autor: Holly-EnD.
Ahoj. Na tomhle díle jsem si dala záležet, takže doufám, že mi zanecháte nějakej pěknej komentář. 🙂
Jinak, bych chtěla poděkovat všem, co dosud komentovali a budou dál komentovat, protože to je přesně ta pravá páka pro to, co mě vždycky rozhýbe psát dál 🙂 Ale to už vy asi víte.
Na závěr už snad jen budu doufat, že si tenhle dílek užijete a později doufám, že se společně s dvojčátky pokusíme jejich první „zádrhel“ překonat. 🙂 Holly-EnD.
BILL
Rozhovor byl divnej. Trapnej a směšnej. Každých pět minut jsem nevěděl, jestli se mám smát, brečet nebo zvracet. Dokonce i na Tomovi bylo vidět, jak se přemáhá, aby moderátorovi jednu neubalil. No ale přes to všechno, si nemohl odpustit svoje tvrďácký poznámky o holkách. Přivádělo mě to k šílenství.
„Takže, Tome. Je pravda, že jsi Billovi řekl, že zpívá tak hrozně, že ani hluchý od něj nechtěj odezírat?“ zeptal se moderátor a obecenstvo se rozesmálo.
„Jo, to jsem řekl, ale ne… není pravda, že zpívá hrozně… byl jsem jen… naštvaný.“ zamumlal a věnoval mi omluvný pohled. Tvářil jsem se neutrálně. Přece jenom jsem mu taky řekl pár ošklivých věcí.
„Takže vlastně mezi vámi není právě teď žádné napětí?“ zeptal se. Vyloudil jsem pokřivený úsměv.
„Ne.“ Kromě toho sexuálního a toho, že bych mu nejradši nakopal za ty jeho řeči… pomyslel jsem si.
Poté padlo ještě pár otázek, pár dohadů a trvalo strašně dlouho, než rozhovor skončil. Nakonec jsme ještě zazpívali Scream a konečně odtamtud vypadli.
„Co to s tebou je, do hajzlu?!“ vyštěkl jsem na něj, jakmile jsme se konečně ocitli doma.
„Co jako?“ zeptal se a zapálil si cigaretu.
„Co jako?! Musíš si pořád na něco hrát?! Protože pokud si vzpomínám, nebyla to nějaká debilní štětka, se kterou si včera šukal, ale já!“ ukázal jsem na sebe, abych podtrhl svoje slova. Zaraženě se na mě zadíval.
„A co mám asi jako dělat?! Mám se najednou změnit? Nebude jim to připadat trochu divný?“ otázal se nevrle.
„Co já vim! Něco si vymysli, ne?“ prskl jsem a odhodil svoji kabelku na pohovku. Šel jsem do kuchyně připravit si něco k jídlu. Docela mi vyhládlo. Tak dlouho jsem prohledával kuchyň a vymýšlel, co udělám, až jsem stejně nakonec skončil o chlebu. Vrátil jsem se zpátky do obýváku, kde jsem našel Toma koukat na televizi. Opřel jsem se o futra a frustrovaně ho pozoroval. Vůbec se mi nechtělo spát. Najednou mu zazvonil mobil.
„Ano?“ otázal se do telefonu, když ho zvedl. Zatímco mu čísi hlas žbleptal do ucha, díval se na mě. Pak se najednou zatvářil, jako když ho někdo praští pánví po hlavě. Byla to jen vteřina, než se jeho výraz změnil na kamennou masku. „Eh… víš to jistě?“ zamumlal do telefonu a odklonil svůj pohled kamsi k zemi. Po chvíli jeho ruka s telefonem klesla a on zůstal zírat do země.
„Co se děje?“ zeptal jsem se. Nahánělo mi to strach.
„Nic…“ zamumlal a zvedl se. „Musím jít…“ řekl. Jeho hlas byl podivný, nepřítomný.
„Tome…“ vyhrkl jsem a přešel k němu. On popadl klíče od auta a hodil na sebe bundu.
„Nevím, kdy se vrátím, tak na mě nečekej…“ došel ke dveřím a otevřel je. Klusal jsem za ním.
„Tak řekneš mi, co se sakra stalo?!“ vyštěkl jsem.
„Hele, kotě. Teď to vážně nejde. Pospíchám. Promluvíme si jindy.“ Vyšel z bytu a zabouchnul za sebou dveře.
Strnule jsem zůstal stát a oko mi na chvíli ovládl tik. Kotě?! Řekl mi KOTĚ?!
„Doprdele, já nejsem žádná tvoje zkurvená šlapka, abys mi mohl říkat kotě!“ zařval jsem na zavřený dveře a vztekle jsem do nich kopnul.
Moc dobře jsem věděl, že kotě říkal všem těm holkám, se kterýma spal. Přesně takovýmhle způsobem je pokaždý odpálkoval. Kolikrát jsem u toho i byl. /“Hele, kotě. Sorry, oba jsme věděli, že si chci jen užít. Nic v tom nehledej. Věř mi, kotě. Já nejsem ten, koho chceš.“/ Přesně tohle jim vždycky říkal. Kotě, kotě, kotě…
Znova jsem kopnul do dveří a najednou ten vztek zmizel a já se rozplakal. Bylo mi hrozně. Uvnitř jsem cítil prázdnotu z toho, že se se mnou nechtěl podělit o to, co se mu přihodilo. Z toho, že mě tak ledabyle odbyl, jako bych byl jen nějaká jeho další.
Zhroutil jsem se na botník a zabořil obličej do dlaní.
TOM
V hlavě mi hučelo, když jsem ostře řezal jednu zatáčku za druhou. Tomu nemůžu uvěřit. Ta holka si snad ze mě dělá prdel?! Byl jsem vyděšený. Vzteklý a napjatý k prasknutí. Přišel jsem si jak chodící plechovka semtexu. Jenom vybuchnout. Do prdele, do prdele!
BILL
Snažil jsem se Tomovi dovolat, ale nezvedal mi telefon. Byla jedna hodina ráno a já šílel strachy. Nevěděl jsem, kde je. Kdy se vrátí a co se vůbec stalo. Po dvou hodinách strávených na telefonu, kdy mě v bdělosti drželo jen kafe a cigarety, jsem se rozhodl zavolat Andreasovi.
„Hej, Andy. Mám problém.“
„Co se děje?“ zeptal se když dorazil. Byly tři hodiny ráno a já nervózně pochodoval po bytě. Otočil jsem se na svého blonďatého kamaráda a znova jsem se rozbrečel. Vyplašeně ke mně přešel a stiskl mě v náručí. „Ale no tak, Billi. Co se děje…? Kde je Tom?“ hladil mě po zádech. Zavzlykal jsem. Nemohl jsem ani mluvit.
Andy mě dovedl k pohovce a donutil mě se posadit.
„Tom…“ škytl jsem a snažil se ovládnout svoje emoce a ty zatracený slzy. „Někdo… někdo mu volal a on…“ zavzlykal jsem znova, „odjel a nebere mi telefony. Nic mi neřekl a já mám strach… nevím, co se děje… Andy, já…“ zabořil jsem obličej do jeho hrudi a nechal se konejšivě kolébat.
„To bude dobrý, Billi. Vrátí se.“ Řekl a po chvíli vyndal vlastní telefon, aby mu zavolal. Napjatě jsem ho sledoval uslzenýma očima, ale on pak opatrně odtáhl telefon od ucha a zrušil hovor. „Taky mi to nebere.“ Zamumlal. Znova jsem se rozplakal.
TOM
„Jak si tím můžeš být tak jistá?“ bojoval jsem s touhou tu holku před sebou zaškrtit. Smutně se na mě dívala, ale byl to zvláštní pohled. Stáli jsme u ní doma v kuchyni a popíjeli kafe.
„V tu dobu jsi to byl jen ty. Říkejme tomu období sucha.“ Řekla a pohodila rameny. Protočil jsem oči.
„Hohó, takže já nejsem dost dobrá úroda deště?!“ vyštěkl jsem a ona o kousek ustoupila.
„Teď doopravdy radši nemluvme o úrodě.“ Zamumlala a posadila se na nejbližší židli.
„No… a…“ zamumlal jsem taky a poškrábal se na hlavě. „Nechtěla bys…“ nenechala mě domluvit, protože jí okamžitě došlo, co jí chci navrhnout.
„Ani to nevyslovuj! K tomu bys mě nikdy nepřinutil!“ vyštěkla. Doprdele! Měl jsem chuť něco okamžitě rozmlátit.
Zazvonil mi telefon. Zvonil celou tu cestu sem a zvonil celou tu dobu potom, už mě to přivádělo k šílenství. Bill volal snad každých pět minut, ale já jsem zkrátka neměl odvahu mu to zvednout.
Tentokrát to byl Andy. Chvíli jsem váhal, jestli mu to nemám zvednout, ale rozmyslel jsem si to. Určitě byl teď s Billem. Sakra… sakra!
BILL
Znova jsem mu zavolal, ale ozval se jen jeho záznamník. Zničeně jsem se otočil na svého kamaráda a promnul si spánky.
„Jak rád bych byl teďka vedle něj, protože záznamník se do zadku nakopat nedá.“ Andy se usmál a pohladil mě po vlasech.
„On se ozve.“ Řekl a vstal. „Chceš kafe?“
„Moc rád.“ Přikývl jsem a složil si nohy pod sebe.
„Hele, kolik šálků kávy jsi vůbec už měl?“ zeptal se po cestě do kuchyně.
„Nula.“
„Nula plus?“
„Plus šest.“ Vydechl jsem a pustil televizi. Bylo pět hodin ráno a já se cítil zničený. Celé tělo jsem měl bolavé a svaly na zádech mi vypověděly službu.
„Neměl bys pít tolik kafe.“ Zavolal na mě z kuchyně.
„Ano mami, ale ještě jedno si dám.“ Zavrčel jsem a zadíval se na nějakej hloupej pořad o zahradničení.
Po dvou minutách jsem zazíval a prohrábl si vlasy. Už jsem to nedokázal dál vydržet. Věděl jsem, že ani to kafe mi už nepomůže. Musel jsem se prospat. Vypnul jsem televizi a zamířil do kuchyně za Andym.
„Hele, na to kafe se vykašli, půjdu si lehnout.“ Řekl jsem a pohladil ho po paži.
„Okey, to bys měl.“ Usmál se na mě a šel mě doprovodit do mého pokoje. „Budu tady, kdyby se Tom vrátil a nakopu mu za tebe.“ Rozesmál jsem se.
„Tak jo.“ Řekl jsem tiše. Před dveřmi do mého pokoje jsem se zastavil a otočil se na něj. „Jsi ten nejlepší kamarád na světě.“ Objal jsem ho. Znova se na mě usmál a pořádně mě stiskl.
„A ty ten nejhorší, ale hodlám to s tebou vydržet, protože jsi roztomilej.“ Zašeptal mi do ucha. Oplatil jsem mu úsměv, i když byl trošku unavenější.
„Děkuju.“ Zamumlal jsem a zalezl k sobě do pokoje.
TOM
Celý jsem se klepal, když jsem v pět hodin ráno potichu odemykal dveře od našeho bytu. Potichu jsem krůčkoval do obýváku, ale najednou se rozsvítilo světlo a přede mnou stál Andy. Tvářil se nanejvýš naštvaně.
„Dobré ráno? Asi…“ řekl jsem pomalu a pokusil se o úsměv. Blonďák se ale zamračil.
„Nechovej se jako blbec.“ Zavrčel. „Doufám, že mi vysvětlíš, proč jsem strávil noc utěšováním tvého bratra.“
„Hádám, že bych měl poděkovat.“ Andy si zkřížil ruce na prsou a sjel mě přísným pohledem. „Hele, nechci, aby ses do toho montoval, už tak toho mám plný zuby.“ Odhodil jsem klíče na botník a zul se.
„No tak na to už je trochu pozdě, frajírku. Jsem tu už několik hodin a za dvě hodiny jdu do práce. Nespal jsem celou noc a můj telefon už mě poslal do prdele, za tu věčnou snahu se ti dovolat. Tvůj bratr šílel strachy!“ vyštěkl. Shodil jsem ze sebe bundu a prošel kolem něj do obýváku.
„Jsem fakt unavenej a chci se prospat. A jestli ti to pomůže, prospim se i za tebe, okey?“ dřív něž jsem se nadál, mi na tváři přistála tvrdá rána. Tak tvrdá, že jsem spadl na podlahu.
„Jestli máš nějaký svědomí, doufám, že tě pořádně potrápí. A ne kvůli mně, ale kvůli Billovi.“ Zasyčel. Zatřepal jsem hlavou a zvedl se.
„Je ti líp?“ vyštěkl jsem. Pokrčil rameny.
„Nevím. Jdi se zeptat Billa.“ V tváři mi tepala bolest a já jsem věděl, že až se následně probudím, budu mít šíleného monokla. Andy na mě zíral jak na vraha. „Tak co je to s tebou, kurva?!“
„Jsem naprosto v pohodě!“ zakřičel jsem na něj. „Budu táta…“ vydechl jsem.
„Táta?!“ nechápavě přede mnou stál.
„Nevzpomínám si, že bych řekl táta.“ Zamumlal jsem a otočil se na patě, abych mohl vyběhnout schody a zmizet u sebe v pokoji. Andyho jsem tam nechal stát, ať si s tou novinkou třeba vytře zadek.
autor: Holly-EnD.
betaread: Janule
To je teda opravdu "zádrhel" 😀 😀 Jsem zvědavá, jak se s tím Tom popere. Snad nebude srab a postaví se k tomu čelem…ale i přesto se nemusel chovat k Billovi tak hnusně. Ta "novinka" s ním asi šlehne. 😀 😀 Super, těším se na další.
Tomu říkám Zádrhel s velkým Z!!
No, tak dneska to bylo pěkně drsné, obávám se, že tuhle novinu Bill jen tak nerozchodí…
Tohle je pro jejich začínající vztah pořádná zkouška, tak jsem zvědavá, jak se s ní vypořádají =)
Ale že ta facka sedla, panečku xD
Super ♥
Pěkné =)
fffffffffffffff. Tak nějak jsem si vzdychla, když jsem to dočetla. Je mi líto Billa, vážně moc.
No tak toto je teda dosť veľký problém. Dúdam že Tom sa s tím popasuje a zvlasne to na výbornú. Obávam sa ale že Bill to nebude niesť zrovna dobre, ale dúfam že časom sa to vyrieši.
Tak toto ma naozaj nasralo! 😀 nie je tak veľa príbehov ktoré by vo mne vyvolávali takéto pocity 😀 a toto ma fakt naštvalo :D… ty vole tak toto som naozaj nečakala a ako sa tak na to pozerám tak ani Tom nie :D… je to fakt kretén pretože si mal za prvé zobrať prcák a za druhé nebyť k Billovi takýto hnusný… chudák Bill sa oňho tak strachoval a Andy sa oňho staral a ten magor si príde akoby sa nechumelilo! bože tak ma vytočil! :D… no v každom prípade som zvedavá či to Billovi povie… chudák ten sa z toho zblázni… bože milujem tento príbeh! 😀