autor: Majestrix & Little Muse
Dotčený
Bill se naklonil, aby ho znovu políbil a Tom neměl sílu jej zastavil. U všech Bohů, byl tu u něj jeho překrásný sahvahd, seděl mu v klíně, mezi nimi jen tenké peřiny stále zakrývající Tomovy nohy, a prosil ho, aby si ho vzal. To mu měl říct ne?
Tom zaúpěl. Ano. Měl.
„Bille,“ zamumlal, neochotně se snažil odtáhnout od jeho úst se spodním rtem mezi Billovými zuby. „Ty… počkej.“ Tomovy ruce jezdily mezi jeho stehny, boky a zády, cítil, jak tvrdne ze záchvěvů kůže, které se dotýkaly špičky jeho prstů.
„Proč?“ zašeptal Bill, naklonil se, aby Tomovi mohl olíznout krk.
„Protože ty…“ Donutil se Tom zamrkat a soustředit se. „Jsi Nedotčený, jsi-„
„-připravený,“ dokončil Bill, jemně sál na místě, kde cítil pulz. Odtáhl se rty od Toma a posadil se mu zpátky do klína, ruce měl na Tomových ramenou. „Přemýšlel jsem,“ řekl mu, sklopil oči, temné řasy se mu opřely o tváře, „o tom, co znamená být sahvahd. Být tvůj sahvahd. Je na čase brát to vážně.“
„Bille,“ povzdychl si Tom, trochu se posunul a cukl pod tím, co cítil. „Jestli je to kvůli tomu, co řekl můj otec… o tom, že jsi investice-„
„Není,“ ujistil ho Bill, rukama se dotýkal jeho obličeje. „Řekl jsi, že mám přijít, až budu mít pocit, že je ten pravý čas; a teď mě odmítáš?“ přejel palci Tomovi po tvářích a Tom cítil, jak se mu blahem zavírají oči. „Nepřipadám ti dost žádoucí, Tomi?“
Tom byl až moc myšlenkami mimo na to, aby Billa opravil nebo dokonce odstrčil.
Zaúpěl, naklonil se a zaútočil na Billovy rty, skulil ho pod sebe. Odstrčil pryč peřiny a natáhl ruku, aby stáhl Billovi oblečení z ramen.
„Oh,“ Bill zalapal po dechu, když se jejich erekce dotkly. Zaklonil hlavu a přitiskl se k Tomovu pasu.
„Bille,“ zachraptěl Tom, když ustálil své boky a zaúpěl do křivky krku svého sahvahda. „Nemůžu, při mém svědomí, udělat další krok, pokud si nebudu úplně jistý, že tohle opravdu chceš. Vím, že tvůj status Nedotčeného nemůže být zničen tak lehce.“
„Nepřeji si o tomhle mluvit,“ zamumlal Bill a zavlnil boky. Tom usyknul a chytil Billa, aby se nemohl hýbat, Bill vydechl a přestal bojovat. „Co si přeješ říct?“
„Přeji si říct, že vím, že můžu zasnoubení kdykoliv zrušit, stejně jako ty, ale jestli tohle uděláme… Budeme už jako manželé, co se tvé víry týče. Už nebude cesty zpět; žádný Klášter, žádná jiná zasnoubení, tvůj status bude už navždy Dotčený. Je to proti všemu, co-„
„Já tohle všechno vím, Tome,“ vydechl Bill a odvrátil pohled. Tom ho jemně chytl za bradu a otočil mu hlavu tak, aby se mu mohl podívat do očí.
„Já vím. Také to vím. Takže se teď ptám, jsi si jistý, že je tohle to, co chceš?“
Bill se na Toma podíval, opravdu se na něj díval, a viděl všechny pochyby a nejistoty, které se mu honily myslí. „Chceš mě?“
„Ať hvězdy z nebes spadnou, ano,“ řekl Tom popravdě.
„Chci tě také. Já… já jsem nikdy předtím s nikým tak dobře nevycházel, pokud to nebyl sluha. Dáváš mi pocit…“ zvedl Bill hlavu a zdráhavě Toma políbil, „že jsem speciální,“ zašeptal.
„Ty jsi speciální.“ Našpulil Tom rty a podíval se dolů na svého sahvahda. „Vím, že to nedávám vždy najevo. Je to pro mě poněkud těžké, věřit plně svému srdci. Konkubíny jsou jen pro to, abych si jako muž mohl ulevit. Ale ty… ty budeš mým chotěm. Nechci tu pozici brát na lehkou váhu, což je důvod, proč jsem neplánoval si ještě nějaký čas někoho hledat. Vím, že když jsi sem poprvé přijel, byl jsem trochu… drsný. Omlouvám se. Ale zrovna jsem dostal oznámení od mého otce a Davida. Ale teď, musím říct, nemůžu najít nic špatného ohledně jejich výběru.“ Bill se začervenal a usmál. „Pokusím se tě nechat vstoupit, ale varuji tě, je to proti mé povaze.“
„To je v pořádku, Tome. Je to pochopitelné. Ale teď jsem to já, kdo se tě snaží nechat vstoupit,“ řekl Bill tiše a pohnul boky. Tom zaúpěl pod tím nečekaným pocitem a opřel si hlavu o Billovo rameno. Bill škrábal Toma na zádech a představoval si, že každý sten, každý výdech, každý úsměv, který mohl Tomovi dát, odstraňuje pryč jeho vinu, odstraňuje pryč jeho touhu po Bushidovi.
Ano, Bill přemýšlel o tom, co to znamená, nechat Toma vzít si ho; už nikdy nebude moct vstoupit do jiného závazku, jestli tento nevyjde, ale ta nervozita, co cítil, se pod každým dotykem, který mu jeho sahvahd dával, roztékala. Chtěl, aby z něj Tom měl všechno; s trochou štěstí tam, kam míří jeho tělo, bude brzy následovat i jeho srdce.
„Tome,“ vydechl. „Prosím…“
Tom se uvelebil mezi Billovými nohami, něžně mu je roztáhl a chytil ho za stehna, polknul všechny steny, které se mu draly ven z úst s dalším francouzským polibkem. Billovo naříkání ho dovádělo k šílenství, věděl to. To, jak ho líbal… Bill ho takhle nikdy nelíbal, ani když byl vzrušený. Cítil, jak je náruživý pod Tomovýma rukama a Tom si nebyl jistý, jestli ho má uklidňovat, nebo toho využít.
A tak se kompletně oddal svým pocitům. Nebylo by asi nejlepší moc přemýšlet nad tím, co dělají. Bude zkrátka dělat to, co mu pro Billa přijde jako to nejlepší řešení. A jestli tady bylo něco, v čem si byl jistý, že je dobrý, bylo to, jak někomu přivodit dobrý pocit. Bill mu dával něco, co nemohl vrátit zpátky. Poslední věc, co Tom mohl udělat, bylo dát mu zkušenost, která mu naprosto zamotá hlavu.
Přejel dlaněmi na Billův zadek, zvedl mu boky a roztáhl mu půlky, jemně prstem přejel po jeho dírce. Netrvalo to dlouho, nepotřeboval spoustu magie na to, aby jeden prst něžně zastrčil dovnitř.
„Ano,“ přirážel Bill na jeho prst, silou se snažil odstranit ze své mysli obrazy větších, hrubších prstů.
„Tak úzký,“ zaúpěl Tom, sledoval, jak šíleně se pod ním Bill vrtěl. „Klid. Uklidni se.“
„Nemůžu,“ zavrtěl Bill hlavou, rty dokořán, visel Tomovi na ramenou.
Tom nakrčil prst přesně v tom místě, kde věděl, že to Billa dovede k šílenství, fascinovaně sledoval, jak Bill prohnul záda a svůj hrudník se přitiskl na jeho. Potěšený reakcí přidal druhý prst, a znovu se otřel o to zázračné místo, a udržoval rytmus, dokud Bill nezačal ztěžka dýchat.
„Tomi,“ vydal ze sebe bez dechu. Tom tam znovu prstem přejel, ta přezdívka v něm probouzela chvění a spoustu pocitů k jeho sahvahdovi. „Ve mně… prosím… já…“ Bill vyvalil oči, když Tom víc přitlačil. „Já už… nemůžu déle…“
Tom byl najednou opravdu rád, že to není on, kdo je tady panic. Billovy prosby byly skoro dost na to, aby se také udělal.
„Jen se uvolni,“ zamumlal Tom, když se ho Bill chytil za hlavu a roztřeseně zalapal po dechu. Snažil se uklidnit, Tomovy prsty se v něm hýbaly rychleji a Billovo tělo se začalo třást.
„Tomi, chci tě cítit uvnitř sebe až… až se…“ Bill zaklonil hlavu a tvrdě se prohnul v zádech. Tom se spokojeně usmál, když sledoval, jak se Bill udělal, hustá bílá tekutina mu přistála na rameni a Billově břiše. Tom vyndal prsty ven a olízl je, usmál se, když viděl, jak ho Bill sleduje, a zamručel. „Já jsem… nikdy jsem se takhle necítil…“ dýchal ztěžka Bill a dál Toma sledoval.
„Je to lepší, když se nemusíš strachovat o to, jestli si můžeš dovolit nechat své tělo zpívat. Dotek druhého člověka dokáže být vzrušující i uklidňující zároveň,“ řekl Tom, zatímco hladil Billa po stehnech, „ale dnes jsme ještě ani zdaleka neskončili.“
Bill polknul a zavřel oči. „Dělej si se mnou, co chceš, Tome,“ zašeptal. „Jsem tvůj.“
Tom se naklonil a políbil ho, tvrdě, váha potřeby ho nutila se na Billa tlačit, třít se o něj svým břichem a hrudníkem. „Můžu tě udělat znovu, Bille,“ zašeptal mu do ucha, a dal tak svému sahvahdovi krásný pocit, ze kterého mu přejel mráz po zádech. „Můžu tě donutit křičet mé jméno.“
„Donuť mě zapomenout na všechno ostatní,“ žadonil Bill, zadusil vzlyk, když ho Tom znovu políbil.
Doteky nebyly žhnoucí inferno chtíče; nebyl z nich zmatený a necítil se jako nemocný vášní. Ale byly něžné a klidné, plné jakési lásky a přesně toho, co potřeboval. Když se mu Tom položil na tělo, a sjel níž, jediný člověk, na kterého Bill dokázal myslet, byl Tom, když ho jeho dredy šimraly na vnitřní straně stehen. Zvedl boky a najednou ucítil vlhké a horké rty u své dírky.
„Oh… u všech Bohů,“ zalapal Bill po dechu, když sevřel prostěradlo v dlaních.
Tom do Billova křehkého tělíčka něco zamumlal a Billovi po páteři přejela husí kůže, chvěl se ještě víc, ale Tom pořád ještě neměl dost. Možná nebyl panic jako Bill, ale tohle bylo poprvé, co spal s mužem. Bylo to přesně takové, jak si přál, a Tom si musel vzpomenout, že se musím uklidnit; ale jako by hvězdy z nebe spadly, bylo to velmi těžké s Billem rozvaleným před ním, s delikátní bytostí, která měla city a vydávala zvuky a dotýkala se ho. Tom zasténal do Billovy dírky, když ho olízl a silně nasál. Před očima viděl, jak Billovo přirození ztvrdlo a jeho cílem se stalo, dostat ho zas až na pokraj.
Strčil do něj jazyk a začal s ním rychle zajíždět a vyjíždět ven.
„Oh, Tomi, prosím,“ škemral Bill a Tom mu stiskl boky pevněji, zatímco znovu začal tvrdě sát. Výraz překvapení a blaha na Billově obličeji šel přímo do jeho klína a Tom se od Billa konečně odtáhl.
„Jsi pro mě opravdu připravený?“ zachraptěl Tom, ruce se mu třásly. Nevěděl, jestli by dokázal přežít negativní odpověď, ale musel znát pravdu.
Bill trochu zvedl hlavu, přikývl a polknul. „Chci to, chci,“ zašeptal.
Tom jen krátce kývl a přejel si rukou po své vlastní otékající délce. Trocha magie bude lepší, aby se mu do Billa lehčeji vniklo, roztáhl ho, a ještě tak zvýšil jeho vzrušení. Chtěl, aby si Bill své poprvé užil. Přiblížil se k němu a položil znovu ruce na jeho boky, špičkou svého penisu trochu narazil na Billův vstup, celou dobu se mu při tom koukal do tváře a hledal jakoukoliv známku znepokojení.
Sledoval, jak Bill protočil oči, když přirazil, své vlastní oči zavřel, když jeho přirození obklopilo neuvěřitelné teplo. Bylo to mnohem užší než jakákoliv konkubína předtím, k tomu navíc shledával Billovu erekci, která se třela o jeho břicho, velice vzrušující.
„Pohni se, prosím…“ prosil Bill, své dlouhé nehty zarýval do Tomových zad. „Oh, prosím…“
Tom se na něj ušklíbnul, bylo těžké odolávat.
„Donuť mě,“ řekl mu, chtěl, aby se o něj Bill znovu začal třít.
Bill pevně zavřel oči, když ta známá slova uslyšel, a otočil hlavou, tváří se zabořil do polštáře a potlačil další vzlyk. Posadil se, tak jak jen mohl, a vytáhl nahoru i Toma, usadil se mu do klína a donutil Toma ho zvednout. Tom zasténal a přirazil.
„Chceš mě uvnitř sebe, až se uděláš?“ popíchnul ho Tom hlubokým hlasem, znovu přirážel boky.
Bill mu visel na ramenou, snažil se nadzvedávat, aby Tomovi pomohl. „Ano… ano…“
Tom se tolik soustředil na to, aby se správně hýbal, aby do Billa vrážel přesně a vytrvale v ten správný čas, že mu pokaždé sevření, které jeho sahvahd udělal, přineslo příjemné překvapení. Vzpomněl si na svůj vlastní sexuální život, a tohle bylo něco mnohem silnějšího, než kdy předtím zažil. Myšlenka na to, že tohle bude mít po zbytek života, byla skoro tak vzrušující jako Billovo tělo.
„Já… Bille…“ zalapal po dechu.
„Tvrději,“ dýchal mu Bill do ucha. Posunul se, snažil se toho sám docílit. „Jen… ano.“
Tom si přitáhl Billovy boky blíž, při každém dalším přírazu se čím dál tím víc dotýkal Billova bodu a Bill se chvěl snahou se udržet a nerozpadnout se na kousíčky se vší tou rozkoší, která proudila jeho tělem.
Konečně. Sladké zapomnění.
Tom sledoval Billa, jak zaklání hlavu a jeho penis ještě víc ztvrdl, když se už podruhé dnes udělal. Se zavrčením si Tom přitáhl svého sahvahda co nejblíž to šlo, a sám se hluboko do něj udělal.
Mylně usoudil, že to mokro, co cítí na rameni, je pot.
~*~
Bill se otočil na druhý bok a otevřel oči. Tenhle pokoj byl naprosto jiný než ten, ve kterém byl zvyklý se probouzet; povlečení a prostěradlo, dokonce i polštáře voněly po jeho sahvahdovi… po Tomovi. To pomyšlení sevřelo jeho srdce a on se posadil, bez dechu se rozhlížel. Nikde Toma neviděl, a najednou si v prázdné místnosti připadal nesvůj. Nechal si lehké peřiny spadnout do klína, když se znovu rozhlédl po tom, co ho obklopovalo. Pokoj měl pár otisků, které byly jasně Tomovy, jako nedokončená práce na jeho stole, zpola rozbitý datapad a nějaké nářadí. Bill vylezl z postele, bral peřinu s sebou, zabalil se do ní, zatímco zkoumal pokoj.
Všude byla Tomova vůně, a jak se nadechl, kousky rozkoše se mu dostaly pod kůži, vzpomněl si na Tomovy rty na svém krku, na jeho ruce na bocích. Usmál se a navzdory tomu, co se dělo, se Bill cítil vyrovnaně s tím, že se vzdal svého statusu Nedotčeného. Bylo správné, že mu ho vzal Tom. Zil mu odpustí.
„Myslel jsem, že spíš.“
Bill se otočil, když do pokoje vešel Tom, za sebou ocásek v podobě Gustava. Blonďatý sluha měl velký tác a ve vzduchu poletoval džbán se šťávou, Tom ukázal na stůl v pokoji. Gustav se poklonil a naaranžoval jídlo tak, jak si Tom přál, sundal pokličku a beze slova odešel.
Bill se usmál, když uviděl snídaňové chlebíčky, maso, sýry. Misku s čerstvým ovocem, s jeho oblíbeným ovocem, a hned vedle toho bylo těžší jídlo v miskách, rozdělené podle různých typů. Tom zvedl ruku a nalil jim oběma pohár šťávy.
„Tohle všechno jen pro mne?“ zeptal se Bill nejistě.
„Ano. Myslel jsem si, že bys mohl mít hlad.“ Začervenal se Tom a zaměstnal se kouskem purdu. „Je to dostačující? Jestli ne, tak můžu-“ Tom byl přerušen Billovými rty na svých. „Takže je to v pohodě?“ zeptal se s úsměvem.
„Víc než to, Tome. Nemusels toho dělat tolik.“
„Neudělal. Řekl jsem sluhům, ať to připraví, a jen to přinesl.“ Tom si hrál s lemem své róby a rychle snědl grep. „Ty nemáš hlad?“
Bill si okolo těla poupravil peřinu a plaše přikývl. „To, co se dělo včera, musím říct, že po tom mi opravdu vyhládlo.“
„Musím s tebou souhlasit, dal bych si něco, co by uspokojilo mou chuť, ale pití ani jídlo to není,“ řekl Tom naprosto vážně.
Z čeho by se Bill ještě včera červenal, ho dnes přinutilo naklonit se a znovu Toma políbit. „Tak to pak uspokojíme,“ zašeptal, přitáhl si Toma blíž, spokojený, když mu jeho sahvahd položil ruku na záda a objal ho. Připadal si tu tak v bezpečí. Tady se nikdy neztratí.
„Mmm,“ zamručel Tom, vzal do dlaní Billovy tváře a trochu se odtáhl. „Trošku.“ Tak moc chtěl Billa položit na postel, ale byl si jistý, že včera nevečeřel. „Nejdřív se najez. Nebo to vystydne. Já nevystydnu.“
Bill se zasmál a poslušně se posadil, přitáhl si okolo sebe zase peřinu a zkoumal tác s jídlem. Purd vypadal pro jeho žaludek nejpřijatelněji. Na ovoce se ani nepodíval.
„Je tu jedna věc, o které si ale musíme promluvit,“ informoval ho Tom, posadil se na židli proti němu, zatímco Bill rozřízl rybu.
Bill zvedl pohled. „Jaká?“
„Opravdu lituji, že to musí být, ale protože včerejší noc nebyla původně v plánu… no, minulá noc, je tu něco, co bylo dohodnuto už předtím.“
Bill zavrtěl hlavou, vzal si sousto. „Nerozumím.“
„Mám nějakou práci v Pentapolis,“ řekl Tom, vypadal dost krásně na to, aby zahřál Billovo srdce, i když zprávy nebyly dobré. „Už jen za pár dnů.“
Bill sklopil pohled, trochu se snažil vychutnat si jídlo. „…Oh.“
„Nebudu pryč déle než dva dny,“ ujistil ho Tom, natáhl se přes stůl a vzal ho za ruku.
„Ne, to je v pořádku,“ řekl Bill, nasadil nucený úsměv a doufal, že vypadá upřímně. Nebyl si jistý, jestli je připravený na to, aby byl bez Toma. „Je to něco, na co si budu muset zajisté zvyknout.“
Tom mu stiskl prsty. „Ale měl bys mít také nějaké věci na práci, až budu pryč,“ řekl. „Andreas tě může doprovodit na trh a pak je tu také Chrám, už zítra večer.“ Vzal si Tom bobuli ze stolu a dal si ji volnou rukou do úst.
Bill nakrčil obočí a zvedl pohled, položil rybu. „Chrám?“ zeptal se zmateně.
„Ano,“ potvrdil Tom a natáhl se pro další.
„Nevěděl jsem, že mi je dovoleno chodit do Chrámu.“
Tom k němu zvedl pohled, sám vypadal trochu šokovaně. „Oh, samozřejmě… Řekl ti to Generál Bushido?“ zeptal se.
Bill bez přemýšlení vytrhl ruku z Tomovy a zavrtěl hlavou. „Ne,“ řekl. „Co…?“
„Vím, že je ti s ním dobře,“ vysvětlil Tom. „A pravidelně tam chodí. Naplánoval jsem, aby tě tam vzal.“ Nakrčilo se mu obočí, a on se podíval zpátky na ovoce. „Musel ti to zapomenout říct, když jsem zmeškal naše setkání.“
Poslední věc, na kterou chtěl Bill myslet, byl včerejší den. Včerejší noc, ano, ale ne to, co bylo před ní. Jestli ho bude Bushido doprovázet do Chrámu, nebude mít na výběr, bude na to muset myslet.
„Tome-„
„Je to opravdu velký Chrám, který tady v Tetrapoli máme,“ řekl mu Tom, usmál se, bylo to poprvé, co ho Bill viděl se usmívat během mluvení o něčem, co se týkalo Bohů. „Ne tak nádherný a slavný jako ve vašem Klášteře v Diopoli, ale stavba je to opravdu úžasná. Věřil bys tomu, že jsem tam jako malé dítě opravdu rád chodil?“
Bill se smutně usmál. „…Ne,“ odpověděl.
„A,“ pokračoval Tom, „teď, když jsem už řekl špatnou polovičku zpráv.“ Zvedl se znovu ze židle a Bill sledoval, jak ho obešel a sklonil se k němu, „pro tebe něco mám.“
Bill zavrtěl hlavou. „Tome, už takhle jsi mi dal víc než dost.“
Tom se usmál a letmo Billa políbil. Vyndal něco z kapsy své róby a dal to svému sahvahdovi. „Spíš naopak, tohle je oproti tomu, cos dal včera ty mě, naprosto zanedbatelné.“
Bill zíral.
Malý stříbrný prsten, do kterého byl vyryt erb Domu Vave. Teď už jeho Domu. Jeho osobní agalah. Natáhl se zdráhavě po něm a přejel konečkem prstu po znaku. Byl to symbol toho, co udělali.
Už opravdu nebyl Nedotčený.
„Není to postačující?“ zeptal se Tom, obličej mu posmutněl.
Bill zavrtěl hlavou, zadržoval slzy, které se mu hrnuly do očí. „Ne,“ řekl Tomovi. „Ne, je to… přesně takové, jaké by to mělo být.“ Polknul a zvedl pohled, snažil se usmívat. „Děkuji.“
Tom se usmál a znovu ho políbil, a Bill ho nechal vzít za ruku a prstýnek mu opatrně navléknout.
Tom ho sledoval, hladil Billa po prstech. „Teď už jsi opravdu můj,“ řekl. Bill semknul rty a přikývl, nebyl schopen slova, byl rád, že se mu Tom nedíval do tváře, ale na prstýnek.
Jediné, na co se Bill díval, byla miska třešní, která stála na stole se snídaní.
~*~
„Kéž bych nemusel jít,“ zamumlal Tom a políbil Billa na tvář. David a Jorg byli na druhé straně pokoje, snažili se dívat kamkoliv, jen ne na jejich syna a jeho sahvahda.
„Taky si přeji, abyste nemusel jít,“ řekl Bill, zavřel oči, cítil na zádech jejich pohledy. Vlasy na krku se mu naježily, a on Tomovo zápěstí stiskl ještě pevněji. „Buďte opatrný, až vyjdete z vedalu,“ zašeptal. Ta slova jen vyklouzla, bez povšimnutí, dokud se Tom neodtáhl a nezamračil se.
„Co je špatného na tom hotelu? Už jsem tam bydlel,“ řekl zvědavě.
Bill se začervenal a odvrátil pohled. „Nic s tím hotelem není špatného, jen prosím, dávejte pozor, až odtamtud budete odcházet při vašem návratu sem.“
Tom se na něj zamyšleně podíval a ukradl mu další polibek. „Budu si to pamatovat.“
Bill si sám pro sebe přikývl a přál si, aby se mohl propadnout do země. Byl to jen pocit, a on se bude muset naučit, že ne všichni jeho ‚pocitům‘ budou věřit. „Odejdete, až budu v Chrámu, že ano?“
„Ano.“
„Teď tam jít nemusím; mohl bych vás doprovodit, až budete odcházet. Je to má povinnost, pokud si přejete,“ řekl Bill nejistě, doufal, že se tenhle nápad Tomovi zalíbí.
„Ne, nechci, abys přišel o svou první příležitost. Už takhle jsi to nějakou dobu chtěl, že?“ zeptal se Tom s úsměvem.
Bill mu úsměv zdráhavě oplatil, a neměl jinou možnost než odpověď: „Ano, můj Pane.“
„Pak je to dohodnuto. Chci tě vidět šťastného.“ Tom odvrátil pohled a pokrčil rameny, pak se k němu s úsměvem pohledem vrátil. „Buď pro mě šťastný.“
„Ano, můj Pane.“ Začervenal se Bill a přitáhl si ho blíž. „Musíš už jít prácovat s tvými otci, že?“ pošeptal mu.
„Naneštěstí.“ Jen letmo ho políbil Tom a pak odstoupil z jeho sevření. „Budeš mi chybět, až budu pryč.“
Bill jen třemi prst sevřel svůj eridote a sledoval, jak Tom a jeho rodiče odcházejí z pokoje bez ohlédnutí. Nervozita, kterou Tomovy doteky držely v zajetí, se provalila nanovo, a on se zhluboka nadechl a pomalu hluboce vydechl. Podíval se na zeď, kde visely pokojové hodiny, na nichž se v ten okamžik zobrazil čas. Generál Bushido přijede už za dvě hodiny a on se ještě na nic nepřipravil. Zavolal Andrease a vyšel směrem ke svému pokoji, ignoroval své zpocené dlaně.
pokračování
Ne Bill jako investice, ale Bushido má co dočinění s Billovým rozhodnutím.
Dojala mě Tommyho věta: Ať hvězdy z nebes spadnou, ano." Krásnější slova už z Tommyho úst v ten moment nemohla zaznít.
Jen jsem smutná, že Billyho důvod asi není ten, co bych si přála.
Tommy je velmi pozorný, a myslím právě teď velmi šťastný. Bylo to znát, když dával Billovi stříbrný prsten. A Bill? Dívá se na misku s těmi hříšnými třešněmi (a jistě myslí na Bushida).
Proč jen musí Tommy odjet?
Není teď pro Tommyho vlastně nic důležitějšího, než aby byl Bill šťastný. Krásné!
krásnej díl tahle povídka mě zaujala hned od začátku.jenom doufám že Bill zůstane věrnej Tomíkovi 🙂
tak tohle jsem musela přečíst na dvakrát. modlitby ke Ka'va nebyly vyslyšeny a já myslela, že mě to horko, co ve mě vyvolalo jejich milování, snad spálí. šílený tohlecto, šílený..
každým Tomovým úsměvem je pro mě čtení obtížnější. 🙁 a nemám z dalších dílů dobrý pocit. Bill to vzdá a podlehne, je mi to jasný, protože TOMUHLE Anisovi se odolat nedá a nedá! 😀 a já se děsně těším na jejich setkání v Chrámě. jenže se taky těším, až se Tom vrátí. sakra, to jsou dilemata. 😀
nech sa snažím akokoľvek, vadí mi že sa to stalo z tohoto dôvodu, nemalo to tak byť. Je mi ich oboch ľúto, Toma aj Billa.
Bill neví co chce,měl by si to ujasnit,jinak ubliží Tomimu.