autor: Rose
Wow…! Takový ohlas jsem na poslední kapitolu ani nečekala. 😀 Moc si toho vážím. 🙂 Taky bych se chtěla omluvit, že jsem tak dlouho nic nenapsala, ale neměla jsem u sebe počítač. Teď vám to, doufám, vynahradím. 🙂
Když se kluci další odpoledne dostavili do útulného hotelového pokoje, kde měl rozhovor probíhat, vše bylo zase jako dřív. Tedy alespoň povrchově.
Bill a Tom Kaulitz, perfektní dvojčata s tím nejpevnějším poutem bratrství. Opět s jiskřičkami v očích a vzájemnými usměvavými pohledy. Ale to je jen zástěrka něčeho ještě silnějšího. Ano, jejich pouto je stále stejné, avšak je posíleno láskou. Ne tou bratrskou, ale mileneckou.
Mohlo by to sice být krásné, také že je, je v tom však jeden háček. Takhle láska je zakázaná. A právě proto se to nesměl nikdo jiný dozvědět.
„Ahoj kluci,“ ozvalo se ode dveří. Stála v nich celkem mladá, asi sedmadvacetiletá tmavovláska s brýlemi. Kluci si stoupli, ona k nim přistoupila, s každým si potřásla rukou a představila se. „Jmenuju se Sarah a dneska s vámi budu dělat rozhovor. Můžeme začít?“
„Yeah,“ pokýval Georg.
„Tak, nejprve bych se chtěla zeptat, jak zvládáte skloubit natáčení videoklipů, cestování po Evropě a již brzké koncertování.“
„No, není to jednoduché, ale podpora fanoušků nás nabíjí tou správnou energií, takže i když už občas nemůžeme, jsme vyčerpaní, děláme to alespoň pro fanoušky, protože bez nich bychom nebyli,“ odpověděl Bill. Ti novináři se pokaždé ptají na to samé. A jejich odpověď je jasná.
„Krásně řečeno. A nejbližší koncert bude kde?“
„V Berlíně.“
„To bude asi ohromná show, co?“
„Určitě. Bude to první koncert v rámci nového alba, takže chceme, aby to byl nezapomenutelný zážitek,“ pokýval Tom hlavou.
„Jenže čím větší sláva, tím víc nepřátel. Je to tak?“
„Takhle bych to neřekl. Možná je to pravda, ale těch, co nás neposlouchají nebo nás přímo nemají rádi, si nevšímáme,“ vysvětlil Bill.
„Tome, koukám, že dredy ti pořádně povyrostly. Máš v plánu je v nejbližší době vyměnit za něco jiného?“
„Rozhodně ne. Na takovou změnu ještě nejsem připravený.“
„Bojí se, že by je obrečel,“ dloubl do Toma přátelsky Bill.
„To není pravda,“ založil si starší Kaulitz rázně ruce na prsou.
„No, když se na vás tak koukám… Sice vím, že tohle je jen takové bratrské škádlení, ale dochází mezi vámi někdy k velkým rozporům?“ zeptala se Sarah.
„Když už o tom mluvíte, Bill a Tom se zrovna předevčírem večer pohádali a nemluvili spolu celý další den, ale pak se zase udobřili,“ řekl Gustav.
„Co se stalo?“ otočila se novinářka překvapeně na dvojčata.
„No, nechce se mi to moc řešit. Vyříkali jsme si to a všechno je zase v pořádku,“ položil Bill Tomovi ruku na rameno. Tom se na Billa jemně usmál a kývl na Sarah.
„Yeah, všechno je OK.“
„Tak, myslím, že už mi to stačí. Děkuji za spolupráci a doufám, že se ještě potkáme,“ rozloučila se s nimi redaktorka a odešla.
„Úúúúúf!“ sklátil se Tom unaveně do židle, když se na oběd zastavili v jedné místní pizzerii.
„Ty taky nic nevydržíš,“ rozesmál se Georg a Gustav si ještě přisadil: „Celý den se válíš, jen meleš a meleš, a teď si tady ještě stěžuj, že jsi unavený.“
„Tak ho nechte,“ posadil se Bill vedle Toma, „moc toho nenaspal.“
Tom na jeho dvojčátko vrhl děkovný úsměv.
„Když už o tom mluvíme, jak jste se vlastně usmířili?“ zeptal se zvědavě Gustav, Georg souhlasně kýval hlavou.
„No… stačila k tomu jedna písnička, jeden pohled do očí…“ začal Bill.
„… a věděli jsme, že bez sebe nemůžeme být,“ dokončil Tom.
Jejich kamarádi na ně dobrou půlminutu civěli bez sebemenšího pohybu, pak se na sebe podívali, na rtech se jim vykouzlil široký úsměv a ve stejnou chvíli dostali nehorázný záchvat smíchu.
„C-co je?“ nechápal Bill, ale jejich reakce ho vyděsila.
„Hahaha! Teď jste zněli jak dva milenci,“ vysvětlil rozesmátě Georg. Dvojčata se k nim tedy s nervózním smíchem přidala.
„Milenci? Jak vás to napadlo?“ Tom nechápavě zakroutil hlavou.
„Prosimtě, vždyť to bylo jak vystřižený z nějaký romantický slaďárny, ale my to samozřejmě nemyslíme vážně. Víme, že nejste gayové,“ mávl Gustav rukou. Bill nevěděl, co na to odpovědět, ale jeho, i jeho bratra, zachránil právě přicházející číšník s jejich obědy…
Později večer měli vyrazit na Davidem již zmiňovanou párty. Byli tam téměř jediní V.I.P., takže bylo dost možné, že tam bude spousta jejich fanynek.
Bill si právě upravoval pásek u černých džín, když dovnitř vtrhl Tom.
„Pohni si, Bille, čeká se jen na tebe.“
„Tak jděte beze mě. Nemám na to náladu.“ Skutečně neměl náladu dívat se na to, jak Toma oblézá jedna děvka za druhou. Tom, jako by mu četl myšlenky, zavřel dveře do jeho pokoje, zezadu se k němu přiblížil a jemně mu ovinul ruce kolem útlého pasu. Bill vypískl a nechal se od svého brášky políbit na krk.
„Bojíš se snad, že budeš žárlit?“ škádlil ho Tom, načež ho rukama začal hladit po bříšku.
„Nebojím,“ obrátil Bill oči v sloup, „já to vím.“
„Proč jsem já jen musel podědit veškerý optimismus a na tebe už žádný nezbyl,“ povzdech si Tom.
„To nevím…“
„No tak, lásko, zkus se spíš bavit tím, že všechny ty holky si myslí, jakou u mě mají šanci, ale já jsem přitom jen a jen tvůj,“ šeptl černovláskovi do ucha. Bill se na něj s lehkým úsměvem otočil, přiblížil svůj obličej k tomu jeho a políbil ho. Do jeho rtů se sarkasticky ušklíbl: „A taky si zdědil schopnost přemlouvat.“
„To mělo být ano?“ uculil se vítězoslavně Tom.
„Bohužel.“ vyplázl na něj Bill jazyk.
Tak co? Líbilo? Doufám že ano. 😀
Rose
autor: Rose
betaread: Janule
Totálne suprová časť 😀
líbilo 🙂
Jasně,že líbilo!!!Vždyť jak jinak???Těším se na pokráčko!!
Ano, je to pekné 🙂 Kto by ale nežiarlil, keď sa na nich budú lepiť tie nadržané baby?