autor: Nivian
Zdravím Vás s dalším dílem! :). Tak jsem tak psala a psala. No a když jsem to po sobě přečetla…. řekla jsem si jednu věc. Tenhle díl musím věnovat slečně, která mě vždycky svým komentářem hrozně potěší. Samozřejmě mě potěší všechny komentáře. A to nevyslovitelně. Ale tahle slečna mi svým komentářem dokáže vyčarovat úsměv na rtech, ať už je to kritika nebo chvála. Ta slečna je Ondina. :).
Takže díl věnuju Ondině a dalším skvělým slečnám, které čtou Billův a Tomův příběh a nemohly se dočkat Tommyho 😛 :).
Nivian
Když se dalšího rána Tom probudil, pohled mu spadl na Alexova nahá záda. Zafuněl a pozoroval znamínka, která se rozprostírala po celé ploše Alexových zad. Muselo jich být desítky. Říká se, že kdo má záda plná znamínek má hodně těžký život. Plny zklamání a nečekaných nepříjemných událostí. V Alexově případě by se tomu dalo i uvěřit. Tom zvedl ruku a jemně po znaménkách přejel dlaní. Na tváři se mu rozběhl úšklebek. Zakroutil hlavou, a co nejpomaleji se posadil. Ztrápeně si povzdechl a protřel si obličej dlaní. V hlavě si přebíral události s minulého večera. Co všechno Alexovi nakecal a proč. Ničeho nelitoval. Sám nechápal své počínání, ale nehodlal se jím nijak blíže zabývat. Nač se zbytečně namáhat. Zatím jej nic netížilo. Dlouze protáhl své unavené tělo a s nechutí poslouchal praskající klouby. Zazíval a pomalu mířil do kuchyně udělat si silnou kávu. Zdálo se, že jej chlapec rozvalující se na jeho vlastní posteli v jeho vlastním bytě nijak nezajímal a nevzrušoval. Proč by taky.
Všechno dělal až s přehnanou opatrností a leností. Když dával hřát vodu na kafe, dal si pořádně záležet na extrémně pomalém tempu, když napouštěl vodu do konvice, nebo když sypal kávu do hrnečku, který dostal před lety od svého prastrýce z Virginie. Měl za to, že by měl Tom vstupovat do nového dne s větším nadšením a s úsměvem. Bylo na něm napsáno cosi nějakým nesrozumitelným jazykem. Nemělo to smysl. Tom se nikdy nezasmál. Vždy, když ten hrníček viděl, neubránil se myšlence na šíleného prastrýce a úšklebku. Dnešní ráno nebylo výjimkou. Kysele se zašklebil a svoji kávu zalil. Hodil do ní tři kostky cukru a zamíchal. Tom obvykle kávu nepil. Potrpěl si na ‚dnešní‘ věci. A klidně by si ráno místo kakaa, kávy nebo mléka nalil vodku s džusem. Popadl hrnek a rychlým pohybem jej přemístil na stůl, za který si hned sedl na židli. Podepřel si hlavu na loktech a chvíli se díval před sebe. Pořád míchal. Pohled upřel na noviny před ním. Byly už skoro rok staré. Pousmál se.
„Ahoj…“ ozvalo se za ním. Tom sebou leknutím trhnul a otočil se. Málem by zapomněl, že má v ložnici dáreček. Odpověděl lehkým kývnutím a Alex se koketně zasmál. Drze si k němu přisedl. Ne k němu, ale přímo na něj. Seděl Tomovi na klíně a naprosto klidně oddechoval. Tom se nepříjemně ošil a hodil po Alexovi jeden ze svých ‚milých‘ pohledů.
„No co je? Přece se teď chováme jako pár, ne? Sám si to včera říkal…“ zakroutil Alex hlavou. Netušil, co Tomovi zase vadí. Tuhle hru začal on sám.
„To sice ano… ale alespoň mě můžeš nechat se trochu probudit, než se po mně hned začneš plazit…“ zasyčel a hrubě ze sebe Alexe sundal. Ten se ublíženě posadil na vedlejší židli a tvářil se jako nakopnuté kotě. Tom se upřímně zasmál a dopil svoji kávu.
„Jestli máš hlad… možná tady něco najdeš, tak si to vezmi. Jdu do sprchy a byl bych rád, kdybych tě tu už neviděl, až budu hotov. Pak se ti ozvu…“ Tom se neptal, jestli ještě nechce zůstat. Tom přikazoval, aby odešel. Bez zájmu zašel do koupelny a zamknul za sebou. Alex se mračil a uvnitř sebe zuřil. Byl už na tyhle Tomovy nálady navyknutý, ale přece jen… S povzdechem si sbalil svých pět švestek a pomalu byt opustil.
***
S úlevou otevřel dveře do ložnice a oddechl si. Alex byl opravdu fuč. Né že by Tom nepočítal s tím, že jej poslechne, ale… stát se mohlo cokoliv. Se spokojeným výrazem zkontroloval hodiny. Bylo pár minut po pravém poledni.
„Akorát…“ zajásal nahlas a volal do domu rodičů, aby pro něj někdo přijel. Samozřejmě to nebyl problém, a za pár minut už Tom zamykal svůj byt a mířil do auta, které pro něj přijelo.
„Ahoj, Kelvine…“ pozdravil řidiče a spokojeně se usadil na místo spolujezdce.
„Dobrý den, Tome. Co že dnes tak časně?“ zasmál se a sedl si za volant.
„Ále to víš. Když se nezadaří. Hlavně už mě prosím tě odvez domů…“ Kelvin přikývl a Tom se usmál. Měl Kelvina docela rád. Poprvé ho viděl, když Tomovi bylo zhruba šest. V té době Kelvinovi mohlo být tak čtyřicet. Vždycky, když Toma někam vezl, uměl ho zabavit. Ať už měl Tom jakoukoliv náladu, s Kelvinem se nikdy nic nezkazilo. Byl to správný chlap padesátník. Akorát život mu zrovna moc nepřál. Neměl rodinu ani kamarády. Nikoho, u koho by našel zázemí. A tak dělal Kaulitzovým jednoho z řidičů a přebýval v jejich domě. V části pro hosty a služebnictvo.
Trvalo pár minut, než se dostali až k domu. Tom líně vylezl z auta a mířil do domu.
„Dobrý den, Tome…“ pozdravilo jej na ráz pět služebnic. Všechny šly z kuchyně do jídelny. Byl pravý čas k obědu, a Tom se mu chtěl upřímně vyhnout. Šel prostornou chodbou až ke schodišti, po kterém se vydal nahoru ke svému pokoji. Bral schody po dvou.
„Tome?!“
„Ach bože…“ zaklel potichu a pomalu se otočil. Pod schody stála jeho matka a zlostně se na něj dívala.
„Kam si myslíš, že jdeš? Ani jsi neřekl, že na noc nepřijdeš domů a ani se nepřijdeš ohlásit?! Jdi se převléct a přijď na oběd. A nezajímá mě, že nemáš hlad!“ řekla hlasitě a odpochodovala do jídelny. Tom protočil oči. Bylo mu skoro osmnáct, ale tohle musel zažívat s matkou pořád. Došel do svého pokoje a rychle ze sebe sundal oblečení, které už dost zapáchalo hospodou. Navlékl na sebe nějaké volné triko a tepláky, a pomalu došel do jídelny.
„Zdravim…“ vydal ze sebe otráveně a sedl si za stůl. Líně si podepřel bradu a čekal na svou porci.
„Nazdar, Tome…“ ozval se Jörg a povzbudivě se na svého syna usmál. Tom mu úsměv opětoval.
„Je dobře, že jsi tady… musím s tebou něco probrat…“ pokračoval a chystal se Toma obeznámit se svým plánem.
„Co se mnou musíš probrat?… Děkuji…“ poděkoval Tom jedné ze služebnic, která před něj zrovna položila talíř s jídlem a usmál se. Služebná se jen stydlivě zachechtala a pokračovala ve své práci.
„Nevím, jestli jsem ti to už říkal… ale přijede strýc Celestýn z Virginie…“ Tom se zatvářil jako kakabus a utrápeně si povzdechl.
„Myslíš prapraprastrýc…“
„Ale no tak… Přijede už v pátek ráno. A má narozeniny. Přemýšlel jsem, že bychom mu mohli u nás v pizzerii udělat menší oslavu. Přece jenom už není nejmladší a… určitě by ho to potěšilo. A navíc potřebujeme trochu ucelit vztahy se starostou. S tím bychom začli v sobotu ráno. Do dopoledne by se to vyřešilo, a po obědě… po obědě by mohla začít oslava. Je jedno, do kolika hodin by trvala. Jde o to, jestli ti nevadí, že Celestýna posadím vedle tebe…“ oznámil Jörg svůj plán a napil se ze sklenice červeného vína.
„Ale no tak… Přijede už v pátek ráno. A má narozeniny. Přemýšlel jsem, že bychom mu mohli u nás v pizzerii udělat menší oslavu. Přece jenom už není nejmladší a… určitě by ho to potěšilo. A navíc potřebujeme trochu ucelit vztahy se starostou. S tím bychom začli v sobotu ráno. Do dopoledne by se to vyřešilo, a po obědě… po obědě by mohla začít oslava. Je jedno, do kolika hodin by trvala. Jde o to, jestli ti nevadí, že Celestýna posadím vedle tebe…“ oznámil Jörg svůj plán a napil se ze sklenice červeného vína.
„Ale to je výborný nápad!“ vložila se do hovoru i Tomova matka. „Celestýn se s tebou tak rád baví. Vypráví ti historky z Virginie a tebe to přece taky baví! Jörgu… klidně ho tam posaď. Tom nic namítat nebude, že?“ usmívala se a hladila Toma po ruce. Ten měl na tváři neutrální výraz a vidličkou se brodil v jídle.
„Samozřejmě, že nebudu…“ utrousil ironicky a zašklebil se. Jeho matka se zamračila a plácla Toma po ruce.
„Ani se neopovažuj něco namítat. Ještě pořád jsem naštvaná za tu dnešní noc! Takže Jörgu, na nic se neptej a strýček Celestýn bude jednoduše sedět vedle Toma. Hotovo…“ dokončila svůj proslov a odložila příbor. Jörg se na Toma soucitně podíval a kývl rameny. Tom si povzdechl a přikývl.
„Dobře. Ale nevěš hlavu, Tome. Nevím, jestli už jsi jej viděl, ale máme nového barmana. Je docela šikovný a rychle se učí. O tom víkendu tam bude obsluhovat. Tak byste se mohli seznámit a mohl by ses i zabavit…“ navrhl otec nadšeně a zase upil ze své sklenice vína. Tom zbledl. Dost dlouho mu trvalo, než Billa vyhnal z hlavy. A otec mu samozřejmě znovu musel nasadit brouka do hlavy. Víc než skvělé.
„Takže se neboj. Zítra s tím Billa obeznámím…“ a Tom přikývl. S povzdechem a se slovy, že už jíst nebude, se odebral do pokoje. Praštil sebou do postele a obličej zabořil do dlaní.
autor: Nivian
betaread: Janule
To by mě zajímalo, co myslel Jörg tím, že by se Tom na oslavě mohl s Billem zabavit, ono to znělo fakt dost zvláštně =)
Jinak Tom je teda šílený, k Alexovi se chová jako ke kusu hadru, chudák kluk, se mu divím, že si to nechá líbit, ale co nadělá, když je do Toma zaláskovaný…
A strýček Celestýn bude asi taky pěkný dáreček, fakt jsem zvědavá, co to bude za prezent xDDD
Každopádně, Tom na mě zatím pořád působí arogantním dojmem mistra světa, tak uvidím, jestli se pod touhle slupkou schovává nějaký úplně jiný kluk =)♥♥♥
Dneska hodně zajímavý díl a já už se těším na další =)♥
tak ze by prece jen Tomi cosi citil? Aspon malou naklonost? To by bylo skvele. Ale porad mi je dost lito Alexe
Priznám že trochu nepoberám že sa s Billom zabaví ale nič proto tomu mať nebudem budem iba rada, ak teda sa Tom nebude chovať ako pako a nebude sa k Billovy chovať ako k handre.
Síce tu o Alexa nejde ale je mi ho lúto a Tom by si zaslúžil lexiu. Tešim sa na tu oslavu a som zvedavá sko to dopadne.
Milá Nivian♥, před chviličkou jsem našla nejen další díl mé milované povídky, ale i krásné věnování. Opravdu mám nesmírnou radost a nevím, jak bych ti měla nejlépe poděkovat. Moc si vážím každičkého písmenka, slova, věty…♥♥♥ Je mi velikou ctí… Nivian, tvé věnování zrovna přichází v okamžik, kdy mi to hrozně moc pomáhá, opravdu mám slzy v očích. Dodává mi to velikou sílu, podporu a já ani nevím, jak ti nejlépe poděkovat! Velmi si toho vážím! DĚKUJI!!!♥♥♥
Dnešním dílem jsem byla opět nadšená – jako každým. Od prvního dílu tady čtu příběh, tolik pravdivý a poučný. Příběh o 2 různých lidech, dvou rozdílných osobnostech, které umíš nádherně vystihnout. Ano, píšeš velmi poutavě!
Tommyho zatím nic netížilo. Má sice vše, materiálně určitě, ale to nejdůležitější – LÁSKU – tu zatím nenašel. Ale už teď můžeme sledovat každé jeho gesto, pohyb, snad i dech. Tommy se nikdy asi upřímně nezasmál… Věřím, že ta chvíle přijde. To Bill mu ukáže ty pravé city. Psala jsem o Tommym a jeho "citech". Zatím jsem vynechala jeho srdíčko… Tommyho srdce čeká na Billa, pak začne bít… ♥♥♥
Nivian, tvůj příběh je krásný, já jsem si opět dnešní kapitolu věnovanou hlavně Tommyho postavě (abychom mu lépe porozuměly) tak moooc užila. A můžu jen děkovat. Vím, je to málo, ale já měla slzy v očích ještě než jsem samotnou kapitolu začala číst. Udělalas mi velikou radost. DĚKUJI, moc si toho vážím!♥
[4]: Ondi, na tvůj komentík se těším celé odpoledne =)♥
A bylo nač se těšit =)))
[5]: Janičko, já jsem úúúplně dojatá… nevím, jak to vyjádřit. Zalívají se mi oči. Má to spoustu důvodů. Je nádherné pustit PC a vidět povídku, kterou máš tak ráda a navíc věnovanou Tommyho osobnosti. Já prostě tady slzím a jsem *speechless*. To je to pravé slovo. V takový moment nejsem schopná dát dohromady jednu smysluplnou větu. Prostě nádhera, NÁDHERA a já jen můžu děkovat. Kdybych jen tušila jakým způsobem, udělala bych to…
Ani netušíte jak já se celé dny těším na vaše komentíky .). Jen vidím to Ondina či Janča a můžu se štěstím pokálet 😀 stejně jako u ostatních…. jsem strašně ráda, že se někomu moje tvorba líbí… já vím, že není dokonalá a budu se snažit ji ještě vylepšit. Vlastně proto píšu a zdokonaluju se. A to díky vám :). Moc vám děkuju…
Jsem strašně ráda, že jsem tě milá Ondino mohla potěšit :).
A tím zabavením… nic ve zlém slovasmyslu ;D.
Ano, jedno sloveso (zabavení) a jak si jej člověk může vyložit… Nechám to na tobě, Nivian, protože ti věřím. Vím, že bys nedopustila, aby Bill trpěl. Už tak nemá "na růžích ustláno" na rozdíl od mazánka Tommyho (kterého mám tolik ráda – však je ti už vše jasné – aaaach♥). Víš, co na tomto příběhu tolik obdivuji? Ten kontrast. To, jakým způsobem umíš upozornit na ten rozdíl obou postav, ať už se jedná o peníze nebo city. Krásně umíš postavy vystihnout. Zmínilas dokonalost psaní – milá Nivi, myslím, že by teď se mnou souhlasil každý čtenář, který Integrum čte… píšeš opravdu stylem, který osloví! Je tolik něžný. Mně stačilo pár vět prvního dílu na to, aby mi bylo jasné, že tvůj příběh číst BUDU! A ráda!♥
Je v něm vše – pokora, životní výzvy, naděje, emoce a určitě i láska, cit, který snad brzy Tommyho s Billem spojí. Tolik se těším…♥ Píšeš nádherně!
Ach konečně další díl mojí oblíbené povídky:), dnešní díl byl opět skvělý, Tom je teda pěknej zmetek, ale tak bohužel prostředí ve kterém vyrostl mu asi nedalo moc na výběr, takže jeho charakter je super. A docela mi tady chyběl Bill, není v jedné kapitole a už mi chybí, protože Bill je v téhle povídce fantastický, takový hodný, milý, nevinný.
Už se těším na další kapitolu na praprapra – kolikrát tam bylo to pra:D strýčka Celestýna, očekávám pěkně šlehlého dědka nad hrobem:D, no a Tomovo "seznamování" s Billem asi taky bude stát za to, že ho v tom ten Jörg ještě podporuje.
[9]: Bohužel Toma dost ovlivnilo prostředí, ve kterém vyrůstal. To máš pravdu :/.
Celestýn… no to je dosti zvláštní strýček. ;D A jinak… pan Jörg vůbec neví, že už se Tom s Billem tak trošku znají :).
[8]:Jsem ráda, že ten kontrast vnímáš. Původně povídka neměla skoro vůbec být o tomhle. Ale když tak píšu a píšu…. a popisuju životní zkušenosti a znalosti…, tak myslím, že jo. Ten kontrast tam být musí…. protože si myslím, že tenhle problém není jen v některých povídkách, ale i v reálném životě. Bohužel je tohle tak sakra rozšířené ://. Hrozně mě to znechucuje a pobuzuje dát těm lidem najevo, že se nechovají dobře a ukázat jim, jaká je cena života. Že ve všem nejsou jen peníze. Jsem na tohle hrozně háklivá. Taky čerpám ze zkušeností s těmito lidmi… a dělá se mi z toho občas opravdu zle… :/.
Och ja som sa tak tešila na ďalší diel a potom zistím že mi nejde internet T_T božeee nešiel mi od utorka až do soboty… viete aké mučenie bolo to čakanie? (no dobre ja viem že tu nikoho nezaujímajú moje problémy ale mňa to skoro zabilo)… takže to bolo od veci ale nevadí :D… mňa by tiež zaujímalo ako Jorg myslel to že sa Tom môže s Billom zabaviť :D… strašne sa teším na tú oslavu a som aj zvedavá na toho strýka Celestýna xD xD… inač čudujem sa Alexovi že nechá so sebou takto zametať… Tom je k nemu fakt hnusný a on iba skáče ako si Tom píska… och je mi ho ľúto ale zase na druhú stranu… hmmm nechcem povedať že si za to môže tak trochu aj on sám ale proste keby chcel tak nenechá Toma takto so sebou jednať… tak neviem no… strašne sa teším na pokračovanie a na tú oslavu 😀 neviem sa dočkať 🙂