, po čemž nevýslovně prahnu. 🙂
Otázka č. 8 – Jaké 3 povídky bys doporučila k přečtení, kdyby se tě někdo ptal? Můžeš jednodílky a vícedílky, staré, ale i nové rozepsané. Které ti nejvíc utkvěly v paměti a proč? Střílej od boku, co tě první napadne, autoři těch ostatních se určitě neurazí. 🙂
Uf, tohle je vskutku obtížný úděl. Aby to bylo aspoň trochu objektivní, oddělím to a zvolím tři české a tři překladovky.
Doslova poklad pro české milovníky Billshida, neboť v tom nehorázném málu, co existuje, je tohle bez diskuzí špička. Můžu to číst po milionté, a ačkoliv některé pasáže dovedu už citovat, pokaždé mě Momenty rozdráždí a strhnou v úžas.
Srdcová záležitost. Loretka má jedinečný a éterický styl, na každém dílu si viditelně dávala záležet, psychologie postav byla niterně propracovaná a ten Bill tady, no ach. To mi připomíná, že bych si to měla přečíst znovu. 🙂
Jednodílná perla z dílny mojí milované. Mohla bych tu věčnost přetřásat, jaká škoda je, že dala vale twincestu, a zároveň jaké štěstí, protože by dnes jinak neexistovaly třeba Myrtilles. Ale myslím, že na téhle jednodílce demonstrativně a kompletně předvedla všechny svoje schopnosti. Podle svižnosti, žertovnosti, neuvěřitelné rozkošnosti a smyslnosti téhle povídky bez váhání poznáte, kdo je jejím autorem. Ona i z nepříliš originálního nápadu dokáže vytvořit něco strhujícího.
Přísahám, že do doby, než jsem poznala tohle, jsem neměla ani potuchy, kam až může vyústit spisovatelský talent. A tak to v každém případě musí mít každý, kdo Formative a jeho druhou řadu Catharsis ještě nečetl. Jsou to skvosty a moje životní povídky. Znám každé jejich slovo. Velice silný příběh, který vtáhne tak, že bezmocně brečíte, nadáváte a všechno, celou tu marnost, cítíte spolu s nimi. Žádnou sobotu jsem po přečtení dílu už nemohla normálně fungovat. Destrukční. Fantastická.
Valentine´s Day (Sapere aude)
Ňuu. S Valentýnkem jsem byla nesmírně trpělivá. Když si vezmu, že ho Dania překládala rok a půl, byl to na mě pořádný výkon. Nejsem žádný velký romantik, alespoň to téměř vůbec nedávám najevo, a to, že jsem téhle procítěnosti propadla, považuji za nežádoucí ocejchování mé osoby, s nímž ovšem nemůžu nic dělat. 😀 Nesmírně cituplná povídka. Nevídaně a neodolatelně stydlivý Billi, zlatíčko Tom. Pro mě nezapomenutelné dílko.
Break the Ice (RosePhantom)
Tohle byla láska na první pohled. Snad nikdy jsem se tolik moc netěšila na další díl jako v případě Breaka. Těžko říct, co se mi na ní tak líbilo, ale stále mi zůstává v živé paměti, kterou si bohužel nemůžu oživit díky autorčinu rozhodnutí (mimochodem, tím mě nepříjemně překvapila. To absolutně nemůže působit kouzelně, když místo dvojčat dosadí hetero pár)
(Tady si dovolím poznamenat, že to určitě nebyl hetero pár, ale pouze jiná jména gay páru – vzhledem k autorským a osobnostním právům nelze vydat knihu, ani elektronickou, ve které vystupují skuteční Bill a Tom, proto je autorky, které chtějí publikovat, přejmenují… ale pro mě to stejně ztrácí veškeré kouzlo, i když to není hetero, to už by snad ani nešlo… J. :o)).
Otázka č. 9 – Jaké 3 svoje povídky bys čtenářům doporučila?
To aby čtenáři nahlédli do mého virtuálního šuplíčku v notebooku, pokud si chtějí přečíst něco aktuálního či něco, s čím jsem opravdu spokojená. -_- Netuším, kde jsem k tomu přišla, ale mám ve zvyku uveřejňovat zásadně tak půl roku poté, co povídku dodělám, takže ta objektivita… No nic, nadhodím něco staršího.
Tak nejprve to bude Sachsenhausen 1940. Jedná se o delší jednodílku, odehrávající se v koncentračním táboře, a dvojčata v jejím závěru zemřou, tedy to není ideální čtení pro někoho, kdo tohle nesnese. Povídka je surová a patetická, jednoduše odpovídá realitě, a přestože bych jí dnes po nasbíraných zkušenostech zvládla napsat líp, rozhodně si na ní zakládám.
Druhou v pořadí zmíním opět jednodílku Sadomasochista, která je má nejmilejší. Zasadila jsem ji do prostředí exkluzivního nevěstince. Vypráví o tom, co se děje, když Bill začne zlobit a troufá si na svého zákazníka, a jak to může dopadnout.
A do třetice vám tu odprezentuji konečně něco novějšího; kratší vícedílnou povídku, jež právě míří do finiše – svého drahouška Mehr als 23 Stunden Zelle. Pairing Bill/Bushido, prominentní věznice a zlobivá šelmička, která působí až příliš nezkrotně na to, aby Anis dokázal odolat a nepokusit se o to. 🙂
Otázka č. 10 – Myslíš si, že ti „závislost“ jménem twincest vydrží ještě dlouho?
Určitě ano. Patří mezi mé plnohodnotné koníčky a nemám důvod se ho vzdávat.
Otázka č. 11 – Jaký je tvůj názor na „opravdovost“ twincestu?
Kdo chce psa bít, vždy si hůl najde, že? Naše dvojčata jsou provokatéři od přírody a řekla bych, že není ani tak důležité, zda si to uvědomují či ne. Poskytují nám dostatek náznaků pro to, abychom si cosi snad vsugerovávali, snad odhalovali pečlivě utajované tajemství. Věřím, že mezi sebou mají onu nezničitelnou a silnou unii a impozantní vztah, bezbřeze se milují a jsou si navzájem spřízněnou duší, a díky tomu mi nezáleží na tom, jestli sdílejí i tělesnou lásku. Mezi dvojčecím poutem a partnerským vztahem se všemi jeho náležitostmi je pramalá, zanedbatelná hranice. V otázce „Je twincest skutečný?“ se přikláním k názoru „Spíše ano“, ale, jak říkám, pro mě to vyjde nastejno. 🙂
Otázka č. 12 – Ví tvé okolí, že se zabýváš twincestem?
Ano. Vědí to úplně všichni. Hrdě to demonstruji, protože kdo má problém s věcmi, jako je twincest, nemohl by si se mnou rozumět. Ze začátku jsem svojí neobvyklou zálibu tajila před matkou, jelikož je „mírně“ homofóbní. Nakonec to zjistila a příjemně mě překvapila tím, že netropila scény, což přišlo o několik týdnů později, kdy byla poprvé přímo konfrontovaná s realitou a bohužel se jednalo o povídku Billy Boy (znásilnění), kterou jsem nechala vytisknutou jen tak pohozenou na posteli. Díky bohu na ten traumatický zážitek brzy zapomněla, ba co víc – naučila se díky tomu, že nemá šmejdit v mém osobním prostoru. 😀
Otázka č. 13 – Koho bys chtěla vyzpovídat příště a proč?
Dost již bylo stálic twincestního nebe, co říkáte? Chtěla bych využít tuhle možnost a dát prostor pro vyjádření slečně, která je mou malou favoritkou. Její jednodílné povídky nemají chybu a jí samotnou považuji za naději pro náš blog. Snad tě tohle bude motivovat, drahá Tenshi88, aby se tady tvoje působivé autorské práce objevovaly častěji. 🙂
Tak a zase konec… takže devatenáctou v pořadí bude Tenshi88, těšte se, a příští čtvrtek zase ahoj! :o) J.
Fee, jsi skvělá, fakt. Za prvé, to že jsi si mě vybrala mě hrozně překvapilo a potěšilo. Díky ti. Ani nevíš, jak si mě inspirovala. Zrovna dokončuju jednodílku, tak se jí budu snažit poslat ještě před rozhovorem, protože se vsadim, že půlka lidí ani neví, že existuju. 😀 😀
Skvělej rozhovor…máme toho dost společnýho…povídka "Říkal jsi mi, Tomi" naprosto nejlepší. 😀
Moje ségra docházela do stejný školy. 😀 (Bohužel jenom v prváku 😀 :D)
A Placebo? "Every you, every me" je pro mě hymna. 😀 😀
Chtěla jsem toho napsat víc, ale co bych pak psala v rozhovoru, ne? 😀 😀
Takže díky.
Hrozně jsem se na tenhle rozhovor těšila! Musím tady napsat, jak moc na mě zapůsobila tvoje povídka Sachsenhausen 1940, protože jsem ji četla teprve nedávno a psát k ní komentář by bylo nejspíš zbytečné. Miluju povídky, které mě dokážou rozbrečet tak, že nevidím ani na monitor, musím říct, že tahle to splnila na výbornou, protože já brečela ještě i o tři hodiny později, když jsem se vzbudila ze snu, který mi tahle nádherně propracovaná a úžasným stylem napsaná povídka přivodila. Taky nesmím opomenout, že mými favority jsou povídky, které mou mysl dokážou zaměsnat natolik, že o jejich ději přemýšlím ještě další měsíc. Opět splněno!:D A dalším mým favoritem jsou tví Tuláci, ten děj, to mě prostě hrozně roněžnilo, nádherná povídka! Takže na závěr jen dodám, že píšeš prostě úžasně, právem obdivuju tvůj osobitý styl psaní. Patříš mezi moje nejoblíbenější autorky!:))
A ještě, sdílím s tebou nenávist vůči pairingu Bill/Lambert. Ten chlap se k Billovi tak nehodí!!!:D
Taky se mi moc líbí, jak pěkně si poděkovala autorkám tohoto blogu, protože ony si to zaslouží!:))
A tady ještě krátky vzkaz Januli: no tohleto, přece si nemyslíš, že už tady lidi nechodí tak rádi jako dřív! To je snad i proti přírodě!!!:D 😀 Já tady sice nechodím nějak extra dlouho, zato bych asi bez tohodle úžasného blogu neexistovala! Není dne, kdy se tady alespoň jedním okem nemrknu! A myslím, že nejsem sama!:)))
Takže milá Fee,
Na rozhovor s tebou jsem se neskutečně těšila, protože jakási moje intuice, či co, mi napovídala, že ty budeš můj člověk a teď musím říct, že se nemýlila =)
Tvoji vášeň pro Billshido plně chápu, taky jí taky trpím, ale to určitě víš, protože si spolu notujeme u THD =). Anis a Bill jsou pro mě prostě párem snů, jemnost a drsná síla, anděl a ďábel, prostě dokonale ladící protiklad =)♥
A tím se dostáváme k božské Raiju, jejíž povídky na téma Billshido jsou absolutně dokonalé, ona je naprosto úžasná spisovatelka, moje oblíbenkyně =) A i když jsem na tom s angličtinou podobně jako ty, tak její povídky mám přečtené všechny xDDD
Další, o kom píšeš je Syhrael, já už jsem přiznala, že patřím k uctívačům Myrtilles, úžasná povídka, na kterou prostě nejde zapomenout, můj milovaný, chudokrevný Alan, který potřebuje spoustu lásky…xDDD ♥
Máš ráda Placebo, některé písničky od nich taky miluju, jak píše tenshi88, Every you, every me je fantastická =) Předpokládám, že Placebo je u tebe tou nejoblíbenější skupinou, a jak ty miluješ Briana Molka, tak já miluju Lauriho Ylönena a The Rasmus, Tokio Hotel je až za nima xD
Tvých "prointernetovaných" 6000 kaček je fakt šílených xDDD, já se směju, ale udělat mi to moje dcera, tak ji asi uškrtím xD
Tvoje povídky mě trochu matou, protože kromě nicku Fee máš i jiný a tak nevím, co všechno jsi vlastně napsala =) Ale na jednu tvoji povídku nikdy v životě nezapomenu, Sachsenhausen 1940…Když jsem ji přečetla, byla jsem tak otřesená, že jsem nebyla schopná v komentáři napsat víc, než jedno slovo a tak už to asi zůstane. I když se mi hrozně líbila, vím, že už ji nikdy číst nebudu a to není myšleno nijak negativně, jenom už to prostě nedokážu, protože to je asi nejsilnější zážitek, co jsem tady na blogu měla, asi s Hate od Ketty. Já se hodně zajímám o 2.světovou válku a tak toho o ní hodně vím, "týrám" se různými dokumenty a filmy, plnými hrůz, jaké si člověk ani neumí představit a potom u nich brečím…asi proto na mě povídka tak silně zapůsobila, ta scéna v plynové komoře…bože, ani to nemůžu napsat, omlouvám se…=)
Rozhovor mi přišel vhod i z toho důvodu, že se tě chci už delší dobu zeptat na "Mehr", kdy budou další díly, už je opravdu netrpělivě vyhlížím. To je povídka zase z úplně jiného soudku a líbí se mi zase kvůli něčemu docela jinému =)
Ještě bych chtěla ocenit, že jsi sem dala svoji fotku, to by mě Janule nedonutila ničím xDDD Vlastně něčím ano, kdyby mi slíbila všechny tři díly Časoprostoru v knižní podobě, tak jí je nechala udělat Daniela xDDD Ale to je jediná věc, kvůli které bych to udělala xD
Na příští Rozhovor jsi vybrala tenshi88. Přiznávám, že je pro mě velkou neznámou, myslím, že jsem od ní asi ještě nic nečetla, znám ji jenom z komentářů k povídkám a proto se zase budu těšit =)
Takže Fee, moc mě těšilo, my dvě se určitě potkáme u komentíků pod THD =D♥
Madamme, vás já už odněkud znám! :DD Ale fakt nevím, odkud. Nevadí 😀
Hmmm… zajímavé. 🙂 Až na tu matičku Prahu, knihy, dekadenci a migrény žádné styčné body. 🙂 Jen si vzpomínám, že jsem zde na blogu kdysi zahlédla název Sachsenhausen1940 a hned jsem věděla, že tohle by tedy nešlo. 🙂 Ne že by snad naše rodina utrpěla za války nějaká příkoří, téměř všichni přežili, ale prostě… ne.
Jak je patrné z výše uvedeného, mě za mé slohové práce nikdo nechválil. 😉
Ale proč vlastně píšu, když jsem z tvé tvorby četla jen Tuláky, tedy asi. 🙂 Nadchla mě totiž tvá cestak k TH, ty sis ty chlapce prostě vysnila. :))) A dalo by se říci, že ti přišli pěkně draho. 😉 Samozřejmě též chválím za odvahu poskytnout davu svou tvář. 🙂
A vlastně jsem ti chtěla poděkovat. Za tenshi88. Už se strašně těším. 🙂
Takže slečno! V podstatě tě neznám a k ničemu se vyjadřovat nebudu. Každopádně by ses měla stydět, protože k psaní povídek tě přivedla Schmetti. Kdyby nebylo jí, tak o tobě ani nikdo neví. Měla bys jí aspoň poděkovat! Je to od tebe pěkně hnusný!
Jinak přeju hodně štěstí v další tvorbě 🙂
tak prvně jsem si myslela, že podobnost bude jen daná společným jménem, ale po pročítání se dál a dál mi docházelo, že i když vypadáš úplně jinak, jsem si vlastně hodně podobné x) snad tě to neurazí, ale tolik společných vlastností snad s nikým nemám x))) dva cyničtí egoisti, kteří si nalhávají, že romantiky nejsou, přitom je i pál dílek dokáže rozbrečet… wow x)) mile, opravdu mile jsi mě překvapila x))))) vážně, taky jsem nezačínala s psaním v dětství, až teď, na škole… taky nejlepší práce, ale to bude asi dané tím, že tady čtu od nejlepších autorek a můžu se i něco přiučit… zvláště v tomhle rozhovoru mě fascinoval ten styl psaní, já bych snad takový slova, jakos použila, nebyla schpna vymyslet x))) vážně děkuju za tenhle rozhovor x)))
Muhahaa, moje jmenovkyne xD) hned me napadla otazka, kterou musim napsat, nez ji zapomenu 😀 – libi se ti tvoje jmeno? Nebyly casy, kdy si ho nemela rada? 🙂 ja sem treba docela v brzkem veku na to jmeno zanevrela a nelibi se mi, kdyz na me nekdo vola „Terezo!", nebo jakoukoliv udrobnelinkou xDDD
No, co vic k rozhovoru – urcite jsem tam nasla hodne dalsich veci, co mame spolecneho krome jmena xDD musim s tebou souhlasit co se tyce otazky c. 5. Taky musim pochvalit dobry vkus na hudbu 🙂 *PLACEBO ROCKS xDDD* ale musim se priznat, ze tvou lasku pro nemcinu asi nikdy nepochopim, ja s ni vedu uz pet let aktivni boj, zatim prohravam, a neni to pro me nic jineho, nez podivna krcni nemoc ^^
Uz dlouho sem uvazovala, ze bych si precetla Sachsenhausen 1940, protoze to tady bylo nejednou jmenovane v rozhovorech, ale byla jsem moc lina si to najit v rozcestnikach, takze se k tomu nejspis dokopu az ted, kdyz tu mam primo pod nosem odkaz v clanku xDDD mam strasne rada historickou literaturu, Remarqua sem prelouskala za par hodin a navic kdyz jsou v hlavnich rolich dvojcata *umira stestim* ^^
Preju ti moc uspechu v budouci kariere, at uz v germanistice nebo necem lidstejsim xD, a at ti to nadseni pro twincest vydrzi jeste sto let, protoze takovych skalnich fandu bohuzel ubyva x(
Ginger <3
Fee, z toho rozhovoru usuzuji, že jsi fakt rázná a psycho holka, co jsi de za svým. Zprvu jsem si říkala, že si to přečtu jen tak za zajímavosti, že bohužel stejně nebudu vědět, o koho se jedná. Ale četla jsem tvou povídku Sachsenhausen 1940 … a je úžasná, skvělá, emotivní a prostě dokonalá….Sama jsem měla možnost navštívit Lidice, a koupila jsem si tam knížku s názvem Osudy lidických dětí. Tak silnou knihu jsem nikdy nečetla, a bylo to fakt psycho. Bohužel vylíčená realita do posledního kousíčku…. a tak skvěle byla zpracována tvá povídka. četla jsem ji už dávno, ale myslím, že si ji dám ještě jednou 🙂
Tak hodně zdaru při dalším psaní:))
Drahá Fee, musím poznamenať, že ťa mám rada 😀 Zapáčila si sa mi hneď, keď si začala uverejňovať svoj úžasný príbeh na pár Bill/Bushido. Vtedy sa mi ten pár páčil, ale teraz ho milujem ♥ Jednoducho spojenie Bill a Anis je pre mňa niečo kúzelné, romantické, vzrúšujúce 🙂 Len ma mrzí, že som už všetky príbehy na toto téma prečítala 🙁 Teda čo sa týka TWB, pretože inde tieto príbehy len ťažko nájdem 😀 Jedine THF, no po anglicky neviem ani zaťať 😀
Inak páči sa mi tvoj názor na netoleranciu – taktiež ju nemám rada, nech sa týka čohokoľvek 🙂
A konečne niekto, kto verí na to, čo číta (resp. tu sa jedná o twincest ;-)) už mám po krk tých, čo hovoria, že twincest nie je pravda a pritom sa hrdo vyhlasujú za twincesťáčky, to nikdy nepochopím :-/
Na tvoj rozhovor som sa veľmi tešila, v poslednej dobe som rozhovory nečítala, ale keď som videla tvoje meno, hneď som sa do toho pustila 🙂
Fee, ja dúfam, že máš v pláne písať ešte nejaké Billshido príbehy ;-), pretože ako tvrdím, je ich tu málo; nikto tomuto páru nevenuje pozornosť 🙁 , čo je fakt škoda.
No neviem, čo viac by som dodala…pri čítaní tohto rozhovoru som toho mala na jazyku viac, ale nejdem ťa tým zaťažovať 🙂 ♥
Inak Janule, to je dobrý nápad dávať k rozhovorom fotky 😉 mňa to napadlo už skôr, pretože ma štvalo, že som ani nevedela, o kom vlastne čítam 😀 A ja som taká, že rada spoznávam ľudí a toto je už predsa len osobnejšie, čo sa mi páči 🙂
Nevím jestli je to tím že jsme taky blíženec ale připadala jsem si jako by někdo popisoval mě samotnou xD Mě ten rozhovor připadal takovej..pozitivní =)) Hlavně jsi první člověk co nevzpomínal jaké to bylo na blogu před několika roky a tak..tvoje povídky zbonuju =)Sachsenhausen 1940 mě rozbrečel jako žádná jiná povídka, Sadomachista byla hodně sexy povídka a Tuláci, to je moje srdcovka =)
Fee,
ráda jsem se o tobě dozvěděla něco víc. Přiznám se, že tě často vidím komentovat pod povídkami a když jsem otevřela archiv a viděla tvůj nick, zvědavost mi nedala. Protože tento blog navštěvuji zatím velmi krátce, nemohla jsem tvé povídky číst "live"… Můžu ti ale říct, že mě zaujaly zatím všechny, které jsem přečetla. Byli to Tuláci, Sadomasochista (tam jsem se i dobře pobavila) a zmíněná nádherná povídka Sachsenhausen 1940. Mrazí mě i teď, když píšu ta písmenka názvu, protože je to tak silný a smutný příběh… nicméně je překrásný! Jeden z nejhezčích, které jsem tady na blogu prozatím četla!♥ Ještě musím napsat, ačkoliv nepatřím k fans páru Bill/Bushido, s něčím s tebou souhlasit prostě musím. Napsalas něco v tom smyslu, že po té stránce postarání se o Billa, trumfuje Bushido i Tommyho… Trošičku si myslím, že Tommy možná není ve skutečnosti až takový ten ochranitel (nemyslím to ale nijak ve zlém), jen reaguji na tvé rozdělení těch rolí, jak jsi psala: Bill jako ta princezna a Tommy ten silnější. Líbí se mi, když mají ty role obrácené, protože víc věřím právě tomu, že tím "silnějším" je Bill. Přestože vypadá křehčí, opravdu jak porcelánová panenka. Takže ti rozumím v tom, jak jsi popsala Bushida.
S migrénami ti, holka, rozumím, s tím zpopelněním taky (jen mně by stačila řeka Morava, jednou 🙂 ) a hra na klavír, má srdeční záležitost… miluju pana Beethovena, jeho klavírní sonáty mám ve 2 knihách a "Sám proti osudu" je pro mě Biblí :))
Nakonec ti chci říct, že jsi velmi zajímavá osoba, výborná autorka a popřeji ti úspěchy hlavně v tom studiu!! (BTW: na té fotce máš krásný přívěšek, celkově je fotka moc pěkná!)
[1]: Drahoušku, tys mi přišla na mysl okamžitě. 😀 Vždycky jsem na tebe byla hrozně zvědavá a o to víc mě štvalo, že jsi jako tajemná komnata. Nikde žádnej osobní blog, e – mail, Facebookovej profil… Takže vybrání tebe byl čistě fikaný tah a já už se moc těšim na příští čtvrtek. 😀 A i na tvou další povídku, to především. Osudnou noc rozdýchávám dodnes. 🙂
[2]: Velice děkuji. Tohle jsou přesně ty reakce, které bych chtěla svým čtenářům přivodit. 🙂
[3]: Drahá Janinko, ani nevíš, jak moc mě těší, že mám tady na blogu tebe, rovnocenného přizvukovatele a nadšence pro ty dvě fantastické B, jak jim s oblibou říkám. Čím to, že máš tedy Raiju tak v malíku? Jsem z toho šíleně frustrovaná. 🙁 😀 Doufám, že máš jiný fígl než google překladač? Pravděpodobně, že. 😀 Borůvky jsou slash, který nemůže být nikdy překonán. Jak už jsem se rozvášňovala při popisování Říkal jsi mi Tomi, tak na tuhle povídku mám stejný názor. Nic tak rozverného a laškovného jsem nepoznala. A její schopnost vykreslit charaktery postav je minimálně záviděníhodná.
Ano, Placebo jsou top. Jejich hudba je jako soundtrack k sebevraždě, tomu nemůžu než podlehnout. 🙂 A o tvém Laurim vím. 😀 Ostatně, The Rasmus mám velice ráda a on je strašně fajn. 😀
Přesně, jak píšeš. Libuju si v krutých válečných dokumentech (lépe řečeno je až hltám), tématika koncentračních táborů patří k mé oblíbené a konkrétně například osvětimský doktor Mengele je můj favorit. V daleké budoucnosti bych možná napsala ještě jednu koncentrační povídku a on by v ní určitě figuroval, ale stále to ještě zvažuju a předtím mě čeká spoustu dalších projektů, takže nevím, nevím. Ale i dneska (jak vidno výš :)) se setkávám s krásnými reakcemi na Sachsenhausen. Je zřejmé, že tohle téma čtenářům něco říká, tak proč toho nevyužít. 🙂
Mehrinko mám už rozepsané ve Wordu. Byla to dlouhá doba a už mi moc chybělo. Dočkáš se, žádný strach. 🙂
Na brzkou shledanou snad u Mehr, ale ještě dříve každopádně u THD. 😀 ♥
[4]: Vás já znám také, jako blízkou přítelkyni Syhraelky! 😀
[5]: Už od počátku jsem počítala s tím, že se pouštím do něčeho, co každý nesnese, takže mi opravdu nevadí, že tuhle povídku neznáš. Naopak jsem ráda, že tě potěšil výběr tenshi. Těšíme se dvě. 🙂
[6]: Evidentně nevíš vůbec nic, Pavlíno, a proto nechápu tvojí snahu se k něčemu vyjadřovat. Nemám potřebu se před tebou ospravedlňovat. Terka ví o mých pisatelských začátcích. Co kdyby ses jí příště zeptala, než se začneš veřejně plivat jed? Tschüs! 😉
[7]: Určitě jsi mě neurazila. Často si říkám, že my blíženci jsme vážně všichni stejní. 😀
[8]: Koukám, že je nás tu nějak hodně, těch Rézin. 😀 Svoje jméno jsem naštěstí vždycky doslova milovala. Myslím si, že hezčí jsem ani dostat nemohla a líbí se mi i jeho základní znění Tereza. Nepovažuju to za nic hanlivého nebo nepěkného. Taky Placebo? To je úžasné. ♥ Mám radost jako dítě, když zjišťuju, kolika lidem se líbí. ^^ Krční nemoc? To je ale ošklivý termín! 😀 Já bojuji zase proti lidem, jejichž alergie na němčinu je postavená jen na tom, že nacisti byli Němci. To je ale extrémní přežitek, tak doufám, že nejsi tenhle případ. 😀 A děkuji. 🙂
[9]: Tvoje úvodní věta mě zaujala. 😀 Děkuju. 🙂
[10]: Milá Ywčo, i já musím poznamenat, že tě mám ráda, protože patříš do našeho týmu uctívačů Billshida, který je tak mini, že bychom měli držet stmelení co nejblíž. 😀 Musím s tebou souhlasit. Když jsem načetla všechny české B+B povídky a neměla už do čeho píchnout, řekla jsem si, že to není možný a nedá se nic dělat, budu ho muset začít psát sama, abych si jich mohla užívat. A Mehr je výsledek. Bude jich snad ještě spoustu. 🙂
A na This Hour's Duty máme stejný názor! Bill s Anisem, Tom pasé!
[11]: Ano, věř, že je to tím, že jsi taky blíženec. 😀 Těší mě, že se ti moje povídky zamlouvají. 🙂
[12]: Milá Ondi, i já bych mohla mluvit o tom, jak vídám tvoje jméno figurovat v komentářích, většinou pak v duelu s Jančou. Výměna vašich názorů by snad téměř sama o sobě vydala za díl povídky. 😀 Tvůj názor o roli Toma očividně nesdílím, ovšem rozhodně oceňuju, když takový milovník jeho jako jsi ty dovede něco hezkého napsat i k Anisovi. 🙂
Můj srdcový skladatel a pianista je zase Chopin. 🙂 Ovšem i Beethoven je naprosto výborný a patří mezi mé nejoblíbenější. Děkuji za hezká slova. 🙂
Fee, s Mengelem nestraš, úplně mě mrazí, když si vzpomenu na jeho experimenty právě s dvojčaty…
A že mám božskou Raiju v malíku? Pokorně přiznávám, že můj fígl je překladač, slovníky, tužka, sešit, moje dcera a moje bujná obrazotvornost, dělám si takové svoje soukromé překlady xD
A THD tu máme za chvilku, už se strašně těším, i když už nemůžu být překvapená =) Takže nashle v neděli =)♥
[14]: Jů, a nemáš ty své překlady takhle náhodou v elektronické podobě v počítači? Že bych tě využila. 😀 Protože tohohle bych se svojí netrpělivostí schopná nebyla. :-/
[15]: To bohužel nemám…i tak je to samý škrtanec xD A ani to není nijak dokonalé, to víš, Husákovo dítě a angličtina xD
Oh, teď jsi mě ale překvapila, milá Fee. Neřekla bych, že mé komenty někdo (krom autorky a Janičky) čte a pak, vidím, jak jsem průhledná (myslím adorování staršího Kaulitze) :-DDDDDDDD Chopin je výborný, mám ho hned za Beethovenem, ale je pro mě mnohem těžší na zahrání. Má ve skladbách víc "kudrlinek" a to je pak šílená dřina se vše opravdu naučit. Revoluční mi dala strááášně zabrat a ta je z těch jednodušších skladeb! Nakonec jsem nad ní vyhrála a zahraji si ji vždy moc ráda. Bylo velice příjemné si s tebou "popovídat", jsi milá slečna. U THD se jistě taky ukážu a ty si ji hooodně užij, věřím, že pro tebe to musí být krásné počtení. A teď už ti popřeji hezký večer! Ať se ti daří!
[13]: To áno, je nás mizerne málo 🙁 Chcelo by to nejakú propagáciu 😀 Takže navrhujem…začni písať ďalší Billshido príbeh…a potom ďalší a ďalší ^^ ♥ A každému sa to tak zapáči, že to bude chcieť písať 🙂 A bude na svete hneď viac Billshido fans 😀 Inak ja už dlho čakám, kým sa tu objaví nejaký Billshido a stále nič 🙁 Preto obťažujem ľudí a kážem im to písať 😀
[13]: a víš co je na tom nejzvláštnější? já jsem vlastně Rak xDD jo, jsem divná, vím xD
I když je to naprosto absurdní, mám pocit, že jsem tě někde viděla…
Jo a Sachsenhausen byla jediná povídka, která mi kdy do očí vehnala slzy… zatím se to povedlo jenom tobě 😉 Gratuluju!!!
Neboj, moje alergie na nemcinu neprameni z zadne rovnice nemci=nacisti=zlo, ale z ciste nenavisti k nasi nemcinarce, se kterou se vzajemne uz patym rokem snazime jedna druhou dostat ze skoly 😀 naopak me ta problematika extremismu dost zajima, snazim se tu vec videt i z jine stranky, co ty lidi k tomu vedlo, co si mysleli a jak se to bralo tenkrat, kazda mince ma rub a lic a nic neni cernobile 🙂 navic se to stalo pred pul stoletim, nebylo by to fer porad vnimat vsechny nemce jako zle nacisty, to je proste blbost nejvetsiho kalibru 😀
Jo! Přes Syhy! 😀 To je onoo!!! 😀 Výborně, děkuji! D
Fee: Když myslíš! Až se jednou Schmetti odváží, určitě Ti řekne svůj pravý názor. Nechám to na ní. 🙂 bye, bye, baby, I wish you many accomplishments once again 😉
<3 mozna p.roto jaka jsi spolu tvorime ten skvost…
Splanila si jeden z mych cilu a snu a za to ti diky… I kdyz muj nazor na tebe je plny protikladu, ktere bychom si v ramci dobrych vztahu jednou meli "diplomaticky" rict, muzu rict, ze kdyz pisu s Tebou… Je ze me jina Lenna a pisu postavy uuuuuplne jinak nez normalne… Trochu vic… Jemne… Pouzivam citove zabarvenejsi slova nez normalne a tohle ve me vyvolavas ty…. Promin, ze ted mam na psani tak malo casu <3
[18]: Přesně to mám v plánu, takže pokud čas dovolí… 🙂
[19]: A seš si tím jistá? 😀
[21]: Tak to jsem ráda, protože to je správný pohled na věc. 🙂
[24]: Nám snad není souzeno to dopsat, že? Mám tě moc ráda, Lennynko. ♥
To je moje víla, ano 🙂 Má ten nejlepší spisovatelský talent, jaký někdo může mít 🙂 A já jí mám neskonale, nezbřeze a nepřekonatelně ráda ♥
[26]: :-*