autor: Mishka
Ahojky moje twincestní zlatíčka.
Chci se Vám především omluvit za to, že mi tenhle dílek trval tak strašně dlouho. Jenomže… Mishka si vzala do svojí černé kebule, že chce pejska 😀 A tak jsem si domů přivezla štěňátko westíka. Teď to tu samozřejmě neříkám proto, že bych se chtěla chlubit (ne, vůbec ne :D), ale proto, abyste znali důvod mé nečinnosti. Asi Vám nemusím říkat, jak je to s ním těžké. Nemám čas vůbec na nic. I když teď už je to lepší 🙂 Štěně už si začíná zvykat, už nedělá tolik loužiček a podobných věcí jako úplně první týden, takže už se zase začínám vracet do svých starých kolejí 🙂
No, už Vás nebudu zdržovat svým kecáním, ještě jednou se omlouvám a užijte si další dílek 🙂
Vaše Mishka 🙂
P.S: Komentáře by potěšily 🙂
„Ježiš, mně je zima,“ postěžoval jsem si.
„Vždyť je ještě teplo,“ zasmál se Tom a chytl mě za ruku. Táhnul mě do obýváku a zastavil se až u pohovky. Nechápavě jsem se na něj díval. Tom mi rozepnul bundu a svlékl mi ji. Potom chtěl i mikinu, ale zarazil jsem ho. Docela se mi tahle hra líbila. Zopakoval jsem to, co udělal on, jen s jeho bundou. Tom rozepnul zip u mojí mikiny a stáhl mi ji dolů. Jeho pohyby byly pomalé a dráždivé. Netušil jsem, co zamýšlí, ale rozhodně se mi to líbilo. Svlékl jsem mu mikinu také. Teď jsme naproti sobě stáli a nevěděli, co dál. Jen jsme si hleděli do očí a oba jsme splašeně dýchali.
Po nekonečně dlouhé chvíli jsem se odhodlal k prvnímu pohybu já. Přešel jsem k Tomovi ještě blíž, než jsem dosud byl, a lehce jsem do něj drcnul, až Tom dosedl na pohovku, která stála za ním. Váhavě jsem přišel až k němu, ústa svádivě pootevřená. Pomalu jsem si sedl na jeho klín a on své ruce položil na mé boky. Po milimetrech jsem se přibližoval k jeho obličeji. Trvalo to celou věčnost, než se naše rty setkaly a oba jsme vzrušeně zasténali. Pootevřel jsem ústa a Tomův jazyk hbitě vklouzl dovnitř a setkal se s tím mým. Jeho ruce vklouzly pod mé černé tričko a naléhavými pohyby hladily mou kůži. Moje srdce divoce bušilo a v břiše mě až nesnesitelně šimrala dotěrná motýlí křídla. Vzrušeně jsem se otřel rozkrokem o ten jeho a oba jsme zasténali do úst toho druhého. Jednou rukou jsem ho lehce tahal za jeho dlouhé copánky a druhou jsem zajel pod jeho tričko a začal jsem ho hladit na jeho vypracovaném bříšku. Pod prsty jsem cítil, jak mu naskakovala husí kůže. Uchopil jsem dolní lem jeho trička a chtěl mu ho přetáhnout přes hlavu, ale on mě zarazil a rozpojil naše rty.
„Co se děje?“ zeptal jsem se zmateně. Myslel jsem, že se mu to líbilo.
„Já, Bille… tohle… je to moc… moc rychlé…“ řekl a sklopil oči dolů.
„Aha… to je v pořádku,“ pronesl jsem rádoby chápavě, ale byl jsem si jistý, že v mém hlase zaznělo i zklamání. Asi jsem si od toho sliboval moc. Tom byl prostě jiný než Andreas.
„Bille… není to kvůli tomu, že bych nechtěl, ale… prostě… ještě je to na mě moc brzy… nejsem si vůbec jistý,“ povzdechl si.
„Je to dobrý. Já to chápu,“ usmál jsem se a jemně jsem ho políbil. Tom spolupracoval. Schoulil jsem se do jeho náruče a tiše jsem dýchal jeho vůni. Najednou jsem byl nějak unavený. Moje víčka se stávala čím dál víc těžšími.
„Nespi. Vždyť je teprve půl sedmý,“ zašeptal mi do vlasů, ve kterých se nacházel jeho nos. Bylo tak příjemné, cítit jeho blízkost. Najednou měly i problémy mnohem menší váhu. Všechno bylo tak jednoduché. Až na náš vztah. Ale už jsem se tím nechtěl zabývat. Ono se to nějak vyvine.
„To ty mě uspáváš,“ naoko jsem mu vyčetl a potutelně jsem se usmál do jeho trička.
„Tak nakonec tě uspávám já,“ ušklíbl se Tom a zavrtěl nad tím hlavou.
„Ano… přesně tak,“ špitl jsem a pohlédl na něj. Jeho tvář zdobil úsměv, když mě sledoval, jak se uvelebuji v jeho náruči. Spokojeně jsem si vydechl a znovu jsem zavřel oči. Bylo mi tak krásně. Jeho tělo hřálo a mě začínal pohlcovat spánek. Tak brzy.
„Billi… pojď do postele,“ zašeptal mi někdo do ucha. Mrzutě jsem zavrčel, nespokojen s tím, že mě Tom budí. Bylo to opravdu, ale opravdu otravné.
„Mně je fajn,“ zamručel jsem a spokojeně jsem si povzdechl, znovu se uvelebujíc v teple jeho náruče k dalšímu spánku.
„No tobě možná…“ zasmál se a najednou jsem ucítil, jak mě jeho paže zvedají. Trochu jsem vypískl a pevně se ho chytl kolem krku, pořád jsem ale neotevíral oči.
„Ty mě odneseš?“ zeptal jsem se zase už v polospánku.
„Odnesu,“ přisvědčil a vyšlapal se mnou v náruči schody do patra. Zastavil před mým pokojem a chystal se otevřít, já ho ale zarazil.
„Chtěl bych k tobě,“ zaprosil jsem, a konečně jsem na něj pohlédl. Rozespale jsem na něj mžoural a musel jsem vypadat opravdu komicky.
„Proč ke mně?“ zeptal se se zvednutým obočím, ale stejně se na moje přání rozešel k jeho pokoji.
„Ještě jsem tam nebyl,“ řekl jsem a pomohl mu otevřít dveře. Tomův pokoj byl skoro stejný jako ten můj. Očima jsem bloudil po místnosti a snažil si všimnout i nejmenšího detailu. Jeho pokoj vypadal jako každý pokoj chlapce. Věci byly neuspořádané, většinou jen tak poházené, poličky byly plné cédéček a knížek o koních, na stole se mu povalovaly nejrůznější věci.
„Mám tu bordel,“ omluvně se ušklíbl, a konečně mě položil na jeho ustlanou postel.
„Jako by mi to vadilo,“ zasmál jsem se. Očima jsem zabloudil do rohu místnosti a uviděl krásnou kytaru z tmavého dřeva, která stála ledabyle opřená o stěnu. „Ty hraješ na kytaru?“ podivil jsem se. Tom se pobaveně zaculil.
„Jo, občas,“ přikývl.
„Proč jsi mi to neřekl?“ zeptal jsem se lehce ublíženě. Tom si sednul vedle mě a ruce mi jemně položil na ramena.
„Protože ses neptal,“ vypláznul na mě jazyk, a hned na to mi položil jemnou pusinku na špičku nosu.
Chtě nechtě jsem se nad tím musel rozněžněle usmát. Jeho projevy náklonnosti byly někdy opravdu roztomilé. Na moment mě k sobě přitiskl a já mu jeho objetí opětoval.
„Někdy ti zahraju,“ šeptl a znovu mě políbil, tentokrát na rty. Jen jsem se usmál a potom jsem si konečně lehnul, stahujíc ho s sebou. „Chceš spát v tomhle?“ zeptal se a zatahal za moje uplé džíny.
„Proč ne? Nechce se mi svlékat,“ jen jsem pokrčil rameny. Tom se naklonil nebezpečně blízko mě, jeho horký dech dopadal na mou tvář.
„A co kdybych si tě svlékl já?“ navrhl. V tu chvíli se mi rozbušilo srdce a v břiše mě opět zašimrala motýlí křídla. Netušil jsem, co od toho mám očekávat, a ani jsem v tu chvíli nemyslel na nic zvrhlého. Jen mě to prostě zaskočilo. Stejně jsem ale pomalu přikývl.
„Když chceš…“ šeptl jsem tak, aby v mém hlase nebylo poznat rozrušení. Tom se mi zadíval do očí a jeho prsty samovolně zachytily dolní lem mého trička. Pomaloučku mi ho vyhrnul nahoru a prsty jemně přejel přes mou odhalenou hruď. Zachvěl jsem se a naskočila mi husí kůže. Tom mi naznačil, abych se nadzvedl a triko mi stáhl úplně dolů. Znovu mě začal hladit, dlaní něžně přejížděl po mém hrudníku a bříšku. Potom rozepnul knoflík a zip u mých kalhot a stáhl mi je dolů. Ležel jsem před ním jen v boxerkách a stále jsem opětoval jeho pohled. Za celou tu dobu, jsme ani jeden neuhnuli očima.
„Chvěješ se…“ šeptl Tom, jako by nechtěl rušit to ticho panující mezi námi. Proti jeho slovům jsem neměl argumenty. Chvěl jsem se a on určitě věděl, že zimou to není. A taky že nebylo. To jeho doteky ve mně vyvolaly takové pocity.
„Je ti zima?“ zeptal se starostlivě, když jsem neodpovídal. Předem mu to ale bylo jasné.
„Ne…“ hlesl jsem a posadil jsem se na posteli.
Bylo to tak zvláštní. Nikdy jsem takové pocity v přítomnosti druhého člověka nezažíval. Omámeně jsem vyhrnul Tomovo triko nahoru a on poslušně zvedl ruce nad hlavu, abych mu ho mohl svléct. Fascinovaně jsem se zahleděl na jeho vypracovanou hruď. Už když jsem ho viděl prvně, jen tak, bez trička, připadal mi sexy. To jsem si prostě musel přiznat. Ale teď… Teď to bylo něco dočista jiného. Bylo to tak lákavé, jen natáhnout ruku a dotknout se těch pevných svalů, rýsujících se pod opálenou kůží. Ale přesto jsem to neudělal. Moc dobře jsem totiž věděl, že jakmile bych začal, jen těžko bych zase přestával. A to jsem si teď nemohl dovolit. Ne, když Tom nechtěl.
„Děje se něco?“ zeptal se tiše. Asi si neuměl vysvětlit mé dlouhé zírání na jeho tělo.
„Ne… v pořádku…“ ujistil jsem ho a usmál se. Najednou mi bylo tak krásně. Cítil jsem se opravdu šťastný. Sice jsem nechápal ty náhlé změny mých pocitů, ale v Tomově přítomnosti bylo najednou všechno možné. „Mám tě rád,“ šeptl jsem a naklonil se k němu, abych mu mohl věnovat něžný, procítěný polibek.
„I já tebe…“ vydechl Tom tiše a usmál se. Opřel si čelo o to mé a díval se mi do očí. Opětoval jsem jeho pohled, který se vpíjel do mých čokoládových duhovek a ujišťoval mě v tom citu, který se mezi námi vytvořil.
„Ještě kalhoty…“ tiše jsem se zasmál a zatahal jsem za hrubou látku jeho riflí.
„Prosím…“ pobídl mě Tom a já si váhavě skousnul ret. Nepřišlo mi to jako dobrý nápad, ale nakonec jsem to přeci jen udělal. Pomalu jsem rozepnul jeho kalhoty a Tom se postavil, aby si je vzápětí mohl svléct. Teď byl i on pouze v boxerkách.
Jeho tělo bylo opravdu vypracované, poznamenané prací, kterou tady na farmě vykonával. Jeho kůže byla ještě stále opálená. Natáhl jsem k němu ruku a on se jí chytil. Jemným pohybem jsem ho stáhl k sobě na postel a oba jsme si konečně lehli. Tom nás přikryl jeho peřinou a zhasl lampičku, která zde byla jediným zdrojem světla. Přitulil jsem se k Tomovu skoro nahému tělu a musel jsem se dost ovládat, abych nezačal dělat něco, čeho bych později litoval. S námahou jsem poručil svým pažím, které se nakonec poslušně obmotaly kolem jeho těla. Spokojeně jsem vydechl do jeho horké kůže a pohodlně se uvelebil. Jedna jeho ruka mě jemně hladila na boku a ta druhá spočívala kdesi v mých vlasech. Ta poloha, ve které jsme leželi byla tak důvěrná. A přesto jsem se cítil, jako bychom takhle lehávali odjakživa. Ještě chvíli jsem si užíval Tomovo hlazení, ale po chvilce jsem už úplně přestal vnímat.
*** *** ***
Mrzutě jsem rukou zašmátral vedle sebe, ale nahmatal jsem jen studenou matraci. Poplašeně jsem otevřel oči a hledal Toma. Nakonec jsem ho našel. Stál u okna jen v boxerkách a díval se ven. Byla už tma. Trošku nechápavě jsem nad jeho chováním zamrkal, ale přece jen jsem se potichu zvedl a došel až k němu. Vypadal tak zamyšleně, ani si mě nevšiml.
„Copak tu děláš?“ zeptal jsem se tiše a vtiskl mu polibek na nahé rameno. Tom se otočil a obdařil mě sladkým úsměvem.
„Nemohl jsem spát. Tak jsem se díval na sníh,“ zaculil se a prstem ukázal ven z okna. Užasle jsem se zahleděl tím směrem a spatřil veliké bílé vločky poletující všude za sklem. Za vrstvou šedivých mraků matně prosvítal měsíc a dodával tomu všemu romantickou atmosféru. Tom mě zezadu objal a spojil svoje dlaně na mém holém břiše. Opřel jsem se o něj a on si položil hlavu na moje rameno. Jeho tělo mě příjemně hřálo a dodávalo mi pocit bezpečí. V břiše se mi opět roztančilo zběsilé hejno motýlů a mým nitrem se rozléval uklidňující pocit. Spokojeně jsem si vydechl a sledoval vločky sypající se z nebe, nesoucí bílé poselství.
„Nemohl jsem spát. Tak jsem se díval na sníh,“ zaculil se a prstem ukázal ven z okna. Užasle jsem se zahleděl tím směrem a spatřil veliké bílé vločky poletující všude za sklem. Za vrstvou šedivých mraků matně prosvítal měsíc a dodával tomu všemu romantickou atmosféru. Tom mě zezadu objal a spojil svoje dlaně na mém holém břiše. Opřel jsem se o něj a on si položil hlavu na moje rameno. Jeho tělo mě příjemně hřálo a dodávalo mi pocit bezpečí. V břiše se mi opět roztančilo zběsilé hejno motýlů a mým nitrem se rozléval uklidňující pocit. Spokojeně jsem si vydechl a sledoval vločky sypající se z nebe, nesoucí bílé poselství.
„Je to zvláštní…“ vydechl mi Tom do vlasů. Jeho horký dech mě zašimral na šíji.
„Co je zvláštní?“ zeptal jsem se.
„Všechno. Ale hlavně to, jak se k sobě teď chováme.“ Jen jsem pokýval hlavou.
„Ale není to špatné, hm?“
„Ne, není to špatné. Jen… když si vzpomenu, jak jsme se k sobě chovali na začátku a jak se chováme teď… Je to až směšné,“ uchechtl se.
„To všechno já. To já jsem se choval jak idiot,“ povzdechl jsem si. Nejradši bych si nafackoval za to, jaký jsem byl.
„Šššš… To neříkej… I já jsem na tom měl svůj podíl.“
„Ne, Tome. Neměl. Ty ses snažil chovat normálně. Jen já jsem pořád odmítal. A byla to chyba…“ Bylo mi do breku při vzpomínce na to, jak hnusný jsem na něj byl. A ani nevím proč, když teď už bylo všechno v pořádku. Tom mě otočil čelem k sobě a oběma rukama mě chytl za tváře. Své čelo opřel o to mé a naléhavě se mi zadíval do očí.
„Už na to nemysli. Je to za námi. Teď je tu budoucnost, hm?“ povzbudivě se usmál. Takhle už se ke mně dlouho nikdo nechoval. Tak jako on.
„Dobře,“ vydechl jsem dojatě a prudce ho k sobě přitiskl. Stáli jsme tam polonazí v objetí a ani jeden jsme se nehýbali. Jen jsme si užívali to teplo, co sálalo z našich těl. Tomovy silné paže mě pevně objímaly a tiskly mě k sobě. Cítil jsem, že v jeho náruči opět usínám.
„Půjdeme si lehnout, ano?“ zašeptal Tom.
„Hm…“ jen jsem ospale zamručel a dál se k němu tiskl. Tušil jsem, že v posteli by nám bylo pohodlněji, ale mně se zrovna teď tak dobře usínalo. Tom mě opatrně vzal do náruče, jako to udělal předtím, a znovu mě odnesl do jeho postele. Ani jsem neotevřel oči. Věděl jsem, že bude hned vedle mě. A taky, že ano. Hned se vedle mě objevilo jeho teplé tělo, ke kterému jsem se znovu pevně přitiskl a jednu nohu jsem přehodil přes jeho boky. Tom mě znovu pevně objal a potom už jsem opravdu nic nevnímal. Pohltila mě Tomova náruč a spolu s ní také spánek.
*** *** ***
Zapnul jsem svůj notebook, abych zkontroloval nové e-maily. Ani máma se strašně dlouho neozvala. Většinou se snažila být „milá“ a alespoň napsala jednu, dvě věty. Ale teď… Jako bych neexistoval.
Vzal jsem do ruky mobil. ,Mám jí zavolat?‘ ptal jsem se sám sebe. Ostýchavě jsem najel do kontaktů a vytočil její číslo. Dlouho se ozývalo jen pípání. Až když už jsem to chtěl položit, konečně mi to zvedla.
„Ano?“ ozval se její naučený přívětivý tón.
„Čau. To jsem já, Bill,“ ohlásil jsem se.
„Ach, Bille, zlato, promiň, že jsem se tak dlouho neozvala, ale měla jsem strašně moc práce a…“ Ani jsem ji nenechal domluvit.
„Čau. To jsem já, Bill,“ ohlásil jsem se.
„Ach, Bille, zlato, promiň, že jsem se tak dlouho neozvala, ale měla jsem strašně moc práce a…“ Ani jsem ji nenechal domluvit.
„A víš co? Strč si ty svý kecy někam!“ sykl jsem do telefonu a vztekle jí ho položil. Zmocnila se mě zloba spolu se zoufalstvím. Bylo mi hrozně líto, že si na mě za celý můj život neudělala ani trochu času. Pořád se jen vymlouvala na práci a povinnosti a na mě ohledy nebrala. Od malička mě vychovávaly chůvy, úplně cizí ženské bez mateřské lásky. Najednou mi to všechno přišlo strašně líto. Nikdy jsem to nějak moc neřešil, místo její pozornosti jsem měl peníze a luxus, což mi jako jediné dokázala dát. Ale teď mě to tak zatraceně sebralo. Po tvářích se mi začaly kutálet jednotlivé slzy. Nechtěl jsem brečet, ale bohužel, neubránil jsem se. Čím víc jsem vzpomínal na svoje dětství, tím víc jsem vzlykal. Všechny vzpomínky se mi vracely, všechno to, na co jsem zapomněl, bylo zpátky. A mohla za to ona. Jedině ona. Možná… kdybych už od začátku byl s tátou, možná by bylo všechno jinak. Měl bych aspoň částečnou rodinu, měl bych jeho, protože on mi dokázal, že mě má rád. Takhle jsem měl jen sám sebe a pár rádoby přátel, kteří se přáteli ani nazývat nedali. Byl to takový paradox. Vždycky jsem si myslel, že mám všechno. Ale až tady jsem zjistil, kolik mi toho do šťastného života chybělo.
Stále vzlykajíc jsem se zvedl z postele a ze stolu jsem si vzal krabičku cigaret. Potřeboval jsem to. Došel jsem k balkonu a jen v tričku vyšel ven, ačkoli bylo několik stupňů pod nulou a chladnou zem už od včerejška pokrývala silná vrstva studeného sněhu. Okamžitě jsem se rozklepal, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Třesoucíma rukama jsem si zapálil cigaretu a sednul si na dřevěnou podlahu balkonu. Nový příval slz smáčel mé tváře ve chvíli, kdy jsem poprvé potáhl ze své hříšné tyčinky. Spolu s dalším vzlykem se z mých úst linul i cigaretový kouř, který mi pomalu ale jistě ničil plíce. Ovšem, byl jsem na to zvyklý. Kouřit jsem začal asi ve třinácti, jen tak, z nudy a z hecu. A nezbavil jsem se toho dodnes.
Hřbetem ruky jsem si pokusil otřít mokré oči, čímž jsem si samozřejmě řádně rozmazal své pracně nanášené líčení. V tu chvíli mi to však bylo jedno. Přísun nikotinu mě pomalu začínal uklidňovat. Sice jsem se cítil prázdný, ale zato v klidu.
Najednou jsem uslyšel otvírající se dveře a vzápětí rychlé kroky, které mířily ke mně.
„Bille, proboha, co tady děláš?“ slyšel jsem Tomův ustaraný hlas. Než jsem se nadál, už byl u mě a snažil se mě dostat do jeho obří mikiny.
„Nic jen… dával jsem si cígo,“ odpověděl jsem a snažil se klopit hlavu, aby nepoznal, že jsem brečel. I když mi to asi nebylo nic platné, protože by musel být úplně slepý, aby to nepoznal, i když byla tma.
„Nelži mi prosím tě,“ pokáral mě a já jen lehce protočil oči. Někdy byl starostlivý až moc. „Tak šup, zvedej se. Seš úplně promrzlej,“ začal mě tahat na nohy, přičemž mi z ruky vytrhl nedokouřenou cigaretu a zahodil ji neznámo kam.
Ublíženě jsem na něj kouknul, ale přeci jen jsem ho následoval do svého pokoje. Tady už bylo bohužel světlo, ale myslím, že to bylo jedno. Tom stejně poznal, že jsem brečel. Posadil mě na postel a sedl si naproti mně. Já se ale na protest pracně vyškrábal na jeho klín a schoulil se v jeho náruči. Za jedno mi u něj bylo teplo a za druhé jsem se u něj cítil v bezpečí. A to jsem teď opravdu akutně potřeboval.
„Tak a teď mi pověz, co se stalo,“ vybídl mě tichým hlasem a jemně mě začal hladit po zádech. Lehce jsem si povzdychl. Nechtělo se mi o tom teď mluvit, ale Tom by to ze mě stejně dříve nebo později vytáhl, takže to bylo vlastně jedno.
„Jde o mámu,“ špitl jsem smutně. Ano, opravdu smutně. „Mám pocit, že na mě úplně kašle. Víš, že jí na mně vůbec nezáleží. Ona… vůbec se mi neozvala, a když jsem jí dneska zavolal… zase se vymluvila na práci. Jako vždycky, jako celej můj život. Ona na mě prostě kašle…“ Poslední slovo jsem jenom zašeptal, protože mě opět zradil hlas. Pevně jsem stiskl víčka k sobě, aby mi neunikla jediná slza. Tom mě instinktivně přitiskl ještě blíž k sobě a jeho hlazení se stávalo intenzivnějším. Křečovitě jsem sevřel látku jeho trička mezi prsty a snažil se nebrečet.
„Bille… ono jí na tobě určitě záleží. Je to tvoje máma…“ Ano, měl pravdu. Byla to moje máma. Jenže jí na mně vůbec nezáleželo.
„Mám tě rád,“ šeptl jsem jen. Už jsem neměl sílu přemýšlet nad ní. Rozhodl jsem se, že mi to prostě bude jedno. Ona o mě zjevně nestála, ta proč se jí vnucovat. Mám tátu a mám především Toma. Aspoň někdo mě má snad rád.
„I já tebe,“ odpověděl a vtiskl mi jemný polibek do vlasů. Moje srdce v tu chvíli poskočilo a v břiše mě začalo šimrat. Byly to tak zvláštní pocity. Něco, co jsem ještě nikdy necítil. Bylo to tak nové a já nevěděl, kam to zařadit. Ale způsobovala to pouze a jen jeho přítomnost, a to mě v jistém slova smyslu děsilo. Ale rozhodl jsem se to nějak neřešit. Důležitá pro mě byla přítomnost. A ta byla v tento okamžik víc než krásná.
autor: Mishka
betaread: Janule
..v tomhle případě se tvá omlouvá naprosto příjmá! ;D 🙂 Díl byl úžasný…. popravdě jsem se na něj hodně těšila.. a dneska jsem tu zaskočila, jelikož mám chvíli času a hle co nevidím… další díl mé oblíbené povídky 🙂 udělala jsi mi radost a tvá nečinnost se dá omluvit. Právě řeším stejný problém s časem :// akorát ne kvůli štěněte :D. Moc ti ho přeju! 😀 .)
aaaaaa….sem hrozná, ale už tam chci trochu erotiky 😀
tak sem se konečně dočkala:) krásnej dílek, sice smutnej ale krásnej
Milá Mishko,
musím říct, že to čekání se stonásobně vyplatilo, protože ten dnešní díl byl prostě DOKONALÝ ♥♥♥
Nechápu, jak to děláš, ale píšeš tak přirozeně a "obyčejně", opravdově, prostě překrásně, já všemu, co čtu věřím =)
Dneska normálně umírám blahem…nad nádherou ♥
Když se kluci vrátili domů a tak krásně se k sobě měli, to jsem se úplně tetelila a potom u Toma v pokoji, jak se spolu dívali, jak venku sněží, a Tomi stál za Billem a objímal ho, ruce spojené na jeho břiše, to byla asi nejkrásnější scéna ♥
A když se Bill Tomovi omlouval ♥
A nebo obdivoval jeho tělo ♥
A potom, když plakal a Tom ho utěšoval ♥
A tak bych tady mohla opsat celý dnešní díl, protože všechno v něm bylo úžasné =)
Tahle tvoje povídka je mimořádně povedená, určitě patří k nejkrásnějším tady na blogu, to rozhodně, a můžeš na ni být právem pyšná =)♥♥♥
[2]: Mně se to zdá tak úžasné, že mi nějaká absence erotiky vůbec nevadí =)
A víš, že na Toma se musí pomaličku…xD♥
Tak tento doel sa mi tak htozne páčil, mne pričiel romantický,intímný a krásne precitený. Na konci mi bolo Billa aj lúto, ale som rada že našiel Toma, a má super otca.
a já už se bála, že ses na povídku vykašlala nebo že jsem tě vyděsila tím, jak jsem tě v rozhovoru veřejně pochválila 😀 ale pejsek všechno vysvětluje 🙂 tak ty máš westíka? to musí být roztomilý!!! i když na mě moc maličký, já bych mohla mít psy od výšky vlčáka vejš, ale westíci jsou sladcí, mamka nad ním svýho času taky uvažovala… dokud nezvítězil vlčák a po něm bazroj 😀
navíc, absenci jsi délkou dílu solidně vykompenzovala 🙂
pěkné
krasne :d zlatucke ….sladke 😀
Nádhera, Tom je tam na Billa tak hodný 🙂 Honem další díl, moc překrásná povídka
Tohle je tak nádherný příběh… zamilovala jsem si tohohle Billa, vyléčeného z toho jeho ignorantství, do tohohle Toma zblázněného do koníků, zamilovala jsem si Savana a Princeznu. A je mi hrozně líto, že tenhle příběh skončil v Muzeu. A že tu čeká už 3 roky. Nezbývá než doufat, že tohle dílo někdy dokončíš… :)))