autor: Clarrkys
Noc se už blížila k ránu, za starými domy na konci města se na nebi rozlévala žluto-oranžová barva, když zpoza obrovských spletitých větví starých stromů vycházely první paprsky slunce. Obrovský rezavý vlk se blížil ke svému malému domečku a naposled zavyl na pozdrav měsíci…
Hned, když Tom vešel do domu, zahalil svoje nahé tělo do županu. Šel do pokoje, kde na třech postelích ležela celá jejich smečka vlkodlaků, která čítala sedm chlapců spolu s Tomem. Pelešili se tu už od noci jako vlci, to bude zase Tomova postel plná chlupů. Nyní to byli obyčejní kluci, kteří vypadali jako normální náctiletí. Na pelechu na zemi vedle poslední postele ležel malý černý chlupáč, který fňukal a kňučel do peřinky, ještě mu přeměny zpátky na člověka moc nešly.
„Vstávej, Viktore, dneska jdeš do obchodu pro snídani ty…“ Tom zašeptal tiše chlapci s uhlově černými vlasy do ucha a zatahal za jeho přikrývku, kterou sdílel spolu se dvěma dalšími vlkodlaky.
„No jo, vždyť už jdu.“ Viktor se začal probouzet a opatrně, aby nevzbudil ostatní, vylezl z postele. Naházel na sebe nějaké oblečení, Tom pořád čekal ve dveřích. Společně pak vyšli na chodbu.
„Tak co, zabili jste ho?“ Tom tiše zašeptal svou otázku, když oba stáli u vchodových dveří.
„Utekl nám…“ šeptl Viktor.
„Cože?! Sakra, jak je to možné, nechal jsem vám toho pomalejšího, slabšího!“ Tom se začal vztekat a trochu křičel.
„Proboha, Tome, neřvi! Pokousal Adama do slabin, celou noc jsme se ho pak snažili zachránit, když ty ses pořád nevracel, ale nic jsme nezmohli jako psiska. Běž se na něj podívat, určitě pořád krvácí… A když jsi teda tak chytrej, dostal jsi ty toho druhého?“
Tom se ohlédl do ložnice, ale Adama nikde neviděl. „Ne, nedostal… taky mi utekl.“ Zašeptal. „Tak už běž, podívám se na něj…“ Viktor ještě zle prskl a pak už odešel.
Tom se tiše v pokoji převlékl do svého oblečení a pod postelí uviděl louži krve. Klekl si na kolena a vytáhl zraněného Adama zpod postele, když se choulil k plyšákovi. Bylo mu teprve třináct let, byl druhý nejmladší z jejich smečky. Nejmladší byl Alexandr, ten malý černý chlupáč, ale ještě s nimi v noci na lovy upírů nechodil.
„Adame?“ Šeptl Tom a s bolestivým skučením Adama ho odtáhl ke stolu do kuchyně. Měl po celém boku břicha prokousané zuby od upíra, krvavé rány byly obklopeny fialovými fleky, a obrovské drápance přes celá záda. Bude se to muset zašít, Tom si povzdychl.
„Tome, mrzí mě to… skoro jsem ho měl.“ Zafňukal Adam a protřel si obličej zalepený od slz.
„Teď buď zticha, spravím ti to…“ Tom pak strávil celé dopoledne zašíváním a hojením Adamových ran, až úplně zapomněl na snídani.
***
Dnešní noc už nebyla pro Toma posedlá Lunou, proto mohl odejít. Většina chlapců někam zmizela, pár jich zůstalo doma a hráli videohry. Tom se rozhodl odpoledne jít dokoupit zbytek nákupu, na který Viktor zapomněl. Vždycky myslel jenom na sebe.
Před domem nasedl do auta, které jeden z kluků ukradl muži, kterého zabili upíři. Už ho přece nepotřeboval.
Odjel k nákupnímu centru za městečkem a zaparkoval na velkém parkovišti. Vysedl, pomalu se loudal k obchodu a přemýšlel nad svou smečkou. Všichni z nich se mění ve vlkodlaky už od dvanácti let. Je to zakletí v rámci každé jejich rodiny, ale přeskakuje každou jednu generaci, takže jejich rodiče si tím nikdy neprošli… Proto asi rodiče Toma nikdy nepochopili, mysleli se, že se zbláznil, když jim vyprávěl o své šílené posedlosti, která každým úplňkem napadala jeho tělo. Odešel z domu už v šestnácti letech a vyhledal jeho druhy se stejným problémem v rodině. Byl z jejich smečky nejstarší, a proto, ač nerad, měl jistou povinnost se o ostatní postarat. Nechtěl, aby to tak bylo, nikdy se neuměl starat o žádná pubertální paka, natož takové blázny, kterými jeho vlkodlaci určitě byli.
Ještě nedávno jeden z nich přeměněný ve vlka skočil do kontejneru za vůní nějakého masa a nemohl se dostat ven. Ráno ho tam našli policisté jako nahého patnáctiletého chlapce. Tom měl tehdy spoustu problémů a starostí, aby ho dostal zpátky k sobě…
Došel až k velkému obchodu, vzal košík, ale v momentě, kdy vstoupil dovnitř, ucítil zvláštní pach. Dobrý čich a zrak měl, i když nebyl přeměněný ve vlka. Rozeznal to, byl to upír. Ale co by dělal v nákupním centru? Určitě nepřišel zabíjet, jenom nakupuje…
Tom tedy vešel dovnitř a začal procházet mezi jednotlivými regály. Pach upíra cítil blíž a blíž, ale taky začínal cítit vůni čerstvého masa u pultu s lahůdkami.
Rychlým krokem přišel k chladicím boxům a prohlížel si nejnovější masíčko. Olízl si rty, když si představil okořeněný krvavý steak na talíři k večeři. Vybíral, které libové maso sobě a klukům vezme, ale v tom nárazově ucítil upírův pach. Měl výhodu, že upír jeho zvířecí pach nepozná, pokud není přeměněný ve vlka. Rozhlídl se kolem sebe a uviděl ho… Toho nádherného kluka ze včerejška.
Bill procházel mezi jogurty a přemýšlel, jestli Andymu vybrat čokoládový nebo vanilkový puding. Andreas miloval puding a všechny sladkosti, nejvíce snad rumové pralinky. Šel podél regálu s jogurty a nevnímal nic okolo sebe, až dokud do někoho nenarazil.
„Pardon.“ Zachrčel rychle a šel dál.
„Neznáme se odněkud?“ Bill se otočil a podíval se na snědého chlapce s černými copánky.
„Ne, myslím, že ne…“ potom si prohlédl jeho oči. Ty uhrančivé oči byly tmavě hnědé, přesně pravý opak těch jeho, a uvědomil si, že už je určitě někde viděl… jen nevěděl kde.
„Já myslím, že ano…“ Usmál se Tom a naoko si dal do košíku několik jogurtů.
„Možná,“ zvonivě se zasmál Bill a v jeho kovově šedých očích se modře zablesklo. Tom to zpozoroval a hned poznal, že s ním jeho protivník flirtuje. Nebo ho chce zabít… ale určitě ho nepoznal, nemohl ho poznat.
„Já jsem Tom.“ Podal onomu bledému chlapci svoji horkou ruku.
„Já Bill…“ Bill taky podal ruku Tomovi, ale jeho byla přímo ledová. Když se jejich ruce setkaly, jako by v každém z nich projel záblesk elektrického proudu. Oba se zatřásli a ihned své ruce od sebe odtrhli. „J-já… rád jsem tě poznal, Tome, ale už musím jít. Měj se.“ Bill si utřel dlaně do kalhot a odcházel.
„Počkej, Bille… co se sejít dneska večer v baru Wampira?“
Bill se ještě ohlédl s potutelným úsměvem.
„Tak jo… v osm tam budu.“ Usmál se a odešel i se svým nákupem k pokladnám.
Tom tam ještě chvíli stál a pozoroval Billův vlnící se zadek. Šíleně se mu líbil, ne jeho zadek, ale celý mladý chlapec. Nejspíše si na sebe tímto upletl bič, ale musel ho mít. Nechtěl ho zabít, chtěl ho prostě mít jenom pro sebe.
Zakroutil hlavou nad svými zvláštními myšlenkami. Asi se v něm probouzel žárlivý pes, který si chce hájit svůj majetek.
Jenže Bill nebyl jeho… zatím.
autor: Clarrkys
betaread: Janule
Tak druhý díl vypadá fakt skvěle, nejvíce se mi líbilo, jak se kluci potkali v obchoďáku. Jsem ráda, že se Bill Tomovi líbí a že ho nechce zabít, ale bojím se reakce Billa, až zjistí, co je Tom zač.
A zajímalo by mě, jestli Bill přijal Tomovo pozvání do baru proto, aby se snadno "nakrmil", nebo jestli se mu doopravdy líbí.
Bill má sice Andrease, ale pokud si dobře pamatuju, tak tam o žádnou lásku nešlo, spíše o společné soužití a spolupráci.
Každopádně se těším na pokračování =)♥
no Tom a na krku vlci paka? To si uzije xD
Luna, co dodat? Snad, že jsem se na další kapitolu už velmi těšila. Nejdříve mi bylo strašně moc líto černého fňukajícího chlupáčka Alexe a poté zraněného Adama. A jsem ráda, jak se o něj Tommy postaral a ošetřil ho. Jej, omlouval se, že ho skoro dostal, upíra jednoho… nemyslel ani tak na bolest, jako na to, že "selhal". Příště ho dostane 😀 ♥
Upír a puding? Pochopila bych ještě červené víno, ale sladkosti… to je super.
A Tommy? Pozor na upíry! Mají ledové ruce a srdce je stejný kus ledu, srdce bez citů…!!! Pozor, dej na mé varování, dokud je čas…
xDDDD klub Wampira 😀 😀 😀 ti upíři se očividně dost skrývají, když jsou tak nenápadní xDDD ne, pardon, jen mě to rozesmálo 😀
Ten Toman je teda majetnický ¬¬ xDchtěl by Billa jen pro sebe, i když by ho rád zabil xDDD hajzlík 😀
Vlci paka mě zabili xDDD chci vynášet koš a v popeláku najít vlkodlaka 😀 😀 😀
[Btw, tenhle komentář už píšu asi po čtvrté, takže si toho važte, ani nevíte, jak mě sralo, když se mi mobil vypnul pokaždé, když jsem odeslala komentář xD]
Tohle bude ještě divoký ^^ těším se na další středu a další díl Luny! ^^ ♥♥♥
Ginger ♥
Oooo no božíííí dílek 🙂 A ještě k tomu když je celý o Tomim <3 <3 Líbí se mi jak tam na začátku ošetřuje toho Adámka 😀 A dokonce zašívá, čoveče to je boreeeec 😀 Ten je taak šikovnej 😀 Hele zlato, tím Adamem nemáš náhodou na mysli toho Adama …… 😀 Jestli jo, tak to je mazaný!! 😀 Jinak teda nenapadlo mě, že by se mohli setkat zrovna v obchodě u jogurtů 😀 Ae každopádně super nápad 🙂 A dokonce místo očního kontaktu i ruční kontakt 😀 No to je něco mistře, to ses úplně vyšvihla 😀 Ae stejně úplně nejlepší, že:"pozoroval Billův vlnící se zadek. Šíleně se mu líbil, ne jeho zadek, ale celý mladý chlapec." To mě fakt pobavilo 😀 😀 Božskéé!! :-* Týýýjo už se mega těším na další dílek, hlavně na bar Wampira 😀 Hustý to název 😀 A doufám, že tam bude nějaká super akcička 😀 Jsem mooooooc napjatá :-* :-* :-*
ae bude jeho! ááá já se tak těšim!