autor: Janule
„Pánové, já už se tak neuvěřitelně těším, až se přestěhuju do svýho vlastního apartmánu,“ prohlásil Gustav po druhém pivě. „Nevěřili byste, jak Jakub vedle mě chrápe! To fakt nejde spát, fakt ne! Nejradši bych toho bastarda vždycky k ránu zabil! Už abych se ho zbavil,“ nasadil opravdu vražedný výraz bubeník. „Doufám, že nedopadnu jako Paul,“ dodal už potichu spíš jen pro sebe, ale díky pivům, která měl v sobě, to stejně slyšeli všichni. K alkoholu se tu dostávali kluci spíš výjimečně, většinou jen při příležitostech, jako byla dnešní oslava bubeníkovy plnoletosti v malém klubu na prvním patře, takže jim stačilo málo.
„Neboj,“ poklepal soucitně Bill Gustava po ruce, věděl, jak mu musí být. Po zkušenosti s Paulem to nebylo jednoduché, mohlo ho klidně potkat totéž. Nervózně si poposedl na židli u stolu a usrkl ze svého piva. Sice mu tohle pití moc nechutnalo, ale nechtěl před ostatními vypadat jako srab, tak se snažil. „A co zkouška? Jak to probíhalo?“ nahodil další téma, aby řeč nestála a Gustav neměl moc času přemýšlet. Tom a Georg seděli v pohodlných křesílkách, a čekali, až za nimi přijde David.
„Nemůžeš se dočkat, co?“ zazubil se Gustav na Billa. „Neboj, jen si ho vyhoníš do takovýho malýho plastovýho kelímku, odevzdáš v laborce a je to, nic moc…“ sděloval své dojmy společnosti. „Že jo, Geo?“ ohlédl se za sebe a žádal o potvrzení basáka, který už měl tohle dávno za sebou.
„No joooo, nic to nebylo, určitě jednodušší než zasvěcení, to je větší maso,“ zazubil se na Gustava. „Jsem na tebe zvědavej, mistře!“ zasmál se. Ještě si pamatoval, jak měl malou dušičku a staženej zadek, když se blížil den jeho veřejného prověření. Podruhé, když měla své veřejné zasvěcení Billova sestra Clea, která si jako partnera k tomuto účelu vybrala jeho, už na tom byl s nervy o hodně líp, tam už byl king. Věděl, do čeho jde a byl to pro něj úžasný adrenalin.
„Nazdar, chlapi,“ ozvalo se ode dveří, nikdo si ani nevšiml, že se otevřely. „Bavíte se dobře?“ usmál se David, v kapse ho hřála obálka pro Gustava, kterou mu před chvílí předal poslíček z laboratoře. Bylo v ní to nejdůležitější pro dnešního oslavence, výsledky zkoušky plodnosti. Sám neodolal a podíval se hned, jak poslíček zmizel za rohem, a spěchal co nejrychleji za svými svěřenci.
„Jo, v pohodě,“ zahučel basák a lokl si svého piva. „Kde jsi tak dlouho, čekáme jenom na tebe,“ drze napomenul manažera, jako nejstarší si vždycky dovoloval nejvíc, zvlášť když měl trochu upito. David mu to někdy toleroval, někdy ne, podle nálady. Dneska ale nikdo neměl šanci mu ji zkazit.
„Musel jsem vyzvednout jednu důležitou obálku,“ zazubil se a vytasil ji přitom z kapsy. Na Gustavovi bylo vidět, jak se celé jeho tělo napjalo a ve chvíli, kdy mu ji David s lehkým úsměvem na tváři podal, se pro ni rychle natáhl, div ji nepřetrhl, jak po ní skočil. Netrvalo mu ani dvě vteřiny, dostat se dovnitř, vytáhnout papír a očima přelítnout svůj verdikt.
„PROŠEL!“ zařval vzápětí s takovou radostí a úsměvem na tváři, že se málem otřásala skla vitrínek kolem stěn, skákal do vzduchu a vrhnul se na Billa, který se ocitl nejblíž. Objal postupně všechny kamarády, kteří ho jeden po druhém poplácali po zádech, a když se konečně uklidnil, s úlevou se chopil svého piva a vypil zbytek až do dna. „Teda ale to čekání bylo strašný!“ přiznal, když se zhroutil na židli. „Vážně jsem se bál, že to nevyjde.“
„Ale vyšlo, gratuluju,“ poplácal ho ještě jednou David, kývl na Georga, aby se chopil šampaňského, připraveného jen pro tuhle příležitost v kbelíku s ledem. Z malé ledničky vyndali dort, který pekla Gustavova pěstounka, a připili si na jeho zdraví. Svíčky na dort se v celém komplexu kvůli požárním hlásičům nesměly používat, ale nikomu tady tahle drobnost nevadila. Stačilo číslo osmnáct napsané šlehačkou na hnědé polevě, stejně bylo za čtvrt hodiny po dortu.
Díky alkoholu se zábava rozjela poměrně rychle, ačkoliv tu byli jen samí chlapi. Teď to byla spíš komorní oslava toho, že díky Gustavově plodnosti může kapela pokračovat ve stejném složení jako dosud. Davidovy obavy se mohly zase o rok odložit, už zbýval jen jeden člen skupiny, u kterého nebylo jisté, jestli bude dostatečně plodný, i když to byl ten nejdůležitější.
„Za kolik to máš, pochlub se,“ zeptal se přiopilý Georg Gustava, když si už asi po desáté ťukali.
„25,“ pochlubil se Gustav. „Nechám si udělat placku,“ dodal ještě a poplácal si na prsa, kde ji hodlal nosit všem na očích, aby bylo jasno. To číslo znamenalo, kolik milionů spermií v laboratoři naměřili v jednom mililitru jeho ejakulátu. Tenhle údaj sloužil ve zdejší komunitě jako ukazatel síly a mužnosti, proto si chlapci v osmnácti letech nechali vyrobit placku se svým číslem, kterou pak hrdě nosili na límečku nebo tričku. Čím vyšší číslo, tím byli samozřejmě většími muži. Peníze tady neměli, tudíž hodnoty musely být nastaveny jinak.
„Dobrej, no,“ trochu závistivě se zašklebil Georg, na jehož placce se skvělo číslo 22. „Uvidíme, jestli se ti postaví,“ škodolibě připomněl Gustavovi, že ho čeká ještě jedna zkouška, daleko těžší než nějaká masturbace do kelímku.
„Že váháš,“ ohradil se Gustav, v tomhle stavu neměl pochybnosti o svém budoucím výkonu, alkohol jeho sebevědomí ještě trochu pozvedl.
„No to uvidíme v sobotu,“ poznamenal David s úsměvem a kopl do sebe poslední hlt šampaňského a vyndal z kapsy ještě jeden papír, který si nechával doposud pro sebe.
„Už?“ zděšeně zvedl oči doteď jásající Gustav, když zjistil, že jeho termín se blíží.
„No jasně, není proč zdržovat, víš, že dokud se nepředvedeš, nemáš nárok na apartmán a vlastní ženský,“ ozval se škodolibě Georg, pořád ještě měl nad bubeníkem převahu, ačkoliv jeho číslo bylo o 3 miliony nižší.
„Doufám, že vás tam uvidím všechny do jednoho,“ otočil se David s významným pohledem na Billa, který klopil oči do své skleničky šampaňského a pozoroval, jak bublinky pomalu vyjíždějí na hladinu. „Bille,“ dodal David, když se oči zpěváka ani po významné pauze nezvedly, zatímco podával Gustavovi seznam všech geneticky vhodných partnerek, ze kterých si nyní mohl vybírat. „Tentokrát už se tomu nevyhneš, jasný? Minule se mě šéf ptal, proč jsi zase nebyl, takže konec flákání, pěkně se půjdeš podívat, co tě za rok čeká,“ pokračoval David a sledoval, jak bude zpěvák reagovat. Jenže ten mlčel jako ryba, zřejmě mu došla řeč. „A nemysli si, že se zase hodíš marod, to ti nespolknu,“ dodal tedy vítězoslavně manažer, aby Bill pochopil, že tentokrát vážně není úniku, a došel do basy pro další šampaňské.
„Jo!“ ozvalo se v tu chvíli vítězné zařvání Gustava, který se konečně ze seznamu dozvěděl, že jeho vysněná dívka je mu k dispozici. Bill jen protočil nešťastně oči v sloup, a kopl do sebe poslední hlt šampaňského, aniž by si všiml, že ho propalují zvědavé Tomovy oči.
~*~
„Tak jak to s Karlem šlo?“ zeptal se strýc Andyho, když si přiťukli krásně orosenou chladnou sklenicí piva. Oba si utřeli bílé vousy od pěny, a postavili pivo zpátky na bytelný starý stůl. Papírová kolečka pod sklenice vypadala odřeně, a celý interiér hospody působil na chlapce starodávným dojmem.
„Jo, dobrý,“ usmál se Andy, když si vzpomněl na bodrého tlusťocha, který při výslechu konzumoval tlačenku a pěkně si přitom pomlaskával. Jeho psaní na počítači stylem datel bylo sice pomalé a těžkopádné jako celý Karl, ale nakonec i s mastnými prsty od tlačenky snad zapsal všechno, co potřeboval.
„Karl je machr,“ vrátil mu úsměv strýček Ben, když si zapálil cigaretu. „Vyčmuchá všechno, jen mu to chvíli trvá, je to takovej buldozer. Nedá pokoj, dokud případ nevyřeší.“
„Hmm… doufám, že Toma najdete, je mi líto jeho mámy,“ povzdechl si Andreas a opřel se do židle.
„Uvidíme, slibovat nic nemůžu, ale budu se snažit, aby se do toho chlapi opřeli, jak to nejvíc půjde. Ale připrav se na to, že pokud se stal Tom obětí nějakýho zištnýho zločinu, je možný, že už nežije. Dnešní zloději se nezastaví před ničím.“ Vzpomněl si na nedávný případ, kdy svého kamaráda spolužáci zabili jen kvůli pár eurům a pitomému mobilu.
„To doufám, že ne, paní Kaulitzová by to nepřežila, přijít o dalšího syna,“ zamrazilo Andyho, když si to uvědomil. Až doteď si vůbec nepřipouštěl, že by Tom mohl být mrtvý, a tahle představa ho vyděsila.
„Co se u nich stalo?“ zvedl zvědavě obočí Ben, nikdy o žádné tragédii v rodině dredatého kluka neslyšel.
„Měl dvojče, ale ve dvou letech se ztratilo, nejspíš ho unesli a už ho nikdy nikdo nenašel,“ vysvětlil Andy.
„Řekl jsi to Karlovi?“ zeptal se strýček, a Andy zavrtěl hlavou.
„Neptal se mě na to, nenapadlo mě, že by to mohlo být důležitý.“
„Tak až to tady vyřídíme, zajdem tam zpátky, protože všechno, na co si o jeho rodině vzpomeneš, může být důležitý,“ pronesl šéf kriminálky a otevřel jídelní lístek. „Teď se na to ale najíme, nebo padnu hlady.“
~*~
„Bavíš se?“ usmál se nesměle Bill na Toma, který zamyšleně pozoroval z křesla tančící dvojice před sebou. Přiopilý Georg nakonec nevydržel a došel pro jednu ze svých žen, a současně přivedl Gustavovi Terezu, dívku, o které věděl, že se mu líbí a chce ji do svého budoucího harému, jak se tady říkalo. Momentálně byly dvojice do sebe pevně zaklesnuty a za doprovodu Billova tklivého hlasu, který se ozýval z reprobeden, tančily v pomalém tempu. David někam odklusal, když se mu ozval pager, aniž by jim řekl, kdy a jestli se vůbec vrátí.
„Jo, celkem jo,“ zareagoval Tom na zpěvákovu otázku se zpožděním, přemýšlel totiž nad tím, co se mu zdálo, než ho tak náhle vzbudil dneska odpoledne Bill. Pamatoval si z toho snu jen kusé útržky, ale přesto mu připadalo, že jsou důležité.
„Nevypadáš tak,“ odpověděl zpěvák a snažil se odhadnout z Tomova výrazu, jestli neobtěžuje. Když usoudil, že kytarista není naštvaný, pokračoval. „Proč jsi nechtěl, aby ti Geo taky přivedl nějakou holku?“ zeptal se zvědavě. Byl totiž dost překvapený, když Tom na basákovu nabídku záporně zavrtěl hlavou, a současně ho to potěšilo, dávalo mu to totiž jistou naději.
„Holky jsou moc ukecaný,“ odpověděl Tom pro Billa překvapivě, myslel si, že ke svému odmítnutí Geovy nabídky bude mít jiný důvod, ale v tu chvíli mu došlo, že je to nesmysl. Tom je krásný kluk, určitě se holkám líbí a ony jemu, a jen na ně teď nejspíš nemá náladu.
„A proč ty nemáš holku? Jak jsem si všiml, mohl bys jich tady mít sto a všechny by ti líbaly nohy,“ vytrhl ze zamyšlení Billa Tom svou otázkou. „Seš přece slavnej, ne?“
„Jo, to jo, ale když jsi slavnej, tak nikdy nevíš, jestli holky milujou tebe, nebo jen tvoji slávu. A já čekám na tu pravou,“ lhal Bill, protože pravda byla příliš nebezpečná. „Čekám na to, až se zamiluju, víš?“ dodal a zvedl oči k Tomovi. Na jeho tváři viděl údiv, a vzápětí hned pochopil proč.
„To se tu smí? Zamilovat se? Já myslel, že je to tady jen továrna na perfektní dětičky,“ ušklíbl se, tahle myšlenka se mu dodneška nelíbila a neuměl se s ní nějak srovnat. Ačkoliv se Kat velice snažil, některé názory na věc v Tomovi neměl šanci potlačit, a tohle byl jeden z nich. Ačkoliv sám k holkám ve svém minulém životě přistupoval jako k něčemu na jedno použití, svůj postoj si nepamatoval, a něco v něm mu říkalo, že zdejší zvyklosti nejsou přirozené, spíš tak trochu proti zdravému rozumu.
„Nikdo nám nezakazuje se zamilovat, ale nemůžeme očekávat, že si tady lidi budou věrní,“ povzdechl si Bill. „Ale pro nové lidstvo je to nezbytné, takže normální,“ usmál se zpěvák a svým slovům věřil, učili je to tak ve škole. „Kdyby měl mít každý muž jen jednu ženu, bylo by nás málo,“ povzdychl si. On nechtěl ženu, on chtěl Toma, ale to mu jaksi nemohl říct, nejspíš by se nesetkal s ničím jiným než s pohrdáním.
„Hej, vy dva!“ ozval se rozjařený, už slušně opilý Gustav. „Tereza mi právě slíbila, že můžu být její první,“ hrdě hlásil všem svým kamarádům, zatímco držel svou drobnou blondýnku kolem pasu. Měl štěstí, že její patnácté narozeniny budou jen pár dní po bubeníkových osmnáctinách, málokdy tohle párům vyšlo. Tentokrát bude zasvěcení o to peprnější, že Gustavova partnerka je ještě panna. Málokdy se stávalo, že se partneři sešli tak, aby oba zahajovali svůj plodný život společně při jedné příležitosti, většinou jeden z nich býval už zkušený.
„Gratuluju,“ kývl Bill a usmál se. Přál bubeníkovi jeho štěstí, měl tu, kterou chtěl, a to bylo v téhle chvíli důležité. Že nebude její jediný, jakmile porodí jeho dítě, se teď neřešilo. Všichni to věděli, ale snažili se na takové věci nemyslet. Žili z hodiny na hodinu, ze dne na den, nikdo nevěděl, kdy se nahoře semele předpovídaná katastrofa, a jak se bude jejich život vyvíjet. Gustav už zase tančil, líbal svou vyvolenou, a nejspíš se už nemohl dočkat soboty.
„Proč nechodíš na to zasvěcení?“ zeptal se Tom zvědavě, Davidova poznámka k Billovi ho zaujala. Zdálo se mu, že tady všichni bezvýhradně věří svému náboženství a prozatím se nesetkal u nikoho s jakýmkoliv náznakem nesouhlasu s praktikami, které se tu běžně vedou. Sám nad nimi přemýšlel, když se u Kata postupně seznamoval se zdejším životem, některé mu přišly neškodné, ale zrovna tohle zasvěcení se mu zdálo jako pěkně perverzní zvyk. Myslel si, že je to oblíbená zábava zdejších mužů, ale jak je vidět, není sám, komu se tahle věc příčí. Nedovedl si představit, jak na něj „při tom“ všichni zírají, to na něj bylo trochu moc.
„Nějak mi to nikdy nevyšlo,“ odpověděl nejistě Bill. Nechtěl přiznat své znechucení, netušil, jak se k tomu kytarista staví, a nerad by, aby se Tomovi zdál méněcenný.
„Jo tak nevyšlo,“ uchechtl se Tom, bylo mu jasné, že Bill není upřímný. Vyplývalo to z Davidovy výhrůžky, kterou před chvílí slyšel. „Ale teď musíš jít, co?“ zeptal se tak trochu poťouchle a čekal, co na to Bill. Ten jen trpitelsky přikývl a sklopil oči ke svému pití. „Můžeš zavřít oči,“ naklonil se Tom blíž k Billovu uchu a mimoděk se dotkl jeho ruky položené na stehně. Billovi v tu chvíli poskočilo srdce, jak se zároveň lekl a uvědomoval si význam Tomových slov. Malinko se začervenal, ještě nikdy tak blízko kytaristovi nebyl, a v tuhle chvíli by stačilo se jen malinko pootočit a mohl by se zblízka zadívat do jeho krásných očí, a třeba jej i zlehka políbit… „Budu tam s tebou,“ zaslechl ještě dovětek, než se Tom odtáhl a napil se ze své skleničky.
„Děkuju,“ usmál se na svého vyvoleného Bill a připadal si jako v sedmém nebi. Když bude Tom sedět blízko něho, klidně na to pitomé perverzní divadlo půjde, a třeba zavře oči, jak mu radil Tom. Hlavní je, že tam bude s ním.
~*~
„Mami, ne, nenechávej mě tady! Ne, já už budu hodný, mami ne… prosím… já nechci zůstat sám!“ vykřikoval ze spaní Tom, zatímco se převaloval na posteli. Kat zíral na záběry svých bezpečnostních kamer, a uvažoval o tom, jestli si ze svých snů Tom něco zapamatuje. Byla hluboká noc, všichni spali, jen on seděl ve své laboratoři a kontroloval kytaristu. Mohl to udělat až zítra, samozřejmě, ale poslední dobou trpěl nespavostí, a proto radši pracoval, než by se převaloval bezcílně na posteli. Svým způsobem záviděl všem, že tak dobře spí, ale prozatím s tím nemohl nic dělat. Potřeboval by dobrého hypnotizéra, aby mu ke spánku pomohl, jenže tohle byla jeho role, a nikdo další ji tady neovládal. Bude si muset nejspíš najít nějakého člověka ze společenství, aby ho svému umění pomalu začal učit, měl by mít svého nástupce.
Tom utichl, nejspíš jeho sen skončil, a vzhledem k tomu, že se neprobudil, nezbyde po něm v jeho mysli do rána žádný záznam, uvažoval Kat. Sny, které si člověk pamatuje, se většinou zdávají až těsně před probuzením, a stejně je většina lidí zapomíná, takže momentálně neměl strach, že by se Tomovi vracela paměť, byl klidný. Vypnul monitory, stejně se všechno natáčelo na záznam, který zítra zhodnotí, a rozhodl se, že zkusí jít do postele. Nějaký odpočinek přece jen potřeboval, tak snad se mu dnes podaří usnout alespoň na dvě hodiny jako včera.
autor: Janule
betaread: Áďa
úžasný
Na jednu stranu chcem nech si Tom spomenie, a by si uvedomil, že je toho veľmi veľa zle, a na druhu stranu nie, lebo by mu Kat zase ublížil. Billa mi je veľmi ľuto, čím daľej tým viaej mi pripomína kôpku neštastia. Dúfam že si k Tomovy najde estu aaspoň v nom si najde podporu a pochopenie ktoré potrebuje. Ten ich zvik je pekne zvhlý. Teším sa ďalej.
pořád nevím, co si o tom myslet. Každou chvílí se to může zvrtnout, Bill beztak určitě v nějakém záplavu vášně Toma políbí, nebo ne? 😀 Kat je pěkné psycho, potřeboval by psychiatra a ne hympnózu 😀
Tak na tom veřejném zasvěcení bych zemřela studem dříve, než by se cokoliv stalo…..brrrr. Ale moc se mi líbí Andy i ten jeho strejda. Určitě něco vyčmuchají 😀
a pořád mě z toho mrazí.. čím to jen je? 😀 asi si k tomu přestanu pouštět, to co si už od prvního dílu pouštím. protože jinak z toho budu mít brzy divoký sny jak Tom.. 😀
na to zasvěcení jsem byla šíleně zvědavá (ale fakt nejsem perverzní úchyl..no dobrá..možná trošiličičinku. :D), tak jsem ráda, že nám ho brzy poodhalíš. samozřejmě mě víc zajímá, co se tam zase stane mezi Tomem a Billem. je mi pořád Toma neskutečně líto. opravdu působí neuvěřitelně vymletě. vůbec ještě neví, jak "tam dole" má začít žít a Bill, jako první osoba, se kterou se dostal víc do kontaktu, ho začíná pěkně stahovat na svou stranu. 😀
ať už je zase neděle.. 🙂
Pro všechny úchyláky mám dobrou zprávu, protože zasvěcení si užijete v příštím díle. 😀 Díky za komenty, děvuchy. J. :o)
To bylo sladké..oni spolu mluvili =)) Vůbec se nedivím že Bill nechce chodit na zasvěcování..brr to musí být..ale přiznám se že jsem na to zvědavá =D Hlavně protože tam bude s Billem Tom =)
V této povídce mi nejsou vůbec sympatičtí Gustav s Georgem..nevím proč ale prostě ne. Jsou sice ovlivnění tou jejich sektou ale i tak..naopak David je mi hrozně sympatický a myslím že to bude nakonec i on kdo dopomůže těm dvou k lásce =) Ale taky se můžu plést =)
Znovu opakuji jak moc tuto povídku miluju :))
stejně jsou ty jejich "zvyklosti pro nový lidstvo" trapárny!!! ať hezky křápnou šéfy po kebuli, zvednou kotvy a jdou se mrknout na sluníčko! opálí se, zvedne jim to náladu a všichni budou mít (no dobře, všemi tady myslím Billa a Toma :-D) po depresích a já taky 😛
Janule, něco s tím laskavě koukej udělat, jo? 🙂
hhmmm, Tom sa zrejme normalizuje, mooc sa mi páči, že sa k Billovi správa takto, je to také podarené, taký slnečný lúč v celej tej bizardnej tme. A to. Zasvetenie, mám pocit že s ato tak volá, už to nidke nemožem nájsť, je teda parverzné. Ako, nehovorím, TWC nie je bez poškrvny, ale zase.. Doťál poťál.. Billovi sa nečudujem, že mu to je proti srsti … No ale ako vždy, perfetkné a dokonalé 🙂
no a ten seznam vhodných partnerek…. to mi fakt připomíná, když se někde vyšlechtí prvotřídní hřebec nebo pes, tak když mu proškrtají všechny možný samičky a zbyde seznam jenom pár vyvolených, který si zaslouží, aby je ten úžasňák našukal… božeeee, já z těch tvých příběhů jednou omdlim 😀
Dobre tak Katovi…
je mi lito billa, uplne jeho nechut a strach chapu. Jabych na verejnosti nemohla no sileny… Ale sem zvedava na to jak too bude probihat a jestlli se Bill bude divat nebo ne …
sadlhfla ja se z nich vazne rozplynu. Mozna k sobe ti dva najdou cestu driv nez jsem cekala. Kdyz se Tomovi zdaji sny a tak vsechno….nemuselo by trvat dlouho aby doslo k nejakymu tomu spojeni mezi nimi. Myslim tomu dvojcecimu. No mozna i tomu druhymu….(nemyslim fyzicky jo. aby si nekdo nemyslel ze jsem uchyl 😀 ) ovsem cela ta myslenka tohohle spolecenstvi je fakt otresna. Vsechny ty jejich zkousky, zasvedceni, seznami….to fakt nevim jestli jen kroutit hlavou nebo zvracet…Ovsem jak jinak…musim to proste cist. je to genialni. Do dalsiho dilu budu zase cela napjata a budu mit plnou hlavu dedukci jak by se to mohlo odvijet….no nakonec zase nebude ani jedna spravna 😀
Moc pekny dil. Verejne zasveceni je teda poradne maso, to ses musela Janulko opravdu bavit, kdyz sis toto vsechno pro nas dejove vymyslela, co? Verejne soulozeni s obecenstvem, hm, to je teda zazrak, ze vetsina muzu spolecnosti po teto procedure neskonci u Kata jako mentalni pacosi s dozivotnim sexualnim traumatem.
Uz se tesim, jak se to bude dale vyvijet:-)Bill se asi bude osivat jako cert, muset si toto jakozto nedobrovolny divak vystat, ale Tomik mu to urcite zprijemni.
Tak, konečně jsem tady:-) Když jsem toho prvního máje viděla, že se objevilo tvoje nové dílo, musela jsem s lítostí odložit čtení až na dobu po zkouškách, holt sis vybrala špatnou dobu:-D Jelikož jsem k tomu ještě chodila do práce, nezbyla mi jiná možnost… zato jsem teď měla osm dílů pěkně najednou, což mi rozhodně vynahradilo předchozí odříkání:-D
V průběhu čtení jsem si dělala poznámky (to už je deformace, s tím se nedá nic dělat), většinou nějaké myšlenky, co mě k tomu napadaly, sem tam se to rozvinulo do hypotéz… ovšem dneska jsem si to přečetla a usoudila jsem, že to sem radši dávat nebudu, protože moje názory jsou přinejmenším kontroverzní. Řekněme, že věci jako genetická regulace mi nepřijdou až tak zavrženíhodné, samozřejmě ne v nějakém celoplošném měřítku. Je těžké se vyjádřit přesně, aby to nevyznělo nějak špatně, protože každého podvědomě napadne Hitler a jeho "regulace", což bylo samozřejmě naprosto scestné a šílené. Ale faktem je, že přírodní výběr je utlumený, člověk se do toho začal plést, tzn. přijde doba, kdy bude muset alespoň v určité formě nahradit přírodní výběr. I kdyby to mělo být jenom omezeními, v tom kdo může a nemůže mít děti – jistota vývojových vad, geneticky přenosné (dědičné) choroby, první postižené dítě… Prostě to bude na povolení, (případně podle věcí jako je sociální zázemí, jistota zodpovědné výchovy…) to se ale nebude dít v demokracii, dnešní pseudohumanisté by to nepřipustili, to se stane až v dalším vývojovém stupni, protože demokracie není tak ideální, jak se jeví. Vím, že většině lidí by něco takového asi přišlo odsouzeníhodné, ale já to vidím tak, že genetická regulace prostě jednou nastane. Ovšem pokud by to bylo v únosném a nezbytném měřítku, a mělo to kýžený výsledek – nerodily by se postižené děti v tak velké míře, jako je tomu dnes… tak podle mě by to stálo za to. Ale hlouběji se do toho pouštět nebudu, protože o to tady ani nejde. Zpět k povídce.
První, co mě napadlo, když mi začínalo pomalu svítat, co je hlavním námětem povídky, bylo to, že ty jsi prostě geniální. Každá tvoje povídka je unikát, z naprosto odlišného prostředí, jiného úhlu pohledu… Přirovnala bych to třeba k Billově vizáži – vždycky, když přijde s něčím novým, nejdřív mě to většinou šokuje, a když si na to zvyknu, říkám si: tak po tomhle už mě u něj nemůže překvapit nic. A následující změna vyvolá identickou reakci a tak je to pořád dokola:-)
Potom jsem si říkala, že snad to bude jenom organizace, bez náboženských tendencí, což se ukázalo jako mylný předpoklad. Náboženství, to je něco na mě, takže pokud bych s Genesis v nějakých aspektech třeba náznakově souhlasila, tak tímhle šly body těžce dolů (samozřejmě ne z hlediska formy a tvého psaní, tam je to naopak, teď už se zabývám čistě tím fikčním světem). Plus ty únosy, hypnózy a podobné věci, takže bilance vychází záporně. Jo a veřejné zasvěcení, harémy a věci tomu podobné jsou taky v mínusové kolonce, to by se mi teda nelíbilo. Nabídka geneticky vhodných partnerů by se ještě dala skousnout, když to není přidělený jeden, přece jenom je to ještě pořád snesitelný způsob genetické regulace a eliminace vad, ale ten zbytek tohohle systému mi moc pod nos nejde.
Musím ocenit, jak to postupně poodhaluješ a dávkuješ informace o společenství… je fakt, že kdybys na nás vybalila všechny pravidla, zákazy, příkazy, sociální rozvrstvení a další věci v jednom díle, asi bysme se v tom všichni ztratili. Je mi jasné, že muselo být náročné tohle všechno vymyslet, ale ty jako systematik k tomu máš předpoklady a pokud to někdo perfektně zvládne, budeš to ty:-))
No, dneska jsem toho nakecala už dost, radši končím. Stavím se zase příště pro další dávku:-)
😀 Nazdááár, budoucí zakladatelko katedry růžové knihovny a fanfiction! Doufám, že ty zkoušky dopadly všechny dobře, ne jako u chudáka Paula. 😀
Nebudu zastírat, že celý tohle šílený prostředí, ve kterým se povídka odehrává, je pouze důsledek mojí zoufalé snahy vymyslet něco originálního, protože psát normálně… no to by každej přišel na to, že to vlastně neumím. 😀 Takže proto všechny ty šílenosti, ve kterých se moje "umění" krásně ztratí. 😀
Uvažovala jsem, že kdyby mi někdo řekl, abych napsala tzv. "normální" twincestní povídku, kde nebude žádný efektní prostředí, jen život sám, nejspíš bych to nesvedla. Proto si to holt takhle "ulehčuju" zajímavým prostředím, abych to zakryla. 😀
Je zajímavý, jak na každýho působí prostředí sekty. Čistě z pohledu člověka, který by si musel vybrat, do jaké sekty vstoupit, určitě si vyberu Genesis, protože ve srovnání s tím, co jsem o klasických sektách kdy četla, je tohle v podstatš skvělý život plný radovánek, kde se vlastně musí jen souložit, jak to nejvíc jde, a ještě přitom má člověk pocit, že zachraňuje lidstvo. 😀
Já vím, je to pohled jednoduchej, ale lepší než např. praktiky jménem "kartáč", kterými se v sektách ovládají a zotročují členové, kteří nejdřív odevzdali všechen majetek, a teď je trápí hlady, aby jim vymyli mozek. Jo, Kat to tady Tomovi taky dělal, ale není to normální součást jejich každodenního života. Takže si myslím, že jsem jim tu sektičku vymyslela celkem šikovně. 😀 I když pro Billa to tam lehký není, to je pravda. Ale celkově… takovej Georg se tam má jak prase v žitě. 😀
Rozhodně jsem ráda, že se ti to četlo dobře. Jsem teď u 15.dílu, píše se mi pomalu a těžko, a není to určitě tématem, prostě už jsem jak vypsaná fixa. Stará unavená vyschlá fixa, přesněji řečeno. 😀
Určitě sis všimla, že se ti teď poflakuju občas po blogu, čtu průběžně DFII, už jsem na poslední stránce v rubrice, tak doufám, že to brzy dotáhnu do konce, pak se určitě ozvu s nějakou tou delší review. 🙂
Jsem ráda, že ses stavila, užívej prázdniny a v neděli čus. J. :o)
Oh mňa to tak strašne baví 😀 Tom sa s Billom zase rozprával a ja som z toho zase v prdeli :D… inač teraz som konečne pochopila tomu zasveteniu. To je vlastne také porno live že? 😀 Som na to fakt zvedavá. Na to ako to bude prebiehať a na to ako tam bude Bill s Tomom. Inač som zvedavá aj na to či si Tom z tých jeho snov bude niečo pamätať a či si nezačne na niečo spomínať. Je to fakt super, milujem to. 😀
Tak ono už proběhlo zveřejnění a já nic nevím… Kruci, mě se musí posílat výstrahy, jinak je to se mnou těžký. 🙂
Každopádně, kdy jsem si tady toho dnes všimla, honem jsem běžela přehrabovat maily, který si vyměňujem, abych věděla, kde že to mám vlastně navázat. 8 – takové pěkné číslo. 🙂
Navíc se nám tu schvaluje k dost peprné scéně, takže bez větších průtahů se jdu vrhnout na další díl.
Jen snad si ještě neodpustím dodat, že Bill s Tomem je prostě kouzelný pár a především v téhle povídce se nemůžu dočkat, až se k sobě propracují blíž. Ty pohledy už vypadají docela slibně. 🙂
Všetko v tom divnom spoločenstve sa dá nejako pochopiť ale to verejné zasvätenie odmietam chápať. To je hrozne perverzné. Aspoň z môjho pohľadu. Ale páči sa mi, že Tom sa už podujal chrániť Billa 🙂 Tak ako to má byť. Okamžite ako sa Bill prihovoril Tomovi som prestala dýchať 😀 Píšeš ich úplne nádherne.
Mě by zajímalo, jestli ty kamery mají všude a tím tak můžou kontrolovat kohokoli a nebo je jen Tom teď ´nebezpečný´ a proto jej sledují aby viděli, co dělá a jestli se mu něco zdá. No, doufám, že na to brzy přijdu 😉 Protože pokud by měli ty kamery všude, tak by spolu kluci nemohli nic mít 🙁
A to zasvěcování se mi nechce ani trošku líbit. Jak řekl Tom, je to perverzní. Já nevím, já bych tím zasvěcením neprošla už jen kvůli tomu, že by tam ti lidi byli 😀 Mě by to prostě vadilo 😀 A vlastně ani enchci myslet na to, že by tímhle zasvěcením měli někdy Bill a Tom procházet :/
Ale líbí se mi, že Tom už asi nebere Billa jako předtím. Předtím s ním nechtěl mít pomalu nic společnýho abteď se jej i sám ptá a kouká na něj. Takže mě to potěšilo :))