autor: Rachel
Secret
„Uzavřu s tebou dohodu, malý obchod, pokud budeš chtít,“ zašeptal, pozoroval tvář mladíka, jež byla nyní jako vytesaná z kamene.
„Chcete, abych…“ nedopověděl, jeho tváře zrůžověly. Mlčky sklopil pohled svých očí, stydíce se za to, co mu právě bylo nabídnuto, nemohl spatřit úsměv, pohrávající na rtech mladíka za ním. Nejenže byl mladý a krásný. On byl i chytrý a velmi inteligentní.
Úsměv na mladíkově tváři rostl, těšilo jej, že chlapec, stále poslušně sedící na židli, tak rychle pochopil, co od něj očekává. Bylo to jediné, co od něj chtěl.
Jeho prsty se dotkly snědě opálené šíje, drze přejížděly po jemné kůži, jež hýčkala jejich bříška. Cítil, jak se chlapec pod jeho dotekem chvěje, byla to jen jedna z tisíce jeho zbraní, jež tak rád používal. Nebylo pro něj těžké, vyvolat u něj strach a nejistotu. U žádného z nich.
„Přesně tak. Jde jen o sex. Nic víc a nic míň. Pokud bude dobrý, tvůj plat se viditelně zvýší. A nejen to. Umím se odměnit i jinak než finančně,“ zašvitořil do jeho ucha a vztyčil se, jeho dlouhý nehet mírně přitlačil na kůži na chlapcově zátylku, vědomě tak na ní zanechal rudý šrám. Přešel do středu místnosti, opět potáhl z dlouhé nikotinové tyčinky, doutnající v jeho štíhlých prstech.
„Smíš se rozhodnout, jak budeš chtít. Pokud ne, moje osoba to bude akceptovat. Pokud ano, tvá odměna jistě nebude malá. Budeš bohatý stejně jako oni,“ jeho tichý hlas zněl téměř klidně a neurčitě, v jeho ledově chladné tváři se nezračilo nic, byť jen náznak nějakých pocitů. Naučil se je přehlížet tak dobře, že se z něj jeden po druhém vytratily. A on nikdy nestrádal.
„Jako kdo?“ mladíkova otázka protrhla nepříjemné ticho, odpověď byla však mnohem jednodušší, než by směl očekávat.
„Ti, na které ses díval ještě před chvílí. Ti, kteří tady byli před tebou,“ odvětil, lehkým výdechem vydechl nikotinový kouř.
Jeho temné, podmanivé oči vzhlédly k velké stěně, vystupující k němu z černých stínů. Krátce přeletěly po všech fotografiích, na okamžik se zastavily na každé z nich. Popošel blíž, zatoužil si lépe prohlédnout tváře, jež znal tak dobře. Některé si jeho mysl pamatovala stále jasně a živě, na některé už téměř zapomněla. Některá v jeho paměti vyvolala množství vzpomínek, jiná mu nedokázala napovědět ani jméno. Nevadilo mu to však. Teď už je nepotřeboval, stali se pro něj zbytečnými, každý z nich. Nač by mu byla jejich jména?
Vztáhl dlaň, konečky jeho prstů se rozeběhly po hladkých obrázcích. Každý z nich byl pořízen svého času. Dohromady měly však něco společného. Znamenaly pro něj víc, než by si mohl myslet. Každý z nich skrýval své vlastní tajemství, jež směl prozradit jen jemu a muži na obrázku. Každý z nich symbolizoval desítky hodin, strávených v jeho ložnici, stovky minut blízkosti, jež mezi ním a muži na fotografiích neměla být nikdy skutečností. Každý z nich mlčel, a přitom povídal chladnému pohledu jeho očí, jenž po nich putoval.
Již tak dlouho si neprohlížel jejich tváře. Každá z nich byla pohledná, hezká… avšak ta, jež se na něj právě dívala z tmavého zákoutí, zahaleného černými stíny, byla nejkrásnější.
„Dostali jinou pozvánku než já,“ odvážil se promluvit do ticha místnosti, vytrhl mladíka stojícího u zdi z jakéhosi chvilkového nepřítomna. Odvrátil svůj pohled od fotografií, upřel jej na chlapce, jehož sem dnes vlákal.
„Tu, která leží na stole,“ odpověděl, popošel ke kulatému stolku, na kterém ležela poslední obálka. Ta, kterou vědomě zaměnil.
„Patří tobě. Smíš jít za nimi, ovšem pod jednou podmínkou,“ pousmál se, sklonil se k jeho uchu.
„Nikomu neřekneš, kde jsi byl a co jsi tam dělal, rozumíš?“ zašeptal stroze, odtáhnul se od chlapce, jenž poslušně přikývl. Odměnou mu byla malá bílá obálka s pozvánkou.
„Dnes už tě nepotřebuji, smíš odejít. Máš čas na rozmyšlenou. Pokud si budeš jistý svým rozhodnutím, najdeš mě sám. Vím, že to pro tebe nebude těžké.“
Vstal ze židle, skryl v dlani malou pozvánku, jež jej nyní měla přivést k ostatním. Hlava se mu lehce zatočila, cigaretový kouř nebyl něčím, co by mu dělalo příliš dobře. Jeho odcházející kroky jen na okamžik zastavil tichý, zastřený hlas.
„Bill Kaulitz. Těšilo mě.“
Pozoroval vzdalující se postavu mladého muže, spokojený úsměv se začínal vkrádat na jeho rty s tichými, odcházejícími kroky. Možná jej tu nezdržel tak dlouho, jak chtěl, avšak řekl mu vše, co prozatím potřeboval. Věděl, že bude mít ještě spoustu příležitostí na to, aby mu mohl říct všechno. Věděl, že jejich další setkání přijde již brzy. Nebude trvat dlouho a on sám vystoupí po schodech až k němu a bude jej prosit.
Sám se měl rozhodnout, avšak on věděl až moc dobře, že nemůže. Už teď byl v jeho pasti a nebylo nic, co by mu pomohlo z ní uniknout. Teď už byl jen jeho. Jeho mladý, krásný
Tommy-boy.
autor: Rachel
betaread: Janule
takhle povídka je úžasná nemůžu se dočkat pokračování. Škoda, že je jen jednou týdně.
som zvedavá ako sa Tom rozhodne xD bude to ešte určite moooc zaujímavé xD
Tak tohle přesně nebyla reakce, kterou jsem očekávala od Toma, ale nadruhou stranu se jí ani nemůžu divit. Celou dobu tam seděl, jak sfetovaný, sotva něco řekl×D třeba mě by na jeho místě vůbec nezajímalo, jako kdo bych mohla zbohatnout, ale to Billovo chování. Vlastně se tam k němu choval, jako k lehké děvě, když to napíšu slušně. Peníze výměnou za sex. A Tom se tam zajímal o to, že dostal jinou pozvánku, no já se z něho picnu×D ale co mě hodně překvapilo, byla Billova slova a to, že když Tom řekne ne, že to bude akceptovat. Ačkoli si myslím, že Tom ne neřekne, protože kdyby ano, už by to řekl dávno. Určitě je Billem zaujatý. Jsem tedy zvědavá, jaké budou Tomovy úvahy a myšlenky po odchodu z Billova doma a taky jestli teď půjde na tu party a nebo se raději bude z těch událostíí vzpamatovávat doma. Skvělý dílek:)
Strašně se mi líbí Billovo chování..takové povýšené ale zároveň tajemné..=)
Dost mě překvapilo že Tom může říct ne, protože podle obrázku jsem tipovala že ho Bill zamkne někam do řetězů a rovnou ho..ale asi nebude zase tak drastický, prostě chce jen obchod sex výměnou za peníze..no chudák Tom..taky mě udivilo že Billa neposlal do určitých míst ale že se zajímal jen o pozvánku..asi byl z Billa trochu mimo =)
Rachel budu to asi opakovat u každého dílu ale tuhle povídku prostě miluju a každou sobotu už nedočkavě vyhlížím další díl =)
Tak koukam, ze nejsem z Tomovy reakce vyvedena z miry jen ja. Cekala bych, ze bude akcnejsi, ze se bude vzpirat a odporovat. No nejspis byl v soku a taky tak trochu vyveden z miry. Kdo by taky nebyl.
Cekam nedockave na dalsi dil:-)
nooo, tak tohle mě teda vzalo za vlasy xD to myslím samozřejmě dobře, a prostě moje intuice (haha) mi říká, že vím, jak tohle bude pokračovat..:)
prostě další povídka, kterou miluju!!<3