autor: Sandra Trümper
Ahoj, lidi!
Tak jsem tady zase… v poslední době asi nějak často 😀
Každopádně… tohle měla být povídka, která měla znázorňovat jejich vztah, jejich silné pouto ještě před sblížením. Ale teď, když si to zpětně pročítám, si říkám, jestli jsem to jejich pouto přece jen… nepřehnala. Přece jenom, chovají se k sobě více než důvěrně a intimně hned ze začátku a já si nejsem jistá, že je to přesně to, co jsem chtěla. Ale přesto to nějakým způsobem mám ráda, takže doufám, že si to také oblíbíte 🙂
A ještě jedna věc – tuhle povídku bych ráda věnovala jednomu člověku. Člověku, který je pro mě popravdě Někdo a já toho Někoho obdivuji a vděčím mu za tento krásný blog. A přestože jí už nejspíš mnoho lidí věnovalo svou povídku, a ta má je oproti tomu nic, přesto jí to chci věnovat a dát tím najevo, že jsem jí vděčná za to, že každou naší povídku přečte a doupraví tak, aby se tam nevyskytovaly žádné otravné, především gramatické chyby. Jistě teď už všichni víte, o kom mluvím, a já proto jenom přidám – ano, tohle je pro tebe, Janule. Doufám, že se ti povídka bude líbit 🙂 (Díky moc za věnování, vážím si toho… tahle povídka není „oproti tomu nic“… naopak, je úžasná. :o) J.)
Ale teď už dost mého mluvení a vzhůru do povídky! 🙂
Bill byl nervózní. Ne, nervózní byl před každým koncertem. Tohle bylo horší, mnohem horší. Už čtvrt hodiny pobíhal po domě a snažil se nepanikařit. Nevedlo se mu to. Na sobě měl své černé, přiléhavé boxerky a Tomovo velké bílé vytahané triko, v jedné ruce žehličku na vlasy a v té druhé svou nejoblíbenější tužku na oči.
„Bille?“ Tom vzhlédl od své kytary. Snažil se své dvojče ignorovat, opravdu se snažil neplést se do jeho rituálu před východem z domu. Protože když se do něj připletl, nikdy to nedopadlo dobře. Ale teď už se nemohl držet dál. Protože za čtvrt hodiny byl Bill vždy alespoň oblečený a právě si pečlivě žehlil vlasy. Ale místo toho tu teď pobíhal prakticky v nočním úboru. Jen boxerky si převlíkl.
„Nestíhám,“ houkl jenom Bill, když zrovna probíhal kolem, a zmizel ve svém pokoji. O pár vteřin později se z něj zase vynořil a zamířil do koupelny. Opět.
„Ona se nezblázní, když přijdeš trochu pozdě. Což přijdeš tak jako tak,“ zabručel si pro sebe Tom a odložil svou milovanou Gibsonku. Počkal si, až Bill bude znovu probíhat kolem, a stáhl si ho na klín. „Nemel sebou, budu mít modřiny od tvého kostnatého zadku,“ napomenul ho mírně. Bill se zklidnil. Alespoň fyzicky. Očima stále těkal všude po pokoji, ale bokem se natiskl na Toma. Potřeboval utěšit. „Tak co se děje?“
„Mám rande,“ oznámil mu Bill to, o čem už beztak věděl. Když si ho před týdnem dohodl, byl tak nadšený, že přihopkal k Tomovi jako malé dítě a vesele švitořil o svém rande. Tom byl šťastný za něj, že si konečně našel čas také na svůj milostný život.
„A v čem je problém?“ to opravdu nechápal. Do včerejška byl Bill normální a prostě se jen těšil. Teprve dneska začal vyšilovat a Tom to nechápal.
„Tome, já mám rande!“ zopakoval důležitě. „Moje první rande! V jednadvaceti!!! Už ti dochází, kde je problém?“
„Uhm… ne?“ odpověděl rasta upřímně, čímž si zajistil šťouchanec do žeber. „Bille… o co ti jde? Čeho se bojíš?“
„Já… nikdy… jsem se s nikým… nelíbal,“ zrůžověl Bill, sklopil hlavu a poslední slovo jen zašeptal. Tom se pousmál. Jeho bratr byl tak neuvěřitelně rozkošný! „Já… ztrapním se. Vím to! A přitom… bude ode mě čekat bůhvíco, protože jsem hvězda. A pak ji zklamu, takže to půjde zhnuseně říct všem novinám. A zítra se celý Německo, pokud rovnou ne svět, dozví, jak jsem špatnej v líbání.“
„Bille, líbání není o tom, jak moc si zkušenej. No… možná trochu. Polibky musí být procítěné,“ poučil ho Tom. „A vsadím se, že líbáš dokonale. Určitě jsi přirozený talent!“ povzbudivě se na něj usmál. Billovy tváře opět zčervenaly.
„Myslíš?“ zeptal se pochybovačně.
„Jsem o tom přesvědčený,“ lehce svým čelem drcl do toho Billova. Bill se zahihňal a drcnutí mu oplatil. Už nebyl v tak panické hrůze, teď už byl prostě jen nervózní. „Ale jestli chceš, můžu to s tebou zkusit.“
„Udělal bys to pro mě?“ upřel na něj své velké, hnědé oči. Tom se jen pousmál a nahnul se k němu. Opatrně přitiskl své rty na ty Billovy a v prvních několika vteřinách tak setrval. Přestože ho o toto doučování Bill svým způsobem požádal, nechtěl na něj jít moc rychle, nechtěl ho vylekat. Chtěl, aby Bill pochopil, že polibky nejsou věc, z které by měl mít strach. Že polibky jsou krásné, příjemné, a když jsou správně dávány a dobře opětovány, rozjasní celý den. Lehce rozevřel ústa a vtáhl do nich Billův plný spodní ret. Cítil horké vydechnutí pod svým nosem, a jeho tělem projela vlna slasti a spokojenosti. Zavřel oči a jazykem rozevřel Billovy rty, nepronikl však za tuto hranici. Chtěl Billa naučit, jak líbat. Ne jak polibky přijímat. To v tu chvíli zatoužil umět on sám.
S Billem se motal svět. Nikdy nic takového nezažil! Nikdy si s nikým opravdový polibek nedal. Uslintanou rádoby pusu od Tomovy bývalé nepočítal. Ale to, co se v něm odehrávalo nyní, byla ta nejúžasnější věc, jakou kdy zažil. Cosi v jeho hrudi explodovalo a jeho tělo nyní zalévala jedna horká vlna za druhou. Když Tom jazykem otevřel jeho rty, po zádech mu přejel mráz a on dychtivě očekával vpád Tomova jazyka do své jeskyně. Nic takového se však nestalo a on cítil jen lehké škádlení vlhkého jazyka na rtech. Tom si s ním hrál a chtěl ho vyprovokovat k akci. Bill zakňučel, víc se na něj natiskl a obmotal ruce kolem Tomova krku. Divoce mu jazykem vnikl do úst. Zapomněl na nějaký ostych, zapomněl na nervozitu. Byla to ta nejpřirozenější věc, kterou kdy dělal. Nezkrotně si Toma podroboval a během pouhé vteřiny našel v líbání potěšení.
Tom byl ze začátku ohromený bratrovou prudkostí. Proto ho několik dlouhých vteřin nechal beztrestně plenit svá ústa tak, jak to nikdo jiný před ním nedělal. Jakmile se však vzpamatoval a jeho mozek zase začal pracovat, vracel mu jeho útoky se stejnou dravostí a touhou. Bojovali spolu jako nikdy dřív. Nikdy dřív jejich boje nebyly tak kruté, ale zároveň i láskyplné a něžné.
Jejich jazyky se proplétaly a neustále měnily místa, kde se právě nacházejí. Chvíli byly u Toma a chvíli zase u Billa. Oba chlapci dýchali čím dál namáhavěji a jejich potřeba kyslíku rostla, přesto se však odmítali od sebe odtrhnout. Nevěděli proč, ale podvědomě se báli, že by se už nikdy nemusela najít příležitost pro polibek. A už v tu chvíli někde v hloubi srdce věděli, že vzájemná blízkost, ne jen ta fyzická, jim bude chybět.
Nakonec se však od sebe odtáhnout museli. Bill okamžitě zabořil svůj obličej do Tomova ramene. Cítil se, jako by měl každou chvíli shořet. Tom si ho natiskl víc na sebe a zabořil svůj nos do bratrových hebkých vlasů. Oba cítili, jak jejich těly rezonuje cosi silného, téměř až magického. A stejně silná byla i ta chvíle. Cítili se jako stržení do něčeho, čemu nerozuměli, ale co jim bylo příjemné. Čekali, až se jejich srdce uklidní a až se poněkud vypjatá atmosféra uvolní.
„Říkal jsem ti, že jsi talent,“ řekl nakonec Tom, když odtáhl svůj obličej od Billových vlasů, které tak příjemně voněly. Svými dlaněmi stále přejížděl po Billových zádech v uklidňujícím gestu.
„To protože mám toho nejlepšího učitele,“ zamumlal mu do ramene a s úsměvem se od něj odtáhl. Už nebyl ani nervózní. Polibek od jeho bratra byl dokonalý a on se těšil na další. Teď už se nebál, že něco zkazí. „Díky, Tome,“ vtiskl mu malou pusu na rty a už mizel v koupelně.
Tom s úsměvem sáhl po kytaře. Konečně klid. A za pár minut Bill vypadne na rande a on bude mít celý dům pro sebe. Konečně si bude moct pustit Sammyho bez toho, aby na něj Bill řval, ať to vypne nebo alespoň ztiší. Jo, to bude ráj!
Bill se opravdu bavil. Anita byla hezká, milá a zábavná. Povídání s ní ho bavilo, měli si stále co říct. Její světle modré oči jen hrály a úzké, růžové rty se neustále usmívaly. Bill měl pocit, že konečně našel někoho, kdo by mu rozuměl. Sama se ho ptala na Toma a nevypadala otrávená tím, že ať mluví o čemkoliv, on Toma vždy zmíní. Vypadalo to, že chápe, že jeho dvojče je pro něj prostě životně důležitou, neopominutelnou součástí jeho života, které se nemůže a ani nechce vzdát.
Doprovodil ji domů. Procházka parkem byla příjemná a oni se brzy ocitli před jejím domem. A když se k němu obrátila s dychtivě zářícíma očima, Bill neváhal. Naklonil se k ní a přitiskl své rty na ty její. Chtěl chvíli počkat, jako Tom dříve ten den, ale Anita čekat nechtěla. Rozevřela rty, čímž ho vybízela k akci. Bill na moment zaváhal, ale nakonec k ní vnikl stejně živě jako k Tomovi, slibujíc si nával slastných pocitů, které zažil právě s Tomem. Ale nic takového se nestalo. Možná to bylo tím, že polibek jen chtivě přijímala, ale nijak neopětovala. Možná to bylo tím, že její tělo, přitisknuté na tom jeho, bylo moc měkké a vláčné. A možná to bylo tou vlezlou květinovou vůní, která Billa nepříjemně šimrala v nose. Každopádně se žádné slastné pocity nedostavily a Bill byl jen čím dál tím víc v křeči a nesvůj. Proto polibek, pro něj pouze samozvaný, ukončil co nejrychleji.
„Zavoláš mi?“ najednou mu její řasy, oddaně na něj mrkající, nepřišly nijak úžasné. Dokonce ani tak nádherně dlouhé jako před polibkem. Nyní na každém oku zahlédl malý, zcela nepatrný cucek na řasách a jemu došlo, že ten efekt, který tak obdivoval, byl uměle vyvolaný. Pomyslel si cosi o tom, že Tom má řasy stejně dlouhé, dokonce o něco hustší, a to bez použití řasenky.
„Pokud budu mít čas,“ vykouzlil na své tváři něco, čemu by ve své chvilce naivity řekl křečovitý úsměv. Ale nezdálo se, že by si Anita všimla této jeho strojenosti. Hlavou mu blesklo, že Tom by si toho zajisté všiml. Najednou už mu nepřišla tak dokonalá. Jeden jediný polibek všechno zkazil, ale on vždy polibky považoval za něco zvláštního, důležitého.
„Tak tedy ahoj,“ vyhoupla se na špičky, věnovala mu letmou pusu na rty a zmizela ve vchodových dveřích. Bill za ní ještě pár minut hleděl. Její rty na těch jeho nebyly takové jako ty Tomovy. Nehřály a nezpůsobovaly mu příjemné mrazení. Nenašel v nich zalíbení.
Pomalu se otočil a líným krokem zamířil domů. Už nyní věděl, že Anitě zavolá jen proto, aby se jí omluvil, že nemá čas a jejich známost přišla v nesprávnou dobu. Nechtěl jí ublížit, nechtěl jí působit bolest. Ale nebyla ta pravá.
Bill seděl na své posteli a v náručí tiskl velkého plyšového medvěda, kterého mu kdysi Tom vystřelil na pouti. Na jejich pokusy o jeho získání padla nemalá část jejich úspor, ale Bill po něm strašně toužil a Tom mu nedokázal říct ne. Odměnou mu bylo, že Bill se chlubil velkým medvědem a šikovným dvojčetem ještě mnoho týdnů poté. Teď však byl medvěd celý ošmatlaný a ošuntělý, protože to byl Billův nejoblíbenější plyšák.
Závěsy v pokoji byly zatažené a v takto ztemnělé místnosti vládlo ticho, netypický zvuk pro tento prostor. Bill svůj nepřítomný pohled upíral na rámeček s fotkou na nočním stolku. Byl na ní Tom povalený do trávy jejich psem. Bill vždy říkal, že tyto dvě bytosti jsou absolutně nejdůležitějšími živými tvory v jeho životě.
Slabé vrznutí dveří neslyšel, pruh světla nevnímal. Tento pruh brzy zmizel, ovšem vetřelec zůstal stát u dveří.
„Rande se nezdařilo, že?“ Tomovi to bylo jasné hned, jak se Bill předchozího dne vrátil. Jejich domem totiž zrovna znělo zatraceně nahlas cédéčko od Sammyho, ale Bill na tuto skutečnost nic neřekl. Neseřval ho jako obvykle, aby okamžitě tu parodii na hudbu vypnul. Dokonce mu ani neodpověděl na pozdrav. Jen prostě prošel obývákem a zapadl k sobě do pokoje. Toma to poněkud znepokojilo, ale rozhodl se nechat na Billovi, kdy za ním přijde. Když ale byl další den, ručička na hodinách v kuchyni se nebezpečně přibližovala k poledním hodnotám a Bill stále nevycházel, rozhodl se jednat.
A vypadalo to, že se rozhodl správně. Alespoň podle Billova lehkého úsměvu a odložení plyšového medvěda. To znamenalo jediné – plyšák bude nahrazen živou bytostí. Tom přešel k jeho posteli a sedl si vedle Billa. Ten ho nechal se pohodlně usadit, a pak se k němu přitulil. Ruce mu omotal kolem pasu, stejně jako dřív plyšákovi, a obličej zabořil do Tomovy hrudi. Rasta ho jednou rukou objal kolem pasu a tou druhou ho jemně vískal ve vlasech.
„Řekneš mi, co se stalo?“ byla to pouze navazující otázka. Oba věděli, že mu to Bill řekne.
„Víš, já ani nevim, co se stalo,“ přiznal Bill tiše a natočil svůj obličej tak, aby ho Tom dobře slyšel. Takže teď měl na jeho hrudi pouze jednu tvář a uchem slyšel, jak pod tenkou látkou poklidně bije srdce. Vždy ho ten zvuk uklidňoval, protože věděl, že Tomovo srdce začalo bít ve stejnou chvíli jako to jeho, a byl si téměř stoprocentně jistý, že také přestane bít ve stejnou chvíli jako to jeho. Takže dokud bije Tomovo srdce, bije i to jeho. „Celá ta schůzka byla skvělá. Víš, bylo mi s ní fajn, měli jsme o čem mluvit a hodně jsme se smáli. Dokonce se zdálo, že jí ani nevadí, že o tobě pořád mluvim, jen…,“ lehce si povzdechl. Do nosu se mu dostala příjemná, svěží, lehce nasládlá vůně. Tom voněl jako… jako Tom. Dospělý, mužný Tom. „Políbil jsem ji. Víš, od toho polibku s tebou jsem se na to opravdu těšil. Jenže… nebylo to takové, jak jsem čekal. Nebylo to jako s tebou. Víš, byla strašně… hladová po polibcích, ale nijak je nevracela. Nelíbilo se mi to,“ na malou chvíli se odmlčel. „Ty, Tome… myslíš, že mé polibky jsou dobré? Že umím líbat?“
Tom se zamyslel. Pravdou bylo, že jak začal Bill mluvit o jejich polibku, vrátily se mu pocity, které při něm cítil. A musel si přiznat, že nic takového nikdy dřív nezažil. Že by opravdu mohl podle polibku poznat onu pravou lásku, o které Bill tak básní? Ta myšlenka se mu usadila v hlavě a on ji pečlivě uložil, aby ji později zase našel. Teď ho však mnohem víc zajímala jiná. Byl by i další polibek od Billa tak emočně silný, tak krásný?
„Já vlastně nevím, Bille,“ opatrně volil slova. Nechtěl ho naštvat, chtěl ho jen vyprovokovat. Bill se od něj lehce odtáhl a tázavě se na něj zadíval. „Líbali jsme se jen jednou, a to jsem ještě já políbil tebe,“ Bill se pousmál, v jeho očích se mihly hravé jiskřičky. Anita a jeho obavy byly ihned zapomenuty. Jeho tělo zaplavila radost z vyhlídky na polibek. Přehodil jednu svou nohu přes ty Tomovy a tím se dostal na jeho klín.
„A můžu tě políbit?“ olízl si rty a pohledem sjel z hlubokých očí na plné rty.
„Do toho,“ pohodlně se opřel o zeď za sebou a zavřel oči. Tentokrát to byl Bill, kdo přitiskl své rty na bratrovy. Ovšem ne tak prudce jako naposledy Tom. Nyní spíše opatrně, s rozmyslem. Chtěl si ten polibek vrýt do paměti a dokázat si, a snad i Tomovi, že líbat opravdu umí.
Rozevřel rty a jazykem přejel přes ty Tomovy. Po zádech mu přejel mráz, když mu Tom vydechl do úst. Vytvořil tím malou mezeru mezi svými rty, které Bill okamžitě využil. Mazlivě vklouzl svým jazykem k Tomovi a líně pohladil jeho jazyk v něžném pozdravu. Tom mu pozdrav stejně jemně vrátil. A od té chvíle už nebylo důležité, kdo koho vlastně líbá. Důležitý byl jen samotný polibek. Dlouhý, mazlivý a něžný polibek.
„Když ti někdo řekne, že neumíš líbat, ukousni mu jazyk, protože ho stejně neumí používat,“ vydechl Tom naprosto upřímně. Bill zabořil svou tvář do jeho krku a zahihňal se. Lehce vtiskl polibek na kůži před sebou. Tomovým tělem projelo příjemné chvění a on, aniž by otevřel oči, spokojeně vydechl. Lehce Billa hladil po zádech a černovlasý mu to vracel jemným okusováním jeho krku.
„V tom případě neumí líbat ona,“ prohlásil sebejistě Bill. Tom se pousmál. Jeho dvojče bylo egoistické, ale on tentokrát na jeho prohlášení nereagoval štiplavou poznámkou, jak bylo obvyklé. Tentokrát totiž s touto pravdou souhlasil. „Víš… napadlo mě…,“ na malou chvíli se odmlčel. Byl kolem té věci značně rozpačitý. Ale Tomův polibek do jeho vlasů ho uklidnil. Potřeboval blízkost svého dvojčete, dodávala mu odvahu. Už od malička spolu trávili čas v těsné blízkosti, osobní prostor pro ně neexistoval, protože ho měli společný. Bylo to pro ně stejně přirozené jako dýchání nebo, nyní nově, společné polibky. „Víš, ona byla strašně… měkká, strašně… poddajná. Jasně, tobě to asi zní krásně, ale mně se to nelíbilo. Chci říct – je mi příjemnější, když je se mnou někdo jako ty. Někdo silný, kdo mě podrží a koho můžu pevně sevřít a ucítím pevné tělo,“ mumlal mu do krku. „Napadlo mě, že… možná jsem… gay,“ žblebtnul bezvýrazně. Nebylo těžké říct to Tomovi proto, že by se bál, že to jeho dvojče nepochopí. Spíš bylo těžké formovat své myšlenky. Teprve s tím, jak mu jeho vlastní slova zazněla v uších, mu zcela došel jejich význam.
„A v čem je problém?“ ale Tom zareagoval přesně tak skvěle, jak od svého staršího dvojčete čekal. „Tak si holt najdeš spřízněnou duši v druhé půlce lidstva,“ pravda byla taková, že Tomovi lichotilo, že Billovi byla nejpříjemnější jeho přítomnost. Podivně ho těšilo, že s ním Bill srovnává své potencionální lásky. Otevřel oči.
„Nepotřebuji spřízněnou duši,“ kousl ho Bill do krku o něco silněji než dřív. „Mám tebe.“
„Víš, jak to myslim.“
„Jo, to vim,“ lehce se od něj odtáhl a zadíval se mu do očí. Hledal v nich odpověď na svou otázku. Po malé chvilce se pousmál a nahnul se k Tomovi. Ten přijmul jeho rty se stejným nadšením, které cítil on sám.
Od toho dne byly polibky pro dvojčata stejně přirozené, jako jejich doteky nebo společně trávené večery protáhnuté v noci, kdy spolu leželi v jedné posteli a dlouhé hodiny si povídali.
Bolestně přivřel oči. Vždy miloval hudbu a hlasitou ji měl taky rád. Ale obrovské repráky puštěné naplno hned vedle něj byly i na něj moc.
„Georgu!“ zařval do ucha svému příteli, který ho ten večer vytáhl na tah. Sice se nebránil, ale ani z toho nebyl bůhvíjak nadšený. Chtěl se zbavit myšlenek na prázdný dům a bratra, jehož přítomnost postrádal pokaždé víc a víc. Od jejich prvního polibku uplynulo už čtvrt roku a Tom věděl, že od té doby si jsou den ode dne blíž. Neuplynul den, v poslední době spíše hodina, kdy by k sobě prostě jen nepřišli a bez nějakého vážného důvodu se nepolíbili. Jediným důvodem bylo jejich přání. Uvědomovali si, že by to dělat neměli, ale nedokázali si pomoct. Ani jednomu to nevadilo, oba byli spokojení. Jen Tom měl pocit, že nad svým bratrem přemýšlí víc než kdy dřív. Prakticky na nic jiného nemyslel.
„No?“ vrátilo ho basistovo zařvání do reality, vytrhlo ho z myšlenek. Už zase myslel na Billa a jejich překrásný vztah, na kterém se stával každým dnem více závislým.
„Já si jdu sednout támhle do nějakého boxu, jo?“ pokud by u těch velkých beden zůstal jen o něco déle, explodovala by mu hlava.
„Jasně. Já nám zatím dojdu na bar pro pití. Pak tě najdu!“
Když Tom vklouzl do opuštěného boxu, úlevně vydechl. Tady byla muzika mnohem tlumenější a příjemnější. Byl tu mnohem větší klid a on se mohl v poklidu věnovat svým myšlenkám.
Bill ani nadále nevzdával hledání své velké lásky. Za ty tři měsíce vystřídal už mnoho partnerů, ale s každým z nich byl jen na jednom rande. Pokaždé, když se vrátil, šel rovnou za Tomem a schoulil se mu do náruče. Vždy si mu stěžoval, jak to zase není ten pravý a jak se dobře cítí jen s ním. Téměř vždy z něj nakonec vylezlo, že rande bylo dobré. Vždy si dobře popovídali a kolikrát se i zasmáli. Ale vždy to ztroskotalo na polibku. Bill nemohl, podle svých vlastních slov, najít nikoho, kdo líbá alespoň vzdáleně tak dobře jako Tom. Ten se vždy pod touto chválou jen dmul pýchou, ale ve skutečnosti ho u srdce mnohem víc těšilo vědomí, že Billovi připadala ze všech náručí na světě nejbezpečnější a nejpříjemnější ta Tomova. A všechny takovéto jejich rozhovory vždy končily polibkem. Dlouhým, mazlivým a něžným polibkem.
„Hej, Tome! Koukej, co na nás čekalo na baru,“ Tom sebou opět trhl a jeho tváře zčervenaly. Byl načapán při rozjímání a snění o polibku se svým dvojčetem. Jako ostatně překvapivě často v poslední době. Lehce zavrtěl hlavou, aby zahnal červeň ve tvářích, a stočil svůj pohled ke Georgovi. Ten nesl v každé ruce jeden drink a z každé strany na něm visela jedna chichotající se holka. Tom si jen tiše povzdechl. Neměl takové holky rád, nehodily se k němu. Ani si neuvědomoval, že to tak nebylo vždycky. Ještě před třemi měsíci se při pohledu na takovéto holky spokojeně usmíval, protože pro něj znamenaly pohodlné uvolnění. Ale Billovy polibky zcela změnily jeho pohled na vztahy.
„Ahoj,“ zamumlal poněkud nerudně a převzal si od Georga jednu skleničku. Tím si však nevědomky převzal také jednu z hihňajících se holek po Georgově boku. Drobná brunetka si přisedla těsně vedle něj a opět se tiše zahihňala. Tom v duchu protočil oči a vzpomněl si na Billa, jehož hihňání mu vždy v břiše rozechvělo motýly. Na ex do sebe kopl cosi ve skleničce a zhnuseně se zašklebil. To nebyla vodka, jak si podle průzračnosti tekutiny myslel.
„Martini,“ odpověděl na nevyřčenou otázku Georg. Tom se znovu zašklebil. Teď už chápal, proč si do toho Bill hází gumové medvídky. „Tohle je Bella,“ kývl Georg k holce po Tomově boku. Tom přikývl na znamení, že bere na vědomí, i když mu to bylo jedno a věděl, že za dvě hodiny si to už nebude pamatovat.
Zábava se pomalu rozjížděla, ovšem holky byly velmi povolné hned ze začátku. Vypadalo to, že jim nevadí, že se chovají jako děvky. A Georg tím dokonce vypadal potěšen. Ale Tomovi z toho bylo zle, protivilo se mu to. Najednou by byl raději, aby ta holka byla o něco zdrženlivější. Ne stydlivá, jen ne tak otravná, skoro až vtíravá. Aby byla jako Bill. Jeho krásné, egoistické, dokonalé a skvěle líbající dvojče. Opět zatoužil po jeho rtech na těch svých. Jeho touha po polibku byla tak silná, že tělo udělalo něco, co mysl a hlavně srdce nechtěly.
Jedním prstem natočil Bellin obličej k sobě, sehnul se k ní a přitiskl své rty na ty její. Nečekaně, prudce. Malý moment seděla zcela zkoprnělá a jen pomalu jí docházelo, co se děje. Ale když si uvědomila, že se jí do pusy dobývá jazyk Toma Kaulitze, okamžitě ho pustila.
Tomovo hádě vplulo do Belliny jeskyně a Tom okamžitě dravě zaútočil. Čekal, že narazí na soupeřivý jazyk s kovovou kuličkou, která polibky dělá o to dráždivějšími. Místo toho však narazil na jakýsi ochablý sval, který mu ve všem neprodleně ustupoval. Pokoušel se ho vyprovokovat, ale nepovedlo se mu to. A také si uvědomil, že se nedostavilo ani vzrušení, ani mráz na zádech a ani žádné příjemné pocity v břiše a hrudi. Zklamaně se odtáhl a překvapeně zamrkal, když spatřil dívčí obličej. Polila ho vlna horka, když si uvědomil, že namísto Belly očekával svého bratra a ani ho nenapadlo, že by mohl líbat někoho jiného.
„Už musim jít,“ nevšímal si ublíženého pohledu od té holky, jejíž jméno mělo stejné počáteční písmeno jako Billovo. Už to jméno zapomněl, nebylo pro něj důležité. Ona pro něj nebyla důležitá. Teď jen chtěl být doma s Billem.
Matyas Billovi přišel dokonalý. Nebo možná ne dokonalý, ale ideální partie pro něj. Měl poněkud osobitý, tvrdý humor a neustále na sebe strhával pozornost. Jeho osobnost byla tvrdá, a když něco chtěl, šel si za tím, nehledě na to, jaké tímto přístupem způsobí škody. Billa to fascinovalo a tak nějak v duchu cítil, že někdo takový je přesně to, co potřebuje. Protože člověk s takto tvrdou povahou ho dokáže zkrotit stejně dobře jako Tom. Ačkoliv Tomovi k tomu stačí jediný pohled, nepotřebuje tvrdou povahu.
Když přišli před dům dvojčat, Matyasovy zelené oči jen zářily touhou. A Bill věděl, že přichází Matyasova největší zkouška. Strávili spolu několik hodin, nyní už bylo krátce po jedenácté, a celou tu dobu se Bill cítil stejně krásně jako na schůzkách před tím. A teď opět nastával čas zkoušky. Srdce se mu sevřelo. Mohl by Matyasův polibek být alespoň vzdáleně tak dobrý jako Tomův?
Matyas se obličejem přiblížil k tomu Billovu a černovlasý zavřel oči. V okamžiku, kdy se jejich rty setkaly, Billovo srdce pokleslo. Matyasovy rty nebyly horké, jen vlažné. Nebyly plné, ale nepříjemně úzké. A už vůbec nebyly hebké, nýbrž nehezky rozpraskané. A když na svých vlastních rtech ucítil Matyasův jazyk, víc než cokoliv jiného mu to připadalo nechutné. Pevně k sobě sevřel jak rty, tak i zuby za nimi. Ale Matyas nepřestal. Naopak. Za pas si ho přitáhl blíž k sobě, přitiskl ho na své vzrušené tělo a tvrdě atakoval jeho rty. Bill byl zoufalý. Zasteskl si po Tomově měkké, teplé náruči a něžných polibcích. Byl odhodlaný k sobě Matyase nepustit a snažil se ho od sebe odstrčit svýma slabýma rukama. Když se mu ale o stehno otřel Matyasův vzrušený klín, vykvikl zděšením.
„No tak, kotě, nebraň se. Sem z tebe tvrdej už od začátku. Vim, že to chceš taky,“ zachroptěl mu vzrušeným hlasem do rtů Matyas. Nedal mu šanci na reakci, využil Billova šoku, díky kterému měl pootevřené rty, a vklouzl do jeho jeskyně jazykem. Bill se otřásl znechucením a reagoval zcela automaticky – kousnutím do jazyka. „Au! Ty malá děvko!“ vykřikl Matyas, odskočil od něj a napřáhl ruku. Bill zavřel oči a trošičku se přikrčil, jak čekal ránu. Ta se ovšem nedostavila.
„Zkus se ho dotknout…,“ Bill ten hlas poznal okamžitě, ačkoliv víc než hlas to nyní bylo nenávistné syčení. Rychle oči opět otevřel. Za Matyasem stál Tom a jeho zdviženou ruku svíral tak silně, až mu zbělaly klouby. Bill tiše vydechl a jeho srdce začalo opět bít únosným tempem. Byl tu s ním Tom, takže už je v bezpečí. „Jen si to zkus! A já tě zmlátím tak, že tě vlastní matka nepozná.“
„Vážně? To jako ty? Takové tintítko? Vždyť ty nezmlátíš ani holku!“ pronesl posměšně Matyas a pokusil se prudkým trhnutím ruku vymanit z Tomova sevření na důkaz toho, jak slabý rasta je. Jeho ruka sebou však téměř ani nehnula, na to ji Tom svíral příliš pevně.
„To máš pravdu, holku bych neuhodil,“ potvrdil mu jeho slova Tom. Jeho tmavé oči však nebezpečně žhnuly do noci. „Ale takovýho parchanta, jako jsi ty, zbiju rád!“ smýknul s ním směrem ke zdi a pustil ho přesně v tu správnou chvíli, aby do ní Matyas tvrdě narazil. „Dobře si to zapamatuj. A pokud víš, co je pro tebe dobré, už se k Billovi nepřibližuj!“ stoupnul si mezi Billa a Matyase a Bill, přestože k němu Tom stál zády, se lehce přikrčil před respektem, který z Toma vyzařoval. Šel z něj strach a každý mohl vycítit, jak velká zloba v něm je, ale Bill dobře věděl, že tím jeho dvojče pouze maskuje vlastní strach.
Jakmile Matyas zmizel za rohem, atmosféra kolem Toma se změnila. Výhružnost vystřídala starostlivost a on s odpovídajícím výrazem ve tváři otočil na Billa.
„Jsi v pořádku? Neudělal ti nic?“ rychle k němu přikročil.
„Jsem v pořádku, nic mi neudělal. Přišel jsi včas,“ na malou chvíli nechal noc, aby je zcela pohltila, a svou tvář opřel o tu Tomovu. Tom na oplátku přitiskl své čelo na to jeho a chytil jeho ruku do svých. Pár tichých okamžiků takto setrvali, než se Bill od Toma odtáhl a usmál se na něj. Pak se otočil a zašel do domu, nechávaje za sebou všechny dveře otevřené. Tom ho s tichým povzdechem následoval.
První místnost, kam Bill zamířil, byla koupelna. Boty ze sebe skopl v předsíni, kabelku odhodil v obýváku a už se hrnul k vodě. Naklonil se nad umyvadlo a několikrát si vypláchl pusu. Nemohl se zbavit stop po tom nechutném polibku a začínal z toho být zoufalý. A pak mu pohled sklouzl na jeho tělo. Rychle se zbavil veškerého oblečení a skočil do sprchy. Umyl se několikrát, ale stále měl pocit zneuctění, ačkoliv si v hlavě donekonečna opakoval, že se vlastně nic nestalo. To Tom tomu zabránil, Tom ho zachránil. Ale i tak se nezbavil pocitu Matyasových rukou na svém těle.
„Bille, vylez už, nebo se mi rozmočíš!“ Bill se pousmál a ohlídl se. Přes mléčné sklo viděl Tomovu siluetu stojící ve dveřích. Dal by ruku do ohně za to, že jeho dvojče má na tváři ustaraný výraz. Ale on byl najednou klidný. Přítomnost jeho dvojčete vždy zaručeně uklidnila jeho srdce.
„Tomi? Půjčíš mi svoje tričko?“
„Jaký?“
„Tohle,“ rozevřel posuvné dveře sprchového koutu a usmál se na Toma. Ten jen protočil oči, ale Bill stejně moc dobře viděl jeho úsměv.
„Tak se koukej pořádně utřít! Nehodlám ho zase tejden sušit,“ sundal Tom z věšáku osušku a hodil ji svému dvojčeti.
„Jak jako zase?“ urazil se na oko Bill. „Jenom jednou se tvoje triko po mně sušilo tejden, a to ještě tvojí vinou! Shodil jsi mě do bazénu,“ připomněl mu s úsměvem. Tenkrát jim bylo tak maximálně patnáct. „A od tý doby mi pořád předhazuješ, že ti máčim trička!“
„A ty mi to pokaždé takhle krásně připomeneš,“ vrátil mu úsměv Tom, když si sundal svoje velké triko. „Čekám na tebe s kakaem v obýváku.“
Bill vyšel z koupelny jen pár minut potom. Ze svých věcí si na sebe vzal jen boxerky, všechno ostatní rázným pohybem hodil do špíny. Nechal se zcela pohltit teplou, měkkou látkou a příjemnou vůní. Vždy, když si na sebe natáhl Tomovo triko, se cítil příjemně, bezpečně a doma, ať už právě byl kdekoliv. Vlastně to je právě Tom, co pro něj znamená domov.
Usmál se při pohledu na své dvojče sedící se zavřenýma očima na sedačce a s dvěma šálky kakaa před sebou. Takhle si představoval klid a harmonii domova. Přisedl si, napil se, taktéž zavřel oči a opřel si hlavu o Tomovo rameno.
„Proč sis nevzal nějaké jiné tričko? Nastydneš.“
„Proč sis ty nevzal kalhoty? Takhle taky nastydneš.“
„Aspoň nebudeš v posteli sám,“ lehce se zahihňal Bill. Tom se pousmál. Zase se mu v břiše rozletělo hejno motýlů. „Budu tam s tebou a budeme si povídat, poslouchat muziku, dívat se na filmy… mazlit se…“
„Líbat…,“ doplnil za něj Tom. Teď už ani jeden z nich neměl zavřené oči.
„To by se mi líbilo,“ přiznal Bill. Tom se pousmál, otočil se k Billovi čelem a něžně ho políbil. Nechtěl ho po zkušenosti s Matyasem vylekat, ale pro Billa byl Tom něco docela jiného. Svěřil by mu vlastní život. Jeho srdce se potěšeně zachvělo a on něžně pohnul rty. Tento polibek byl jiný než všechny ostatní. Jenom se lehce třeli rty o sebe a něžně se mrouskali, nezapojili do hry také jazyky.
„Nepotřebujeme být kvůli tomu v posteli,“ usmál se na Billa Tom. Bill se celý rozzářil a tentokrát to byl on, kdo spojil jejich rty. Stále více se tiskl na Toma, až se mu ocitl na klíně. Tiskl se ke svému dvojčeti, celého ho obklopovala Tomova vůně a Tomova přítomnost prostupovala celým jeho tělem. A Tom ho po tom samém těle něžně hladil. Jedna jeho ruka si Billa držela těsně u sebe, ta druhá ho hladila po dlouhých, štíhlých a nahých stehnech. Oba se zase cítili kompletní, spokojení a šťastní. Okamžiky, které vládly ještě před několika minutami, kdy se cítili sami uprostřed lidí, byly rázem zapomenuty.
„Už nikdy, nikdy, nikdy nebudu nikde jinde než tady,“ prohlásil zcela rozhodně Bill, když se od sebe odtáhli natolik, aby mohli dýchat. Ale přesto k sobě byli tak blízko, že si vdechovali horký, měkký dech do rtů. Odmítali se od sebe víc odtáhnout.
„Cože tak najednou nechceš z domu? Jindy se přímo ženeš… Tak co tak najednou?“ pronesl Tom pobaveně a za boky si Billa přitáhl ještě blíž. Cítil potřebu mít Billa co nejblíže u sebe, cítit na sobě tlukot jeho srdce, jeho dech.
„Nemyslím z domu,“ Billovy oči byly vážné, což Toma velmi zaujalo. „Myslim od tebe. Půjdu všude tam, kde budeš ty, a nehnu se od tebe na krok. Nikdo na mě není tak hodný jako ty, a zároveň mě nikdo nedokáže zkrotit tak jako ty.“
„Moc dobře víš, že to není možný,“ namítl Tom, ale přesto na jeho tváři hrál něžný, potěšený úsměv. „Nemůžeme být neustále spolu, ačkoliv bychom oba chtěli. Ty musíš být, jakožto náš frontman, neustále vidět. Nemůžeš mít neustále po boku svého velkého bratra.“
„Nejsi jenom můj bratr!“ namítl prudce Bill. V jeho očích zaplálo cosi silného, co se bouřilo ne jen proti jemu samotnému, ale i proti celému světu. A Tom věděl, že to samé Bill vidí i v jeho očích. Cosi uvnitř něj prasklo, jeho zaplavil vodopád citů a on nějak věděl, že Bill je na tom úplně stejně. Napadal ho jen jeden způsob, jak z této laviny pryč, jak se zachránit před utopením. Zoufale přitiskl své rty na ty Billovy a rovnou svým jazykem zajel do Billovy jeskyně. Cítil, jak se k němu černovlasý zoufale tiskne, jak mu polibky opětuje stejnou mincí a věděl, že se mu hlava motá, žaludek kroutí a srdce bolí naprosto stejně jako jeho. Cítili, jak je ta chvíle svírá, že je city strhávají do sebe a že oni jsou jen krůček od rozplynutí se kvůli bolestivé síle citů, které v nich byly odjakživa. Ale bylo jim to jedno. Bylo jim jedno, že brzy zemřou, protože se tak stane v tom nejlepším okamžiku, v uvědomění si jejich lásky k sobě, v náruči toho druhého.
A pak byl najednou tento vypjatý okamžik pryč. Zbylo po něm jen bušení srdce v hlavě, jejich spojená ústa a silný cit uvnitř nich. Nezaplňoval jenom jejich srdce, ale naplňoval jim celé tělo, a dokonce z nich sálal i ven. Byli plní té nejsilnější a nejčistší lásky, která se na světě dá nalézt. Vakuová bublina uvnitř nich, která tento zázrak věznila, konečně praskla.
„Nejsme jen bratři,“ potvrdil Billova slova Tom, když se od sebe konečně odtrhli. „Miluji tě, Bille,“ zašeptal mu do ucha. Ta slova ho brněla na jazyku, potřeboval je říct. A už teď se těšil, až je řekne příště.
„Miluji tě, Tome,“ odpověděl s úsměvem Bill. „A byla blbost myslet si, že bych mohl lásku najít někde jinde,“ znovu se mu vpil do rtů. Ten polibek byl tak jiný než ty, které si dali kdy předtím. A přitom tak stejný!
„Měl jsi pravdu, Bille. Polibek je důležitá věc a člověk podle něj může poznat svou pravou lásku.“
autor: Sandra Trümper
betaread: Janule
awww, překrásný ! <3
Musím říct, že povídka se mi strašně líbila ♥
Myslím, že to pouto mezi nimi se ti podařilo vystihnout dokonale a moc se mi to líbilo celkově, jak se od toho zkušebního polibku pěkně posunuli až k okamžiku, kdy si uvědomili, že k sobě cítí něco víc, než jenom bratrskou lásku =)
Jestli můžu mít malinkou poznámku, tak možná by bylo lepší, kdyby kluci v povídce byli o něco mladší, tak kolem šestnácti, sedmnácti, ale to je jenom můj osobní a nedůležitý názor =)
Každopádně krásná a procítěná povídka a ještě i skvěle napsaná ♥♥♥
Sandro.. co mám říct.. zase jsi mě nadchla.. tvoje povídka mě nadchla.. zase jsi napsala něco unikátního, krásného.. sakra.. vysvětli mi jak to děláš?? taky bych to chtěla umět 🙂
ta povídka se ti opravdu povedla, hezky si kluky přistrčila k sobě, tak jemně, roztomile, něžně… 🙂 prostě.. od tvých povídek .. prostě jsou kvalitní a dokonalé.. a basta, bodka, und punkt schluss 😀 🙂
To bylo nádherný…vážně krásný. Úplně okonalé ty pocity a…ach. 😀 Přesně takový povídky mám nejraději. (I když to, že je Bill nepolíbený…mno to už mu nežeru 😀 :D)
tak tohle bylo něco nádhernýho <3
Po povídkách plnejch sexu, sexu a složitostí… Krása.
povídka byla opravdu super… skvělý nápad, úžasné zpracování… to všechno dalo dohromady dokonalost 🙂 opravdu se mi to moc líbilo 🙂
Fakt nechápu, jak tu může být jen šest komentářů :/ Jinak k ffce, bylo to úžasné!! Snad se hoodně brzy dočkáme dalšího Tvého díla! ♥ 🙂
Tak tohle bude komentář kilometr dlouhý!:D Takže se omlouvám, ale mě vždycky tvoje povídky tak unesou, že se z toho prostě musím vypsat… 😀
Jak píšeš na konci, že Toma zaplavil vodopád citů, stejně tak se v tuhle chvíli cítím já. A není to jen tím, jak krásně jsi tuhle povídku napsala. Má na tom taky obrovskou zásluhu tenhle tvůj nápad, protože tohle PŘESNĚ vystihuje vztah našich broučků, jaký považuju za nejrealističtější a věřím v to. Proto nečtu ráda povídky, ve kterých nejsou Bill s Tomem dvojčata, protože si myslím, že láska mezi nimi závisí hlavně na jejich silném poutě.
Mělo to pro mě to důležité kouzlo, láska jen čišela z každého slova a bylo by jedno, jestli by byla pouze bratrská nebo ta opravdová, milenecká. Protože podle mě v ní v případě Kaulitzů není rozdíl, ba řekla bych, že ta bratrská je dokonce i silnější!:)) Takže ti na rovinu řeknu, že jsem dokonale okouzlená a po tomhle se mi bude spát jako šípkové řůžence.
Píšeš prostě nádherně a pro mě jsou tvoje povídky naprosto jedinečné a musím říct, že tahle byla nejkrásnější ze všech a určitě ji budu číst ještě nejméně 10x. Jsem prostě unešená a tak dojatá tím, že konečně někdo vystihl jejich vztah podle mých představ a když to ještě napsala tak úžasná autorka, jaká jsi ty, no bylo mi tou největší ctí si tohle přečíst. A v poslední větě ti chci poděkovat, já vím, že tohle píšeš předdevším pro své vlastní potěšení, ale já si prostě nemůžu pomoct, hrozně moc si tvých úžasných povídek vážím!:))
btw: no tohle!! jaktože tady je jen tak málo komentů?! já teda zírám… tohle by si zasloužilo přinejmenším stovku!:)) 😀
Vím, že jsem ti tuhle povídku komentovala už u tebe, Sandro, ale musím ti napsat znovu, že je prostě nádherná! Realistická, úžasně napsaná, přesně vystihuje ty naše twinsátka… strašně se mi líbí!!! 🙂
krááásnéé <3
Tohle byla naprosto nádherná povídka!!! Určitě se k ní ještě vrátím 🙂
Se mi libi ten uvod – jestli jsi to jejicj pouti neprehnala xDDD Neboj, to nelze!!! 💗