autor: Majestrix & Little Muse
Beze slov
Bill se díval na svůj plný talíř.
Měl by se za to, že nejí, cítit víc neuctivě, ale upřímně se nedokázal přimět nic sníst, Tom nevypadal, že je na tom o nic lépe, a tak si pomyslel, že mu bude možná nezdvořilost odpuštěna. Doufal, že odmítání jídla se nejeví jako odmítání šance, která mu byla poskytnuta; mluvit se svým manželem, který k tomu konečně našel odvahu.
Tom se během jídla občas posunul na židli nebo si odkašlal. Když se to stalo poprvé, Bill s očekáváním zvedl pohled. Ale teď to viděl jen jako zrcadlo svých těžkých pocitů. Neměl pocit, že mu náleží promluvit jako první.
„Je ten grandal dobrý?“ zeptal se Tom, šokoval Billa natolik, že se ve své židli narovnal. Znovu se podíval na svůj nedotčený talíř.
„Já…“ nervózně se zasmál a Tom mu věnoval slabý úsměv, šťouchl do svého jídla a pak s povzdychnutím položil vidličku, opřel se.
„Tohle není… jednoduchá věc,“ řekl Tom. „Mluvit s tebou.“
„Rozumím.“ Bill opravdu rozuměl, ale ticho to nedělalo o nic jednodušším. „Musím se přiznat, nevím, proč jsi mě chtěl vidět. A už vůbec jsem nečekal večeři.“
„Abych byl upřímný, ani já ne. Ale… myslím, že už je to moc dlouho, co jsme spolu naposledy jedli a…“ Tomovi bezmocně došla slova. „Nejsem si jistý.“
Bill znovu přikývl a podíval se na svůj talíř. Ticho se ještě několik minut táhlo, dokud Bill nezvedl pohled a uviděl zmatený výraz v manželově tváři. On si svůj výraz zachovával čistý, aby Tom věděl, že očekává otázku, ale žádná nepřišla.
Až nakonec: „Klášter, líbí se ti tam?“
Bill opatrně přemýšlel o svých slovech.
Ne, chybíš mi víc, než si dokážu připustit. Občas se po tobě natahuji, a ty tu nejsi a nemáš ani ponětí, jak mi je líto, že jsem ti zlomil srdce. Neuvědomoval jsem si to, a ani jsem to nechtěl. Budu žadonit po zbytek života o tvé odpuštění.
„Spoustu věcí se tam učím,“ řekl neutrálně.
„Ah.“ Přikývl Tom nejistě a podíval se na své jídlo.
„A obchod?“
„Fajn, fajn,“ odpověděl Tom rychle. „Zrovna jsem dokončil obchod, který dvojnásobně zvýší vlastnictví Domu Vave.“
„To je báječné. Musíš být tak hrdý.“
„Ano, ano.“ Přikývl Tom. „Hrdý.“ Opřel se bradou o ruku a promnul si unaveně obličej. „Já…“ vydechl. „Nechci, abys odešel, dokud nebudu mít šanci si s tebou pořádně promluvit,“ dostal ze sebe, než se dokázal zastavit. Donutil se podívat do Billových překvapených očí. „…Myslím, že si to dlužíme, nemyslíš?“
Bill polkl knedlík, co měl v krku a přikývl. „Promluvit si,“ zopakoval.
„Promluvit,“ souhlasil Tom.
Znovu nastalo dlouhé ticho, a i když byl jejich úmysl zcela čistý, ani jeden z nich neodkázal promluvit.
~*~
Bill se ponořil pod vodu a snažil se najít klid ve zdánlivém tichu. Nejspíš ale žádný nalézt neměl, vynořil se ze své hluboké vany a zalapal po dechu. Byl ve svém starém pokoji, koupel mu připravoval zdráhavý Michael. Nebyl tu chtěný, to Bill dokázal cítit hluboko v kostech. Ale… ale jeho manžel si přál mluvit, a když přišla večeře a přešla bez jediného slova, Tom ho poprosil, aby zůstal.
Jak by nemohl?
A tak Bill kontaktoval Montala a řekl mu o situaci. Úctyhodný učitel se jen trochu usmál a řekl, že se může navrátit, až bude vše vyřešeno. Technicky byl Bill stále provdán za Toma, jeho manžel si ho mohl vyžadovat, jak chtěl, dokud nebude Oddělení dokonáno. Ale proč nebyl poslán pryč? Proč Tom chtěl, aby zůstal? Nebo možná očekával, že Bill něco řekne. Na tom nezáleželo, Bill by řekl cokoliv, jen aby Toma uklidnil. Jestli to bylo v takovéto situaci možné.
U všech Bohů, nikdy si nemyslel, že se ocitne v takových nesnázích.
Bill se zamračil a promnul si břicho. Bohaté jídlo Tetrapole a goidal se moc dobře nemísily.
Přejel rukama po mramoru a vydechl. Sedět naproti Tomovi bylo obtížnější, než si myslel. Skoro jako by zadržoval dech po celý večer, a měl z toho otupělé pocity. Toužil následovat Toma do jeho pokoje, když se rozešli, ale Tom se sotva dokázal přimět na Billa podívat, ještě aby ho tak zval k sobě do postele. Bill zamrkal pryč slzy a opřel se o vanu. Bolest, kterou Tom procházel, byla vepsána v jeho vystupování, v jeho výrazu, a všechno to byla Billova vina.
Nikdy si tak dobře neuvědomoval, co všechno jeho sobeckost zničila, jako to věděl teď.
Ozvalo se zaťukání na dveře, které Billa vytrhlo z rozmýšlení, a on se posadil, teplá voda se zavlnila. „Prosím, dále.“
Zrzek se vrátil s uklidňujícími oleji a velkými huňatými ručníky. „Lord Tom chce, aby o vás bylo postaráno. Je něco, co pro vás mohu udělat?“ zeptal se Michael a naaranžoval věci na pultík.
„Ne, děkuji.“
„Budete něco po koupeli požadovat?“
Bill zavrtěl hlavou. „Děkuji, Michaeli. Byl jsi opravdu hodný. Vím, že nejsem tvůj oblíbený člověk.“
Michael se začervenal a rychle zavrtěl hlavou. „Můj Pane, já-“
„Rozumím. Děkuji za tvou laskavost. Ani jednou jsi své emoce nedal najevo. Nebudu tě už dnes večer okrádat o čas. Můžeš odejít.“
„Ano, můj Pane.“ Poklonil se Michael a rychle odešel. Bill se zhluboka nadechl, a potopil se zpátky pod hladinu.
~*~
„Tom nebyl na večeři,“ poznamenal s povzdychnutím Jorg a David se zarazil, zatímco se nakláněl nad postýlkou svého mladšího syna, chytl se za její okraj tak silně, dokud jeho kloubky nezbělaly. Zezadu ho kolem pasu objaly ruce jeho manžela, bradu mu položil na rameno a on cítil, jak se Jorg dívá dolů na novorozeně, které zívalo, ruce mělo líně zaťaté v pěst vedle hlavy. „Doufám, že vidět Billa dnes odpoledne odjíždět pro něj nebylo až moc znepokojivé. Viděl ho? Bál jsem se, že ho neuvidí.“
David polkl, pohladil palcem Erika po tváři. „…Viděl.“
„Dobře, dobře.“ Cítil, jak mu Jorg přikývl na rameni a vtiskl mu polibek na krk. „Možná pak můžeme celou tuhle znepokojující situaci konečně hodit za hlavu. Tak moc, jak nás město nechá.“
David si olízl rty a zamračil se. „Jorgu-„
„Jen na to chci zapomenout. Chci, aby Tom byl schopný na to zapomenout. Daniel byl tak… trvalo to dlouho. Ne že by ten Dům byl obzvláště slušný, když už o tom mluvíme; Víš, co se minulý týden stalo Jasonovi? Byl-„
„Jorgu,“ řekl David přísněji. Vydechl, otočil se manželovi v náručí a podíval se mu do očí. „Bill je… tady.“
Jorg na něj vykulil oči, nedokázal uvěřit. „Tady?“ zopakoval.
„Tom ho požádal, aby zůstal,“ informoval ho David, zvedl ruku, když Jorg otevřel pusu a chtěl začít nadávat. „Nevím, jestli ho požádal, aby zůstal,“ doplnil. „Ale je tu na dnešní noc ve svém pokoji, a já si myslím, že ještě pár dní tu bude. Nevím, jestli se mi to rozhodnutí líbí, jestli je tu něco, co by se mělo vyřešit. Ale to je Tomova volba. A hlavně, zaslouží si s Billem pořádně promluvit.“
Jorg znovu otevřel pusu, v obličeji rudnul a David mu přitiskl palec na rty.
„Tvůj temperament teď ničemu nepomůže. Tobě ani Tomovi by to neprospělo a probudíš dítě.“
Jorg semknul rty v úzkou linku a podíval se na oddychujícího synka. David ho sledoval polknout zlobu, než promluvil: „Promluvím si s Tomem, až přijde ráno.“ Pak se otočil a odešel do jejich ložnice.
David zaúpěl a ještě jednou se naklonil nad Erikem, jemně ho pohladil po čele. „Ať máš v lásce víc štěstí než tvůj bratr.“
~*~
Tom se zavrtěl ve své posteli a snížil si teplotu v pokoji ještě o pár stupňů.
Nepomohlo to.
Mozek mu pracoval na plné obrátky, a on nemohl najít klid pro tak chtěný spánek. Tom zaúpěl a překulil se na bok. Večeře byla pohroma. Tolik věcí chtěl říct, a všechny se mu z jazyka vypařily jako led pod poledním sluncem. Tu řeč si připravoval už týdny předem, ta samá slova mu zněla v mysli, mizela, když zloba opustila jeho mysl, a on byl ponechán jen s nepříjemným tichem.
Ticho jako by se ho snažilo zadusit, a on se unaveně posadil. Co bylo-
Udělal-
Měl-
Byl tu někdy čas, kde-
Tom zaúpěl a vylezl zpod peřin. Spánek se znovu nedostavil, opřel se lokty o kolena, snažil se uklidnit svůj dech. Jen pomyšlení na Billa v jeho pokojích, jak leží na posteli. Spal? Přinesl mu Klášter klid, který mu dovolí spát? Jeho myšlenky zavítaly k Zilovi, a rychle mu myslí probleskl obraz sebe sama stojící před jeho stolem. Nepotřeboval se zabývat snem, který ho donutil se chovat jako blázen a požádat Billa, aby zůstal.
Proč, když byl tak blízko tomu, aby navždy opustil jeho život?
Z té myšlenky zabolelo Toma v hrudníku, a lehce zvedl hlavu, aby se porozhlédl. Tělo ho štípalo otázkami, na které se během večeře neodvážil zeptat, rychle dal své peřiny na stranu a zvedl se, krátkými krůčky šel ze svého pokoje na chodbu. V tuhle noční dobu tam bylo takové prázdno, a Tom se brzy zastavil před Billovými dveřmi.
Tiše je otevřel a vstoupil dovnitř.
Tady bylo také chladno, svit měsíce trochu osvětloval jeho okolí. Celý pokoj voněl čistotou a svěžestí a Tom cítil mlhavé pozůstatky toho, co musela být koupel, bylo mu z toho ještě chladněji. A byl tam také Bill, zády k Tomovi, otočený k obrovským oknům.
Tom udělal krok vpřed ke svému choti, a zastavil se. Bylo divné, že mohl stále legálně vlézt k němu do postele a považovat Billa za svého. Teď se cítil na míle daleko od člověka, kterého stále považoval za lásku svého života, a stále více mu docházelo, že Bill je tady, přímo před ním.
Tom se skoro otočil pryč, ale jeho otázky byly tak dotěrné, nutily ho jít kupředu stejně, jako ho vyhnaly z jeho pokoje až sem. Došel k posteli, zvažoval, že po Billovi natáhne ruku, dokonce ji zvedl, jen se ještě nerozhodl, jestli ji položí manželovi na rameno, když bylo vidět, že Bill není uvolněný.
Tom stáhl ruku dolů.
Vydechl a udělal krok blíž, opatrně se posadil na postel a čekal, až se Bill převalí na záda. Podíval se na něj smíšeným pohledem očekávání a hrůzy, jeho tmavé či byly dokořán a Tom se na chvíli zachvěl, všechny jeho otázky se smíchaly do nesouvislostí.
Pak se zhluboka nadechl a dokázal ze sebe vypravit: „Proč?“
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Super
Tenhle díl mi přijde tak zatraceně nabitý emocemi, až to není možný. Líbilo se mi, jak Bill chtěl říct, že mu schází Tom víc, než si je schopnej připustit a musela jsem se u toho vážně usmívat ♥ Jsem zvědavá na další díl, protože čekám, co mu Bill na jeho "proč" odpoví.
A jestli se můžu zeptat, Lil, soukromá otázka pro tebe – budou tady ještě překlady And baby…?
[2]: Ano ano ano ANO budou! O:) Neboj, už jsme uháněna ze všech stran, makám na tom 🙂
Dúfam, že si to ty dvaja vysvetlia, že Bill Tomovy povie čo k nemu cíti, a Tom nájde v sebe dosť sili, aby mu odpustil a any spolu ostali, možno začali od znova. krásny diel, ďakujem za preklad.
[3]: Super! ♥ Já už se bála, že to tu nebude! Ha, udělala jsi mi krásný zbytek neděle! 😀
Miluju neděle, když si můžu přečíst díl tohohle úžasnýho příběhu 🙂 Je strašně těžký to komentovat a neopakovat se… Ale vzhledem k tomu, že tu bude ještě hodně dílů, je nemožný se neopakovat. Takže… Je to nádhera, nádhera, nádheraaa ♥ Neskutenčě se těším na další díl, miluju ty jejich dialogy, jsou tak skvostně napsané, úžas… 🙂 A na tenhle se těším ohromně, i když vím, že to asi nebude nic pěkného… Že se neudobří. Zatím (snad). Strašně moc děkuju za překlad, už si to bez téhle povídky neumím představit 🙂
Strašně jsem se těšila na neděli…krásnej díl..opět…doufám,že si to aspoň trochu vysvětlí,je mi tak líto jak se oba trápí:( moc,moc děkuju za překlad:)
Sypu si popel na hlavu, ze jsem tuto povidku posledni dobou nekomentovala. Je uzasna a komentare si zaslouzi, tak se to ted budu snazit napravit a budu psat komantare LilKatie chronologicky dozadu, jestli jim to budes jeste posilat, at autorky vedi, ze se povidka libi a je ocenena.
It is always so damn difficult, almost tortuous, to read about two people who care about each other but are unable to or don't have courage to have direct, honest and open communication. Bill wants to admit how much he misses Tom but chooses otherwise and Tom refuses to open up about his soft spot for Bill as well. Well, I know for a fact that they have a very long way to redemption ahead but still it doesn't make it easier to read it.
Once again, I have to say how much I adore David's character in this story. He is such a smooth diplomat, putting always his hot blooded husband to ease, steering away from a confrontation and emotional explosion so skillfully. He is truly the best!
As for the last paragraph in this installment, I loved it. I loved that Tom gathered his courage and went to Bill, I loved the tension, uncertainty, hesitation… sublime writing ladies!!!
LilKatie, thanks for your translation.
Milujem tohoto Toma ktorý napriek tomu,že ho Bill podviedol tak ho znovu prijal do svojho života.
Táto poviedka spolu s THD patrí k tomu NAJlepšiemu čo som čítala a zlatý klinec ešte len príde,nasledujúca nedeľa a časť 11.to je doslova lahôdka♥
Skúsim dačo zosmoliť po anglicky a ušetriť Lil.Katie prácu a sily na ďalšie diely A broken Hallelujah 😛 hádam bude aspoň jedna veta dobre 😀
(I started to read This hour's duty 2 day ago and I couldn't stop . What an amazing story ! I'm really happy for continue , A broken halellujah . )
Bill maybe finds some kind of calm .. I think . But I'm really happy for the fact that he still loves Tom 🙂 ! I stopped breathing when Tom invited Bill to stay in his house for a night ( I hope for more nights ). Can't wait for next part ♥
Mám z toho trochu pocit, že i když se ti dva dají možná dohromady, tedy doufám v to, tak se s tím nesmíří Dům, prostě to tam všichni berou jako hrozně velkou hanbu, připadá mi, jako kdyby přes tohle nejel vlak, ale uvidíme…:-)
přestane mě příběh někdy šokovat? není to příliš ideální na moje slabé srdce! 😀 (které mám slabé stejně jen díky THD)
jsem ráda, že se Tom rozhodl promluvit s Billem ještě tu noc. myslím, že kdyby ho držel v domě a dlouho se odhodlával, bylo by to pro oba jen více trýznivé. a taky jsem ráda, že nestáhl ruku a neodešel z jeho pokoje, jak se mu chtělo. doufám, že je tohle konečně šance pro Billa, aby vysvětlil úplně všechno, aby dal Tomovi řádnou odpověď, celou pravdu a nic než pravdu. Tom to potřebuje slyšet, ať už to bude sebebolestivější, aby konečně pochopil.
bojuj Bille!
Ty obrázky mě vždycky dostanou. Je v nich tolik emocí, které z toho můžu cítit. Jsou opravdu skvělé, ale po pravdě se mi u toho vždycky svírá srdce. tenhle díl byl skutečně nádherný a já jsem moc zvědavá na další 🙂