autor: Little Muse & Majestrix
Šachmat
Bill silně objal svého otce hned krátce po tom, co vystoupil z teleportu.
Po krátké nečinnosti zvedl Gordon ruce a oplatil svému synovi objetí, pohladil ho po zádech a tiše se zasmál. „Ahoj.“
Jeho úsměv povadl, když se od něj Bill neodtáhnul poté, co ho on sám pustil. Zamračil se a znovu Billa stiskl, zvědavě se podíval na Andrease stojícího kousek od nich za třemi váženými Lordy z Vave. Sluha sklopil hlavu.
„Dobré ráno, Lorde Jorgu,“ řekl Gordon, potěšen, když jeho slova donutila Billa se odtáhnout. Sledoval, jak jeho syn couvl, soustředěně, než se na ostatní otočil s úsměvem. „Lorde Davide, Lorde Tome.“ Pokýval na ně oba.
Chvíli to trvalo, než se jeden z nich pohnul, ale nakonec udělal David krok vpřed a potřásl mu rukou.
„Dobré ráno, lorde Gordone,“ řekl, upřímně se usmál. Položil ruku na Billovo rameno, stiskl mu ho. „Prosím, pojďme dovnitř.“ Otočil se, rukou sjel Billovi na pas, aby ho podpořil a vedl ho dopředu. Jorg s Tomem je vedli a Gordon je následoval zařazený za dvěma druhými muži, zmatený jako ještě nikdy.
Měsíční Pokoj byl příjemně vyzdobený jako vždy, ale Bill si to neužíval. Jeho kufr byl zabalen a všechno bylo připraveno k odjezdu. Tahle schůzka byla jen formalita; kdyby tak moc nechtěl vidět svého otce, zůstal by ve svém pokoji, dokud by nepřišel čas vstoupit do teleportu. Když si uvědomil, že kolem něj probíhá konverzace, zvedl pohled.
„Zajistili jsme polovičku příhozů pro nové poplatky za bezobslužný transport; druhá polovička šla do společnosti v Triopoli. Dokončili jsme anti-gravitační disky a brzy je začneme produkovat,“ řekl Gordon hrdě. Bill se na svého otce usmál, když se na něj podíval, ale hned jak se Gordon otočil na Jorga, úsměv zmizel. Cítil, jak mu ruka stiskla koleno, podíval se na Davida, který se na něj letmo usmál, než se také otočil zpátky ke konverzaci.
„To je báječné. Vypadá to, že oba naše Domy prosperují,“ řekl Jorg ztuhle.
„Ano, slyšel jsem o tom šťastném tahu s Filogynianským hedvábím. Dobrá hra.“
Tom si odkašlal a Jorg se na něj letmo podíval.
„Děkuji. Bylo to vskutku velké štěstí.“
Sluhové přinesli lehké maso purdu, sýry s různou smaženou zeleninou a lehkou polévku. Jediné, co Bill mohl sníst, byla polévka, zatímco čekal na svého otce, jak bude reagovat, až uslyší ty novinky.
„Takže. Vím, že si Bill přál, abych přijel, ale nemůžu si pomoct, cítím to ve vzduchu. A to se nezmiňuji o tom, že mě syn držel víc než jen se steskem po domově v srdci.“
Bill zvedl pohled, Gordon už teď vypadal trochu vyvedený z míry. Znovu mu sahvahd proklouzl mezi prsty, a tentokrát po zasnoubení. Bill už nebyl Nedotčený. Budou muset vrátit věno. Možná jejich Dům bude stále v pořádku, když teď mají nějaké obchody. Bill si skousl spodní ret a snažil se uklidnit své srdce.
Jorg si odkašlal, otevřel pusu.
„Necháme naše syny, aby to s vámi prodiskutovali,“ přerušil ho David, znovu Billovi stiskl koleno. Podíval se na svého manžela. „Že, Jorgu?“
Bill se roztřeseně nadechl, zatímco se Jorg nuceně usmál.
„Samozřejmě.“
„Dobře,“ řekl David, zvedl se a čekal, až Jorg udělá to samé. Bylo to divné, řekl si Bill, vidět, jak jednou Jorg následuje Davida. „Tak my tedy prozatím odejdeme.“
Bill sledoval, jak jeho otec přikývl, a dva lordi odešli z pokoje. Byl si až moc dobře vědom Tomovy přítomnosti po svém boku. Od minulé noci spolu nemluvili. Tak jako už nikdy mluvit nebudou. Bill těžce polkl.
„Bille?“
Bill zvedl pohled, když uslyšel Gordonův hlas, byl rád, že teď vypadal spíš ustaraně než rozčileně. Tom se posunul.
„Je tu něco co mi potřebuješ říct?“ zeptal se Gordon.
„Ano,“ řekl Bill neúmyslným šepotem, pak se přinutil to zopakovat o něco hlasitěji.
Gordon přikývl, signál aby pokračoval.
„…Něco se stalo,“ informoval ho Bill. Sklopil hlavu. „Já-„
„-měl další Vizi,“ doplnil ho rychle Tom. Bill se na něj od rána poprvé podíval, zmateně. Tímhle začít nechtěl, ani neočekával, že o tom bude mluvit Tom, ale budiž. „Nic, o co byste si měl dělat starosti. Spíš jen politický obchod.“ Sledoval, jak se Tom natáhl a chytil ho za ruku, cítil, jak se mu v očích hromadí slzy. „Jen to s Billem znovu roztřáslo,“ řekl Tom, podíval se na něj a pohledem na něm už zůstal. „Že ano, Bille?“
Bill vydechl tak ostře, že to znělo skoro jako vzlyk, byl tak směšně vyvedený z míry a tak směšně potěšený.
„Ano,“ souhlasil. Tom s ním propletl prsty.
Gordon vypadal jen zpola přesvědčený, ale svolný.
Najednou všechno chování začínalo zapadat do sebe; Billovy plaché pohyby, jeho zastrašený výraz v obličeji. „Odpočívals od té doby?“ zeptal se tiše.
„Bill neměl moc času na odpočinek, byla Gree Ha a to všechno,“ vložil se do toho Tom a hladce odpověděl. „Ale bude.“
„To rád slyším. Jsem rád, že je o mého jediného syna tak dobře postaráno, Lorde Tome.“
„Bojím se, že nedělám dost dobrou práci, ale budu se snažit, aby se to už nikdy nestalo.“ Tom se na Billa podíval, zatímco toto řekl. Bill polknul a odvrátil pohled.
Gordon se usmál zpoza poháru se svou sladkou vodou a pořádně se napil, aby se Bill zatím mohl sebrat. „Tak, jak jdou plány ohledně svatby?“
„Ještě jsme nezačali. Ale brzy začneme. David se o to postará.“ Usmál se Tom upjatě. Bill nezvedl pohled od svého talíře a blonďák sledoval, jak se Gordon v tichosti na svého syna starostlivě díval. „Myslím, že bych měl jít; přeci jen jste přijel, abyste navštívil Billa. Dobré odpoledne, Lorde Gordone.“ Zvedl se Tom a poklonil se.
„Dobré odpoledne, Lorde Tome.“ Naklonil Gordon hlavu a sledoval, jak se Tom dotkl jeho ramene, než odešel z místnosti. „Co tě trápí, můj synu? Tvoje duše vypadá ztěžkle. Modlil ses už dnes?“
Bill pocítil nával viny. Vlna úlevy, která se přes něj převalila, ho opustila, aby mu ukázala, že minulou noc neuspěl, že jakákoliv naděje v to, že by jeho Vize mohla být nesprávná, byla teď naprosto zbytečná, jestli s ním Bushido nemluvil, a on ho tak nemohl informovat.
„Už nějaký čas jsem se nemodlil,“ přiznal.
„Možná proto tě tvé Vize tak sužují,“ navrhl Gordon, prohlížel si Billa. Takhle zasmušilého svého syna ještě neviděl, a začínal přemýšlet o tom, jak zdravé pro něj toto prostředí mohlo být, jestli to, že tu žije, způsobilo výraz v jeho tváři. Zdálo se, že Bill byl takhle melancholický vždy, když spolu mluvili poslední dobou. „Proč ses nemodlil?“
Bill svému otci nemohl říct, že se necítí hoden vstoupit do trahd lah.
„Myslím, že jsem měl až moc práce, zbavuji se svých dětských návyků,“ zamumlal namísto toho.
„Pro všechno existuje důvod,“ řekl Gordon tiše. „Ale jsi šťastný?“
Bill dlouho přemýšlel, těžce, než na otázku odpověděl. „Já… myslím, že jsem, někdy. A jinak…“ Bill zamrkal pryč slzy, které se mu začaly v očích tvořit, a roztřeseně se usmál. „Je pro mě těžké poznat složitosti Lorda Toma. Vždycky když mám dojem, že jsem se dostal pod jednu vrstvu, objeví se další.“ Vydechl. „Zrovna když si myslím, že dokážu předvídat, jak se pohne a zareaguje… udělá něco naprosto neočekávaného.“
„Vypadáš smutně, Bille. Nechci si myslet, že jsi tu nešťastný.“
Bill se napil své šťávy a uvědomil si, že je smutný z myšlenky, že odsud odjede, že už Toma neuvidí. „Otče, zklamal jsem tě, mým ostrým jazykem a neústupnou myslí? Vím, že jsem odehnal spoustu nápadníků. Teď přemýšlím, jestli to bylo dobře.“
„Už jsem ti to řekl, věřím, že jsi, kde potřebuješ být a že bys tu nebyl, kdybys všechny ty muže neodehnal,“ řekl mu Gordon. „A Bille.“ Natáhl se přes stůl a chytl ho za ruku, za kterou ho předtím držel Tom. „Pobavils mě, dělals mi starosti… rozzlobils mě dokonce. Ale nikdy jsi mě nezklamal.“
Bill se roztřeseně usmál, protože tak zoufale potřeboval útěchu, znovu se cítit doma, dovolil svému otci se zvednout a přijít ho obejmout, znovu se k němu přitulil.
Ale nemohl si pomoci, musel přemýšlet o tom, jestli by jeho otec byl stále schopen toto udělat, kdyby věděl o všech jeho hříších.
~*~
„Zůstává?“ zeptal se Jorg tiše.
„Zůstává.“ Usmál se David a políbil Jorga na tvář. „Buď rád, náš syn sobě našel chotě, kterého miluje. Každý nemá takové štěstí.“
„To je pravda,“ zabručel Jorg. Oba dva zvedli pohled, když vešel Tom, sám. „Kde je tvůj sahvahd, když jím stále ještě je?“
Tom se letmo na svého otce podíval, než odpověděl. „Dovolil jsem Billovi strávit nějaký čas se svým otcem o samotě, jelikož to byl původní záměr návštěvy. Také jsem řekl Andreasovi, aby vybalil Billovy věci. Nikam nepůjde.“
„Doufám, že víš, do čeho jdeš.“ Jorg nedokázal zadržet ze svého hlasu starost a zmoženost.
„Někdo mi jednou řekl, že láska není lehká. Možná, kdybych za Daniela bojoval, mohlo to skončit naprosto jinak.“
David se usmál. „Jsem rád, že vím, že mě tady někdo poslouchá,“ řekl suše. Datapad vedle Jorga zapípal a on se podíval na údaj. „Lord Gordon odjel. Myslím, že si potřebuješ promluvit s Billem.“
Tom polknul. „To ano. Jen si nejsem jistý, jak začít. Jsem si jistý, že se cítí zhrzen; choval jsem se k němu tak, jako bych jeho Vizím nevěřil, i když všechno, co řekl, se vyplnilo.“
„Je mimo mé chápání to, jak se Bill musel cítit. Vidět věci, které se ještě nestaly. Možná můžeš zjistit, co viděl a my pak můžeme zjistit, proč měl potřebu konfrontovat tři velmi zámožné muže na veřejnosti, na Gree Ha, a ne někdy jinde.“
Tom přikývl. Možná se měl na tyhle otázky zeptat dřív, než odtáhl svého sahvahda z toho večírku.
~*~
Tom se plánoval zastavit u sebe v pokoji, posbírat myšlenky, vymyslet důvod pro své chování, a pak jít za Billem.
Ale když otevřel své dveře, zjistil, že to nebude potřeba.
„Ahoj,“ zamumlal Bill, zvedl se z křesla od Tomovy pracovní stanice, kde seděl.
Tom stál přimražený k zemi ve dveřích. Bylo po plánování této konverzace. „…Ahoj,“ odpověděl, zavřel dveře.
„Chtěl jsem ti poděkovat,“ řekl Bill, sklopil hlavu a podíval se na podlahu. „Za to, že se to nestalo…“ zvedl pohled. „Protože to, co jsem řekl, jsem tak nemyslel.“
Tom si povzdychl, přišel blíž. „Já vím,“ řekl, natáhl se po Billově pase a mile rád si ho přitáhl do náruče, když jeho sahvahd vykročil vpřed také. „Ani já ne.“
Bill se nosem zabořil do Tomova krku, zabořil se tam celým obličejem a pevně se ho chytil kolem ramen. Málem toto navždy ztratil. Navzdory všemu, vskutku mu z toho bylo smutno, a tak se ho chytil ještě pevněji.
Tom se rty přesunul z Billova ramene k jeho uchu. „Proč jsi za mnou nepřišel?“ zeptal se. „Proč jsi šel za tak mocnými muži úplně sám?“
„Já… Měl jsem Vizi.“
„Já vím. O čem byla?“ Bill vydechl a řekl mu všechno, co viděl tu noc před tím, když spolu tančili. Tom neřekl ani slovo, dokud Bill nedomluvil, a dokonce ani po tom neodpověděl okamžitě.
„Prosím, řekni něco,“ prosil Bill.
„Přemýšlím, jestli za to můžu já, že jsi za mnou s tím nepřišel,“ řekl Tom tiše. „Bille, tohle je něco velmi vážného; musí se toho udělat tolik, aby se tahle informace dostala k těm správným lidem. Dokonce, i kdyby byla poslaná anonymně, tak by ta informace byla prošetřována.“
„Já… nevěděl jsem, co dělat. Byl jsem chycen ve své Vizi… a nestalo se to tak, jak jsem to viděl.“ Bill zavrtěl hlavou. „Nerozumím, co se pokazilo…“
„Myslíš si, že tvá osobní přání mohla Vizi nějak narušit?“
„Já nevím. Nevím, jestli se tohle už předtím nestalo.“ Odtáhl se Bill, aby se na Toma podíval. „Je mi líto, že jsem tě ponížil. To jsem nechtěl.“
„Já vím. Nechal jsem se unést svým temperamentem. To mám po otci,“ řekl suše. Tom se na chvíli zarazil a zvědavě se na Billa zadíval. „Tvoje trápení ohledně Vize, mimo ohrožení Pěti Měst a Císaře, není to motivované osobními pocity? Vím, že se Generál Bushido vrací do předních linií.“
Billovi se v krku zadrhl dech a odvrátil pohled. „Jak to myslíš?“
Tom si povzdychl. „Nejsme slepý, Bille. Záleží ti na Bushidovi, že ano?“
Bill potřásl hlavou tak moc, že na Toma málem spadl. „Znám ho tak moc dlouho. Je to blízký, moc blízký rodinný přítel. A pak… jsem ho viděl zemřít. Ti tři muži jsou zodpovědní za to, že ho poslali do místa, které mu přinese smrt. Musím zastavit svou Vizi, a tak bych možná mohl…“
„Zachránit mu život,“ dořekl Tom. „Přál bych si, abys mi to řekl dříve.“
„Nevěděl jsem, jak se s tím vypořádat. A stále nevím. Na Gree Ha… musel jsem to zkusit. Musel jsem.“
Tom pohladil Billa po vlasech a pomohl mu na postel. „Vypadáš unaveně. Mám dojem, že je to moje vina, že jsi minulou noc nespal dobře.“
„Myslím, že si ani jeden z nás v noci moc neodpočinul.“ Přitáhl si Bill nohy k tělu a jemně Toma stáhl k sobě, aby se vedle něj posadil. „Nemyslím si, že si tě zasloužím,“ řekl tiše.
„Myslím, že si zasloužíš víc, než co dokážeš chápat. U všech Bohů, Bille, nech mě tě milovat,“ vydechl Tom.
Bill sklopil oči na svá kolena. „Myslíval jsem si o sobě, že jsem dobře disponovaný pro intimitu,“ řekl. „Teď mi to přijde jako těžší věc, než jsem si představoval.“
„Myslím, že pro všechny je to těžší, než si představovali,“ souhlasil Tom. „Třeba já.“
Bill se pousmál. „Ne tak jako já, myslím.“
„Neřekl bych, že bych byl ve tvé situaci o něco lepší než ty. Musí to být těžké, chápat, že tě někdo chce, ne pro tvou magii nebo krásu. Obzvláště po tom, co pominulo tvé merode.“
Bill na toto neodpověděl a Tom se přisunul blíž, dal ruce Billovi na krk, donutil ho podívat se na něj.
„Já nikam nejdu,“ slíbil mu, opřel se o něj čelem. „Jestli ti tím budu někdy hrozit, tak to je jen moje zlost a ty mě musíš ignorovat do té doby, dokud se to nenaučím ovládat. Stejně jako já se musím naučit ignorovat tvou vzdálenost, dokud se mi nenaučíš věřit.“ Přejel palci přes Billovy tváře. „Ale já zůstanu, jestli zůstaneš ty. Budu tě milovat. Ožením se s tebou.“
Bill polkl, náhlý nával citů k Tomovi byl pošramocený myšlenkou na Bushida. Tom zůstane, jestli zůstane i on. Olízl si rty.
„Oženíš se se mnou,“ zopakoval, pro ujištěnou.
Tom přikývl. „Ožením.“
Bill také přikývl, roztřeseně a nechal svého sahvahda, aby ho obejmul.
~*~
Jorg se zamračil a naklonil se blíž. „To že řekl?“
Tom přikývl. „Ano. Dělám si starosti o následky. Jsem připravený Billovi věřit. Stejně jako bys měl ty.“
Oči Tomova otce se na něj podívaly, zatímco našpulil rty. „Ano, myslím si, že s tímto kouskem informace můžeme něco udělat.“
„Takže Billovi také věříš?“ zeptal se skepticky.
„Myslím, že bychom měli něco udělat. Zavolám Lordu Anisovi a předám informaci. Obzvlášť, když jde o jeho život.“
„Dobrý nápad. Řeknu Billovi, že přebíráš situaci.“ Usmál se Tom, věnoval první upřímný úsměv svému otci po dlouhé době, a rychle odešel. Jorg nedokázal potlačit úsměv a rychle zvedl svůj datapad, aby zavolal do Domu Rao.
Žádná odpověď.
Jorg se zamračil a zkusil znovu, s tím samým výsledkem. Jeho zamračení se prohloubilo, když položil datapad zpátky na stůl. Nejspíš byl Lord Anis zaneprázdněný. Nejspíš ho bude muset zkusit zavolat zítra. Jorg si sám pro sebe přikývl a zvedl pár papírů.
Ano. Určitě to udělá zítra.
~*~
Bill s povzdychem ukončil hovor. Stále žádná odpověď. Nedokázal přimět Bushida, aby mu zvedal jeho hovory. Vlastně si nebyl jistý, jestli stále ještě byl v Sídle Rao. Zvedl pohled, když do ložnice vešel Andreas, usmíval se.
„Proč se tak usmíváš?“ zeptal se zvědavě.
Andreas vypadal přistiženě, pak se ale pomalu usmál. „S někým jsem si hezky popovídal,“ řekl a pokrčil rameny. „O nic nejde.“
„Kdo je ten někdo? Někdo ze sluhů?“ vypískl prakticky Bill, když se otočil v židli ke svému kamarádovi.
„Ano.“
„Který?“
„Jmenuje se Michael a je velmi tichý. Ale je tak chytrý a tak sladký,“ pokračoval Andreas, než se dokázal zastavit. „Pochází z rodiny, která není Zbožná, ale kdysi byla. Takže respektuje moje tradice a tak.“
„To rád slyším.“ Bill byl za svého kamaráda opravdu rád. Občas se zdálo, že si Andreas nikdy nenajde někoho pro sebe.
„Děkuju.“ Začervenal se. „Tak, měl bych připravit postel?“
„Um, ne. Dneska budu spát u Toma,“ řekl Bill a začervenal se.
Andreas souhlasně přikývl. „Jsem rád, že nemusíme odejít.“
„Protože pak bys neměl šanci povídat si s Michaelem,“ popíchl ho Bill.
„No, to taky. Odpočiň si, Bille. Bude se ti to hodit.“
Bill přikývl a usmál se. „Ty taky, starý příteli.“
Andreas se usmál a pokračoval k sobě do pokoje. Bill se rozhlédl po místnosti a uvědomil si, že mu to tu přijde trochu víc jako domov, než když se sem poprvé vrátil. Podíval se na Infonexus a cítil malé vzrušené. Tom ho očekával a stále na něj netlačil kvůli sexu. Bill si bude moct užívat komfort, aniž by mu sebe musel dát. Něco, co opravdu chtěl, ale to, co nečekal, že najde někde jinde než u Bohů. Zavrtěl hlavou, zvedl se a v tichosti opustil svůj pokoj.
Chodby byly prakticky vylidněné, až na pár ojedinělých sluhů, kteří se poklonili, když kolem nich prošel. Bill minul velké okno, jež ukazovalo krásný výhled do zahrady a na úplněk svítící dolů na trahd lah. Zastavil se a položil ruku na sklo. Nebyl si jistý, kdy se rozhodl, že mu není dobře, když se modlí, ale najednou to nutkání bylo až moc silné. Tom ještě chvíli počká.
Bill přispěchal do zahrad a zastavil se až před svatým místem. Vzduch byl příjemně chladný, když mu vánek klouzal pod noční róbu a hladil jeho jemnou kůži. Byli to Bohové, volali ho dál. Vešel dovnitř a vypustil dech, který si neuvědomoval, že zadržuje. Poklid, v nějž doufal, že tu najde, mohl využít už dříve; nejspíš o tomhle měl víc přemýšlet, jestli jeho duše byla klidná, pak se nemusel ničeho bát.
Bill sundal pár kamínků z rehruruldaru a klekl si před oltář. Modlil se ke Ka’va, pro sílu kterou potřeboval. Jeho blížící se svatební obřad ho děsil jako nic na světě. Pak se modlil k Zilovi. Za všechny své hříchy.
Když se zvedl, Bill se cítil lehčí, než kdykoliv za poslední dobu, a s úsměvem, šel za svým sahvahdem.
~*~
Bill se otočil a snažil se nedělat moc rámusu, když se snažil usnout. Jeho mozek nechtěl vypnout; od té doby, co se vrátil od trahd lah, cítil jakési očekávání? Na co čekal?
Znovu se převalil a vydechl.
Musel usnout, i když se zanedlouho probudil. Otevřel oči, když si uvědomil, že ho vyrušilo nepříjemné světlo. „Tome,“ zamumlal, ne moc nadšeně. Nedostalo se mu odpovědi, a tak se podíval vedle sebe.
Pokoj byl ponořený do stříbra a Tom nebyl nikde k nalezení. Okamžitě se posadil.
„Tome? Tomi?“
„Tvůj sahvahd tady není.“
Bill sebou trhl, otočil se a spatřil překrásného muže. Skoro ho až bolely oči z té krásy, a tak rychle odvrátil pohled. „Kdo jsi?“ vydal ze sebe.
„Já jsem Zil.“
Bill zalapal po dechu, na chvíli se nemohl pohnout, než se vyškrábal z postele a poklekl před Boha. „Omlouvám se. Nevěděl jsem.“
„Nemohl jsi. Neukazuji se mnoha lidem ve své lidské podobě. Povstaň, Bille.“
Bill se roztřeseně postavil na nohy. „Ale já jsem spáchal hřích proti každé vaší zásadě.“ Cítil, jak se mu hrnou slzy do očí, a ne ze záře světla. „Jak můžete trpět být v mé přítomnosti?“
„Bille,“ usmál se. „To, co musím říct, je uklidnění a ne potrestání. Pojď se mnou, maličký. Je toho tolik, co ti chci říct.“
Bill polkl, instinktivně se zase podíval po Tomovi, i když ho nikde neviděl. A pak ho následoval, ne z poslušnosti, ale z důvěry.
~*~
Bill otevřel oči, překulil se na posteli a uviděl Toma na boku, a cítil víc než jen zalíbení. Naklonil se blíž.
„Jsem tvůj,“ zašeptal do ticha, a tichý vánek si pohrál s papíry na Tomově stole, než se zase ustálil. Tom chytl Billa pevněji kolem pasu a přitáhl si ho blíž, a Bill si dovolil přijmout to pohodlí a ponořit se do spánku.
~*~
„Kdybys nebyl tak drobný, Bille, pak by zkouška byla mnohem jednodušší,“ poznamenal David, prohlížeje si Billa stojícího na podiu před ním, držícího si úzkostlivě kalhoty kolem pasu.
„Nejí,“ souhlasil z rohu místnosti Tom.
„Naneštěstí to je něco, co se týden před svatbou nezmění,“ řekl Bill rétoricky, usykl, když ho špendlík píchl do holeně. Přenesl váhu na druhou nohu, už byl unavený z toho neustálého přímého postoje. „Dokázal mi udělat padnoucí oblek předtím, dokáže to i teď.“ Podíval se na krejčího, který před ním klečel.
„A užívám si práci s vámi, můj Pane,“ řekl obchodník, zvedl pohled od lemu Billovy róby a usmál se na něj.
„Jestli si tak vaši práci užíváte, pak byste se na ni měl soustředit,“ odsekl Tom, odstrčil se od stěny, o kterou se opíral, a přišel blíž, a s úctou přejel prsty po Billově zeleném rukávu.
„Bille,“ ozval se Andreasův hlas, když vešel z chodby. Zastavil se, když si všiml ostatních a opravil se formálnějším: „Můj Pane.“
„Ano?“ vydechl Bill.
„Květinář přijel se vzorky svých nejpopulárnějších aranžmá. Čeká na váš názor, stejně jako na názor Lorda Toma.“ Odkašlal si Andreas. „A myslím, že bych vás měl varovat, Lord Jorg je teď s ním a dává mu instrukce.“
„Cadah,“ zanadával Tom. Bill měl energii jen na to, aby se na něj káravě podíval, ale Tom stále vypadal ostýchavě.
Zkouška oblečení trvala po většinu rána; Bill stál na místě a zkoušel si tolik látek, dokud David a Tom nesouhlasili. Bill předstíral, že ho to baví, ale jediné, co chtěl, bylo, aby to už skončilo. Neměl vůbec ponětí, že to bude tak velká věc. Různí sluhové nosili spousty látek, Wag Ha bude přepychově vyzdobené, s nejlepším hedvábím a plátnem z Tetrapole.
„Jdu zastavit svého otce od toho, aby objednal nějaké chmurné ošklivé kytky, a přinesu nějaké vzorky sem.“ Usmál se Tom a rychle odešel z místnosti. Bill věděl proč. Tomovi o květiny nešlo.
Prchal.
Bill si povzdychl, a pak se okamžitě rozveselil, když k jeho nosu dorazila nebeská vůně. Zakručelo mu v břiše a krejčí letmo zvedl pohled. „Zdá se, že nastávající nevěsta má hlad,“ zauvažoval, zatímco si vyndal z pusy špendlík a zajistil lem.
„To bude Lord Connor. Přišel se svými návrhy a obrovským výběrem nabídky menu, ze kterých si vybereme.“ Zvedl se ze svého místa David a doširoka se usmál, když do místnosti vešel blonďatý muž, náruč dokořán.
„Lorde Davide, jste každým dnem krásnější,“ zaradoval se a objal Davida.
„Slezte z mého muže,“ řekl Jorg od dveří. Lord Connor se otočil a oba dva se na sebe nejistě podívali, než se začali smát. „Vidím, že jste přišel sám,“ poznamenal Jorg poté, co se poplácali po zádech.
„Samozřejmě. Nestává se každý den, aby se váš malý lordík ženil.“
„Mám obavy, že není malý lordík už pár let,“ postěžoval si David, zatímco Jorg přikývl.
„Nehodláme šetřit.“
„Dobře, protože jsem přinesl jen to nejlepší.“
Billovi klesla čelist, když dovnitř vešli sluhové, nesli tácy plné lahodných předkrmů. „Tohle jsou naše předkrmy. Použil jsem pár návrhů, které jsi mi poslal, Davide, a udělal pár variací. Mám lahodné rebbi na rýžovém podkladu.“
„Myslím, že je to celkem předražené, na rybu,“ zabručel Jorg a natáhl se po jedné. „Ale je to velmi dobré.“
„Lehké, ale chutné,“ řekl David po tom, co polkl.
Bill natáhl ruku, ale krejčí udělal nespokojený zvuk. „Prosím, můj Pane, nehýbejte se.“
„Věřím, že tohle bude perfektně dostačující,“ ohodnotil to David a natáhl se pro další kousek. „Budeme muset samozřejmě ochutnat i další, ale myslím si, že bychom to měli zvážit.“
„Kdo my?“ zamumlal Bill, než se dokázal zastavit. Byl sám sebou šokován, a podíval se tam, kde ho určitě bude čekat pohoršený pohled, ale zřejmě ho nikdo neslyšel, až na krejčího, který se trochu šklebil. Povzdychl si a přemýšlel, jak dlouho to bude Tomovi trvat. Jestli se vůbec vrátí. Zbabělec jeden.
„Tady, Bille,“ nabídl mu Andreas, sebral vzorek a natáhl se rukou k Billovi. Bill se vděčně usmál a zvedl ruku.
„Ah, ah, ah,“ naléhal krejčí, postavil se a plácnul Billa přes ruku, aby mu ji dal dolů. Bill se na něj překvapeně podíval, uražený tím porušením kázně. „Nemůžeme si dovolit, aby na tom byly skvrny,“ vysvětlil. „Tohle je výborné hedvábí. Váš eridahd. Musíte se o to dobře starat. Je to posvátné.“
Bill se nad tím slovem zachvěl. Nenatáhl se po dalším vzorku, ani po Andreasově nabídce ne.
„Květiny,“ ozval se Tomův hlas ode dveří, podržel je otevřené pro sluhy. Každý z nich držel jiné aranžmá. Bill si nebyl jistý, jestli je rád, že se Tom vrátil. Další nával lidí a jemu se začínala motat hlava.
Bill vydechl, začal mluvit. „Já-„
„Líbí se mi ty lilie,“ poznamenal David, odešel od Lorda Connora a jídla k dospívajícímu sluhovi s vázou plnou bílých lilií. Přejel prstem po stonku.
„Naprosto ne,“ nesouhlasil Tom. „Až moc prosté.“
„Ale-“ řekl Bill.
„Lilie nejsou prosté, synu, jsou klasické,“ promluvil Jorg a sám přistoupil blíž. „Měli jsme lilie na naší svatbě.“ Chytl kolem pasu Davida, jenž se na něj podíval.
„Měli jsme na naší svatbě růže,“ řekl.
„Růže, to jsem řekl.“
„Ale, jsou bílé,“ protestoval Tom. „Jestli bu-„
„Můj Pane, pokud mohu,“ přerušil ho květinář, ukázal na další aranžmá. „Nebeské lilie jsou barevnější, a zachovávají si přitom klasu originálu.“
Bill znovu otevřel pusu.
„Není to jen barva, co se mi nelíbí,“ protestoval Tom. „Všichni mají lilie. My nejsme všichni.“
„My neměli lilie,“ řekl Jorg, zasmál se, když ho David šťouchl loktem do žeber.
„Ale když se ženil Walter, jeho rodiče doslova zaplavili sál liliemi, a všude, kam jsem se podíval, tam je v Tetrapolis používali. Chci být unikátní.“ Našpulil Tom rty a podíval se na aranžmá měsíčních orchidejí a malá poupata mráčků-v-nebesích. „Co tyhle?“
„Ale tahle modrá je moc násilná k odstínu zelené jeho eridahdu,“ pípnul krejčí.
Bill znovu otevřel pusu, slabost se dostavovala čím dál víc.
„Můžeme to změnit. Chci říct, s jeho pletí můžeme mít obojí,“ řekl David a otočil se na Billa. Najednou mu věnoval svou veškerou pozornost a Bill polknul.
„Jak si přejete, Lorde Davide.“ Zastavil se krejčí a podíval se znovu na květiny, než se vrátil ke své truhle a hrabal se v ní, dokud nevyndal nádhernou smaragdově zelenou.
„Oh, to je překrásné,“ vydechl David a Jorg souhlasil, zatímco se David a Tom šli podívat na materiál.
Andreas byl až moc daleko na to, aby Billa chytil dřív, než spadl na zem.
~*~
Bill otevřel oči a rozhlédl se. Byl na posteli; přesněji na Tomově posteli. Pokoj byl temný a chladný, a když se posadil, vydechl úlevou. Byl sám a bylo ticho. Spadl zpátky do polštářů a díval se do stropu. To byl den. Od rozbřesku se starali o svatbu a Bill celý den nejedl, proto omdlel. Zvedl pohled, když se otevřely dveře; vešel Tom a sluha s tácem.
„Jsi vzhůru,“ řekl Tom s úlevou. „Dělal jsem si starosti.“
„Myslím, že jsem byl unavený,“ odpověděl Bill a přehodil nohy přes kraj postele. Omlouvám se, jestli jsem někoho vyděsil.
„Mě, Bille, vyděsils mě.“ Sluha se poklonil a v tichosti odešel. „Proč jsi mi neřekl, žes celý den nejedl? Musel jsem tu informaci dostat z Andrease.“ Našpulil Tom rty a sedl si vedle Billa na postel.
„To jen… všechno se dělo tak rychle a než jsme si to uvědomil, bylo pozdě odpoledne a mně bylo slabo.“ Nakrčil se Bill omluvně.
„A tys ani moc nevečeřel,“ řekl Tom a vzal Billa za ruku, políbil ho jemně na hřbet ruky. „Dělám si starosti o tebe a tvůj chabý apetit.“
„To ta svatba,“ řekl Bill ztěžka.
„To je to, co tě trápí?“
Bill si odrfknul a podíval se na Toma podrážděně. „Ne, to není všechno. Cítím se z toho všeho okolo svatby naprosto unavený. A tvoji rodiče jsou velmi… zahrnuti v celé proceduře.“
Tom zadržel úsměv a odkašlal si. „Chceš, abych jim řekl, aby trochu vycouvali?“
„Mně je to jedno, Tome,“ zasmál se tiše Bill. „Já jen… nikdo neposlouchá, jaký mám názor.“
„Chápu. Ano, můj otec a merode dokáží být celkem dominantní.“
„Nejen oni.“
Tom zamrkal. „Já?“ vypískl.
„Ano, ty taky. Dnes jsi mě taky neposlouchal. Vím, že tohle je něco, co bychom měli plánovat oba, ale mám pocit, že to jsi jen ty a tvoji rodiče.“
Tom si sám pro sebe přikývl a zvedl se. „Pojď,“ řekl Billovi a podal mu ruku.
„Kam jdeme?“ chytil se Bill zdráhavě Tomovy ruky. Blonďák se jen usmál a vytáhl Billa na nohy.
Tom vzal tác a vedl Billa z pokoje; šli, dokud si Bill nezačal uvědomovat, kam jdou. „Tvůj transport?“
„Ano. Myslím, že by nám prospělo vypadnout z domu, i když třeba jen na chvíli.“ Podíval se Tom na Billa s úsměvem, snažil se udržet tác.
„Jsi si jistý-„
„Ano, všechno je zajištěno.“ Bill zavřel pusu a čekal, až Tom otevře dveře vznášedla. Sledoval, jak položil tác na sedadlo mezi ně, a hned jak se Tom připoutal, dveře se zavřely a stroj se probudil k životu.
„Kam mě bereš?“
„Uvidíš. Uvolni se, brzy tam budeme.“
~*~
Bill se usmál, i když byl unavený, hned když si uvědomil, kam míří.
Nepromluvil, dokud nedojeli do zátoky, tiše seděl a držel Toma za ruku, občas ji stiskl, když poznával věci na jejich cestě, a byl si jistý, že to Tom chápe. Když zastavili, jediné, co řekl, bylo tiché: „Děkuju.“
Tom ho pohladil palcem přes kloubky. „Nemáš zač,“ řekl. „Chceš vystoupit?“
Tom ho pohladil palcem přes kloubky. „Nemáš zač,“ řekl. „Chceš vystoupit?“
„Ano,“ souhlasil Bill, už se natahoval po klice od dveří. Najednou se zastavil a otočil se na Toma. „Jen… žádné plavání?“
Tom se trochu ušklíbl, přikývl. „Dobře.
Bill se znovu usmál a vystoupil, pustil tak Tomovu ruku, jeho sahvahd ho následoval.
Dnes bylo hezčí počasí než minule, když tu byli. Nebyl tu takový vítr od moře, jen lehký vánek co si pohrával s listy stromů, bylo o hodně tepleji, a na nebi nebyly žádné mraky, které Bill viděl, slunce se v moři odráželo jako v jasném zrcadle.
Žádné moře nablízku.
„Tohle jsem potřeboval,“ řekl Tomovi, otočil se do jeho náruče, když mu položil ruce na boky.
Tom ho objal a políbil na krk. „Myslím, že tohle jsi potřeboval už několik dní,“ řekl. Pohladil ho po zádech, usmál se, když se Bill trochu zavrněl na souhlas. „Svatba je dost velká věc na zvládnutí; nejspíš jsme měli začít už dřív, jestli budeme mít tak velký bál, jak si můj otec přeje.“ Bill se trochu zasmál. „A vím, že sis dělal starosti o Generála Bushida.“
Bill ztuhl, doufal, že to Tom necítí. Poslední dny se mu dařilo na Bushida myslet jen málo, okamžitě si myšlenky zakazoval, když na něj dolehly, a svatba byla něco, co mu v tom pomáhalo. Nepřestal zvažovat, že jít někam, kde bude ticho, možná utiší jeho mysl a on bude moci přemýšlet. Tedy pokud o tom nezačne mluvit Tom.
„Dělal,“ dostal ze sebe. „Neodpovídá na mé telefony.“
„To říkal i můj otec,“ řekl Tom a trochu se odtáhl. „Tys mu volal sám?“
Bill zaváhal, přemýšlel, jestli je v té otázce nějaké podezření, i když možná jen zvědavost. „…Zkusil jsem to.“
Tom přikývl. „Otec plánuje jít k vyšším mocnostem, když se Generálovi nedovolá. Nejspíš si promluví s mnichem, který tě uzdravil; důvěřuje mu. Potřebuje někoho, kdo není z rodiny, kdo viděl potenciál v tvých Vizích.“
Bill polknul. Rodina. Tohle bude jeho rodina už za dva týdny. Tohle je jeho předurčená rodina.
Usmál se a políbil Toma jen do koutku úst, objal ho kolem ramen. „Děkuju,“ řekl, otřel se mu nosem o krk. „Za…“ vydechl. „Děkuju ti.“
Cítil, jak se Tom usmál. „Nemáš zač.“
~*~
Arthur si povzdychl, když našel svého pána ve Slunečním Pokoji, kde byl poslední týdny tak často. Položil jeho tác a narovnal se, rozhodl se mluvit, i proti svému nejlepšímu úsudku.
„Zjistil jsem, že všechny věci se mění, když se nad nimi zpětně přemýšlí. Lítost je pohled, kterým by se nikdo na svůj život dívat neměl.“
„Poslední dobou lituji většiny věcí, co jsem udělal,“ odpověděl Bushido, nebyl překvapený přítomností svého sluhy. Díval se na stůl před sebou a snažil se nemyslet tolik. Dokonce i to teď bolelo.
„Je to on, Bill, že ano?“ zeptal se Arthur tiše.
Bushido se zasmál. „Znáš mě tak dobře, Arthure.“
„Znám. Pracoval jsem pro vás, vašeho otce a otce vašeho otce. Můžu mluvit?“
„Můžeš.“ Opřel se Bushido ve své židli a podíval se na starého muže, nikdo nebyl v jeho životě tak dlouho jako on.
„Před mnoha a mnoha lety, když jste stále běhal kolem s vaším dřevěným mečem, jsem se zamiloval do toho nejkrásnějšího muže v Pěti Městech.“
„Nevěděl jsem, že jsi byl ženatý,“ řekl mu Bushido zamračeně.
Arthur se smutně usmál a pokračoval. „Měl vlasy ze zlata, oči moře… byl dechberoucí.“ Bushido se musel usmát nad tím, jak Arthur mluvil. „On a já jsme byli krátký případ. Potkali jsme se a do dvou týdnů jsme se zamilovali. Mluvil jsem s jeho otcem a zasnoubili jsme se. Můj otec se o něj nezajímal. Myslel si, že můj Richard byl až moc krásný na to, aby byl manželem sluhy. Myslel si, že Richard uteče, až zjistí, že nebudu schopný mu dát, co by si zasloužil. Richard byl z Domu Lut; nebyli moc bohatí, ale ne málo.
Richardovi na penězích nezáleželo, a našeho sedmdesátého dne jsme se vzali. Ale za dva měsíce Richard onemocněl. Nevěděli, co se děje; nic nefungovalo. Prostě se jen vytrácel. Ani ne za rok byl pryč.“
„Lituješ, že sis ho vzal?“ zeptal se Bushido tiše. „Štěstí ti bylo dáno, jen aby ti bylo zase sebráno v tu nejhorší dobu?“
„Ne, můj Pane. Do dnešního dne se na to dívám jako na dar. Celý náš krátký čas jsme spolu byli šťastni, byl jsem neuvěřitelně šťastný. Většina mužů hledá celý svůj život, a snaží se najít třeba jen minuty toho, co jsem měl. Bylo mi požehnáno.
Bushido polkl.
Arthur se usmál a podal Bushidovi jeho datpad. „Malý Lord volal, často. Prosím, jen zjistěte, co chce. Trvá to už dva dny.“
Bushido se podíval na zprávy a zmeškané hovory, srdce mu těžklo. „Nevím, jestli mohu.“
„To je v pořádku, protože já vím, že to dokážete.“ Poplácal Arthur Bushida po rameni a potichu odešel. Generál zvedl destičku a otevřel zprávu.
~*~
Andreas si zvedl židli u stanice Infonexu a vyskočil překvapením, když se otevřela zpráva. Byl na ní znak Domu Rao. Blonďák přemýšlel, jestli ji otevřít nebo ne, a nahromadila se v něm vlna až moc velkého ochranitelství.
S povzdychem rezignace zmáčkl zobrazit.
„Bille, dostal jsem tvé zprávy. Omlouvám se, že jsem tě ignoroval, maličký, věřím, že to tak bylo lepší. Prosím, setkej se se mnou dnes večer v Chrámu; je mi jedno, co musíme udělat, ale budeš můj, přísahám.“
Zpráva skončila, Bushidův obraz zmizel, a Andreas zíral na prázdnou obrazovku, v šoku. Roztřesenou rukou se natáhl po možnostech zprávy; uložit a vymazat. Neměl na to právo, to věděl…
Otočil se v šoku, když se otevřely dveře a vešel Bill, Tomovy ruce kolem svého pasu, zatímco líbal černovlasého mladíka na krku. Odtáhli se, když uviděli Andrease, oči vykulené. „Andreasi, nevěděl jsem, že tu jsi,“ řekl Bill s úsměvem.
„Ano, odejdi prosím. Máme práci, a tenhle pokoj je bez chyby.“ Zabručel Tom na Billovu kůži a Bill zpola vypískl a zpola se zasmál.
„Ano, samozřejmě.“ Souhlasil Andreas. Poklonil se, srdce mu bušilo v hrudníku, a zatímco byl pár zaměstnaný sám sebou, natáhl ruku a zmáčkl vymazat.
Narovnal se a rychle odešel k sobě do pokoje, zvuk Billova smíchu ho stále pronásledoval.
~*~
Pršelo.
On čekal.
Hvězdy vyšly, dívaly se na něj a on stále čekal.
Bushido do vzduchu vyslal světelnou kuličku, aby si svítil, když přišla noc, očima sledoval teleporty, zoufale se snažil zaslechnout jemný šum energie. Pro příjezd jeho milovaného. Čekal ještě víc.
Nikdo nepřišel.
Vrátil se domů.
Nejspíš bylo moc pozdě. Nejspíš promeškal svou šanci, a Bill už mu nechtěl dát své srdce. Ve své zoufalé snaze dělat to, co je správné, Bushido promeškal lásku svého života.
Zabalil si; Bushido čekal na odjezd do Zahraničí.
Rozhlédl se po svém pokoji a přemýšlel, jaké by to asi bylo, kdyby si po návratu hledal pro sebe manžela, když ten jediný, jehož chce, bude ženatý.
Tuto noc vůbec nespal. Nemohl si odpočinout a najít pohodlí. Svět byl zvláštně černý a bílý, a zcela konečný.
Bushido se probudil, když vyšlo slunce, a s letmým pohledem na Arthura prošel teleportem, aby pozdravil své vojsko.
autor: Little Muse a Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Som rada, že Bill nakoniec ostal s Tomom. Je mi Billa ľúto, že sa cítli ako keby vylúčený s plánovania svadby. A som aj rada, že Andy vymazal správu od Bushida, myslím si že Billovy bude lepšie s Tomom.
Proč to ten Andreas udělaaal :'(?!Chápu jeho situaci-snaží se Billa chránit když má mít brzo svatbu,ale nevim proč-v týhle povídce mám radši Bushida než Toma.A ještě jak Bu marně čekal-to mi málem vehnalo slzy do očí.Ale na druhou stranu-když Bill evidentně na Anise přestává myslet a teď je šťastný s Tomem tak je těžký posoudit,kdo je pro něj lepší.Na jedný straně Bushido a na druhý Tom.Je to prostě a jednoduše složitý a to je dalším faktorem,který dělá tuhle povídku tak DOKONALOU!Takže-autorky se opravdy vyšvihly a taky MOC obdivuju LilKatie,že se pustila do překladu téhle "ságy" 🙂
Oh no! Bushido must be very desperate and disappointed that Bill didn't come. He's going to die, now!
I feel strange a little. Andreas has deleted the message form Bushido. On one hand I think it was right on the other hand I consider it cheating. I'm happy that Bill'll marry Tom, but I'm so sad about Budhido's death. 🙁
This short story is always full of emotions. Sometimes I can't stand it, because it is very difficult to read it.
Musím si stále dokola říkat, že to udělal jen pro Billovo dobro… Děvčata, lámete mi srdce! :(( 😀
Mockrát děkuji za překlad! ♥
Krása
Bushida je mi lito. Ale jsem rada ze Bill zustane s Tomem.Moc dekuju za tak dlouhy dil!!!
Jak já preferuju Billa s Tomem (a to i v této povídce), tak jak Bushido na Billa marně čekal… Lámalo mi to srdce. Ten jeho vzkaz, tak upřímný, tak zoufalý, tak milující…
Chápu Andrease, a možná jsem i sobecky ráda, že to udělal. Ale.. Och bože, mě fakt bolí, jak trpí 🙁 Ne jen Bushido, ale svým způsobem všichni…
asi si budu protiřečit, nechci aby s Billem byl ae tohle nebylo fér. je mi ho líto…
Dávám přednost dvojici Bill a Tom ale Buschida je mi fakt strašně líto,zvlášť když vím,že kdyby tehdy dostal tu zprávu,že mu Billa nabízej včas,tak by se teď tak netrápil a měl by Billa oficiálně a možná by mu teď nešlo o život.Je to tak těžký.A je to nádherná story,děkuju autorkám a děkuju i vám,že si s tím dáte tu práci aby jsme si to mohly fakt užít:)
Vůbec nevím, co napsat, takhle kapitola je opravdu výborná, Bushida mi je samozřejmě taky hrozně líto, jenomže v téhle povídce je všechno tak těžké, Bushido i Tom Billa milují, takže ať už by to dopadlo jakkoliv, tak jeden z nich prostě bude trpět a k tomu samozřejmě Billovy výčitky.
Jinak díky za skvělý překlad:)
Jdu si hodit mašli. Tahle povídka vážně není o ničem jiném než o bazírování na slzách čtenářů a stavění jich proti sobě.
Thank you for yet another terrific update of this story.
I do not know how to express properly my sentiment over a fact that, in that fabulous dialogue Bill and Tom was having, Tom was actually mentioning Bill and his value as a human being. It was such a stupendously important moment for me in the whole plot, to see Tom exactly as I have envisioned him to develop… being egocentric, stubborn, dominating, hasty and hot blooded when it all started, but when it really comes down to it, he has become so good, so well-meaning, so accommodating and loving, may I even say selfless … he has grown so much!
I also recall Tom mentioning Bill's SOUL as a reason for loving him in one of the previous chapters and that made me so super happy and emotional. That was probably one thing that I have been kind of lacking in interactions between all other romantically involved couples in here; it has been all about untamed passion and lust, about sex, carnal pleasure and guilt, about duty and reason BUT to be able to see, for the first time, that someone pays attention to Bill for being simply Bill, not a beauty to ravish, nor devote with visions to use and handle accordingly… and still I feel sorry for Tom the most of them all.
What I also found quite interesting was the "god's hand" in disguise of servants playing the crucial role in this chapter; Bushido wouldn't have probably send the message to Bill hadn't his servant's story inspired him to do so and heavens only knows what Bill would have done if Andreas hadn't deleted it. The scheme of God's and human intervention in THD is so bloody intricate it makes my head spin and the thickness of symbolism and Bill's visions makes it virtually impossible to fathom what is truly happening and WHY. I vehemently try not to take the things at face value but damn, you are not making it easy on us, poor readers:-DDD Smoke curtain of innuendos and foreshadowing is almost unpenetrable. Great, great work indeed!
Jsem ráda že je Bill s Tomem, ale Bushida je mi líto 🙁 Díky za překlad 🙂
Doteď nechápu jak to Andy mohl udělat, vždyt věděl, že nejde jen o Bushidu, ale i o jeho vojáky. tolik lidských životů….Doufám, že bohové zasáhnou…v om dobrém smyslu…samozřejmě…A díky bohu, že se Bill umoudřil…tom je pro něj to nejlepší…:-)
ne, ne ne ne ne!! to neeeeee!!! Nenávidím andreaseeeeeeee!!! miluju tuhle povídku a už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu, ale.. teď se mi chce vážně brečet. Ten konec mě naprosto dostal. Doufám že nakonec si bill toma nevezme a bude šťastně až do konce života žít s Bushidem… Opravdu upřímně obdivuju autorky, že něco takového dokážou vymyslet i LilKatii za úžasný překlad 🙂
ach můj bože.. řvu, že ani na klávesnici nevidím. stáhlo se mi hrdlo takovou bolestí..chce se mi zvracet.
ničí mě, že se ti dva nerozloučili, že neudělal Bill něco víc pro jeho záchranu. on ho prostě nechal..nechal ho jít na smrt! tohle Billa zabije a mě taky.
já už to nechci číst. 🙁 nebudu mít absolutně žádnou radost z jejich svatby, ani i když vím, že tohle je pro Billa to nejlepší a jediné správné řešení. bez půlky srdce se žít nedá. neumím si ani představit, že se z toho všechno někdy v budoucnu dostane.
pořád tomu nemůžu uvěřit. točí se mi z toho všeho hlava. musím okamžitě na další díl!
Andreasa milujem 🙂 akokoľvek krásne je táto poviedka napísaná, nepresvedčila ma o tom aby som fandila Bushidovi, je mi ľúto, že je nešťastný, ale Tom a Bill patria k sebe. Len mám obavy, že autorky to vidia inak ako ja. Nuž aj to sa stáva.
Anise je mi líto,ale jsem ráda že se nesetkal z Billem.
Achjo, už si o sobě vážně myslím, že jsem blázen. Mě je Bushida děsně líto 🙁 Teď, když vím, že se už neuvidí, tak je mi líto, že promeškal svoji lásku a nedokážu si ani představit, jak špatně se po celou tu dobu musel cítit. A Andrease miluju 🙂 jsem tak ráda, že tu zprávu smazal. Podle mě udělal nejlíp! Bill by se kvůli tomu jenom trápi, určitě by tam došel a to by byl asi konec. Nevím, jestli bych to dál dokázala číst. Teď, po tom, když vím, že se zase věco dávají do pořádku. Ovšem Billovi tu nevěru asi nikdy neodpustím…