autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Zvenku za sebou zavřu dveře od Billovy šatny a pomalu jdu k baru. Najednou se mi v hlavě ozve nějaký vnitřní hlas.
„Proč jsi ho nepolíbil?“
Hm… to je dobrá otázka. Chtěl jsem, ale… asi to není správný. Když… on o to ale taky stojí. Ach jo. Chci. Musím. Toužím po tom.
Sakra, Tome! Vzpamatuj se! Co to s tebou je? Jsi gay?!
Jo, asi jsem…
Hluboce do plic nasaji vzduch a vykročím zpátky k šatně. Lézt mu tam nebudu, takže se opřu o zeď vedle dveří a nervózně čekám.
Konečně se dveře otevřely a Bill vyšel. Byl převlečený, líčení si jen trošku poupravil, díval se do země a pomalu zavíral za sebou dveře. Nevím, co říct nebo jak se přesně zachovat. Nevím, jestli se ho mám zeptat, jestli ho smím políbit, nebo ho nejdřív obejmout a pak líbat? Oh bože, Tome, nebuď tak nervní. Je to jen polibek, ne maturita. Vydechnu, odpíchnu se od zdi a postavím se těsně před něj.
„Aa,“ chytne se za hruď a odskočí dozadu. „Pane bože,“ vydechne nahlas leknutím. A to byla přesně ta chvíle, kterou jsem potřeboval. Přitiskl jsem se k němu, uchopil ho za tvář a políbil ho. Zvládl jsem to, zvládl. Cháchá-chachachá. Zůstal nehybně stát, jen se mi podvolil a nakonec rty přitiskl proti mým. Nasál jsem jeho spodní ret a hluboko se vpil do jeho rtů. Pak jsem se odtrhl.
„Promiň,“ pošeptám. Ani nevím, jestli to chtěl. Skoro až vyděšeně na mě kouká. Olízne si rty a semkne je k sobě.
„Ne, v pořádku. To bylo… nádherný,“ šeptne. Oh. Ano, to jsem potřeboval slyšet. Jako na povel se natisknu až na něj a znovu spojím naše rty. Přichytím si ho za tvář, až se pomalu rukou přesunu na týl.
„Mhh,“ vydá ze sebe přidušeně a začne mi to oplácet. Nasaje můj horní ret, a jakmile ho pustí, obkrouží mi jazykem rty a začne se cpát dovnitř. Tome, vzpamatuj se. Tohle není žádný tvůj zvrácený sen, ale realita! No tak! Myšlenky se mnou nic nedělaly. Ihned mu uvolním přístup a vyjdu mu vstříc. Přejedu špičkou jazyka po jeho studené kuličce a tiše vydechnu. Usměji se do polibku. Uvědomím si, že bychom se tu neměli takhle líbat na chodbě, tak ho zatlačím zpět do šatny. Jakmile za námi zavřu, přitisknu ho zády ke dveřím a začnu ho hladově líbat. Ani nevím, proč to dělám. Ani nevím, proč to chci dělat. Líbí se mi to. Líbí se mi to s ním. Čehož využije a jen to prohloubí tím, že mi stiskne v dlaních boky a těžce vydechne.
Začne postupně ubírat na divokosti a začne mě líbat něžně a jemně. Ruka se mi rozjede sama od sebe. Sjede mu až na zadek. Stisknu ho v dlani. Bill mi tu ruku ale odendá. Zřejmě ho to bolí nebo je mu to prozatím nepříjemné. Ale dál mě líbá. Bůhvíco mu vlastně včera Sergej dělal. Nechám to tak být, přesunu ruku na jeho záda a začnu ho po nich hladit. Jazykem pěkně obkroužím jeho mrštný jazyk a pak mu přejedu po zubech. Můj mozek bil na poplach, ale mně to bylo v podstatě jedno. Chtěl jsem ho víc. Chtěl jsem se ho všude dotýkat. Prsty druhé ruky jsem mu vjel do vlasů. Bill začal chtivě funět a tiše oddechovat. Tlačil se ke mně víc a víc. Jazykem mi zajel hlouběji do úst a rukama mi zajel pod oblečení na bříško a boky. Jakmile se mě dotknou jeho studené ruce, naskočí mi po celém těle husí kůže. Vzdychnu mu do úst a trochu se prohnu pod jeho dotyky. Jen si hraji s jeho jazykem u mě v puse. Šimrá mě to až na mandlích a chvílemi se až dávím, ale je to krásný, proč si to nepřiznat. Přestal jsem vnímat čas, a to byla chyba. Už dávno měl být na podiu a ukazovat své nahé tělo všem ostatním.
Zoufale povzdechnu a poodtáhnu se jen natolik, kolik je nutno, abych mu viděl do očí. Automaticky vypudím jeho jazyk z pusy. Podívá se mi do očí. Jeho hruď se splašeně zvedá.
„Tomi,“ zašeptá neslyšně.
„Už máš být…“ polknu kvůli suchu v krku. „…na podiu. Nechci, abys kvůli mně měl problémy.“
„Já vím,“ šeptne zoufale a pohladí mě po tváři. „Je to tak šílené, a přitom tak dokonalé…“ políbí mě. Polibek přijmu a hned mu ho vrátím.
„Nechci, aby na tebe koukali,“ zašeptám udýchaně.
Dá mi prst na rty. „Je to jen práce, nic víc.“
„Nenávidím to,“ vydechnu už hlasitěji. Nejradši bych je tam všechny pozabíjel.
„Já taky,“ odvětí. Zvedne mi pak hlavu do úrovně té své, aby mi dobře viděl do očí, a prohlédne si mě. Mlčím a nervózně si skousnu ret. Nemám rád, když mě někdo zkoumá.
„Budu tancovat. Budu se svíjet. Pro tebe,“ řekne jasně. Dík. Hned se cítím líp. Neodpovím. Co mu na to vůbec říct. Je striptér, proboha! A já se tu s ním vykousnul jak s horkou dvacítkou s výstavníma čtyřkama. Skvěle. Jsem frajer. Naposledy mě políbí, strašně zlehka a jemně, ale dlouze. Opětuji mu to. Potom odejde a já jdu těsně za ním. Tohle chce panáka.
Zasednu na bar a řeknu Harrymu o vodku. Pozvedne obočí nad mým výběrem, ale jen to odmávnu. Pak mi ale oznámí nepříjemnou novinu.
„Šéf s tebou chce mluvit.“ Super. Ani se nenapiji a zvednu se. Pohlédnu k tyči, kde je Bill, a hodím na něj dramatický pohled. Určitě pochopil, že si mě zavolal šéf. Když seběhnu dolů ke kanceláři, zaklepu a vejdu.
„Dobrej večer, sháněl jste mě?“ řeknu bezstarostným tónem. Až poté si všimnu, že Robert není v kanceláři sám. Je tam se Sergejem a zdá se, že se akorát loučí. Na pár vteřin mi přestane tlouct srdce, ale rychle ho zas rozběhnu.
„Ahoj, Tome, rád tě zase vidím!“ zvolá hned Sergej, přižene se ke mně a chlapsky mě obejme, div se nezadusím. Pomoc! Vytřeštím na Roberta oči a Sergej mě ještě víc zmáčkne.
Rob to pobaveně sleduje, až nakonec řekne: „Sergej právě odjíždí, tak buď tak hodný a vyprovoď ho nahoru.“
„Dobře. Žádný problém,“ vydám ze sebe přidušeně. Sergej mě konečně pustí ze svého sevření, tak ihned nenápadně couvnu.
„Tak pojď, chlape. Řekneš mi, co je novýho,“ vezme mě hned Sergej kolem ramen a vede mě ven z kanceláře. Robert nás ovšem ještě zastaví.
„A Tome, až budeš nahoře, přiveď mi sem Trümpera. Musím s ním něco vyřídit,“ řekne už ne tak přívětivě. Ale ne! Sakra! Sergeji, ty debile!
„Jo,“ zahučím a vyvedu to tlusté prase z kanceláře. Po cestě nahoru se mě ptá, co je novýho, co holky, co rodina, co práce. Vždycky jen neurčitě odpovím. Provedu ho nahoře mezi lidmi, řádně se s ním před klubem rozloučím jeho dalším medvědím objetím, a pak odjede.
Vrátím se do klubu s divnou náladou. Nevím, jak se chovat, nevím, co dělat. Mám strach o Billa, zároveň vztek na Sergeje. Chce se mi křičet a všechno rozmlátit. Je divné, jak velký příval vzteku mě popadne. Až poté si uvědomím, že jsem měl naposledy svoje prášky někdy dopoledne. Bezva. To se mi zrovna hodí.
Zdrceně se doploužím k Billovu podiu a naznačím mu, aby slezl. Udiveně na mě kouká, ale po chvilce sleze.
„Co se děje?“
„Šéf s tebou chce mluvit,“ zadívám se mu do očí. Snad mu nic neudělá. Jenom slabě kývne. Zřejmě je mu jasné, oč jde. Pomalu se rozejde se mnou do kanceláře. Pohladím ho po paži.
„Neboj se. Robert ti určitě nic neudělá,“ řeknu tiše, když jdeme chodbou.
„Já si za to můžu sám. Postavím se tomu, ať to dopadne jakkoli,“ povzdechne.
„Takhle prosím tě nemluv,“ zaúpím a zastavím před kanceláří. Bill mě jen zlehka pohladí po tváři.
„Nějak to dopadne,“ otočí se ke dveřím a zaklepe.
„Dále,“ ozve se Robertův hlas. Vezmu za kliku a otevřu mu. Zhluboka se nadechne a vejde.
„Dobrý večer,“ pozdraví Roberta.
„Čau, Bille, pojď dál. Zavři, Tome,“ požádá mě. Zavřu za námi a jen obezřetně sleduji situaci. Robert sedí v křesle a hraje si se stříbrnou propiskou. Nějakou dobu si Billa prohlíží. Vypadá to skoro, jako by ho snad až svlékal pohledem. Ne že by na něm bylo toho moc ke svléknutí.
„Jak jistě, Bille, víš, včera jsme měli vzácnou návštěvu – Sergeje,“ promluví konečně Robert tónem, který nic nenaznačuje. Bill jen pokorně kývne. „Sergej je můj dlouholetý přítel a přišel si za mnou stěžovat. Prý jsi odmítl pracovat a splnit jeho přání. Co mi k tomu řekneš?“ pozvedne obočí. Ajajaj. To se mi nelíbí.
„Pracoval jsem. Plnil jsem jeho přání. Ale začal být velmi hrubý a já pociťoval i bolest. A myslím si, že tak by to být nemělo,“ šeptne Bill. Robert dlouho mlčí, což nepokládám za dobré znamení. Obvykle to dělá, když nechce křičet. Najednou se zvedne a přejde blízko k Billovi. Proběhne mým tělem podivný záchvěv. Mám chuť se na Roberta vrhnout a dostat ho od Billa alespoň 10 metrů daleko. Ale nesmím se ani hnout. Jen to stále sleduji.
„Ale já si nemyslím, že jsi v pozici, kdy si můžeš určovat, co se smí nebo nesmí,“ řekne chladně Robert a přichytí ho za bradu. Mám nutkání mu tu pracku srazit a zkroutit za záda.
„To máte pravdu,“ hlesne Bill a dívá se na něj. Vůbec neukazuje svůj strach. Respekt. Já už bych byl posranej jak nic. Čelit Robertovu vzteku, je jako koukat na vybuchující sopku.
„To si piš, že ji mám!“ vyjede na Billa a uvidím, jak mu stiskne čelist silněji. „Sergej mi řekl, že jsi odmítl se jím nechat vošukat!“
Billův výraz se trošku zkřiví. „Ano,“ řekne popravdě.
„Ale ty tu jsi od toho, aby ses nechal šukat!“ zakřičí na něj Robert už zplna hrdla a strčí ho ke stolu. Zatnu ruce v pěsti a snažím si uchovat chladnou hlavu. Bill na stůl lehce naletí.
„Jsem jenom člověk. Nenechám si ubližovat,“ hlesne a odsunuje se dál.
„Ne, ty nejsi člověk. Jsi jen zasraná děvka, co dělá v MÉM baru!“ zařve Robert na celou kancelář a vrazí mu facku. To už nevydržím.
„Nechte ho na pokoji,“ štěknu. S pozvednutým obočím se ke mně otočí a čeká vysvětlení. Jen se na Billa podívám a Bill na mě.
„Tome, ne. Tohle je můj problém,“ pípne.
„To možná ano, ale do toho se nedá nezasáhnout,“ řeknu naprosto vážně a odvrátím pohled k Robertovu očekávajícímu výrazu. „Možná je jen děvka a pracuje tady, ale je to člověk jako každý jiný. Nemáte, Roberte, právo s ním takhle zacházet, i když ho platíte sebevíc dobře,“ řeknu sebejistě, i když mám chuť vzít nohy na ramena a utéct jako malý kluk.
„Ale, ale, Tome,“ zamlaská Robert a přejde ke mně. Alespoň že nechal Billa být. „Myslím, že ty nejsi ten pravý, co může říkat takováhle moudra. Vždyť nespočítáš ani na prstech jedné ruky, kolik jsi zavraždil lidí,“ zasměje se krutě. Jen zavřu oči a vydechnu nosem. Nechtěl jsem, aby Bill slyšel něco takového. Pozdě. Až po chvíli se Bill napřímí a udělá krok k Robertovi.
„Nezapomeňte si ovšem odpovědět na otázku, proč zavraždil tolik lidí. Protože jste to vy chtěl. Tom by nikoho nezabil sám od sebe.“
V tu chvíli se Robert otočí a dá mu pěstí přímo do obličeje, až Bill upadne na podlahu. Jen tak minul roh stolu.
„Bille!“ vykřiknu, a hned se k němu chci rozběhnout, ale Robertova silná ruka mě zastaví.
„Nech mě!“ zakřičím na něj a ruku mu odstrčím.
„Co si o sobě kurva Kaulitzi myslíš?!“ zařve na mě Robert a popadne mě za copánky. Prudce mi trhne hlavou, až mě začne štípat všechna pokožka hlavy. Zmrd jeden! „Nebudeš mi tykat a už vůbec se nebudeš zastávat týhle malý děvky! Copak je ti málo, co jsem pro tebe udělal?!“
„Udělal jste toho pro mě dost, ale to už jsem vám dávno splatil. Vždyť jsem kvůli vám zabil už 8 lidí! Myslíte, že se mi to líbí?!“ vyjedu na něj a vyrvu se mu ze sevření. Nenávistně si ho měřím pohledem. Přistoupí až ke mně a chytne mě za předloktí.
„Jo, vím, že se ti to líbí. Viděl jsem tě několikrát v akci. Vzpomínáš si na Mnichov před měsícem? Vyžíval ses v tom, jak jsi je mohl oba střelit přímo do hlavy. A nezapřeš to,“ procedí skrz zuby a zpříma se mi dívá do očí. Ani nedutám. Nemám k tomu, co říct. Nakonec sklopím hlavu a vydechnu. Skvěle. Můžu si jít hodit mašli. Bill se pomalu zase postaví na nohy a otře si krev ze rtu a brady.
„Jeho nechte, prosím,“ řekne bezmocně. Robert se na něj se zaujetím otočí. Pak pohlédne na mě a zase na něj.
„Oh, no to snad né,“ začne se smát. „Nemyslíte to vážně, že ne.“ No to snad ne. Dělá si ze mě srandu? Nemohl nic poznat!
„Problém máte se mnou, ne s ním, pokud dobře vím,“ řekne pevně Bill. Drž už hubu, ty idiote! Už ví o všem!
„Teď už s váma oběma. Neříkal jsem ti snad, Tomane, že nemáš chrápat s personálem? Máš na mnohem lepší,“ řekne pobaveně Robert a škodolibě se ušklíbne. Zatnu čelist, abych na něj něco nezařval. Pomalu dojde k Billovi a najednou ho přistrčí ke stolu, na nějž ho položí. Zezadu k němu přistoupí.
„Hmmm… Tohle bych si taky možná rád projel,“ chytí ho chlípně za zadek. V obličeji ucítím krev. Nejradši bych mu vytrhl srdce z těla! Jen jak se ho dotkne, zaryje Bill nehty do stolu. Skoro až zaskřípe zuby. Už to prostě nevydržím.
„Nech ho na pokoji,“ zasyčím na Roberta. Zvedne ke mně zaujatě pohled.
„Tome, je to JEN děvka. Nestojí ti za to,“ zavrtí hlavou.
„Možná je děvka, ale MOJE děvka, tak z něj sundej ty pracky!“ zavrčím a udělám k němu krok blíž. Jestli je z něj nesundá, prostřelím mu hlavu.
„Ale…“ rozesměje se Robert.
„Myslím to vážně! Vypadni od něj!“ křiknu a začnu hmatat po zbrani. Najednou odstoupí a přimhouří oči. Nakonec se spokojeně usměje.
„Začínáš se mi líbit víc a víc. Jednou z tebe bude opravdu profesionální vrah,“ řekne potěšeně a otře o sebe dlaně. Nic na to neřeknu.
„Vypadněte oba,“ řekne nám. „Ještě jeden průser, Trümpere, a letíš.“
Pokud něco Bill chce ještě říct, má smůlu. Rychle ho vezmu za ruku a odvleču ho z kanceláře. Prásknu za námi dveřmi. Bill jen šokovaně oddechne a rozejde se se mnou po chodbě, na konci se ale zastaví a opře se o zeď.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Aspoň že se go ten Tom zastal,moc se mi to celý líbí a těším se jako vždy na příště x)))
Měla jsem o oba šílenej strach… Ale ten začátek se mi moc líbil :))
Wow , ja tak milujem tú poviedku! Nemáte niekde svoj blog baby? 😀
takovej krásnej romatickej díl:D a pak konec…je trochu divný, že je hned nevyrazil oba dva ale tak to bude aspon zajímavější:D
Musím říct, že téhle povídky jsem si opravdu začala všímat až ve chvíli, kdy se několikrát objevila jako nejčtenější článek dne. Tak jsem si řekla, že to asi bude něco dobrýho a až budu mít čas, zkusím se na to kouknout. Včera a dneska jsem si přečetla všech devět zveřejněných dílů a dneska i tenhle a musím říct, že opravdu nelituju.
Děj je velice působivý, nikdy jsem nečetla povídku tohoto typu z takového prostředí, takže pro mě je to zajímavé už od začátku. Místo, kde se všechno odehrává, mě okamžitě chytlo, stejnětak charaktery hlavních postav. Zaujali mě oba, Tom i Bill, možná hlavně proto, že oba mají stejný problém, dělají špinavou práci, za kterou se doopravdy stydí a nenávidí ji, ale nemají na vybranou. Líbí se mi, jak spolu s každým dílem nachází cestu, tak nějak ví, že v tom nejsou sami. Celá ta situace a skutečnost má zápletku, vymyslely jste to opravdu bravurně a chytře, je to jeden velký problém, ze kterého nemůže ani jeden odstoupit. Bill proto, že by se ničím jiným neuživil a není pro něj jiné práce. A Tom? Myslím, že proto, že by ho Robertovi ostatní podřízení jednoduše vyčekovali a pomstili se mu. Jejich boss je prostě někým, musí ho oba poslouchat.
Co se mi líbí nejvíc, je Tomova proměna v Billově přítomnosti. Tu chvíli, kdy byl chladný, nebo se o to alespoň snažil, Bill – ač ho tak dobře neznal – jej perfektně prokoukl. Zajímá mě jejich další vztah, myslím, že pro Toma je Bill víc než jen děvka, která se svíjí u tyče, naopak Bill už pochopil, že zabíjení těch škodných je jenom Tomova práce, kterou si musí splnit, stejně jako on musí plnit práci nadrženců pod podiem. Jenom u jedné scénky jsem musela přivírat oči. A to, když byl Sergej s Billem na pokoji. To mi přes oči prostě nešlo, nemám tohle ráda.
Nicméně, jsem zvědavá, jak se vzniklá situace bude dále vyvíjet, těším se na Billovu minulost, která nám určitě co nejdřív bude odkrytá, a celkově na pokračování celého tohohle působivého děje. Klobouk dolů, daří se vám to na výbornou 😉
Já se docela divila, že je nechal být tak snadno. Jak hned pochopil, o co jde, chytrej Robert. Já myslela, že Bill bude jenom striptér a ne děvka, dobrý no. Ti dva jsou páreček k pohledání. 🙂 Už se těším na další.
jo, tak už to oba pustili na povrch a před Robem se navzájem nádherně zastávali jeden druhýho, to bylo ono, jo!
jenom se obávám, že Sergej a Robert to nenechají jen tak, ale i tak je tohle jedna z nejbáječnějších povídek, které se tady na blogu kdy objevily!!!
Jo, tak tohle posrali oba a docela solidně 😀 šéfík by to neměl vědět, že se k sobě mají, to není dobré, Robert toho na stopro využije, tím jsem si jistá….
ale znělo to hezky jak říkal: MOJE DĚVKA! xDDD
Teda, padá mi čelist… To jsem nečekala. No zajímavě se to vyvíjí! Tohle dopadlo ještě dobře, doufám, že nebude žádné příště. I když myslím, že Robert zneužije toho, že o nich ví. Ale zase, nespí spolu, to nevychytal… 😀 xDD …
Tak dál! 🙂
Je vážně fajn, že se ho Tom zastal, ale teď bude mít nejspíš problémy u šéfa. Takhle to chodí všude. Jen doufám, že jim Rob nic neudělá… nebo že do té doby se oba dostanou z jeho spárů… vážně nechci, aby těm dvěma někdo ublížil.
přiznám se, že jsem na tom podobně jako Rachel[5]:.. vím, že tu takhle povídka objevuje, hlavně její obrázek se mi moc líbí, ten Tomův pohled v černém mě odrovnává pokaždý. 🙂 ale přečetla jsem si jí až teď, když jsem si všimla, že se nějak často objevuje v nejvíce čtených článcích. a jsem za to vážně ráda. 🙂 zápletka mě zaujala a přečetla jsem všechny dílky na jeden nádech. vzájemné sympatie obou hrdinů se přenesly i mezi mě a vaší povídku. 😉 a teď jsem šíleně napnutá, jak to bude pokračovat dál.
tak nějak pořád čekám, že se Bill dostane do opravdovýho průšvihu a že se ho Rob bude chtít zbavit a aby to Tomovi pěkně osladil, přikáže právě jemu, aby ho zastřelil. a v tu chvíli je spolu vidím někde na útěku, jak začínají nový a šťastnější život. 🙂 ale samozřejmě nejsem autorkou a nechám se překvapit. 🙂 tak snad nezklamete. 😛
Všem vám děkuju, jak za sebe tak i za Mischu.
Opravdu si ceníme každého komentáře, jsme rádi, že povídku prožíváte tak, jako jsme ji prožívaly my. Doufáme, že se vám i nadále bude líbit 🙂
Děkujeme moc!
Tvle čumim..Tom je fakt borec!Tim si to u mě úplně vyžehlil! Fakt před nim smekám ale stejně tak i před Billem..tuhle povídku prostě žeru!:)