autor: Terý
Nechtěl jsem věřit tomu, co Tom udělal.
„Billí tak jdeš už?“ Ozývalo se pořád zezdola, já ale neodpovídal. Po chvíli jsem slyšel pomalé krůčky, které šly po schodech. Čekal jsem jen, až zmáčkne kliku. Pořád, jsem slyšel ty krůčky, jako by nikdy nepřestávaly a pořád se blížily.
Najednou se zastavily, věděl jsem, že teď Tom stojí za těmi dveřmi.
„Bille, stalo se něco?“
Po chvilce, co jsem mu neotevíral, vzal za kliku. Naštěstí jsem měl zamčeno. Rozhodl jsem se, že tu s ním už nebudu. Začal jsem si balit, Tom ale asi slyšel, že v tom pokoji něco dělám.
„Bille co se děje? Otevři nebo ty dveře vykopnu!“
Rychle jsem popadl své věci, otevřel jsem okno. Podíval jsem se dolů. Nebylo to moc vysoko. Hodil jsem dolů mé věci a skočil za nimi. Spadl jsem špatně na jednu nohu, ale zvedl jsem se, s malou bolestí, popadl jsem věci a běžel pryč.
Za sebou jsem slyšel ránu. Došlo mi, že Tom asi vyrazil dveře. Za sebou jsem slyšel výkřik.
„Sakra, Bille, kde si!“
Už přišel do prázdného pokoje. Byl jsem ubrečený a celý promrzlý, neměl jsem kam jinam jít, a tak jsem se vrátil do toho malého domečku.
Otevřel jsem ty staré ztrouchnivělé dveře. Skoro se rozpadly, když jsem vzal za kliku. Já věděl, proč ten domeček nemám dávat pryč. Hodil jsem tašku s věcmi na postel a sedl si na staré, polorozpadlé křeslo. Všechno to tam bylo takové, jaké jsem to tam nechal, když jsem odcházel. Znovu jsem se rozbrečel. Tohle jsem opravdu nečekal.
O týden později…
Celý týden jsem byl doma, nešel jsem ani do školy, dyť tam bych ho viděl, a to bylo to poslední, co bych chtěl. Věděl jsem, že to takto nejde, musel jsem si začít hledat něco jiného, vždyť tady není ani elektřina. Šel jsem do knihovny, ale ne proto, že bych si chtěl půjčit knížku. Šel jsem tam na internet a hledal jsem si nějakou brigádu. Jakoukoli, potřeboval jsem nutně nějakou brigádu.
Seděl jsem u toho asi čtyři hodiny, ale pořád jsem nic nenacházel. Byl jsem zoufalý, už jsem opravdu nevěděl, co mám dělat. Rozklikl jsem poslední odkaz, který tam byl.
„Hledáme někoho na hlídání ročního dítěte, je nám jedno jestli to bude muž či žena. Pro bližší informace nás kontaktujte na náš mail.“
No ne, že by se mi chtělo hlídat malé dítě, ale nic lepšího tu nebylo. Napsal jsem tam. Moc jsem tomu nevěřil, určitě se ozvali i jiní lidé. Lidé, kteří mají už nějaké zkušenosti. Ale doufal jsem.
Po třech dnech, co mi neodepisovali, jsem přestal doufat. Dal jsem si inzerát. Ale nikdo na něj neodpověděl. Nechápal jsem to. Všichni lidé v mém věku už dávno měli brigádu, jen já si nemohl nic najít.
Druhý den jsem šel zase do knihovny. Teď jsem tan chodíval docela často. Díval jsem se na internet. Když jsem otevřel email, tak jsem tam měl jeden nový mail. Otevřel jsem ho.
„Dobrý den, pane Kaulitzi. Mohl byste se u nás během zítřka zastavit? Možná budeme mít zájem.“
Okamžitě jsem odepsat, že samozřejmě můžu. Byl jsem moc rád, že mi odpověděli. No jo, ale bál jsem se, že mě stejně chtít nebudou, až zjistí, kolik mi je let.
Další den ráno, jsem se oblíkl a šel na místo, které měli napsané v tom inzerátu jako adresu. Otevřel mi nějaký mladý kluk.
„D-dobrý den, já jsem si asi spletl adresu, promiňte…“
„Jestli jste tu kvůli tomu hlídání, tak nespletl, pojďte dál. „
„A-aha…“
„Já jsem Michal, pojďte za mnou…“
Nenechal mě skoro nic říct a odvedl mě k panu a paní Larvingovým.
„Dobrý den, já jsem Bill Kaulitz,“ podal jsem ruku.
Pan Larving mi ji také podal a paní Larvingová též.
„Já jsem Max a toto je má žena Catrin. Těší mě, posaďte se.“
Sedl jsem si a poslouchal, co mi říkají.
„Takže kolik vám je?“
„No 16…“
„16?“
„Ano.“
„A máte už nějaké zkušenosti?“
Viděl jsem v jejich očích pochybnosti.
„No, nemám, ale jsem si jistý, že bych to zvládl.“
„No-no, počkejte tady, půjdeme se s manželem domluvit.“
„Dobře.“
Už jsem ztratil veškerou naději. Vypadalo to, že mám smůlu, jako bych prostě já měl mít v životě jen smůlu. Asi po 10 minutách se vrátili.
„No, s manželkou jsme se rozhodli, že vás vezmeme zatím na tří měsíční zkušební dobu.“
„Opravdu?“ rozjasnil jsem se.
„Ano.“
„A kdy můžu nastoupit?“
„No, klidně hned zítra v 9 hodin ráno.“
„Dobře, děkuji vám moc, nashledanou.“
„Počkat, a to se ani nezeptáte na peníze? „
„No jo, na to jsem úplně zapomněl.“
„Budete dostávat 90 korun za hodinu, vyhovuje vám to?“
„Samozřejmě, děkuji vám, nashledanou.“ Podal jsem jim ruku a odešel, byl jsem tak rád.
Věděl jsem, že to nesmím pokazit. Běžel jsem zase do toho rozpadlého domečku. Tak nerad jsem tam teď býval. Byl jsem tak sám. I po tom, co mi Tom udělal, jsem na něj musel pořád myslet. Tak moc mi chyběl, nedá se popsat, jak moc. Měl jsem takovou chuť za ním jít a obejmout ho, ale vždyť on o to nestál. Sám jsem to slyšel.
Vstával jsem brzo ráno, abych se stihl připravit, ale musel jsem, až když bylo světlo, jinak bych neviděl ani na krok. U Larvingů jsem byl přesně v 9 hodin. Otevřel mi pan Larving.
„Dobrý den, já…“
„Ahoj, jsi tu přesně, to je dobře, doufám, že ti nebude vadit, když si budeme tykat, já jsem Max.“
„Dobře, Bill.“
„Jo, zapomněl jsem ti včera říct, ten kluk, co ti otevřel, je náš syn Michal. Jen aby ses nedivil, že je tu pořád. Když budeš něco potřebovat, tak se zeptej jeho. A nelekni se, když tam bude někdo cizí, hodně si sem vodí své kamarády. No, myslím, že jsem ti řekl asi tak všechno. Catrin už tu není, odchází ráno. Tak zatím ahoj. Catrin přijede v šest hodin a zaplatí ti. Tak ahoj.“
Jen jsem přikývl.
„Jo a Adrianka je nahoře v prvním pokoji, když tak řekni Michalovi, on tě tu provede.“
„Dobře.“
Nic více jsem nestačil říct, Max už byl pryč. Ani mi neřekli, jestli je to dítě holka nebo kluk. No když mi řekl, že je Adrianka nahoře v pokoji, tak mi samozřejmě došlo, že je to holčička.
Šel jsem nahoru do toho pokoje. Podíval jsem se na ni. Spala. Byla tak roztomilá. Nechtěl jsem ji probudit, tak jsem našel obývací pokoj, sedl jsem si na gauč a pustil si televizi.
Po chvíli jsem slyšel, jak někdo vešel do domu. Asi Michal. Slyšel jsem, že jde někdo s ním. Otevřely se dveře do obývacího pokoje.
„Tak pojď zatím sem…“ řekl Michala hlas.
„Dobře,“ odpověděl ten druhý.
Otočil jsem se. V tu chvíli ve mně úplně hrklo… Tom…
autor: Terý
betaread: Janule
ten Bill se Toma nezbavi x). Ale tak na jednu stranu to je urcite dobre, i kdyz to ted asi tak nevypada x).
Jsem zvedava co Tom rekne az tam Billa uvidi
Ááááách můj božeee 😀 to se mi tak líbí tahle povídka! XD co se bude asi dít…:3
takto ukoncit v najlepsom tsss xD Bill sa tusim Toma nezbavi xD rychlo rychlo dalej 🙂
Tak toto jsou zákony schválnosti xD