autor: Janule
září 2006
Andreas udělal ještě jeden malý krůček a váhavě zvedl ruku ke zvonku na brance. Chodíval sem odmalička skoro jako domů, ale dnes měl divný pocit, než tlačítko s kostrbatě napsaným příjmením Kaulitz konečně zmáčkl. Ještě si pamatoval, jak ho tam Tom v šesti letech s pýchou dával, když se mu ho podařilo napsat. Od té doby neměl nikdo potřebu to měnit. Domem se rozlehl drnčivý zvuk, a on stál a čekal, ačkoliv dřív už by dávno vešel, protože branka nebývala nikdy zamčená. Jenže ten, za kým sem chodíval, už tady není, a on si netroufal chovat se, jako by se věci za poslední měsíc nezměnily. Změnily… a hodně.
„Ahoj, Andreasi,“ ozvalo se od domovních dveří, když se konečně otevřely. „Co tam stojíš? Pojď přece dál,“ vyzvala ho matka jeho nejlepšího kamaráda.
„Dobrý den,“ hlesl Andreas, když volným krokem došel ke dveřím. „Nerad ruším,“ kývl k Simoniným rukám zamazaným od barvy. Došlo mu, že byla v ateliéru a něco tvořila.
„To je dobrý, stejně musím jít ohřát večeři, Gordon je na cestě domů,“ mávla rukou Simone, zatímco se vrátila do nitra domu a automaticky předpokládala, že kamarád jejího syna půjde za ní. Andy váhavě prošel až za ní do ateliéru, a sledoval, jak si Simone utírá ruce od barvy.
„Tak cos potřeboval?“ zvedla k němu oči, když měla pocit, že už je moc dlouho ticho.
„Já… přišel jsem se zeptat…“ začal Andy skoro koktat, jak byl nervózní. „Chtěl jsem vědět, jestli se vám od tý doby ozval Tom,“ konečně dokončil myšlenku a čekal, jak bude Simone reagovat. Moc dobře věděl, že Tom z domu před měsícem utekl proti její vůli, celé mu to vyprávěl, když ho naposledy před odjezdem do Hamburku navštívil, víceméně z důvodu, aby měl kde spát poslední noc před útěkem. Netušil, jestli Simone ví, kde se před ní její syn schoval, ale cítil se rozhodně nesvůj.
„Ne, neozval…“ řekla naštvaně Simone a hned pokračovala. „Nepočítám ani s tím, že by se mi chtěl svěřovat. Nepovažoval za nutné brát v úvahu moje rady, udělal si, co chtěl, takže nejspíš nepotřebuje ani žádnou pomoc, kvůli které by, předpokládám, zavolal.“ V jejím hlase bylo slyšet nejen zlost, ale taky bolest matky, jež přišla o jediného syna, který jí zbyl. V srdci cítila obrovské prázdno, a bylo jí líto, že to všechno dopadlo tak špatně. Ale byla moc hrdá a naštvaná, aby svému synovi zavolala jako první, nechtěla se o něm ani bavit s Gordonem, který se ji pokoušel trochu uklidnit a přesvědčoval ji, že se Tom určitě umoudří, až se vyřádí, a třeba si jednou tu školu rád dodělá.
Teď tady ale stál jeho nejlepší kamarád, a z toho, co říkal, jí nebylo dobře.
„On se neozval ani tobě?“ udiveně zvedla oči k Andymu, když si uvědomila, co tím dotazem Andreas myslel.
„Ne,“ zakroutil hlavou blonďatý chlapec. „Právěže jsem si říkal, že je to divný, tak jsem se přišel radši zeptat,“ dodal na vysvětlenou. „Mluvil jsem s ním naposledy, když byl na cestě do Hamburku, volal mi z benzínky, kde se stavoval, a říkal, že se mi pak ozve, až se zabydlí, ale od tý doby se po něm slehla zem. Telefon je nedostupnej, a nepřišlo nic ani poštou,“ s úlevou konečně sdělil někomu svou obavu o kamaráda. „Mně to přijde divný, víte?“ zadíval se na kamarádovu matku, jejíž výraz se v tu chvíli právě měnil z naštvaného na ustaraný. Sakra… co tohle mělo znamenat?
~*~
„Ahoj, zlatíčko,“ usmála se na Billa štíhlá blondýnka, které by nikdo nehádal, že jí bude brzy třicet. Vypadala úžasně, když kolem něj tanečním krokem procházela chodbou prvního podlaží, dlouhé vlasy za ní skoro vlály, kroutila svým malinkým zadkem utaženým v těsných kalhotách, aby byla co nejvyzývavější. Nejspíš šla zase od šéfa, došlo Billovi. Byla to jedna z těch žen, které tu často potkával.
„Ahoj, Gino,“ usmál se na ni zpět, nemohl si dovolit dávat jí najevo pocity, které k ní chová, byla to šéfova oblíbená trenérka. Ačkoliv neměl tenhle typ žen rád, uznával, že ona byla jedna z nejhezčích, a proto si ji také šéf vybral k uspokojování svých pravidelných potřeb. Noe byl malinko perverzní, všichni to o něm věděli, takže počet jeho pravidelných partnerek už ani nekomentovali. Svým způsobem měl ale tuhle šéf zřejmě rád, takže nebylo radno jí dávat jakkoliv najevo, že se mu její profese zdá odporná. Trenérka bylo slovo, které mu snad jako jedinému ze společenství přišlo sprosté. Ostatním, kteří jejich služeb hojně využívali, to asi tak nepřišlo.
Ženy měly v Genesis postupem věku různé role. Jako malé holčičky byly vychovávány k tomu, že jejich nejdůležitějším úkolem je porodit pro společenství co nejvíce dětí. Své poslání začínaly plnit v patnácti letech, a až do svých pětadvaceti nedělaly nic jiného, než se snažily co nejdříve znovu otěhotnět a dávat společenství perfektní potomstvo. Když oslavily pětadvacáté narozeniny, musely si zvolit další povolání, kterým budou přispívat k všeobecnému blahu. Některé ženy šly dělat pěstounky, další zdravotnice, jiné učitelky, podle toho, co se jim nejvíce líbilo, a na co měly vlohy. Ty nejhezčí a nejžádanější z nich měly ale šanci si ještě prodloužit zábavný život plný radovánek, a to tak, že se z nich staly učitelky sexu pro chlapce od patnácti do osmnácti let neboli trenérky.
Trenérky byly samozřejmě mezi pubertálními chlapci nepopulárnější, hned po pěstounkách, které zastupovaly v malých rodinách roli matek, protože biologické matky rodily děti a neměly na práci nic jiného, než se bavit, studovat a snažit se znovu otěhotnět, aby se společenství rozrůstalo. Stát se opravdovými matkami a vychovávat potomky jim bylo dovoleno až ve chvíli, když už vlastní děti mít nesměly. Takhle to tu fungovalo od začátku a nikoho ani nenapadlo chtít to nějak jinak, každý tu měl přidělenu svoji roli.
Chlapci od patnácti do osmnácti let ještě nebyli podle zdejších zákonů pohlavně zralí, tudíž nesměli plodit děti a čekali na svou zkoušku. Jejich sexualita ovšem na nějakou zkoušku nehodlala čekat, a proto jim byla poskytnuta možnost vybít si své pohlavní touhy právě s trenérkami.
Mělo to své výhody, ženy to byly velice zkušené, vybrané tak, aby se chlapcům líbily, a co bylo hlavní, věděly, jak zacházet s muži, jak je co nejlépe naučit radovánkám, které je čekají, až projdou zkouškou a zasvěcením, jež i díky nim většinou obstojně zvládli, aniž by si utrhli veřejnou ostudu. Samozřejmě, jak chlapci, tak jejich trenérky, používali antikoncepci, měli to jako povinnost, a pokud by se stalo, že by některá z nich otěhotněla, dítě by bylo jako geneticky nevhodné rovnou dáno do výchovy nějaké ženě ve čtvrtém technickém podlaží, aby z něj vyrostl další člen obsluhujícího personálu podzemního komplexu. Zatím se to ještě nestalo, všichni si dávali velký pozor, aby se neznelíbili šéfovi, a mohli klidně prožívat své čekání na den D, který měl podle nich nastat zhruba za šest let. Do té doby si hodlali užívat.
Bill tyhle ženštiny ovšem ke svému životu nepotřeboval, chodíval mnohem radši za svou malou sestřičkou, se kterou na podlaze stavěli město z kostek, povídali si a užívali si jeden druhého. Právě byl na cestě k ní, už se na ni těšil, a taky na něco dobrého, co určitě uvaří Mira. Její jídla byla vždycky stokrát lepší, než ta ve společné jídelně, kam obyčejně chodíval. Vždycky, když byl ve svém starém domově, s Mirou, Stefem a malou Jenny, zapomínal na své trápení, na svou nejistotu a osamělost, kterou díky slávě prožíval.
Sláva totiž nebyla tak krásná, jak by se ostatním na první pohled zdálo. Bill nikdy neměl dostatek soukromí, byl tak trochu veřejným majetkem. Kdykoliv vyšel ze dveří apartmánu, měl po boku svého ochránce Sakiho. Byl to statný vysoký brýlatý chlapík kolem padesátky, který i teď stál věrně za dveřmi a hlídal, aby se jeho svěřenci nic nestalo.
Když Billova sláva začala nabírat takových rozměrů, že pro chlapce nebylo bezpečné chodit jen tak po komplexu, aniž by se na něj nevrhaly rozdováděné dívky, lačnící po jeho pohledu, úsměvu nebo podpisu, dostal od šéfa pro jistotu Sakiho, bývalého člena bezpečnostní stráže, která hlídala pořádek v podzemním komplexu. Saki byl za tuhle práci vděčný, byla to změna, a proto svého svěřence miloval a chránil, jak nejlíp uměl, aby mu děvčata neublížila, což už se několikrát málem stalo. Sice šéf pak vydal přísné nařízení, aby se to víckrát nestalo, ale hysterie některých zamilovaných děvčat byla sotva ovladatelná.
Pro Sakiho byl mladý zpěvák tak trochu jako náhrada za syna, jehož nechal i s manželkou na povrchu, když se před patnácti lety přidal ke společenství Genesis. Někdy by rád viděl dnes už pětadvacetiletého muže, kterým teď jeho syn byl, ale už tenkrát, když si balil své věci a opouštěl manželku, která ho odmítla následovat, věděl, že se s ním už nikdy nesetká. Občas mu to bylo líto, ale vždy mu pomáhalo učení velkého Garryho, kterého se držel, a jímž se v takových chvílích utěšoval. Teď měl konečně někoho, o koho se mohl znovu starat, koho měl rád a chránil ho.
Billova sláva a vlastní apartmán zvenku sice vypadaly jako úžasná zábava, kluci z kapely mu to někdy i záviděli, protože sami tak populární nebyli, ale všechno tohle uvrhlo Billa do naprosté osamělosti, ze které ho mohla vytrhnout jen občasná vystoupení, která miloval, nebo jeho malá sestřička Jenny. Jinak byl většinu času zavřený ve svém přepychovém apartmá, kde se buď nudil, nebo psal texty.
Když byli dnes s Jenny uprostřed nejlepší zábavy, hráli si totiž na schovávanou a Bill zrovna čekal pod postelí, až ho jeho všetečná sestřička odhalí jako vždycky, protože jinam se v tomhle malém apartmánu prostě nevešel, zapípal mu v kapse pager. Všichni z kapely ho měli u sebe, aby byli kdykoliv k dispozici Davidovi. Ani se na něj nepodíval, bylo mu jasné, že je David svolává v nějaké důležité věci. Vysoukal se zpod postele překvapené Jenny přímo pod nos sám, rychle a s lítostí se rozloučil, a utíkal do zkušebny, kde se pravidelně scházeli.
Myslel si, že přijde jako poslední, což bylo obvyklé, ačkoli to měl ze všech členů kapely do zkušebny nejblíž, ale když se rozhlédl po místnosti, ke svému překvapení zjistil, že tentokrát v tom není sám, jeden z členů skupiny tady scházel.
„Kde je Paul?“ zeptal se a sledoval Georga s Gustavem, kteří se tvářili, jako by jim právě umřela pěstounka.
„Paul už s námi nebude hrát, Bille,“ pronesl s vážnou tváří David znovu to, co už před chvilkou sdělil basákovi a bubeníkovi. Bill na něj vykulil oči.
„Cože?!“ překvapením vypískl, ale to už mu manažer vysvětlil i důvod kytaristovy nepřítomnosti.
„Bohužel, je mi to sice líto, ale neprošel zkouškou plodnosti, dnes mu shora oznámili, že odteď bude bydlet na čtvrtém podlaží a učit se laborantem. V kapele už s námi dál nemohl zůstat, to je ti doufám jasné,“ zahleděl se David na Billa, který samozřejmě moc dobře znal zákony Genesis, a už ani neprotestoval proti té šílené nespravedlnosti, která se stala jeho kamarádovi. Dovedl si představit, jak mu teď musí být, jak ponížený se musí cítit, když byl degradován na pomocný personál, zatímco jeho kamarádi budou šťastně oplodňovat, dokud jim nedojdou síly.
Paradoxně mu ale Bill záviděl. Možná by to pro něj bylo taky řešení, kdyby neprošel zkouškou plodnosti. Mohl by se zbavit toho prokletí slávy, nikdo by ho nenutil prokázat jeho sexuální schopnosti při tom perverzním všemi, a hlavně blonďatým šéfem, milovaném veřejném zasvěcení, z kterého měl už od patnácti noční můry, a měl by svůj klid… ze zamyšlení ho však vytrhl David, který na chvilku odešel, aby se za okamžik vrátil zpátky… ale k překvapení všech nebyl sám.
Do místnosti za ním vstoupil vysoký štíhlý mladík s podivným účesem, jaký Bill ani ostatní kluci ještě v životě neviděli. Zvláštní dlouhé copy světlehnědých vlasů, vypadající jako zacuchané provazy, tvořily tlustý culík, který mu čouhal vzadu dírou v kšiltovce, jež perfektně barevně ladila se zvláštním velikým oblečením, do kterého by se podle Billova odhadu on vešel minimálně dvakrát, to vše doplněno černou kytarou, ledabyle přehozenou přes rameno.
„Představuji vám našeho nového kytaristu, jmenuje se Tom,“ uvedl ho slavnostně manažer šokovaným zbývajícím členům kapely, kteří než se vzpamatovali z informace, že jeden z nich pro ně dnes v podstatě nadobro zemřel, mají se hned seznamovat s někým novým. V tu chvíli jim došlo, že David musel vědět o Paulově nepodařené zkoušce už delší dobu, protože tenhle mladík evidentně nepocházel odtud.
Za prvé by ho znali, a za druhé, měl tak dokonale opálenou pleť, že se svým zjevem do podzemí vůbec nehodil. Tady byli všichni bílí, slunce sem nikdy neproniklo a umělá solária a horská slunce byla věčně obsazena těmi, co dostali doporučení od lékaře při depresích nebo nedostatku vitaminu D, když nezabíraly pravidelně užívané tablety. Rozhodně se ale nepoužívaly k opalování kůže, takže bylo nad slunce jasné, že tenhle kluk pochází z povrchu.
Bill z něj nemohl spustit oči. Zíral na nového člena kapely, a měl v tu chvíli neodbytný pocit, že jeho sen se mu náhle zhmotnil před očima. Jako by se mu právě zjevil milenec z jeho snů, který až doteď neměl žádnou určitou tvář. Musel zavřít oči, a znovu je otevřít, aby věřil obrazu před sebou. Tom… to jméno mu znělo jako nová melodie, která ho právě napadla, a o níž byl okamžitě na sto procent přesvědčený, že z ní bude hit.
Zeširoka se usmál, když k němu Tom došel, a podal mu ruku, aby se představil. K jeho zklamání mu ale kytarista úsměv nevrátil, spíš na něj zíral, jako by viděl gorilu ve fraku, a vzápětí sklopil zrak zpět k zemi.
Zklamání na Billově tváři už Tom neviděl, choval se prostě tak, jak mu nacpali do podvědomí v oddělení převýchovy, aby se tam nemusel vrátit zpět, jak mu bylo celou dobu vyhrožováno. Jestli chtěl přežít v klidu zbytek života, musel se přizpůsobit, to byl umělý program, který mu pomocí hypnózy Kat dostal do podvědomí, aby se s ním dalo bez problémů manipulovat.
Ani netušil, jak dlouho byl dole zavřený, pamatoval si jen záblesky a šílenou bolest elektřiny, kterou zažil, když se snažil i přes Katovu snahu vzdorovat převýchově.
Po prvních dnech temné samoty byl podrobován intenzivní hypnotické terapii, která měla za úkol zbavit ho nepotřebných vzpomínek na minulost, ale přitom zachovat všechny vlastnosti a dovednosti, které jsou pro život ve společenství prospěšné. Pak následovalo učení historie a pravidel sekty a důsledné potírání odporu k převýchově i za pomoci bolesti, kterou už Tom nikdy víc nechtěl zažít. Díky tomu, že si nakonec vůbec nevzpomínal, odkud sem vlastně přišel, měl být jeho budoucí život lehčí. Netrápil ho stesk po domově, kamarádech ani rodičích, protože zapomněl, že nějaké kdy měl. Ze sedmnáctiletého frajírka Toma se stal úplně jiný člověk, který si to ale neměl šanci uvědomit.
Přesně, jak Kat Davidovi slíbil, udělal z něj poslušného beránka, jenž teď mohl konečně začít svou vysněnou kariéru.
Bill z Toma nespustil oči. Pokud si až doteď nebyl jistý svou sexuální orientací, nyní měl své dilema definitivně vyřešeno. Zamiloval se na první pohled, cítil to, bušilo mu srdce jako splašené, ruce se mu potily nervozitou snad víc, než když měl začít zpívat na mši, a jeho vyvoleným nebyl nikdo jiný, než úžasný nový kytarista, jemuž se v Billových očích nemohla vyrovnat žádná z dívek a chlapců, které zde až doposud poznal.
V tu chvíli, kdy si svou lásku připustil, mu ale současně došlo, že jeho život je definitivně v háji. Zbýval mu rok do osmnáctin, než jeho okolí konečně přijde na to, že dívkami tolik milovaný idol není vhodný pro plnění povinností tohoto malého vesmíru, protože nebude schopen to dokázat přede všemi, a že se z něj nejspíš stane vyděděnec, jehož pošlou na převýchovu do pátého podlaží k obávanému Katovi, aby mu jeho homosexualitu vyhnal definitivně z hlavy. Otřásl se hrůzou nad tou představou, a ani nevnímal, že na něj David začal mluvit.
„Bille, co je s tebou, prober se,“ nervózně se snažil manažer získat jeho pozornost, a přitom sledoval zpěvákovy oči zabodnuté do kytaristy. Měl trochu strach, když sem Toma vedl, protože věděl něco, co se tihle dva nesmějí nikdy dozvědět…
autor: Janule
betaread: Áďa
představila jsem si Billa jako gorilu ve fraku jediná??? :DDDDDD
a ta poslední věta….bojim bojim 😀
Božé, to je drama! 🙁 Nedovedu si představit, jak to půjde dál. Z Toma je zombie, která bude dělat všechno, co mu šéf nařídí, Bill se do něj zamiloval a jsou zavření v nějaké díře. No tak to je něco.
Jsem zvědavá, jak to napíšeš dál, Janule, i když mě nejbližší díly popravdě trochu děsí. Ale nakonec to snad jako vždy dopadne dobře.
no těpic. já mam dost! Tak David to wí! A chudák Tom je jak wymletej že si ani Billa pořádně newšímá.
[1]: ne,taky jsem si ho tak představila xDDDD
jinak je to nějaký…moc…tajuplný xDD ale jinak moc hezký x))
Uuuh! Velmi, velmi, velmi zajímavý díl! ♥
Bill a Tom sú bratia!… Ja viem, že to už každý vie, ale ja si to musím napísať 🙂
Chdák Bill, chudák Tom.. Keby tak vedeli, čo ic čaká (ja osobne to tiež eviem, ale určite to nebude jahoda.. zo začiatku..) Proste každý diel ma ohuruje viac a viac, je to písané tak reálne, akoby si bola jedním z nich a toto je také tvoje "rebelstvo" ako sa vzpuriť 😀 proste úúúžasné
Jů, tak Tom už je tam. Já čekala podrobnější popis toho jeho mučení (né, že by mi to nějak chybělo). Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Doufám, že Tom si začne pomalu vzpomínat…
ááá, Tom! 😀 to byl fofr. 🙂 taky musím přiznat, že trochu víc popisu jeho mučení by neškodilo, ale vím, že jsi tu slibovala, že se v tom vyžívat nebudeš. 😀 i tak mi běhal mráz po zádech, když jsi zmínila nějaký šoky. chudínek malej. 🙁
ale tak nějak jsem čekala, že Toma asi hodně zlomí. pro začátek, však on se otrká a ani se nenadějem, začnou spolu s Billem vymýšlet útěk. 😀 ale Bill taky překvapil, takhle rychle se zabouchnout.. 😀 takže to bude možná nakonec on, kdo bude muset do Toma začít trochu šít. 😀
no…doufám, že se dalšího dílu dožiju, neděle daleko a už teď se cítím polomrtvá. 😀 kdyžtak mi prosím Janulko pošli další dílky do pekla (no kde já, takovej starej hříšník, bych taky jinde po smrti skončila :D).
p.s. já si nepředstavovala gorilu ve fraku, ale Billa ve fraku a byla to stejně ftipná představa. 😀
Díky moc, holky, že ještě čtěte tohle psycho a píšete mi, myslím, že od prvního dílu vás hodně ubylo 😀 Jste z těch statečnějších, a já si toho cením. 😉
Jo, sice je trápím, ale jinak než fyzicky, což je možná o hodně horší, jak to kdo vidí. Ale prostě popisovat násilí nechci, nemám to ráda, jen si to hezky představte podle svýho, ono to bude podle vašich představ a nejspíš živější, než kdybych to já popisovala. 🙂
Kattys, ty srabe, tys to přestala číst, že jo? 😀
Jsem z toho dílu totálně nadšená =)
Konečně je tam Tom! I když..chudáček..jsme ráda že tam nebylo popsáno jak ho mučili elektrikou..to bych asi nezvládla 🙁 A hypnoza? Ach jo, chudák kluk..
A Billa jsem si taky představila jako gorilu ve fraku xD Takové obveselení tohoto psycho příběhu..
Je mi jich líto obou, moc ale tohle prostě nemůžu přestat číst, je to boží =)
A ta poslední věta..vůbec mě nenapadlo že by mohli být bratři, až to tu napsala Siasca tak mě to napadlo =D
Pěknej díl…ovšem předpokládám,že i Tom se zamiluje a bude masakr až se dovědí pravdu :-O
Hrozně se mi líbilo, jak byl Bill z Toma v "transu" bylo to tak hezky napsané 🙂
Každopádně, v tomhle díle se toho moc nestalo, spíše jsme se dozvěděli zase něco nového o fungování těch fanatiků, ale z tvých jiných povídek jsem na tohle dávno zvyklá, takže si na pořádnou akci ráda počkám. Tuším, že se možná blížíme pomalu k něčemu většímu, a bude to ještě hodně zajímavé!
Chtěla bych vědět, jaký názor na to všechno má Tom, jak vnímá on členy kapely, jak vnímá Billa, a jestli se mu povede se trochu uvolnit a stát se sám sebou alespoň tolik, kolik to půjde…
Jinak, rada pro Billa a splnění jeho povinnosti – ať myslí na Toma, to půjde 😀
jejda, chudáček Bill, jak se do Toma hned zamiloval! Úplně mám ráda, když jsou ještě takoví i sladcí malí kluci, co se v sobě nevyznají 🙂
a taky mě to úplně dostalo s Tomem, hmm… no já musím přiznat, že mě se představa Toma, krotkého jako beránka, vcelku líbí 😀
možná k sobě pak oba začnou cítit takové ty sympatie a budou si rozumět a třeba by si Tom začal za nějaký čas pomalu rozvzpomínat? Tak jak to bývá při normální ztrátě paměti? Anebo se z Toma nakonec stane úplný fanatic, co bude věřit koni světa atd.! 😀 Jsem teda už velku dost napnutá – navíc, mě se tady ten příběh líbí, mám ráda přesně takovéto věci 😉
ahdlôfhaewlôhgtalejtg Ja se jdu zabit. pane boze…zakazte mi to cist. Prosim udelejte neco abych to uz nikdy necetla. Jak jsi to mohla Tomovi udelat? Takhle mu vypatlat mozek? Nic si nepamatuje…je loutka…poslusna loutka bez vlastniho pohledu na vec. Chce se mi z toho brecet. Ted do toho jeste Bill a jeho orientace….tohle je proste neskutecny. Vzdyt je tam oba killnou. Ne ja na tohle fakt nemam nervy. Myslim ze dost potrva nez si Tom zamiluje Billa. Preci jen ted je nove zfanatizovanej a do puntiku bude plnit zakony ty stupidni sekty.TAkze nez je porusi nejakym kontaktem s Billem…bude to asi trvat. Do te doby se budou oba jen trapit. A vlastne i potom. Nevim jestli brecet, nebo kricet..rvat si vlasy nebo jit rovnou skocit pod nas prijizdejici kamion. Chjo :/ Je mi z toho vazne ouzko. A koukam…..david uz vi jak to je
Chudák Bill a Tom, bojím sa čo bude s Billom, až sa to prevalí. Chudák Tom, nechsem si radčej ani prdstaviť čo mu Kat urobil, aby ho zlomil tak ako je.
[14]: Dori, kliiiiid, klid. Nikam neskákej, nic není tak, jak to vypadá, jakej bude Tom, to uvidíš… myslím, že fanatika z něj nikdo neudělá. 😀 Poslušnej jako beránek znamená, že jim to tam hned nerozkope, když ho vypustěj z kobky, protože ten původní Tom by to udělal okamžitě. 😀 Takže klídek, piánko, uvidíme. 🙂 J. :o)
To néé Tomanovi vymyli mozek !! Chudák Bill jestli se to ostatní o něm dozví tak se o něj bojím 🙁
[16]: no to jsi me teda uklidnila to ti povim…..TEd mam nervy jeste vic na dranc jelikoz jsi prave podkopala moji teorii :DDD Ja to tak nenavidim tuhle povidku, az ji miluju. Ja jdu na leceni 😀
Joo konecne se tam dostal Tom, ale sem z toho smutna, protoze vypada doost spatne ..cekala sem ze mu nejakej mozek zustane a ze presvedci Billa aby s nim odesel z te hrozne spolecnosti.. A pardon za chyby pisu z mobilu…
Prvni setkani Toma a Billa … aaaaaaaaah. Laska na prvni pohled…..Westermarck efekt jako remen:-)
OMG! 😀 Bill s Tomom sa konečne stretli! To je perfektné. A ešte k tomu si Bill vďaka Tomovi definitívne potvrdil to že je gay. 😀 Super ale je mi fakt ľúto Toma. Chudákovi totálne vymyli mozog. To si teraz naozaj nebude nič pamätať? To snáď nie. Mňa porazí… som strašne zvedavá ako to s nimi pôjde ďalej. A tou poslednou vetou bolo myslené to že David vie že sú dvojčatá? :D… oh milujem tento príbeh idem radšej hneď na ďalšiu časť 😀 som dosť pozadu kvôli tomu že teraz nebývam tak často na nete :-/ ale čo už, ja to dobehnem 😀
Takže David vie, že sú dvojičky a nepovedia im to?
A Bill je chúďatko jasný a Tom zabudol na domov 🙁 to je smutné.
Néééééé! Tohle se mi ani trošku nelíbí 🙁
Já tady to podsvětí Genesis naprosto nesnáším. To je strešné, co s těma lidma provádějí. Já tak moc doufala, že Toma nezlomí..a ono přece 🙁 Přece jenom je z něj jiný člověk, který si nepamatuje svoji rodinu a přátele. Mě tohle popravdě ani nenapadlo..nenapadlo mě, že zapomene na svůj dosavadní život a že se jim podaří jej změnit. Nějak jsem doufala a očekávala, že je Tom rebel a prostě to nějak zvládne. Tohle se mi vůbec nechce líbit 🙁
Stejně tak se mi nelíbí role žen. Achjo, tahle povídka mě vážně mučí 😀 A ještě k tomu když jim David nechce říct, že to jsou dvojčata 🙁 Mě to tak štve 🙁
A Billa je mi líto. Láska je sice krásná věc, ale tahle láska jej může dostat do ´pekla´. Na jednu stranu mě těší, že jej Tom hnedka okouzlil..ale na tu druhou by bylo lepší, kdyby se mu Tom vůbec nelíbil. Takhle to bude mít akorát všechno horší 🙁