autor: firelucy
Jak to vždy mělo být:
oOo
Znám svého bratra lépe než kohokoliv jiného; nikdo nezná mé dvojče tak jako já. Většinou dokážu v Billovi číst jako v otevřené knize. Ale někdy je pro mě záhadou. Dívá se na mě těma svýma temnýma očima a já nedokážu poznat, o čem přemýšlí. Jistým způsobem je vzrušující, že ne vždy vím, jaký bude další Billův krok. Je úžasné, jak mě Bill dokáže překvapit, i když si myslím, že je situace v mých rukou.
oOo
Obrazy vnějšího světa prolétávaly rozmazaně před Tomovým zrakem. Neznamenaly nic. Tourbus projížděl přes měnící se krajinu a převážel čtyři chlapce blíž k jejich cíli. Kam to bylo, Tom nevěděl. Nestaral se o to, na jakém místě skončí, vše, co ho zajímalo, bylo, zda bude Bill na tom místě s ním.
Černovlasé dvojče sedělo naproti němu a také hledělo z okna. Tom se díval na zelená pole prolínající se dohromady, jen aby se nemusel dívat na svého bratra. Kdyby se na Billa teď podíval, znovu by se ztratil.
Atmosféra v autobuse nebyla nikdy takhle klidná. Toma to znervózňovalo. Kdykoliv byli takhle klidní, obvykle se pak něco pokazilo. V poslední době, když přicházel Bill v noci na jeho lůžko, bylo větší riziko, že Tom ztratí opět kontrolu. To dredáče děsilo.
Nevěděl, jak dlouho tam seděl. Nevzpomínal si, kdy si jeho nohy začaly hrát s Billovými. Nemohl si vzpomenout, kdy se tohle jejich pošťuchování pod stolem změnilo v něžné doteky. V té chvíli přestalo záležet na čase.
Společně se dívali na západ slunce, on a Bill. Vyžívali se v těch posledních červených paprscích a řekli světlu dobrou noc. Poté je rychle obklopila tma; v autobuse bylo jen pár svítících lamp. Mladší dvojče si tiše zívlo a jeho nohy opustily Tomova lýtka, když vstal.
Dredatý chlapec dál zíral z okna, ještě nebyl připraven čelit noci. Usmál se, když ucítil jemný polibek na dobrou noc, který setrval na jeho tváři o trochu dýl.
Kdyby nebyla pouliční světla rozsvícená, pak by Tom dokázal vidět hvězdy. Možná i měsíc, tak bledý jako jeho Bill by na něj zářil a konejšil jeho obavy. Možná by se spíše mohl ztratit ve vesmíru, než v očích jeho dvojčete, i kdyby jen na jednu noc.
Ale když se konečně ocitl na zádech na svém lůžku, nebyl nad ním žádný měsíc. Pouze tma, hnědé dřevo a těžké rudé závěsy. Před Tomovýma očima nebyl žádný západ slunce.
„Tomi?“
Ale byly tam hvězdy. Dvě z nich, koukajíc ve škvírce závěsu, se váhavě přibližovaly blíž, když jim Tom dal své svolení. Tyhle dvě hvězdy byly zlatější než kterékoliv jiné na nebi. Tom se nemusel starat o žádné rušivé světlo, které by znemožňovalo tyto dvě hvězdy vidět; měl své vlastní nebe v bratrových očích.
Místo toho, aby ležel vedle něj a tulil se k jeho rameni jako vždy, černovlasý chlapec si sedl obkročmo na jeho boky. Vzpomínka, která se zableskla v Tomově hlavě, když viděl Billa v této pozici, mu téměř vzala dech.
Bill si prohlížel jeho tvář, co v ní hledal, Tom nevěděl.
Velmi pomalu se ruka, která nespočívala na jeho nahé hrudi, přesunula, aby hladila jeho obličej. Billovy prsty bloudily po jeho čelisti a pak položil dlaň na Tomovu tvář. Žár vyzařující z ruky by dokázal v Tomovi velmi dobře vzbudit víru v zázraky. Lidé, kteří uzdravovali svýma rukama, byli v porovnání s jeho bratrem úplné nic. Bill sice nedokázal léčit rány, ale jeho kůže proti Tomově dokázala vyléčit jeho srdce lépe než cokoliv jiného.
Když se jeho prsty obtočily kolem Tomova krku a lehce vklouzly do jeho dredů, Tom netušil, co by se mohlo dít. Bill vypadal tak odhodlaně. I přesto se jeho oči zdály být nesoustředěné anebo se možná soustředily až příliš. A pak se ty dvě hvězdy přiblížily.
„Omlouvám se.“ Zašeptaná slova následovalo něco, co by Tom ve svém životě nikdy neočekával. Ne, když by byli oba střízliví a při smyslech.
Billovy rty chutnaly božsky jako jahody se šlehačkou. Když se podruhé v jeho životě přisunuly k těm Tomovým, Tom nevěděl, co dělat. A tak udělal to, co cítil za správné. Ovinul ruce kolem Billova štíhlého pasu a políbil ho zpět s veškerou láskou, kterou v sobě nashromáždil.
Bill se nechal Tomovýma rukama řídit a položil se proti svému bratrovi. Dovolil jim držet ho těsněji a vklouznout do jeho vlasů. Políbil Toma vášnivěji, aby je pobídl dále. Byl nazpět odměněn sklouznutím mozolnaté dlaně na jeho zadeček. Musel se dost snažit, aby nepřerušil jejich polibek a nahlas nezasténal.
Tom se už v mnoha ohledech nestaral o to, co se stane; neměl nad sebou již žádnou kontrolu. Jediné, na co dokázal myslet, byl pocit přitisknutého těla jeho malého brášky k němu. Na teplo Billova nahého těla a hebkost toho hedvábí pod svou rukou. Ani za milion let by neuvěřil, že ucítí Billův zadeček proti své dlani.
Když se jejich jazyky setkaly, Tom se musel tvrdě ovládat, aby své dvojče prostě nepovalil pod sebe a nevzal si ho. Líbali se, jako by neměl přijít žádný zítřek, a v tu chvíli jim vlastně ani nezáleželo na tom, kdyby byl konec světa. Pokud by skončil, zemřeli by šťastní.
Konečně se zdálo, že Tom nad sebou opět získal nějakou moc. Ačkoliv byla malá, stačila na to, aby přesunul ruku z Billova zadečku na jeho tvář. Velmi opatrně odsunul Billovy rty od svých. Bill zhluboka dýchal, oči zavřené a jeho našpulené rty rudé a oteklé.
„Billy…“ Tomův hlas byl bezdechý. „Co to děláš?“
„Omlouvám se, moc mě to mrzí, Tomi.“ Bill se třásl a na chvíli se zdálo, jako by plakal, ale pak se podíval na Toma a dredatý chlapec si uvědomil, že se jeho dvojče chvělo z toho polibku. „Nikdy jsem ti nechtěl ublížit.“
Tom nepotřeboval slyšet nic dalšího. Jediná slova, po kterých toužil, mu řeklo jeho dvojče už nesčetněkrát, ale poprvé ve svém životě Tom pochopil jejich smysl.
„Billy, miluju tě!“
Chlapec se nad ním zachvěl ještě jednou, a pak se opět poddal Tomovým rukám, které jej navedly do dalšího polibku. I přes všechnu tu vášeň, jakou byl jejich poslední polibek naplněn, nebylo tohle nic víc než láska. Pravá, čistá láska vyjádřená prostřednictvím jednoho z nejsilnějších polibků, který kdy zažili.
oOo
Tomovy ruce hladily teplou kůži, lehce ji tiskly a položily dvojče dolů, zády na matraci. Ani jednou polibek nepřerušil, i kdyby to znamenalo, že bude trvat roky, než konečně bude moci na Billovi spočinout. Billovo napůl nahé tělo pod ním bylo vše, o čem kdy Tom snil. Byl pro něj prostě vším.
Byl celý tak teplý. Vše bylo zabalené v tomhle pohodlném a láskyplném objetí, když Tom připojil své rty na Billův krk a Billovy prsty vklouzly pod lem jeho boxerek. Všechno to bylo o lásce, když Tomovy ruce hladily Billovy boky, sáhly na jeho kyčle a sundaly hedvábnou látku Billových boxerek z jeho nohou, a jeho ruce mohly cestovat dál.
Bill nemohl být roztomilejší, než když vydal ten zvláštní zvuk, jak se Tomovy rty sevřely kolem jeho pupíku. Dredáč nikdy necítil potřebu ochutnat něco tak moc, jako chtěl ochutnat špičku Billova penisu. A bylo málo věcí, které chutnaly stejně tak dobře jako Billův penis v jeho ústech.
Dredatý teenager nikdy předtím neslyšel tak sladký zvuk vycházet z kteréhokoliv nástroje, natož nějakého člověka. Bill mu zpíval způsobem, kterým ho žádná jiná osoba předtím zpívat neslyšela a tato píseň byla pro Toma, jen a pouze pro Toma. Byla to jejich milostná píseň.
Když Tom posunul dál své rty, Bill se začal znovu třást. Když se Tomův jazyk ztratil, aby ochutnal okolí záhybu zadečku svého dvojčete, Bill zasténal hluboce ve svém hrdle, že to bylo téměř nadpřirozené zahřímání.
Když se Tomův žhavý jazyk otřel o Billův vstup, v černovlasém chlapci nezbyla ani trocha sebekontroly. Bill se svíjel a sténal v čiré extázi, když Tom vklouzl dovnitř. Tom ještě nikdy ve svém životě neochutnal nic tak příjemného a své dvojče si vychutnával. Jeho jazyk se dotkl každého místa, na které dosáhl, a když se nemohl dostat dál, nahradily jeho místo Tomovy prsty.
„Tomi!“ Nebyl už žádný způsob, jak by si Tom mohl ještě někdy myslet, že by jeho prsty dokázaly z jeho kytary dostat ty nejkrásnější tóny v celém vesmíru. Jeho prsty dokázaly z Billa vyloudit mnohem hezčí zvuk i hezčí pohled. Slabě se lesknoucí pot na těle jeho brášky ho v malém osvětlení Tomovy buňky mírně ozařoval.
Tom zkroutil své prsty, hledal něco, co skoro vzápětí našel. Billova záda se prohnula tak dechberoucím způsobem, až Tom musel zalapat po dechu. Bill teď vypadal téměř jako Bůh; nemohlo se mu nic rovnat.
I přesto, jak moc bylo úžasné sledovat Billovy stahující se svaly a poslouchat jeho prosby, které vycházely z jeho rtů, když Tom zatlačil prsty hlouběji a nepřetržitě ho jimi dráždil, Tomova erekce se dožadovala pozornosti. Byl až bolestivě tvrdý.
Bill pochopil, zastavil své starší dvojče na svém těle a vyndal lahvičku lubrikantu. Tom usykl, když jeho bratr svými hbitými prsty začal úhledně roztírat gel nahoru a dolů po jeho penisu a natíral všechna správná místa. Bill byl tak soustředěný na to, co dělal, až musel Tom jeho ruce odstrčit.
Bill se zamračil, ale hned se stydlivě usmál, když Tom špičkou svého penisu narazil na malou svraštělou dírku, která patřila mladšímu z dvojčat. Tom se rychle sehnul a na Billovy rty umístil polibek, aby své dvojče i sebe uklidnil.
Dredatý chlapec pomalu zatlačil, vklouzl do Billova těla jen špičkou své erekce. Jeho hlava se točila tak rychle, že cítil, jako by měl omdlít, když vklouzl dál. Billovo kňouravé stenání nedělalo tenhle problém jednodušší, a když černovlasé dvojče omotalo nohy kolem Tomova pasu a přitáhlo si ho blíž, Tom se nechal zcela obklopit tím jeho těsným teplem.
Ten pocit byl úžasný.
Tom opatrně otevřel oči, aby se zadíval na hvězdy, které zářily před jeho zrakem. Když ho temnota konečně opustila, podíval se pod sebe dolů na tu krásu. Billova ústa byla otevřená a rty oteklé po Tomově péči. Mladší z dvojčat vypadal tak dobře, vlasy se lepily na jeho tvář a hlavu měl zvrácenou dozadu. Tom mohl nad tímto opojným pohledem pouze zasténat.
Pomalým pohybem z něj Tom vyklouzl. Byl to sotva malý kousek, ale stačilo to na to, aby Bill žadonil, aby se vrátil zpět. A tak to také udělal. Tomovy přírazy nebyly prudké nebo ovládané divokou vášní, byly vedeny pouze láskou. V pravidelném rytmu, stejně jako bilo jeho srdce, se odtahoval a zase klouzal zpět dovnitř, kam patřil.
Bill prudce stáhl svaly, vycházel Tomovi vstříc do jeho náruče. Dredáč dokázal pouze zalapat po dechu, když ho mladší z nich začal stiskávat pevnými pohyby. Billův krk voněl po milování, stejně jako Bill a jako Tom. Tomovi se líbila vůně sebe samého na Billově nahé kůži. Ale úplně nejvíce ze všeho se mu líbila vůně Billa, která byla všude.
Trvalo nějaký čas, než třes v Tomových stehnech zmizel a on se mohl znovu pohybovat. Když to udělal, opustilo ho to úplně. Poprvé vlastně do Billa pořádně přirazil, opíraje se o ruce, a výraznými pohyby se pohupoval do svého mladšího bratra. Bill byl jako v extázi, když Tom narazil na jeho citlivé místo.
Křičel o víc, zoufalé nářky vycházely z Billa a pokaždé, když z něj Tom vyšel, přitáhl si dredatého chlapce zpět dovnitř. Sténání, které doprovázelo každý jeho příraz, bylo na Toma již příliš, a tak rty svého dvojčete překryl těmi svými. A Bill je pro něj otevřel a líbal ho nazpět s takovou touhou, že se Tom opět na chvíli přestal ovládat.
Bill zanaříkal, když jeho starší dvojče silně a opakovaně naráželo na jeho citlivý hrbolek. Žár se nashromáždil v Tomově břiše a bylo jasné, že již brzy vyvrcholí. Oba si přáli, aby to trvalo déle. Ale když je zaplavil orgasmus, cítili se tak uspokojení, že se přestali starat již o cokoliv.
Tom cítil, jak se mu břicho silně stahuje, a donutil se otevřít oči a pozorovat své dvojče. Když vlna rozkoše za vlnou otřásaly dredáčovým tělem, díval se na tu nejkrásnější věc, kterou kdy viděl. Billovo sperma bylo proti jeho břichu teplé, když mladší bratr prohnul svá záda, jak nejvíc mohl. Pocit vlastního uvolnění obklopující jeho erekci hluboko uvnitř jeho malého brášky, Tomem otřásl až do morku kostí, bylo to dokonalé.
Vyvrcholení nebylo nikdy tak poklidné.
oOo
Věřte mi, když říkám, že Billova překvapení jsou obvykle příjemná. Může to být příležitostný dárek, jako speciálně navrhnutá kšiltka nebo triko alá ‚stan‘, jak jim Bill s oblibou říká. Ale je pravda, co se povídá: nezáleží na tom, co dostáváme za dárek, ale na tom, co tím chtěl darující sdělit. Takže když mi Bill něco dává, nezáleží na tom, jestli je to čepice nebo jestli je to polibek, je to prostě od Billa. Samozřejmě, že dávám přednost těm polibkům. A možná je to to, co odteď budu dostávat k našim narozeninám.
autor: firelucy
překlad: xoxo_Lady & flixo
betaread: Janule
Moc krásný díl ♥
Když čtu tuhle povídku, je to jako by se svět zastavil v jedné z dokonalých chvil.
Miluji jejich city, Billovy obavy, Tomovu lásku a opatrnost. Miluji tu povídku! ♥
PS: Děkuji za překlad! ;))
můj bože. překrásný díl ! <3
Och-môj-bože! To bolo nádherné… ja na to naozaj nemám slov… už zase… och najskôr to ako len tak spolu pozerali von z okna a hrali sa z nohami… potom to ako Bill prišiel za Tomom a bozkávali sa a nakoniec to ich úžasné milovanie 🙂 bože všetko to bolo také krásne… počas čítania som bola úplne niekde inde… tak skvele sa to čítalo 🙂 toto bola fakt nádherná časť… úplne som z nej mimo… milujem tento príbeh a naozaj strašne moc ďakujem za preklad 🙂
Aaaw! Nádherný!!! ♥♥ Tahle povídka je jedna z mála, která mě na tomhle webu dokáže potěšit a hlavně vykouzlit úsměv na tváři – u zbylejch, co tady čtu, poslední dobou jenom brečim 😀
Nemám slov! Dokonalé 🙂
usmívám s ejak blbeček čtu to už asi po 4 a pokaždé mám u srdce ten krásný hřejiví pocit. no jak ste to dokázala to nikdy nepochopim. obdivuji tuto povídku.
[4]: viem presne kde si bola :DD presne tam kde ja … s nimi v posteli
:DDD bože bože bože jak ja túto poviedku milujem… tá ich láska <3 :3 nádherné :')
Pěkné
Tohle fakt čtu jedním dechem, ani se to jinak číst nedá… Opravdu – skvost, jak příběh, tak překlad 🙂
Dokonalá časť 🙂
Oh, takmer ma to zabilo. Veď pri takýchto kapitolách by malo byť napísané varovanie, že hrozí zadusenie alebo aj infarkt.
To, ako prirodzene prešli do ďalšieho levelu a vlastne len tak, jednoducho pochopili alebo si len uvedomili, že aká je to tá láska, ktorú k sebe cítia… Je to nádherná kapitola a krásny preklad.