autor: Nisch
Ahojky všichni ;). Jistě pár z vás zná mou povídku „Vrať se mi…“ 😀 No, napadalo mě, že bych mohla napsat ještě jednu. Píšu i normální povídky a jedna z nich se jmenuje „Mé srdce patří jen tobě“. Chvíli jsem nad ní přemýšlela a četla si těch pár dílů pořád dokola. Pak mě ale napadalo, že bych pod tímhle názvem mohla udělat twincest, a hned mě napadl skvělý (aspoň podle mě :D) děj :). Doufám, že se vám tahle povídka bude líbit. Snad vás nezklamu a… jen tak mimochodem, komenty moc potěšej :P. S pozdravem, vaše Nisch 😉
Každý má své skryté sny a touhy. Někdy se splní, jindy zůstanou hluboko v naší mysli. Nevyslovené a zapomenuté. Stejně tak je to i s láskou. Chceme milovat a být milováni, ale na druhou stranu se jí bojíme a skrýváme se před ní. A když se už stane, že někomu své srdce dáme, vzápětí ho ztratíme. Není nic horšího, než milovat člověka, co vaší láskou pouze opovrhuje, a nebo ještě hůř. Že ji předstírá. „Miluji tě“ nejde říct jen tak. Musí to být z hloubi duše. Od srdce. Ale jak tohle může někdo říct, když jeho srdce je na miliony kousíčků a má strach z lásky, protože mu už tolik ublížila?
To many lies…
To many lives…
To many pain…
Bill pomalu otevřel oči. V místnosti bylo chladno a tma. Vystrčil ruku s pod vyhřáté peřiny a rozsvítil lampičku na nočním stolku. Do očí ho píchlo její ostré světlo. Pomalu se posadil a rozespalýma očima mžoural po pokoji. Byl tu sám…
Už je to skoro půl roku, co bez jediného slova nebo vysvětlení zmizel. Jediné, co zanechal, byl vzkaz. „Zapomeň na mě“
*FLASHBACK*
„Alexi!“ zavolal radostně Bill, jakmile otevřel dveře od bytu. Měl pro něj úžasnou zprávu. Jejich kapela se dostala do Top 10, což znamenalo, že jejich šance na výhru jsou mnohem větší. Odpovědi se mu však nedostalo. Jediné, co slyšel, bylo tikání hodin v kuchyni a bzučení mouchy, která zběsile létala z místnosti do místnosti.
Položil svou kabelku na skřínku v chodbě a tichými kroky přešel do zbylé části bytu. Nebyl to moc velký byt. Dva plus jedna, ale jemu, i jeho příteli Alexovi, to bohatě stačilo.
„Lexi?! Lásko, jsem doma.“ Zavolal znovu trochu nejistě Bill. Přece by mu Alex řekl, kdyby někam šel. Tohle se mu nelíbilo. Rychlými kroky prošel celý byt, ale nikde ho nenašel. Kde může být? Kdyby někam šel, řekl by mi to. S myšlenkami, týkajícími se Alexova záhadného zmizení, dopadl unaveně na postel.
„Co to…“ zvedl se a prohlížel si obálku, kterou právě svým tělem pomačkal. Najednou se ho zhostil nepříjemný pocit. Pocit strachu. Bál se, co je v té obálce. Roztřesenými prsty ji pomalu otevřel a vyndal přeložený bílý papír. Rozevřel ho a už při prvních slovech mu vlítly slzy do očí.
Billy, jsi ten nejúžasnější a nejlaskavější člověk na tomhle hnusným a zlem prolezlým světě. Jsi výjimečný, Billy. Vždycky jsi byl. Proto s tebou už nemohu dál být. Říkáš, že mě miluješ. Kéž bych mohl říct to samé. Billy, nechci, aby ses kvůli mně trápil. Já bych byl jen noční můrou tvého skvělého a veselého života. Máš úžasný život, přátele, rodinu. Bohužel, v lásce jsi takové štěstí neměl. Vím, že to bolí, Billy, a bolet to bude, ale zapomeň na mě. Zapomeň na to, že jsme spolu kdy byli. Najdi si někoho, kdo tě bude opravdu milovat a nebude ti dávat jen malé drobečky jako já. Mám tě rád Billy. S láskou, Alex.
Když Bill dočetl poslední řádky, slzy mu po tvářích stékaly proudem. Měl pocit, jako by mu srdce právě vybuchlo a roztrhalo se na miliony kousíčků. Nechtěl tomu uvěřit, nechtěl. Ani nemohl. Vždyť ho miloval a Alex miloval jeho. Říkal mu to. Nemohl by to přece říct, kdyby to tak opravdu nebylo.
Rychle vstal z postele a přiskočil ke skříni, kde měl Alex věci. Chtěl se přesvědčit, že je to jen hloupý žert. Když ji ovšem otevřel, jediné, co tam našel, byl řetízek, co mu Bill před dvěma roky dal k Vánocům. Ne, to nemůže být pravda. Tahle myšlenka spolu s desítky dalšími se mu honila hlavou.
Pomalu došel k posteli a se smáčenými tvářemi, které znovu a znovu zkrápěly slané a horké slzy, se stočil do klubíčka, v dlani svíraje stříbrný řetízek. Pokojem se ozývalo tiché vzlykání, které však netrvalo příliš dlouho. Unavený a plný bolesti během pár minut usnul.
autor: Nisch
betaread: Janule
Začíná to krásně…:) Jsem zvědavá, jak to bude dál…♥ Moc hezké…;))
teším ďale. Ten predslov je fakt krásny 🙂
Vyzerá to vážně zaujímavě!!!Moc se těším na pokráčko!!!
Hned na první pohled jsem se do téhle povídky zamilovala. Upřímně jsem zvědavá jak to bude dál. Bill, který si myslí, že se nezamiluje a co Tom? Jsem zvědavá ,,, honem další dílek
Zajímalo by mě, jak se v tom objeví Tom 🙂 už se těším.