autor: PeTiŠka
Tak, jsem tu s poslední částí posledního dílu mé srdeční záležitosti zvané Black swan. Jsem strašně ráda, že jsem tuto povídku mohla napsat, i když nápad nebyl můj, nepřivlastňuji si ho, jak jsem na začátku napsala, je to psané podle filmu. Tedy až na pár vsuvek a konce, který jsem se nakonec rozhodla udělat šťastným. Alespoň pro Billa ano, ve filmu to totiž končí otevřeně, myslím ale, že ve filmu dívka po svém vystoupení beztak umře. Ale to netuším, jak říkám, film končí otevřeně a člověk si může jen domýšlet.
Klasicky vám chci poděkovat všem za komentáře. Za každý sebemenší komentář jsem byla přímo nadšená a hnalo mě to dál a dál k psaní – ať už byl pozitivní, či negativní. Nejvíc mi ale dělaly upřímně radost komentáře od Adél, která mě kolikrát netrpělivě hnala k dalším a dalším dílům, pak od Janči, Ondiny, Žužu, jejichž komentáře byly příjemně dlouhé a pro autora je to větší potěšení, miluju číst takové dohady, jak přemýšlíte nad tou povídkou. Mám pak pocit, že se do ní vžíváte stejně jako já a že jí opravdu věnujete veškeré soustředění. Takže vám, dámy, děkuju za obsáhlé komentáře a tím chci věnovat poslední díl především vám ;). Pak také jedno menší poděkování pro Mizuki, která mi dělala menší betaread před tím, než jsem to posílala Januli, které patří samozřejmě největší poděkování ;).
Tak, to je ode mne snad vše k povídce, tak si vychutnejte poslední díl 😉
„Ale k původní otázce, Bille, jak si přišel k té ráně na břiše?“ ozval se po dlouhé chvíli Tom. Bill protočil lehce očima a nakonec tedy otevřel ústa odhodlaný říct jim, co se u něj odehrávalo před představením. Oba napjatě poslouchali.
„Nikdy mi nebylo nic vzácnějšího, než tahle hlavní role, kterou jsem si opravdu musel… tvrdě vybojovat.“ Pohlédl krátce na Toma, který jej kývnutím vybídl k pokračování. „Možná jsem si od samého začátku namlouval, že se mi jej Lily snaží sebrat, že udělá cokoliv pro to, aby tu roli získala. Večer před představením – nalila mi do drinku drogu, která mě měla vyřídit.“
„Ne, Bille, mělo tě to jen povzbudit, neměla jsem potřebu tě vyřazovat z tvé role, protože sama vím, jak ti na ní záleželo, já ti to naopak ze srdce přála a…“ chtěla pokračovat, její hlas byl až zoufalý a prosebný, ale byla umlčena Billem.
„Tak jsem si to asi bral očividně já, muselo to být ale asi pro mne silné, protože jsem viděl živě před sebou, jak jsem potom přijel k nám domů, matka ještě proklínala, že jsem opilý a podobně, ale měl jsem opravdu za skutečnost, že jsem s Lily opravdu… spal. Potom, kdy jsem vás viděl v té šatně, to bylo další, co mě dělalo šíleným. No a ten večer, kdy jsme dorazil se zpožděním, po jednom aktu jsem viděl Lily v mé šatně, byla připravena pro mou roli, byla nalíčená pro mou roli, říkala, že nastal její čas, že ona to odtancuje a… já jí zarazil kus zrcadla, který jsem rozbil, do břicha a… pak, když jsem se… vracel z dalšího aktu, nebyla tam. Ani Lily, ani plno krve, jediné, co zbylo – díra v mém břiše.“ Zaštkal zmateně a jeho slzy kanuly po bledých tvářích, jeho oči byly narudlé, unavené. Tom se automaticky k němu natáhl a pokoušel se je stírat, píchlo jej u srdce, co všechno dokázal chtíč s Billem udělat, že ho dostal do stavu naprostého šílenství, kdy si ani neuvědomoval, co dělá, že viděl věci, které nechtěl.
„Ani jsem do tvé šatny nevkročila, ani jednou. Jen když jsem ti přišla poblahopřát k tvému povedenému odtančení…“ hlesla po chvíli Lily a samotné jí z toho bylo na nic. Ani ona nechtěla být překážkou pro Billa. Naopak, chlapec jí byl sympatický, chtěla mít k němu blízko, být jeho přítelkyně a být mu oporou. Ihned mu to taky řekla, Bill vzlyknul hlasitěji nad svým míněním o kamarádce a nechal se dlouze obejmout, šeptal jí neustále do kola omluvu. Lily setřela taky jednu drobnou slzu a pousmála se. Odpustila.
„Myslím, Bille, že bys… měl se samotným baletem skončit…“ pronesl vážně Tom. Bill na něj překvapeně zamrkal.
„Co prosím?!“
„Jak vidíš, nesvědčí ti to, děláš tak nebezpečné věci, byl jsem celých pět dní vynervovaný, co se s tebou děje, co se s tebou bude dál dít, jestli se probereš nebo ne. Vyčítal jsem si, že jsem tě vystavil takovému šílenství, že jsem ti tu roli vůbec dával! Kdybych věděl, co všechno se bude dít, co všechno to s tebou udělá, nedal bych ti ji, ani kdybys prosil na kolenou. Ne, myslím, že jako balet profesionální není nic pro tebe, nebo alespoň ne takové vysoké laťky.“ Odmlčel se Tom a chlapec na něj jen nepříčetně hleděl, několikrát pootevřel ústa, aby je vzápětí zavřel. Nevěděl, co by na to měl říct.
„Tome…“ polknul těžce a měl pocit, že má v krku knedlík.
„Já, počkám venku, nechám vás o samotě.“ Hlesla Lily, poslušně odsunula židli ke stolku u okna a se slovy, že se ještě na Billa, přijde podívat, vyšla ven z místnosti.
„Bille, já to nemyslím zle, vím už, že jsi brilantní tanečník, skvostný, světový! Ale po tomhle po mně nemůžeš chtít, abych tě vystavoval takovému nebezpečí, to nejde. Byl jsem strachy bez sebe, když jsi tu celý dny ležel bez vědomí. I menší role jsou poctou, protože bez nich by představení nemělo efekt, a nikdo ti tu roli nevezme, ale prosím, vzdej se takových vysokých úrovní…“ Tom vstal, nahnul se k Billovi a naléhavě se mu přitiskl na rty. Chlapec chvíli nehybně ležel, než natáhl ruce, aby mohl Toma obejmout kolem krku a začal mu polibky oplácet, jeho tváře stále smáčely slzy.
„Nechci, aby sis myslel, že je to tvá vina, já nejsem psychicky v pořádku…“ šeptnul mu roztřeseně do úst a něžně se otíral rty o ty protější.
„Nemůžu, je to ve mně, nevezmeš mi ten pocit…“
„Vzdám se kvůli tobě těch rolí, ano? Budeš klidnější?“ pousmál se Bill, ale musel se přemáhat. Jeho snem bylo hrát jedině velké role, chtěl být žádaný pro každou baletní hru. Ale bylo něco důležitějšího? Ano, dokonce hned dvě věci momentálně. První jeho zdraví a jeho duševní klid. A za druhé to byl Tom, který očividně nebyl tak lhostejný vůči Billovi, jako se v několika prvních dnech zdálo.
„O-Opravdu?“ vydechl Tom nevěřícně, odtáhl se a pohlédl chlapci, svému tanečníkovi, do očí. Bill se usmál a přikývnul.
„Ano, myslím, že ano.“ Dodal jistě a přitisknul rastu pevně k sobě. „Můžu ti říci ještě něco?“ syknul tiše.
„Povídej…“
„Miluju tě, Tome, jsi jako jeden z milionu kroků tance, pro které má cenu žít…“ Tom se usmál a opět se zdlouhavě vpil do chlapcových rtů.
„Tím pádem tančit nepřestávej…“ odpověděl Tom polohlasně, jeho tělo se tisklo na druhé a nechával se unášet polibky do jiného světa. Kde nelpí žádná agresivita, ani šílenství.
O ROK POZDĚJI
Tom procházel mezi tanečníky a soustředěně pozoroval jejich ladné pohyby. Bill hlasitě odpočívával a občas věnoval svému příteli povzbudivé pohledy, či napovídal, kdo je z tanečníků dobrý, či ne.
„Okey, to stačí, děkuji. Víte dobře, že na některé z vás jsem poklepal, na některé ne. Takže – ti, na které jsem klepnul… mají dnes trénink normálně. A ti, co jsou nedotčení, se dostaví kolem třetí hodiny v menším sále a… bude konkurz na hlavní roli letošní hry, děkuji.“ Dokončil Tom svůj krátký proslov a posadil se, čekajíc, než se všichni tanečníci odklidí z velkého sálu.
„Jsem rád, že už mám tohle za sebou…“ zamumlal Bill a posadil se na Tomův klín, nechal se obejmout kolem pasu a tiše zavrněl, když jeho laní krk začal Tom obdarovávat příjemnými, mokrými polibky.
„Ano, pozice trenéra je více klidnější, nemám pravdu?“ usmál se Tom, odtáhnul se a pohrával si se svým kovem ve rtu, pozorujíc chlapce.
„To ano, mnohem klidnější…“ přikývl a opřel se čelem o jeho rameno. „Budeš stejně rázný na dívku, která dostane hlavní roli, jako jsi byl tenkrát na mě?“
„Nedělám výjimky…“
O.o
„Ach bože, mám tu roli, mám tu roli!“ Bill slyšel nadšené pištění drobné, blonďaté dívčiny. Zvědavost mu nedala a vykouknul z Tomovy kanceláře do chodby, kde dívka nadšeně poskakovala kolem dalších dvou, které jí upřímně gratulovaly. Nebo to alespoň upřímně vypadalo.
„Jak jsi to jen dokázala?!“ zamumlala jedna z dívek po straně a propalovala blondýnu ne zrovna přátelským pohledem. Bill skousnul ret a těkal nenápadně očima po obou.
„Já nevím, asi talent…“ přešla to blondýnka, pohodila svými dlouhými vlasy a dál nadšeně švitořila o svém úspěchu s davem, který se kolem ní tvořil. Bill si povzdychnul, zalezl zpátky a zavřel za sebou dveře. Pohlédl z okna, ke kterému vzápětí pomalu přešel. Posadil se na parapet a povzdychl si. Sám věděl, jak psychicky náročné a vyčerpávající je hlavní roli držet. A ta dívka vypadala ještě citlivěji než on sám, což by nemuselo pro ni být přínosné, co se Tomova přístupu týče.
„Hodně štěstí, slečno…“ hlesl potichu pro sebe, zaklonil hlavu a přivřel oči.
„Co jsi říkal?“ odlepil nenuceně Tom pohled od svého laptopu a zahleděl se na chlapce u okna.
„Ať jí vycepuješ stejně jako mě…“ ušklíbnul se Bill pro sebe a až nebezpečně se usmál. Tom na něj chvíli nechápavě hleděl, než sklopil hlavu zpátky k počítači a věnoval se tak své práci.
Další rok píle, stresů, nervozity, rivality, bezmoci, depresí čekal. Ovšem, rozhodně ne pro Billa…
KONEC
autor: PeTiŠka
betaread: Janule
Úžasná povídka! 🙂
Milá PeTiŠko,
když jsem uviděla dnešní díl, nejdříve jsem měla ale šílenou radost. Jednoduše – Černá labuť je tady! Opravdový highlight, jak říkám u povídek, které jsou perlami. Tahle tvá je vzácnou perlou. Pak jsem ale pocítila veliký smutek. Ve chvíli, kdy jsem si v závorce přečetla "konec". Tahle povídka je natolik nádherná a výjimečná, že je pro mě jako čtenáře velmi těžké se s ní rozloučit. Uvědomit si, že už ji nebudu na blogu nacházet. Píšeš, že nápad sis vzala z filmu. To ale vůbec nevadí. Každého přeci něco inspiruje. Tebe zřejmě film hodně nadchnul, jinak by ses nerozhodla tento příběh napsat. Navíc, ty, jako tanečnice víš, oč jde a bylo to znát, cítit, že víš, o čem píšeš, co nám chceš sdělit. Co chceš, abychom si z povídky vzali.
Tato hlavní role je skutečně tím nejvzácnějším, poctou pro každého umělce, který má to štěstí a jedinečnou šanci ji tančit. Rozumím Billovi, co pro něj labuť znamenala. I ta touha po úspěchu, uznání, ze kterého úplně zešílel. Jak dokáže být vášeň a láska sebezničující.
Okamžik s Lily mě úplně odzbrojil. Je to hodná holka. A Tommy. Opět má pravdu, stejně jako ji měl po celou tu dobu. To, co Billovi řekl, bylo sice pro tak výjimečného a zřejmě nejlepšího tanečníka, jakým je Bill, kruté. Ale Tommy to udělal právě proto, že mu na Billovi záleží!♥
"Tom je jeden z milionu kroků tance, pro které má cenu žít"♥♥♥ Nic krásnějšího jsem asi dopusud nečetla,skvostné, nádherné vyznání říkající vše. Billovo srdce patří skutečně tanci. Je pro něj láskou a snad i prokletím…
Jsem hrozně ráda, že má povídka šťastný konec. Už tak byla emocionálně velice náročná, silná a kdyby špatně skončila… ani nechci pomyslet. I teď se mi zalévají oči, ale nad veškerou krásou, něhou, křehkostí, kterou jsi do příběhu dala. Ty jsi do něj vložila své srdce!♥
Já ti moc děkuji skutečně za výýýjimečně nádherné chvíle a překrásné zážitky a gratuluji k tak vydařenému dílu!
Och bože! najskôr by som sa ti chcela predovšetkým strašne poďakovať… keď som si čítala tvoj úvod pri dnešnej (poslednej T_T) časti a písala si tam že koho komentáre ťa najviac tešili a tak ďalej a zrazu pozrem a tam Žužu… omg čučala som na to 5 minút s otvorenou pusou 😀 och bože som naozaj rada že ti moje komentáre robili radosť… ani nevieš ako ma to strašne potešilo! vážne ďakujem :)… do tochto príbehu som bola naozaj zažratá a naozaj som ho dosť prežívala… och keď si spomeniem na to aká som bola naštvaná keď si Bill zobral tú drogu 😀 och pri tej časti som si musela dať asi 10 rozdýchavacích kôl :D… ale proste celá poviedka bola taká že som z nej bola naozaj mimo a tak… strašne ma bavilo zamýšľať sa nad tím ako to bude pokračovať a prečo je Tom taký aký je a prečo je Lily taká… och naozaj mi to bude chýbať :(… ale som naozaj rada že to skončilo dobre lebo myslím že nešťastný koniec by mal za následok moju smrť… úplne som čumela keď sa nakoniec Lily ukázala ako dobré dievča a dobrá kamarátka… a ten Tom tiež ukázal ako mu na Billovi záleží 🙂 och myslím že to bolo naozaj pekné… milujem tento príbeh naozaj moc… absolvovala som pri ňom asi najviac predýchavacích prestávok ktoré si podotýkam nedávam len tak pri hocijakom príbehu :)… aj keď si to písala podľa filmu myslím že je dosť ťažké to všetko spísať a popísať niektoré situácie… naozaj ťa obdivujem… a na koniec by som sa ti chcela ešte raz hrozne poďakovať 🙂 naozaj som mala tvoj príbeh rada 🙂 máš môj rešpekt 🙂
ooo Děěkuji ti převelice, že to skončilo tak jak to skončilo!:D člověk by se fakt vyklepal:d povídka úžasná jako film:)… no dokonalost prostě:D…. chci další takobvou skvělou povídku:D.. opravdu jedna z mála povídek které jsem četla poslední dobou a určitě zaslouženě ;o)))
povedlo se ti to, i já tleskám. k mému názoru na povídku jsem se vyjádřila pod minulou kapitolou, nebudu se opakovat, ale nádherně jsi domyslela konec a Bill v rámci trenéra je báječný. i ten konec, jak jsi napsala "další rok plný píle, depresí" atd., protože jsi tím dala dobře najevo, že celý koloběh se bude opakovat, ale už ne pro Billa… ale jak byl na konci škodolibej 😀 prej "vycepuj ji jako mě" 😀 to mě pobavilo 🙂
báječná povídka, jsem ráda, že ve mně nakonec zvítězila zvědavost po tom, jak si s tímhle opravdu velkým soustem poradíš 🙂
Dokonalá povídka. Fakt psycho! Skvěle jsi to napsala a jsem ráda,že to tady skončilo dobře. Fakt super.
Nádherná povídka .. 🙂
wow.. 🙂 dokonalý!!
Já vím že píšu trochu pozdě 😀 ale užasná povidka, sice jsem se tam několikrát strácela a četla s ty díly i několikrát, abych to vůbec pochopila 😀 😀 ale prostě užasná a dokonalá ♥♥
Film byl skvělej, ale tohle je lepší:-).
Celý čas som mala pred očami ten film, len v hlavnej roli bola zmena. Je to napísané úplne fantasticky. Za ten koniec ďakujem. Je uveriteľný a strašne pekný, aj keď si neviem predstaviť, že to Bill len tak vzdal, myslím, že na istý čas musel chodiť k terapeutovi aby ho tie halucinácie prešli, ale s Tomom sa dá všetko zvládnuť 🙂 Ďakujem za túto poviedku:) Perfektný nápad.
Za sebe mohu s klidným svědomím rict, ze si vubec nevybavuju, jestli jsem film viděla, nebo ne, a tak fakt, ze předlohou bylo dílo nekoho jineho, me nechal totalne klidnou a v hodnocení povídky nezaujatou. Pokud jsem film uz viděla, pak si ho nepamatuju a pokud ne, tak jsi mi ho alespoň odvypravela svými slovy a hlavne s obsazením “nasich” dvojčat, coz je pro me osobne rozhodne milejsi alternace 😊. Co se mi dale moc líbilo bylo to, ze Bill tu nebyl typicky pritepleny gayik, jeste ke vsemu prvoplanove zzenstily tanečník, ale plnohodnotný bisexual s divocejsim temperamentem a ne tak docela milouckou povahou roztomilého štěněte, coz me opravdu bavilo a myslim, ze to dilku přidalo i novy, neokoukaný rozměr. Celkove byly zápletky a charaktery postav dobre propracované a promyšlené. Dej byl místy az dost zmatecny, ale chapu, ze rozuzleni muselo prijit najednou a az v samotném závěru, jinak by se napětí příběhu vytratilo a zbyla by nam laciná lovestory s předvídatelným koncem. Takze ano, dobry počin 👍🏼.