autor: Little Muse & Majestrix
Vítám vás u pokračování povídky This Hour’s Duty, které pro vás bude samozřejmě opět překládat LilKatie. Čeká nás 37 dílů, ale tentokrát už ne tak dlouhých, jako byly u THD, takže by tu měly být vždycky celé. Doufám, že budete dál číst a taky komentovat.
U každého dílu je odkaz na obrázek, který kreslila Umetnica, ale protože nám bohužel nedala svolení dát obrázky přímo do povídky, máte to takhle. Nastavila jsem to tak, aby se vám obrázek otevřel vždy v novém okně. Tak už nebudu zdržovat, díky LilKatie, a vy si to užijte. J. :o)
Prolog
„Láska není vítězný pochod,
je to studené a zlomené Hallelujah.“
je to studené a zlomené Hallelujah.“
-Leonard Cohen, „Hallelujah“
Tom šel pomalu chodbou, jeho noční róba se mu třepotala za chodidly, čekal.
Jediný zvuk na celém pozemku Vave se zdála být ozvěna jeho kroků na lesklé dlážděné podlaze. A jeho to začínalo přivádět k šílenství.
Občas, třeba jako teď, vysoký bolestivý výkřik proťal těžké ticho. Neslyšel ustarané hlasy, které následovaly, ne v tomto křídle domu. Zvedl roztržitě pohled směrem ke zdroji zvuku.
Dnes v noci se narodí jeho bratr.
Tom vydechl a zastavil se, otočil se na druhou stranu, aby se podíval na dveře, na které čekal, až se otevřou, tři vykládané protínající se kruhy blikaly ve světle svíček z luceren na chodbách. Billovy dveře. Tom věděl, že nemůže oslavovat zrození. Ne, když jeho manžel stále nebyl v pořádku.
Už to byly čtyři dny, co Tom viděl Billa se naposledy usmát, a od té doby nedostal víc než jen návštěvu od Andrease, který mu řekl, že jejich eridev bude muset být přesunuto. Bill byl nemocen.
Smrt Generála Bushida byla rána pro celý Dům a zdálo se, že Bill to nese nejhůř.
Tom se zachvěl při zvuku dalšího bolestivého výkřiku. Už to trvalo hodiny. Už to nebude trvat dlouho.
Stíny se pohnuly, panty zaskřípaly, a Tom byl ohromen, když si uvědomil, že se dveře otevírají. Udělal radostný krok vpřed, znepokojen, ale jen stěží překvapen, když vyšel Andreas, nesl tác od večeře. Držel ho v jedné ruce a druhou za sebou dveře opatrně zavřel, a Tom se na něj s očekáváním podíval. Tác byl plný.
„Jak mu je?“ naléhal.
Andreas si povzdychl, spustil ruku z kliky, když se dveře dovřely.
„Zdá se, že se nelepší.“
Nebyl tu žádný pokrok. Bill byl zticha nebo sporadicky brečel. Ale to Tomovi mohl jen těžko říct, bylo to spíše konstantní vzlykání. A Andreas to považoval za spíše, protože musel občas pokoj opustit, a tak nemohl vědět, co se tam v ten čas děje.
„Nejedl?“ zeptal se Tom s pohledem upřeným na tácu.
„Tohle je z rána,“ informoval ho Andreas, sám se na tác podíval. „Nechal jsem večeři uvnitř.“ Zarazil se a zamračil. „Určitě ji odnesu zítra nedotčenou.“
Tom těžce vydechl, promnul si obličej a znovu začal přecházet. Slyšel cinkání, když si Andreas přendal tác do druhé ruky a sledoval ho. Zaváhal, odvrátil pohled od sluhy.
„Nikdy jsem neztratil nikoho, kdo by mi byl blízký,“ přiznal a byla to pravda. Jediné, na co si vzpomínal, bylo, když mu umřel dědeček, ale to mu bylo méně než tři roky. „Ale… takové truchlení. To nemůže být zdravé.“ Podíval se na Andrease. „Měl by na tom být tak špatně?“
Andreas se znovu zadíval na tác v jeho rukách a zůstal na něm pohledem. Trvalo to celkem dlouho, než těžce řekl: „Má nemocný Zrak, můj Pane.“ Ta lež mu na jazyku připadal hořká, ale jeho povinností bylo držet s Billem, ne s Tomem.
„Zrak?“ vyštěkl Tom. „Znovu? A tys mi to neřekl?“ Andreas usykl. „Co viděl?“
„To-“ Andreas zase přenesl váhu, začal se zvukem dalšího křiku. „Není to nic pádného, můj Pane. Obrazy; nic víc. Já-“ podíval se na Toma, pak do chodby, která byla jeho útěkem. „Musím tohle odnést do kuchyní, můj Pane. Nepřeji si ho nechat o samotě déle, než je to nutné.“
„Měl bych tam jít.“
„Ne,“ řekl Andreas, než si uvědomil, že odpověděl až moc rychle. „Ne, on-on není ve stavu na návštěvu. Vím, že vy nejste návštěva, můj Pane, ale žádal, aby ho nikdo nerušil… A já si nemyslím, že ho chcete takto vidět.“
Tom se znovu podíval na zavřené dveře. „Nemůžu takhle čekat navždy.“
„Až bude připravený, můj Pane, jsem si jistý, že budete první, kdo se to dozví. Bill by to jinak nechtěl.“
Tom přikývl, promnul si kořen nosu a zavřel oči.
„Můžeš jít,“ dovolil mu.
Čekal, dokud neutichly Andreasovy kroky, než oči znovu otevřel, opřel se o dveře. Přál si, aby mu Bill dovolil být na jejich druhé straně. Odmítal se k němu nějak cpát, i když na to měl právo, ne kdyby to Billovi přihoršilo. Zavrtěl hlavou a zamrkal, když uslyšel spíš nářek než křik. Dětský křik.
Uvnitř, za svými zády, slyšel další tichý pláč.
~*~
Bill se převalil a rozhlédl se po pokoji.
Andreas právě odešel s tácem, nechal tady jeho ranní jídlo. Jeho žaludek nebyl připravený na jídlo, a jeho ruce se nechtěly přestat třást.
U všech Bohů, bylo těžké dýchat. Byl pryč, a Bill to nemohl nijak změnit. Nic, co udělal, ničemu nepomohlo. Bill znovu začal brečet, schoulil se do klubíčka a zíral slepě do zdi. K čemu dobrému byly jeho Vize, když ho jen trápily? Aby rozřezaly jeho duši samými kdyby? Bill zavřel oči, jako by se pokoj s ním začal točit, tiše zasténal.
Ztratil pojem o čase, nevěděl, jak dlouho je připoutaný k této posteli. Jen stěží si pamatoval, jak ho Andreas našel, a jak mu z ruky vypadl datapad.
Bill si promnul oči a pomalu je otevřel. Jeho datapad. Byla to ta jediná věc, která mu po něm zůstala; jeho hlas. Bill se posadil, hlava se mu motala, čekal, dokud se před ním svět nepřestal točit, a vylezl z postele. Jeho nohy se poprvé po několika dnech dotkly země, a on se snažil nenaříkat, když ho hlava znovu začala bolet. V krku měl sucho; Andreas ho periodicky nutil pít vodu, ale už to byl nějaký čas od té doby, co ho jeho kamarád naposledy navštívil, a když u něj byl, Bill předstíral spánek.
Podíval se na tác a žaludek mu klesl; nechtěl vidět jídlo. Nezasloužil si jíst. Ne, když byl trestán.
Bill přešel k Infonexu a zamračil se. Datapad tu nebyl. Bill měl vždycky datapad na pracovním stole, aby ho mohl najít. Už předtím o něj prosil, a Andreas mu řekl, že si nemyslí, že je to moudré.
Ta vzpomínka ho rozzlobila a vyslal magii, ale našla jeho přístroj. Její použití mu vyrazilo sílu, že spadl na kolena, ale datapad přelétl po místnosti a zastavil se u jeho ruky. Přístroj se při jeho dotyku aktivoval, a Bill zapnul zprávu.
Vím, že musíš mít své důvody, maličký, i když nevím jaké…
Slzy začaly padat už jen při zvuku Bushidova hlasu, ale Bill začal hlasitě vzlykat při tom, jak něžně zněl. Tohle nemohl zvládnout, to, že Bushido měl pocit, že je opuštěný. Že Bill už nikdy neuvidí jeho úsměv, neucítí jeho dotyk… dokonce mu ani nedovolil ho políbit, když se naposledy viděli. Tohle všechno byla jeho vina…
Všechno byla jeho vina.
Hlasitě plakal, ale nikdo nepřišel.
~*~
„Má tvoje oči.“ Usmál se David na svého syna a zašvitořil. „No není překrásný?“
„Je,“ souhlasil Tom. Jorg držel jeho nového bratra Erica a doširoka se usmíval.
„Dva; dva první muži v našem váženém Domě. Můj otec by byl tak hrdý.“ Usmíval se Jorg na svého novorozeného syna a ucítil nával magie. „Nechť je moudrý.“
„Nechť je přesvědčivý,“ dodal David.
„Nechť pozná lásku,“ dokončil tiše Tom a zvedl pohled, viděl, jak se na něj jeho otec a merode dívají.
David vzal Erica Jorgovi a jemně ho podal Tomovi. „Tvůj bratr tě poznává,“ řekl rozněžněle, když se Eric zavrtěl v Tomově náručí. Jasné hnědé oči se na něj přerušovaně podívaly, a Tom se na novorozeně usmál.
„Jsem rád, že je zdravý. Požehnání Domu Vave,“ řekl apaticky.
David mu položil jemně ruku na rameno a pohladil ho po tváři. „Jak je Billovi?“ v obličeji byla vidět starost i únava. Narození dítěte byla úžasná, ale unavující skutečnost, velice unavující pro rodiče, a jak si byl jistý, i pro Sabrinu. Tom to za pár let možná pochopí.
Jemně se svým nově narozeným bratrem zahoupal. „…Ne dobře.“ Eric začal tiše naříkat a Tom ho začal kolébat trochu rychleji.
~*~
Andreas si povzdychl, když znovu došel ke dveřím od Billových komnat. Všechno mu to začínalo připadat až moc známé, posledních pár dní doufal, že najde Billa, jak sedí a usmívá se, nebo alespoň, že se dotkne svého jídla, pokaždé se ale jen zklamal. Každý dne, když se probudil ze svého krátkého spánku, kterého byl schopný, si řekl, že Bill musí být lepší, že už dál takhle pokračovat nemůže. Ale Bill mu stále prokazoval, že je schopný opaku. Ráno ani nereagoval, když mu Andreas řekl, že se mu narodil švagr.
Nechal Billa nespoutaně smutnit, ale brzy nastane čas na to, aby mu to rozmluvil, nebo Bill zapomene, jak žít.
Nebo ještě hůř.
Otevřel dveře, opatrně držel čisté povlečení, modlil se ke Ka’va, aby tentokrát našel Billa někde jinde než v posteli, nebo aby mu alespoň dal sídlu zvládnout to, že v posteli bude. Andreas se na chvíli zastavil, dveře byly zpola otevřené, nastražil ucho a přemýšlel, co najde za vchodovým výklenkem. Přísahal by, že slyší hlasy. Zavřel za sebou dveře a zahnul za roh.
Ztuhl, zíral před sebe.
Bill byl vskutku z postele venku. Andreas si skoro přál, aby nebyl.
„-Ale není to moje volba. Mám povinnost, které se nemohu vyhnout, a zatímco to byla po většinu času klidná cesta-„
Hlas byl hlasitější, a teď Andreas poznal, že patří Generálu Bushidovi. Ať už nechal zprávu Billovi jakoukoliv, on si ji nikdy neposlechl. Bylo to něco, o čem nechtěl přemýšlet, něco, o čem nechtěl, aby přemýšlel Bill. Bylo to pro jeho Lorda nezdravé.
A připomínalo mu to, co udělal.
Bill seděl, ne u pracovní stanice, ale vedle ní na zemi. Vlasy měl rozcuchané z toho, jak dny ležel v posteli a kolem ramen měl deku, díval se nikam. Na nic, co by Andreas mohl vidět. Byl čelem ke svému sluhovi, ale nezdálo se, že ho vidí.
„Vím, že musíš mít své důvody, maličký, i když nevím jaké. Neobviňuji tě-„
Bill trochu otočil hlavu, podíval se konečně úplně na sluhu, ale do očí se mu nepodíval, nebyl si jistý, jestli vůbec ví, že tam je. Bill otevřel pusu, ale rty se mu třásly tak moc, že ji musel zavřít, než to zkusil znovu.
„…Jen jsem chtěl slyšet jeho hlas,“ dostal ze sebe zlomeně.
Andreas polkl a sebral prádlo na vyprání dřív, než o tom vůbec popřemýšlel, když se Billův obličej znovu zamračil a on zavzlykal, prsty se držel o hranu stolu.
„Bille,“ řekl, klekl si k němu a přitulil si ho k sobě. Zavřel pevně oči, když si všiml, že je jeho přítel ještě hubenější než posledně, když mu bylo dovoleno se ho dotknout. „Měl bys být v posteli,“ poradil mu, i když si před chvílí myslel, že by ho tam nerad viděl. Bill neodpověděl. „No tak.“
Bill ho nechal pomoct mu na nohy, alespoň ho nemusel nést, díky Bohům. Andreas položil stále běžící datpad na stůl a došel s Billem k posteli, dal peřiny zpátky a položil ho, snažil se vydržet jeho srdcervoucí naříkání, které trvalo už celý týden. Bill se položil, ale slzy nezmizely. S dalším povzdychnutím Andreas natáhl ruku a dal mu vlasy z obličeje. Povlečení bude muset počkat.
Bill se roztřeseně nadechl, vzlyknutí mu alespoň nahnalo vzduch do plic. „Nechci tu být, Andy,“ plakal a Andreas cítil, jak mu kleslo srdce.
U všech Bohů, co to udělal?
„-Věz, že tě budu vždycky milovat, a nebudu chtít nic, než to, co je pro tebe nejlepší.“
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Oh, až mi vhrkly slzy do očí nad tím, jak je ten díl nabit emocemi. ♥
Super 🙂
mě se nelíbí jak to Billa vzalo 🙁 fakt ne,,,,,,je mi líto, že Bushido umřel, ale asi jim nebylo souzeno být spoluů..
Poslouchám Hallelujah a je mi fajn, přesně tohle jsem potřebovala 🙂 Billa to dost vzalo, ale bylo jasný, že se jen tak neoklepe. Pořád si lámu hlavu s tím, o čem těch 37 dílů bude, když se minulá řada točila spíš kolem Bushida a Billa, než Toma..? Jsem vážně zvědavá, těším se :)♥
Nemohla jsem se dočkat neděle,jestli tu bude další díl.Je mi Billa moc líto ale doufám,že to bude dobré!!Strašně moc děkuju autorkám a LilKatie za překlad:)
mne je Billa veľmi ľúto, dúfam že sa skoro spamätá. Verím tomu, že Tom bude ten čo mu pomôže.
Ach jo..opravdu mě chytlo za srdce popisování Billova nářeku.Celkově má tento díl pochmurný děj.Ale jsem ráda,že THD-vlastně jeho pokračování-je a snad budou Bill i Tom šťastní <3
Co říct? Možná mě překvapuje, že pokračuju ve čtení druhý řady, protože když tam nebude Anis, vlastně by mě to ani nemělo zajímat. Proč číst o tom, jakou mají Billi a Tomi idylku, když jsem si celou dobu úpěnlivě přála, aby to tak neskončilo? -.- Ale jsem zvědavá na to, jak Bill bude trpět za to, kolik chyb udělal. Přeju si, aby se trápil co nejvíc. Protože on dokonal tu katastrofu; on rozhodl, že to dopadlo takhle. Pořád si kladu otázku, z jakého jen důvodu za Anisem nešel, když ke konci první řady hrozilo, že se zruší zasnoubení, vlastně – proč nad tím, zatraceně, ani neuvažoval?! Pokud ho tak miloval, měl být, do háje, šťastný, že získá možnost být s láskou svého života. Tím si u mě všechno, úplně všechno pokopal.
Vím, že k THD se už nikdy v životě nevrátím. Nenávidím tu povídku. Ale dočtu jí. Aspoň jednou.
Ani se Billovi nedivim. Tom by si mel uvedomit ze by mel zacit neco delat ne k tomu byt takhle laxni….prijde mi ze mu an tom vubec nezalezi..chudak Bill, mel byt s Bushidem a stastnej ?(
T___T Ach jo, tak nevím, jestli jsem ráda, že už je po Bushidovi :(( Snad se z toho Bill brzy dostane 🙁
A děkuji za překlad, zlatíčko ♥♥
Kdyz jsem zde dnes spatrila "A Broken Hallelujah", neverila jsem vlastnim ocim.
Tak rychle, tak navazne, tak nacasovane… Janulko a LilKatie, jste neskutecne hodne a mate muj vdek, ze i pres ty vsechny strapacie, kterych kolem THD bylo, se tu pokracovani ocitlo tak brzy. Bylo by skoda, kdyby mezi obema radama byla casova prodleva, protoze THD ja povidka nadherna, ale ja osobne ji beru jako povidku s neskutecne depresivnim, castecne i otevrenym koncem. Jak THD obdivuji, tak mi tam chybela katarze a proto vitam druhou radu s otevrenou naruci. Druha rada je neskutecne krasna, i kdyz cesta je to opet trnita (doufam, ze timto neprozrazuji zadne spoilery). Urcite se ctenari maji na co tesit!
LilKatie …. jsi hvezda. Mas za sve nasazeni muj neskutecny obdiv.
taaakže zaprvé – nejhůř sem Bushidovu smrt nesla já! 😀 🙁 brečím ještě teď, když čtu první díl druhé řady toho nejlepšího, co bylo v TH/TWC světě napsáno! ♥
Billovi pocity naprosto chápu – mě by podobná zkušenost zabila.
Dámy opět před vámi smekám a z celého srdce všem třem děkuji!
[8]: že Bill rozhodl? Tohle je fakt diskutabilní téma, ale tohle si stejně neodpustím… Bill udělal určtiě spoustu chyb, jenže všechno mělo určitej důvod. Nechtěl nikoho zklamat, navíc je věřící, zamiloval se do obou (i když do Bushida víc), nemohl od Toma odejít. Já ho dost lituju… Co mě vážně mrzí je, že Andreas smazal tu zprávu. Bill se s ním nemohl rozloučit… No nic, nebudu do toho kecat 🙂
vůbec jsem nevěděla, že je nějaký pokračování takže mě tohle příjemně překvapilo:) jsem zvědavá o čem to teďka bude…
tu písničku miluju a když jsem si to k tomu pustila, brečela jsem taky.
Páni, málem jsem tu druhou řadu přehlídla, nečekala jsem, že se bude jmenovat jinak. Vlastně je to logické, ale mě to ani nenapadlo 🙂 Ale jsem ráda, že jsem ji našla a četla, začíná to zase moc zajímavě a je jasné, že zatím se rozhodně žádná Idylka nekoná….
Zajímavý začátek, jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál 🙂
Tak jsem se konečně taky dokopala. Líbí se mi to, úplně jiný svět. První sérii jsem nečetla, protože nemusím kombinaci Bill a Bushido, věřím, že mi tahle druhá plně vynahradí:-) Zatím to vypadá slibně!
jsem masochista a nestydím se za to! 😀 nedala jsem si ani trochu oddych od dočtení první řady a už se začínám trápit u druhé.
přiznávám, že mi bude Bushido neuvěřitelně chybět, tak nějak cítím, že to bez něj nebude ono. 🙁
Billův stav mě samozřejmě nepřekvapuje, ještě před chvílí jsem se u čtení o Anisovi smrti cítila alespoň z čtvrtiny tak zle, jako on.
četla jsem první řadu a těším se na pokračování.
A to jsem si myslela, že druhá řada už nebude tak psychicky náročná a hned po prvním dílu musím říct, že je. Kdyby takhle Bill truchlil pro Toma, tak bych to snášela daleko líp. Jasně, že by mi to bylo líto, ale…byl by to prostě Tom. Je mi líto toho, že Bill Bushida tak mco miloval. Doufala jsem, že to bude Bill snášet o trochu líp, i když jsem tušila, že to pro něj bude hodně bolestné. Ale číst tohle, je doslova otřesné. Dokonce jsem po přečtení dílu i uvažovala, že bych aspoň prvních několik dílů přeskočila a četla až dál, kde by to bylo veselejší. Jenomže to bych pak mohla přijít o něco moc důležitého a hlavně je mi to líto. Mám opravdové dilema, tak se vrhnu na druhý díl a kdyžtak si hold budu muset dávat zase pauzy, když to na mě bude moc.
Jsem hlavně zvědavá, jestli se Tom někdy dozví, že byl Bill do Bushida zamilovaný. Paradoxně mi není nejvíc líto Billa, ale opět Toma. Sama nevím proč, ale asi je to kvůli té jeho nevědomosti a jeho lásce, která není tak opětovaná, jak by si zasloužil 🙁
Moc doufám, že se Billovi podaří z tohohle dostat a že Bushidova smrt nebude mít fatální následky. Už při minulé řadě, jsem říkala, že by bylo lepší, kdyby byl Bill s Bushidem. Teď si to myslím o to víc. Pochybuji totiž, že by se Bill takhle trápil i kvůli Tomově smrti :((((
Škoda, ze uz nefungujou ty obrázky. Co si pamatuju tak byli moc hezky. 🙂
Jinak teda me Bill pekne stve, Tom se muze pretrhnout aby mu snesl doslova modry z nebe a on furt truchli po taťkovi :/ a on ho podvadel s grrr. Tohle jediny na tý povidce nemam rada, tu neveru! Bushida sem proste nemela ráda, i kdyz musim priznat, ze scena kdy odchazel k Bohum me dojala k slzam. Dobre meli mezi sebou city… Ale to ma Bill i k Tomovi… A jestlize tak moc chtel Bushida tak se mel s Tomem rozejit. Je ze to by potom sel do klastera jestli to spravne chapu… A mozna ne ze, mozna by si ho Bu vzal i tak, Bozi neBozi.
Sem se zrosku rozjela. Pardon.
Skoda tech obrazku. 🙁