EDIT 17:25
Opět mi nezbývá, než si nasypat popel na hlavu a omluvit se za chybu, která se mi stala. Je vidět, že jsem prostě unavená a přepracovaná a dělám blbosti. Podařilo se mi sem dát špatnou verzi dvacátého dílu, kterou jsem sama Ádě rozmlouvala, asi víte proč, vy, kdo jste si ji měli možnost přečíst, psala to v době, kdy si potřebovala někam vylít vztek, takže si pak dala přestávku a pokračovala později a jinak, mírněji. Jenže já si tu starou verzi nesmazala, a když jsem dělala článek, omylem se mi ji povedlo sem dát.
Ádi, promiň, zblbla jsem ti čtenáře, tak snad mi to odpustíte, i vy, luno a Ondino, za smazané komentáře, které jste k tomu napsaly, prosím, přečtěte si verzi, která je už správná a nezlobte se na starou unavenou babu, že zase něco pomotala. J. :o)
autor: Áďa
„Tak… vítejte,“ pousmála se nejistě Katy, když dorazili k ní domů. Vystoupila z auta a na dálkové ovládání zamkla bránu na svoji pečlivě upravenou zahradu. Věnovala plachý úsměv Tomovi a před Billem radši klopila oči. „Tudy,“ špitla a vedla je domů.
Bill pozorně přejel očima každý metr čtvereční zahrady a na rtech se mu začínal vlnit škodolibý úsměv, když si za vodítko přitáhl Daimona blíž k sobě a volnou rukou ho pohladil po hlavě. Plot je tady vysoký a bezpečný, takže nehrozilo, že by se štěně dostalo na ulici. Naoko se zájmem se otočil k Tomovi, který zrovna dumal nad tím, co bude k obědu (Katy říkala, že něco navařila), nechal ty dva rodiče projít dovnitř, ale když měl
dveřmi do domu projít on sám, zastavil se. Sehnul se k pejskovi a odepnul mu vodítko.
dveřmi do domu projít on sám, zastavil se. Sehnul se k pejskovi a odepnul mu vodítko.
„Nesmíš mě zklamat, broučku,“ šeptnul tak, aby to nikdo neslyšel, a Daimon na něj mrknul a podal mu packu, dožadujíc se tak podrbání na hrudi a v podpaží. Jakmile tak jeho páníček učinil, spokojeně zamručel, načež vyskočil na všechny čtyři, oklepal se a zvědavě se vydal na průzkum nového místa. Ten pečlivě udržovaný trávník a záhon ušlechtilých růží se mu nezamlouval. Bude to tu chtít trochu přeorganizovat. Chvilku zvědavě pozoroval třepotajícího se motýlka, než si tiše bafnul a odpelášil do záhonu růží…
„Nevím, jak vám to bude chutnat,“ pousmála se rozpačitě Katy, když klukům naservírovala svůj vlastnoručně připravený oběd. Bylo to jídlo, které měla hodně ráda, a díky těhotenství a chutím si ho dopřávala docela často. Smetanovou cibulačku a americké brambory zapečené s lososem, sýrem a smetanou. Všem naložila štědrou dávku a když začali jíst, i Bill musel chtě nechtě uznat, že to jídlo je výborné. Což se mu ani omylem nelíbilo. Ještě tu bude Tomovi chutnat víc, jak u nich doma od něj samotného!!! Zadumaně přežvykoval v ústech, snažíc se ze všech sil, aby nedal najevo jakoukoliv známku toho, že mu to šmakuje, a kysele se přitom šklebil, protože oproti němu Tom s chválami nešetřil. Příležitost vybít si svůj vztek dostal až ve chvíli, kdy Katy, poháněna těhotenskými chutěmi, si na svou porci druhého jídla přidala i kopec šlehačky a zasypala strouhanou čokoládou.
„Ty dobytku!“ zakoulel očima a
zhnuseně se oklepal, když si s odporem měřil její talíř. „To mi chceš říct, že tohle sežereš, jo?“
zhnuseně se oklepal, když si s odporem měřil její talíř. „To mi chceš říct, že tohle sežereš, jo?“
Zatímco Katy zčervenala až ke kořínkům vlasů a téměř provinile sklopila hlavu, Tom se na bratra zamračil.
„Seš normální? Proč by to nejedla? Dyť je těhotná!“
Bill se na něj znechuceně podíval.
„To neznamená, že musí jíst to, co vypadá jako prasečí pomeje.“
„Tak a dost!“ zahřměl Tom, kterého ta změna v bratrově chování, co začala být viditelná už na letišti, trápila a rozčilovala zároveň. „Bille, nevím, co to do tebe vjelo. Ale to, co Katy jí, se od toho našeho ničím neliší, až na to, že si tam přidala to, na co má mimi chuť!“
Bill si pohrdlivě odfrknul, Tom ho však pod stolem nakopnul do kotníku.
„Co děláš, vole!?“ osočil se na něj Bill a vysloužil si akorát pohled, kterým mu bratr jasně říkal: Seš trapnej.
„Přestaň se chovat jako malý dítě. Prosím,“ povzdychl si Tom.
„Ooooo, tak pardon, jestli jsem ti svou upřímností zkazil chuť k jídlu,“ ušklíbnul se Bill a sevřel vidličku ve své ruce tak pevně, až se kousek kovu rozvibroval, jak zpěvákovou rukou cloumal vztek a bezmoc. Začal znovu jíst a po jeho příkladu se stejně zachovali i Tom s Katy. Nikdo už do konce jídla nepromluvil, zato Bill vrhal po Katyině talíři jeden zhnusený pohled za druhým. Chápal, že na to může mít chuť, ale od okamžiku, kdy ji viděl na letišti, s ním cloumala touha po pomstě za to všechno, co jim ta mrcha udělala, a jak na potvoru jí nic udělat nemohl. Jednak byla madam přece těhotná, jednak to k Billově zlosti vypadalo, že si ji Tom bere pod svá ochranná křídla, a jednak, ač si to hodně nerad přiznal, části jeho duše jí bylo líto a kdesi niterně cítil, že její lítost je upřímná. Jenomže on jí nehodlal jen tak odpustit. To by tak hrálo! On aby ji litoval, když jeho v dobách, kdy se od Toma kvůli ní odstěhoval, nelitoval nikdo? To teda ne. Jen ať si to slečna vyžere pěkně do dna… a jízlivé poznámky a pohledy bylo to jediné, co Bill mohl jako svou zbraň používat, aniž by působil zbytečně větší rozbroje.
Dojedli a chvilku jen tak v tichosti a napjaté atmosféře seděli, než Tom rozhodnul, že si půjdou odpočinout na zahradu, aby jim na čerstvém vzduchu líp slehlo. Zlobila ho ta napjatost ve vzduchu, kterou měl na svědomí z devadesáti pěti procent Bill, a chtěl ty chmury poněkud rozptýlit. Na jednu stranu se Billovi vůbec nedivil. Jenomže okolnosti se poněkud změnily a přece když teď všichni budou žít pod jednou střechou, tak nemůžou vytahovat staré vzpomínky a rozbroje, jinak z toho budou všichni akorát na prášky! Prostě to chce všechno to zlo v sobě potlačit a rozptýlit, jinak se tu všichni navzájem zabijou. A potlačení by podle Toma nemusel být tak dramatický problém. Jednou jsou všichni lidé a lidé chybují. A pakliže se přes to dokážou přenést, tak právě to svědčí o jejich ušlechtilosti, inteligenci a o tom, že mají srdce na pravém místě. Bude prostě muset Billa a Katy nějak usmířit, jinak to zkrátka nepůjde. Ale jak? Zadumaně otevřel dveře na zahradu…
Vykulil oči a Katy jenom zalapala po dechu. Uprostřed záhonu, přímo v čerstvě rozhrabané hlíně, si hověl Daimon, ušpiněný zeminou od čumáčku až po bělostnou špičku ocásku – jediného světlého znaku na jeho těle, který však teď připomínal šedo – hnědo – černou směsici barev. Krásné růže kromě pár výjimek v drtivé většině padly za vlast a jednu z nich právě štěně spokojeně žvýkalo v tlamičce. Ještě před hodinou pečlivě udržovaný anglický trávník připomínal louku rozrytou krtinami, jak si pejsek zvesela hrabal, kde se mu zamanulo, a pár stromů, tvořících příjemný stín, mělo okousanou a poškrábanou kůru na kmenech.
Než se z toho šoku kdokoliv z nich stačil vzpamatovat (kromě Billa, jemuž se po spatření štěněčího díla rozzářily oči a rty roztáhly od ucha k uchu, ale tak, aby to Tom ani Katy neviděli), Daimon je zpozoroval. Na chvilku se zapotácel, jak se snažil vytáhnout se na své dlouhé packy, což mu dodneška občas činilo problém, a radostnými skoky se k nim přiřítil. Katy minul, na Toma se podíval, ale hlavní radost patřila Billovi, kolem kterého obhopkal dvě, tři kolečka… a než stačil kdokoliv cokoliv říct, spontánně se vrhnul do naklizeného domu.
Zatímco Katy vypadala, že je na pokraji mdlob, Toma se zmocnila nepěkná předtucha. Nějakým zvláštním způsobem tušil, kde v domě štěně najde… a nemýlil se, když spatřil Daimona spokojeně ležet na sněhobílém koženém gauči. Měkké polstrování bylo samozřejmě během okamžiku poseto hnědo – černými otisky psích tlap a plné dlouhých černých chlupů.
„Ty bestie!“ zasyčel Tom a okamžitě chytil Daimona za kůži na krku. Pes už byl moc těžký a velký na to, aby ho zvednul do vzduchu, ovšem i tak, když ho shodil z gauče a zvednul za kůži na zadní a pořádně s ním zacloumal, začal Daimon naříkat. Mezi bolestným kňučením a vytím se však chvílemi ozývalo i obranné vrčení… a když Tom zesílil stisk, Daimon, ač s ocasem křečovitě staženým mezi nohama, se mu zakousnul do ruky. Neporanil ho vážně, jenom mu protrhnul kůži na hřbetě ruky, přesto to však Toma hodně zabolelo… a než si uvědomil, co dělá, dobře mířeným kopancem psa nakopnul do žeber.
Daimon rychlostí blesku vystřelil s kňučením na zahradu a Tom si s klením prohlížel ruku. Když však zvednul hlavu, přistála mu na tváři brutálně štiplavá facka. Zamrkal a přímo před sebou spatřil Billa, kterému z očí šlehaly blesky… a který mu bez milosti okamžitě uštědřil druhého lepáka.
„Ty blbečku, co děláš?“ okřiknul své mladší dvojče, docílil však jen toho, že Bill zblednul zlostí ještě víc.
„Ty kreténe posranej!“ zaječel a před tím, aby dal Tomovi třetí facku, ho zastavilo jenom to, že ruce jeho hbitého bratra pevně sevřely obě jeho útlá zápěstí. „Doprdele, CO JSEM TI ŘÍKAL O VÝCHOVĚ BARZOJŮ?! NIKDY HO NESMÍŠ TRESTAT VÍC NEŽ SMOTANEJMA NOVINAMA, JINAK – „
„Mně je úplně jedno, jestli je teď ze mě posranej strachy!“ zařval Tom, ve tváří bílý vzteky a na tvářích mu plály rudé otisky Billových dlaní. „Tohle posral na celý čáře!“
„Doprdele dyť je to ještě štěně!“ vřísknul Bill. „Neví, co ještě smí a nesmí!“
„Mě nezajímá, že je to štěně!“ zahřměl Tom, div se pod sílou jeho hlasu nezačala ze stropu snášet omítka. „Podívej, co udělal! Absolutně jsi selhal v dozoru nad ním! Zničil Katy zahradu a zasral celej dům i sedačku!“
Na okamžik zavládlo zvonivé ticho, přerušované akorát hlasitým, prudkým oddechováním obou bratrů, načež Katy nervózně přešlápla. Zahrada ji sice hodně moc mrzela, měla své kytičky ráda, ale na stranu druhou, copak se mohla na to roztomilé štěňátko zlobit déle, než do odeznění prvního šoku? Vždyť to svým způsobem vypadalo tak sladce, jak si pejsek hověl v záhoně, celý umatlaný od hlíny, ale šťastný, a sedačka půjde vyčistit… vždyť podobně šťastné bude jejich miminko, až potká první kaluž nebo bláto… usmála se a podvědomě si pohladila bříško.
„Vždyť se toho přece tolik nestalo,“ pronesla do chvíle ticha smířlivě. „Zahrada se vzpamatuje a sem zavoláme úklidovou firmu a bude to zase v pohodě – „
„Ne, to teda nebude,“ zasyčel Bill tak jeduplně, jako snad nikdy v životě, a přiblížil se k ní natolik, že ho od jejího obličeje dělilo jen pár centimetrů. „Protože teď se Daimon bude Toma buď nadosmrti bát, nebo ho nadosmrti nenávidět. A to všechno je tvoje vina! ROZUMÍŠ? JEN TVOJE!“ zařval znenadání a jen velice stěží se ovládl, aby Katy nechytil za ramena a pořádně s ní nezacloumal. „Kdybys nás tenkrát nechala na pokoji, tak by se nic nestalo! Nečekala bys toho spratka! Ty bys měla svoje starosti a my svoje! Ale ne, ty prostě musíš bejt ta ublížená, co se musí mstít. Co roztahuje nohy jako ta největší kurva… a pak se z toho může posrat! Rozvrátilas nám život naruby! Nebejt tebe, nehádáme se, není mezi náma žádnej problém! TO TYS TO VŠECKO POSRALA!“
Nenávistně jí dýchnul do obličeje, naposledy blýsknul očima… a kolenem nečekaně nabral Toma do rozkroku.
„To bylo za Daimona, ty sráči,“ zasyčel.
Otočil se na podpatku, vzpurně pohodil hlavou a prásknul dveřmi, divže je nevyrazil z pantů, když zmizel venku, aby ukonejšil svého milovaného pejska.
autor: Áďa
betaread: Janule
A tak se mi to líbí!
Janulko, víš, co by řekla Áďa? Že popel škodí vlasům. Tak žádné takové. Nic se přeci nestalo, nemáš se zač omlouvat. Navíc, kdy se zase čtenářům poštěstí, přečíst si hned 2 verze jednoho dílu… :-D♥
Ádi, jsem moc ráda, že znovu můžu prožívat osudy hlavních hrdinů v Peklu.
Je mi líto, dá se říct, naprosto všech zúčastněných. Katy to nemá jednoduché, čeká miminko a Bill ji dává neustále najevo to, jak moc ji nenávidí. Tommy v tom lítá a dnes pořádně bouchnul. Jsem ráda, že se Katy zastal, Bill se vážně neznal… Samozřejmě, Bill je nešťastný ze všech nejvíc, je to pro něj nesmírně těžké. A Daimon? Takové jednání od Tommyho na místě nebylo, to přehnal a zklamal mě tím… Ale zas musím chápat i Toma. Je to těžké pro všechny…
Nevadí, chyby se stávají a nená to žádná tragédie.
Co se týče povídky byla fakt drsná, na jednu stranu Billa dokonale chápu, ale možná reague až moc přehnaně,a le Katy je mrcha, kdyby tenkrát nebyla taková koza, nic by se nestalo.
ty hele, Jaňule, zkus si nasypat na vlasy popel a já sednu za volant, proženu autí do Prahy a mínusem pro tebe je, že vím, kde bydlíš, takže si na tebe počíhám a ty popelem sypaný vlasy ti ostříhám, jasný? budeš mít ježka a při troše štěstí ti nechám to Billovo číro 🙂
chyby se stávají, ale netrap si tím vlasy, ty přepracovanče, jinak mě tam vážně máš!!! to by bylo setkání, co? téměř po roce, a jak akční 🙂
[4]: Jéžiš, akční návrat Ádi i s barzojem v patách, že jo? 😀 No tak nakopni letadlo a šup, už ať seš tady, potřebuju to trochu přistřihnout 😀 Popel nemám ale… nemáme kamna v paneláku, bohužel, ale ono mi to tak už samo roste, takže mám vystaráno 😀 J. :o)
[5]: fakt? chceš ostříhat? no problem, už mám praxi, stříhala jsem koňské hřívy, a přešla jsem z nich na babičku a dvě kámošky, sice to jsou jen konečky, ale jestli chceš, no problem 🙂
ale barzojku asi nechám doma, protože ta by ti z bytu udělala kůlničku na dříví, představ si Daimona, no 🙂
tak kdy a v kolik? 😀
[6]: No tak až si vytelefonuješ na to letadlo, tak se domluvíme na termínu. 😀 Počítám, že to už budu mít vlasy po prdel. 😀
[7]: hele, jako nepodceňuj mě, joooo 😀
ale u letadla bych se nedoplatila, to radši nakopnu autí nebo se jednou za čas pokusím spolehnout na České dráhy 😀 ale jestli chceš mít vlasy po prdel, tak si je nech, já se pak budu tlemit, až se ti to bude cuchat a budeš z toho mít dredy jako míval om 😀
* Tom 😀
Jéééé, tady to bylo takové akční a jí jsem o to přišla…To není fééééér =((( xDDD
Jani, víš, že člověk je tvor omylný a chybující a ty jsi mně teď jenom přesvědčila o tom, že nejsi bůh, za jakého jsem tě doteď měla, ale že jsi obyčejný člověk. Takže po zjištění, že Bill není elf zase další iluze v hájí…xD
K povídce: No, je to mazec. Bill s Daimonem řádili jako černá ruka xD Docela jsem se nasmála, ale přišlo mi to i smutné. Billa je mi líto, ale ještě více Toma, protože to je on, kdo se potácí mezi Billem a Katy a brzo se bude muset definitivně rozhodnout, protože ti dva vedle sebe nevydrží bez újmy na zdraví ani dva dny…
Katy mi není líto vůbec, naopak mě neskutečně štve, jak se dělá hodná a milá, ale já jí to nežeru, potvoře prolhané, stejně jí jde jenom o Tomovy peníze.
Teď jsem fakt zvědavá, co bude v dalším díle, normálně čekám nějaký pokus o vraždu, zatím to tak vážně vypadá …
[10]: Jéžiš, to mě tak mrzí, že jsem spadla z božského piedestalu, bylo mi tam tááák dobře. 😀 S frňákem nahoru jsem shlížela na to mravenčení tady dole na zemi, a teď taková rána jak z děla a já si natloukla svou božskou prdel! Jaujaujaujauuuuuuu 😀
Vidíš, Janičko, kdo pozdě chodí, sám sobě škodí, mohla sis přečíst ační drama. Ale věř mi, že tahle verze je opravdu lepší. 🙂 Ještě ve své božské podobě jsem Áďu ovlivnila svou božskou myšlenkou, aby to napsala líp, neboli božsky. 😀
[11]: cha, a ted jsem tě nachytala na tvý slabině, logickým myšlení dějů 😀 jak můžu mít božský text, když mi v žilách koluje, dle tvého mínění, satanská mydlářská krev??? 😀
a jak se ti padalo, bolelo to hodně, tekla krev?? :-)))
[10]: jééé, pokus o vraždu? to jsem tam ještě nedala 🙂 ale každopádně díky za nápad, až nebudu vědět, tak zařadím do scénáře a hodím tě jako spoluautorku, ok? 🙂
no tak myslim že si to tedka u Toma hodně podělal..