autor: Rachel
Reward
Přistoupil blíž k malému oknu a otevřel jej, téměř okamžitě pocítil na tváři dotek ranního vánku. Nadechl se jeho čerstvosti, nechal kyslík proudit do plic několik dlouhých minut.
Poodstoupil od okna a přešel k velké skříni, jeho pohled jen mimoděk sklouzl na oblečení z předešlé noci pečlivě složené v malé hromádce. Látkou ručníku osušil poslední kapky vody, jež stále ulpívaly na jeho obličeji, a svlékl trenky, až teď se odvážil podívat na obraz, jenž mu zrcadlo nabízelo.
Jeho tělo vypadalo stále stejně, přesto již dávno nebylo tím, čím ještě včera. Ač nahé, nenalézalo se na něm žádných změn, jeho oči však rozdíl viděly až příliš dobře. Ta nevinnost, chlapecké vzezření, jež jej až do včerejší noci krášlilo, bylo pryč. Jeho postava, rysy i tělo, jež na něj nyní pohlíželo z odlesků zrcadla, již dávno nebylo chlapecké ani dospívající. Nyní patřilo muži.
Své poprvé si představoval úplně jinak. S mladou, krásnou dívkou, již bude milovat. Natolik, že jí dá svoji nevinnost i lásku. Té, která si ji zaslouží.
A skutečnost? Byl to jen sex. Jen fyzická záležitost, bez citů, bez emocí. Beze všeho, po čem on tolik toužil. Ne s tou, kterou by miloval. S cizím, neznámým člověkem.
S někým, kdo však uměl víc, než by si mohl myslet. Žádná z dívek v jeho fantazii s ním nedokázala udělat to, co on. Byl perfektní, tak dobrý, bezchybný ve všem počínání. Přesně věděl, co na něj působí, jako by jej znal mnohem líp než skutečně. Jeho ruce si samy našly cestu po jeho těle, svými hrubými i lehkými doteky jej dováděly k šílenství i k ráji.
Ve chvíli, kdy ležel na jeho posteli, tolik vzrušený a roztoužený, udělal by pro něj všechno, co by si jen přál, splnil by mu i to nejmenší z jeho rozmarných přání. V ten okamžik byl pod jeho nadvládou, patřil jen jemu. Mohl si s ním dělat cokoli, co jen chtěl… a on by mu to dovolil. Přistoupil by na jeho nevinné hrátky, na všechno, jen kvůli pár vteřinám slasti, toho blaženého pocitu, na nějž nedokázal zapomenout. Neznal jej, ne do včerejší noci, jež mu jej poprvé ukázala.
Ano, bylo to jen několik málo okamžiků, avšak nedokázalo je přebít nic, ani že to nejcennější dal právě jemu. Výčitky svědomí již na něj začínaly doléhat, doznívaly v jeho mysli a on, cítil se špinavý, využitý a možná i ponížený. Avšak i přesto, tam někde uvnitř sebe nalézal pokušení, jež jej vábilo, nutilo jej si přát zažít těch několik vteřin touhy znova, ještě jednou. I kdyby to mělo být naposled, i kdyby jej k nim měl dovést on. Líbilo se mu to, lhal by sám sobě, kdyby řekl, že ne.
Ale co on? Neřekl nic než jen to, aby odešel dřív, než se sám vzdálil. Jejich pocity mohly být různorodé.
Bylo až příliš pozdě na to, aby mohl udělat krok zpět. Couvnout nesměl, ani ustoupit. Byl v tom a dal mu svůj souhlas, nebylo nic, co by stálo při něm a mohlo mu pomoci. Mohl jen čekat na jeho další přání a plnit je, nezbývalo mu již nic jiného, žádná další cesta.
Jen vzít batoh na rameno a jít ven z pokoje.
„Dobré ráno, mami,“ pousmál se, políbil svou matku na tvář.
„Dobré ráno, Tome,“ odpověděla mu úsměvem a nabídla šálek teplého čaje, vrátila se ke své práci, když jej přijal.
„Omlouvám se, včera jsem se vrátil později, než jsem měl v úmyslu.“
Pozvedl k ní pohled a nervózně stiskl horký šálek v dlaních, pozoroval její počínání. Zavrtěla hlavou, věnovala mu úsměv.
„Není zač se omlouvat. Pokud ses dobře bavil, je to v pořádku,“ vyvrátila jeho pochybnosti a podala mu připravené jídlo do práce. Přijal jej, lehce se dotknul její ruky. Nezáleželo mu na tom, kde byl, co dělal a s kým. Podstoupil by cokoli proto, aby mohli žít lépe. Avšak ona se pravdu nikdy nesměla dozvědět. Nikdy.
„Dnes přijdu domů hned po práci, slibuji. Pomůžu ti,“ usmál se, věděl, že to nebude jinak. Cítil výčitky za to, že ji nechal o samotě tak dlouho. Dlužil jí ztracený čas.
Přehodil přes sebe tenkou látku košile, polibek byl na její tvář vtisknut dřív, než jí za vchodovými dveřmi zmizel z očí.
*****
„Tome? Tome!“
Položil jedno ze svých nářadí zpátky na stůl, otočil se k osobě, jež na něj z dálky volala. Jen kousek před ním stál muž, možná o pár let starší, avšak jeho oči jej viděly poprvé. Nepamatoval si jej, jistě ne z dřívějška.
„Pan Kaulitz si tě žádá. Nenechávej jej dlouho čekat,“ poznamenal a otočil se, zmizel z jeho očí dřív, než se jej stačil na něco zeptat.
*****
Schody byly čisté a nablýskané, lákaly jeho kroky k dalším a dalším. Stoupal po nich vzhůru, nechal se vést jejich cestou, stejně jako tenkrát poprvé.
Procházel dlouhou chodbou kolem několika neznámých dveří, jeho kroky se stávaly těžšími, jak se přibližoval k těm, k nimž směřovaly. Jeho kolena se třásla, cítil nervozitu, jež jím již začínala prostupovat.
Tiše zaklepal a stiskl kliku, vstoupil tak tváří v tvář tomu, co na něj čekalo. Pochvala nebo trest.
„Pane.“
Osmělil se a udělal krok vpřed, oslovil mladíka, stojícího zády u okna.
V jeho štíhlých prstech doutnala cigareta, úsměv přelétl přes jeho rty, když se otočil. Potáhnul z nikotinové tyčinky, pohledem spočinul na mladíkovi, stojícím u dveří. Byli tu jen sami dva, nikdo jiný. Chtěl jej mít pro sebe, toužil po tom, aby patřil jen jemu. A on uposlechl, zanechal všeho a poslušně docupital až k němu, stačilo si jen přát. Přát, aby tu před ním stál jeho Tommy-boy.
„Volal jste mě,“ porušil to nepříjemné ticho, snažil se nevnímat klapot vysokých podpatků, jenž se k němu blížil. Ve skutečnosti mu však naslouchal stále víc.
Přerývaně vydechl, jen na okamžik se odvážil k němu vzhlédnout, než stud sklopil jeho zrak plaše dolů. Jeho tváře zahořely ruměncem, obrazy včerejší noci, jež utkvěly v jeho mysli, v ní náhle ožily. Zastyděl se, horkost se vlila do jeho tváří pokaždé, když na to pomyslel.
Přistoupil blíž a zastavil se u něj, vnímal teplo, jež z něj sálalo. Pohled jeho očí utkvěl na té pohledné, mladistvé tváři dřív, než se naklonil k jeho uchu.
„Mám pro tebe něco malého,“ zašeptal, malý úsměv se rozlil na jeho rtech, jakmile prsty tiše otočily klíčkem v zámku, někde za jeho zády.
Naposled potáhl z cigarety a odložil nedopalek do popelníku, jeho rty polaskaly kůži na mladíkově krku dřív, než se před jeho stojícím tělem svezl do kleku.
Jedním trhnutím uvolnil knoflík a rozepnul zip, jeho dlaň drze zajela dovnitř, hladila a laskala to, co mu po celý zbytek noci až do této chvíle tolik chybělo. Pousmál se, když mu odezvou bylo požadované tvrdnutí, téměř okamžitě. Vytáhnul jej ven, pohladil jej chtivý pohled jeho potemnělých očí, než se naklonil blíž a horkým jazykem přejel po celé jeho délce.
Šokovaně otevřel oči dokořán, jen němě shlédnul dolů. Viděl svůj penis zajíždět do jeho úst, do jejich hloubky, jež jej lačně přijímala. Přerývaně se nadechl, opřel se o dveře za ním a pootevřel ústa, dovolil prvnímu tichému stenu uniknout k uším muže klečícího před ním. Pevně přivřel víčka, poprvé zvrátil hlavu dozadu, když mladík vsál jeho žalud.
Dal si záležet, přirážel k jeho kořeni v pravidelných rytmech. Hladově jej sál, jeho ústa ani na okamžik neopustila mužství, jež nyní hýčkala, dopřávala mu to, co potřebovalo. Jeho jazyk kmital a lízal, tvrdě najížděl na tepající žílu, cítil, jak pod ním jeho penis tvrdne. Prsty objímaly jeho kořen, hladily a laskaly jeho varlata, dokud se nevrátily zpět.
Cukl, nehty zaryl do svých dlaní, až mu zbělely kloubky. Skousl si rty, pevně je semknul k sobě. Bylo tak těžké nekřičet, nesténat, avšak mohl by jej slyšet kdokoli. Vnímal horkost, jež se kolem něj stahovala, cítil, že přijde jeho chvíle, snažil se ji oddalovat a bránit se jí, avšak bylo to stejné, jako pokusit se zabránit jemu, aby přestal. Ani jedno z toho nechtěl.
Vnímal jen blížící se okamžik, který přišel až příliš brzy na to, aby se na něj připravil.
Přivřel víčka, vrátil se od žaludu zpět ke kořeni. Naposled jej nasál a vzhlédnul k němu, sledoval bělmo jeho očí, když na jazyk začaly dopadat první kapky jeho semene.
Polkl posledních pár kapek a políbil špičku žaludu, pomalu vstal. Jazykem přejel po svých rtech, ukazováčkem elegantně otřel bílé koutky úst, pousmál se plachému pohledu očí, jenž k němu nyní vzhlédl. Měl jen jeden důvod.
„Hotovo. Jen malá odměna za včerejší noc,“ zašeptal, prsty poupravil jeden z černých copánků a nehtem lehce přejel po jeho krku, než odemknul, otevřel mu dveře dokořán.
„A teď běž, určitě máš spoustu práce,“ odvětil a poodešel do místnosti, vrátil se zpět ke své doutnající pochoutce a kouření. Nebo snad do této chvíle dělal něco jiného?
Jen naposled se k němu otočil.
„Dnes, až ti skončí práce. Tam, jako minule.“
autor: Rachel
betaread: Janule
Hmm Tomi to nebude mít tak lehké, jak si myslel.
Líbí se mi to, je to perfektně promyšlené. 🙂
Ten Bill mě nepřestává překvapovat :D..Jen je mi líto Tomovy mamky, která bude muset být zase sama, ačkoli jí Tom slíbil, že po práci hned přijde…pff..jsem opravdu moc zvědavá, jak se bude ten jejich vztah dál vyvíjet ;))))
no Bill je proste sexually machine 😀 Tom teraz nebude mať oddych ;P
Pane bože, Rachel!!!
Chceš mě snad zabít? Protože jestli jo, tak se ti to extrémně daří, já jsem z toho totálně odvařená… Uf… Čekala jsem cokoliv, od toho, jak mu Bill děkuje, přes nějaké další schůzky až po provokaci, ale tohle je normálně úplně zabitý!!!
Ou, potřebuju další díl, protože teď to doopravdy nabírá grády a já jsem z toho doopravdy na větvi… Kruci, tohle bylo kurevsky dobré 🙂
Mě dnes Tommy docela zklamal. Chápu, proč tohle vše dělá, ale čekala bych mnohem větší výčitky. Byla chvilinka, kdy dokonce přiznal, že se mu to i líbilo, slaboch!!! Udělal by pro Billa všechno v ten moment?? Tseeee… 🙁
No uvidíme, jak se děj bude vyvíjet… Samozřejmě znám Tommyho důvod, ale nějak se s tím budu muset poprat. Je to těžké!
A je to tady..Tom už má výčitky, cítí se zneužitý jako děvka..je mi ho líto i když to byla jeho volba 🙁 Ovšem Bill mě hodně překvapil..nečekala bych že mu dá takovou odměnu..ale asi to udělal hlavně proto že se mu to líbí. A divím se že Tom hned po prvním sexu neřekl Billovi sbohem, já bych to udělala hned..a Tomovi mamky je mi taky líto 🙁 Vypadá to že je hrozně hodná a Tom ji bude nechávat samotnou čím dál tím víc a ona nebude vědět proč..nebude vědět že se její chlapec prodává aby měli víc peněz..je to celý tak smutný..
Jo, smutný ale nádherný. Rachel jsi bůh a já ti strašně moc děkuju za tuto povídku =)*
No, tak teda to bylo něco×D nečekala jsem nic z toho, překvapilo mě to. A i Tomovi pocity, hodně mě překvapilo, že přestože se cítí zneužitý, tak nějak po tom ve svém nitru vlastně touží. A tak tedy nepochybuji o tom, že si Tom svoji odměnu užil. Ale čekala bych teda, že mu dá konečně nějaký peníze, když už…tak co s takovou odměnou a vlastně si ji navíc Bill užil i sám. Kdyby se mu to nelíbilo, tak by to neudělal. A jakou si pro něj vytvořil přezdívku Tommy-boy hmmm. A já jsem si hned říkala, jak Tom říkal mamince, že jí pomůže až se vrátí z práce, že je to blbost. Bylo mi jasný, že Billouš bude chtít ať v noci zase přijde. Beztak to poněm bude chtít každou noc. Když si za to platí, tak pro ne že, ale zatím z něho teda nekápl ani drobásek. Jsem zvědavá, s čím přijde. Ale prachů má, že neví co s nima, tak když už Tomiho takhle zneužívá, tak by si mohl sáhnout hluboko do kapsy. Tohle totiž neproplatí ani ta nejvyšší částka na světě. Zajímalo by mě taky, jestli zaměstnanci, teda ti, co už byli Billem taky takhle použití (jeatli ne všichni, nedivila bych se×DD) ví, že teďka je na jejich bývalé pozici Tom. Ale tuším, že mají jisté podezření, protože Bill by si do kanceláře určitě nikoho jen tak nevolal, pokud by ten dotyčný neudělal nějaký průser nebo řádně nepracoval. Takže jim to musí být podezřelý, ne-li přímo jasný. No těším se na další díl. A taky na to, co na to bude říkat Tomova maminka. Jak se jí bude den co den vymlouvat?
Fakt by mě zajímalo, jak tohle jednou dopadne….?!?!?
Sceny v Billove kancelari jsou stejne vzdycky nejlepsi… a moc by me zajimalo na co ta fabrika vlastne je, vim, je to nepodstatny detail, ale moc by me to zajimalo:-)
Bill ma prekvapil svojou pozornosťou k Tomovi,to že nemohol vydržať do večera kým príde k nemu domov znamená že Toma nemohol dostať preč zo svojích myšlienok a to je dobre♥
To co dělá Bill, neměl by dělat Tom? 🙂
Prekvapivé. Bill ďakuje? Ale zabudol či je toto to poďakovanie, ktoré chalan od neho chce 🙁 Stále čakám kedy sa Tom vzoprie. Celkom mi vadí, že je z neho tak vyplašené šteniatko.