autor: firelucy
Jak to je:
V mých snech není nikdo, až na Billa. Mluvím s ním, dotýkám se ho, myslím na něj po celý den, takže není divné, že je i v mých snech. Když spí na mé posteli vedle mě, mé sny jsou vždy o něm a pouze o něm, a nikdy nejsou špatné. Když Bill spí v té své, mám tendenci nesnít vůbec. Jen stěží spím, a vše, co si ráno pamatuju, je Bill, je to, jako by byl každou noc uvnitř mé hlavy. Vždy je uvnitř mě, dokonce i v mých snech.
Velmi slabý proužek slunečního světla pronikl skrze zatažené závěsy a zářil na dva páry nohou. Dvacet prstů, kroutících se v sálavém teple a navzájem do sebe lehce zapletených, vyčuhovalo zpod přikrývky. V pokoji bylo již horko a bílá tenká hotelová přikrývka byla odstrčena, zakrývala pouze boky identických chlapců odpočívajících v obrovské posteli.
Černovlásek spokojeně zazíval a zamrkal do měkce osvětleného pokoje, rukou si promnul oči. Tělo vedle něj se trochu posunulo, ale dredáč se ke svému dvojčeti znovu brzo přitulil. Bill se pousmál a zavřel oči, obtočil svými prsty paži, která byla kolem jeho pasu.
Tom byl v hlubokém spánku, někde daleko v říši snů. Měl příjemný sen, jeden z těch, které vás uspokojí, když se vzbudíte. Bill neměl to srdce ho odstrčit, když si malý nos našel cestu nahoru a pod jeho bradu. Tom byl po dobrých snech ráno vždy velmi mazlivý, ale teď stále ještě spal.
Dredatý chlapec ztěžkl, vdechoval bratrovu vůni, cítil Billa ze spánku. Přisunul se blíž a prakticky zabořil nos do Billovy šíje, všechny myšlenky ze včerejší noci byly zapomenuty. Bill začal s úspěšným ‚nedotýkej se mě‘ chováním, ale usoudil, že když Tom ještě spí, nemůže kontrolovat, co dělá.
A tak zůstal černovlasý chlapec úplně zticha, když se zdálo, že se Tom probouzí, bylo v tu chvíli mnohem příjemnější, když spal. Ale Tom se nevzbudil, jediné, co udělal, bylo, že se přitulil ještě těsněji, takže byl celou přední částí těla natisknutý na Billův bok. Ruka na Billově břichu se posunula.
Začala velmi pomalu hladit hebké tělo mladšího dvojčete uklidňujícími pohyby. Dlaň Tomovy ruky byla teplá a konejšila ho tam, kde Billa zdobila vytetovaná hvězda, a pak i jeho pupík. Z Tomovy strany to byl nevědomý pohyb, když se jeho prsty rozprostřely a vlekly se po Billově hrudi, než přešly opět dolů.
Krouživě přejížděl sem a tam, vytvářejíc v Billovi teplo a omamnost. Tom vydal přímo do Billova ucha slabý zvuk. Byl to ospalý zvuk, nevinný. Tak moc jiný od toho, který udělal včera v noci. Černovlasý znovu otevřel oči, ve tváři vepsaný zmatek.
Tomovy mozolnaté prsty pohladily toho mladšího podél lemu jeho boxerek a Billovy břišní svaly se mírně stáhly. Nyní nastal správný čas setřást Toma ze sebe, ale jeho dýchání na Billův krk bylo příliš příjemné. Ruka pokračovala ve zkoumání Billovy teplé kůže pod jeho prsty, sledujíc ještě jednou cestu kolem Billova pupíku.
Další tichý zvuk, další vřelé pohlazení, Bill se rozplakal. Tom si toho samozřejmě nevšiml, vzhledem k jeho současné tvrdě spící pozici, ale to padání slz nezastavilo. Kutálely se dolů po Billově tváři, slzy zmatku a strachu, jak Tomova ruka ještě nezastavila své pohyby. Zdálo se, že se jedna slza na sekundu zastavila, než sklouzla úplně po Billově tváři až na spánek jeho dvojčete.
Tom se trochu pohnul, když si slza po slze našly cestu k jeho tváři, najednou ve svých snech plakal. To dredatého chlapce zmátlo, ve svých snech nikdy neplakal, když měl své dvojče v náručí. Znovu se pohnul, jeho ruka sklouzla po Billově pasu, aby něžně sevřela jeho kyčelní kost. Způsobilo to, že jeho tvář zvlhla ještě víc, jak se snažil schovat v teple Billovy kůže.
Starší dvojče pomalu otevřelo oči, vracejíc se zpět do skutečného světa po velkém zívnutí přímo do Billova krku. Na okamžik mu trvalo, než přišel na to, že to nebyl on, kdo plakal, byl to Bill. Bleskurychle ovinul ochranitelsky paže kolem svého dvojčete, snažíc se ho vtáhnout do objetí. Ale dnešní ráno toho bylo s Billem víc jinak.
Bill neměl nikdy noční můry, když byl Tom v jeho posteli, tohle byl způsob, jak se jim vyhnout. Tom byl překvapený a zklamaný, když zjistil, že se Bill skutečně odtahuje pryč z jeho objetí, a když vyklopýtal z postele, okamžitě se k Tomovi otočil zády. Mladší z těch dvou se spěšně zabouchl v koupelně, pohybem ruky naznačujíc, jak si zuřivě stírá slzy.
A tak Toma nechal o samotě, zmateného a ublíženého a bez ponětí o tom, proč ho jeho dvojče takhle odstrčilo. Bill se obvykle stal váhavějším po Tomových ztrátách kontroly, ale nikdy své dvojče neodstrčil. Klidně Tomovi řekl, aby se stáhl, to ano, ale nikdy ho neodstrčil sám.
oOo
Tom Billa neviděl u snídaně, jeho dvojče odešlo brzy a s největší pravděpodobností se balilo ve svém hotelovém pokoji. Nešli do autobusu hned, až později večer kvůli focení a dvěma rozhovorům. Celé dopoledne se zdálo, že se Bill snaží Tomovi všude možně vyhnout, a vlastně svého malého brášku neviděl dříve, než pět minut před konajícím se prvním rozhovorem.
Ten den byl pro Toma dlouhý, což mu poskytlo spoustu volného času, času na přemýšlení. Žaludek měl zaplněný pocitem viny, těžkým chuchvalcem, který se ani nehnul. Znovu a znovu se proklínal za svůj nedostatek sebekontroly, zřejmě ublížil svému dvojčeti více, než si v tom okamžiku uvědomoval. Teď se zdálo, že je z něj Bill vyděšený, vždy odvrátil zrak, když se jejich pohledy střetly, a nikdy se nepřiblížil víc, než bylo nezbytné.
Toma zabíjelo, že od svého dvojčete neobdržel ani jediný úsměv. Věděl, že je na Billovi závislý, ale až čas po každého jeho chybě, když se Bill před ním uzavřel, mu řekl, jak moc. Jako malá útěcha byla, že se zdálo, že to dostalo Billa také na pokraj, když se od sebe drželi stranou, a dnes to vypadalo hůř než obvykle.
Tom se celý den díval, jak se jeho bratr krčí a trhá sebou, nechtěl nic víc, než ho jen držet a uklidnit ho, bez ohledu na to, co ho hlodalo. Byl to nářek? Hluboké chmurné zabručení, které potvrdilo Billovu nejhorší noční můru. Ale Bill se minulou noc zdál v pohodě, pouze ten incident ignoroval a šel dál. Proč by o tom přemýšlel až teď?
Tom během přestávky mezi programem hodně přemýšlel. Došel k závěru, že to muselo být něco, co se stalo během noci, zdálo se snad Billovi o něm? Tom o Billovi snil, o svém nahém malém bráškovi. Billova kůže žhnula a Tom ji hladil všude možně, potěšen ze zvuků vycházejících z jeho mladšího dvojčete. Tom byl náhle ze svého denního snění vytáhnut voláním k dalšímu focení.
Bylo to něco, co snad Tom udělal? Udělal ze spánku znovu něco hloupého? Nebylo by to poprvé. Bolelo to; dívat se na Billa ten den. Na Billa s jeho mystickou krásou a tajemnýma očima, v Tomových očích byl Bill dokonalý. Díval se, jak se ta malá porcelánová panenka rozpadá, a pak se zase dává dohromady, ale dnes to vypadalo, že Billovi kousek chybí.
Jediná věc, která Toma v této části jejich vztahu pobuřovala nejvíce, bylo, že když Tom ztrácel kontrolu a Bill se odtáhl, byl to vždy Bill, který musel udělat první krok. Bill za ním přijde, až bude připraven, a do té doby nebylo opravdu nic, co by Tom mohl udělat. Bill potřebuje čas, Tom si jen přál, aby toho času tentokrát nepotřeboval moc.
oOo
„Tomi?“ Tomova hlava vystřelila prudce nahoru z jeho rukou při zvuku hlasu jeho malého brášky. Seděl v tureckém sedu na svém lůžku, shrbený a snažil se ignorovat nutkání jít najít své dvojče. Teď se zdálo, že nemusí, když se závěs jeho palandy pohnul. „Můžeme si promluvit?“
Poslední věc, kterou Tom chtěl dělat, bylo si promluvit, Bill se chtěl pravděpodobně vyptávat, co se minulý večer stalo. Nechtěl nic víc, než být Billovi blízko, a jestliže to znamenalo si promluvit, pak mluvení bude to, co udělá. Tom roztáhl závěs a uviděl své nešťastně vypadající dvojče v modrém pyžamu.
Dredáč se trochu posunul, ukazujíc, že si má vlézt Bill dovnitř. Tom ho sledoval, jak se černovlasý chlapec pohodlně usadil v nožní části lůžka. Dokonce i teď, když byl na malém lůžku stísněný a nechtěl se Toma dotknout, se Billovi podařilo pohybovat se s maximální grácií. To zhypnotizovalo Toma, aby se podíval na své dvojče tím způsobem, kterým se na Billa díval tak dlouho, co si jen pamatoval.
Tomova ne příliš bratrská fascinace jeho dvojčetem nebyla něco, co by se ho zmocnilo náhle. Jak jen si mohl Tom pamatovat, a to v jeho očích znamenalo neustále, měl o svém dvojčeti tyhle zakázané pocity. Jak léta plynula, děti se jim posmívaly za jejich držení se za ruce, a jak si byli blízcí, to ho naučilo, že ty pocity byly tím, co společnost nazývá ‚špatným‘.
A nyní jeho nevinný malý bráška seděl před ním, chystajíc se o tom sám mluvit. Nikdy předtím se to nestalo, Bill Tomovi nikdy neřekl, že to, co cítí, je vlastně nesprávné. Ale pak zase znovu, Bill nechtěl nikdy vidět, že to špatné je. Pokaždé, když ztratil Tom kontrolu, se Bill na chvíli držel zpátky, ale potom zavřel oči a odmítal vidět, o čem Tomovo chování vypovídá.
Zato Billovo chování vypovídalo jasně, černovlasý chlapec plakal. Žádné srdceryvné vzlykání nebo ufňukaný pláč, ten, co obvykle dělal, když byl smutný. Jednalo se o tiché slzy, ty, které přinesl žal a úzkost. A přesto Tom mohl opět jen čekat, až za ním Bill přijde, nesměl kolem svého dvojčete ovinout ruce.
„Oh, Tomi…“ Billův hlas byl plný bolesti, když zašeptal bratrovo jméno, vyhledávajíc Tomovy oči těma svýma. Tom toho už více nemohl snést, natáhl se. Nedovolil své ruce třít Billovu kůži, ale nabídl ji svému dvojčeti a Bill ji přijal.
Mladší z těch dvou tiše zasténal, než přešel blíž a stulil se na Tomově hrudi, čekajíc, až dredáč ovine ruce kolem něj v tom známém objetí. A Tom v těsném držení svého malého brášky ani na sekundu nezaváhal a pohlcoval to malé chvění, které vycházelo z Billova těla.
„Tohle mi nemůžeš dělat, Tomi… prosím, přestaň… nemůžu to vydržet… na té podlaze a… dnešní ráno… prosím…“ Vzlyky Billa nakonec dohnaly a bez slitování otřásaly jeho tělem. Černovlasý chlapec se držel svého dvojčete, prosil ho o něco, co nedokázal ani říct. Ale Tom pochopil, alespoň většinu z toho. Bill jejich blízký vztah vždy opatroval a odevzdával se jeho citům, to Tom tento vztah uváděl stále do nebezpečí.
Ale byla tam ještě jedna věc, kterou Tom nepochopil, věc, kterou jeho bratr opakoval mezi prosbami do Tomova trika znovu a znovu. Bill vypadal rozrušený tím, co se stalo dnešní ráno, když byl Tom Billem ponechán se dívat, jak od něj utíká. Ale Tom se ještě nedozvěděl důvod, proč byl Bill tohle ráno rozrušený, co bylo to, co udělal?
„Billy, Billy ššš… podívej se na mě… co jsem udělal?… co jsem dnes ráno udělal?“ Bill se stále třásl, rukama svíral Tomova ramena a slzy zmáčely jeho košili. Tom se odvážil ho pomalu hladit po vlasech, dal mu je za uši a pryč z jeho mokré tváře. Bill se stáhl, opřel se do doteku dredatého chlapce, aby ukázal, že to nebylo jen kvůli jeho gestu.
„Tohle ráno, Tomi, ty… ty…“ Mladší z bratrů sklopil hlavu, pohled přesunul do svého klína, kde sebou jeho prsty nervózně cukaly. Tom pozoroval svého rozpačitě se vrtícího bratra, než se rozhodl a položil jednu paži kolem Billových drobných ramen, přitáhl si tak jeho horní polovinu těla blíž. Bill se na něj pousmál. „Snil jsi.“
Tom se na okamžik podivil, jestli to bylo všechno, vše, co Billa trápilo. Možná ze spánku vykřikl jméno svého dvojčete nebo v horším případě zasténal. Ale Bill ho ujistil, že to nebylo nic takového, když mu opětoval stisknutí ruky a pokračoval v mluvení. „Byl jsi tak klidný a já tě nechtěl budit. Ale pak jsi mě začal… hladit.“
Tom měl vyděšený výraz ve tváři, tohle že udělal? Ale když Bill vycítil jeho ztuhnutí, tyto obavy hned zahnal. „Ne, bože, Tomi, nic takového… dotýkal ses mého břicha a… a já… já…“
Tom uvažoval, co Billa tak znervóznilo, jeho dvojče se vedle něj prakticky třáslo. „Musíš to přestat dělat, Tomi, není to správné. Vím, že je to jen náklonnost, a vím, že je to tvůj způsob, jak mi ukázat, že mě miluješ, protože o tom nerad mluvíš, ale Tomi. Musíš s tím přestat, já více nezvládnu.“
Ve chvíli, kdy Bill skončil, Tomova ústa byla otevřená dokořán. Jeho malý nevinný Bill se mu opět ukázal s tou nejnaivnější lidskou tváří na zemi i ve vesmíru. Ubohý Bill se chytil do pasti ve světě, kde nic, co by Tom kdy udělal, nemohlo být špatné, protože to byl Tom. Dredáč zíral na svého červenajícího se bratra, proč se Bill vlastně červenal? „C-co?“
„Nemůžu… když se mě takhle dotýkáš… prostě nemůžu.“ Bill se na něj odmítal podívat, dokonce si odmítal jeho přítomnost uvědomit jakýmkoli jiným způsobem, než s ním jen mluvit. Tom byl na rozpacích z toho, co udělat. Věděl, že zacházení se svým bratrem tímto způsobem nebylo k oběma vždy fér. K Billovi, protože si hraje se zvrácenými pocity svého bratra. K Tomovi, protože by ho to nakonec roztrhalo na kusy.
„Nikdo se mě takhle nedotýká, Tomi… nemůžu si pomoct, když jsem… není to něco, co můžu ovládat.“ Bill si mumlal pod vousy, ale Tom slyšel každé slovo, které z těch dokonalých rtů vyšlo. Bill se přiznal k něčemu, něčemu mnohem většímu, než v co mohl Tom kdy doufat. „Takže musíš přestat… prostě… prosím, Tomi?“
Tom se na své dvojče podíval, zářící úžas v očích, aniž by ho jakkoli zakrýval. Bill zrudnul a Tom se rozhodl, že bylo načase, aby odhalil dvojčeti své rozpaky. Tom velmi pomalu ulehl na své lůžko, stáhl Billa s sebou, ovinujíc kolem nich přikrývku. „Spi, Billy.“
Tomova ruka sklouzla k té Billově, když si vzpomněl na prosbu svého dvojčete, ať se ho nedotýká. Bill si držel odstup, nijak překvapující po tom, co právě řekl svému bratrovi. Černovlasý chlapec se zanedlouho odebral do říše snů a nechal Toma se svými myšlenkami.
Tom ještě docela nepochopil, co mu jeho dvojče řeklo, ještě si nebyl jistý, jestli si to vyložil správně. Někde mezi řádky chyběl Tomovi fakt, že mu Bill odpověděl. Co se s Billem stalo, když ho Tom tohle ráno hladil po břiše? Cítil Bill snad něco, co Tomův malý bráška neshledal jako příjemný pocit?
Tom měl v hlavě dlouho zmatek, snažil se sesbírat střípky. Zdálo se, že když se díval na krásu ve své náruči, tak z Billových ramen spadla ta tíha, kterou předtím cítil. Velmi opatrně položil své prsty dolů na Billovy boky a jeho kyčelní kosti, moc dobře věděl, že tohle bylo přesně to, o čem Bill mluvil. Když ovinul paže kolem svého dvojčete a ulehl naproti němu, nemohl si Tom pomoct, ale přemýšlel, jestli na něj snad někde hluboko uvnitř Billovo srdce reagovalo stejně.
Když spím, vše, o čem vím, je Bill. Nemůžu mu uniknout, tak proč se obtěžovat to zkoušet? Již před lety mi došlo, že bojovat proti svým citům nikdy nepůjde, a tak je teď jen skrývám. Když jsem vzhůru, vše, o čem vím, je mé dvojče. Je pro mě mnohem těžší, to před Billem skrývat, když ne pro mě tím, že ztrácím kontrolu, tak tím, že si ji nechci udržet. Někdy si přeji, aby byl život jako sen, aby Bill ztratil tu kontrolu se mnou a my mohli prostě žít nebo spát. Když jsem naživu, vše, o čem vím, je má pravá láska, můj malý bráška.
autor: firelucy
překlad: xoxo_Lady & flixo
betaread: Janule
♥
Ze začátku jsem si myslela, že Bill prostě nechce, aby se ho Tom dotýkal, že mu to příjde nechutné nebo tak něco. A pak mi to teprve došlo.. Wow, tohle budud asi ještě dlouho rozdýchávat.. 🙂
♥
A děkuji za překlad ^^ ♥
Krásný díl. Nějak nevím, co víc říct, jen že mě to dostalo a je to naprosto úžasný…
je to krásný.. ♥
Skvělý díl! **
jsem ráda, že to Billovi není nechutné..jen že ho Tomovy doteky děsí, protože se mu to líbí..
Miluju tuhle povídku, je tak krásně nevinná! **
A moc děkuji za překlad 🙂
Nádherné!! Tahle FF se mi hrozně líbí! Je taková něžná.. Nevinná.. Přesně taková jakou si představuju lásku mezi Billem a Tomem….. ♥
jak ty to děláš že já se u toho vždycky tak culím? :-*
Krása =)
Owww ! Mě se na začátku chtělo úplně brečet.. Když se Bill rozbrečel a byl úplně vyděšený. Chudák Tom..nějak se přestává ovládat. Ale kdyby to nechtěl i Bill, tak se nenechá. Jen prostě.. se bojí.
Je to zvláštní oO
honem dál <3
Och bože ono je to také nádherné 🙂 ja na to absolútne nemám slov… och bože ja som sa tiež najskôr bála že Billovi tie Tomove dotyky prišli nepríjemné a tak… och ale nakoniec sa ukázalo že to bolo vlastne naopak :)… inač viem si predstaviť ako sa musel Tom cítiť celý ten deň čo sa mu Bill vyhýbal… och bože a ako čakal kým Bill nespraví prvý krok a keď za ním potom prišiel tak tiež najskôr čakal či ho môže obajť a tak… och ono je to fakt krásne… a ako som už vravela nemôžem z tích Tomovích myšlienok na začiatku a na konci 🙂 tie ma vžydcky úplne dostanú… sú až smutné… a páčilo sa mi to keď Tom premýšľal či náhodou hlboko v nútri Billove srdce naňho nereaguje rovnako… och bože je to také úžasné! milujem to a strašne strašne ďakujem za preklad 🙂
Je to strašne krásne ako sa milujú a obaja to taja, aby si neublížili a pritom si ubližujú tým, že to taja.