autor: Mykerina & Doris
(Tom)
Bill se nějak dlouho nevrací. Už se zvedám, když vyleze Max i s Billem. Max si drží krvácející nos. Rychle k němu dojdu.
„Co se stalo?“
„Ten malej parchant se pokusil utéct.“ Vysvětlí mi. Otočím se na Billa.
„Ne, to není pravda, Tome,“ brání se. Zkusil to znovu. Škubnu mu s vodítkem k sobě.
„Varoval jsem tě.“
„Tome, já… já nechtěl utéct. Opravdu.“ Nevěřím mu. Udělal už tolik problémů, že nemám důvod mu věřit. A tomu jeho divadélku už vůbec nevěřím. Ví dobře, že ho čeká trest, a tak se jen snaží zachránit si kůži.
„Myslíš si, že ze mě budeš dělat idiota?“ štěknu po něm a fackou ho srazím k zemi. Max stojí vedle a otírá si krev z nosu.
„Hele, Tome… měl by sis ho pořádně vychovat. Zaslouží si trest. Teď hned.“
„Ne… Tome… nechtěl jsem utéct. Prosím, věř mi.“ Nesouhlasně kroutí hlavou a strach se ho stále víc a víc zmocňuje.
„Nevěřím ti.“ Za vlasy mu zakloním hlavu a syčím mu těsně do tváře. Roztřese se. Všichni okolo to se zájmem pozorují. O to víc teď nesmím klesnout.
„Zajímá vás, jak se umí uspokojit moje děvka?“ houknu po přítomných a odměnou mi je jenom škodolibé ošklíbání a přikyvování. Billovy oči se roztáhnou strachem.
„Ne, Tome… to ne.“ Zoufale se chytá mých nohou. Ano je mi jasné, že se bude cítit nanejvýš poníženě. Nezajímá mě to. Přirazím ho k podlaze a chytnu pod krkem.
„Máš ještě tu drzost mi odmlouvat?“ stisknu jeho hrdlo a on jen zalapá po dechu. Stáhnu z něj oblečení a nechám ho nahého na podlaze. Všemožně se snaží zakrýt a pláče.
„Tak dělej. Všichni jsou zvědavý, jak si umíš strčit prsty o zadku.“ Založím ruce křížem. Jen nesouhlasně kroutí hlavou. Kleknu na zem k němu a násilně mu roztáhnu kolena od sebe. Stydí se.
„Neposloucháš… fajn. Odjedu bez tebe. Však on už mi tě Max vychová, jak se sluší a patří.“ Odstrčím jeho nahé tělo kus od sebe, pod nohy ostatních. Několik chtivých rukou se hned začne dotýkat. Vyjekne a volá mě zpátky.
(Bill)
Rozklepu se neskutečným strachem. Ne, Maxe ne. On mě chtěl. Já se jen bránil. Proč mi Tom nevěří, že jsem nechtěl utéct?
„Ne, Tome… já přísahám, nechtěl jsem utéct.“ Chci se vymanit ze spárů těch rukou. Nevšímá si mě. Ani se na mě nedívá. Zato Max se tváří vítězoslavně. Blíží se ke mně. Stáhne se mi žaludek.
„Neboj, Tome. Bude krotkej jako beránek, až s ním skončím.“ Ušklíbne se.
„Ne… vždyť… vždyť tam není ani okno. Nemohl bych utéct, ani kdybych chtěl.“ Vykřiknu zoufale a sotva pořádně vidím přes slzy.
„Tak moment.“ Otočí se Tom konečně na mě.
„Cože?“ dojde až ke mně a klekne si. Chytne mě za čelist.
„Zopakuj to.“
„Ne-není tam okno.“ Šeptnu. Tom mě chytne zezadu za krk a donutí mě vstát. Rukama si zakrývám klín, Tom mě táhne k toaletám.
Rozrazí dveře a strčí mě dovnitř. Rozhlídne se. Všude černý mramor a zrcadla, ale okno žádné. Otočí se na mě. Pak se koukne někam za mě. Pustí můj krk a stáhne si mikinu. Zabalí mě do ní. Nechápavě se na něj podívám. Zapne mi zip a prorazí cestu davem. Popadne mě za ruku, sehne se pro mé věci.
„Tome, no tak, trocha srandy,“ ozve se Max. Tom po něm šlehne pohledem. Pustí mě a jde k němu.
„Sranda? Sranda? Nejsem ty, abych na své děvky sváděl něco, co neudělaly! Odcházíme!“ sykne. Znovu chytne mou dlaň a táhne k autu. Strčí mě dovnitř. Brečím, pořád brečím. Tahle situace byla…
(Tom)
Udělal jsem chybu. Vím to. Měl bych se mu omluvit, ale nějak mi to nejde na jazyk. Neomlouval jsem se. Nikdy. Bill se krčí na sedadle a brečí. Natáhnu ruku, ale skrčí se ještě více. Povzdechnu si, věci hodím dozadu a nastartuju. Tohle se docela podělalo. Nebyli jsme tu ani tři hodiny. Max mě vytočil. Opravdu.
„Billy?“ použiju zdrobnělinu jeho jména. S neskrývaným strachem se na mě podívá.
„Řekni mi, co se tam stalo.“ Lehce jej pohladím po tváři a utřu slzy.
„Ne-nechci o tom mluvit… ne teď,“ šeptne.
„OK, doma mi to ale řekneš,“ svolím. Teď má nárok na klid. A fakt bych se mu měl omluvit.
„Bille, já…“ zaseknu se. Neřeknu to. Sakra, vzpamatuj se, Tome, tohle nejsi ty.
„Co?“
„Nic, ticho.“ Vyjeknu. Bill se schoulí do mikiny. Úplně se v ní ztrácí. Sluší mu. Je tak roztomilý a… ne, sakra, je to tvoje děvka. Tečka. Jen jsi mu ukřivdil. To je vše. Šlápnu na plyn a plnou rychlostí jedeme domů.
O 20 minut později.
Celou cestu bylo ticho. Bill jenom pofňukával a chvěl se. Prudce jsem zabrzdil a vystoupil. Chytnu Billa za zápěstí a vytáhnu ho ven. Bosý za mnou klopýtá po štěrku. Otevřou se dveře. Prosmýknu se dovnitř a Billa nechám stát v chodbě.
„Šéfe?“ ozve se Saki.
„Nechte ho na pokoji. Jen ať neopouští dům.“ Saki přikývne a Bill dál nehnutě stojí v chodbě. Žmoulá v prstech spodní lem mikiny a drobné slzy mu tiše stékají po tvářích. Vlasy mu spadají přes obličej. Musím se nějak uklidnit. Zapadnu k sobě do pracovny a se skleničkou whisky se usadím do křesla. Několikrát si promnu čelo. Jsem nějakej mimo. Ukřivdil jsem mu, ale to neznamená, že se o něj budu nějak zajímat. Stalo se. Ono to za čas utichne. Znaveně zakloním hlavu do opěrky křesla a vychutnávám si aspoň chvilku relaxu.
(Bill)
Nemám pořádně ani sílu nebo chuť se hýbat. Natož se převlíkat. Odšourám se do obýváku a zachumlaný do mikiny se usadím do rohu místnosti na koberec. Do křesla si vážně netroufám. Není tam moje místo. Vím to. Obličej schovám do kolen. Vlastně na jednu stranu Toma chápu, že mi nevěřil. Ale… ukřivdil mi a ani se neomluvil. I když nevím, zda by mi vůbec jen omluva stačila. Rozhodně by to ale bylo lepší než nic.
„Co? Zase jsi zlobil?“ Saki stojí mezi dveřmi a kouká na mě.
„Nech mě. Nic jsem neudělal.“ Fňuknu a odvrátím od něj zrak.
„Jo, jasně. To říká každá děvka.“ Ušklíbne se. Z toho slova děvka už se mi vážně dělá zle. Ale má pravdu. Jsem jen děvka.
„Jestli jsi ho vytočil, měl by sis ho jít udobřit. Má rád, když jsou jeho čubičky pokorný.“ Odlepí se od stěny a někam se vytratí. Předpokládám, že mě ale stejně pořád mají v merku. Nesmím opustit dům. Nikam nejdu. Nemusím si ho udobřovat. Nic jsem neprovedl. Myslím, že by mohl být ještě rád. Nenechal jsem se ojet od Maxe. Nenechal bych se od nikoho. Jen od něj. Ne zrovna s nadšením, ale budiž. Od nikoho jiného jen tak. Opřu se hlavou o stěnu. Jak dlouho budu takhle ještě trpět? Nejradši bych se zabil, ale to by mi on nedovolil. Hlídá mě. Pomalu zavřu oči.
„Bille, stávej,“ ozve se nade mnou, pomalu otevřu oči.
„Tome?“ vyjeknu, když mě chytne za zápěstí a prudce postaví. Zase je zpátky ten krutý Tom.
autor: Mykerina & Doris
betaread: Janule
a já už jsem myslela že Toman se sklidní… nebude zase zlýý že nee?! x((..
Bože, miluju tu povídku! Ale bojím se co bude ted Tom vyvádět :/ Chudák Bill.. doufám, že brzy bude další 🙂
Teda, na tom jejich csndrbálu, mafiánským serazu bo co to bylo to bylo fakt drsný. Jsem pravidelnej čtenář a musím znovu napsat že tu povídku miluju. Jen ten Tom by mohl trochu zklidnit hormony ale možná, že protože je tak fest krutopřísnej tak mě ta povídka láká a netrpělivě vyčkávám další díl 🙂
No vypadá to, že v Tomovi ožívá pomalu člověk. Myslím, že tohle jsou první náznaky toho, že na něj nakonec bude hodný. Jen doufám, že teď na něj nebude zase protivný, protože on skutečně nic neudělal. No uvidím, chci další díl
beztak se v te pracovne opil a ten bude zly:(
mám hrozně ráda na týhle povídce, že člověk nikdy neví, co bude dál :))moc hezky napsaný, jako vždy
no tak ještě že mu nakonec uvěřil už jsem pomalu začínala sklápět obrazovku 😀 su měkota..už aby tam byl nějakej zřetelnější náznak Tomových pochybností, toho špatnýho by mohlo pomalu ubývat no jinak samozřejmě super!!(jediná rozepsaná povídka co čtu, mám radši ty dokončený moje netrpělivost je hodně malá) těším se na další :))
edit: trpělivost :DD
Ooooo miláček můj.. ♥ (Teď myslím oba dva) To byla taak sladký..(já vim, moc extra zrovna ne, ale v týhle povídce to rozhodně sladký bylo) Jsem z toho nadšená a bláznim po dalším dílu..hrozně! Vážně krásná povídka a to jakože násilí mezi twins fakt nemusim, ale tohle mě doslova sráží na kolena..♥ Prostě skvělý a vážně bych chtěla, aby to autorka věděla..aby věděla jak moc mě touhle povídkou nadchla.. 🙂
to je sice hezký, že mu Tom uvěřil, ale to nic nemění na tom, že to je svině, která si zaslouží ztrestat jak sviň.
No tak uhájil se, ale za jakou cenu. Jedna malá milá omluva by se šikla 🙂
at je na něj příště aspon trochu milej…:) úžasnej díl