autor: PeTiŠka
„Znova!“ poručil Tom s otráveným výrazem a protočil očima. Seděl na vyšší židli jako bohém a rozdával posledních třicet minut samé rázné příkazy. Rozhodně nebyl v dobré náladě, protože Billovi se už chtělo téměř brečet z veškeré té námahy. Už nemohl, potřeboval pauzu, ale neměl odvahu Tomovi jakkoliv odporovat. Jakmile se místností rozlehlo jeho přísným tónem to zatracené slovo ‚ZNOVA‘, přivřel oči, tiše zaskuhral a společně s Davidem se udýchaní postavili zpět doprostřed sálu a připravili se do zahajovací pózy.
„Můžeme…“ mávnul Tom rukou na hudebníky. Rozezněly se housle, piano a tanečníci se opět rozprostírali po parketě. Chlapec se snažil pravidelně dýchat, cítil se strašně dehydrovaný, sípal a snažil se již po několikáté odtancovat velkou část choreografie. Úlevně vydechnul, když se postavil do závěrečné pózy a hudba utichla. Hlasitě dýchal, jeho hrudník se zvedal až neobvyklou rychlostí a se vztyčenou hlavou se podíval na Toma. Dobré tři minuty se nedělo nic, jen stál a v místnosti bylo ticho, které po chvíli začalo být Billovi nepříjemné, tušil, že je něco špatně. Tom vstal a sešel pár schůdků dolů. Promnul si čelo a zastavil se dole, kde se rozhlédl po celém sále.
„Znova!“ pronesl klidně a tvářil se znepokojeně. Billovi se zatajil dech a adrenalin mu stoupnul do krve. Začínal být vzteklý. Dával do toho všechno, věděl, že musí být vše perfektní. Tiše vzlyknul a s Davidem se postavili opět na to proklaté místo do té proklaté pozice. Hudba se opět rozjela. Bill se zmoženě rozpohyboval, ale věděl, že už to nezvládá. Kouknul na Davidův stejně vyčerpaný výraz, jak stěží drží rytmus. Pustil se jej a rázně postoupil blíž k Tomovi se zoufalým výrazem.
„Co máte pořád za problém?!“ vyhrknul roztřeseně a zaťal dlaně v pěst. Dech mu neumožňoval vypadat klidně. Tom zvedl lhostejně obočí, chvíli si chlapce prohlížel, než jen s odfrknutím zavrtěl hlavou. Začal v menších okruzích přecházet sem a tam a stále s Billem držel oční kontakt. Viděl v něm ten vztek, líbilo se mu to.
„Lily mi říkala, že tě včera viděla brečet. Prý si byl naštvaný, a že prý bych na tebe měl být mírnější.“ Odrecitoval Tom, tvářil se u toho nadneseně a Bill popošel blíž k němu a zavrtěl hlavou.
„To jsem ale neřekl!“
„No, možná bys potřeboval menší pauzu. Den, týden, třeba i měsíc, co myslíš?!“
„Ona vám o tom vůbec neměla říkat…“ pronesl vysíleně Bill a stále vrtěl nesouhlasně hlavou, prosebně.
„Ne, Bille, tys neměl fňukat!“ pronesl přísně Tom a přimhouřil rozčileně oči.
„Ale já nefňukal!“ zahýkal zoufale Bill a stále nejistě přešlapoval na místě, bolely ho špičky.
„Víš, ty máš na to bejt brilantní, ale na to jsi až velký zbabělec!“
„Omlouvám se…“ pípnul tiše Bill a sklopil hlavu. Vzápětí sebou vyděšeně škubnul.
„Přestaň se kurva omlouvat, přesně o tomhle mluvím!“ křiknul Tom a rozešel se zpátky nahoru k židli. „Přestaň být tak zasraně zbabělý! ZNOVA!“ zavrčel netrpělivě Tom a sednul si zpátky na svoje místo. Bill na chvíli zavřel oči, cítil, jak se mu po tvářích začínají koulet slzy beznaděje. Rozešel se k Davidovi a se sklopenou hlavu opět rozpohyboval své tělo. Měl chuť odejít. Odejít někam, kde by se zbavil veškerých stresů z tance, z představení, z Toma.
O.o
Rázně procházel chodbami divadla až k šatnám. Přitisknul tašku víc k tělu a dorazil do jeho bývalé šatny, kde byli vedlejší tanečníci.
„Lily, potřebuju s tebou mluvit!“ vydechnul na jeden dech, když se konečně postavil do dveří, kde se bavilo několik okrajových tanečnic. Byla mezi nimi Veronica, která začala mít okamžitě nepříjemné narážky na Billa. Ignoroval to.
„Jasně…“ pronesla Lily s úsměvem a zakousla se do jablka.
„Hned!“
„Oh, fajn, tak pojď…“ zvedla se ze židle a společně zamířili stranou, kde se nikdo nemotal. Lily zvědavě pozvedla obočí a Bill na ni hleděl vyčítavě.
„Proč jsi Tomovi říkala o včerejšku?“
„Oh, jo… no, ráno jsem ho potkala a říkal, že jsou mezi vámi nějaký problémy…“
„Proč by to říkal tobě?“ zavrtěl Bill nechápavě hlavou.
„No tak se omlouvám, že mi to řekl. Říkala jsem mu, že na sobě dřeš a že budeš úžasný.“
„Tos nemusela…“ syknul zlostně a Lily se na chvíli zarazila. Odfrkla si pobaveně a pokrčila rameny.
„Okey…“ hlesla, otočila se a odešla. Bill povzdychnul, přehodil tašku na druhé rameno a rozešel se pryč z budovy.
O.o
„Zkoušel na tebe něco dneska?“ pozvedla matka starostlivě obočí a dál zašívala jeden z mnoha svetrů. Bill seděl na zemi, nohy roztažené u sebe a čistil si soustředěně své piškoty. S lehce vyplazeným jazykem vypadal velice intelektuálně. Zastrčil vlasy za ucho a ignoroval matku, mlčel.
„Já jen, že on má takovou pověst, víš?“… opět ticho. Povzdychla si a pokračovala. „Mám právo být starostlivá, Bille. Poslední dobou jsi strašně dlouho vzhůru, ponocuješ a trénuješ, měl bys taky čas od času odpočívat, rozumíš mi?“ vydechla starostlivě.
„Musím se snažit, musím trénovat, mami, představení se blíží a chci ukázat Tomovi, že na to mám…“ promluvil konečně Bill, prohrábnul své havraní vlasy a pohlédl na matku.
„Já vím, ale… nejde na tebe moc tvrdě? Já jen, jestli ti nějak neubližuje nebo podobně…“
„Ne, to ne!“ protočil očima a popadl druhou balerínu. „Je na mě… docela i milý…“ zalhal Bill a snažil se nemyslet na dnešní odpoledne. Zatlačil slzy a radši se soustředil na šmouhu na podrážce, kterou začal urputně drhnout, až se matka trochu vyděsila.
„Občas mi to taky chybí…“ šeptla zdrceně a pokračovala v zašívání. Bill tázavě zvedl pohled a naklonil hlavu do strany. Nechal ji pokračovat, protože věděl, že postřehla v jeho očích otazníky. „Nechala jsem se taky tak podobně oblbnout jedním baleťákem a byla jsem tak neopatrná.“
„Co tím chceš říct?“ chlapec se vyčítavě zamračil. „Lituješ snad toho, žes mě porodila a musela jsi nechat oběť, kterou byl balet?“
„Ach ne, ne, tak jsem to přeci nemyslela, nebuď hloupý!“ urputně zavrtěla hlavou. Bill dotčeně sklopil pohled zpátky dolů a matka zaklela. „Nemyslela jsem to tak, jsem teď tak strašně ráda za tebe, za tvé úspěchy, tvou radost, jsi moje všechno, Bille, za nic bych tě nevyměnila, vždyť to víš…“ zamumlala omluvně a Bill se pokusil usmát.
„Já vím, mami, já vím…“ přikývnul a na chvíli se místností rozhostilo ticho.
„Co to tvé rameno?“ Bill ztuhnul. Zase to zatracené rozškrábané rameno. Poslední dobou do něj zarýval nehty víc a víc, dělal to kvůli nervům, byl kolikrát z tréninků a především Toma tak vystresovaný, že si to kompenzoval tímto způsobem a jeho rána se zvětšovala, vypadala čím dál hnusnější. Nesnášel to, ale nemohl si nikdy pomoc.
„V pohodě…“ pípnul vyhýbavě a předstíral, že nemá čas se vybavovat a dál čistil botu. Matka přimhouřila oči, její pohled byl nedůvěřivý a Bill to cítil, začínal být lehce nervózní.
„Žádný další škrábance?“ zkusila to znovu a stále bylo ticho. Nabírala podezření. Rázně vstala a zamračila se, Bill se trochu stáhnul. „Sundej tričko!“ poručila rázně.
„NE!“ odsekl drze Bill zvýšeným hlasem a v tu samou chvíli se ozval zvonek. Oba, Bill i matka se otočili ke dveřím. Hodila po synovi vyčítavý pohled, který jasně říkal, že spolu ještě neskončili, a zamířila do chodby.
„Mohu vám nějak pomoci?“ slyšel matku pootevřít dveře. Nakouknul do chodby, ale přes mírně otevřené dveře nepoznal, kdo za nimi stál. Sledoval, jak matka po chvíli dveře rázně zaklapla, jako by tam stál nějaký vrah či podobně. Bill nakrčil obočí.
„Kdo to byl?“ zeptal se automaticky.
„Nikdo…“ pronesla chladně a vrátila se na svoje křeslo. Bill vstal a zamířil chvatně ke dveřím. „Nikdo to nebyl, Bille!“ zopakovala znova hlasitěji, ale marně. Bill odemknul zamčené dveře a vykouknul na chodbu. Zaraženě sledoval Lily, která přešlapovala u výtahu.
„Hej, Lily…“ houknul na ni, aby upoutal pozornost. Zavřel za sebou dveře i přes tiché protesty matky a zpytavě koukal na dívku před sebou. Lily se otočila a mile se usmála. Pokývla na pozdrav.
„Co tu děláš?“
„Jen jsem se ti přišla omluvit, měla jsi pravdu, neměla jsem o tobě s Tome mluvit.“ Svěsila omluvně ramena a dveře se opět otevřely. Vykoukla Billova matka.
„Bille…“
„Minutku, mami…“
„Večeře je na stole, pojď se najíst…“
„Mami, prosím tě!“ vyštěkl netrpělivě Bill a věnoval jí naštvaný pohled. S třísknutím dveře zavřela. Otočil se zpátky na Lily.
„Jak víš, kde bydlim?“
„Mám své zdroje, víc ti neřeknu…“ usmála se klidně a Bill protočil slabě očima. „Klid, dělám si srandu, zeptala jsem se Veronicy, prý u tebe párkrát byla…“ zasmála se a přátelsky na něj mrkla. „Víš, nechci s tebou být v nějakých rozbrojích, tak mě napadlo, že bych si tě mohla udobřit tím, že bych tě pozvala někam na večeři, vyrazit si, co říkáš?“ navrhla a Bill znejistěl. Zakoktal se, ale Lily ho rázem umlčela. „Okey, tak na drink?“ zkusila to jinak a skousla ret.
Bill se otočil beze slov a zamířil zpátky do bytu. Za dveřmi stále postávala matka.
„Zlato, co děláš?!“ vyhrkla až přehnaně dramaticky, když Bill popadl tašku a kabát.
„Jdu pryč…“ rázně vyšel ven, a i přes její protesty společně s Lily zmizeli ve výtahu. Potřeboval se nějak odreagovat, vypadnout odtud. Poslední dobou mu lezla s její starostlivostí na nervy.
autor: PeTiŠka
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
parádní díl, jako všechny díly téhle povídky. asi se budu opakovat, ale na to, že je to slovo od slova, scéna od scény děj filmu, tak si v twincestním podání, kterého jsem se v tomhle spojení tak obávala, si vedeš dokonale!!!
jsem ale zvědavá, jak si poradíš s dějem, který ve filmu následoval po jejich návratu z restaurace 🙂 tentokrát ale bez jakékoliv dávky mojí černohumorní jízlivosti. těším se upřímně, protože věřím, že se s tím vyrovnáš v pohodě, i když je děj Černé labuti kurňa nároční i jenom v normálním filmu. parádní povídka a ještě jednou tleskám!!!
Tady se rýsuje něco špatně a to hodně špatně…=(
Lily se mi nelíbí, nevěřím ji a kdo se mi nelíbí ještě víc, je Tom, abych řekla pravdu, nesnáším ho, je to arogantní a nadržený náfuka =(
Ta scéna, kde Tom nutil Billa tanec opakovat znovu a znovu, mi připomněla jednu scénu z úžasného filmu o Nižinském, kde Nižinskij taky nutil primabalerínu opakovat do zblbnutí jeden prvek, ona se pak sesypala a ječela po něm, že ta choreografie prostě nejde zatancovat a on jí řekl: Nejde? Vstal a na první pokus jí to předvedl. To bylo drsné…
Billa je mi líto, je pod šíleným tlakem, jak fyzickým, tak i psychickým, ještě si sám ubližuje a ani v mámě už nemá takovou oporu, bojím se, že se brzy zhroutí.
Jestli to má špatně skončit, chci varování, protože já bad endy nesnáším =)
Tak mne to čím ďalej tým viac začína vŕtať v hlave… och bože ten Tom na začiatku bol hrozný… nechápem o čo mu išlo keď tam Billa toľko trápil… a už vôbec nechápem tú Lily… absolútne sa mi nepozdáva a príde mi divné že za Billom prišla… som zvedavá čo sa bude diať!… a nechápem prečo jej Billova mama tak rázne zabuchla dvere… och bože tento príbeh je fakt na zamyslenie :D… každý diel ma prekvapí niečim iným :D… ten film som nevidela ale musím povedať že to máš naozaj dobre spísané 🙂 strašne sa mi to páči a baví ma to čítať 🙂 je to super!
Z Lili mám nutkavý pociť, že jej ide iba o to ako Billovy podkopnút nohy, a ublížila mu. Toma začinal pomaly ale isto neznáčat,m pre mna sa stáva, tyranom . Billa mi je lúto úplne štrasne, bojím sa,že tento tlak dlho nevrdrži.
tom nie je tyran len chce mat z billa nieco perfektne ale nechapem preco ked prisla lily billovy mama povedala ze to nikto nie je jeho mama podla mna nieco tusi
Něco se tam děje a mě se to vůbec ale vůbec nelíbí… 🙁
Toma tu proste neznášam! Je tu za úplneho idiota, nechápem, o čo mu ide. 🙁 Chce Billa iba využiť? Podľa mňa áno :-/ Chudák Bill. To bude ešte určite dlhá cesta a mám taký pocit, že sa Billovi niečo stane, pretože viac sa stará o balet, než o svoje zdravie.
Krásny príbeh ♥ Teším sa na pokračovanie 😉
tak takovouhle matku mám doma už a půl roku… je to občas na zabití 🙂 povídka je moc pěkná, už se těším na další díl 🙂