autor: Emilia
„Mmm to je výborné mami.“ Pochvaloval si Eric snídani a cpal do sebe palačinky s jahodovým jamem.
„Jojo, je to výborný.“ Pochválil to také Tom, i když byl ve svém stolování slušnější než Eric. Nehltal hlava nehlava, vychutnával si to.
„To je dobře, že vám chutná.“ Usmála se Ericova máma Teresa. „Můžu ještě přidělat, pokud byste chtěli přidat.“
„Pro mě ne, děkuji. Jsem nacpaný k prasknutí.“ Poplácal si Tom břicho. Eric ho dloubl pod žebro. Tom vyjekl.
„Měl bys víc jíst, ty kostřičko.“ Tom ho dloubl na oplátku zpět.
„Tss. Myslíš jako ty? S takovým tempem budeš za chvíli vláčet břicho po zemi.“ Eric se zasmál a Tom s ním. Byla to samozřejmě hloupost. Eric měl podobně rychlé spalování jako Tom.
„Vypadáte unaveně, kluci.“ Podotkla Teresa.
„No my… uh, dívali jsme se v noci na filmy.“ Zalhal pohotově Eric.
Tom jenom sklopil pohled a radši si dal další sousto palačinky. Netěšil se domů. Živě si dokázal představit, jak se ho budou všichni vyptávat, co dělali, a další věci. Nechtěl lhát, jenže kdyby se o tomhle dozvěděli jeho rodiče, nikdy by ho u Erica nenechali znovu přespat, a jistě by se s ním musel přestat stýkat. A to nechtěl, kvůli něčemu takovému bude lhát klidně milionkrát. Eric je jeho jediný nejlepší kamarád, nechtěl jej ztratit.
„Okay, to je v pořádku. Koneckonců je víkend. A na jaké filmy jste se dívali?“ Optala se se zájmem Teresa a posadila se ke stolu.
„Tak různě, scifi atd. Ani ty filmy neznáš, bude ti to k ničemu, když je budu vyjmenovávat.“ Mávnul rukou Eric. Teresa jen pokrčila rameny a napila se kávy.
„Jo mimochodem, dneska konečně přijede táta ze služební cesty.“ Sdělila Ericovi. Tomu se okamžitě rozsvítily oči nadšením. Jejich otec nebýval moc často doma kvůli práci. A tak byl rád za každý strávený okamžik s ním.
„To je skvělé!“ Vyhrknul. Tom se zaculil. Věděl, jaký měl Eric s otcem dobrý vztah. Kéž by on měl ke svým rodičům takhle blízko. Většinou nebyl doma ani jeden z nich.
„No nic, my půjdem, mami.“ Zvednul se Eric od stolu. Tom ho následoval.
„Děkuji za výbornou snídani.“ Poděkoval slušně Tom.
„Oh, nemáš zač, chlapče.“ Usmála se Teresa. ‚Tohle dítě je opravdu slušně vychované.‘ Pomyslela si. Toma znala dlouho a za tu dobu se ještě nestalo, aby byl neslušný nebo drzý. Vyběhli s Ericem nahoru do pokoje.
„Tak, co budeme dělat teď? Zahrajeme si nějakou hru na compu?“ Navrhl. Tom pokýval nadšeně hlavou. Doma tohle nedělal. Konstantine si myslela, že něco takového je příliš nezdravé.
Hráli dopoledne, potom je Teresa zavolala dolů na oběd. Posléze musel jet Tom domů. Šíleně se mu nechtělo. Samozřejmě, jenom co dosedl na sedadlo spolujezdce, ho Tim zasypal otázkami, jak se tam měl. Toma mrzelo, že musel lhát zrovna jemu. Byl pro něj vážně druhým otcem. Nebylo však zbytí. Jakmile dorazili domů, všichni Toma nadšeně vítali.
„Ahoj sluníčko, tak jak ses tam měl, ty moje zlatíčko?“ Pusinkovala ho Irma na obě tváře. Tom se zasmál a objal jejich plnoštíhlou kuchařku. Zahřálo ho u srdce. Alespoň někomu chyběl.
„Dobře, Irmičko, moc dobře.“
„Krmili tě tam pořádně?“ Dloubla Toma Irma jemně do bříška.
„U-huh. Na snídani jsme měli palačinky. Hodně palačinek. A oběd byl taky výborný. Na tebe ovšem nikdo nemá.“
„Ty jedno sluníčko.“ Pohladila Irma Toma po hlavě.
„Nechval ji tolik nebo si o sobě začne myslet.“ Popíchnul Irmu Otto.
„Tady chce být někdo bez večeře.“ Hodila na něj škleb Irma. Tom se zasmál. Byl zase doma.
„Máma s tátou nejsou doma?“ Zeptal se Tom. Všichni nahodili lítostivé výrazy a zakroutili hlavou. Tentokrát Tom ale nebyl smutný jako obvykle. Dávalo mu to víc času, vyhnout se otázkám. V tuto chvíli neměl náladu ani sílu rodičům cokoli zatajovat.
„Kde je vůbec Aduška?“ Sháněl se Tom po své milované chůvičce.
„Viděla jsem ji na zahradě.“ Řekla Tomovi Delma.
„Oh, půjdu se s ní přivítat.“ Tom s úsměvem vypochodoval z kuchyně a vydal se Adelaide hledat. Po cestě narazil na Marwyna. Zrovna sázel nějaké barevné kytky, jejichž název byl Tomovi cizí.
„Ahoj Marwe.“ Pozdravil jej vesele Tom.
„Čau Tome.“ Kývnul na Toma Marwyn.
„Neviděl si Adušku?“
„Jop. Sedí v altánu a čte si. Pravděpodobně něco z červené knihovny.“ Zašklebil se zahradník. Tom zakroutil hlavou a rozešel se k altánku. Opravdu… jeho chůva tam seděla a soustředěně přejížděla očima po černých řádcích; na nose usazené brýle na čtení. Vzduchem se se sladkým pylem vznášela také vůně starého papíru.
„Aduško.“ Zavolal na ni Tom už zdálky. Ta vzhlédla od knížky a s úsměvem na Toma zamávala. Mezitím k ní Tom doběhl a skočil jí rovnou do náruče.
„Ahoj, ty moje dítko.“ Tiskla ho k sobě Aduška. Nebyl tam jeden den, a přesto si po něm stýskala. „Tak jakpak ses měl?“ Pohladila Toma po spletených vlasech a usadili se na lavičku.
„Dobře.“ Zazubil se Tom.
„A co jste dělali?“ Optala se Aduška a sundala si brýle.
„Uhm… tak různě.“ Sklopil Tom pohled. Doufal, že Aduška to nebude nějak víc rozebírat. Ta na něm však okamžitě poznala, jak je nesvůj.
„Tak různě?“ Zopakovala po něm a uchopila jeho malou bradu mezi prsty. Pozvedla ji, aby měl oči na úrovni těch jejích. Tom jimi těkal všude okolo. Bylo pro ni tak snadné poznat, že se něco děje.
„U-huh.“ Zahuhlal Tom.
„A co různého? Zajímá mě, co dělá můj nejmilovanější kluk na světě.“ Usměje se hřejivě. Tom polkl. Věděla přesně, jak na něj. Po těchhle slovech jí přece nemohl lhát.
„J-já uhm… sakriš… věci, které bych dělat neměl.“ Sklopil znovu hlavu. Bál se říct Adušce pravdu. Jenže zrovna jí lhát nedokázal.
„Můžeš ty věci líp specifikovat?“
„UteklijsmesEricemvečerzdomuašlidobaru.“ Vybreptl ze sebe světelnou rychlostí a začal zrychleně dýchat.
„Prosím? Jsem už stará, dítě, takhle rychle, jak ty mluvíš, já neumím vnímat.“ Zasmála se. Tom se jí krátce zadíval do očí a pomaleji zopakoval: „Utekli jsme s Ericem večer z domu, abychom se dostali do baru.“ Zavřel oči. Když však nepřicházela žádná reakce, zase je otevřel. Adelaide seděla v klidu, ve tváři neutrální výraz.
„Opravdu? Do baru hm… a proč? Nějaká zvláštní událost?“ Promluvila konečně klidně, jako by mluvila o počasí.
„Cože?“ Valil Tom oči z důlků. „Ty se n-nezlobíš?“ Koktnul udiveně.
„Ne, proč bych měla? Za mlada jsem taky takhle chodívala tajně na diskotéky. Setkávala jsem se tajně se svým milým, jó to byly časy.“ Zavzpomínala Aduška. Tom měl bradu až u kolen. Tuhle stránku Adušky neznal. Nikdy mu nic podobného nevyprávěla. Měl ji za nejpočestnější a nejhodnější ženu na světě. Nedokázal si ji představit bavit se někde na diskotéce.
„No co na mě tak koukáš, nebyla jsem jeptiška.“ Štípla Adelaide Toma hravě do nosu.
„J-já jenom jsem myslel… nikdy jsi mi o tom nevyprávěla.“ Podotkl Tom a pokrčil rameny.
„Nevyprávěla jsem ti spoustu věcí. Každý má svá tajemství.“ Zatvářila se Adelaide tajnůstkářsky.
„Já ne, vždycky ti říkám všechno. Máš nějakou zázračnou moc, kterou to ze mě vydoluješ.“ Našpulil Tom rty a Adelaide se zasmála.
„Tomi, je tak snadné poznat, pokud něco tajíš. Dáváš to příliš najevo.“ Poplácala Adelaide Toma po tváři.
„Nechci lhát.“ Začervenal se Tom. ‚To jsem opravdu tolik čitelný?‘
„Já vím, neříkám, ať lžeš, ale někdy jsou věci, které ostatní vědět nemusí. Jako tvoje malá výprava do baru. Tvoji rodiče se o tom nutně nepotřebují dozvědět. Co oči nevidí, to srdce nebolí. A nemusíš se kvůli tomu cítit provinile. Vsadím se, že tímhle obdobím si prošla většina z nás. Nesnažím se hájit správnost tohoto jednání. Správně bys tohle dělat neměl. Ale co je správné? Já tě znám, Tome, jsi skvělý kluk a zasloužíš si jednou za čas nějakou zábavu.“ Uklidňovala Adelaide Toma.
„Říkalas to i u toho taháku.“
Adelaide se zasmála.
„Jo, protože jsi to taky udělal poprvé. Je to pro tebe nové, není to, jako by to bylo na tvém denním pořádku. A to je v tomhle případě okay.“ Mrkla na Toma.
„Zřejmě máš pravdu.“ Brouknul potichu Tom.
„No a teď mi vyprávěj, co všechno jsi zažil, můj malý Tomi.“ Poplácala ho Adelaide po koleni a nadšeně si poposedla. Tom se zasmál a začal jí vykládat, jak lezli s Ericem oknem a skončil tím, jak pracně zase lezli nahoru. O jedné věci se však nezmínil. O kytaristovi, s nímž se potkal. Vzal si k srdci Adelaidinu radu. Jsou věci, které ostatní vědět nepotřebují. Adelaide se musela smát.
„Takže sis to užil?“
„Jo.“ Zazářily Tomovi oči. „Oproti tomu, jak jsem byl vůči celé téhle akci skeptický, nakonec ano.“
„Jsem ráda, měli bychom to jít oslavit, co říkáš?“ Navrhla.
„Oslavit?“ Zamrkal Tom.
„Ano, zajdeme si na zmrzlinu, už jsme si dlouho společně nevyrazili do města.“ Tom se zatetelil radostí. Když byl menší, dělali si s Aduškou spoustu takových soukromých výletů. Chyběly mu.
„Jasně.“ Vyskočil nadšeně z lavičky.
Tim je ochotně odvezl a Adelaide s Tomem zamířili do cukrárny. Chodili tam skoro pokaždé, co si spolu vyrazili. Byla to jejich tradice. Jen co vešli prosklenými dveřmi dovnitř, přivítala je sladká vůně všech chutí. Kam jen oko dohlédlo, všude to hrálo barvami. V chladicích boxech svůdně tancovaly zmrzliny a zákusky, čímž se nabízely zákazníkům. Nešlo jim odolat. Tom mlsně koukal na ty dobroty, až se mu v ústech sbíhaly sliny. Bylo to jejich malé tajemství. Kdyby Konstantine zjistila, že Tom jí něco takhle kalorického a nezdravého, nejspíš by šílela.
„Dobrý den, co si budete přát?“ Oslovila je mile pokladní. Oba jí pozdrav oplatili a vybírali. Z cukrárny nakonec vyšli každý s kornoutkem zmrzliny a s malou papírovou krabičkou, v níž se krčily dva zákusky. Tom olizoval sladkou pochutinu a spokojeně u toho mlaskal. Vybral si nugátovou a vanilkovou. Adelaide měla oproti němu radši spíš svěží ovocné příchutě. Zamířili do parku, kde si sedli na lavičku a pokojně pozorovali lidi procházející kolem. Vymýšleli si o nich příběhy, jak asi žili, jakého byli postavení a další věci.
„Támhleten pán.“ Ukázal Tom na postaršího pána venčícího svého jezevčíka. „Vypadá smutně. Určitě bydlí sám, jen se svým psem. Manželka mu zemřela a děti ho opustily. Zbyl mu jenom jeho pes, nejvěrnější kamarád.“ Dokončil Tom. Adelaide navázala.
„Tahleta paní.“ Kývla Adelaide směrem k procházející ženě, oblečené do kožichu s leopardím vzorem. „Jistě je to nějaká zazobaná rozmazlená panička se spoustou peněz. Vzala si manžela kvůli penězům a podvádí ho s mladšími milenci. Vypadá to, že absolvovala pár plastických operací a jistě nemá ráda děti.“ Tom se zasmál. Tohle mu opravdu scházelo. Bylo to vždycky legrační vymýšlet příběhy lidí. Tom přemýšlel, jestli někoho někdy napadlo vymyslet taky jejich příběh. Možná by byl mnohem lepší a legračnější než ten pravdivý…
Procházeli se městem a před časem, kdy se v domě měla podávat večeře, zavolali Timovi, aby pro ně přijel. Dnešní den považoval Tom za 100% vydařený. Dopoledne si užíval u Erica a odpoledne si zpříjemnil se svou chůvou. Teď snad nepřijde nic horšího. Konstantine byla na večeři doma, Franz ne. Stejně však s Tomem nepovečeřela, protože většinou si dala jenom něco lehkého, jako nakrájené ovoce či zeleninu. Udržovala si prý linii. Ani se Toma neptala, jak se měl. Rovnou zalezla do svého pokoje s omluvou bolesti hlavy. Tom tedy večeřel s personálem. V nejmenším mu to ale nevadilo. Po večeři se osprchoval ve své soukromé luxusní koupelně a zalezl rovnou do měkkých peřin. Dnešní den ho poněkud vyčerpal.
…
Víkend uběhl jako voda, a Tom opět seděl v té strašlivé budově nazývané škola. Tolik to tam nenáviděl. Třetí hodinu měli matematiku. Nadával na tento systém, protože nechápal, kdo mohl být takový idiot a při sestavování rozvrhu dát matiku na začátek týdne. Celý se mu tím znechutil. Byl zvědavý na výsledek toho testu. Jistě to už měla oznámkované. Byla přesná a rychlá. Přímo se vyžívala v rozdávání špatných známek. Také zkoušení u tabule měla na prvním stupni v žebříčku oblíbenosti věcí, které ráda dělala. Tom se sotva nadál a jeho bublinu zamyšlení okamžitě prasklo hlasité zvonění. Eichlerová byla vždy přesná. Vešla rázně do třídy a postavila se před žáky.
„Dobré ráno.“ Pozdravila je a pokynula jim, aby se posadili.
„Dnes začneme exponencionální rovnice. Nejprve vám ale rozdám testy z pátku. Byla jsem docela překvapená, kolik lidí mělo dobrou známku.“ Mluvila a při tom už rozdávala písemky. Zastavila se před Tomem.
„No Tome, zrovna u tebe jsem byla příjemně překvapená. Když se chce, tak to jde. Jenom, aby ti to vydrželo.“ Předala mu papír. Tom na něj s polknutím pohlédl. Dvojka. Panebože! Dostal dvojku z matematického testu. Jeho první dvojka z tohoto útrpného předmětu. Rodiče se zblázní radostí. Sice to nebyla zasloužená dvojka, avšak přesto se nemohl ubránit pocitům přicházejícího štěstí. Byl to krásný pohled, a konečně se nemusel bát sdělit výsledek rodičům. Zbytek hodiny pokračoval dnes docela klidně. Učitelka byla pravděpodobně spokojena s výsledky testů, a tak se chovala mírněji. Pouze vysvětlila učivo a udělali si společně pár ukázkových příkladů. Po této hodině následovala velká přestávka. Tom se těšil, až se uvidí s Ericem.
Po cestě potkal Bena. Šel sám, bez svých poskoků, a Serina také nebyla nikde v dohledu. Tom se podivil. Málokdy nebyl obklopen těmito třemi.
„Nazdar Tome.“ Pozdravil ho. Teď Tom nechápal už vůbec nic. Ben ho pozdravil? Ten Ben, který utrousil nějakou urážlivou poznámku pokaždé, co na něj narazil?
„Č-čau.“ Vykoktnul Tom.
„Zmizel jsi docela rychle z toho klubu.“ Nadhodil Ben.
„No… uh… víš, ještě jsme s Ericem museli někam jít.“ Vymýšlel si pohotově Tom. Všechno to riziko, co podstoupil, přece v tuto chvíli nezahodí. Dělal to, aby si vydobyl před Benem alespoň nějaký respekt. Což se mu nejspíš podařilo. Takže ho tahle malá lež netrápila.
„Jasně.“ Pokrčil rameny Ben. „Příští víkend dělá Robert soukromou párty u něj doma. Přijď.“ Zmínil Ben jméno jednoho ze svých ‚kamarádů.‘
„No já hm…“ Tom nevěděl, co říct. Samozřejmě nesměl jít. No, možná by mohl, kdyby rodičům ukázal tu známku z matematiky a zmínil se o té párty, jako o menším večírku u kamaráda z bohaté čtvrti. To by na matku udělalo jistě dojem. Hlavně ta poslední část. Byla by přímo nadšená, že si našel kamaráda podobných poměrů. „Uvidím.“ Pokrčil rameny. Moc se mu nechtělo, ale nerad by před Benem působil ustrašeně a prudérně. Nepotřeboval se vytahovat a dělat ze sebe něco, co není. Jen bylo na chvíli příjemné bavit se s Benem normálně, aniž by ho provokoval nebo popichoval.
„Okey, kdyžtak se tam uvidíme.“ Poplácal ho Ben po rameni a odešel. Tom naprázdno otevřel pusu. Opravdu na Bena tolik zapůsobila jeho malá návštěva v tom klubu? Pravděpodobně ano. Tom zatřepal hlavou a hnul se z místa. Setkal se s Ericem v hlavní hale, kde byl také bufet.
„Ahoj.“ Zamával na něj Tom.
„Tome, konečně. Kde se couráš?“ Objal ho Eric na přivítanou. Ráno se totiž neviděli.
„No představ si, co se mi teďka stalo.“ Nadhodí Tom dramatický výraz.
„Co? Tváříš se tak napínavě, povídej.“ Vyhrkl Eric.
„Ben mě pozdravil cestou sem.“ Eric nakrčil obočí.
„Ben? Jako ten Ben?“
„Jo ten Ben.“ Pokrčil Tom rameny. „Taky jsem nechápal a to není všechno, hádej co?“
„Tome, nenapínej a řekni mi to.“ Podupával Eric netrpělivě nohou. Tohle nesnášel, když někdo chodil kolem horké kaše a neřekl to rovnou.
„Pozval mě na párty, příští víkend.“ Řekl nakonec Tom. Nechtěl Erica otrávit tajnostmi.
„Cože? Kam? A co jsi na to řekl?“ Koukal na Toma vykuleně Eric.
„No k Robertovi, prý u něj doma. Šel po chodbě výjimečně sám, pozdravil mě a pak mi to prostě navrhl.“ Pokrčil rameny Tom.
„A ty půjdeš?“ Vrátil se Eric k otázce, na kterou mu Tom neodpověděl.
„Nejspíš ne.“ Mávnul rukou Tom. Eric uvolnil mimické svaly. Těšilo ho slyšet tuhle odpověď. Ne, že by nechtěl, ať se Tom baví, jenom po tom divném Benově chování k Tomovi by byl radši, aby se od něj držel dál. Takovýhle falešní, povrchní lidé nebyli pravá společnost pro Toma.
„Okey, pojďme jíst, mám obrovský hlad.“ Poplácal si Eric kručící břicho a Tom se zasmál.
…
Nastalo odpoledne a škola konečně skončila. Tomovi dnes nečekaně odpadla poslední hodina, protože učitel musel naléhavě k zubaři. Prý si při svačině zlomil půlku zubu nebo tak něco. Zřídkakdy se takové odpadnutí hodiny stávalo, a tak byl Tom moc rád. Měl čas celou hodinu. Mohl by sice zavolat Timovi a jet domů, nechtěl však. Zamířil směrem k parku, do kterého s Aduškou tak rádi chodili. Po cestě se pozorně rozhlížel okolo sebe. Upoutal ho muž celý v černém koženém oblečení, který právě nasedal na motorku a chystal se k odjezdu. Tom přimhouřil oči a lépe se na něj zadíval. Přišel mu tolik povědomý. Neviděl přesně do jeho tváře; měl totiž tmavé sluneční brýle, ale ten účes už někde viděl. Zašmodrchané tkaničky černých vysokých těžkých bot a oprýskaný lak na dlouhých štíhlých prstech. ‚Jasně, ten kytarista.‘ Blesklo Tomovi hlavou. Musel to být on. Rychle se rozeběhl jeho směrem. Muž se právě chystal nastartovat motorku, když za ním Tom zavolal.
„Bille?“ Jmenovaný se překvapeně otočil; mezi rty doutnající cigaretu. Jakmile uviděl Toma, zkroutil svá ústa do úšklebku.
„Oh, hey, panenko.“ K Tomovým uším dolehl ten hluboký chraplavý hlas a on se zachvěl. Vlastně ani nevěděl, proč za ním běžel. Jednal impulsivně. Něco v jeho nitru ho přímo táhlo neviditelným provazem. Opravdu silným provazem, jelikož se nemohl vůbec bránit. Cítil z tohohle kytaristy vyzařovat vzrušení, nebezpečí, tajemství a magickou uhrančivost. Tomuhle všemu se u lidí vždycky vyhýbal. A teď se do toho nechal chytit… dobrovolně.
„Pamatuješ si mě?“ Zamrkal udiveně Tom. Mockrát se mu již stalo, že se s někým seznámil a ten dotyčný si ho při příštím setkání ani nepamatoval. Samozřejmě, Tom se s moc lidmi neseznamoval. Nechodil často na místa, kde by se seznámit mohl, a navíc byl také stydlivý a plachý.
„Jak bych mohl zapomenout na takovou sladkou věc.“ Posunul si Bill brýle do vlasů a mrkl na Toma. Tom se začervenal a sklopil pohled. Nikdy neuměl přijímat komplimenty. Cítil se rozpačitě a nevěděl, jak reagovat.
„Co tady vůbec děláš? Chodím sem už dlouho a ještě nikdy jsem tě tu nepotkal.“ Stočil Tom rozhovor raději jinam.
„V těchhle oblastech moc často nevisím, ale došly mi cigára.“ Pokrčil Bill rameny a silně potáhl ze své cigarety.
„To se ani nedivím, pokud kouříš obvykle tak jako teď. Musíš mít úplně zadehtovaný plíce.“ Tvářil se Tom vážně. Bill se jenom uchechtl.
„A kdo se kurva stará? I nekuřáci stejně dejchaj ty sračky z továren a aut. Navíc, na světě existuje dalších milion a víc kuřáků, takže je úplně jedno, jestli kouříš nebo ne. Usadí se ti to v plicích úplně stejně. A než kouřit pasivně, radši si jednu zapálím a alespoň z toho něco mám.“ Tom musel uznat, že Bill měl v podstatě pravdu. S kouřením však začínat stejně nehodlal. „Tys nikdy ani nedržel cígo v ruce, co?“ Zeptal se s úšklebkem Bill.
„Ne a nechci s tím začínat.“ Řekl pevně Tom.
„Oh no tak, panenko, si pravděpodobně jediný člověk, kterého znám, co to nikdy nezkusil.“ Popichoval ho Bill.
„Ne, Bille, než jsem tě potkal, nikdy jsem dokonce nezkusil alkohol.“ Založil si Tom ruce na prsou a snažil se nadhodit nekompromisní výraz. Jako obvykle, když se o tohle pokoušel, působil spíše roztomile.
„Potom máš štěstí, že si mě potkal.“ Bill odpinkl dokouřenou cigaretu, vytáhl z krabičky novou a zapálil ji.
„Koukni na ni, musíš mi s ní pomoct, chudinka, přece ji nenecháš nedokouřenou.“ Olíznul si Bill rty, držel cigaretu před Tomem a nadzvednul obočí. Proč jen sakra Bill působil tak zatraceně přesvědčivě?
„Já… to není dobrý nápad.“
„Snad se nebojíš, panenko?“ Zašklebil se Bill. Tom frustrovaně zavrčel a popadl cigaretu z Billových prstů. Nechtěl, aby si o něm Bill myslel cokoli špatného. Možná měl pravdu. Všichni to vyzkoušeli, dokonce i Eric, a on? Takovéhle myšlenky ho napadaly jen v Billově přítomnosti. Nikdy se nad tím takhle nezamyslel. Bylo špatné nikdy nevyzkoušet cigaretu? Možná bylo… Nedůvěřivě pohlédl na zapálenou tyčinku mezi svými hubenými prsty.
„Nechci ti nic říkat, ale s takovýmhle tempem ti vyhoří, než si stačíš vůbec dát taha.“ Ozval se Bill.
„Uhm… já, mám to prostě jenom vdechnout?“ Tom se cítil hloupě. Nevěděl přesně, jak tohle funguje, ačkoli viděl tolik kouřících lidí.
„Yep a potom zase vydechnout.“ Bill potlačoval smích.
Opravdu se nikdy dřív nesetkal s nikým tak slušným a počestným, jako je Tom. Pocit, že ho teď vlastně kazí, mu dělal náramně dobře. Tom se rozhlédl kolem, jestli neuvidí nikoho známého. Naštěstí neviděl. Opatrně přiložil cigaretu ke rtům a vdechnul. Štiplavý kouř se mu rozlil v plicích a dráždil jeho krk. Okamžitě se rozkašlal. Kašlal tak mohutně, až mu zčervenaly tváře a z očí vyhrkly slzy.
„T-to je st-strašné, ja-ak to můžeš kouřit.“ Vyhrknul ze sebe mezi kašlem a podával cigaretu zpět Billovi. Ten ji se smíchem přijal a dlouze si potáhnul.
„Takhle to má každý s prvním tahem, po pár cigaretách už ti to ani nepřijde.“
„Ugh, já nehodlám zkoušet dalších pár cigaret. Moje dýchací cesty by to nepřežily.“ Pokašlával ještě trochu Tom. Bill se ušklíbnul.
„Jsou i jiný věci, který můžeš kouřit, a plíce ti to dehtem rozhodně nezamoří.“ Tom nakrčil čelo.
„Mmm, ať je to cokoli, díky nechci. Vyvaruju se radši jakéhokoli druhu kouření, tohle mi stačilo.“ Poplácal se Tom po hrudníku. Bill si mírně skousnul jazyk, aby se znovu nerozesmál. ‚Tenhle kluk musí být kurva naprostá panna.‘ Pomyslel si.
„Máš opravdu hezkou motorku.“ Kývnul Tom směrem k černému stroji.
„Jo já vím.“ Poklepal po ní Bill dlaní. „Tak co říkáš na malou projížďku s touhle krasavicí?“ Mrkl na Toma Bill.
„Uhm já… měl bych jít zpátky ke škole, za chvíli mě tam bude čekat odvoz domů.“
„Můžu tě tam hodit.“
„J-já na motorce nikdy nejel.“ Sklopil Tom nesměle hlavu.
„Tys opravdu nedělal hodně věcí, co?“ Pousmál se na Toma Bill. Tom jen pokýval hlavou. „No tak s tím budeme muset něco udělat. A začneme hned. Pojď sem.“ Zavrtěl na Toma Bill ukazováčkem. Tom poslechl. Bill mu na hlavu nasadil jeho přilbu. „Vylez si za mě.“ Pokynul Tomovi. Tom trochu nemotorně nasedl, přitom se zakymácel, ale nakonec se usadil za Billa bez větší újmy. „Pevně se drž.“ Řekl Bill před tím, než nastartoval motorku. Tom se při tom zvuku chytil Billa kolem pasu. Opět cítil tu silnou kolínskou spojenou s cigaretovým kouřem, což doplňoval pach kůže z Billovy bundy. Zachvěl se vzrušením. Nikdy předtím nejel na motorce. Bylo to něco nového, nebezpečného. A s Billem to byla prostě ďábelská kombinace.
Konečně se rozjeli. Tom ještě upevnil svůj stisk. Jen co Bill zrychlil, opřel se do nich vítr. Tomovy vykukující dredy zpod helmy povlávaly sem a tam. Tom cítil, jak se mu kroutí žaludek. Měl pocit, jako by nejeli, ale vznášeli se nad zemí. Bylo to úžasné. Tom nemohl zabránit úsměvu na své tváři. Za jízdy sdělil Billovi, kde přesně chodí do školy a zanedlouho už před ní zastavovali. Uteklo to tak rychle a on si přál, aby byla jeho škola mnohem dál.
„Děkuju za svezení, bylo to fajn.“ Podával Tom Billovi se šťastným úsměvem helmu.
„Může to být fajn i příště. Vsadím se, že je tu spousta věcí, které čekají na to, až je uděláš.“ Řekl Bill dvojmyslně, jak to bylo jeho zvykem, a podíval se Tomovi do očí. Tom dost dobře nemohl vidět, jak se tváří, protože měl na očích brýle.
„Jo, s tebou všechny špatné věci.“ Odfrknul si Tom, pořád se však usmíval.
„Někdy jsou špatné věci mnohem lepší než ty dobré.“ Ušklíbnul se Bill.
„Možná.“ Pokrčil Tom rameny a zadíval se na Billovy okopané špičky bot.
„Dej mi svoje číslo.“ Řekl Bill. Znělo to skoro jako rozkaz. Tom nedával kontakt kdekomu, avšak Billovi ho okamžitě začal diktovat. Byl to reflex. Bylo tu něco o Billovi, co ho k němu strašně táhlo a díky tomu něčemu se s ním nechtěl jen tak rozloučit a už ho nikdy nevidět. Bill si číslo nacvakal do svého omláceného telefonu a nasadil si helmu.
„Měj se, panenko.“ Mrknul na Toma a vyrazil, jenom se po něm zaprášilo. Tom se za ním díval do doby, než se mu ztratil z dohledu. Posléze si uvědomil, že Bill mu nedal jeho číslo nazpátek. Povzdechnul si a šoural se na místo, kde ho obvykle Tim čekal. Přijel asi po dvou minutách Tomova čekání.
„Ahoj Time.“ Pozdravil Tom Tima, jakmile usedl na sedadlo spolujezdce.
„Ahoj Tome, máš dobrou náladu, jak vidím. Ve škole to šlo dneska dobře?“
„Výborně.“ Řekl Tom. ‚To tak.‘ Pomyslel si. Přece ale nemohl Timovi říct z čeho má tak dobrou náladu.
„Jdeš cítit po kouři.“ Nakrčil Tim nos.
„Oh, no my jsme dneska v chemii dělali nějaké pokusy s ohněm, takže jsem načichnul.“ Zalhal Tom. Chemii v tento den vůbec neměli. Spoléhal na Timovu nevědomost.
„Aha, tak to jo.“ Neřešil to dál Tim. Neměl důvod Tomovi nevěřit, nikdy nelhal. Tom se cítil hrozně a děsilo ho, jakou přirozeností se pro něj lhaní v poslední době stalo.
autor: Emilia
betaread: Janule
Prej pokusy v chemii…škoda, že mě to tenkrát nenapadlo takhle zakecat, aspoň bych si ušetřila těch pár facek a hodinovej poučnej monolog na téma kouření škodí zdraví a pod… Stejně v tom pokračuju vesele dál..:D
Tom by si nemal robiť starosti. To ako sa správa je úplne niormálnea keby mal aspoň trochu normálnych a starostlivých rodičov robiť by to nemusel
Se těším až ho Bill pěkně zkazí :D…sluníčko naše. 😀
Je to tak roztomilý^^. Dvojsmyslný Bill a nevinný Tom. To se mi moc líbí^^. Je to užasný^^. Těším se na to, jak bude Bill Toma dál kazit. Akorát jsem zvědavá, jak to Tom vymyslí, aby se spolu vídali, protože doma to má těžký. Achjo :D.
Skvělej dílek a naprosto skvělá povídka 🙂 Jsem zvědavá, v čem všem bude Bill Toma kazit 😀 Ťuňťa 😀
Jednou věcí si mě tahle povídka zpracovala a sice – Bill má motorku!!! To je tak úžasná představa (vzhledem k tomu, že já na motorkách ujíždím a máme doma dvě), ale k Billovi to tady prostě sedí, dobrá trefa, chválím!!! 😉
A Tomovi věřím, že to byl zážitek, sama vím, jaké to je. Akorát se teda divím, že se ho Tim zeptal na kouř z cigaret, protože i když člověk jede na motorce jako spolujezdec, i tak načichne takovou tou motorkářskou vůní, nevím přesně, jak to popsat, ale to je detail xD Prostě Toma chápu, že to byl adrenalin.
No, začíná se nám to pomaloučku rozvíjet. Kontakt už Bill má, takže se budou dít věci. Jak jsem to četla, tak jsem se úplně přesně vžila do Tomových pocitů, jakože normálně by takhle na nikoho nezavolal, nikomu by jen tak nedal svoje telefonní číslo… ale u Billa prostě jednal impulsivně, přišlo mu to automatické i oproti jeho zvykům. Další reálná věc, která se kolikrát stala i mě. Jsou lidi, s kterýma člověk jedná tak, jak to cítí, i kdyby to bylo proti jeho dosavadním zásadám.
Jediné, co se mi nelíbilo, byly ty cigarety, ale za to ty samozřejmě nemůžeš, to jenom moje averze proti kuřákům. Aduška se mi opravdu líbí, myslím, že je to nejlepší člověk v domě, který s Tomem jedná opravdu na rovinu a tak, jak se má. Tom o moc přichází a to je špatně, i když je jasné, že s tím Bill jistě něco udělá. Ale je tak roztomilý, jak řekne tu nejmenší lež a vždycky nad tím strašně moc přemýšlí, jak velký je to přestupek xD Je naprosto nádherně nevinný, to se mi strašně moc líbí ♥
No, konec keců, těším se na další pokračování a celkový vývoj téhle situace. A poslední vzkaz – Jako Tome, nikdy neříkej nikdy!!! (mám na mysli kouření různých věcí, neznamená, že když člověku nechutná kouření cigaret, že mu nebude chutnat kouření něčeho jiného xD)
úžasný díl!! nemůžu se dočkat pokračování! prostě miluju tu Tomovu čistotu. jsem hrozně napjatá, co s ním Bill provede 😛 ♥♥
Miluju tuhle povídku!♥.. =D
[7]: Přesně!..