autor: Doris & Ivetka
Billa probudilo jemné hlazení na krku. Jako když se mu předcházejícího dne Tom svým labutím krkem otíral o ten jeho. Stejně pomalu a stejně jemně. Lehce se usmál, ale oči neotvíral. Ještě chvíli si ten pocit chtěl užít.
„Vlčku, vstávej.“ Zašeptal mu do ucha hlas jeho staršího brášky. Bill zamrkal a otevřel oči.
„Proč mi tak říkáš?“ Nakrčil čelo, až se mu uprostřed vytvořila vráska. Tom po ní přejel prstem.
„Protože dneska budeme vlci.“ Ukázal v prstech vylosovanou cedulku a sklonil se, aby mohl Billa co nejněžněji políbit na dobré ráno. Bill se zatetelil blahem. V Tomovi asi zůstala jistá dávka něhy z jeho labutí povahy. Což ovšem Billovi jen vyhovovalo.
„Vstávej. Snídani máš na stole a čeká nás ten slibovaný rozhovor.“ Usmál se Tom. Jak se mu zpočátku celá tahle pakárna nelíbila, teď byl nadšený, že ji podstoupil. Ať už ta žena byla vědma nebo ne, asi věděla, co dělá. Donutila ho se takhle nad sebou zamyslet a něco se naučit. Bylo příjemné si uvědomit, že jeho lidský život nebyl tak plný a dokonalý jako ten zvířecí. Zvířata ho něco naučila a byl si jistý, že Billa také. Bill se vyhrabal z peřiny a promnul si oči. Vlasy mu trčely do všech světových stran a linky měl rozmazané až pod nos. Přesto vypadal nejvíc roztomile a kouzelně.
„Vlčku, vstávej.“ Zašeptal mu do ucha hlas jeho staršího brášky. Bill zamrkal a otevřel oči.
„Proč mi tak říkáš?“ Nakrčil čelo, až se mu uprostřed vytvořila vráska. Tom po ní přejel prstem.
„Protože dneska budeme vlci.“ Ukázal v prstech vylosovanou cedulku a sklonil se, aby mohl Billa co nejněžněji políbit na dobré ráno. Bill se zatetelil blahem. V Tomovi asi zůstala jistá dávka něhy z jeho labutí povahy. Což ovšem Billovi jen vyhovovalo.
„Vstávej. Snídani máš na stole a čeká nás ten slibovaný rozhovor.“ Usmál se Tom. Jak se mu zpočátku celá tahle pakárna nelíbila, teď byl nadšený, že ji podstoupil. Ať už ta žena byla vědma nebo ne, asi věděla, co dělá. Donutila ho se takhle nad sebou zamyslet a něco se naučit. Bylo příjemné si uvědomit, že jeho lidský život nebyl tak plný a dokonalý jako ten zvířecí. Zvířata ho něco naučila a byl si jistý, že Billa také. Bill se vyhrabal z peřiny a promnul si oči. Vlasy mu trčely do všech světových stran a linky měl rozmazané až pod nos. Přesto vypadal nejvíc roztomile a kouzelně.
„Jaký rozhovor?“ Zívnul a u zrcadla se snažil připlácnout si vlasy k hlavě.
„Slíbil jsem ti, že si promluvíme. Vážně promluvíme. Jako lidi.“ Chytil ho Tom za ruce a zabránil mu tak v dalším snažení. Díval se na ně oba v zrcadle a čím dál víc si byl jistý, že jsou stvořeni jeden pro druhého. Na celý život. Jako labutě… jako vlci…
„Slíbil jsem ti, že si promluvíme. Vážně promluvíme. Jako lidi.“ Chytil ho Tom za ruce a zabránil mu tak v dalším snažení. Díval se na ně oba v zrcadle a čím dál víc si byl jistý, že jsou stvořeni jeden pro druhého. Na celý život. Jako labutě… jako vlci…
I Bill se chvíli díval na jejich obraz v zrcadle, Tom ho držel tak majetnicky, rukama sklouznul na jeho boky a zezadu jej co nejopatrněji objal. Bill hlasitěji oddechnul nosem a na malý moment zavřel oči a užíval si to. Pak se ale otočil k Tomovi. Objal ho kolem krku, ale ruce si ze jeho hlavou jen zkřížil, nechal je natažené. Díval se svému bratrovi s malým úsměvem do očí. Nepotřeboval mu něco říkat, jen se na něj díval a užíval si té pohody.
„Tak krásné probuzení…“ pošeptal po chvilce ticha, nahnul se k bratrovi a líbnul ho pod ucho. Nosem se mu přitom o samotné ucho otřel.
Tom se trošku otřásl, po celém těle mu vyběhla husí kůže.
„Tak krásné probuzení…“ pošeptal po chvilce ticha, nahnul se k bratrovi a líbnul ho pod ucho. Nosem se mu přitom o samotné ucho otřel.
Tom se trošku otřásl, po celém těle mu vyběhla husí kůže.
„Čekal jsem, že naše malá labuťátka s námi budou i teď… ale nikde nejsou. Trošku se mi po nich stýská…“ usmál se.
„Taky mi chybí, ale starat se o labutě v lidském těle by byla přece jenom námaha…“ Bill Toma chytil za obě tváře, stoupnul si trošku na špičky a dal mu hladovou pusinku. „Mám hlad…“ zakřenil se a hned Tomovi utekl do kuchyně.
„Taky mi chybí, ale starat se o labutě v lidském těle by byla přece jenom námaha…“ Bill Toma chytil za obě tváře, stoupnul si trošku na špičky a dal mu hladovou pusinku. „Mám hlad…“ zakřenil se a hned Tomovi utekl do kuchyně.
Tom se na sebe podíval do zrcadla a hrdě se na sebe samého usmál. Byl na sebe pyšný, konečně jednou v životě dělal správnou věc. Konečně si za svůj život něco uvědomil a začal jednat. Sklopil s úsměvem hlavu a pomalu se vydal za svým bráškou do kuchyně. Nechtěl být už ani chvilku bez něj.
Vlastně už ani sám nechápal, že bez něj dokázal být tak dlouho. I když s ním byl každý den, byli si vzdálení. Teď už ne. Musel se usmát, když vešel do kuchyně a viděl rozjařeného Billa, jak hopsá po kuchyni s kusem toastu v ruce. Bill byl naprosto spokojený. Všechno, co si přál, se stávalo skutečností. Až na jednu jedinou věc. A to jen proto, že se bál to vyslovit.
„Billi……když už jsme byli u těch labutěk…co to miminko o kterým jsme mluvili?“ Ozval se Tom a sednul si na kuchyňskou linku. Bill strnul ve všech pohybech a vdechl drobek od toastu. Po chvíli kuckání se znovu nadechl a podíval se na Toma.
„Tome, já……víš, ta představa se mi líbí, ale……myslím, že teď je opravdu brzy. Nemáme to vůbec promyšlené a domluvené.“ Bill se snažil mluvit smířlivě. Nebyl proti tomu, aby s Tomem adoptoval dítě, ale tohle se přeci nedá řešit rozhodnutím z minuty na minutu.
„To ani nechci, Bille. Jen… být s tebou jako rodina… chtěl bych to.“ Tom nejistě zvedl pohled k Billovi. Ano, bylo to daleko těžší, mluvit takhle než když byli zvířata.
„Já s tebou taky. Určitě budeme. Slibuju.“ Přicupital k němu Bill a nedojedenou snídani odložil stranou. Chvatně omotal ruce kolem Tomova pasu a hlavu si opřel o jeho hrudník. Tom mu jednotlivé prameny vlasů projížděl prstama.
„Tome, já……víš, ta představa se mi líbí, ale……myslím, že teď je opravdu brzy. Nemáme to vůbec promyšlené a domluvené.“ Bill se snažil mluvit smířlivě. Nebyl proti tomu, aby s Tomem adoptoval dítě, ale tohle se přeci nedá řešit rozhodnutím z minuty na minutu.
„To ani nechci, Bille. Jen… být s tebou jako rodina… chtěl bych to.“ Tom nejistě zvedl pohled k Billovi. Ano, bylo to daleko těžší, mluvit takhle než když byli zvířata.
„Já s tebou taky. Určitě budeme. Slibuju.“ Přicupital k němu Bill a nedojedenou snídani odložil stranou. Chvatně omotal ruce kolem Tomova pasu a hlavu si opřel o jeho hrudník. Tom mu jednotlivé prameny vlasů projížděl prstama.
„Změnilo se to mezi námi, že? I ty to cítíš tak jako já.“ Zamručel Bill a vychutnával si tu blízkost mezi nimi. „Proč se pořád bojím to vyslovit, když ty už to dávno víš?“ Vydechl zkroušeně a zvedl k Tomovi pohled. Tom ho pohladil po tváři a něžně ho políbil.
„Jednou to řekneš. Až si budeš jistý.“
„Jednou to řekneš. Až si budeš jistý.“
Bill pomalu otevřel oči po bráškově polibku a trošku se usmál. „Jenže já si tím jistý jsem… jen se prostě bojím, že když to řeknu, tak se něco změní a už to takhle krásné nebude…“ zakňučel stejně, jako když byl v těle fenky.
Tom Billa konejšivě pohladil po rozcuchaných vlasech a usmál se. „A nebo to bude ještě mnohem krásnější, než to doposud bylo, hm? Risk je zisk…“
„Já vím, jen prostě chci počkat na tu správnou chvíli a nepřijde mi, že zrovna to, kdy mám pusu od drobků, jsem rozchucaný, rozespalý a ošklivý, je ta nejvhodnější chvíle na to, abych ti řekl, že tě mi…“ Bill se najednou zasekl.
„No… dořekni to,“ Tom Billa pobídnul lehkým kývnutím hlavou, aby to dořekl.
„Tommy…“ usmál se… „skoro jsem to řekl… a ani jsem si to neuvědomil…“ zavrtěl se a laškovně se nosem otřel o Tomovu tvář.
„Řekni mi, že mě miluješ… prosím…“ pošeptal Tom a věnoval Billovi muší polibek na tvář.
„Tome… počkáme na správnou chvíli, ano? Vždyť víš, jak mi na těchhle věcech záleží a že chci, aby vše kolem nich bylo perfektní. Jsem prostě puntičkář…“ vymluvil se rychle Bill. Ne, že by to, co Tom chtěl slyšet, Bill necítil, ale on prostě opravdu chtěl vyčkat na tu nejdokonalejší chvilku, která stejně určitě přijde brzy.
Tom Billa konejšivě pohladil po rozcuchaných vlasech a usmál se. „A nebo to bude ještě mnohem krásnější, než to doposud bylo, hm? Risk je zisk…“
„Já vím, jen prostě chci počkat na tu správnou chvíli a nepřijde mi, že zrovna to, kdy mám pusu od drobků, jsem rozchucaný, rozespalý a ošklivý, je ta nejvhodnější chvíle na to, abych ti řekl, že tě mi…“ Bill se najednou zasekl.
„No… dořekni to,“ Tom Billa pobídnul lehkým kývnutím hlavou, aby to dořekl.
„Tommy…“ usmál se… „skoro jsem to řekl… a ani jsem si to neuvědomil…“ zavrtěl se a laškovně se nosem otřel o Tomovu tvář.
„Řekni mi, že mě miluješ… prosím…“ pošeptal Tom a věnoval Billovi muší polibek na tvář.
„Tome… počkáme na správnou chvíli, ano? Vždyť víš, jak mi na těchhle věcech záleží a že chci, aby vše kolem nich bylo perfektní. Jsem prostě puntičkář…“ vymluvil se rychle Bill. Ne, že by to, co Tom chtěl slyšet, Bill necítil, ale on prostě opravdu chtěl vyčkat na tu nejdokonalejší chvilku, která stejně určitě přijde brzy.
O_O
„Tak naschle ráno, vlku.“ Políbil Tom svého bratra a vypil přidělený hrnek čaje. Bill se uculil a spokojeně se mu vtěsnal do náručí. Už nepadlo ani jediné slovo o jejich vyznání. Tom to chápal. Pro Billa to byla prostě důležitá chvíle a bylo mu jasné, že mu ji nechce říct jako nějaká žába, ale jedině jako člověk. A to pokud možno v co nejlepší chvíli. Potrpěl si na atmosféru. Oba zavřeli oči a znovu se propadali do snu, během kterého má dojít k jejich přeměně.
O_O
Toma vzbudilo olizování na čumáku. Rozlepil oči a překulil se na bok, kde se protáhl do celé svojí délky. Pak se postavil a starostlivě očichal Billa v jeho vlčí podobě.
„No páni… voníš dokonale i jako vlčice.“ Zkonstatoval Tom a hned ho láskyplně olízal a hlavu otřel o Billovu.
„No to je asi těma hormonama. Cejtim se hrozně divně. Jako bych k sobě měl úmyslně lákat vlky a z nich si pak vybírat druha.“ Zakřenil se. Moc se mu to nezamlouvalo.
„Však ty už druha máš. Neboj, nikomu tě nedám.“ Ujistil ho Tom a rozhlédl se po lese. Nezaznamenal žádné blížící se nebezpečí, proto sklonil hlavu a věnoval se čištění svých tlapek.
„Já myslel, že vlci žijou ve smečce.“ Namítl Bill a také se rozhlížel. Když se Tom čistil, musel být ostražitý on a hlídat jejich bezpečí.
„No… přeci jen, než se ta smečka vytvoří, to chvíli trvá, a do tý doby jsou taky vlci sólisti, ne? A navíc… my jsme vlci jen dočasně. Tak proč mít smečku?“
„No páni… voníš dokonale i jako vlčice.“ Zkonstatoval Tom a hned ho láskyplně olízal a hlavu otřel o Billovu.
„No to je asi těma hormonama. Cejtim se hrozně divně. Jako bych k sobě měl úmyslně lákat vlky a z nich si pak vybírat druha.“ Zakřenil se. Moc se mu to nezamlouvalo.
„Však ty už druha máš. Neboj, nikomu tě nedám.“ Ujistil ho Tom a rozhlédl se po lese. Nezaznamenal žádné blížící se nebezpečí, proto sklonil hlavu a věnoval se čištění svých tlapek.
„Já myslel, že vlci žijou ve smečce.“ Namítl Bill a také se rozhlížel. Když se Tom čistil, musel být ostražitý on a hlídat jejich bezpečí.
„No… přeci jen, než se ta smečka vytvoří, to chvíli trvá, a do tý doby jsou taky vlci sólisti, ne? A navíc… my jsme vlci jen dočasně. Tak proč mít smečku?“
„No vím, že jsme vlci jen dočasně, ale proč nežít normálním přirozeným životem vlka…? Přirozeností vlka je být ve smečce a já tu žádnou smečku nevidím…“ zavrčel tiše Bill a svalil se na záda a nohy vyhodil k nebi.
Tom se na něj podíval a zívnul si. „Tak třeba na nějakou smečku narazíme a přidáme se k nim…“ zasmál se Tom. „Ten jeden den to přežiješ…“ zakňučel a Billa starostlivě očichal. Začal u toho hravě vrtět ocasem. „Vážně moc hezky voníš…“ otřásl se a začal dýchat pusou. „Páni… to jsou mi ale hormony… ale ne… neskočím na tebe… nemůžu ti přece udělat vlčátka…“ odfrknul Tom a oběhnul Billa dokola.
Ten na něj jen nechápavě zíral, tlamu měl mírně otevřenou a jazyk mu z ní visel k zemi. „To jsou mi teda hormony. Voním svému bráškovi tak, že by na mě nejraději skočil a udělal mi malé vlčky. Super, nic víc, než hárání jsem si přát nemohl…“ zakňučel Bill… Po chvíli ztuhnul a zakňučel. „Ne, Tome! Tam nečuchej! Je to trapné!“ vykníknul Bill, když spatřil, že jeho bratr má čumák tam, kde by ho mít neměl. „Ty prase! Ty jsi normálně nadržený! Podívej se na sebe! Slintáš, vrtíš ocasem a… a fuj, ne… nic nebude, co si to o mně myslíš?!“ Bill se otřepal od listí a hlíny a popošel kousek od svého bratra.
Ten na něj jen nechápavě zíral, tlamu měl mírně otevřenou a jazyk mu z ní visel k zemi. „To jsou mi teda hormony. Voním svému bráškovi tak, že by na mě nejraději skočil a udělal mi malé vlčky. Super, nic víc, než hárání jsem si přát nemohl…“ zakňučel Bill… Po chvíli ztuhnul a zakňučel. „Ne, Tome! Tam nečuchej! Je to trapné!“ vykníknul Bill, když spatřil, že jeho bratr má čumák tam, kde by ho mít neměl. „Ty prase! Ty jsi normálně nadržený! Podívej se na sebe! Slintáš, vrtíš ocasem a… a fuj, ne… nic nebude, co si to o mně myslíš?!“ Bill se otřepal od listí a hlíny a popošel kousek od svého bratra.
„Mně to ale přijde náramně přirozené, a pokud se nemýlím, tak jsi v rozpacích, a to, co se kvůli tobě děje, ti dělá náramně dobře. Je přece normální, že svému druhovi dáváš najevo, že o něj nemáš zájem… Víc mě to rajcuje…“ Tom zavrtěl zadkem a radostně si poskočil. „Dnes bude veselý den… moc veselý…“ začal okolo něj klusat jako drezurní kůň.
„Tak koukám, že ti z těch zvířat pěkně hráblo. Vlk a poklusává si tu jako kůň. A ještě ke všemu se pořád chová jako starý Tom… nadrženče… ne… tohle se mi vážně nelíbí…“ pomlasknul si Bill. Ještě, že zvířata moc neměla mimiku a nebylo na Billovi vidět, jak moc se chtěl usmívat.
„No, řekl bych, že tohle je jen přirozené chování vlků… ty nechceš malé vlčky? Už máme labuťátka, tak proč ne vlčky…? Malá štěňátka… to by bylo rozkošné…“ usmál se Tom.
„Demente, co tě v tý škole učili? Nevíš, jak dlouho čeká pes malé? Během jednoho dne asi těžko odnosím štěňata a vrhnu ti je tady do hromádky listí… blbečku, přemýšlej mozkem a ne pindíkem, ty hormone,“ zakroutil hlavou Bill a radostně se vydal najít něco k jídlu. Měl hlad… Byl ale náramně rád, že mu Tom projevoval tak velkou náklonnost. Asi to bylo vážně těmi hormony…
„Tak koukám, že ti z těch zvířat pěkně hráblo. Vlk a poklusává si tu jako kůň. A ještě ke všemu se pořád chová jako starý Tom… nadrženče… ne… tohle se mi vážně nelíbí…“ pomlasknul si Bill. Ještě, že zvířata moc neměla mimiku a nebylo na Billovi vidět, jak moc se chtěl usmívat.
„No, řekl bych, že tohle je jen přirozené chování vlků… ty nechceš malé vlčky? Už máme labuťátka, tak proč ne vlčky…? Malá štěňátka… to by bylo rozkošné…“ usmál se Tom.
„Demente, co tě v tý škole učili? Nevíš, jak dlouho čeká pes malé? Během jednoho dne asi těžko odnosím štěňata a vrhnu ti je tady do hromádky listí… blbečku, přemýšlej mozkem a ne pindíkem, ty hormone,“ zakroutil hlavou Bill a radostně se vydal najít něco k jídlu. Měl hlad… Byl ale náramně rád, že mu Tom projevoval tak velkou náklonnost. Asi to bylo vážně těmi hormony…
Tom se jen zasmál. Připadal si absolutně ničím nespoutaný, a to se samozřejmě projevovalo i na jeho chování. Pobíhal kolem Billa a co chvíli ho starostlivě očichal.
„Hele, Tome… snídaně.“ Zastavil se Bill a přikrčil se ve vysoké suché trávě. Upřeně pozoroval laň jen kousek před sebou. Tom se labužnicky olíznul a vyběhl za bratrem, který vycítil příležitost k dobrému lovu. Naháněl laň odhodlaný to nevzdat. Byla ale hbitá. Když už měl pocit, že mu opravdu uteče, objevil se před ní Tom a skolil ji k zemi. Jeho zuby prokously lani hrdlo a on ji už jen držel a čekal, až vykrvácí. Bill k němu doběhl.
„Kde ses tu vzal? Jak jsi věděl, že poběží tudy?“ Valil na Toma hnědé oči a tlapama hrabal do země vedle jejich ulovené snídaně. Jako by tím snad měl urychlit její umírání.
„To jsou instinkty. Kdybys je poslouchal, věděl bys, že lovíme takticky. Že si kořist naháníme.“ Usmál se Tom a čichnul ke snídani. Nejevila už známky života a Tom se do ní proto s chutí zakousl.
„Hele, Tome… snídaně.“ Zastavil se Bill a přikrčil se ve vysoké suché trávě. Upřeně pozoroval laň jen kousek před sebou. Tom se labužnicky olíznul a vyběhl za bratrem, který vycítil příležitost k dobrému lovu. Naháněl laň odhodlaný to nevzdat. Byla ale hbitá. Když už měl pocit, že mu opravdu uteče, objevil se před ní Tom a skolil ji k zemi. Jeho zuby prokously lani hrdlo a on ji už jen držel a čekal, až vykrvácí. Bill k němu doběhl.
„Kde ses tu vzal? Jak jsi věděl, že poběží tudy?“ Valil na Toma hnědé oči a tlapama hrabal do země vedle jejich ulovené snídaně. Jako by tím snad měl urychlit její umírání.
„To jsou instinkty. Kdybys je poslouchal, věděl bys, že lovíme takticky. Že si kořist naháníme.“ Usmál se Tom a čichnul ke snídani. Nejevila už známky života a Tom se do ní proto s chutí zakousl.
„Přijde mi to trošku nechutné…“ zakřenil se Bill a očichal mršině rány.
„Nechutné ti to přijít může, ale taky můžeš být celý den o hladu, navíc, teď jsi kus psa, takže ti to bude chutnat… takže jez… potřebuješ přece sílu, jestli máme mít ta štěňátka…“ zasmál se Tom, čumák měl celý od krve.
„Žádná štěňata nebudou… Tome, ty ses zbláznil, před chvílí jsme o něčem mluvili…“ zavrčel Bill a začal taky jíst. Nechutnalo to konec konců tak špatně, jak si myslel. „A vůbec… co budeme celý den dělat?“ zahuhlal po chvíli.
„Já nevím. Můžeme celý den spát, udělat si pěknou, romantickou procházku po lese, romantický oběd, když ti něco ulovím… rozmnožovat se…“
„To poslední jsem neslyšel…“ zavrčel znovu Bill, Tomovy pobouřené hormony ho začaly docela štvát. Přišlo mu to roztomilé, ale čím dál tím víc se obával toho, že ho někde jeho bráška znásilní.
„Nechutné ti to přijít může, ale taky můžeš být celý den o hladu, navíc, teď jsi kus psa, takže ti to bude chutnat… takže jez… potřebuješ přece sílu, jestli máme mít ta štěňátka…“ zasmál se Tom, čumák měl celý od krve.
„Žádná štěňata nebudou… Tome, ty ses zbláznil, před chvílí jsme o něčem mluvili…“ zavrčel Bill a začal taky jíst. Nechutnalo to konec konců tak špatně, jak si myslel. „A vůbec… co budeme celý den dělat?“ zahuhlal po chvíli.
„Já nevím. Můžeme celý den spát, udělat si pěknou, romantickou procházku po lese, romantický oběd, když ti něco ulovím… rozmnožovat se…“
„To poslední jsem neslyšel…“ zavrčel znovu Bill, Tomovy pobouřené hormony ho začaly docela štvát. Přišlo mu to roztomilé, ale čím dál tím víc se obával toho, že ho někde jeho bráška znásilní.
„Dělal jsem si samozřejmě srandu…“ Tom si olízal špinavou tlamu a podíval se na bratra.
„No já se právě obávám, že jsi to myslel zcela vážně, Tommy…“ kníknul Bill, měl ještě hlad, takže se od kořisti nevzdaloval.
„No já se právě obávám, že jsi to myslel zcela vážně, Tommy…“ kníknul Bill, měl ještě hlad, takže se od kořisti nevzdaloval.
Tom zvednul hlavu a olíznul si čumák skoro až za ušima. „Billi… nechci s tebou spát jako zvíře. I když jsi děsně sexy a moje hormony by tě fakt braly… nechci to. Jako člověka… mmm to by bylo o něčem jiným.“ Ubezpečil bratra o tom, že vážně nemá zájem na nějakých sexuálních hrátkách v těle vlka. Billa to na jednu stranu uklidnilo, ale na druhou značně znervóznilo. V Tomových slovech byl znát jasný náznak a Billem projel zvláštní pocit, když si představil, že by se s Tomem miloval. Trochu ho to děsilo, ale z větší části ho to lákalo a vzrušovalo. Zakroutil hlavou a vytrhnul z laně poslední kus masa.
„Když budeme lidi… tak… no prostě teď nic takovýho nebude.“ Jejich témata rozhovoru mu připadala den ode dne vážnější. A byl si jistý, že už zcela chápe celý záměr téhle přeměny. Chápal už všechno. Už záleželo jenom na tom přemoct tu věčnou obavu.
„Když budeme lidi… tak… no prostě teď nic takovýho nebude.“ Jejich témata rozhovoru mu připadala den ode dne vážnější. A byl si jistý, že už zcela chápe celý záměr téhle přeměny. Chápal už všechno. Už záleželo jenom na tom přemoct tu věčnou obavu.
„Tak pojď. Jsi krásnej, i když jsi špinavej, a já mám žízeň, tak pojď najít aspoň nějakou louži.“ Protočil Tom oči, když se Bill nepřetržitě olizoval, aby se tak zbavil krve ze srsti. Působil tak nebezpečně podmanivě. Donutilo ho se dát do kroku až Tomovo zavytí.
„Co děláš? Bolí tě snad něco?“ stál vedle Toma se všema nohama široce od sebe a ocas táhl po zemi. Lekl se.
„Ne… jen jsem chtěl zkusit, jaký to je, když vlk vyje na měsíc,“ zachechtal se Tom při pohledu na polekaného brášku.
„Neni měsíc. Na zeměpis jsem sice debil, ale to, že měsíc nesvítí ve dne a není to žhavá koule… to vím.“ Zaksichtil se Bill a postavil se zpátky do normální pozice.
„Ale vyješ pěkně, to se musí nechat. Myslím, že jsi vyplašil všechno živoucí na míle daleko.“ Usmál se Bill, otřel se bokem o Toma a dal se do chůze směrem střed lesa.
„Co děláš? Bolí tě snad něco?“ stál vedle Toma se všema nohama široce od sebe a ocas táhl po zemi. Lekl se.
„Ne… jen jsem chtěl zkusit, jaký to je, když vlk vyje na měsíc,“ zachechtal se Tom při pohledu na polekaného brášku.
„Neni měsíc. Na zeměpis jsem sice debil, ale to, že měsíc nesvítí ve dne a není to žhavá koule… to vím.“ Zaksichtil se Bill a postavil se zpátky do normální pozice.
„Ale vyješ pěkně, to se musí nechat. Myslím, že jsi vyplašil všechno živoucí na míle daleko.“ Usmál se Bill, otřel se bokem o Toma a dal se do chůze směrem střed lesa.
Celé odpoledne jen tak lenošili, necítili žádnou povinnost něco vykonávat, tak prostě jen leželi ve stínu stromů, odpočívali, hráli si spolu.
„Jsi pěkně hubený i v tomto těle…“ kníknul Tom svému bráškovi, když nad ním stál a olizoval mu krk. Bill pod ním ležel na zádech a spokojeně se o bratra opíral všema tlapkama. Měl mírně zakloněnou hlavu, aby k němu měl Tom dobrý přístup. Něžné laskání krku mu bylo příjemné, i když byl vlkem.
„Chováš se ke mě tak pěkně… Myslíš, že si to zasloužím…?“ zabručel unaveně Bill.
„Určitě si to zasloužíš, bráško… už se těším, až budeme lidmi a až tě budu moct pořádně zlochtat…“ odpověděl Tom a začal Billa něžně šťouchat čumákem do žeber. Billa to začalo trošku lochtat, proto se začal tlapkama bránit.
„Tohle si ale nezasloužím, tak přestaň…“ začal se z pod Toma soukat, chtěl mu utéct a někam se schovat, aby na něj nemohl.
„Jsi pěkně hubený i v tomto těle…“ kníknul Tom svému bráškovi, když nad ním stál a olizoval mu krk. Bill pod ním ležel na zádech a spokojeně se o bratra opíral všema tlapkama. Měl mírně zakloněnou hlavu, aby k němu měl Tom dobrý přístup. Něžné laskání krku mu bylo příjemné, i když byl vlkem.
„Chováš se ke mě tak pěkně… Myslíš, že si to zasloužím…?“ zabručel unaveně Bill.
„Určitě si to zasloužíš, bráško… už se těším, až budeme lidmi a až tě budu moct pořádně zlochtat…“ odpověděl Tom a začal Billa něžně šťouchat čumákem do žeber. Billa to začalo trošku lochtat, proto se začal tlapkama bránit.
„Tohle si ale nezasloužím, tak přestaň…“ začal se z pod Toma soukat, chtěl mu utéct a někam se schovat, aby na něj nemohl.
Poodběhl ale jen kousek a zastavil se. V cestě mu stál jiný vlk. Tyčil se nad ním a prohlížel si ho. Bill instinktivně stáhnul ocas a přikrčil se. Tenhle vlk byl podstatně větší a očividně i silnější než Tom, takže s Billem jakožto samičkou by si poradil raz dva. Zároveň ale Bill věděl, že příchozí vlk ho nemá v úmyslu napadat nebo jakkoliv útočit. Naopak. Obcházel Billa kolem dokola a očichával ho ze všech dostupných míst. Bill před ním couval a otáčel se tak, aby na něj neustále viděl. Zrovna teď se Tom musel někde courat, když ho Bill nejvíc potřeboval. Billovy zvířecí instinkty mu jasně napovídaly, o co má vlčí samec zájem. A dle jeho stavby bylo víc než jasné ,že je vůdcem smečky.
„Tome… Tome…“ zavolal Bill na svého bratra. Byl vážně strachy bez sebe z toho, co se mohlo stát.
„Tome… Tome…“ zavolal Bill na svého bratra. Byl vážně strachy bez sebe z toho, co se mohlo stát.
Tom rychle zvedl hlavu od země, když slyšel bratrovo zoufalé zakvičení. Myslel, že se za chvilku vrátí, že si chce jen hrát. Rychle vyběhl směrem, odkud se bratrovo kňučení ozývalo. Výhružně zavrčel, když viděl, co je příčinou bratrova zoufalství.
Vysvalený vlk, který obcházel Billa a podle jeho výrazu neměl moc zájem o někoho, kdo by je rušil, se otočil a prohlédl si Toma od hlavy až k tlapkám. Jeho výraz se najednou změnil na trošku pobavený.
Vysvalený vlk, který obcházel Billa a podle jeho výrazu neměl moc zájem o někoho, kdo by je rušil, se otočil a prohlédl si Toma od hlavy až k tlapkám. Jeho výraz se najednou změnil na trošku pobavený.
„Hele… kámo… je sice moc hezký, že máš tady o… o mou fenku zájem, ale ona je už zadaná, takže když dovolíš… nikomu do smečky se nepleteme, jdeme si svou vlastní cestou, tak se do ní laskavě nepleť…“ pomlaskal si klidně Tom, došel k Billovi a něžně ho šťouchnul do plecí na znamení, aby šel pryč.
To se ale druhému vlkovi, který měl o Billa zájem, moc nelíbilo. „Tady se nehraje na to, kdo se komu plete do cesty nebo ne. Tady jsi v mém teritoriu a tady nemáš co dělat. Uděláme malý výměnný obchod. Ty mi půjčíš tu tvou fenečku a já ti za oplátku neudělám nic za to, že jsi mi vlezl na moje území… co říkáš?“ zasmál se ten vlk.
To se ale druhému vlkovi, který měl o Billa zájem, moc nelíbilo. „Tady se nehraje na to, kdo se komu plete do cesty nebo ne. Tady jsi v mém teritoriu a tady nemáš co dělat. Uděláme malý výměnný obchod. Ty mi půjčíš tu tvou fenečku a já ti za oplátku neudělám nic za to, že jsi mi vlezl na moje území… co říkáš?“ zasmál se ten vlk.
„Nevím, jestli jsi to dobře pochopil. Nehodlám se o nikoho a o nic dělit, a už vůbec ne s tebou a na nějaký výměnný obchod hodně rychle zapomeň. Moje fenka není štětka, jestli máš ve zvyku pářit se s fenkama, co ti samy od sebe roztáhnou nohy jen proto, že jsou udělaný z tvých nasvalených plecí a nádherné postavičky. Moje fenka je už jiná kategorie. A co se týče tvého teritoria nebo území, nebo říkej si tomuhle kousku lesa, jak chceš. Neviděl jsem nikde cedulku s nápisem, že by tohle byl soukromý pozemek nebo že by to patřilo nějakému rádoby nebezpečnému vlčkovi. Takže omlouvám se, ale tady na mě nemůžeš…“ zasmál se Tom. Asi si neuvědomoval, že je v roli psa a že tu právnické zákony neplatí. Tady platí pouze „zákon džungle“…
„Ty si ale pěkně zahráváš… Vůbec nevíš, o co jde, co se ti může stát, když budeš neposlušný. Meleš tu akorát nějaké blbosti, kterým stejně nerozumím. Řekl jsem ti dost jasně, o co mám zájem, buď ber, nebo nech být, ale v tom případě se modli, abys byl silnější, než já…“ zasmál se vlk.
„Ještě není večer… nemůžeš mě zabít…“ zasmál se Tom.
„Můžu tě zabít, kdy se mi zachce. Ráno, odpoledne, večer… v noci… je mi to vážně jedno…“ zasmál se vlk a došel zase pomalu k Billovi, který čekal, až se jeho bráška vykecá.
To Toma ale už dost namíchlo. Párkrát za sebou výhružně zaštěkal, doběhnul k Billovi a ochranitelsky si před něj stoupnul. Začal vrčet a krčit se k zemi. Cítil, jak se mu na hřbetě ježí chlupy, ocas měl stažený mezi zadníma nohama a uši měl sklopené dozadu. Cenil svoje velké zuby ze všech stran a občas si tlapkama zahrabal v zemi. „Nebudu nic z toho, co jsem řekl opakovat. Vypadni!“ zavrčel na vlka a kopnul do Billa na znamení, aby už taky konečně někam odešel. Byl nervózní, když tam byl. Nechtěl, aby se ho ten odporný vlk nějak ještě dotknul.
„My dva se ještě uvidíme a když po tom tak toužíš, tak hned večer…“ zasmál se vlk a pyšně odklusal pryč.
„Ještě není večer… nemůžeš mě zabít…“ zasmál se Tom.
„Můžu tě zabít, kdy se mi zachce. Ráno, odpoledne, večer… v noci… je mi to vážně jedno…“ zasmál se vlk a došel zase pomalu k Billovi, který čekal, až se jeho bráška vykecá.
To Toma ale už dost namíchlo. Párkrát za sebou výhružně zaštěkal, doběhnul k Billovi a ochranitelsky si před něj stoupnul. Začal vrčet a krčit se k zemi. Cítil, jak se mu na hřbetě ježí chlupy, ocas měl stažený mezi zadníma nohama a uši měl sklopené dozadu. Cenil svoje velké zuby ze všech stran a občas si tlapkama zahrabal v zemi. „Nebudu nic z toho, co jsem řekl opakovat. Vypadni!“ zavrčel na vlka a kopnul do Billa na znamení, aby už taky konečně někam odešel. Byl nervózní, když tam byl. Nechtěl, aby se ho ten odporný vlk nějak ještě dotknul.
„My dva se ještě uvidíme a když po tom tak toužíš, tak hned večer…“ zasmál se vlk a pyšně odklusal pryč.
Tom si oddechnul a pomalu se otočil na Billa.
„Musíme odejít pryč…“ podíval se Bill na svého brášku, který ho právě zachránil.
„Ne… musíme zůstat tady a já se večer musím nechat nějakým způsobem zabít…“ odpověděl Tom. Bill na něj zůstal jen tak koukat. Měl z toho zvláštní pocit.
„Děkuju, Tome…“ zakňučel tiše a schoval svou hlavu pod tu bratrovu, cítil se tak v bezpečí. Bylo mu u brášky tak dobře. „Tolik jsem se bál…“
„Nedovolil bych, aby se ti něco stalo, Bille… nebo aby ti někdo něco udělal… rozumíš…? I kdyby to měla být nějaká godzila, chránil bych si tě… pojď si někam odpočinout, lásko…“ oddechnul Billovi do ucha.
Bill se nad tím posledním slovem, kterým ho tak krásně oslovil, lehce zatřásl. Přivřel spokojeně oči a mazlivě se hlavou otřel o Tomovu srst na krku.
„Musíme odejít pryč…“ podíval se Bill na svého brášku, který ho právě zachránil.
„Ne… musíme zůstat tady a já se večer musím nechat nějakým způsobem zabít…“ odpověděl Tom. Bill na něj zůstal jen tak koukat. Měl z toho zvláštní pocit.
„Děkuju, Tome…“ zakňučel tiše a schoval svou hlavu pod tu bratrovu, cítil se tak v bezpečí. Bylo mu u brášky tak dobře. „Tolik jsem se bál…“
„Nedovolil bych, aby se ti něco stalo, Bille… nebo aby ti někdo něco udělal… rozumíš…? I kdyby to měla být nějaká godzila, chránil bych si tě… pojď si někam odpočinout, lásko…“ oddechnul Billovi do ucha.
Bill se nad tím posledním slovem, kterým ho tak krásně oslovil, lehce zatřásl. Přivřel spokojeně oči a mazlivě se hlavou otřel o Tomovu srst na krku.
„Co vlastně ode mě chtěl?“ kníknul Bill a doslova se lísal pod bratrovu hlavu.
„Myslím, že o tebe má zájem. Je to vůdce smečky. Ale neboj. Nedám mu tě. Nikomu tě nedám.“ Olízl Tom Billovu hlavu.
„Ani jako člověka?“ Usmál se Bill a zavrtěl ocasem. Snad poprvé mu nijak nevadilo být v roli samičky. Jelikož tak patřil Tomovi. Byl jeho družka. Jen jeho. A i kdyby celý les odporoval, nebylo by to jinak. Zákony přírody jasně kážou, aby si samice vybrala toho nejsilnějšího, ale Bill by Toma zvolil, i kdyby byl slabší než moucha. Pro něj byl jednoznačně nejsilnější. Protože jen jeho miloval. Až příliš silně ho miloval.
„Myslím, že o tebe má zájem. Je to vůdce smečky. Ale neboj. Nedám mu tě. Nikomu tě nedám.“ Olízl Tom Billovu hlavu.
„Ani jako člověka?“ Usmál se Bill a zavrtěl ocasem. Snad poprvé mu nijak nevadilo být v roli samičky. Jelikož tak patřil Tomovi. Byl jeho družka. Jen jeho. A i kdyby celý les odporoval, nebylo by to jinak. Zákony přírody jasně kážou, aby si samice vybrala toho nejsilnějšího, ale Bill by Toma zvolil, i kdyby byl slabší než moucha. Pro něj byl jednoznačně nejsilnější. Protože jen jeho miloval. Až příliš silně ho miloval.
„Bille…“ Promluvil přísně Tom a podíval se upřeně na Billa. „Zejména jako člověka tě nikomu nedám. Copak ti to ještě nedošlo? Ještě pořád nechápeš, co pro mě znamenáš, a co k tobě cítím?“ Toma by se to hodně dotklo. Přestože to bylo stále nevysloveno, oba to už dávno museli vědět.
„Tomi… kdybych teď byl člověk, začal bych tě líbat. Chápu to. Vím, jak to je. Čekáš jen na to, až to povím, a slibuju, že to udělám.“ Olízl Tomův čumák a zvedl se. Nechtěl tu zůstávat. Nechtěl, aby o něj Tom bojoval. Bylo evidentní, že je Tom podstatně slabší než ten vlk. Že prohraje a Bill na to nechtěl koukat. Ale věděl také, že Toma nijak nepřesvědčí. Pro Toma tohle neznamenal jen nějaký hloupý spor. Byl to boj o Billa. A Tom byl velice hrdý na to, aby zbaběle utekl.
„Tomi… kdybych teď byl člověk, začal bych tě líbat. Chápu to. Vím, jak to je. Čekáš jen na to, až to povím, a slibuju, že to udělám.“ Olízl Tomův čumák a zvedl se. Nechtěl tu zůstávat. Nechtěl, aby o něj Tom bojoval. Bylo evidentní, že je Tom podstatně slabší než ten vlk. Že prohraje a Bill na to nechtěl koukat. Ale věděl také, že Toma nijak nepřesvědčí. Pro Toma tohle neznamenal jen nějaký hloupý spor. Byl to boj o Billa. A Tom byl velice hrdý na to, aby zbaběle utekl.
„Beru tě za slovo. Hned ráno chci tvůj jazyk v mojí puse,“ zasmál se Tom a vyběhl za Billem. Trochu ho rozčilovalo, že museli mít období bouření hormonů. Toma to děsně dráždilo. Představa sexu s Billem. Ale i on sám uznával, že jako zvíře by to nebylo nejlepší. Zejména kvůli Billovi. On si potrpěl na něžnost a ne na zvířecí divokost.
„Bille… dochází ti, že pokaždý, když se proměníme, tak se odehraje něco, co se nám pak přenese i do normálního života?“ Pohopsával kolem Billa.
„Jak to myslíš?“ Odfrknul si Bill jehličí z čumáku.
„No… napřed jsme si uvědomili, že se o sebe bojíme, pak že i když se pohádáme, musíme se udobřit. Patříme k sobe. A pak… ty labuťata… a pořád o tom uvažujeme.“ Zamýšlel se Tom. Bill se v duchu usmál. Ano to byla pravda. Ale právě kvůli tomu to přeci celé podstupují.
„A co myslíš, že si odneseš z dneška? Po čem budeš toužit?“ Zeptal se zvědavě a zavrčel na zajíce vedle v křoví. Tom zaváhal. Nebyl si jistý. zda je rozumné to říct.
„Myslím že po tobě. Je to strašný víš… Hrozně mě dráždíš a nemáš ponětí, jak je těžký se ovládat.“ Přiznal Tom a Bill zahořel potěšením.
„Bille… dochází ti, že pokaždý, když se proměníme, tak se odehraje něco, co se nám pak přenese i do normálního života?“ Pohopsával kolem Billa.
„Jak to myslíš?“ Odfrknul si Bill jehličí z čumáku.
„No… napřed jsme si uvědomili, že se o sebe bojíme, pak že i když se pohádáme, musíme se udobřit. Patříme k sobe. A pak… ty labuťata… a pořád o tom uvažujeme.“ Zamýšlel se Tom. Bill se v duchu usmál. Ano to byla pravda. Ale právě kvůli tomu to přeci celé podstupují.
„A co myslíš, že si odneseš z dneška? Po čem budeš toužit?“ Zeptal se zvědavě a zavrčel na zajíce vedle v křoví. Tom zaváhal. Nebyl si jistý. zda je rozumné to říct.
„Myslím že po tobě. Je to strašný víš… Hrozně mě dráždíš a nemáš ponětí, jak je těžký se ovládat.“ Přiznal Tom a Bill zahořel potěšením.
„Hrozně tě dráždím…? Počkej… počkej, jak tě dráždím? Proč máš problém se ovládat, co?“ zastavil se Bill.
„Prostě… jsi tak strašně sexy a… i když jsi psem, v tobě vidím tebe… prostě Billa… prostě… mě přitahuješ… mmh, jo… je problém se udržet, i když se snažím…“ kývnul hlavou Tom.
„Prostě… jsi tak strašně sexy a… i když jsi psem, v tobě vidím tebe… prostě Billa… prostě… mě přitahuješ… mmh, jo… je problém se udržet, i když se snažím…“ kývnul hlavou Tom.
V Billovi se probudila taková chuť Toma provokovat, dráždit ho… Zavrtěl ocasem ze strany na stranu a začal okolo Toma poskakovat stejně tak jako Tom okolo Billa, když o něj jevil na začátku dne zájem. Tom ho jen tiše sledoval. Lehce vrtěl ocasem, uši měl spokojeností sklopené dozadu a měl spokojený výraz, usmíval se a měl přivřené oči. Nepotřeboval mu nic říkat, jen sledoval to jeho hravé chování a užíval si toho klidu, té něžnosti mezi nimi. Bill se po chvíli před sedícím Tomem zastavil a otočil se zadkem k němu a něžně do něj bokem strčil. Toma to donutilo poodstoupit trošku stranou a stoupnout si… Bill tiše zakňučel a popošel stranou k bratrovi. Zavrtěl rychle ocasem, ale najednou ztuhnul a naprosto se Tomovi oddal. Oba se chovali tak přirozeně na to, jakými tvory teď byli. Přišlo jim tohle namlouvání naprosto přirozené. Samičky obvykle dělají na začátku, že o samce zájem nemají, ale nakonec se jim přece jen oddají.
Tom párkrát zamrkal a Billa si prohlédnul. Měl hlavu natočenou ke straně a na oko Toma sledoval. Měl uši sklopené dozadu k hlavě. Tvářil se tak spokojeně, oddaně.
Tom pomalu sklopil hlavu a stranou čumáku se otřel o Billovo stehno a nenápadně Billa očichal. Bill zadní nohy roztáhnul trošku od sebe. Kdyby byl člověk, řekl by snad, že ho tohle chování vzrušovalo. Bylo to něco jako předehra.
Tom tiše zakňučel a tiše zamlaskal. „Já tohle nemůžu, Billy…“ pošeptal.
Bill natočil hlavu ke svému bratrovi ještě víc a němě kývnul „…ale to víš, že můžeš… Myslím, že je na to ta pravá chvíle…“ oddechnul stejně tiše.
Tom sklopil uši ještě víc… Nejraději by na Billa skočil, moc dobře věděl, že si rád hraje, ale na druhou stranu věděl, že to teď oba myslí vážně.
Tom pomalu sklopil hlavu a stranou čumáku se otřel o Billovo stehno a nenápadně Billa očichal. Bill zadní nohy roztáhnul trošku od sebe. Kdyby byl člověk, řekl by snad, že ho tohle chování vzrušovalo. Bylo to něco jako předehra.
Tom tiše zakňučel a tiše zamlaskal. „Já tohle nemůžu, Billy…“ pošeptal.
Bill natočil hlavu ke svému bratrovi ještě víc a němě kývnul „…ale to víš, že můžeš… Myslím, že je na to ta pravá chvíle…“ oddechnul stejně tiše.
Tom sklopil uši ještě víc… Nejraději by na Billa skočil, moc dobře věděl, že si rád hraje, ale na druhou stranu věděl, že to teď oba myslí vážně.
Tom tiše poodstoupil a přešel k Billově hlavě. „Já tě…“ vydechl a podíval se na bratra. Ten jen v očekávání rychle zvedl hlavu. „Já tě nemůžu takhle… to… to prostě… chci si tohle nechat na roli člověka, ne psa… nechci tu na tebe skočit a funět u toho… Chci být pomalý, něžný, chci, aby to bylo dlouhé, aby to bylo milování třeba na celou noc… nechci být za pár sekund hotový, ufuněný… Vím, že by mi to, abych byl pomalý a něžný, moje hormony teď nedovolily… hm…? Chci, abychom si to oba užili… a hlavně ty, lásko…“ pošeptal.
Místo bráško mu začal říkat lásko… Jak pěkný pokrok. Bill zavrtěl ocasem.
„Děkuju… souhlasím s tebou… miláčku…“ oddechnul poprvé v životě Bill tohle oslovení, sednul si ke svému druhovi a přitulil se k němu, jak jen to šlo. „A uděláš to opravdu?“ Zavrněl Bill. Měl potřebu se o tom ujišťovat. Byl tak rád, že Tom mu odolal. Jen kvůli němu. Jen pro Billa to chce udělat co nejkrásnější.
„Když budeš chtít.“ Přikývl Tom. Billova starostlivost o jejich sexuální apetit mu připadala rozkošná. Olízl ho mezi ušima a zavrtěl ocasem v hlíně.
„Škoda, že nás čeká už jen jedno zvíře.“ Posteskl si Bill. Tohle se mu líbilo. Každý den poznat něco nového. Tom se nervózně ošil. Ani mu to nedošlo.
Místo bráško mu začal říkat lásko… Jak pěkný pokrok. Bill zavrtěl ocasem.
„Děkuju… souhlasím s tebou… miláčku…“ oddechnul poprvé v životě Bill tohle oslovení, sednul si ke svému druhovi a přitulil se k němu, jak jen to šlo. „A uděláš to opravdu?“ Zavrněl Bill. Měl potřebu se o tom ujišťovat. Byl tak rád, že Tom mu odolal. Jen kvůli němu. Jen pro Billa to chce udělat co nejkrásnější.
„Když budeš chtít.“ Přikývl Tom. Billova starostlivost o jejich sexuální apetit mu připadala rozkošná. Olízl ho mezi ušima a zavrtěl ocasem v hlíně.
„Škoda, že nás čeká už jen jedno zvíře.“ Posteskl si Bill. Tohle se mu líbilo. Každý den poznat něco nového. Tom se nervózně ošil. Ani mu to nedošlo.
„No totiž… dneska jsme naposledy zvířatama.“ Nejistě na Billa kouknul. Nechtěl ho tím zklamat, ale už bylo pozdě cokoliv měnit.
„Jakto? Vždyť tam je ještě jedna cedulka.“ Nechápal Bill. Snad to Tom nechtěl zabalit teď před koncem.
„No totiž… ty víš, že se mi to vůbec nelíbilo tenhle nápad a ani jsem mu nevěřil. Ale pro všechny případy… no nechtěl jsem být celejch 6 dní v těle nějaký ropuchy nebo tak, tak jsem… na jeden jsem napsal člověka.“ Tom se přikrčil k zemi a uši sklopil k hlavě. Teď ho to taky mrzelo. Zejména kvůli Billovi. To pro něj to tak moc znamenalo a Tomovi na tom tehdy nezáleželo. Cítil se teď, jako by Billa zradil. Bill chvíli jen mlčky stál a pozoroval ho, jak se před ním omluvně krčí. V první moment ho to zamrzelo, ale když se nad tím tak zamyslel… nemohl mu to vyčítat. V podstatě do toho Toma dotlačil, takže mu tohle nemůže mít za zlé.
„Mmm takže zítra budu jen s tebou. Tím líp. Ty jsi stejně největší zvíře.“ Zasmál se a žďuchnul do Toma čumákem. Tomovi se znatelně ulevilo.
„Nezlobíš se?“ Vztyčil se znovu do svojí výšky. Bill jen zakroutil hlavou. Neodkázal se zlobit. Vůbec už nesešlo na tom, v jaké podobě spolu stráví den. Důležité bylo, že ho spolu vůbec stráví.
„Jakto? Vždyť tam je ještě jedna cedulka.“ Nechápal Bill. Snad to Tom nechtěl zabalit teď před koncem.
„No totiž… ty víš, že se mi to vůbec nelíbilo tenhle nápad a ani jsem mu nevěřil. Ale pro všechny případy… no nechtěl jsem být celejch 6 dní v těle nějaký ropuchy nebo tak, tak jsem… na jeden jsem napsal člověka.“ Tom se přikrčil k zemi a uši sklopil k hlavě. Teď ho to taky mrzelo. Zejména kvůli Billovi. To pro něj to tak moc znamenalo a Tomovi na tom tehdy nezáleželo. Cítil se teď, jako by Billa zradil. Bill chvíli jen mlčky stál a pozoroval ho, jak se před ním omluvně krčí. V první moment ho to zamrzelo, ale když se nad tím tak zamyslel… nemohl mu to vyčítat. V podstatě do toho Toma dotlačil, takže mu tohle nemůže mít za zlé.
„Mmm takže zítra budu jen s tebou. Tím líp. Ty jsi stejně největší zvíře.“ Zasmál se a žďuchnul do Toma čumákem. Tomovi se znatelně ulevilo.
„Nezlobíš se?“ Vztyčil se znovu do svojí výšky. Bill jen zakroutil hlavou. Neodkázal se zlobit. Vůbec už nesešlo na tom, v jaké podobě spolu stráví den. Důležité bylo, že ho spolu vůbec stráví.
O_o
„Ty jeden provokatére, už zase začínáš…“ smál se Bill a tlapkama tlačil Toma od sebe, aby na něj nemohl. Funěl mu do ucha, a to Billovi bylo lechtivě nepříjemné.
„Já nezačínám, já už dávno začal…“ Tom vrtěl ocasem. Ani jeden nebrali zřetel na to, že už se dávno stmívá, celý den si spolu hráli.
„Myslím, že zítra budu spát jako zabitý celý den, po tak náročném dni, kdy se ti pořád jen bráním…“ zasmál se Bill a tlapky ještě víc propnul.
„No dovol? To já budu unavený, to já jsem v sobě celý den potlačoval hromadu pobouřených hormonů. Měl jsem ti ta štěňata udělat, třeba by ses pak cítil poníženě a nebyl tak hyperaktivní…“ zasmál se Tom a něžně Billa kousnul do krku.
„No jasně! Poníženě… aha, náhodou, rád bych měl štěňátka…“ zasmál se a začal zadníma nohama trošku hrabat, aby ze sebe aspoň nějakým způsobem bratra dostal.
„Taky že štěňátka mít budeš… ale ne s takovýmhle vořechem,“ ozvalo se silné zavrčení a během pár sekund byl Tom úplně jinde než nad Billem. Ležel kus od něj a nad ním se skláněl ten velký vlk, se kterým se setkali už ráno. Bill byl vyděšený, nevěděl, co má udělat.
„Já nezačínám, já už dávno začal…“ Tom vrtěl ocasem. Ani jeden nebrali zřetel na to, že už se dávno stmívá, celý den si spolu hráli.
„Myslím, že zítra budu spát jako zabitý celý den, po tak náročném dni, kdy se ti pořád jen bráním…“ zasmál se Bill a tlapky ještě víc propnul.
„No dovol? To já budu unavený, to já jsem v sobě celý den potlačoval hromadu pobouřených hormonů. Měl jsem ti ta štěňata udělat, třeba by ses pak cítil poníženě a nebyl tak hyperaktivní…“ zasmál se Tom a něžně Billa kousnul do krku.
„No jasně! Poníženě… aha, náhodou, rád bych měl štěňátka…“ zasmál se a začal zadníma nohama trošku hrabat, aby ze sebe aspoň nějakým způsobem bratra dostal.
„Taky že štěňátka mít budeš… ale ne s takovýmhle vořechem,“ ozvalo se silné zavrčení a během pár sekund byl Tom úplně jinde než nad Billem. Ležel kus od něj a nad ním se skláněl ten velký vlk, se kterým se setkali už ráno. Bill byl vyděšený, nevěděl, co má udělat.
Tom pod ním jen ležel, na silné skousnutí krčních tepen jen sípal, tiše kňučel a silně hrabal a házel tlapama, snažil se ze sebe nějak toho vlka strhnout.
Bill taky tiše zakňučel a rychle se zvedl. Nechtěl nic dělat, ale musel, nemohl jen tak nechat toho vlka, aby tohle dělal jeho bratrovi. Skočil mu rychle na záda a trhnul s ním. Vtom Tom nahlas vyjeknul a zůstal jen bezvládně ležet.
„Co… co jsi to udělal?!“ vyjeknul Bill a rychle se nad Toma sklonil.
„No vypadá to, že má zlomený vaz…“ pomlaskal si ten vlk.
„Vypadni, slyšíš?! Vypadni, nebo tě zabiju!“ vyjeknul nahlas Bill a začal vztekle vrčet, hrabat nohama, byl si jistý, že kdyby po něm teď vyjel, tak ho zabije, jak byl rozčilený, kolik adrenalinu měl v krvi. Rychle se pak sklonil k Tomovi a hlavu si položil na jeho hrudník. Zavřel oči…
„Zítra se probudíme a už tohle nikdy… nikdy nebudeme opakovat… miluju tě, Tome… miluju… tak moc tě miluju…“ opakoval tiše, než usnul.
Bill taky tiše zakňučel a rychle se zvedl. Nechtěl nic dělat, ale musel, nemohl jen tak nechat toho vlka, aby tohle dělal jeho bratrovi. Skočil mu rychle na záda a trhnul s ním. Vtom Tom nahlas vyjeknul a zůstal jen bezvládně ležet.
„Co… co jsi to udělal?!“ vyjeknul Bill a rychle se nad Toma sklonil.
„No vypadá to, že má zlomený vaz…“ pomlaskal si ten vlk.
„Vypadni, slyšíš?! Vypadni, nebo tě zabiju!“ vyjeknul nahlas Bill a začal vztekle vrčet, hrabat nohama, byl si jistý, že kdyby po něm teď vyjel, tak ho zabije, jak byl rozčilený, kolik adrenalinu měl v krvi. Rychle se pak sklonil k Tomovi a hlavu si položil na jeho hrudník. Zavřel oči…
„Zítra se probudíme a už tohle nikdy… nikdy nebudeme opakovat… miluju tě, Tome… miluju… tak moc tě miluju…“ opakoval tiše, než usnul.
Tom se nad Billem skláněl a něžně ho hladil v černých vlasech, hrál si s nimi.
„Miluju tě, Tommy… miluju, hrozně… hrozně tě miluju…“ šeptal Bill tiše ze spaní už asi pět minut.
Tom se spokojeně usmíval, po pár sekundách se k Billovi sklonil a ucpal mu pusinku dlouhým polibkem, který Billa hned probudil.
„Taky tě miluju…“ pošeptal Tom a podíval se pak Billovi do očí. Bill byl trošku zmatený, hned po probuzení z tak strašného snu ho líbá Tom a říká mu tohle… takový ranní šok.
Jen chvíli bezvládně ležel a na Toma se díval, než ho objal. „Už to nikdy… nikdy nebudeme opakovat. Už se nemůžu dívat na to, jak umíráš… jak… jak prostě… to nejde…“ kňučel Bill.
„Já vím, já vím…“ šeptal tiše Tom.
„Zabil jsem tě já. Já na něj skočil a jak sebou trhnul, tak ti zlomil vaz. Mohl jsem za to já, Tome!“ řekl roztřeseně Bill.
„Klid, Billy… nemohl jsi za to ty, a navíc se to stát mělo. Podívej se. Nic mi není. Jsem tu s tebou, to je to hlavní, nebo ne…?“ pousmál se a na svého brášku se podíval naprosto vážně.
„Miluju tě, Tome…“ vykoktal ze sebe po chvíli Bill a provinile sklopil oči.
„Já vím, Billy… já tebe taky… moc,“ pošeptal Tom a Billa znovu dlouze políbil.
„Miluju tě, Tommy… miluju, hrozně… hrozně tě miluju…“ šeptal Bill tiše ze spaní už asi pět minut.
Tom se spokojeně usmíval, po pár sekundách se k Billovi sklonil a ucpal mu pusinku dlouhým polibkem, který Billa hned probudil.
„Taky tě miluju…“ pošeptal Tom a podíval se pak Billovi do očí. Bill byl trošku zmatený, hned po probuzení z tak strašného snu ho líbá Tom a říká mu tohle… takový ranní šok.
Jen chvíli bezvládně ležel a na Toma se díval, než ho objal. „Už to nikdy… nikdy nebudeme opakovat. Už se nemůžu dívat na to, jak umíráš… jak… jak prostě… to nejde…“ kňučel Bill.
„Já vím, já vím…“ šeptal tiše Tom.
„Zabil jsem tě já. Já na něj skočil a jak sebou trhnul, tak ti zlomil vaz. Mohl jsem za to já, Tome!“ řekl roztřeseně Bill.
„Klid, Billy… nemohl jsi za to ty, a navíc se to stát mělo. Podívej se. Nic mi není. Jsem tu s tebou, to je to hlavní, nebo ne…?“ pousmál se a na svého brášku se podíval naprosto vážně.
„Miluju tě, Tome…“ vykoktal ze sebe po chvíli Bill a provinile sklopil oči.
„Já vím, Billy… já tebe taky… moc,“ pošeptal Tom a Billa znovu dlouze políbil.
autor: Doris & Ivetka
betaread: Janule
Úžasné, skvělé, nádherné!!!
Tuhle povídku úplně zbožňuju!! <3
Fakt super..:)
Nádherné!!! To ráno, jak Bill Tomimu málem řekl, že ho miluje, potom ty jejich "vlčí hrátky" a nakonec opět to ráno…. ♥
Já tu povídku miluju…:) Ach…NEdovedu si představid, že někdy skončí..Tak moc jsem se do ní začetla…Nemohla jsem se od toho čtení odtrhnout..:) Prej: Demente, co tě v tý škole učili? Nevíš, jak dlouho čeká pes malé? Během jednoho dne asi těžko odnosím štěňata a vrhnu ti je tady do hromádky listí… blbečku, přemýšlej mozkem a ne pindíkem, ty hormone," Já jsem z toho nemohla..Je to dokonalá povídka, zasměju se u ní a přitom je to tak krásný..:)
Naprosto skvostne:-)
Nemuzu si pomoci, ale mi stejne dvojcata nejvice sedi v podobe psovitych selem. Beztak ma nektera z vas holky doma pejska…., protoze to je tak naprosto skvele a autenticke, ze z toho az mrazi. Opravdu se mi ze vsech dilu nejvic doposud libil ten 1. a pak ten dnesni. Stejne ale verim, ze ten posledni bude ze vsech nejpeknejsi:-)
Bajecna story:-) Bude mi tu chybet, az to skonci.
[4]: Týhle pasáži se smála i Doris, když jsem jí napsala :D:D
[5]: já mám doma dva psy, ale nevím, jestli se to dá považovat za psa, když jsou to dvě čivavy 😀 Ale chovají se snad aspoň trošku stejně, jak psi i když oba jsou dost ujetí. Ale podle mě má se psy každý člověk snad nejblíž a nejlíp se mu chování toho zvířete popisuje, proto je to tak přesný. Popisovat nějaký jiný zvíře, třeba labuť neí lehký, když se s tím nesetkáváš každý den, nevíš, co dělá celý den, celou noc a tak.. 🙂
Ale jinak všem děkujeme za krásný komentáře! 🙂
[5]: ja jsem kdysi mela boxerku. Ted mam dva kocoury ale ono to je podobny
Nejdříve se chci omluvit, ale nějak jsem se k minulému dílku dostala až teď.:((( Strašně mě to mrzí, že komentuju takhle opožděně, ale nic se nedá dělat. Snad vás potěší i takhle pozdní komentář, který jsem mimochodem napsala před chvilkou, takže si ho kdyžtak utíkejte přečíst!;):DDD Ale teď k dnešnímu dílu:
Teda, takové probuzení Billovi normálně závidím!:) a Jsem hrozně ráda, že v Tomovi ta něžnost zůstala.:)♥♥♥ A Billí musel vypadat kouzelně..♥♥ Po pravdě jsem stejně jako Tom čekala, že s nimi budou i ty rozkošné labuťátka. Že si třeba budou spokojeně plavat ve vaně… :DDD A Billy se tak krásně málem prořekl!:D To bylo úžasné!♥
Wow, vlci…nádherné zvířata!♥ Jak si Tom Billa očuchával… :DDD prej hormony, taková výmluva, to je normální nadrženost!!!:DDD A jak se ti dva neustále provokujou, ty jejich kecy…:DDD boží!♥ Až na tu laň teda, to mě trošku odradilo, i když chápu, že asi ukusovat kořínky trávě nebudou, ale přesto….:(
Tomovo vytí na měsíc!:DDDD Neskutečné, jak je Tom schopen ze sebe udělat blbého.. :DDD Ale tohle bylo úžasné! Tom vyjící na měsíc… :DDD
Tom se teda pěkně předvedl, když se objevil ten vlk. Prej cedulku… :DDDD Sice o něj mám strach, protože správně by teď měl umřít Bill, ale doufám, že se ten můj vlček bude obětovat.♥ Co další musím zmínit, je vybrané téma na příští a poslední díl (jak jsem četla někde v komentech). Od začátku jsem si říkala, že ten člověk bude zajímavý, doufám, že se mi splní to, co očekávám.:DDD Jak jsem si myslela, Toma zabil ten určitě hnusný vlk!:D Konec byl krásný, jak si vyznali lásku… oh, bože, skoro ani nedýchám!♥♥♥
Vím, že se pořád opakuju, ale tohle je prostě naprosto perfektní povídka!♥ A já ji miluju natolik, že mi bude strašně chybět, ale nemůžu se dočkat na další díl. Po tomhle díle si ji připisuju na seznam pro mě srdcových povídek, protože tahle si to rozhodně zaslouží!♥♥♥
to je nejnádhernější povídky..nechci aby skončila..čtu to pořád dokola… je to krásný :)))
Och… a tak mi napadlo, že keď teraz budú človekom, tak by to už nemali vôbec skúšať, zabiť jedného alebo druhého v ľudskej podobe, to by už bolo veľa, nie?
Je to krásna poviedka.
Klukům tyhle psovité šelmy strašně sluší 🙂
Miluju to jejich popichování v tomhle díle ♥ Vážně báječné 🙂 Já na tuhle povídku prostě nemám slov, protože je to nádhera 🙂
Jenomže já jsem myslela, že teď má umřít Bill ne? Já myslela, že se mají vždycky střídat. Tak snad jsem to buď blbě pochopila a nebo ať se prostě nic nestane 🙂