autor: Janule
„Ahoj Dave, tady Kat,“ ozvalo se ze sluchátka domácího telefonu, který před chvílí zazvonil na stolku v manažerově apartmánu.
„Ahoj, co se děje?“ zeptal se udiveně David, ještě se snad nestalo, aby mu Kat volal, takže očekával, co po něm teď, v době poplachu, kdy jsou všichni uzavřeni ve svých místnostech, může chtít.
„Ztratil se mi ten tvůj kytarista,“ uslyšel z telefonu Katův hlas a po jeho slovech mu zatrnulo.
„Cože? Tom?“ skoro vykřikl. „Jak ztratil? Kam ztratil?“ zněl najednou zoufale. Jak se mohl dospělý člověk v tomhle uzavřeném labyrintu jen tak ztratit? Zvlášť, když byl poplach, to přece nemohl nikdo nikam… věci mu nedávaly smysl.
„Nemám ho na kamerách, to znamená, že není u sebe v apartmánu, a já ho tudíž nemůžu sledovat. Nemáš ponětí, kde by mohl být?“ zeptal se Kat, a Davidovi se v tu chvíli ulevilo. Už pochopil, čemu říká Kat ztráta, on už si představoval, že se Tomovi nějak povedlo obalamutit stráže a utekl zpátky na povrch. Už se mu pár takových hrůzostrašných snů zdálo, většinou se v nich ukázalo, že se Katovi nepodařilo potlačit kytaristovu paměť a on celou dobu hrál jen zdařilé divadýlko a plánoval útěk. Teď se ale musel vzpamatovat a opovědět na otázku.
„No… co vím, tak spolu byli u Miry na oslavě narozenin Billova mladšího bratra, takže nejspíš zůstali tam,“ podíval se na hodinky. Ještě bylo brzy, takže oslava nejspíš neskončila a oni budou pohromadě s více lidmi. Popravdě řečeno, Davidovi se ulevilo. Když si představil, že by ti dva třeba zůstali spolu sami… Ani netušil, jak hluboce se mýlí.
„Jo, tak dobře. Doufám, že ten poplach nebude trvat moc dlouho, neříkal ti něco šéf?“ zeptal se Kat, protože věděl, že Noe je jediný, kdo zná podrobnosti o poplachu.
„Nemluvil jsem s ním, takže nevím,“ odvětil David. „Ale doufám, že to zkrátí, když jsou lidi na tom basketu. Tam to bude za chvíli smrdět jak v polepšovně, znáš to, když je tolik lidí pohromadě. Jsem rád, že jsem zůstal u sebe a nešel tam,“ pochvaloval si spokojeně. „A jak je na tom vlastně Tom?“ zeptal se, když už měl Kata na drátě.
„No… vcelku dobře. Občas se mu v noci zdají dost živý sny, ale prozatím se neprojevilo, že by si z nich něco pamatoval, takže se nemáš čeho bát. Tak zhruba za měsíc, až trochu víc zaučím novýho asistenta, pozveme si ho na kontrolu, a když to bude potřeba, trochu ho poštelujem,“ sdělil manažerovi, aby ho uklidnil. Prozatím se mu opravdu Tom zdál v pořádku, takže nebylo kam spěchat. Považoval za vhodné naučit Paula své paměťové techniky na mladém kytaristovi, kterého, jak předpokládal, Paul nebude mít moc rád. Kdo by měl rád člověka, který ho nahradil ve skupině.
„Ty máš asistenta?“ podivil se David, tahle novinka se k němu ještě nedonesla, a to si zakládal na tom, že všechno, co se ve společenství šustne, hned ví. Jenže páté patro bylo trochu něco jiného, tomu vládl Kat, a tam už takový přehled neměl.
„Jojo, mám tady toho tvýho vyhozenýho kytáristu,“ zahlaholil se smíchem Kat, dovedl si představit Davidův překvapený obličej.
„Paula? Vážně? Já myslel, že maká v laborkách u Lary,“ překvapeně vydechl David, až teď si uvědomil, že ho tam při poslední návštěvě neviděl. To byla teda extra novinka.
„Jo, byl tam chvíli, ale teď je můj a já z něj udělám Kata číslo dvě,“ pochvaloval si Eb, jak Paul svému novému šéfovi familiérně směl říkat. Sám se divil tomu, jak rychle si ho Kat oblíbil a jak ho měl rád, zatímco on jeho pocity moc nesdílel. Eb mu připadal hodně divný, jeho názory ještě divnější, ale vzhledem k tomu, že s ním musel trávit skoro celý den a pracovat, byl rád, že se má dobře a nestěžoval si. Věděl, že se musí přizpůsobit, ať už má názor na svého šéfa jakýkoliv. Když to bylo potřeba, zahrál klidně i divadýlko, aby si jeho šéf myslel, že jejich sympatie jsou vzájemné. Nehodlal si slibný zbytek svého života nijak zkazit.
„No, Paul je šikovný kluk, tak ho ode mě pozdravuj,“ řekl skoro smutně David. Svého bývalého kytaristu měl vždycky rád, a představa, že se dostal do drápů Katovi, ho nijak zvlášť nepotěšila. Doufal, že se mu bude u starého jezevce Eba alespoň trochu líbit, a že to pro něj nebude spíš trest než kariéra. Místo v laboratoři zařídil pro Paula on, přemluvil Laru, aby si k sobě jeho bývalého svěřence vzala, jinak by musel jít pomáhat někam do technického provozu, před čímž ho chtěl zachránit. Jak je vidět, nepovedlo se. Neměl oddělení převýchovy rád, chodil tam jen v nejkrajnější nouzi, mnohem radši by umýval kádinky v laboratoři, kdyby si měl vybírat, ale nebylo už v jeho moci Paulovi jakkoliv pomoc, takže mu nezbývalo, než ho pozdravovat.
Rozloučil se s Katem, natáhl se na postel a zapnul DVD s nejnovějším filmem o konci světa, který si koupil na povrchu, když byl Laře kupovat růže. Musel sledovat, co je nahoře nového, a z čeho by se daly sestříhat ty nejlepší záběry do „dokumentů“, které pouštěli zdejším obyvatelům. V tomhle byl pro šéfa pravá ruka, tak se musel snažit a doufat, že při té slátanině neusne jako minule.
~*~
„Takže ty jsi tady nedobrovolně?“ šeptal Bill vyděšeně a díval se přitom Tomovi do očí. Leželi vedle sebe na posteli a kytarista mu právě svěřil své největší tajemství.
„Já nevím, asi,“ pokrčil rameny Tom, sám přesně nevěděl, co si o svém pobytu tady myslet, pořád o tom musel přemýšlet, ale hradbu své paměti dosud nepřekonal. „Pamatuju si jako první až tu černou kobku a bolest, předtím vůbec nic. Mám jen ty sny a z těch usuzuju, že předtím něco být muselo. Rozhodně mám ale přísný zákaz o tom s kýmkoliv ze společenství mluvit. Ten chlápek, co mě dole mučil, mi dal jasně na srozuměnou, že jestli se nechci k němu brzy vrátit, mám mlčet jako hrob,“ šeptal Tom, jako by je mohl někdo slyšet. Vlastně nevěděl, jestli není celý podzemní komplex prošpikovaný odposlouchávacím zařízením, proto byl radši opatrný. Když byl na každém pokoji místní rozhlas a domácí telefon, mohla tu být klidně i štěnice. Nechtěl riskovat, proto se snažil mluvit co nejtišeji.
„Panebože,“ vzdychl rozrušeně Bill. „Neměl jsem ponětí, čím sis musel projít. Kdybych to věděl…“
„Tak bys vůbec nic neudělal,“ zarazil ho naléhavým šeptem Tom. „Protože o tom nesmíš vědět, jasný? Musíš dál mlčet, jako bych ti nic neřekl, nebo se tam vrátím. Bille, slib mi, že budeš mlčet.“
„Ale to…“
„Slib mi to,“ naléhal Tom a chytil Billa za ruku. „Přísahej, že nikomu nic neřekneš.“
„Dobře, neřeknu,“ po chvilce ticha zašeptal Bill, „přísahám,“ stiskl Tomovu ruku na znamení domluvy. „Ale je mi to strašně líto,“ trochu popotáhl, protože se mu tlačily do očí slzy. Když si představil tu bolest, kterou musel Tom zažít, a o které mu před chvilkou vyprávěl, svíralo se mu srdce a nejradši by kytaristu sevřel do náruče a hladil ho a líbal, aby zahnal všechno zlé, co ho až doteď potkalo. Jeho rozum se mu snažil namluvit, že to není možné, že mu Tom lže, protože takové věci se přece u nich ve společenství nemůžou stát, všichni jsou tu přece dobrovolně, jak jim vždycky říkali, ale cítil, že si kytarista nevymýšlí. Špatná pověst pátého podzemního podlaží nebyla jen tak. Tomova bolest byla i Billovou bolestí, a on cítil, že to, co se právě dozvěděl, je pravda. Potichu vzlykl, nemohl to v sobě udusit, ačkoliv by hrozně rád, aby si Tom nevšiml jeho slz.
„Nebreč,“ zašeptal Tom, který samozřejmě jeho vzlyk dobře slyšel, a jak znal Billa, bylo mu jasné, že se slzám neubrání. „Ty za to přece nemůžeš,“ dodal, když volnou rukou, kterou neměl v sevření, hladil Billa po vlasech.
„Ale můžu, udělali ti to moji bratři, lidi, kterým jsem věřil,“ vzlykl Bill nešťastně.
„Nemůžeš za to, tys mi naopak pomohl, Bille, jsi můj kamarád, jsem rád, že tady nejsem sám a že jsem to měl komu říct,“ mluvil Tom potichu, zatímco si přitahoval vzlykajícího zpěváka do náruče. Cítil se za jeho žal zodpovědný, kdyby mu býval nic neřekl, Bill by teď nebrečel. Neměl by žádné pochybnosti o tom, v čem celý svůj život žije. To on mu zboural jeho dosavadní přesvědčení, a bylo to něco, s čím vůbec nepočítal. Nenapadlo ho, že Billovi vlastně naruší jeho poklidný život, jen své trápení chtěl s někým sdílet. Teď trochu litoval, že si to nenechal pro sebe, ačkoliv byl na druhou stranu rád, že v tom už není sám. Pocity pro a proti se v něm praly, a on nevěděl, který převažuje. Houpal brečícího Billa ve své náruči, cítil jeho slzy na svém krku, kde měl zpěvák zabořenou hlavu, a ačkoliv to všechno bylo smutné, jemu bylo hezky. Jeho potřeba Billa chránit se tímhle spontánním objetím konečně naplnila, a on mohl poskytnout svému příteli alespoň pocit bezpečí.
Bill se cítil u Toma v náruči nádherně. Vůbec nepočítal s tímhle krásným gestem, které Tom udělal, ale teď, když cítil jeho bijící srdce pod dlaní, kterou měl přitisknutou na Tomově hrudníku, bylo mu krásně. Pomalu přestával brečet, užíval si vůně kytaristových vlasů, jeho vody po holení, jeho kůže, a nechal se hladit silnou rukou, objímat kolem ramen a kolíbat.
Po chvíli, když se úplně uklidnil, zvedl hlavu a vyhledal Tomův pohled. Pohladil ho po tváři a usmál se na něj.
„Je mi to líto, ale jsem strašně rád, že jsi tady,“ řekl potichu. „Mám tě rád, jsi můj přítel, a já konečně nejsem sám. Děkuju, žes mi to řekl, slibuju, že budu mlčet, nechci, abys musel znovu trpět,“ potichu mluvil, zatímco mu Tom dával pramen vlasů za ucho.
„Děkuju,“ šeptl jen Tom, „asi se budeš muset trochu umýt,“ přejel zpěvákovi prstem po tváři a ukázal mu černou kapku, která mu ulpěla na ukazováčku. „Nemáš tu někde kapesník?“ zeptal se, a když Bill kývl a vytáhl zpod polštáře bílou tkaninu, vzal si ji od něho a začal mu rozmazané slzy utírat z tváře. „Tak, perfekt,“ usmál se, když bylo dílo hotovo a zpěvák už zase vypadal jako předtím. „Takhle ti to sluší,“ dodal a Bill, vděčný za přítmí, které v místnosti bylo, se lehce začervenal.
Chvíli jen tak tiše leželi jeden druhému v náručí, přemýšleli, co bude dál, až dokud nezaškrundalo Tomovi v břiše. Oba se ve stejnou chvíli zasmáli, v tichu to znělo opravdu zajímavě. Bill, ač nerad, se vymotal z Tomovy náruče, posadil se a začal pomalu vstávat z postele.
„Kam jdeš?“ zaslechl za sebou otázku.
„Máš hlad, jdu pro jídlo,“ odpověděl Bill a zvedl se. „Máme tady nouzový balíček pro případ poplachu, ale je nahoře,“ ukázal na strop místnosti skládající se z čtvercových desek.
„Nemám hlad, to ten dort mi tam dělá paseku,“ usmál se Tom. „Chceš pomoct?“ zeptal se a posadil se, když viděl, jak si Bill nastavuje stolek a chystá se na něj nejspíš vylézt. Nechtěl Billa podceňovat, to v žádném případě, ale o jeho tělesných schopnostech už věděl dost, aby si dovedl živě představit padajícího Billa a následky jeho pádu. Vzhledem k tomu, že zdravotníky směli podle hlášení volat jen v opravdu krajní nouzi, musel by tu se zraněným Billem vydržet sám, a to nechtěl riskovat.
„Jestli se ti chce lézt po stole, máš možnost,“ zazubil se na něj Bill.
Tom vyskočil z postele a během chvíle už mačkal přesně určené místo v rohu jednoho ze stropních čtverců. Ten se uvolnil a po odkrytí z otvoru vypadl balíček zavěšený na provaze, kterého se Tom tak lekl, že se málem sám zřítil ze stolu. Naštěstí ho Bill přidržel, a on tak mohl jídlo chytit, aniž by se rozplácl jak dlouhý tak široký na podlaze Billova apartmá.
„Promiň, neupozornil jsem tě,“ omlouval se Bill, zatímco ještě pořád svíral v rukách Tomovy boky v khaki trenkách, za které ho chytil, když se snažil ho zachránit od pádu. „Neuvědomil jsem si, že nevíš, jak to funguje,“ dodal a Toma nepouštěl, dokud nevrátil stropní desku na své místo. Pak teprve neochotně ruce oddálil, ale vzápětí nabídl Tomovi svou dlaň, aby mu pomohl ze stolku seskočit.
„Dík,“ usmál se vděčně kytarista, a podal Billovi balíček s jídlem. Zdál se mu celkem malý, na to, že tu mohli být zavřeni i několik dní, ale Bill jej ujistil, že systém zásobování je automatizovaný a zítra ráno najdou na stejném místě balíček nový, plný energeticky výživných potravin. Jak to přesně fungovalo, Bill nevěděl, nikdy jej to ani nezajímalo. Hlavní je, že neumřou hlady.
Čas ubíhal pomalu. Chlapci vedle sebe leželi na posteli a poslouchali odpolední mši, kterou pouštěl ze záznamu šéf rozhlasem, aby jeho ovečky nepřestaly myslet na pravidla společenství. Neexistovalo, aby kvůli poplachu vynechal svoje pravidelná kázání, už vzhledem k tomu, že na nich pracoval s Katem tak, aby ovlivňovala mysl všech, kteří ho poslouchali. Naučil se, jakým tónem nejlépe mluvit, v jakém rytmu, kdy přidat na hlase, kdy ubrat, byl to takový malý hypnotický experiment, který se po pár letech osvědčil, a taky proto byl ve společenství klid a nikdo se pravidlům nevzpíral. Před rozhlasem se nešlo skrýt. V žádné místnosti nechyběl reproduktor, ať už byla jakkoliv malinká, a nikde nebylo ovládání, kterým by se dal vypnout nebo alespoň snížit hlasitost. Proto chlapcům nezbývalo nic jiného, než ležet a poslouchat.
Když po třičtvrtěhodině rozhlas konečně zmlkl, zjistil Bill, že Tom vedle něj klidně oddechuje a spí. Pomalu a opatrně, aby ho nevzbudil, přes něj přetáhl peřinu, a šel se do koupelny umýt. Když si z tváře smyl rozmazaný make-up, namazal pleť výživným nočním krémem, zadíval se na sebe do zrcadla a usmál se. Byl šťastný. Uvědomoval si, že poprvé za tu dobu, co se stal slavným zpěvákem, je opravdu šťastný. A může za to Tom. Cítil, že dnešním dnem se jejich vztah stal něčím víc, než byl předtím. Z obyčejného kamarádství se stalo přátelství s tajemstvím. Měli něco, co věděli jen oni dva, byli jeden pro druhého důvěryhodní a důležití. Bill si nemohl přát víc. Když se k němu Tom na začátku choval tak odmítavě, ani nedoufal, že by se mohl jejich vztah někdy posunout tak daleko, ale dnes se konečně dočkal. Usmál se na sebe ještě jednou, zhasl světlo v koupelně a vydal se za Tomem.
Pomalinku si lehal a po kousíčkách se přibližoval k Tomovi, který klidně oddychoval v poloze na zádech. Opatrně nadzvedl svou peřinu, jíž Toma předtím přikryl, aby se mohl přitulit k hřejivému tělu svého přítele. Když si opatrně položil ruku kolem jeho pasu a hlavu dal na polštář těsně vedle Tomovy, kytarista se jen zavrtěl, trochu nakrčil nos a pootočil hlavu směrem k Billovi, jako by ho vybízel k polibku. Jeho rty byly krásně růžové, tvář ze spánku uvolněná, a Bill váhal jen chvilinku, než opatrně zvedl hlavu, a lehounce na ně své rty přitiskl. Pak už zašeptal jen dobrou noc a po chvíli usnul také.
autor: Janule
betaread: Áďa
perfektní!!! Tahle ta povídka je naprosto bezkonkurenční!:)) Nemůžu se dočkat pokračování! Nemohlo by být už dnes?! 😀 Jinak doufám že Tom nespal,že to jen dělal,to by bylo pěkný 😉 🙂
popravde, mi je Billa aj trochu ľúto, musi byť hrozné zistiť, že to čo mu hovotili a svete kďe žije, nieje také, ako mu vtlkali do hlavy, ale som aj rada, že vie aspoň časť pravdy, a pomože Tomovy spomenút si. A Dúfam, že nikto nedojde nato, že to Tom povedal, a aj v tpo že Paul, nebude zlý a zakerný a nedá Tomovy čo preto, že ho nahradil, a možno mu do konca aj pomôže to by bolo fajn.
Ty dva týdny čekání na další díl se vyplatily, Genesis je nejlepší twc, co jsem kdy četla!:)) Třesu se na patnáctku 😀
ty nám to čtení ani omylem neusnadníš, co? 😀 nejdřív jsem měla z Kata dojem, že to bude pořádný saďour a v dnešním díle mi byl snad i sympatický. a to samé s Paulem. zpočátku mi přišlo, jak jsi sama psala "Kdo by měl rád člověka, který ho nahradil ve skupině", že se milerád Tomovi pomstí, ale zase to vypadá, že mu je u Kata asi opravdu nepříjemně a nebude chtít jen tak jít v jeho šlépějích. každopádně toho Tomova poštelování se fakt bojím. :/ chudínek, má z toho vážně strach.
zaujal mě systém toho zásobování. já bych to teda rozhodně zkoumala nějak víc, třeba by se tím dalo někam dostat. 😀
a kluci ušatí zavření mě nadchli. 🙂 ti jsou takoví ňuňánci spolu. 😀 konečně první polibek, třikrát hurá! 😀
Cože to ? Kat si veme za pár tejdnů Toma zas do parády a bude pokusná myš pro Paula ? No to se mi nelíbí. Protestuju ! DOufám že toho stihne hodně říct Billovi a že ani Paula ani Kata a ani Davida nenapadne šťourat se v Billově hlavince ! 🙂
Krásně se to mezi dvojčátky rozjíždí .. A doufám že evakuace bude ještě hodně dlouho (a nabo naopak že je někdo nepřijde vyrušit ráno, ky budou kluci stulení v náručí toho druhýho, ale tak zlá bys na ně nebyla :D. Hmm fantazie pracujeee :)).
uáá, to je tak božský!!!! Těším se na další díl!!! 🙂 (téda, jak tohle dopadne…..)
To je tak sladké =* Hlavně ta poslední část..první polibek =) Kat mi je SILNĚ nesympatický, Paula je mi spíš líto…Tom si musí vzpomenout než půjde na vyšetření nebo mě picne 🙁
Žeby sa Paul chystal týrať Toma ? To ani zo žartu :O . Už bude 15-ty diel a dvojčatá stále nič hard nerobia … 😀 som nedočkavá . Páči sa mi , ako je David … no slušne povedané pokakaný z dvojčiat . Ale keby nie je jeho , tak by sa dvojčatá nestretli , takže až tak neznášať ho nemôžem . Hádam mi do ďalešje nedelu dorastú nechty čo som si pri dnešom diely ohrýzla 😉
Fúha tak toto bolo husté :D… poďme od začiatku 😀 takže, úplne som nemohla z toho aký bol David vystresovaný keď mu Kat volal že sa mu Tom stratil xD ja fakt žerem ako sa furt stresuje ohľadom toho že napr. Tom utečie, spomenie si na svoju minulosť, zistí že Bill je jeho dvojča alebo že je Bill gay a podobne 😀 to je proste úplne perfektné :D… ďalej, som fakt rada že Tom Billovi povedal všetko čo s ním Kat robil a tak. Chudák Bill musel to byť fakt šok, keď stále žije v klamstve a zrazu príde krutá pravda. Úplne som sa rozplývala keď sa rozplakal a Tom ho hneď začal utešovať a objímať :)… a nakoniec išli spať 😀 ty vole toto je neskutočné. Tak oni sú zavretí v jednej miestnosti na neurčitú dobu a oni idú spať? 😀 To čo je toto? 😀 ale nevadí. Som úplne nadšená z tej pusy 🙂 Aj keď sa to asi nedá pokladať za prvú pusu keďže Tom bol mimo (spal :D)… inač teraz ma tak napadlo, nezobudil by sa Tom keď mu Bill dal tú pusu? Veď predsa pery sú veľmi citlivé a keď spíte a niekto sa vám dotkne pier automaticky sa zobudíte. Mama tiež dosť často budí otca pusou 😀 xD no ale to je jedno. Janule, nie že si teraz budeš myslieť že sa tu snažím silou-mocou vyrývať alebo niečo také, tým chcem len povedať že čo keď Tom o tej puse vie. To je ale asi pekne od veci čo? 😀 Zas trepem úplne mimo ale to je fuk, podstatné je že Bill dal Tomovi pusu z ktorej som fakt mimo 😀 :)… strašne sa teším na pokračovanie, milujem tento príbeh 🙂
Prvni polibek… kdovi, jestli Tom ten spanek jen nepredstiral:-)
Hm, stejne by me zajimalo, co v takovem balicku mohlo byt? Vim, lpim na detailech, ale podzemni jidelnicek v dobe krizove evakuace by me opravdu zajimal:-)
Uff, ještě že mám pár dílů náskok, jinak nevím, jestli bych se neměla tendence přizpůsobit vašim nápadům a požadavkům. Flixo, tvůj nápad s prozkoumání zdrhací oblasti nad stropem mě inspiroval. 😀
Díky holky, některý mi až moc lichotíte, ale kráááásně se to čte. 😀
Co se týče vztahu dvojčat, tak myslím, že první polibek to opravdu ještě nebyl, jen takový nesmělý olíznutí 😀 je na něj ještě brzy, Tom se musí nejdřív opravdu zadaptovat, a nevím nevím, jak by to teď dopadlo, kdyby na něj Bill vybalil na rovinku, že ho miluje. Co myslíte? Já myslím, že by Tom vyděšenej zdrhnul a bylo by po ptákách. 😀
Takže tomu ještě nechám chvilku času, aby si Tom měl šanci trochu utřídit svoje pripority a k tomu je třeba ještě pár událostí, bez kterých by to nešlo. Nic se nedá uspěchat, takže vydržte, prdelky, vydržte, ono to přijde. 🙂 Nebo že by… 😀 Ne, přijde.
Modrozelenko, víš, že se to příště dozvíš? 😀 Náhodou jsem detailista, takže nenapsat, kolik kaviáru, suschi, kuřecích nebo kachních stehýnek jejich úžasný záchranný balíček obsahuje, bych si nedovolila 😀 No, však uvidíš… co asi tak může být v takovém trvanlivém balíčku. Určitě ale mastný až za ušima nebudou, o tom si můžou chlapci nechat jen zdát.
Díky, čtenářstvo moje, moc si vás vážim a díky za čtení. 🙂 J. :o)
Mám taký hrozný strach, tak som úfala, že Paul nedostane Toma do rúk a už je to tu a už o mesiac 🙁
Ale prvý bozk a spoločné tajomstvo bolo nádherné. Keby tak Tom nespal…možno ani nespal 🙂
Stále doufám, že se Tom nedostane do Paulových rukou! Nerada bych, aby si na něm vylíval zlost. Sice paul nevypadá nijak špatně, ještě když mu není Kat nejspíš dvakrát příjemný..ale tak kdo ví, co se může stát. Každopádně se toho děsím, takže doufám, že k tomu nedojde. Snad Tom bude působit pořád stejně a Kat nebude mít žádné podezření.
A jde vidět, že se kluci sbližují čím dál víc a to se mi líbí!!!