autor: Rachel
Photographies
Temné, hluboké oči se lehce přivřely, zálibně si prohlížely obraz mladíka, jež jim skýtalo velké, drahé zrcadlo. Pozoroval a díval se na sebe již několik minut, hledal na své dokonalosti neexistující nedostatky. Jeho pozornému pohledu neuniklo nic, byl až příliš pečlivý, zvlášť když šlo o jeho bezchybný, dokonalý vzhled. Používal jej jako svou zbraň, jež mu vždycky přinesla to, co požadoval. Stejně jako jeho krása a půvab, kterým si dokázal podmanit a získat kohokoli. Dokonce i velké, zlatem zdobené zrcadlo, jež mu svým blyštivým odrazem ukazovalo jeho krásu a skládalo k jeho nohám obdiv.
Jeho ruka již snad automaticky sklouzla k malému pouzdérku, ležícímu na jeho velkém stole. Dlouhé, štíhlé prsty jen na okamžik zalovily v jeho obsahu, pozvedly ke rtům tyčinku, jež mu měla zajistit ranní dávku nikotinu. Zapálil ji, poodstoupil od zrcadla a volným krokem přešel k velkému oknu, kterým sem již pronikaly první ranní paprsky vycházejícího slunce. Modrá, sluncem prozářená obloha za oknem jej uklidňovala, užíval si poslední volné chvilky před dalšími hodinami práce, jež na něj dnes čekala. Pohledem sklouznul dolů, k velkému parkovišti poblíž firmy, které se již začínalo zaplňovat auty jeho podřízených, a slastně potáhl další dávku nikotinu, blaženě přivřel víčka nad jeho chutí. Jeho pohledu se však naskytlo něco, co jej přinutilo odvrátit pozornost od drogy, doutnající v jeho prstech.
Ten mladík. Ten mladý, neznámý muž, kterého včera večer viděl poprvé, jehož obraz se mu vryl do paměti. Obraz, jenž jej nutil nad ním večer přemýšlet. Obraz, jenž se až příliš podobal osobě tam dole.
Byl to on. Jeho chůze, oblečení i matný vzhled vypadaly stejně, podobaly se rysům mladíka, kterých si včera v tom jediném malém okamžiku stačil všimnout. Postava, která včera večer přeběhla jen kousek před jeho autem, byla téměř totožná s tou, která teď kráčela po chodníku směrem k firmě. K jeho firmě.
Ani na okamžik od něj neodtrhl svoji pozornost. Se zatajeným dechem pozoroval mladíka, jenž zmizel za bílými dveřmi vedoucími dovnitř. Cvakly, zavřely se za ním a vykouzlily tím na Billově tváři spokojený úsměv. Myšička byla v jeho pasti.
*****
Klapot jeho vysokých podpatků se přísně rozezněl celou dílnou jen o několik minut později. Vešel dovnitř a elegantním krokem sebevědomě zamířil ke svému cíli, jenž jej sem přivedl.
Nikdy sem nechodil, jen tehdy, když to potřeboval. Bylo to jedno z mnoha jeho pravidel. Jeho krátká návštěva tady byla vždycky stejná, probíhala stejně jako ty předchozí a vyvolávala stejné reakce mužů, které míjel. Všichni zanechali své práce, poslušně se k němu otáčeli a zdravili jej, on jim však jejich pozdravy neopětoval. Nezajímali jej, ani jeden z nich. Ano, svého času mu nebyli lhostejní, měli u něj své postavení i úroveň, teď však pro něj byli ničím. Nestáli mu za jediný pohled, natož pak za pozdrav, ani jeden z nich. Kráčel dál, bez jediného slova či pohledu, jeho chladný, odmítavý výraz, zračící se v jeho ledové tváři, jim dával najevo, kdo je tu pánem. Odměnou mu byly ponížené pohledy a sklopené tváře všude kolem něj.
Zastavil se jen na krátký okamžik, zvolnil a ztišil své kroky, jakmile zmizel ostatním z očí. Popošel ještě o kousek dál, vzhlédl k poslednímu místu, jež bylo odstrčené od těch ostatních tolik známých, a které dnes ještě neprošel. Odpovědí mu byla postava v dálce, již důvěrně známá jeho očím, ve kterých se teď blýsklo. Pousmál se a tiše se propletl mezi velkými policemi, plnými drahého materiálu, jenž před časem nakoupil. Skryl se za poslední z nich a pevně stiskl v ruce fotoaparát, který si vzal sebou. Jeho zrak se upřel na mladíka, pracujícího jen kousek od něj.
Byl mladý, možná ještě mladší, než předpokládal. Mohlo mu být jen něco málo přes dvacet let, rozhodně byl nejmladším mužem v celém jeho podniku. Jeho ruce pracovaly pečlivě a pilně, ani na okamžik se nezastavily, jen občas rychle setřely z mladíkova čela pot. Stál u velkého pracovního stolu, plně se věnoval své práci a nevědomky mu tak dával příležitost, aby si jej směl prohlédnout.
Toužil spatřit i jeho tvář, jen tiše stál mezi policemi, čekal na ten jediný okamžik, kdy mu to bude dovoleno. A věděl, že to bude již brzy. Stiskl fotoaparát v dlani, vrátil se pohledem k mladíkovi, který se nyní otočil a vzal do rukou další materiál. Tohle byla Billova chvíle. Nahlédl ze svého úkrytu a několikrát stiskl spoušť.
*****
Jemný, hebký satén se zvlnil, zchladil jeho horké, rozpálené tělo, když se na něj položil a udělal si na své velké posteli pohodlí. Napil se malého, sotva neznatelného množství, odložil skleničku s drahou whisky na stolek.
Jeho pohled spočinul na malé obálce fotek, které mu před chvílí přinesl poslíček. Byly to fotky, které fotil dnes ráno, fotky, jež mu měly říct víc o tom neznámém mladíkovi. Vytáhl několik z nich, pozorně se zadíval na chlapce, kterého mu každý obrázek ukazoval. Snědá, opálená tvář, hluboké čokoládové oči, plné rty, štíhlé ruce s několika vystouplými žílami a téměř bezchybný, mladistvý vzhled. To, co potřeboval. To, po čem toužil.
Zalistoval fotkami, vrátil se k té, která se jeho očím naskytla jako první. Jeho ruka vklouzla pod látku saténového županu a jen pomalu, líně zajela pod lem jeho boxerek.
autor: Rachel
betaread: Janule
Tak jsme dneska zhltla tři díly a rovnou se mi tu objevil čtvrtý..a jsem úplně unešená, hlavně teda z tohoto dílu..zaujal mě obrázek, který sliboval hodně dobrou povídku ale nechce se mi věřit že autorem je opravdu romantická Rachel =D Bill vypadá na pěknou svini a to se mi líbí a Tom bude nejspíš takový ten slabší..Bill je pěkně arogantní, takový domýšlivý jakoby mu všechno patřilo =) Ale líbilo se mi jak si Toma pěkně nafotil, tak nějak jsem čekala že bude mít fotky i k tomu aby si udělal dobře =D Nádherná povídka, těším se na další díl =)
No to by mě teda zajímalo, co to má vlastně Bill za firmu. Možná něco se dřevem? Možná ne… napadají mě různé myšlenky. No jsem ještě zmatenější a zvědavější, jak to bude pokračovat. Dílek byl mučivě krátký, to se snad další soboty ani nedočkám, ale ohromuje mě ten styl, jakým popisuješ všechny detaily. Těším se na další dílek:)
Nejdříve shoda okolností, dnes fotografie… teda Rachelko, ty jsi opravdu mistryně svého oboru. :-*
Jen trošilinku nesouhlasím. Každý má nějaký ten nedostatek. Lidé nejsou bozi, ačkoliv si to náš pan arogantní myslí…
Každého si podmaní svým vzhledem? NEMYSLÍM! Není tak dokonalý, jak si o sobě myslí. Navíc, ta past – kdopak se do ní chytí dřív??♥
Povídka se mi hrozně moc líbí a vždy se na další kapitolu těším!♥♥♥
[1]: Četla jsem tenhle díl až dneska ale musim souhlasit s Leushkou…Bylo mi to hned jasné. Billíšku ty sviňucho.
Me ta tva povidka opravdu uchvatila. Jsem moc zvedava, jak se dej bude vyvijet dal. Ja si taky myslim, ze ten "silny", co ma momentalne navrch a vsemi kolem sebe bezcitne zameta pravdepodobne bude sam chycet do pasti a karty se pekne obrati…aspon tedy doufam. Tom mi prozatim prijde jako takovy podvolny, vdecny, hodny, aspon z te trosky, co jsi nam zatim nastinila, ale citim z nej obrovskou vnitrni silu a u Billa prave naopak, neudivilo by mne, kdyby to byl on, kdo se bude sypat a … no vsak vis:-)
Jediny nedostatek tohoto dilu bylo to, ze byl takovy kratoucky…ale i tak moc dekuji. Jen tak dale.-)
nemám slov..prostě tohle mě dostává do kolen a že se to stane málokdy,kdy mě něco fakt totálně dodělá.. ale toho jsem se chytla, moc ti děkuju za doporučení, zatím se mi to extrémně líbí.. no já furt kecám a další díly mám před sebou!!