No one is innocent II – I will love you forever 7.

autor: Catherine & Sch-Rei

(Tom)

„Neschopnost jakékoliv práce kvůli pracovnímu vytížení, máme předepsaný odpočinek, trpíme vysokými horečkami,“ oznámím strašně důležitým tónem, a ještě si k tomu hodně důležitě přikývnu. Nikam se mi ani přinejmenším nechce, chci celý den zůstat zahrabaný v posteli s Billem. Dobře, slíbil jsem Andymu, že na něj počkám, než půjdeme do školy, ale on to přežije. Teď jediné, co mě zajímá, je Bill, nikdo jiný. Miluju jeho blízkost, kvůli škole se od něj jen tak nenechám odtáhnout a zasednout do školní škaredé lavice. Je divný, že si to takhle říkám, ale ani kvůli Andreasovi, se kterým už mám nějaké plány, se od Billa prostě neodtrhnu. Chyběl mi, tohle každý musí respektovat, ať chce, nebo nechce. Jediní, u koho mám jistotu, že mě vždycky v tomhle pochopí, jsou moji rodiče, za což je taky strašně miluju. „…Což znamená, že škola by nám přitížila, musíme provádět vzájemnou předepsanou léčbu, tady v posteli… jenom my dva spolu,“ zazubím se.

Bill se vedle mě pobaveně zasměje a víc se ke mně přitiskne. Přehodí přese mě pod peřinou nohu. Máma se pobaveně dívá.
„Vzájemná předepsaná léčba vám snad neuškodí? Viděla jsem, jak byl Bill unavený,“ zasměje se a zakroutí hlavou.

„Tahle vzájemná léčba možná Billa unavila, ale aspoň vidí, jak ho mám rád, což léčí,“ usměju se a obejmu ho kolem pasu. Jo, přesně tak. I když vím, že to Bill moc dobře ví. Když vzpomněl tu párty u Andyho… měl jsem zvláštní pocit. Opravdu mi přišlo, že jsem pro něj prostě mohl udělat víc, ale dokázal jsem se jen zhroutit a nic jsem s tím, že mi ho odvezli, neudělal. Připadal jsem si tak k ničemu, sakra. Ale to je jedno, je to za námi, i když si to vyčítat nepřestanu. Políbím Billa na krk, pohladím ho po zádech.
„Takže nechcete rušit, chápu to dobře?“ usměje se máma ve dveřích. Je opravdu zlatá. Chápe… Všechny potřeby.
„Co máme za předepsanou léčbu?“ vytáhne Bill obočí a šťouchne mě do boku. Dá mi pusu na tvář a koukne mi do jednoho oka.

„Spánek,“ zazubím se na Billa a polechtám ho na břiše. Má strašně krásné tělo, pro mě ano. Miluju, když se ho můžu kdekoliv na něm dotýkat.
„Rušit? Není potřeba, ale nemocní by si dali něco k snídani,“ zakňučím a zakloním hlavu. Zapřu se o lokty a políbím Billa do vlasů. Zase ho malinko polechtám, ale tentokrát na bocích. Usměju se. Je to fakt… Mám hlad. Ne, nemám hlad, mám chuť. Chuť na dvě věci… Na něco sladkého a na Billa, ale tu chuť si budu muset nechat jen tiše pro sebe.

„A nechtěli by jít nemocní dolů na snídani?“ zasměje se máma a zakroutí hlavou. Odejde z místnosti a nás tam nechá. Plus otevřené dveře.

„Jakej typ spánku? Víš… Existují dva druhy, nadržené prasátko,“ ušklíbne se na mě Bill, ale pak se zasměje. Miluju na něm to, jaký je. Nedokáže být nikdy… příliš vážný. Krom situace, kdy používá slova Miluju tě. Říká to tak nejupřímněji, co jsem kdy mohl kdekoliv od kohokoliv slyšet.

„Nejsem nadržený, jenom… Jsem se dobře… vyspal,“ zasměju se a pohladím ho po bocích. Vyspal… Dobře jsem se vyspal s Billem… Dobře jsem si odpočinul? To je fuk, prostě vyspal. Nemůžu říct, že bych s Billem rád neléčil tu naši vážnou nemoc tím nadrženějším druhem spánku, ale… máme ještě na všechno celý den, vlastně už… celé dny. Kdo potřebuje sex každých pár hodin?

***

Slyším zvonek. Frustrovaně zakňučím. Kdo může být tak… tupej a otravovat? Tulím k sobě Billa a hladím ho. Čekám, jestli máma návštěvníkovi otevře. A taky se tak stane. Zamrkám, když Bill zmizí pod peřinou.
„Chci si jen hrát,“ řekne tiše a pohladí mě po podbřišku. Hrát si chce? A s čím? Ušklíbnu se, ale usměju. Přivřu oči a vydechnu.
„Hrát?“ usměju se.

„Jo,“ vydechne mi na penis? Přivřu oči, když ho vezme do ruky a pohladí ho. Slyším klepání na dveře. Ne… To není klepání. To je buchot. Olíznu si rty a spokojeně zavrním. Tohle se mi líbí, ale… Ten, kdo právě buší na dveře se mi nelíbí.

„Co se děje?“ zakňučím ke dveřím. Musí otravovat zrovna, když si Bill chce… hrát? Kdo může být tak blbej. Máma…? Ne, ta by mi skoro nerozmlátila dveře. Bill si toho ale nevšímá. Dělá, jako by nic. Olízne špičku a chvilkově ji nasaje. Zasténám.
„Můžeš mi vysvětlit, kde jsi byl, když jsem na tebe ráno čekal?!“ zakřičí osoba. Poznám, podle barvy hlasu, že je to blonďáček. Yeah. Nemýlil jsem se. Po chvilce se peroxidovej klučina objeví i uvnitř mého pokoje. Jakoby nic si sedne na postel. Pod Billovým konáním znovu zasténám a olíznu si rty. Podívám se na Andrease a probodnu ho pohledem.

„Sakra, Andy, co tu děláš… Teď?“ zakňučím a přivřu oči. To má být vtip? Dělá si ze mě legraci, dělá to schválně? Sakra, jak může tak klidně sedět na posteli, kde právě… agrrhhmmm…!! Slyším zpod peřiny Billův úšklebek. Čekal bych, že třeba vyleze ven, když slyší návštěvu, ale on… ne. Zůstává tam a začne můj penis dlouze olizovat.
„Přišel jsem navštívit těžce nemocného kamaráda,“ pokrčí rameny. Zasténám. Ano, oba to dělají schválně, jo.
„Jak… Vypadám snad nemocně, když… achhm… Ah, mám práci,“ vydechnu a zalapám po dechu, když se kulička v Billově jazyku otře o můj penis. Jeho jazyk je tak… Dokonalý, ale kdyby tu nebyl Andy, tak ještě dokonalejší. Jak se na mě může s takovým klidem dívat? Vsadím se, že to té jeho blonďaté hlavičce nepřijde vůbec divný… Bože.
„Mmmh, Bille,“ vydechnu.

„C-co? Já nejsem Bill,“ zasměje se blonďáček a zakroutí hlavou. Bill si toho nevšímá. Tlačí špičkou jazyka na špičku a tiskne mě u kořene.

„Och, kurva,“ zasténám a zakloním hlavu. Co to se mnou dělá…? Zalapám po dechu. Bože, ten Andreas je vážně tak blbej, nebo tak jenom vypadá?
„T-ty… Ty ne, sakra,“ zakroutím hlavou. Ztěžka vydechnu a zase zasténám.

„Tome, proč si honíš, když jsem tady u tebe na návštěvě?“ nakrčí nos a zakroutí hlavou. Postaví se a chytne okraje peřiny. Kurva. Jen jí… Nesmí zvednout. Cítím, jak mizím hluboko uvnitř Billovy pusy.

„Bille,“ zavzdychám a prohnu se v zádech. Tohle jsou zákony schválnosti. Kdyby ten toho aspoň na chvilku nechal, mohl bych to tomu blonďáčkovi aspoň vysvětlit. Být v Billově puse…? Zná někdo něco lepšího? Olíznu si rty. Jako bych díky tomu, co Bill dělá s mým penisem, na moment na Andrease úplně zapomněl. Blonďák nade mnou zakroutí hlavou. Peřinu mi bez varování strhne.

„T-ty… Bill?“ zamrká a dívá se na něj, Zatímco Bill zhluboka nasaje. Trošku hlavu odtáhne. Pravděpodobně cítí, jak mu v puse škubu. Hladí mě po podbřišku. Pravděpodobně ani nezaznamenal zmizení přikrývky. Nasucho polknu a zvednu trošku hlavu, abych se na Billa podíval, ale… hned s ní škubnu zpátky na polštář, když se Billovi se stenem udělám na obličej.
„Oh,“ ztěžka vydechnu a zakroutím hlavou. Andreas to doopravdy musel vidět? Zakryju si červenající se obličej dlaněmi. Bill se vyhrabe nahoru a políbí mě.
„Pak, že nejsi nadržené prasátko. A… Kde je peřina?“ Nechápavě se podívá a nakrčí obočí. Yeah. Ještě si Andrease nevšiml.

„Tome, takhle se to dělá?“ zasměje se blonďák, a dřepne si na zem. Kroutí hlavou a prohlíží si vyděšeného Billa.

„C-coo… Jsi viděl?“ přitiskne se černovlásek víc na mé tělo, jako by se mě snažil zakrýt.

Přitulím si Billa k sobě. Vydechnu a posadím se s ním tak, že se opřu o stěnu a schoulím si ho k sobě. Fajn, tohle Andreásek vidět nemusel. Vypláznu na něj jazyk. Sklopím pohled k Billovi a pohladím ho ve vlasech.
„Ne-nevšiml sis ho?“ šeptnu a zamrkám. Mlčky zakroutí hlavou a zaboří ji do mého krku. Pořádně se na mě tiskne. Zdá se mi to, nebo se stydí? Pevně mě objímá kolem ramen. Objímám ho okolo pasu. Kouknu prosebně na Andyho.