autor: Tokio Terri
Nejsladší věc je milovat a být milován
„Zpět na bodě nula.“ Řekl Gustav, hrál si s nití trčící z jeho košile. „Asi si hodím mašli!“
Georg si nahlas odfrknul. „Zpět na nulovém bodě? Ještě jsme se nedostali ani na tu nulu! Pořád nemůžu uvěřit, že spolu ještě nemluvili. Už to budou týdny!“
„Jak jsem řekl, je na čase je spolu zavřít! Ztrácíme čas!“ mrknul Gustav. „Kdy Tom odjíždí?“
„Zítra ráno. Možná už dnes v noci. Nemůžu říct, že bych mu to měl za zlé. Tuhle pekelnou díru bych opustil už dávno.“ Řekl Georg a drknul do té nejspodnější noty na jeho basovce.
„Zítra…“ zopakoval Gustav. „Okej, ty vezmeš Toma a já vezmu Billa. Moje šatna je moc malá, takže je budem muset zavřít do té tvojí.“
Georg se znovu zasmál, šťouchl do Gustava. „To nemůže fungovat! Už jsme to řešili!“
„To nemůžeš vědět.“ Zasmál se tiše Gustav, sklopil pohled a posadil se za bubny. „Zkoušel jsi mluvit s Tomem?“
„Zkoušel. Prakticky mi řekl, ať už kurva zavřu hubu, kdykoliv jsem to na něj vytáhnul.“
„Nebude mluvit s Billem. Odmítá to.“ Řekl Gustav, potřásl hlavou. „Bill mu poslal textovku – no… vlastně jsem mu ji tak trochu poslal já, a Tom nebyl ani ochotný s ním mluvit.“
„Co na to říká Bill?“
„Jen se cítí nanejvýš hrozně. Nemyslím, že je naštvaný, jako byl předtím. Jen fackuje sám sebe za celou tu záležitost. Nesnáší se za to, že lhal a zradil Toma.“
„Cítí se jako pokrytec?“ rýpnul Georg s úšklebkem na obličeji.
„To je to nejmenší. Myslím, že ho pořád bolí, že ho Tom jen využíval, ale vlastně se už z toho dostává po tom, co… no ty víš, co Tom řekl, že ho miluje. Ale ať už mu Tom řekl cokoliv, stejně se utápí v depkách.“
„Máme za nejlepší kámoše blbečky,“ konstatoval Georg.
Gustav přikývl na souhlas. „Jo, to máme.“
Oba chlapci si povzdechli a podívali se na sebe.
„Aspoň, že mám teď tebe.“ Řekl Gustav.
„Dokud nemáš tajnou sázku za mými zády, tak jsme v pohodě!“ odpověděl Georg.
„Kdo ti o tom řekl?!“ vykřikl Gustav, úsměv mu cukal s koutky.
„Pssst! Já vím všechno! O tom jsi ještě neslyšel?“ zašeptal Georg.
„Víš, asi s Tomem trávíš až moc času. Namyšlenej bastarde.“
„Jen buď rád, že se nesnažím dostat do tvých trenek, drahý Gusti!“ zasmál se Georg.
Gustav jen zamručel a párkrát uhodil do bubnů. „Okej, to by stačilo. Jdem zkoušet.“
Georg se nepřestával šklebit, zatímco už vydrnkával na basovku jednoduchý rif, na chvíli se zastavil, aby na Gustava vypláznul jazyk.
Gustav mu odpověděl bouchnutím do činelů a dětinsky na něj vyplázl jazyk zpátky.
Georg najednou přestal uprostřed rifu. „Hej, nevíš, co Bill dělá? Nechtěl by přijít a taky s náma zkoušet?“
S potřesením hlavy Gustav pokrčil rameny. „Ne, říkal, že má dneska něco důležitého.“
„A neřekl ti co?“
„Ne-e.“
Georg lehce zavrčel, přestal na to myslet a znovu začal hrát.
Gustav se přidal, jen aby ho zase v polovině úderu zastavil. „Mám nápad!“ prohlásil a zamával paličkami ve vzduchu.
„Co to zas bude?“ povzdechl si Georg, spustil kytaru. Bylo jasné, že dneska toho moc nenazkouší.
„Bill se taky chce stěhovat do města! Mohli bychom jim zajistit stejný byt!“ Gustavovi zářily oči vzrušením nad jeho novým objevem. „Není to tak vtipné, jako zavřít je v šatně, ale kdyby museli sdílet jeden byt, museli by si spolu dřív nebo později promluvit!“
Georg se na chvíli zamyslel. „To mohlo fungovat, kdyby se Tom nestěhoval už zítra. Není možné, abychom Billa během jednoho dne přemluvili, aby se přestěhoval, a sbalili mu všechny věci.“
Gustav se zamračil. „Sakra, mělo mě to napadnout dřív. Určitě by to fungovalo! Umíš si představit jejich výrazy, když by přijeli do stejného bytu?“ zahihňal se.
„Jo, na vteřinu by byli zděšení, než by jim došlo, že jsme to byli my, a byly by z nás mrtvoly!“ odsekl mu Georg. „A byla by to dlouhá, bolestivá smrt.“
Gustav zaťukal paličkami o sebe, hluboce si povzdechl, a konečně to nechal být. „No dobře. Snažili jsme se. Myslím, že tady už vážně není nic, co bychom pro ně mohli udělat.“ Řekl rezignovaně, obličej mu poklesl.
Georg zvedl basovku a přehodil si ji přes rameno. „Čas ukáže, Gusti. Čas ukáže.“
***
Tom udělal krok vpřed, hlas z něj vyšel jen jako chřaplavý šepot.
„Bille?“
Bill nadskočil, otočil se, překvapen a šokován, že vidí Toma před sebou. Tomova reakce ho překvapila ještě víc.
Nevypadal naštvaně.
Nevypadal raněný.
Vypadal jen zlomeně, smutně, bezbranně.
Bill tiše seděl, mnul si ruce, slzy mu smáčely obličej a dusil se slovy, která chtěl tak zoufale říct. „T-Tome! Já jsem… To je… Byl jsem…“
Tom ho gestem umlčel a přešel k němu blíž, svezl se na zem vedle Billa, jemně vzal jeho obličej do dlaní. „Omlouvám se, Bille.“
Billovi vytryskly nové slzy, vzal Tomovy ruce do svých, tváře mu hořely pod Tomovým dotekem. „Já se omlouvám, Tomi. Jsi pro mě víc než nějaká blbá sázka… prosím, věř mi!“
Tom přikývl. „Věřím, Billi. Věřím.“ Vyklouzla mu slza, než pokračoval. „Přestal jsi být sázka už dlouho předtím, ale byl jsem moc slepý na to, abych to viděl.“ Hrubě si setřel slzy z tváří hřbetem ruky.
Na chvíli bylo mezi nimi ticho, Tom jemně hladil prsty Billovy bledé tváře.
Billovi utekl malý úšklebek. „Bože, podívej se na nás. Jsme hrozní blbci!“
Tom se usmál, stále nepouštěl Billovu tvář. „To jsme.“
Najednou se z Billova úšklebku vyklubal srdečný smích a Tom se zanedlouho přidal.
„Oh, Tomi…“ vydechl Bill, bledé tváře měl už zrudlé. „Oba jsme měli sázky a oba jsme to kvůli nim pěkně pohnojili!“
Tom se pořád smál nad směšností toho všeho. „Nemůžu tomu uvěřit. Kvůli takové debilní sázce. Vždyť jsem s někým chodil měsíce, jen abych se mu dostal do kalhot, a nakonec jsem se do něj zamiloval!“
Bill propukl v další dávku hihňání. „Snažil jsem se ochočit školní děvku a nechtěl jsem s ním spát, a nakonec jsem se do té běhny zamiloval!“
Oba nakonec klesli k zemi po dalším kole záchvatu smíchu, podívali se jeden na druhého a znovu zvážněli.
„Je mi odpuštěno?“ zeptal Tom, skousával si piercing, pohled sklopený.
Bill přikývl, propletl své prsty s těmi jeho. „A mně?“
Tom také přikývl, naklonil se a věnoval Billovi sladký polibek. Bill okamžitě obmotal ruce kolem krku, položil se do polibku, srdce mu nervózně bušilo, jako by to byla jejich první pusa.
Bill jako první jejich polibek přerušil, lapal po dechu a široce se usmíval. „Takže, teď jsme znovu spolu?“
Tom se zašklebil, v břiše mu explodovalo milion motýlů. „Jen pokud mě bereš zpátky.“
Bill šťastně vydechl, stiskl Tomovu ruku. „Vezmu tvůj litující zadek zpátky.“ Řekl a obrátil oči v sloup.
Tom spojil jejich rty, než Bill stačil říct cokoliv dalšího, cítil, jak se do polibku Bill usmívá. Temný mrak, který se nad nimi vznášel, se teď pomalu rozplýval ve vzduchu.
„Tomi…“ řekl mírně vyčítavě Bill, smích mu cukal s koutky. „Ne, před tvou matkou.“
Tom zakoulel očima, jemně Billa přitlačil do trávy. Pomalu se na něj natlačil, rukama si přitáhl Billovu hlavu a zapletl své nohy mezi Billovy. Tom odstrčil Billovi vlasy z obličeje, podíval se mu do očí. Oba byli zahlceni silnými emocemi, které je najednou zasáhly. Dvě slova jim ležela na rtech, pálila je, chtěla být vyřčena po tak dlouhé době.
Bill promluvil jako první, prsty jemně přejel přes Tomův krk, když se lehce otřel svými rty o rty svého přítele s veškerou láskou, nejopatrněji, jak dokázal. Jeho tělo se chvělo, když hřejivá slova opustila jeho rty.
„Miluju tě.“
Tom zavřel oči, rty se jemně otřel o Billovy, mrazení mu přejelo po zádech. „Já tě taky miluju.“ Lehce zamumlal.
Slova nikdy nechutnala tak sladce.
Tak, miláčkové, příště už bude poslední díl a epilog dohromady, abyste to tu měli před blogovými prázdninami. V pátek nashle, J. :o)
autor: Tokio Terri
překlad: GingerBalletGirl
betaread: Janule
Ach, bude mi chybět tohle úterní a nakonec i páteční čtení! ♥ Ten závěr je samozřejmě krásný, jak jinak :)) Jsem zvědavá na ten konečný díl!
Waaa 🙂 presladený happy end … ale k tejto poviedke sa mi hodí 🙂 , zaslúži si ho . Uplne som im závidela , keď ležali v tej tráve 😛 teším sa na piatok .. a trošku ma mrzí že je koniec
!!! ♥
Ale ne! ♥ To bylo tak sladké. Mrzí mě, že už bude konec. Strašně jsem si tu povídku oblíbila! ♥
áááh, konečně spolu. 🙂
Konečně!! Ale nějak si neumím představit, že už bude konec… :((
Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa! Tohohle jsem se nemohla dočkat! Konečně jsou zase spolu. Jen mě mrzí, že je tohle předposlední díl. U příštího budu brečet jako želva, protože to bude konec povídky. :'(
Nádhera
Nééééé..konec nééééééé…ještě néééé…já…nešlo by udělat pokračování..něco jako…kariéra začíná a pod.??? Moc prosííííííííím!!! Smutně koukám!!!!
Asi vím, co přijde 🙂 a neuvěřitelně se těším, i když to bude znamenat konec… Je to vážně skvostná povídka :)♥
miluju tohle dílko!
byloa to jedno z nejkrásnějších věcí,co jsem kdy četla. čas strávený nad tímto byl plný emocí,smíchu,všeho…díky za to! :)♥
A umiram.. Nadhera <3 nechce se mi verit, ze uz bude konec.. Jsem rada ze se usmirili ^^
fňuk.. to je tak nádherné……^^
Wow.. Tohle byla hodně dobrá povídka, vážně je škoda, že už končí, ale popravdě… Co víc už bychom chtěli? xD Kluci se vsadili, zamilovali se do sebe, rozešli se a znovu se dali dohromady… Prostě… I když je škoda, že už to končí, nevím, co víc by tam autorka mohla psát. Rozbabrávat dál jejich vztah by bylo… Zbytečné… ;))
Aaaaah… Nádhera!!! 🙂
Nééé já nechci aby už byl konec!!! To je tak úžasná povídka, uplně jsem si ji zamilovala a moc mi bude chybět ;(
Já NECHCI konec!!!!!!!!!Já chci ještě MOOOOCCCCC častí!!!!!!!!!!Děkuji za překlad
krááása!! jsem tááák ráááda, že jsou zase spolu!!
Aaaaaaaa no konečne!!! 😀 Konečne sa dali dokopy… inač ja som vravela že sa dajú dokopy v predposlednej časti 😀 a keď nepočítam ten epilóg tak som sa trafila :D… som fakt rada že sú spolu. Strašne sa teším na ďalšiu časť ale aj strašne neteším. Ešte nechcem koniec, bude mi to tak strašne chýbať. Ale tak usmrkaný komentár si nechám až na ten posledný diel :D… ja už vôbec neviem čo mám napísať. Chcela som toho toľko ale úplne mi to vypadlo. No čo už, tak asi len to že MILUJEM tento príbeh 😀 a strašne moc ďakujem za preklad 🙂
Ááááách, to bolo nádherné. Ja milujem takého krásne konce. Ďakujem za úžasný dychberúci preklad. Sem sa určite vrátim.