autor: Doris & Ivetka
„Ne… ne. Teď rozhodně ne.“ Zakroutil Bill rozhodně hlavou. Chytil se Toma pevně kolem krku a nohy mu omotal kolem pasu. Nehodlal se ho pouštět. Bože, vidět ho mrtvého, bylo to nejhorší, co kdy viděl. I když byl Tom jako kráva. Držel se ho jako klíště a tváře mu zasypával polibky.
„Už nikdy ti neřeknu nic tak hnusného, jako jsem ti řekl. Slibuju.“ Vydechl mu do ucha a vtiskl mu polibek i tam. Tom se zachvěl. Po zádech mu přejel mráz od Billova dechu. Jen si nebyl úplně jistý, jestli ho to jen zalechtalo, nebo mu to bylo i příjemné.
„Už na to nemysli jo. Myslím, že jsme se oba poučili. Nerad to říkám, ale tenhle tvůj idiotskej nápad s reinkarnací asi fakt funguje.“ Zasmál se Tom a líbnul Billa na čelo. Ať už se mu to líbilo nebo ne, musel přiznat, že se mýlil. Za prvé, celý ten nesmysl opravdu fungoval, a za druhé, pokaždé tak oba objevili něco, co jako lidé zanedbávali, nebo tomu nepřikládali důležitý význam. Až teď se ukazovalo, jak šeredně se oba mýlili. Co ale mělo být to klíčové, co jim mělo dojít? Co tedy vlastně měli naučit?
„Už nikdy ti neřeknu nic tak hnusného, jako jsem ti řekl. Slibuju.“ Vydechl mu do ucha a vtiskl mu polibek i tam. Tom se zachvěl. Po zádech mu přejel mráz od Billova dechu. Jen si nebyl úplně jistý, jestli ho to jen zalechtalo, nebo mu to bylo i příjemné.
„Už na to nemysli jo. Myslím, že jsme se oba poučili. Nerad to říkám, ale tenhle tvůj idiotskej nápad s reinkarnací asi fakt funguje.“ Zasmál se Tom a líbnul Billa na čelo. Ať už se mu to líbilo nebo ne, musel přiznat, že se mýlil. Za prvé, celý ten nesmysl opravdu fungoval, a za druhé, pokaždé tak oba objevili něco, co jako lidé zanedbávali, nebo tomu nepřikládali důležitý význam. Až teď se ukazovalo, jak šeredně se oba mýlili. Co ale mělo být to klíčové, co jim mělo dojít? Co tedy vlastně měli naučit?
„Doufám, že už tam není žádný tak nudný zvíře jako kráva,“ zahihňal se Bill. Byl rozhodnutý pokračovat až do konce, jen teď si chtěl užít brášku tak, jak si ho už dlouho neužíval.
„Taky doufám, už si ani nepamatuju, co jsem tam napsal, krom tý krávy… za kterou se omlouvám…“ zasmál se Tom. „Raději si vyměníme role, mám pocit, že kdybych si na tebe lehnul úplně, tak tě promáčknu…“ zasmál se Tom, svalil se vedle bratra a jeho si přetáhl na sebe. Položil si ho na sebe a objal ho v podpaží.
Bill se na Toma uvolněně položil a začal mu polibky zasypávat klíční kosti a malou propadlinku mezi nimi.
Tom jen zavřel oči a tiše oddechl. Všude po těle mu naběhla husí kůže. Přitáhl si bratra k sobě a párkrát ho políbil do vlasů. „Odpočívej, Billy…“ šeptnul roztřeseně a položil si na sebe bokem i bratrovu hlavu.
Bill se na Toma uvolněně položil a začal mu polibky zasypávat klíční kosti a malou propadlinku mezi nimi.
Tom jen zavřel oči a tiše oddechl. Všude po těle mu naběhla husí kůže. Přitáhl si bratra k sobě a párkrát ho políbil do vlasů. „Odpočívej, Billy…“ šeptnul roztřeseně a položil si na sebe bokem i bratrovu hlavu.
Bill si najednou připadal jako kocour. Vrněl blahem a tvář otíral o Tomův hrudník. Takhle se mu odpočívalo nejlíp. U něj. Když cítil jeho teplo, blízkost a tím pádem bezpečí. Tom se usmíval a hladil Billa ve vlasech. Jeho tělo pod Billem doslova jihlo. Stalo se to až teď, nebo už tyhle pocity měl dávno a jenom je nevnímal? Bill zvedl hlavu a dlouze se díval Tomovi do tváře. Jeho pohled byl čímsi zvláštní. Tom pohladil jeho lícní kosti.
„Měl jsem tam napsat orla. To by ti slušelo. Naprosto živě to vidím. Jak by ti vítr čechral peří, tak jako ti vždycky čechrá vlasy.“ Usmál se Tom. Bill na to nic neřekl. Jen se sklonil a dlouze Toma políbil do koutku úst. A znovu a znovu, až to přešlo v laskání. Svými rty laskal ty Tomovy a vybízel je ke spolupráci. Snad ani pořádně nevnímal, co dělá. Prostě to potřeboval udělat. Políbit ho. Tom přivřel oči a jeho rty se pomalu pohnuly proti Billovým. Billovi zaplesalo srdce. Zatahal Toma za piercing a spokojeně zafuněl. Tak moc ho lákalo zapojit jazyk. Ochutnat Tomova ústa, ale svazoval ho strach z bratrovy reakce. Tom to ale vyřešil za něj. Byl to on, co špičkou jazyka olízl Billovy rty, a tím mu dal jasně najevo, co by rád.
Bill se na chvilku od Tomových rtů oddálil a roztřeseně vydechl. Musel vstřebat ten dokonalý pocit, který se mu linul od podbřišku nahoru, všechno ho tak příjemně lechtalo, byla mu najednou zima a najednou příšerné horko. Zatřásl se a pootevřel oči.
Tomův výraz byl nepopsatelný. Mezi obočím se mu rýsovala malá vráska, přivřenýma očima ho tiše sledoval a rty dychtivě pootvíral. Bill se k bratrovi opět pomalu sklonil a jedním krátkým líbnutím mu odpověděl… Chtěl to stejně tak moc jako on.
Tomův výraz byl nepopsatelný. Mezi obočím se mu rýsovala malá vráska, přivřenýma očima ho tiše sledoval a rty dychtivě pootvíral. Bill se k bratrovi opět pomalu sklonil a jedním krátkým líbnutím mu odpověděl… Chtěl to stejně tak moc jako on.
Tom si položil dlaně na Billovy lopatky a jemným zatlačením si na sebe bratra položil úplně. Prsty si zapletl do jeho dlouhých vlasů a opatrně ho políbil. Vmísil do hry trošku i jazyk. Bill ztěžka oddechl a lokty si zapřel vedle hlavy Toma.
„No tak, bráško… líbej mě,“ šeptnul Tom, když se Bill znovu trošku oddálil a dlaněmi mu sjel na tváře. Bill byl oproti němu tak moc drobný. Přitáhl si bratra k sobě a vášnivě ho políbil.
„No tak, bráško… líbej mě,“ šeptnul Tom, když se Bill znovu trošku oddálil a dlaněmi mu sjel na tváře. Bill byl oproti němu tak moc drobný. Přitáhl si bratra k sobě a vášnivě ho políbil.
Bill si to nechal líbit… Hlasitě oddechl a stiskl Tomovi pár copánků. Vpil se do jeho rtů stejně hluboko, jako to dělal Tom. Byli dvojčata, ale přesto měli oba pocit něčeho nepoznaného, něčeho nového, co se probudilo. Něčeho hezkého…
Tom se nepatrně prohnul v zádech, potřeboval se trošku nadechnout. Bill ho líbal tak hluboce, že na dýchání úplně zapomněl. Hrál si s piercingem, který zdobil bratrův jazyk, vždycky mu za tyhle „hračky“ nadával, ale teď si s nimi rád sám hrál…
Bill měl pocit, že už nikdy nepřestane. Že by snad z Toma vysál i život. Pronikal svým hádětem hluboko do jeho úst a mapoval každičké místo, které mu Tom tak ochotně nabízel. Zakňučel. Nevěděl proč, ale chtělo se mu až plakat. Tak dokonalý pocit ještě nezažil. Nikdy necítil nic takového jako právě teď, když ho líbal vlastní bratr. Bylo to tak vymknuté morálce, a přitom tak opojné. Roztřeseně se odtáhl, když ho z nedostatku kyslíku rozbolela hlava. Zmateně těkal očima po tváři staršího z dvojčat.
„Co… co to bylo?“ Vydechl a prstama si přejel přes pootevřené rty. Měl pocit, že v ústech bude Tomovu chuť cítit ještě hodně dlouho. Tom byl stejně zmatený, ale ať už to bylo cokoliv, byl si jistý, že to bude chtít cítit znovu a znovu.
„Já nevím… ale bylo to dokonalý. Nikdy jsem nedostal tak dokonalý polibek.“ Pousmál se a pohladil Billa po tváři. Připadal mu tak neskutečně rozkošný, když mu z očí čišela nervozita, a zároveň jihnul pod každým Tomovým dotykem. Tom si byl jistý, že by pro něj vyvraždil celý svět. Teď už to věděl. Už to nebyly jen fráze nebo dohady. Byl si tím jistý.
„Já nevím… ale bylo to dokonalý. Nikdy jsem nedostal tak dokonalý polibek.“ Pousmál se a pohladil Billa po tváři. Připadal mu tak neskutečně rozkošný, když mu z očí čišela nervozita, a zároveň jihnul pod každým Tomovým dotykem. Tom si byl jistý, že by pro něj vyvraždil celý svět. Teď už to věděl. Už to nebyly jen fráze nebo dohady. Byl si tím jistý.
„Pojď… pojď losovat.“ Zvedl se Bill. Byl tak strašně nervózní. Potřeboval se začít věnovat jiné situaci než téhle. Přesto si byl jistý, že přijde čas, kdy Toma políbí znovu. Neodolá tomu.
Tom s malým přikývnutím vstal z postele a upravil si tepláky a triko. Připadalo mu, že udělal něco špatně… že něco pokazil, proč se z něj Bill tak rychle zvedl?
S těžkým oddechnutím Billa následoval až do kuchyně, kde byla mísa s ještě několika papírky.
S těžkým oddechnutím Billa následoval až do kuchyně, kde byla mísa s ještě několika papírky.
„Teď losuješ ty, Tome…“ podotknul Bill a sedl si na barovou židličku proti Tomovi.
„A jseš si vážně jistý, že chceš pokračovat?“ vydechl Tom tiše.
„Ano… Dotáhneme tohle do konce, ano?“ Bill zvedl pohled ke svému bratrovi.
„Dobře,“ kývl Tom a následně zvedl ruku a zašmátral v míse. Pomalu papírek rozbalil… „Kůň…“ oddechnul.
„Kůň… na to jsem se těšil… tak nádherné zvíře… elegantní… ah, na to se těším…“ usmál se Bill a radostně zatleskal.
„Jo… to já taky…“ kývl Tom, pomalu se zvedl a namířil si to přímo do ledničky. Tráva ho minulý den moc nenakrmila. Bill se postavil za Toma a sáhnul si pro ovocný jogurt, vzal si k němu suchý rohlík a sedl si zpátky na své místo. „Nechápu, jak to můžeš jíst. Ještě ke všemu ráno. Vždyť se vůbec nenajíš…“ zamručel Tom a vyndal si z ledničky snad všechno.
„A já nechápu, kam ty tohle všechno dáváš. Pořád tak žereš a jsi pomalu stejně hubený jako já… Určitě jsi to všechno spálil při souložení…“ zasmál se Bill.
„Nezačínej zase, Bille. Myslel jsem, že se nechceš hádat, tak o tomhle prosím tě už nebudeme mluvit. Řekl jsem snad jasně, že se omlouvám a že to napravím, hm? Tak taky naprav svoje rýpavé chování…“ odsekl Tom. Byl zmatený z toho, co se stalo včera v roli krávy, dnes ráno v posteli, a ještě zmatenější byl z téhle Billovy reakce. Vzal si jídlo a kráčel do svého pokoje.
„No jo, Tome… Nemyslel jsem to zle… promiň… takže večer u mě v pokoji?“ houknul ještě Bill.
„Jo… budu tam…“ kývnul Tom a odešel si k sobě odpočinout.
„A jseš si vážně jistý, že chceš pokračovat?“ vydechl Tom tiše.
„Ano… Dotáhneme tohle do konce, ano?“ Bill zvedl pohled ke svému bratrovi.
„Dobře,“ kývl Tom a následně zvedl ruku a zašmátral v míse. Pomalu papírek rozbalil… „Kůň…“ oddechnul.
„Kůň… na to jsem se těšil… tak nádherné zvíře… elegantní… ah, na to se těším…“ usmál se Bill a radostně zatleskal.
„Jo… to já taky…“ kývl Tom, pomalu se zvedl a namířil si to přímo do ledničky. Tráva ho minulý den moc nenakrmila. Bill se postavil za Toma a sáhnul si pro ovocný jogurt, vzal si k němu suchý rohlík a sedl si zpátky na své místo. „Nechápu, jak to můžeš jíst. Ještě ke všemu ráno. Vždyť se vůbec nenajíš…“ zamručel Tom a vyndal si z ledničky snad všechno.
„A já nechápu, kam ty tohle všechno dáváš. Pořád tak žereš a jsi pomalu stejně hubený jako já… Určitě jsi to všechno spálil při souložení…“ zasmál se Bill.
„Nezačínej zase, Bille. Myslel jsem, že se nechceš hádat, tak o tomhle prosím tě už nebudeme mluvit. Řekl jsem snad jasně, že se omlouvám a že to napravím, hm? Tak taky naprav svoje rýpavé chování…“ odsekl Tom. Byl zmatený z toho, co se stalo včera v roli krávy, dnes ráno v posteli, a ještě zmatenější byl z téhle Billovy reakce. Vzal si jídlo a kráčel do svého pokoje.
„No jo, Tome… Nemyslel jsem to zle… promiň… takže večer u mě v pokoji?“ houknul ještě Bill.
„Jo… budu tam…“ kývnul Tom a odešel si k sobě odpočinout.
Bill seděl u sebe na posteli a zkoumal svoje prsty na nohou. Za celý den s Tomem spolu moc nemluvili. Jako by se jeden druhému záměrně vyhýbal. Ne proto, že by se hádali nebo se nechtěli vidět, ale oba byli zmatení. To, co se ráno stalo, bylo tak nezvyklé, že to v obou zanechalo cosi, co stálo za to o tom mluvit, ale ani jeden k tomu neměl odvahu. Bill tak trochu doufal, že když budou koně, třeba se k tomu nějak vyjádří. Jeden nebo druhý. Když byli zvířata, mluvili spolu víc a o důležitých věcech. Tohle se vyřešit muselo.
„Tak můžem teda, Bille? Posloucháš mě?“ Tom už hodnou chvíli měl hlavu mezi dveřmi a mluvil na Billa. Ten ho ale vůbec nevnímal. Až teď.
„Oh, jo jo… pojď.“ Poklepal na místo vedle sebe jako předchozí večer a dal Tomovi do rukou hrníček.
„Takže ráno ve stáji.“ Zasmál se Tom a jako již tradičně všechno vypil. Počkal, až i Bill vyprázdní svůj hrnek a stáhl ho na sebe. Tak jako ráno. Bill se usmál. Stulil se mu v náručí a než usnul, ho dlouze políbil.
„Takže ráno ve stáji.“ Zasmál se Tom a jako již tradičně všechno vypil. Počkal, až i Bill vyprázdní svůj hrnek a stáhl ho na sebe. Tak jako ráno. Bill se usmál. Stulil se mu v náručí a než usnul, ho dlouze políbil.
O_O
„Ježiši ježiši ježiši.“ Probudilo Toma bratrovo hysterčení. Otevřel oči a zvedl se. Celý pravý bok měl od sena. Bože byl tak vysoký.
„Co ti je?“ kouknul do vedlejšího boxu kde jeho bratr v těle vraníka zběsile pohazoval hlavou a hrabal kopytem.
„Běžela tady myš. Viděl jsem jí. Zadupal bych jí, svini, ale vlezla mi někam do sena.“ Prskal Bill. Tom si jen odfrknul a pohodil ocasem.
„Je to jenom myš. Nic ti neudělá. A když takhle vyvádíš, tak vypadáš jak magor. Chovej se jako kůň. Když už jsi vyfasoval tak dokonalej vzhled.“
„Co ti je?“ kouknul do vedlejšího boxu kde jeho bratr v těle vraníka zběsile pohazoval hlavou a hrabal kopytem.
„Běžela tady myš. Viděl jsem jí. Zadupal bych jí, svini, ale vlezla mi někam do sena.“ Prskal Bill. Tom si jen odfrknul a pohodil ocasem.
„Je to jenom myš. Nic ti neudělá. A když takhle vyvádíš, tak vypadáš jak magor. Chovej se jako kůň. Když už jsi vyfasoval tak dokonalej vzhled.“
„Jenže myš! Pane bože! Jsou tu všude pavučiny!“ vyjekl Bill a zadníma nohama vykopl do stěny oddělující jeho box s Tomovým.
Tom se prudce zvedl a podíval se na bratra. „Páni… vypadáš skvěle…“ usmál se.
„Jo… ty taky, to nic nemění na tom, že chci sakra ven!“ začal se v boxu nervózně točit, nozdry se mu prokrvovaly, těžce oddechoval, kýval hlavou ze strany na stranu, oči měl vykulené.
Tom jen sklopil krk k zemi. „Páni, to je hustý, jsem tak velký a poprvý v životě se bradou dotknu nohou… ha!“ zajásal Tom.
„Tome, ty jsi idiot, to není možný. Kde je sakra ta blbá myš?“ sklonil hlavu stejně jako Tom.
Tom se prudce zvedl a podíval se na bratra. „Páni… vypadáš skvěle…“ usmál se.
„Jo… ty taky, to nic nemění na tom, že chci sakra ven!“ začal se v boxu nervózně točit, nozdry se mu prokrvovaly, těžce oddechoval, kýval hlavou ze strany na stranu, oči měl vykulené.
Tom jen sklopil krk k zemi. „Páni, to je hustý, jsem tak velký a poprvý v životě se bradou dotknu nohou… ha!“ zajásal Tom.
„Tome, ty jsi idiot, to není možný. Kde je sakra ta blbá myš?“ sklonil hlavu stejně jako Tom.
„Co se to tu děje, hm? Jsi dneska nějaký nervózní…“ oba zvedli hlavu, když ve stáji uslyšeli hlas nějaké mladé dívky. K Billovi do boxu přišla mladá brunetka, hned mu dala čerstvé jablko a pohladila po krku. Tomův box otevřela asi stejně stará blondýnka, která mu podala taky jablko.
„Půjdeme se projet ven do lesa, abyste se před závody trošku uklidnili… ano? Dneska máte velký den, jsou ty dostihy…“ usmála se na Toma slečna.
„Bille? Hlavně nevyváděj a chovej se klidně, přece nechceš nikomu ublížit…“ vydechl Tom.
„Snažím se, Tome, ale pořád tu slyším to šustění od té blbé myši! Proč nemůže být u tebe, když se jich nebojíš?!“ Bill nervózně přešlápnul, když ho slečna začala čistit.
„Ježiši, je to malá myš, jsi zvíře stejně jako ona, tak se uklidni. Má z tebe větší strach než ty z ní…“ řekl trošku rozčíleně Tom, bratr ho taky svým chováním znervózňoval. Držel jako přikovaný, když mladá slečna přejížděla jeho tělo hřbílkem, tak příjemně to lechtalo…
„Kdo je teď holka, já, nebo ty, Bille?“ vydechl Tom.
„Já, jak jinak, střídá se všechno! Dneska zase umřu já…“ kníknul Bill, který stále neuhýbal pohledem ze země.
„Půjdeme se projet ven do lesa, abyste se před závody trošku uklidnili… ano? Dneska máte velký den, jsou ty dostihy…“ usmála se na Toma slečna.
„Bille? Hlavně nevyváděj a chovej se klidně, přece nechceš nikomu ublížit…“ vydechl Tom.
„Snažím se, Tome, ale pořád tu slyším to šustění od té blbé myši! Proč nemůže být u tebe, když se jich nebojíš?!“ Bill nervózně přešlápnul, když ho slečna začala čistit.
„Ježiši, je to malá myš, jsi zvíře stejně jako ona, tak se uklidni. Má z tebe větší strach než ty z ní…“ řekl trošku rozčíleně Tom, bratr ho taky svým chováním znervózňoval. Držel jako přikovaný, když mladá slečna přejížděla jeho tělo hřbílkem, tak příjemně to lechtalo…
„Kdo je teď holka, já, nebo ty, Bille?“ vydechl Tom.
„Já, jak jinak, střídá se všechno! Dneska zase umřu já…“ kníknul Bill, který stále neuhýbal pohledem ze země.
O_o
„To jí mám jako nechat si na mě sednout? Nejsem atrakce!“ Bill se začal točit do kolečka, jako v boxu a hlavou začal nekontrolovatelně škubat, aby mladé slečně, jejíž jméno se stále nedozvěděl, vytrhnul otěže z rukou.
„Bille, do hajzlu! Jsi teď kůň! Sám sis to tam napsal, tak si to teď vyžer!“ Tom nervózně přešlápnul. Na jeho hřbetě už blondýnka dávno seděla, Tom se choval klidně, nevadilo mu to.
„Oh ježiši… dobřeee, dobře… budu za debila…“ kníknul Bill a zastavil se. Nechal mladou slečnu, aby si na něj vysedla.
„Dneska to bude asi něco, jsou oba nervózní… budeme muset opatrně…“ řekla brunetka.
„Bille… prosím tě… užívej si to, jaký jsi teď zvíře… ano? Jen si to užívej, ta holka ti nic nedělá…“ vydechl Tom, a když od blondýnky dostal jemnou pobídku, automaticky vykročil.
„Bille, do hajzlu! Jsi teď kůň! Sám sis to tam napsal, tak si to teď vyžer!“ Tom nervózně přešlápnul. Na jeho hřbetě už blondýnka dávno seděla, Tom se choval klidně, nevadilo mu to.
„Oh ježiši… dobřeee, dobře… budu za debila…“ kníknul Bill a zastavil se. Nechal mladou slečnu, aby si na něj vysedla.
„Dneska to bude asi něco, jsou oba nervózní… budeme muset opatrně…“ řekla brunetka.
„Bille… prosím tě… užívej si to, jaký jsi teď zvíře… ano? Jen si to užívej, ta holka ti nic nedělá…“ vydechl Tom, a když od blondýnky dostal jemnou pobídku, automaticky vykročil.
Bill by nejraději neustále remcal. Ale nechtěl riskovat nějaké poznámky od Toma a nedej bože ještě i od tý holky. Vydal se proto poslušně dle pokynů vedle Toma. Pohazoval ocasem. Připadal si najednou veledůležitě a vznešeně, tak nechápal, proč na něm má sedět nějaká holka. A dokonale ho prudilo jednání té druhé, která se k Tomovi chovala nanejvýš láskyplně.
„Ta koza má štěstí, že nejsem člověk. Vyškubal bych jí vlasy.“ Zaremcal. Tom po něm hodil pohledem. Hovoru těch dvou si nevšímal.
„Jaká koza?“ Rozhlédl se kolem, zda někde zahlédne rohatého tvora na pastvě, ale nic tu nebylo.
„Ty idiote, myslím tu kozu, co na tobě sedí.“ Upřesnil důrazně a pohodil hlavou. Tom se musel pro sebe usmát. Žárlení jeho bratra mu lichotilo. Líbilo se mu.
„Hele… co to vůbec říkali o závodech? Jaký závody? Já nejsem sportovní typ.“ Došlo najednou Billovi. Jediné, co kdy trénoval, byly jeho hlasivky a sportovně se věnoval maximálně procházkám se svými psy.
„No, myslím, že v boxu asi koně nezávodí, nemyslíš? Važ si toho. Jsi dostihový kůň. Dneska je tvůj velký den.“ Usmál se Tom. Jeho bráška byl prostě rozkošný za každé situace.
„Ta koza má štěstí, že nejsem člověk. Vyškubal bych jí vlasy.“ Zaremcal. Tom po něm hodil pohledem. Hovoru těch dvou si nevšímal.
„Jaká koza?“ Rozhlédl se kolem, zda někde zahlédne rohatého tvora na pastvě, ale nic tu nebylo.
„Ty idiote, myslím tu kozu, co na tobě sedí.“ Upřesnil důrazně a pohodil hlavou. Tom se musel pro sebe usmát. Žárlení jeho bratra mu lichotilo. Líbilo se mu.
„Hele… co to vůbec říkali o závodech? Jaký závody? Já nejsem sportovní typ.“ Došlo najednou Billovi. Jediné, co kdy trénoval, byly jeho hlasivky a sportovně se věnoval maximálně procházkám se svými psy.
„No, myslím, že v boxu asi koně nezávodí, nemyslíš? Važ si toho. Jsi dostihový kůň. Dneska je tvůj velký den.“ Usmál se Tom. Jeho bráška byl prostě rozkošný za každé situace.
„Oba jsme dostihoví koně…“ zafuněl Bill, a když před sebou viděl volné pole, sám si naklusal.
Tom ho jen klidně sledoval… „Chceš si zazávodit, Bille?“ zasmál se
„Prosím tě… stejně bys mě nedohnal…“ zasmál se mu Bill… „aaau… vidíš, co mi ta koza, co sedí na mně, dělá?“ natočil Bill hlavu na stranu, na kterou mu slečna na jeho hřbetě táhla otěže a začal pomalu klusat dokolečka.
Tom ho jen klidně sledoval… „Chceš si zazávodit, Bille?“ zasmál se
„Prosím tě… stejně bys mě nedohnal…“ zasmál se mu Bill… „aaau… vidíš, co mi ta koza, co sedí na mně, dělá?“ natočil Bill hlavu na stranu, na kterou mu slečna na jeho hřbetě táhla otěže a začal pomalu klusat dokolečka.
„Myslím, že začínám chápat smysl ježdění na koních. Buď prostě klidný a vnímej jejich pobídky a podle nic se řiď… chováš se jako mameluk…“ Tom zvedl hlavu nahoru, aby vypadal namyšleně, a dál klidně pokračoval v cestě.
„Já se s tebou nebudu prát, ty hajzle jeden! Jestli si myslíš, že z tebe slezu jako minule, tak to jsi na omylu, koukej se sebou něco dělat, Bille!“ vykřikla po chvíli praní se s koněm mladá brunetka a praštila Billa bičem po stehně.
„Aaaaau! Viděl jsi to? Ona mě normálně mlátí!“ vyprskl Bill, a hned na to začal vykopávat zadníma nohama, aby ze sebe toho tvora sedícího na jeho zádech shodil dolů.
„Mám si na něj sednout já, Eriko?“ ozvala se klidná blondýnka sedící na hřbetě Toma.
„Myslíš, že to pomůže?“
„Nevím… minule to pomohlo, když jsem ho zkopala, chodil normálně…“ pokrčila rameny.
„Ještě to s ním zkusím. Nevím, co to s ním je… nic mu nedělám!“ usykla brunetka.
„Já se s tebou nebudu prát, ty hajzle jeden! Jestli si myslíš, že z tebe slezu jako minule, tak to jsi na omylu, koukej se sebou něco dělat, Bille!“ vykřikla po chvíli praní se s koněm mladá brunetka a praštila Billa bičem po stehně.
„Aaaaau! Viděl jsi to? Ona mě normálně mlátí!“ vyprskl Bill, a hned na to začal vykopávat zadníma nohama, aby ze sebe toho tvora sedícího na jeho zádech shodil dolů.
„Mám si na něj sednout já, Eriko?“ ozvala se klidná blondýnka sedící na hřbetě Toma.
„Myslíš, že to pomůže?“
„Nevím… minule to pomohlo, když jsem ho zkopala, chodil normálně…“ pokrčila rameny.
„Ještě to s ním zkusím. Nevím, co to s ním je… nic mu nedělám!“ usykla brunetka.
„Bille! Neser mě! Nebo tam na tebe vlítnu!“ natočil hlavu Tom a na svého bratra se výhružně podíval.
„Všichni jste se proti mně spikli…“
„Nikdo se proti tobě nespiknul! Prostě jsi kůň… pojď vedle mě klidně, budeme si povídat, co říkáš?“ nabídl klidně Tom svému bratrovi.
„Tak dobře…“ kývnul a pomalu se rozešel vedle svého bratra.
„No konečně,“ zaklela brunetka.
„Všichni jste se proti mně spikli…“
„Nikdo se proti tobě nespiknul! Prostě jsi kůň… pojď vedle mě klidně, budeme si povídat, co říkáš?“ nabídl klidně Tom svému bratrovi.
„Tak dobře…“ kývnul a pomalu se rozešel vedle svého bratra.
„No konečně,“ zaklela brunetka.
O_o
„Můžeme naklusat vy dva?“ ozval se po několika minutách hlas blondýnky, vyrušila tak Billa a Toma z vážného rozhovoru.
Oba na pobídky zareagovali klidně a pomalu se rozklusali.
„Nedělá mi problém o tom mluvit… ale chci o tom mluvit klidně… Vím, že jsem chyboval, ale už to dělat nebudu, budu sexuálně abstinovat, kvůli tobě, ano? Budu se ti více věnovat…“ pokračoval Tom v rozhovoru.
„Já ti to nechci vyčítat, každý děláme chyby, i já jsem jich plno udělal. Takže… to budeme řešit klidně… ale myslím, že není co řešit, když jsme udělali kompromis… ty přestaneš spát s holkama a já taky změním svoje chování, okey?“
„Okey,“ kývnul Tom a podíval se na cestu před sebe…
Oba na pobídky zareagovali klidně a pomalu se rozklusali.
„Nedělá mi problém o tom mluvit… ale chci o tom mluvit klidně… Vím, že jsem chyboval, ale už to dělat nebudu, budu sexuálně abstinovat, kvůli tobě, ano? Budu se ti více věnovat…“ pokračoval Tom v rozhovoru.
„Já ti to nechci vyčítat, každý děláme chyby, i já jsem jich plno udělal. Takže… to budeme řešit klidně… ale myslím, že není co řešit, když jsme udělali kompromis… ty přestaneš spát s holkama a já taky změním svoje chování, okey?“
„Okey,“ kývnul Tom a podíval se na cestu před sebe…
O_o
Když koně přijeli z asi dvouhodinové vyjížďky, mladé slečny je pustily do travnatého výběhu si odpočinout. Oba koně doběhli doprostřed a sklonili hlavy, aby se mohli klidně napást. Tom přistoupil k Billovi a čumákem něžně dloubnul do toho jeho. Bill na chvíli pozvedl hlavu a Tomovi to oplatil.
Tom sklopil uši dozadu a spokojeně zavřel oči. „To, co se stalo ráno… doufám, že ses nějak neurazil nebo tak…“ vydechl tiše Tom.
„Ne, neurazil. Bál jsem se, že ti to bude vadit. Nemohl jsem se udržet, omlouvám se…“
„Neomlouvej se, líbilo se mi to. Je to zvláštní a hodně zvrácený, ale bylo to moc hezký…“ usmál se Tom.
„Jsi nádherný kůň, Tommy…“ oddechnul Bill klidně a opřel si hlavu k Tomovu krku. Tom udělal totéž…
„I ty, Bille… koupíme si koně? Jsou to nádherná zvířata…“ usmál se Tom
„Ne, nekoupíme, jestli bychom měli koně povahou podobné mě… tak to bych nezvládnul,“ zasmál se Bill, zavřel oči a užíval si hřejivého pocitu od sluníčka.
Tom sklopil uši dozadu a spokojeně zavřel oči. „To, co se stalo ráno… doufám, že ses nějak neurazil nebo tak…“ vydechl tiše Tom.
„Ne, neurazil. Bál jsem se, že ti to bude vadit. Nemohl jsem se udržet, omlouvám se…“
„Neomlouvej se, líbilo se mi to. Je to zvláštní a hodně zvrácený, ale bylo to moc hezký…“ usmál se Tom.
„Jsi nádherný kůň, Tommy…“ oddechnul Bill klidně a opřel si hlavu k Tomovu krku. Tom udělal totéž…
„I ty, Bille… koupíme si koně? Jsou to nádherná zvířata…“ usmál se Tom
„Ne, nekoupíme, jestli bychom měli koně povahou podobné mě… tak to bych nezvládnul,“ zasmál se Bill, zavřel oči a užíval si hřejivého pocitu od sluníčka.
Tom hlavou něžně přejížděl po Billově krku. Byl prosté krásný. Líbil se mu. Vlastně musel uznat, že se mu líbil i jako člověk. Byl to prostě Bill. Něco nadpřirozeného s příšernou povahou, která se mu ale svým způsobem taky líbila. Jeho nynější zvířecí podoba ho dokonale vystihovala.
„Proč vlastně jsi mě nechal tě líbat?“ Zamručel spokojeně Bill. Měl potřebu o tom prostě mluvit. Důkladně. Rozebrat to do detailu.
„Protože se mi to líbilo. Byl to nejlepší polibek, jakej jsem kdy dostal. Raději se neptám, kde ses to naučil, ale líbáš božsky.“ Usmál se Tom a nechal Billovu hlavu vklouznout pod svůj krk. Cítil tak podobný pocit jako ráno. Příjemně hřejivý, co ho lechtal v oblasti žaludku. Asi vůbec nezáleželo na tom, jakou podobu Bill má. Hlavně, že to byl Bill. Bill měl pocit naprostého bezpečí a obrovského zájmu ze strany svého bratra.
„Nikdy jsem nepolíbil nikoho jak tebe… totiž… nikdy jsem u toho necítil to co s tebou.“ Zavrněl.
„Proč vlastně jsi mě nechal tě líbat?“ Zamručel spokojeně Bill. Měl potřebu o tom prostě mluvit. Důkladně. Rozebrat to do detailu.
„Protože se mi to líbilo. Byl to nejlepší polibek, jakej jsem kdy dostal. Raději se neptám, kde ses to naučil, ale líbáš božsky.“ Usmál se Tom a nechal Billovu hlavu vklouznout pod svůj krk. Cítil tak podobný pocit jako ráno. Příjemně hřejivý, co ho lechtal v oblasti žaludku. Asi vůbec nezáleželo na tom, jakou podobu Bill má. Hlavně, že to byl Bill. Bill měl pocit naprostého bezpečí a obrovského zájmu ze strany svého bratra.
„Nikdy jsem nepolíbil nikoho jak tebe… totiž… nikdy jsem u toho necítil to co s tebou.“ Zavrněl.
Začínalo mu být vlastně úplně jedno, jak skončí. Jestli jako člověk nebo blecha, kterou tedy naštěstí na papírek nenapsal, ale hlavně, aby s ním zůstal Tom. Pro něj dýchal. Jen se obával toho, že Tom tohle prostě necítí. Tom neměl, co by na to řekl. Věděl, že i pro něj to bylo jedno velké poprvé. Co se pocitů týče, ale dával přednost ukázat to Billovi jinak, než jen mu to říct. Říct to dokáže každý. Jen ještě nevěděl, jak by mu to měl ukázat.
„Tak mě napadá… to budeme závodit proti sobě?“ Změnil téma raději Bill.
„No očividně jo. Natrhnu ti prdel.“ Zasmál se Tom a zahrabal kopytem.
„Tak to ani omylem. Jen si nemysli… to, že jsi silnější a tak všechno jako člověk, neznamená že i jako kůň. Já ti ukážu, jak se běhá.“ Opáčil Bill, ač si to sám neuměl představit. Byl sportovní antitalent.
„No, jestli se budeš chovat jako dneska, až na tebe někdo vleze, tak se nedostaneš ani na dráhu.“ Drcnul mu Tom do boku a odměnou mu bylo Billovo dotčené frknutí a pohození hlavy. Ovšem myšlené jen v nadsázce.
„Tak mě napadá… to budeme závodit proti sobě?“ Změnil téma raději Bill.
„No očividně jo. Natrhnu ti prdel.“ Zasmál se Tom a zahrabal kopytem.
„Tak to ani omylem. Jen si nemysli… to, že jsi silnější a tak všechno jako člověk, neznamená že i jako kůň. Já ti ukážu, jak se běhá.“ Opáčil Bill, ač si to sám neuměl představit. Byl sportovní antitalent.
„No, jestli se budeš chovat jako dneska, až na tebe někdo vleze, tak se nedostaneš ani na dráhu.“ Drcnul mu Tom do boku a odměnou mu bylo Billovo dotčené frknutí a pohození hlavy. Ovšem myšlené jen v nadsázce.
„Tak to si piš, že budu klidný a budu se soustředit jen na to, abych doběhnul jako první,“ zasmál se Bill, ale po malé chvilce vrátil hlavu zpátky pod tu Tomovu a mazlivě se k němu přitulil.
„Hele, to, že se ke mně takhle mazlíš, je sice hrozně hezký,“ pousmál se tiše Tom a Billovu hlavu něžně pohladil bradou, „ale to nemění nic na tom, že ti tu prdel natrhnu. A natrhnu ti jí až k lopatkám. Což je mnohem větší vzdálenost, než u člověka, takže to bude víc bolet,“ zasmál se Tom.
„A jak to uděláš, hm? Čím mi tu prdel natrhneš? Ruce nemáš…“ zasmál se Bill
‚Ale mám najednou velký penis, tak proč toho nevyužít‘ – proběhlo Tomovi hlavou. „Vždyť víš, že si dělám srandu, Bille…“ zamručel Tom, trošku od Billa poodstoupil, svalil se do trávy a začal se válet, měl potřebu si podrbat záda. Bill teď neměl příjemně zpilované nehty, aby ho mohl poškrábat on, tak si musel prostě poradit sám.
„A jak to uděláš, hm? Čím mi tu prdel natrhneš? Ruce nemáš…“ zasmál se Bill
‚Ale mám najednou velký penis, tak proč toho nevyužít‘ – proběhlo Tomovi hlavou. „Vždyť víš, že si dělám srandu, Bille…“ zamručel Tom, trošku od Billa poodstoupil, svalil se do trávy a začal se válet, měl potřebu si podrbat záda. Bill teď neměl příjemně zpilované nehty, aby ho mohl poškrábat on, tak si musel prostě poradit sám.
O_o
„Wuuah, jsi nervózní?“ zasmál se Tom, když ho vyvedli nasedlaného ven ze stáje.
„Jsem, ale je to zatraceně příjemný pocit, ten adrenalin. Cítím to všude… budu první, cítím to…“ pokýval hlavou Bill.
„Hlavně buď opatrný, ty skoky někdy vypadají celkem nebezpečně…“ zamumlal Tom.
„Nebudu opatrný, Tome. Musím dneska umřít, na to nezapomeň… a cítím, že osudnou mi bude právě nějaká tahle překážka…“ vydechl Bill. „Slíbíš mi něco, Tome?“
„A co?“ Tom naklonil svou hlavu k bratrovi.
„Když se ráno probudíš jako první, vzbuď mě prosím svými polibky…“ zašeptal Bill.
Tom se musel usmát, projel jím příjemný pocit. „A slíbíš i ty něco mně?“
„Slíbím…“ pousmál se Bill a překročil blíž k Tomovi.
„Když to bude naopak a probudíš se jako první ty. Vzbudíš ty mě svými polibky, ano?“
„Ano…“ kývnul Bill. Byl rád, že měl jistotu, že tak i tak dostane plno krásných polibků. Už teď se mu po nich tak stýskalo.
„Jsem, ale je to zatraceně příjemný pocit, ten adrenalin. Cítím to všude… budu první, cítím to…“ pokýval hlavou Bill.
„Hlavně buď opatrný, ty skoky někdy vypadají celkem nebezpečně…“ zamumlal Tom.
„Nebudu opatrný, Tome. Musím dneska umřít, na to nezapomeň… a cítím, že osudnou mi bude právě nějaká tahle překážka…“ vydechl Bill. „Slíbíš mi něco, Tome?“
„A co?“ Tom naklonil svou hlavu k bratrovi.
„Když se ráno probudíš jako první, vzbuď mě prosím svými polibky…“ zašeptal Bill.
Tom se musel usmát, projel jím příjemný pocit. „A slíbíš i ty něco mně?“
„Slíbím…“ pousmál se Bill a překročil blíž k Tomovi.
„Když to bude naopak a probudíš se jako první ty. Vzbudíš ty mě svými polibky, ano?“
„Ano…“ kývnul Bill. Byl rád, že měl jistotu, že tak i tak dostane plno krásných polibků. Už teď se mu po nich tak stýskalo.
„Vážně se netěším na konec tohohle dne. Doufám, že to bude dneska rychlé.“ Tom svěsil hlavu i uši.
„Pokusím se zlomit si třeba vaz, abych to měl co nejrychleji za sebou…“ zasmál se Bill.
„Bille… nech toho, mluvím vážně…“ Tom prudce zvednul hlavu.
„Já vím, Tome… ale nemusíš se ničeho bát, už několikrát sis přece ověřil, že všechno dopadlo tak, jak mělo… nic se mi nestane a tohle je jediná cesta zpátky, hm?“
„Já vím… ale tenhle způsob života se mi líbí…“ odfrknul Tom.
„Mně taky, ale představa, že bych už nikdy v životě neochutnal tvoje rty, je příšerná, takže se zabiju… zatím, na dráze, bráško…“ Bill něžně štípnul bratra zuby do krku a spolu se svým jezdcem odklusal pryč.
„Pokusím se zlomit si třeba vaz, abych to měl co nejrychleji za sebou…“ zasmál se Bill.
„Bille… nech toho, mluvím vážně…“ Tom prudce zvednul hlavu.
„Já vím, Tome… ale nemusíš se ničeho bát, už několikrát sis přece ověřil, že všechno dopadlo tak, jak mělo… nic se mi nestane a tohle je jediná cesta zpátky, hm?“
„Já vím… ale tenhle způsob života se mi líbí…“ odfrknul Tom.
„Mně taky, ale představa, že bych už nikdy v životě neochutnal tvoje rty, je příšerná, takže se zabiju… zatím, na dráze, bráško…“ Bill něžně štípnul bratra zuby do krku a spolu se svým jezdcem odklusal pryč.
Tom měl opravdu zvláštní pocit v těle. Adrenalin ze závodu se mísil se strachem o bratra. Věděl, že se mu vlastně nic nestane, že pokud opravdu na dráze umře, vzbudí se zase jako člověk a maximálně ho bude bolet za krkem. Přesto mu to nebylo příjemné. Stále si na to nedokázal zvyknout. Kor teď, když si s Billem začínal být tak blízký. Nervózně pohazoval hlavou a hrabal nohou, když byl připravený v boxu na startovní dráze. Bill byl hned vedle. Cítil ho. Na to se ale teď soustředit nemohl. Jeho úkolem bylo závodit. A byl rozhodnutý do toho dát všechno.
Vyběhl hned, jak se vrata otevřela. Na to, že nebyl ve skutečnosti kůň, to nebylo špatné. Rozhlédl se po koních, kteří mu vyfoukli vedoucí příčky. Byl mezi nimi i Bill. Tom se v duchu usmál. Přál to bratrovi. Přál mu vítězství. Běžel po dráze, jak mohl a nechával za sebou jednotlivé překážky. Adrenalin mu proudil v žilách. „Běž, Bille, běž…“ Opakoval si v duchu a udržoval si rychlost. Přestože jeho jezdec se z něj snažil vydolovat ještě mnohem víc. Náhle se Tom vzepjal a hystericky se rozřehtal. Sledoval Billa, jak běží dráhou. Vedl si tak dobře, až najednou… Tom ani pořádně nevěděl, co se stalo. Zda Bill zakopnul nebo co. Najednou jeho černý bratr ležel na zemi s vyvrácenou hlavou.
„Bille… Bille…“ vzpínal se Tom, dokud se mu nepovedlo ze sebe jezdce shodit a rozběhl se k němu. Proč se sakra nikdo neobtěžoval s tím závod ukončit a pomoct mu? Všichni si to klidně odběhli a neohlíželi se. Tom do Billa strkal hlavou. „Ježišikriste… panebože, Bille…“ Cítil se zoufalý. Bylo to vůbec poprvé, co to přímo viděl. Co viděl, jak jeho dvojče padá mrtvé k zemi. Přešlapoval panicky nohama a nechtěl se od Billa nechat odvést. Nakonec stejně musel. za stálého ohlížení se, ho jeden z ošetřovatelů odvedl stranou a přehodil přes něj deku, zatímco zbytek týmu sepisoval do papírů příčinu smrti.
O_O
Tom prudce vyletěl do sedu a chytil se za srdce. Už byl člověk. Znovu. Když ho odvedli do stáje, snažil se co nejrychleji usnout. Podíval se vedle sebe. Bill klidně dýchal a spal. Hlavu měl divně zvrácenou. „Ježiši… tohle bylo šílený.“ Vydechl Tom zničeně a snažil se uklidnit. Opět to bylo v pořádku. Doufal ale, že už tohle nikdy v životě neuvidí. Celou smrt svého bratra. Už nikdy. Sehnul se nad černovláskovým drobným tělem a opatrně mu hlavu narovnal do pohodlnější pozice. Chvíli nechal jeho vlasy protékat mezi prsty a jen ho pozoroval. Připadal mu snad den ode dne sladší a krásnější. V duchu se pousmál. Sklonil se a něžně políbil jeho rty. A znovu a znovu. Dokud se pod ním Bill nezavrtěl a ruce mu neomotal kolem krku.
„Ještě pořád spím.“ Zamumlal Tomovi do rtů a dožadoval se tak dalších polibků.
„Dobře… aspoň mi nebudeš kecat do líbání.“ Usmál se Tom a vnořil se do jeho úst tak nejlépe, jak to dovedl.
„To bych si nedovolil ani normálně…“ pošeptal skrz bratrovy polibky Bill a začal nehty Toma lehce škrábat hned pod krkem mezi lopatkama.
Tom jen blaženě oddechoval, byl tak pomalý a něžný. Chtěl, aby si to Bill užil… Aby měl jeho malý bráška hezké probuzení po tak hnusné smrti.
„Tahle smrt bolela jen chvilku. Ani nevím, co se stalo…“ pousmál se Bill po krátkém polibku.
„Tahle smrt byla nejhorší, nemohl jsem se s tebou ani rozloučit, jen jsem viděl, jak padáš, a pak ses ani nehnul. Umřel jsi hned, co se to stalo… bylo to strašné…“ oddechnul Tom, projel ním ten známý, hnusný pocit strachu.
„Aspoň jsme to měli rychle za sebou…“ pousmál se Bill.
Tom kývl lehce na souhlas… „Byl jsi nezkrotný… v roli toho koně… užíval sis to…“ usmál se.
„Ano… kůň je vážně nádherné zvíře…“ oddechnul Bill a protáhnul se. „Počkej tu…“ pousmál se, rychle se zvedl z postele a odběhl pryč. Asi po třech minutách se vrátil s úsměvem na rtech. „Další zvíře je labuť…“ skousnul si spodní ret.
„Tak doufám, že teď nebudeš namyšlený…“ brouknul Tom…
„Zajímalo by mě, jak umřeme teď…“
„Nezajímej se o to… osud si to nějak vyřeší sám…“ pošeptal Tom a spolu s bratrem si lehnul zpátky do postele.
„Tahle smrt bolela jen chvilku. Ani nevím, co se stalo…“ pousmál se Bill po krátkém polibku.
„Tahle smrt byla nejhorší, nemohl jsem se s tebou ani rozloučit, jen jsem viděl, jak padáš, a pak ses ani nehnul. Umřel jsi hned, co se to stalo… bylo to strašné…“ oddechnul Tom, projel ním ten známý, hnusný pocit strachu.
„Aspoň jsme to měli rychle za sebou…“ pousmál se Bill.
Tom kývl lehce na souhlas… „Byl jsi nezkrotný… v roli toho koně… užíval sis to…“ usmál se.
„Ano… kůň je vážně nádherné zvíře…“ oddechnul Bill a protáhnul se. „Počkej tu…“ pousmál se, rychle se zvedl z postele a odběhl pryč. Asi po třech minutách se vrátil s úsměvem na rtech. „Další zvíře je labuť…“ skousnul si spodní ret.
„Tak doufám, že teď nebudeš namyšlený…“ brouknul Tom…
„Zajímalo by mě, jak umřeme teď…“
„Nezajímej se o to… osud si to nějak vyřeší sám…“ pošeptal Tom a spolu s bratrem si lehnul zpátky do postele.
betaread: Janule
Awww!! Skvělýý! 🙂 jen tak dál holky!!! píšete opravdu nádherně! 🙂
Já jsem věděla, že tu budou i koně, když je Ivetka tak miluje! ^^ Teprve až dneska jsem se donutila si to přečíst, protože nemám ráda, když musím na díly dlouho čekat a tak.. Teď toho pěkně lituju, protože se nemůžu dočkat dalšího dílu – asi umřu nedočkavostí! 😀 Ty Vaše hlášky, já z Vás zhebnu! 😀 Honem dál!! ^^ ♥♥
Ten začátek byl prostě perfetní!!! Normálně mě to tak sebralo,že jsem poprvé (fakt nekecám, poprvé), nekoukla trochu níž, abych věděla, co bude následovat. To je můj menší zlozvyk, jsem strašně zvědavá, ale tohle mě upoutalo natolik, že jsem na to úplně zapomněla a uvědomila si to až na konci. Ten okamžik prvních polibků, ten si budu ještě dlouho pamatovat.<3
Docela jsem se už těšila, že fakt budou ti orli, kůň mě sice moc nenadchnul (ne že bych je nemilovala :D), čekala jsem něco zajímavějšího, ale nakonec jsem změnila názor. První věta, která mě naprosto odrovnala, byla, když si Bill začal stěžovat na myši. "Zadupal bych jí, svini, ale vlezla mi někam do sena.", to mě úplně odrovnalo, představa, jak Bill "zadupává" myš… proboha!:DDDD a pak ještě tohle: "poprvý v životě se bradou dotknu nohou…":DDD Jestli to takhle bude pokračovat dál, smíchem puknu!:D A při zmínce o koze a nechápavém Tomovi jsem fakt málem pukla!:D
Pak mě docela naštvaly ty dvě "kozy". Tak hnusné chování k tak krásnému zvířeti jako je kůň? To je humus…:-/ 😀
Tomův slib, že bude abstinovat, mě úplně dojal. Jsem tak ráda, že je v téhle povídce ochoten se vzdát holek jen kvůli svému bráškovi.:))) A přitom jejich neustálém mazlení jsem měla úsměv na tváři, a pak, když se Bill odvážil Tomovi říct, aby ho vzbudil polibky…áwww♥♥♥
Billova smrt byla hrozná, celé jsem to prožívala společně s Tomem, chudáček můj malinký!:(♥ :DDD
A konec, co jiného říct, než sladký!♥
Takže vám to celé shrnu takhle: tahle povídka je naprosto perfektní a dokonalá, i když jsem přečetla teprve třetí díl. Skvěle se čte, jelikož je napsána tak úžasně a ten děj, to je prostě něco tak zázračně originálního, že se od toho nemůžu odtrhnout. Moc moc moc se těším na další dílek, jsem hrozně zvědavá na ty labutě (už jen ta představa je úchvatná :DDD)… a taky jsem zvědavá, jak dlouhý bude tenhle komentář, až ho zveřejním. Ale prostě jsem si nemohla pomoct a nenapsat tady všechno to, co tuhle povídku a zvláště tenhle díl dělá tak dokonalým… :)))
[3]: :DDDDDDDDD tak tohle bych mohla použít jako zítřejší sloh, co mám odevzdat :DDDDDD
Uzasne, skvele, nadherne. Nevim co vic k tomu napsat. Myslim, ze vsechno uz to i za me napsala xoxo_lady. Naprosto jsem se do tehle povidky zamilovala!
jeej moc dekujeme 🙂 Jste uzasny a mame radost. JInak jestli to nekoho nejak zajima…tak jsem v polovine. Povidka ma 6 dilu 🙂 Teda bude mít…az je dopiseme
Jó holky nevím jak bych to řekla…Ale já jsem se do tý povídky zamilovala…♥ ÁÁÁ…Je tak nádherná…A přitom se u ní i zasměju…:) Závidím vám jak krásně píšete..:) Takhle já nikdy psát nebudu…:D 🙂 Ty jo…Já nechci aby tahle povídka skončila…:( Nevím co potom budu číst, nic tak krásnýho už snad nikdy nepřečtu…:) Tahle povídka určitě bude patřit mezi mé nejoblíbenější…♥ Je opravdu úžasná…;)
I já sem musím napsat, že děkujeme všem za tak skvělou podporu a reaguji na 3. komentář xD Mě baví číst takové slohy, takže v tom klidně můžeš pokračovat 😀
Jenom mě docela začíná mrzet, že tak povídka má ,,jen" 6 dílů. Ale doufám, že tohle nebude naše poslední spolupráce s Doris. Ona je originální sama o sobě a s tímhle nápadem přišla ona, čímž mě vážně překvapila! ♥
Doufám, že naše děti budou po ní a ne po mě :D:D
[8]: ty jsi asi pitoma vid :DDDDDD Nase deti musi bejt aspon krasny po tobe, kdyz uz teda maji bejt po me magori :DDD
Zatim byli kluci jen v risi savcu:-) Dockame se nejake rybky, jesterky, ptacka, berusky sedmitecne? Ne, vazne, je to bozi. Desila jsem se jen toho, ze budou muset Billa odstrelit, jak se to dostihovym konim casto dela, kdyz se smrtelne zrani. No, jeste ze tak, uf.
Volba zvirete byla super, protoze jsou to nadherna, uslechtila zvirata a kluci jakozto plnokrevnici neni predstava ale vubec k zahozeni:-)
Povidka je tak napadita a pekne komponovana. Jejich prvni polibky byly opravdu krasne… to zmateni, dychtivost, nejistota, obavy, nezkrocenost… napsaly jste to damy krasne:-)
Tesim se opet na dalsi dil!
Kone boli nádherné a hlavne tie sľuby ako sa obaja zmenia. No a bozky… Takže idem na labute. Labute sú monogamné milujú sa celý život. Myslela som si, že budú v predposlednej kapitole 🙂
Mě tak napadlo, co by se stalo, kdyby se jim někdy nepovedlo umřt? :/ Začínám mít strach o to, že prostě jednou nebudou mít štěstí a zůstanou tak zvířaty navždy. I když je pravda, že dokud budou spolu, tak bude jedno čím jsou 🙂
Ale stále jsem si nějak nezvykla na tu jejich smrt 🙁 Já vím, že vždycky jeden z nich umřít musí, taky vím, že to není doopravdy, ale špatně se mi to čte. Vždycky se mi u toho chce brečet, i když vím, že za chvilku bude zase všechno fajn.