autor: Janule
Tom se strašně lekl, když se z ničeho nic na stropě jeho vězení rozsvítila slabá zářivka. Nadskočil překvapením a zavřel oči, jak ho z náhlého světla rozbolely. Zvykl si zírat jen tak do tmy, a tohle byl opravdu šok. Rychle se ale snažil znovu rozkoukat, nechtěl propásnout okamžik poznání, jak vlastně vypadá jeho vězení, které znal pouze po paměti. Když se mu podařilo otevřít oči, aniž by ho bolely, začal se kolem sebe rozhlížet. Okna, jak předpokládal, nenašel, to mu bylo jasné. Zářivka na stropě malinko blikala, nejspíš nebyla úplně nová, ale poskytovala mu konečně zprávu o tom, kde je.
Ne, že by to byla nějaká zásadní změna, pořád byl ve stejné kobce, ale mohl si ověřit, že dvířka, kterými mu jeho věznitelé strkají jídlo, jsou opravdu součástí dveří bez kliky, že židle a stůl jsou dřevěné, jak cítil, a na sobě nemá svoje oblečení. Věděl, že to není jeho tričko, ale až teď se mohl podívat, co mu jeho únosci navlíkli. Tričko bylo bílé a přes prsa mělo velký nápis tiskacími písmeny. Chvilku musel přemýšlet, než ho napadlo ho sundat, aby nemusel vzhůru nohama šilhat. GENESIS, zněl nápis na triku, pod ním malými písmenky: Nové lidstvo, nový svět – náš cíl.
No potěš, pomyslel si Tom, když nad tou hláškou přemýšlel. Co to má být? Genesis… Vzpomněl si, že už tohle slovo někde slyšel, ale měl dojem, že to má něco společného s hudbou. Nějaká stará skupina či co, ale tohle nevypadalo jako propagační tričko skupiny, to spíš znělo jako nějaká reklama.
Trhl sebou, když zaslechl poprvé ten zvláštní zvuk. Pravidelné údery, jako by někde nad ním bilo čísi srdce. Do téhle chvíle se ještě neměl šanci moc rozhlížet, zaujalo ho oblečení, které mu dali, ale teď zvedl zrak a hledal reproduktory, z kterých ten zvuk vycházel. Našel čtyři, v každém rohu místnosti jeden. Uvědomil si, že když sedí na posteli, je přímo uprostřed zvuku, který z nich vychází. Po chvíli se k pravidelným úderům přidala tichá hudba, která v něm navozovala příjemný pocit uvolnění. Cítil se najednou dobře, nic ho netížilo, jeho mysl přestala analyzovat místnost a poddala se pravidelnému rytmu úderů, dokud ho nepřinutila si lehnout a zavřít oči. Tiché šeptání, které vycházelo z reproduktorů, už si neuvědomoval.
flashback
„Andy! Kámo, právě mi volal David, vzali mě do kapely!“ skoro křičel nadšením Tom do telefonu. „Chápeš to? Budu hrát, budu slavnej, budu bohatej,“ rozplýval se nad představou toho, po čem vždycky tak toužil.
„No tak gratuluju,“ ozvalo se z druhé strany bez špetky nadšení.
„Díky, díky,“ odpověděl Tom, než mu došlo, že očekával úplně něco jiného. „Co se děje, Andy? Ty nemáš radost?“
„No… předpokládám, že ta skupina není z okolí, že jo?“ vypadla z Andyho otázka, kterou Tom ani v nejmenším nečekal. Až doteď ho nenapadlo přemýšlet o celé věci z kamarádova pohledu.
„No jo… to není, budu muset odjet do Hamburku. Za dva dny tam mám být, musím si sbalit,“ odpověděl Tom už zdaleka ne tak nadšeně. Kromě Andyho měl ještě před sebou rozhovor s rodiči, kteří doteď o jeho aktivitě nevěděli.
„Takže odjedeš a už se neuvidíme,“ povzdychl si smutně Andy do telefonu. „Já věděl, že to jednou přijde, ale stejně mě to štve,“ dodal.
„Kámo, já ti budu volat, vždyť nebudu na druhým konci světa, určitě budu jezdit pravidelně domů. Ten David vypadal celkem přístupně, ani mě prej nebudou nutit změnit styl oblíkání, a toho jsem se bál nejvíc. Už se nemůžu dočkat.“
„A jak se jmenuje ta tvoje slavná kapela?“ zeptal se Andy.
„Člověče, já nevím… zapomněl jsem na to v tom fofru zeptat, on někam spěchal, ale to máš jedno, napíšu nebo zavolám, až se to dozvím,“ slíbil svému nejlepšímu kamarádovi. Ještě asi deset minut rozebírali, jak bude jejich kamarádství fungovat po Tomově odjezdu, než konečně ukončili hovor. Domů totiž přišla Tomova matka, a on věděl, že teď přijde ta nejtěžší část jeho cesty za slávou.
~*~
„Tome, večeře!“ ozvalo se z kuchyně. Tom sebou trhnul, ležel totiž na posteli a trénoval věty, kterými své matce sdělí, že pozítří odjíždí a stane se slavným kytaristou, jak vždycky chtěl. Klepala se mu kolena, když se zvedal z postele, a moc se to nezměnilo, ani když se konečně došoural až do kuchyně. Posadil se za stůl a chvíli sledoval výraz v matčině tváři, aby se dozvěděl, jaká je v kuchyni nálada. Vypadalo to dobře, neutrálně, ani úsměv, ani zamračená vráska na čele, která ho vždy spolehlivě informovala, že je na nebezpečném území.
Talíř se zapečenými těstovinami přistál přímo před ním, a on zvedl oči k matce, aby jí poděkoval, jak bylo u nich v rodině zvykem. Dostal za to jen slabé přikývnutí a malý vděčný úsměv.
„Co bylo dneska ve škole?“ přišla obvyklá otázka, kterou čekal hned po druhém soustu. Byl připravený.
„Nic moc, jako vždycky,“ odpověděl, ale hned pokračoval dál, aniž by matku nechal reagovat. „Mám takovou věc, kterou bych chtěl s tebou probrat,“ řekl a čekal, až k němu matka zvedne pohled od jídla.
„Co se děje?“ zmrznul jí úsměv na rtech, když se setkala s Tomovým vážným pohledem. „Něco jsi provedl, že jo? Budu muset zase do školy,“ konstatovala, aniž by se dál vyptávala. Znala svého syna, většinou jí tímhle stylem sděloval svoje průšvihy.
„Ne, neboj se, do školy už nebudeš muset jít, já už tam taky nepůjdu,“ rozhodl se pro radikální řez, nemá cenu chodit kolem horké kaše.
„Proč? Jak to? Oni tě vyhodili?“ upadla matce vidlička do talíře, když si uvědomila, co právě slyšela říct svého syna.
„Ne, to ne, já odcházím sám,“ pípnul potichu Tom, nějak mu docházela odvaha.
„Jak si to představuješ?!“ vykřikla Simone. „Co je to za nesmysl?“
„Není to nesmysl, mami, za dva dny odjíždím do Hamburku, vzali mě jako kytaristu do jedný skupiny, a já to chci,“ podíval se s odvahou matce do očí. Teď musí bojovat.
„Cože? Ty to chceš? A zeptat se nejdřív svých rodičů tě laskavě nenapadlo? Nikam nejedeš, s tím se rozluč, tu školu doděláš!“ poslouchal přesně to, co čekal.
„Nedodělám, mami,“ pevně odpověděl na její hysterický výbuch. Nehodlal zvyšovat hlas, byl rozhodnutý jít za svým snem, a tohle musí překonat. „Budu hrát ve skupině a oni mě potřebují teď hned, ne až dokončím školu. Pozítří odjíždím,“ dovršil šok své matky, která jen s pootevřenou pusou poslouchala jeho slova. Oba zapomněli jíst, večeře jim chladla na stole, když se ještě dvacet minut dohadovali o Tomově budoucnosti, a zůstala tam i poté, co za sebou Tom vztekle práskl dveřmi svého pokoje, kam před rozzlobenou a nechápající matkou utekl. A přesně tak to udělá. Uteče! Prostě se v noci tajně sbalí a uteče, aby to nevěděla, nedá se nic dělat. Byla by schopná ho tu ještě zamknout a sebrat mu klíče, a to nehodlal dopustit. Dal jí možnost být milující matkou, co mu na cestu za jeho snem upeče koláčky, které měl rád, ale nechtěla, tak se nedalo nic dělat. Prostě a jasně uteče.
konec flashbacku
~*~
Měsíc po Tomově příchodu do Genesis…
„Ahoj, Billí!“ vypískla radostně čtyřletá holčička, když za sebou zpěvák zabouchl dveře nevelkého apartmá na třetím podlaží, a ona zvedla hlavičku, aby se podívala, kdo to je.
„Ahoj, Jenny, jakpak se máš, princezno moje?“ usmál se na svou malou sestřičku Bill, a napřáhl náruč, do které mu nadšeně skočila. Miloval ji, a rád za ní chodíval do třetího podlaží, aby se s ní pomazlil a potěšil.
„Stýskalo se mi po tobě,“ usmála se na něj dívenka, a on ji mačkal v náručí a líbal ji do tmavěhnědých kudrnatých vlásků, které tak rád česal. Usmíval se, když mu dávala nemotorné pusinky na tváře a kulila na něj svá modrá kukadla.
„Mně taky, princezničko, mně taky,“ šeptal jí do vlásků, zatímco se s ní točil kolem dokola. Miloval ji, byla tak rozkošná. Jeho malá sestřička Jenny se narodila, když mu bylo třináct, a shodou šťastných okolností byla přidělena do výchovy stejné pěstounce, takže celé dva roky, než musel v patnácti letech odejít do společné ubytovny pro chlapce, spolu bydleli. Jako miminko ji rád choval, když plakala, zpíval jí a krmil, byla jako jeho skutečná sestra.
Celkem jich v rodině bylo šest. Pětačtyřicetiletá pěstounka Mira do výchovy postupně dostala tři chlapce a dvě dívky. Billovi, kterého vychovávala od jeho příchodu do společenství, bylo už sedmnáct, další byl o rok mladší Jens a nejmladší Stefan oslaví brzy dvanáctiny. Nebýt toho, že se z Billa stala hvězda, bydlel by s Jensem na společné ubytovně pro chlapce, ale takhle už se vídali zřídkakdy. Stefan žil spolu s Jenny stále ještě s Mirou v jejich malém rodinném apartmá, kam je Bill rád chodil navštěvovat. Starší dívka, patnáctiletá Claudia, nedávno z rodiny odešla do druhého podlaží, aby začala plnit své povinnosti ženy v Genesis. Jejich pěstounka Mira teď čekala, až dostane do výchovy další miminko, které se mělo co nevidět narodit, aby se tak jejich rodina zase rozrostla o dalšího člena. Každá z pěstounek měla průměrně ve výchově tři až pět dětí, a fungovalo to perfektně.
Claudia oslavila patnáctiny teprve před dvěma měsíci. U dívek to byla přesně ta věková hranice, kdy podle zdejších zákonů začaly plnit své poslání a staly se právoplatnými ženami. Claudia o geneticky vhodné partnery neměla nouzi, k tomu byla ještě velmi krásná, skoro jako by byla skutečně Billova sestra, takže o ni byl mezi muži nebývalý zájem. Její podoba s Billem ale byla jen zdání. Claudia se narodila zde, geneticky vhodným rodičům, kdežto Bill na povrchu někomu, kdo o něj nejspíš nestál. Odmalička mu říkali, že ho společenství zachránilo od života na ulici, protože byl opuštěné dítě bez rodičů. Byl za to společenství nesmírně vděčný. Zdejší propaganda se nezdráhala už ve škole vtloukat malým dětem do hlaviček, jak je život na povrchu nebezpečný, a že oni jsou ti šťastní, kteří tam nemusejí žít a mohou vyrůstat v bezpečí podzemí. Bill nikdy nic jiného než podzemní komplex nepoznal, proto se už dál nevyptával, a spokojil se s tím, co se dozvěděl. Byl tady šťastný.
„Postavíme si město, že jo?“ nadšeně zatleskala malá Jenny, když se dostatečně přivítali.
„Jasně, přinesem kostky,“ přikývl Bill a vydali se společně do dětského pokoje, kde spolu dřív bydleli.
„Stef je ve škole,“ hlásila Jenny. „Za čtrnáct dní bude mít narozeniny a Mira říkala, že mu upeče vélikánskej dort!“ švitořila poslední domácí drby. „Přijdeš na oslavu?“ zvedla své modré oči ke staršímu bratrovi, když vytahovali zpod postele velkou krabici s kostičkami.
„Jasně,“ kývl s úsměvem Bill. „Mám pro něj dárek.“
„Jééé, dáréék,“ zajásala Jenny. „A řekneš mi, co to je?“ zvědavě po bratrovi pokukovala.
„Jo, to víš, a ty mu to hned za tepla vyslepičíš, to tak,“ zasmál se Bill, už tuhle malou drbnu znal. Jednou by v tomhle oboru mohla být šampiónka.
„Hm… škoda, ale stejně se těším,“ vzdala to poměrně rychle Jenny, a hopkala radostně za Billem, který nesl těžkou krabici do obýváku, protože tam bylo víc místa na stavění. Město s vysokými domy a ulicemi bylo něco, co ani jeden z nich na vlastní oči nikdy neviděl, byla to pro oba bezva zábava. „Maminka říkala, že přijde i Clea. Prej má pro nás nějaký překvapení,“ pokračovala a při posledním slově si kecla na koberec těsně vedle krabice.
„Jo?“ podivil se Bill. „To jsem zvědavej, co to bude,“ ušklíbl se, přestože tušil, co jim jejich patnáctiletá sestra nejspíš sdělí za radostnou novinu. Pravděpodobně se jí povedlo poprvé otěhotnět.
Clea, jak Claudii zkráceně říkali, si nakonec z dlouhého seznamu potencionálních vhodných partnerů vybrala jako prvního Georga, kterého znala jako kamaráda svého bratra, a důvěřovala mu, že s ním projde bez potíží veřejným zasvěcením a brzy otěhotní. Bill nesnášel, když Georg občas na zkouškách kapely vyprávěl o svých ženách, které měl na starosti, a s nimiž pravidelně spal, aby je přivedl do jiného stavu. Chlubil se před kluky, jaká je každá z jeho partnerek v posteli, Billovu sestru nevyjímaje, a oslňoval tak ty členy kapely, kteří ještě nebyli dost staří, aby měli tuhle výsadu, a byli odkázáni pouze na trenérky. Už měl na kontě tři děti, což byl za rok snažení celkem slušný úspěch.
Bill si vždycky zacpával uši, když Georg mluvil o Claudii, a nejradši by ho něčím praštil po hlavě, aby ho umlčel, měl pocit, že to basák někdy dělá schválně, protože ví, jak ho to zlobí. Nedokázal si představit, že jeho malá Jenny za pár let padne do rukou někomu takovému, a bude z ní mašina na děti, jak tomu v skrytu duše Bill říkal. Chápal sice, že poslání jejich společenství je důležité, ale přesto se občas neubránil tomu, mít na věci vlastní názor. Na rozdíl od ostatních chlapců neměl o podobné hrátky ani nejmenší zájem. Ostatní ale Georgovy zkazky hltali, a těšili se, až jim bude osmnáct a dostanou tutéž možnost. Zvlášť Gustav už se nemohl dočkat, jeho osmnáctiny klepaly na dveře, a on už měl vybráno několik děvčat, které by měl moc rád ve své posteli.
Bill se téhle vyhlídky jen čím dál tím víc děsil…
autor: Janule
betaread: Áďa
Chudák Bill a chudák Tom.Je mi ich oboch ľúto. Bojím sa čo bude s Billom až mu bude 18. Som ale rada, že má Bill vlastný nazor na určité veci. Dúfam že Tom sa nedá zlomiť a Billa aj seba nakoniec zachráni.
začína sa to pomaly ale isto zamotávať.. som zvedavá ako zareaguje Tom keď zistí kam sa to dostal, moc sa mu to asi páčiť nebude… a čo bude s Billom keď bude mať 18, nemám z toho ani trochu dobrý pocit.. a ešte keď sa stretne s Tomom.. a ešte veľa vecí xD teraz už len vydržať ďalší týždeň čakania…
Ako to celé takto čítam, príde mi to ako za komunizmu. Aj vtedy si každý myslel, že život mimo hranic je zlý, nebezpečný. Musím sa priznať, že takýto žaner ma moc baví. Vymyslená pravda a tom, čo môže byť, čo možno aj je. Možno je naozaj nejaký tajný podzemný pomplex, kde sa vychováva čisté ľudstvo.
Genesis hltám jedným dychom, od začiatok až po koniec… Len mám strach, že nebudem vedieť, čo mám písať v následujúcich komentároch, aby som sa neopakovala.. Snáď nie 🙂
To je prostě úžasná povídka..tajemná, mrazivá…tak jak to má být =) Ach jo, mě je Billa tak líto..asi má to jejich společenství rád ale to co se tam děje je prostě odporné..dělat z holek od patnácti doslova ty mašiny na děti..
Ale pak se objeví v Billově životě Tom a všechno bude doufám brzy světlejší =)
při čtení začátku mě napadlo zase jen jedno slovo…PSYCHO!
docela se divím, že s Tomem jeho máma vůbec nějak diskutovala, já bych mu za takovou informaci jednu vlepila, že by si dal o stůl druhou. 😀 doufám, že si v té kobce nafackoval nakonec alespoň sám. 😀
flashbacky se mi moc líbí, i když už asi brzy skončí. taky mě moc zajímají pohledy na Billův život ve společenství. ale pochopitelně se už nemůžu dočkat společného příběhu Billa a Toma. 🙂 tak šup šup. 😉
ráda bych řekla, že se moc těším na příští neděli, ale..to zase budu blíž ke státnicím. 😀 tak abych pak na zkouškách neplácala něco o modlitbách v prvním podlaží a jak jim k tomu hrají duchovní písně v podání TH (i když.. asi se budou kluci jmenovat jinak, že? :D)
Moc děkuju, holky, jsem ráda, že pořád ještě držíte… vybrala jsem si tak složitý prostředí, že je těžký ho popsat stručně, takže trochu dýl trvá, než se dokopeme k setkání dvojčat, ale už se to blíží, tak vydržte. 🙂
[5]: No jo, myslím, že Tomovi už tak nějak došlo, že maminka se má poslouchat 😀 ale copak to někdy někdo z nás opravdu udělá, když jde o jeho sen? Každej se potřebuje spálit na vlastní kůži. 🙂
Co se týče jména skupiny, tak jsem je prozatím nechala bez jména… na co jméno tam, kde je jen jedna jediná skupina? 😀 Uvidíme, třeba se nějak pojmenujou. Zatím jsem u 12. dílu a ještě nic… 😀
Ke státnicím ti budu držet všechny palce, dej vědět, až to přijde. :o) J.
Taaaak… minulý díl jsem si přečetla až dnes, protože jsem konečně měla čas a tu správnou náladu, a rovnou jsem to vzala na pokračování, a řeknu ti, Janul, že bych si nechala líbit hned další díly!
Je to super, docela zajímavé, a postupně se odkrývá víc a víc informací. Super! Docela se mi hnusí ten systém, jak to tam u nich funguje, ale co se dá dělat, když je někdo vypatlanej, a nechá si léta a léta vymývat, nevědomky třeba i, mozek, tak se nedá nic jiného čekat. Přijde mi to hloupé prostě, že by to nedej bože takhle fakt mělo fungovat, ale je pravda, že sekty jsou padlé na hlavu snad všechny do jedné. Každopádně… být od 15 "mašinou na děti" je šílenost, a vůbec se Billovi nedivím, že se mu to nelíbí! Každopádně jsem zvědavá, jak to tam s ním pak dopadne (i když maličko tuším asi :))
A k Tomovi … joo, kdyby pako neutekl, možná by se tohle celé vůbec nestalo. Ale zkuste zastavit puberťáka, který je hnaný vidinou slávy a splněného snu. Ach jo, ach jo. Zajímalo by mě, co mu to tam hrálo; hudba z mše nebo mu tam "Kat" pouštěl něco spešl, co ho oblbne ještě víc???
Těším se a jsem zvědavá na další díl!!!
já se poseru. Ja fakt nevim co na to rict. To je proste….aaaa mam nervy na pochodu a zaludek az v krku. Tak strasne moc z toho citim ten fanatismus a je mi fakt mizerne. ja to asi neprekousnu aby byl Bill s Tomem zfanatizovany. I kdyz tu byl jasný náznak toho, že Bill to nevidi až tak zatvrzele jako ostatni. Coz je jedine dobre. Tak doufam, že Toma moc nezlomej a pekne Billovi vyklopi pravdu jak to na svete chodi a ze ho unesli. Ja vim, predbiham. Jen jsem z toho vazne strasne zoufala, tak se musim uklidnovat predem. Predstava tehotnych patnactiletych holek, je desna. A ony z toho maji radost……no chapu. V tomhle spolecenstvi na to koukaji jinak, ale stejne. Chce se mi z toho uplne brecet. No i kdyz pravda….nemohla si vybrat lepsiho frajera, nez je Georg. Ou toho bych brala taky kdykoliv a kdekoliv 😀 Ale i tak….z tyhle povidky me bud rani mrtvice nebo skonicm ve sveraci kazajce. Bravo Janul…takhle se mnou mavat se jeste nikomu nepodarilo. :/
chudák Bill. od mala slýchat co musí když wí, že to nesplní…
Perfektní..těším se na další a maminka má vždycky pravdu 😀
Bože. Zrovna dneska jsem šla po ulici kolem jedné starší paní a v ruce měla ty časopisy Probuďte se, nebo tak nějak. Normálně jsem si hned vzpomněla na Genesis 😀 😀 Ale náhodou si myslím, že pro ty, kteří o vnějším světě nic moc neví, to tam nemusí být zas tak zlé. Vypadá to, že se tam nemají špatně…. Jen je mi líto Billa a jeho vyhlídek do budoucnosti… A jsem strašně zvědavá jak budou zpracovávat Toma
Já to Genesis tak nesnáším grr. Tenď nemyslím povídku, ale tu "společnost" já to asi nikdy nepochopím jak může být někdo tak sfanatizovanej a nechat se někým obskočit jen aby splnil "poslání" … A pak se s tím dítětem rozloučit a dát ho nějaké "ženské" na osvojení … to je šílený toto. (Doufám že sem to správně pochopila).
Jinak se zase omlouvám, že to čtu tak pozdě, ale ke čtení se nemůžu dokopat .. tak sem trochu pozadu, ale co je to moje mínus …
Pry….Genesis, snad je to neco s hudbou, snad nejaka starsi skupina… nojo, uz je to jina generace a ja si pripadam jako starenka.
Tom je tu v tech vzpominkovych pasazich uplne klasicky, presne jak ja bych si ho predstavila, tvrdohlavy palicak, horka krev, chtivy, naivni…
Mohu se zeptat, proc pestounka vychovava i deti, ktere se narodily geneticky cistym rodicum spolecnosti? Proc deti nezustanou u svych rodicu?
Pred dovrsenim osmnactin maji kluci "trenerky" jo? (valim oci). To se teda nemaji spatne:-)
No jo, jsme starý páky :-D, předpokládám, že plešatej taťka Phil už mladejm nic neříká, a já pořád nemůžu zapomenout na jeho Mama. 🙂
Ve společenství to maj tak zařízený, že mladý holky jen roděj a roděj, dokud můžou, perfektní dětičky, takže o výchovu se stará někdo jinej, kdo už rodit nemůže. Je to prostě rozdělení rolí. Ve chvíli, kdy přestanou rodit, staraj se pak zase, když chtěj, o děti těch jiných, mladších. Jde o to, že je tu potlačený princip rodiny, protože kdyby se nechávaly páry spolu, aby vychovávaly děti, bylo by těch dětí málo. Celkově je tu prostě potlačený partnerství, je to spíš princip harému. Odmalička v tom děti vychovávaj, takže jim to nepřipadá divný. Oni jsou vlastně továrnou na nový lidstvo, takže kvantita je důležitá. 🙂
Diky za vysvetleni, uz mi to docvakava, jsem u 5.dilu.
Tak som sa konečne dostala k ďalšej časti :D… a zase sa mi stalo to čo sa mi stáva po dočítaní každej časti každého príbehu 😀 počas čítania mám toľko vecí ktoré by som chcela okomentovať a keď prídem na koniec tak neviem čo mám napísať 😀 ách jaj 😀 takže len stručne. Ja tento príbeh fakt úplne žerem. Milujem keď mi pri čítaní nabehnú zimomriavky 😀 ako v tejto časti keď sa v Tomovej kobke rozsvietila žiarovka. Úplne mi to pripomenulo nejaký horor 😀 proste super! Inač keď som tak čítala ako chcel Tom utiecť lebo mu mama nechcela dovoliť hrať v tej skupine pomyslela som si že by bol teraz strašne rád keby sa mohol vrátiť domov. Chudák je mi ho ľúto a Billa tiež. Ako sa strachuje že neuspeje s tými ženskými a tak. Bože milujem to! 😀
15 ročné stroje na rodenie? A to im nemohli dopriať ešte tri roky ako chalanom? No je to strašne desivé a chudák Bill. Neviem či je v takom prostredí dobré mať vlastný názor, určite je to ale nebezpečné. A Tomovi už púšťajú zvuky a umývajú mu mozoček. Ježiš toto je ako z hororu.Si desivá Janule, ale perfektná.
Při tom flashbacku se mi vhrnuly slzy do očí. Já celou dobu litovala Toma, že se mu tohle stalo a přitom jsem nějak zapoměla na jeho rodinu a Andyho, kteří o něm už měsíc nic neví, on se neozývá a musí mít ohromný strach. Achjo Tome, kdyby jsi jen poslechl maminku a zůstal doma 🙁 Mě se Tomova povaha celkem líbí. No hlavně se u něj vždycky zasměju 😀 Takový mladý, tvrdohlavý frajírek s vlastním názorem a touhou po slávě. Nechci, aby mu vymyli mozek a on byl takový, jako všichni ostatní. Pořád nějak doufám, že se mu v tomhle všem podaří zachovat chladnou hlavu, že to vymytí bude jen ´hrát´, ale přitom se bude nějak snažit odsud dostat a nepropadne tomu.
Ovšem co mě v tomhle díle dokonale rozesmálo byl Georg a jeho tři děti 😀 Já vlastně sama nedokážu říct proč mě to tak rozesmálo 😀 Ale děsně jsem se u toho zasmála 😀 I to, jak klukům vypráví o jeho holkách 😀 Achjo, a že Gusťa se už taky těší 😀 😀 😀 Noo, aspoň něco mě v téhle povídce dokáže rozesmát..jinak mám chuť tam polovinu lidí povraždit. Úplně mě to vytáčí, jak jsou všichni zmagoření. Ale co bych taky chtěla, že? No, snad se mi tuhle povídku povede přežít bez ´úrazu´..celkem mám strach, co se bude dít dál.