autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Měl jsem pár dnů volna, takže jsem se jen utápěl doma v prášcích, alkoholu a se svým špatným svědomím. Když mi zavolal Rob, nebyl jsem na tom zrovna nejlépe. Ale i tak jsem se za ním vydal do klubu. Opravdu mi nebylo dobře, takže jsem po cestě musel zastavit a vyzvracet se. Poté, co jsem dojel ke klubu, jsem si vzal z přihrádky v autě své prášky a vešel do klubu. Už se stmívalo a bylo tu jen pár lidí. Vzadu u podia se někdo vášnivě svíjel. Najisto jsem věděl, že to je Bill. Jen jsem tam krátce pohlédl, abych se ujistil, a pak jsem zasedl k baru.
„Čau, Harry,“ pozdravím ho bez tónu. „Dej mi vodu,“ požádám ho a položím před sebe lahvičku s prášky.
„No nazdar, Tome. Pěkně dlouho jsem tě tu neviděl. Byl jsi nemocný?“ prohlíží si mě a nalévá mi pití. Zvednu k němu pohled od lahvičky s pilulkami.
„Cože? Proč bych měl?“ nechápu.
„Nikdy jsi neměl tak dlouho volno, a navíc… vypadáš hrozně. Máš kruhy pod očima, barvu jako zombie a pěkně to z tebe táhne. Pil jsi?“ podiví se, když si ke mně přičichne.
„…starej se o svý,“ odseknu. Vezmu si od něj sklenici s pitím a zapiji své prášky. Pak tam jen tak sedím a sleduji pult. Mám tendenci se podívat k podiu na Billa, ale držím se. Nemůžu. Nedovolím to.
„Hele, a mám tu pro tebe od Billa nějaký peníze,“ řekne najednou Harry. Překvapeně se na něj podívám. On mi předá 500 euro, které jsem předtím dal Billovi.
„Hm…“ řeknu nakonec jen. Nechám je tam ležet před sebou a jen je tak pozoruji. Najednou se mi začne zvedat žaludek. Okamžitě vyletím ze židle a běžím k záchodům s rukou přes pusu, ale pozdě. Spadnu na zem a vyzvracím se tam přímo na zem. Že já kretén vůbec chlastal. Do prdele. Zůstanu tam jen tak klečet na čtyřech a zhluboka dýchám.
„Ty vole, Kaulitzi, co to s tebou je,“ přiběhne ke mně hned Harry a podepře mě.
„Jen mi není dobře,“ řeknu a otřu si pusu.
„Bože… Carol, pojď to sem uklidit,“ řekne jí Harry a vytáhne mě na nohy.
„Jsem v pohodě. Nic mi není,“ povzdechnu a vracím se k baru.
„To vidím. Pojď se opláchnout na záchod,“ povzdechne starostlivě.
„Až si vezmu prášky,“ zamumlám a vezmu si další dva, když jsem tyhle vyzvracel. Zapiji je a chvíli mám zavřené oči.
„Co to furt žereš za pilulky?“ zamračí se na mě Harry, zatímco Carol už to tam po mně uklízí. Zadívám se na lahvičku.
„…na tom nezáleží,“ řeknu nakonec. Zvednu se a přesunu se na záchody. Postavím se nad umyvadlo, pustím ledovou vodu a opláchnu si obličej. Sice jsem se vyzvracel, ale není mi o moc lépe. Vypláchnu si pusu, opřu se o umyvadlo a koukám na sebe jen tak do zrcadla. Jsem sám sobě odpornej.
Po chvíli, co se na sebe už nedokážu koukat, se vydám zpátky. Vyjdu ze záchodů, projdu krátkou chodbou a jdu k baru. Tam k mému údivu sedí Bill. U něj leží těch 500 euro a lahvička s mými prášky. Sakra, nevzal jsem ji k sobě. No co… Stejně mu do toho nic není. Tak tam teda pomalu dojdu, seberu prášky a dám je do kapsy. A to se Bill prudce otočí. Shlédne si mě a zůstane se mi dívat zase do očí. Raději pohled odvrátím, dopiji svojí vodu a skleničku Harrymu vrátím.
„Je ti už líp?“ zeptá se.
„…jsem v pohodě,“ přikývnu. „Je Robert u sebe?“
„Měl by být,“ pokrčí nevědoucně rameny. Jen kývnu. Zadívám se na bankovku ležící na pultu, ale nevezmu si ji. Nechám ji tam ležet a pomalu se otočím k odchodu.
„Tome,“ ozve se za mnou Jeho hlas. Billův hlas. Zavřu oči a zastavím.
„Hm?“ pootočím k němu hlavu. Jestli začne zase s těma prachama, tak mu je někam vážně narvu.
„Nechal jsem je tu ten večer, cos mi je dal. Budou tu ležet, dokud si je nevezmeš. Ale já je nechci,“ řekne a zvedne se, že kolem mě projde. Fajn. Tak si naser, debile. I když mě to nehorázně sere, pokrčím rameny. Beze slova je seberu, strčím do kapsy a zas se rozejdu. Když je nechce, tak ať si políbí prdel. Já se mu vnucovat nebudu. Dal jsem mu je v dobrém úmyslu, ale když o ně nestojí, tak ať nestojí. Jeho věc. Ale skoro do Billa vrazím. Jen tak tam postával a jeho pohled se ubíral pouze mým směrem.
„Dovol,“ řeknu mu.
„Tohle nejsi ty,“ odvětí mi a rozejde se zpět na svoje místo. Na podium.
„Hm, ty taky ne. Raději běž zpátky na podium. Tam ti to jde dobře,“ utrousím a rozejdu se do chodby za Robem.
„Proč ne, jsem jenom děvka, se kterou můžeš vytírat i podlahu a lhát jí!“ zaslechnu ještě. Tak tohle už přehnal. Rozkopnu dveře a vrátím se zpátky.
„Kdybych ti lhal, tak bych tě hned první den vošukal! Chtěl jsem k tobě bejt upřímnej, a proto jsem ti to řekl!“ zařvu na něj. Bill se ke mně otočí a spustí znovu.
„Ale kdy, hm? Zklamal jsi mě tím. Myslel jsem si, že jsi vážně jiný, že bys tohle neudělal.“
„Víš co… Mě už nebaví, jak si hraješ na chudáčka. Já to s tebou myslel dobře, ale ty to očividně nevidíš. Viděl jsem v tobě něco víc než jen děvku, co se točí u tyče, jako všichni ostatní. Proto jsem ti řekl pravdu. Myslel jsem, že zrovna ty jsi ten, co to pochopí. Taky můžu říct, že jsem zklamaný, ale nebudu to říkat, protože ze sebe nebudu dělat chudáčka,“ zakroutím hlavou a zas se rozejdu za Robem. Tohle nemá cenu. Stejně si bude pořád mlejt svou.
„Nedělám ze sebe chudáčka. Ani nechci. Jen… bylo mi s tebou dobře,“ zjemnil hlas a lehce přešlápnul.
„Tak na to zapomeň, protože jsem jen bezcitnej vrahoun,“ řeknu jen a zavřu za sebou. Projdu chodbou a sejdu dolů za Robem. Zaklepu, a když mě vyzve, vejdu.
„Ahoj, Tome, rád tě opět vidím,“ pozdraví mě hned vřele Robert.
„Dobrej,“ kývnu jenom na pozdrav. Pokyne rukou ke křeslu, tak zaujmu své místo a čekám, co ode mě tentokrát chce.
„Jak sis užil volno?“ zeptá se bezstarostným tónem jako bychom snad byli přátelé už po desetiletí a zašli spolu na doutník do předražené kavárny.
„Celkem to ušlo,“ pokrčím neurčitě rameny a všimnu si, jak si mě prohlíží zkoumavým pohledem.
„Flámoval jsi?“ nesnaží se skrýt své pobavení.
„Yeah… tak trochu,“ pousměji se a promnu si oko. Jsem celkem nervózní z toho, co po mně tentokrát bude chtít. Minule mě málem zastřelili, mě pořád bolí ruka a už zase po mně něco chce? Samozřejmě, že jsem s tímhle v tomhle stylu života počítal, ale mohl bych mít volno ještě delší, ne?
Jako by mi snad četl myšlenky. „Předpokládal jsem, že budeš mít delší volno, když tě naposledy tak postřelili, ale vážně tě potřebuju.“ A je to tady.
„O co se jedná?“ zeptám se trochu zaujatým tónem, aby neřekl, že jsem líný a nevděčný spratek.
„Musím jít na jednu… obchodní schůzku a byl bych rád, kdybys mi dělal doprovod právě ty,“ pousměje se. Pozvednu nevěřícně obočí. Žádný mlácení? Ani vraždění? Žádný vydírání? Jen obchodní schůzka? I když… bůhvíco pro něj znamená obchodní schůzka. Hmmm…
„Jo, proč ne. Není problém,“ odsouhlasím nakonec.
„Dobře. Budu jedině rád,“ usměje se a založí si ruce na hrudi. „Ale mám takový… problém. Doneslo se mi, že než jsi měl volno, ztropil jsi nahoře pěknou scénu kvůli tomu striptérovi. Chceš mi k tomu něco říct?“
„Kvůli Billovi? Vlastně ano…“ přikývnu a řeknu mu celý ten incident, který se odehrál před mým volnem, jak se k němu hnusně chovali. Jak ho napadli, stáhli skoro z podia a ještě mu nadávali. To si k ostatním holkám nedovolují. Robert mě vyslechl a řekl, že s tím něco udělá. Nejdřív jsem ale musel dojít pro Billa. Skvěle.
Ne zrovna nadšeně se vrátím nahoru do klubu. Rozhlédnu se. Bill už je zase u tyče. Svíjí se tam a kroutí jak laciná štětka. Nesnáším tenhle pohled, ale i přesto k němu dojdu. Povšimne si mě a hned pohyby zjemní a koukne se do davu, aby mě vyhledal přesněji. Naznačím mu, aby slezl. Ale on pokrčí rameny, že teď to nejde. Nakonec trošku našpulí rty, rozhlédne se a v rychlosti sleze dolů.
„Robert s tebou chce mluvit,“ ujasním mu, aby si nemyslel, že jsem si s ním přišel povídat. Vezmu ho za paži a vedu ho za sebou do chodby. Je docela těžké se takhle chovat po tom, co se stalo. Ale… nic jiného mi nezbývá. Když nebudu nic pociťovat, všechno bude lehčí.
„Proč? Au, jdu sám,“ řekne a vyškubne se mi. Pořád na mě tak vystrašeně kouká.
„Až tak silně jsem tě nechytil,“ podotknu a zamračím se. Nejsem sakra žádný sadista. Raději mi na to nic neřekne a přejede si po hubené paži.
„Proč se mnou chce mluvit?“
„Co já vím,“ pokrčím lhostejně rameny a dovedu ho ke dveřím. „Tak jdi.“ Snad vážně nečeká, že mu je jako vždycky otevřu. Zaklepal a pak vešel. Vešel jsem za ním a zavřel.
„Aaah, Bille,“ řekne Robert potěšeně. „Tak jak se máš? Jak se ti tu líbí?“
Bill nervózně vešel a poohlédnul se po mně. Postavil se doprostřed místnosti. Bylo mu zřejmě trapně, jak je oblečený a pořád se ošíval.
„Děkuju, jde to,“ řekne upřímně.
„Opravdu? Slyšel jsem od Toma, že si na tebe nějací chlapi moc dovolovali. Nemusíš se bát říct mi pravdu. Co se tam nahoře předtím stalo?“ zeptá se ho. Jen si překřížím ruce na hrudi a mlčím. Proč se ho ptá znovu, když už jsem mu to všechno řekl?
„Ano, je to tak, ale Tom mi pomohl,“ vydechne a sklopí oči k zemi.
„Ano, já vím, že pomohl. Tom je zkrátka jen… moc hodný,“ povzdechne Robert. Hm díky. To mi vážně pomohlo. Jen tak špičkou boty lehce kopu do podlahy. Zvedne se z křesla a usadí se na stole. „Bille, jsi tu jediný kluk a je na tebe jenom chvála. Nechci, aby sis tady připadal špatně, takže cokoli tě bude trápit nebo budeš potřebovat, přijď s tím za mnou. Tom mi už řekl, jak se věci mají a jak se k tobě ostatní chovají. Takže se neboj kdykoli ozvat, ok?“ No jo, víc chvály na mě už padnout nemohlo. Bill se překvapeně a nejistě na mě podívá.
„Děkuju,“ šeptne jenom potichu a koukne se šéfovi do obličeje, zpříma.
„Dobře, takže pokud nic nepotřebuješ, můžeš zase jít,“ pokyne Robert rukou ke dveřím. Jenom je otevřu a čekám. Bill se s pokývnutím hlavy rozejde ke dveřím, ale zastaví se.
„Jen… Anebo nic. Díky,“ řekne stroze a odejde pryč.
„Uvidíme se zítra, Tome,“ řekne ještě Robert a já už za sebou zvenku zavřu. Povzdechnu a jdu tiše za Billem. Nevím, co mu říkat, tak prostě mlčím.
Na konci chodby se Bill zastaví.
„Nenávidím tu servírku. Neměla tam chodit. Protože všechno mohlo být jinak,“ pošeptá, věnuje mi dlouhý pohled a pak se zase rozejde. Povzdechnu a přichytím ho za ruku. Nedokážu být tak chladný. Neumím to. Ne u něj.
„Jak to myslíš?“ zeptám se a setkáme se pohledy.
„Nejen, že ti přivodila špatnou náladu, ale přerušila… nás,“ dívá se na mě tak jako v té restauraci. Stejně upřeně.
„Mělo se to stát. Teď už s tím nic neuděláš a já taky ne,“ zavrtím nepatrně hlavou a přistoupím k němu o trošku blíž.
„Proč jen nejde vrátit čas,“ povzdechne si smutně, ale očima nesjede.
„Protože prostě nejde. Kdyby šel vrátit, vrátil bych ho o dost let zpátky,“ zašeptám a přistoupím až k němu. Ale on se přitiskne ke zdi a nervózně pootevře rty.
„To já taky a možná i jen o pár dnů,“ řekne tiše. Pár dnů? Co se dělo před pár dny, než jsem byl v lihu? To, co se dělo v restauraci? To myslí? Myslí tu hezkou chvilku před tím, než přišla ta servírka a… Konečně mi to scvakne. Ježiš, Kaulitzi, ty jsi dement. Když ho chvíli sleduji, jak se tiskne ke zdi, neodolám a přeruším i ten kousek mezi námi. Přitisknu své tělo na jeho a vydechnu. Bill neví, kam dřív těkat očima. Jestli na moje oči nebo rty, nebo rovnou na celý obličej. Neřekl ani slovo, jen si mě tiše prohlížel a jeho hruď se začala zvedat rychleji.
„O pár dnů?“ zašeptám a přiblížím se až k jeho obličeji. Nevím, kam dát ruce. Bojím se ho někde prostě dotknout. Tohle je pro mě neobvyklé. Takže ruce nakonec položím na jeho štíhlé boky. Pod mým dotekem se rozechvěje.
„Ano,“ vydechne skoro až omámeným tónem a sklopí maličko hlavu. Beru to jako souhlas k tomu, co dělám. Líbí se mu to. Lehce se skloním a svými rty přejedu po jeho rtech, čímž mu hlavu opět vyzvednu. Nevím, jestli ho vážně mám políbit nebo ne. Je to kluk. Je to striptér. A já ho vážně chci líbat. Bože, Tome, co se to s tebou děje. Raději zavřu oči a políbím ho. Billovo drobné tělo se ke mně hned trošku natiskne. Polibek mi oplatí, ale tak lehce, že je to spíš jen pohlazení. Vydechnu a znovu ho políbím. Pak se trošku odtáhnu.
„Tohle jsi tím myslel…?“ šeptnu.
„…jo,“ oddechne plaše a koukne se mi do očí tak, že trošku podzvedne hlavu, čímž se rty otře o mou bradu a spodní ret.
„Tohle… bychom neměli,“ zašeptám. Pomalu se mi mozek vzpamatuje a začne mi docházet, co se tu před pár vteřinami stalo. My se vážně líbali. Oh bože, to né.
„Proč ne?“ zeptá se skoro až zoufale.
„Prostě… to nejde. Jsi striptér a já zabíjím lidi. Skvělá kombinace,“ povzdechnu, sklopím hlavu, abych se mu už dál nemusel dívat do očí, a poodstoupím.
„Jen proto to nechceš?“ řekne tiše a udělá krok ke mně. „Polib mě ještě… Naposled,“ šeptá. Sakra, co to se mnou dělá? Tome, je to kluk. KLUK! Vzbuď se! Skoro až frustrovaně povzdechnu, ale uposlechnu jeho přání. Koneckonců, on není jediný, kdo po tom touží.
Přichytím si ho za tvář a jen ho jemně políbím na rty. Tentokrát mi to oplatí vášnivěji, ale přitom je to pořád jemné a něžné. Tiše mi vzdychne do úst, a jak může, snaží se to prodloužit. Začalo mě z toho brnět v břiše a krev v žilách mi kolovala o poznání rychleji. Chtěl jsem ho ochutnat víc a víc. Nasaji mu horní ret a jemně ho natáhnu. Když pustím, znovu ho políbím.
„Mhh,“ oddechne a jednou rukou si mě přichytí za paži, samozřejmě za tu neporaněnou. Vyjedu mu dlaněmi po bocích, až mu jednu ruku omotám kolem pasu a přitisknu si ho až na sebe. Začnu se vpíjet hlouběji do jeho jemných rtů. Načež se Bill zase zachvěje a své nahé tělo ke mně tiskne víc, jako by se snad styděl a bál. Opatrně mě začne líbat. Opřu ho zády o zeď, natisknu se na něj a rukama začnu klouzat po jeho polonahém těle. Neudržím se a trochu zafuním. Vzrušuje mě to tiché mlaskání našich rtů. Jemně ho do rtu kousnu, a pak po něm přejedu jazykem jako malou útěchu. Ale on mi na oplátku do úst celkem hlasitě vzdychne. Najednou ucítím jeho ruku za krkem. Zachvěji se pod jeho dotekem a po celém těle mi naskočí husí kůže.
Začnu hladit jeho štíhlé boky a líbání pomalu nabírám na intenzitě. Chci ho vteřinu od vteřiny víc a víc. Chci ho cítit, chci se ho dotýkat. Během chvilky ucítím, že Billův mrštný jazyk narazil tázavě do mých rtů. Při tom mě jemně poškrabkal na krku a víc se ke mně přitisknul. Ucítím na podbřišku známé táhnutí. No to snad ne! Teď ne! Ježíš! Vzdychnu a pootevřu rty v toužebném gestu. Chtěl jsem jeho jazyk cítit až na mandlích. Bill očividně pochopil a hned se jazykem probojoval do mých úst. Vábivě pohladil můj jazyk a opět začal používat i rty. Ať už jsem chtěl nebo ne, mé samčí pudy se probudily. Vzal jsem ho za zadek a přitiskl si ho těsně na rozkrok. Až v tu chvíli jsem si uvědomil, jak jsem doopravdy tvrdý. A byl jsem si zatraceně jistý, že to také cítil. Začal jsem kroužit jazykem kolem jeho a při tom si vždycky pohrál s kovem v něm. A Bill mi to nehodlal nijak ulehčit, naopak vystrčil svoje boky proti mému rozkroku a začal se třít. Jeho jazyk se začal dobývat hlouběji do mých úst a při tom všem tiše funěl nosem a vzdychal. Ale pořád byl jemný, nijak nespěchal. Už jsem nechtěl. Toužil jsem, aby se mě dotýkal. Chtěl jsem ho cítit všude a pokračoval jsem i přesto, jak moc mi to přišlo divné nebo zvrácené. Nechtěl jsem být vzrušený… ne až takhle moc vzrušený, ale nešlo to ovládnout. Nedokázal jsem to ovládnout. Jeho polibky a dotyky se mnou dělaly něco neuvěřitelného a naprosto nevídaného. Stále jsem ho líbal. Každou chvilku to bylo jiné. Chvíli vášnivé, jindy naopak moc něžné nebo divoké a naprosto nespoutané. Minuty kolem nás utíkaly tak rychle, že jsem to ani nedokázal vnímat. Nebyl jsem schopný vnímat nic kromě něj. Už jsem to nevydržel a odtrhl se.
„Dotýkej se mě… Všude…“ vzdychnu tiše a stisknu mu bok. Bill se na mě podíval. Nejistě mi koukal do očí, a nakonec se znovu vpil do mých rtů. Jeho ruce sjedou opatrně po mých ramenou na hruď a každá pak šla jiným směrem. Jednou rukou mě hladil po bříšku a boku a druhou po zádech. Sem tam mi zmáčknul v dlani i zadek, přičemž vždy líbání zintenzívnil. Já jen bezmocně kňučel. Boxerky mě nepříjemně tlačily a můj penis se stále snažil z nich dostat ven, i za cenu toho, že by je musel roztrhnout. Bill se o mě stále ještě tak otíral. Nedalo se to téměř vydržet. Měl jsem takovou potřebu, tak moc jsem toužil po tom, aby mě vzal do úst a kouřil mi ho. Nemohl jsem dýchat, zadrhával jsem se v dechu, a navíc jsem ústa měl ucpaná Billovým jazykem. Tak jsem se odtrhl a s hlasitým vzdychnutím zaklonil trochu hlavu.
„Tome,“ oddechne a pohladí mě po tváři. Jeho tváře jsou trošku načervenalé. „Cítíš to?“ šeptne tiše a natiskne se ke mně znovu. Svoje rty mi přilepí na krk a začne mě laskat.
„Cítím toho nějak moc,“ vzdychnu. Celé mé tělo polije horko, jakmile mi jazykem sjede po linii krku. Rukama mě chytne za boky a zabručí něco na souhlas. Po chvilce ucítím, jak jeho zoubky drží mou slabou kůži na krku. Ale netrvá to dlouho, co mi ji začne ošetřovat jazykem, u čehož ale nevydrží moc dlouho a se slabým vzdychnutím mě začne znovu líbat. Potom mě vyzve na malou hru a začne si s mým jazykem hrát mimo ústa. Neustále mi podbízí svůj piercing. Namísto toho, abych si začal hrát s jeho jazykem, uchytím mezi zuby jeho piercing a začnu ho tahat. Když pustím, přejedu jazykem po jeho a povzdechnu. Jen ho jemně políbím na rty. Tohle musí přestat, nebo se neznám. Bill nezaváhá a oplatí mi to. Potom se odtáhne a trošku tázavě se ke mně přitulí a obejme mě. Stále splašeně oddechuji a snažím se klidnit toho pána dole. Ne že by mě ten hajzl někdy poslouchal. Jen Billa pohladím po zádech a na chvilku zavřu oči. Slyším, jak jen spokojeně oddechuje a tiskne se ke mně.
Stojíme tam docela dlouho a já se snažím vzpamatovat z toho, co se zde odehrálo. Nechce se mi věřit, že jsem začal líbat kluka, a ještě mě to tolik vzrušilo. Připadá mi zvláštní, když tu oba udýchaní takhle stojíme a tiskneme se k sobě. Proto se od něj odtáhnu. Stejně řekl, abych ho políbil jednou, naposled. Tímhle to končí. Nespokojeně zabručí, ale nakonec se odtáhne taky a jen se na mě nejistě podívá. Olízne si rty a přivře oči.
„Tohle už… se nesmí stát,“ řeknu rozvážně po chvilce mlčení a urovnám si triko. Bill jen bolestně oddechne a otočí se k odchodu.
„Nikdy na to nezapomenu,“ pošeptá ještě.
„Ale měl bys, protože to bylo naposledy,“ koukám za ním. Zastaví se.
„Ale proč? Jen si hraješ? Nebo proč to musí být naposledy?“
„Nevidíš rozdíl mezi námi?“ zašeptám. Já vím, že to zní hnusně a teď si bude myslet, že se nad něj povyšuji, ale fakt je ten, že já ani nevím, proč jsem se s ním chtěl líbat. Nejsem na kluky! Líbí se mi holky!
„Je to proto, že dělám… tady?“ sklopí hlavu. Nevím, co mu říct. Nechci mu ublížit. Netuším, co se stalo v jeho minulosti, že skončil tady. Koneckonců, já si tohle taky nevybral zrovna dobrovolně. Ale možná by bylo nejlepší, kdyby si to myslel. Pak už na to určitě zapomene. Bude si myslet, že jsem jako všichni ostatní a jen si s ním hraji. Bude se domnívat, že jsem hajzl, všechno jsem jen hrál, jsem arogantní blbec a on je jen někdo pode mnou. Ale asi to tak bude lepší.
„Hele Bille… Já nejsem na kluky. Jsem JEN na holky. Tohle nic neznamenalo, dobře?“ řeknu. Snažím se znít tvrdě a bezcitně, ale myslím, že musel slyšet, co to se mnou dělá. Nechci mu takhle ubližovat.
„Aha…“ řekne skoro až naštvaně, „tvoje tělo reagovalo vážně jinak. Ale budiž. Ty nejsi žádná buzna,“ rozejde se pryč. Nadechnu se, abych ho zastavil a řekl mu, jak se věci mají, ale nakonec si uvědomím, že tohle byl účel toho, co jsem mu řekl. Jen povzdechnu a začnu pozorovat podlahu pod svýma nohama. Bill odešel.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
to bylo vážně úžasný!:)až na ten konec ale to se určitě rychle vyřeší:D
Ohh, ne! Proč je Tom tak tvrdohlavý?
Tohle byl naprosto skvělý díl! 🙂
x'(( Tome,tys to posral…
Oh. Velmi vášnivé a takový konec? Jaká to škoda. ♥
pfff ja mu dam na holky 😀
Tom no tak, maj rozum prosím, a už to vyzeralo relatívne dobre. rychlo dalej.
Zajímaly by měc ty prášky, co do sebe Tom rve….? :/
Vieš čo si Tom? Vieš čo si?! Kokot si!
Bože, ten Tom je pitomec :O :// A to to vypadalo tak dobře. Určitě to BYLO tak moc dobré! A pak řekne tohle… Doufám, že už brzy si uvědomí, že "JEN na holky" není…
Ách jo! Tomane Tomane… mě to trhá srdce ty studenej čumáku… 😀 Dááááál! 😀 ♥
tak Tom mě teda nasral….Já myslela že bude něco víc ale bylo to suproví..už se těším na další díl 😀
Tome ty seš vůl… ale snad se to brzo srovná… miluju tuhle povídku, moc!!!
Za nás obě vám moc děkuju za tak úžasné komentáře a vaši podporu. Moc si ceníme toho, že nejste líní jako někteří jedinci a komentáře nám opravdu napíšete. Děkujeme mnohokrát.
Bože ten Tom je takovej pitomec !! No to snad neni možný nejdřív se s nim líbá líbí se mu to a pak si uvědomí že je vlastně na holky
Tome Tome,ty jsi takový trdlo…a to už to vypadalo tak krásně!Doufám že si brzy uvědomí svou chybu!:)
No… moc hezký díl a škoda toho názoru Toma ://