autor: Tina
Faraon se na něj upřeně díval. Nyní už věděl, co mu odpoví. V podstatě už to věděl od začátku, jen si to musel pořádně uvědomit.
„Myslel jsi správně. Nehodlám zde zůstat sám už navždy. A taky tě nenechám jen tak odejít. Půjdu s tebou. Vždyť po mně bude určitě ještě plno vládců, kteří se budou starat o tuto zemi,“ mile se na něj usmál a koukal mu do očí.
Tomův smutek a obavy zmizely lusknutím prsty a vystřídaly je radost a štěstí. Na tváři se mu usadil spokojený úsměv. Přitáhl si k sobě Tutanchamonovo hubené tělíčko a pevně jej objal.
„Děkuji. Děkuji ti, že mě nenecháš jít samotného. Asi bych si nikdy neodpustil, že jsem tě tady nechal jen tak osamoceného. Vím, že je to zřejmě ode mě sobecké, ale já bych si tady nedokázal zvyknout. Vím, jsem sobecký a jistě si říkáš: A já si zvyknout musím.“ V pokračování jej zastavil Tutanchamonův ukazováček na jeho rtech.
„Nejsi sobec. Pro mě tedy rozhodně ne. Rád konečně zažiju změnu. Pravda, měl jsem trochu pochybnosti, ale zkusím nebýt takový pesimista a dívat se na to trochu z té lepší stránky. Jak jsi říkal. Ve tvé době nás za náš vztah nebude nikdo trestat, a to je víc než jen skvělé,“ pousmál se a políbil jej.
Jejich krásná chvilka něžných polibků byla přerušena několika hlasy. Mužskými hlasy. Vypadá to, že je strážní objevili. Teď už nebyl čas se zdržovat něžnostmi. Buď upláchnou teď, anebo už nikdy.
„Pojď, Tute, musíme jít.“ Chytil jej Tom za ruku a svižným krokem se dostali až k portálu. Tutanchamon se zhluboka nadechl a ještě naposledy se rozhlédl po své krásné zahradě a své zemi. Poté otočil hlavu a prohlédl si povrch portálu. Podíval se na Toma a ten se s přikývnutím usmál. Oba dva vykročili přímo do něj. Jakmile se ztratili v tom modrém kole, zmizelo i ono samotné. Vyšlo to přesně na minutu i na sekundu. Strážní zrovna běželi tím směrem a hledali jejich vladaře. Jenže teď už je to jejich hledání zbytečné, už jej nikdy nenajdou. Ale to jim už nikdo neřekne.
Mezitím nyní už v jinou dobu, jiném století a jiné zemi, se modré kolo objevilo a z něj vyšli dva mladíci. Z ničeho nic se objevilo uprostřed chodníku, na kterém procházeli lidé. Zvláštní bylo, že se ani jeden z těch procházejících človíčků nepozastavil a s údivem na ně nehleděl. Jako kdyby to zjevení vůbec neviděli a měli v hlavě zafixováno to, že tam ti mladíci už prostě byli.
Tom se pousmál, když zahlédl své rodné město. Vše bylo stejné jako tehdy, když to tady opouštěl a vstupoval do minulosti. Rozhodl se dále nezaobírat svými myšlenkami a pohlédl na Tutanchamona. Sám se podivil nad jeho vzhledem. Vypadal opravdu jinak. Havraní vlasy mu spadaly až na ramena, obléknutý byl do upnutých džínů a černé kožené bundy. Jakmile se mu zadíval, do tváře, zjistil, že jeho oči jsou orámované černou tužkou. Aspoň tohle byla věc, která zůstala stejná. Když byl totiž jako faraon, vládce Egypta, také se maloval, ovšem malinko jinak než teď, ale to byly jen nepodstatné detaily.
Když to nyní vezmeme z Tutanchamonova pohledu, byl od prvního okamžiku, co vstoupil do budoucnosti, velmi překvapen. Ani ve snu se mu nezdálo o takovém to místě. Bylo to pro něj zvláštní a jen s údivem sledoval vše kolem. Když se přestal divit tomuto místu, začal se divit sobě. Tomu, jak byl oblečen. Nebyl na takovýto druh oblečení zvyklý a připadal si zvláštně. Po chvíli pohlédl na Toma. Byl také jiný. Jeho oblečení, vlasy, ale něco mu přece jen zůstalo, to, co Tuta aspoň trošičku uklidnilo. Jeho úsměv. Pořád byl tak milý a upřímný.
„Vítej v mém světě,“ pousmál se Tom. Tutanchamon se opět rozhlédl po okolí. Fascinovaly jej ty budovy, prostředí… celkově celé tohle místo, a to zatím viděl jen část z toho, ale to zatím nevěděl.
„Je to tady tak… tak zvláštní, ani v tom nejbláznivějším snu se mi o tomhle nezdálo.“ Stále byl tím vším okouzlen. Tom se pouze pousmál. Chápal jej. I on si v Tutanchamonově době pro sebe obdivoval některá místa.
„Pojď, zavedu tě ke mně domů. Bude to i tvůj nový domov. Není sice tak přepychový a velký jako tvůj palác, ale myslím, že je celkem útulný,“ věnoval mu milý úsměv a poté jej vedl k jeho domu. Cestou se Tut díval po okolí.
„Je tady plno velkých domů. To v nich bydlí všichni lidé?“ tázavě pohlédl na Toma.
„No ne úplně ve všech. V některých jsou kanceláře nebo agentury,“ odpověděl mu.
„Co to jsou ty kanceláře a agentury?“ položil mu další otázku. Tomovi bylo jasné, že jich Tut bude mít ještě hodně.
„Jak bych ti to vysvětlil? Kanceláře jsou místa, kde pracují úředníci a agentura je společnost lidí, kteří například vytvářejí reklamy. A reklamy jsou různé upoutávky, které nás lákají na různé zboží a další věci. To máš jako u vás na tržnici. Tam taky každý kupec huláká, ať si koupíš jeho výrobek, a říká, na co všechno to je dobré. On si také dělá reklamu, jenže dnes je to vymakanější,“ pousmál se na něj a vydechl po svém dlouhém proslovu. Tut pouze přikývl a úsměv mu oplatil. Brzy došli k velkému panelovému domu.
„Tohle je tvůj dům?“ hodil další tázavý pohled po Tomovi.
„Ne, kdepak. Můj je pouze byt v tomhle domě. Bydlí tady víc lidí,“ zasmál se. Došli až před Tomův byt. Tutanchamon koukal na cedulku na dveřích. Tom mezitím odemykal.
„Víš, co je zvláštní?“řekl Tut.
„Ne. Copak?“ Tom odemkl a otevřel dveře.
„Že dokážu přečíst vaše písmo. Jsem zvyklý psát hieroglyfy. Nechápu to.“ Vešel dovnitř a rozhlédl se. Chtěl pokračovat dál, ale Tomův hlas jej zastavil.
„Boty dolů, jinak tu bude špína, a to se vážně blbě dostává z koberce.“ Tutanchamon se podivil, ale bez řečí je sundal stejně jako Tom. Chtěl pokračovat, ale Tom jej opět zastavil. Přitáhl si ho k sobě a políbil jej. Tut se usmál do polibku a spolupracoval. Po chvíli se odtáhl a koukal Tomovi do očí.
„Nebudeme za tohle potrestáni?“
„Ne. Nemusíš se bát. Tady je to tolerováno a každému je to jedno.“ Ještě jednou jej políbil, a poté už jej nechal jít.
„Je tady tolik věcí, které mi nic neříkají. K čemu tady máš tu placatou desku?“ ukázal prstem.
„Není to žádná deska, ale televize, a mám ji tady, protože se na ni většinou dívám.“
„To musí být tedy zábavné, koukat na placatou desku,“ řekl ironicky a pousmál se.
„Ale já se na ni nedívám jen tak. Nejdříve ji musím zapnout.“ Vzal ovladač a zapnul ji. Tutanchamon na prázdno otevřel pusu a koukal na to jak pero z gauče.
„Ti lidé jsou za tou deskou? Já myslel, že tady bydlíš sám,“ stále na to hleděl. Tom se musel pousmát.
„Tak za prvé, je to televize. Za druhé, bydlím tady sám, a za třetí ta televize chytá signál a tím vysílá obraz, který jak vidíš, se hýbe.“
„A kde má teda ruce, když ho chytá?“ stále koukal zaraženě. „A co je to ten signál?“ Tom už se smál. Přišel k pomatenému Tutanchamonovi a políbil jej na čelo.
„Miláčku, od té televize vede takový drát až nahoru na střechu tohohle domu, a tam je anténa, to je zase několik drátů pohromadě a ty přijímají signál a tím mi hraje televize,“ pohladil jej po tváři a sledoval jeho zmatený obličej.
„Nerozumím tomu…“ povzdechl si a vypadal jako zmoklé kuře.
„Nevadí, časem porozumíš…“
autor: Tina
betaread: Janule
Teda Tino, děj se ubírá přesně tak, jak jsem si představovala. Jen mě na začátku Tommy dost rozhodil. Nečekala bych od něj, že by měl tu sílu faraona opustit a odejít zpět "do budoucnosti" bez něj. To mě od Tommyho trochu zklamalo. Jaké štěstí, že faraon tu sílu, opustit svůj domov, svůj lid, Egypt, našel. Nádherná scéna, kdy se s Egyptem loučil posledním pohledem.
No a nynější svět? Je teď faraon tak roztomilý, já se usmívám na monitor, úplně Tuta vidím (nemělo být správně Tuteho?). A svůj jazyk zapomněl nebo ho i nadále umí číst? Já se ptám kvůli tomu Tommyho "poslání", které mu pan Schindler překládal… Já se strašně těším na další díl, miluju toho roztomilého faraona (velký faraon je jako dítě, které se učí vše poznávat). To je prostě klááášnééé :))♥♥♥
No, nejdříve jsem nadávala, že jsi to vzala hrozně hopem, ale pak jsem se musela tak smát…xD
Chudák Tut, ten je tak krásně zmatený a všemu se diví tak roztomilým způsobem, že se ještě teď usmívám =)♥ Ta televize byla fakt dokonalá =)
A já jsem se pěkně zmýlila, když jsem si myslela, že Tutanchamon s Tomem nepůjde, špatně jsem ho odhadla, po pravdě mě zamrzelo, že s tak lehkým srdcem svoji zem opustil, asi mám příliš vyvinutý smysl pro zodpovědnost xD
Takže teď jsem opravdu zvědavá, co bude dál a co se vlastně vyklube z toho starého proroctví =)
krása
a kdy bude další díl..?? :-O už ho tu chci mít.. prostě užasný nadherný příběh.. :))
naprosto uzasna story!! nemuzu se dockat dalsiho dilu 😀 ses fakt sikovna :))