autor: Adella Kaulitz
Černovlasý muž s copánkama stál na kamenné vyvýšenině a sledoval okolí. Každou chvíli to mělo začít.
Zmoženě si povzdechl a myšlenkami zabloudil k Billovi. Co asi dělá?
Nejspíš právě přišel z práce, chystá si salát, nebo relaxuje ve vaně. Co s ním bude, jestli Tom dnes v noci zemře? Nemyslel si to, ale stát se může cokoli.
„Tome, pojď. Smečka už čeká.“ Zaslechl za sebou hlas. Daren přešel vedle něj a položil mu ruku na rameno. „Bill bude v pohodě.“
Rasta zakroutil hlavou a seskočil dolů ze skalky. Dopadl na zem na všechny čtyři již v podobě obrovského vlka. „Já vím, že bude,“ podíval se za sebe na Darena. Jako vlk nemohl mluvit lidskou řečí, ale Daren mu naprosto rozuměl. Vlčí smečka si vždy rozuměla.
Jeho přítel se povzbudivě usmál a zaklonil hlavu, zavyl do úplňku a taktéž se proměnil ve vlka, seskočil vedle Toma a nasál do nosu čerstvý vzduch.
„Hurá do boje, příteli!“ zasmál se vlčím štěkavým smíchem a rozběhl se do lesa.
X__x
O pár mil dál se Bill právě oblékal ve svém pokoji na upířím panství. Kdysi tento hrad patřil jeho otci.
Teď tu vládla Artemis.
Znechuceně pohlédl z okna, kde měl výhled na její balkón. Stála tam ve svitu měsíce a rozhlížela se panovačným pohledem po zahradě. Byla zpustlá a depresivní.
Artemis pohodila vlasy a podívala se do Billova okna. Byla to nádherná žena. Okouzlila mnoho mužů, spousty svých obětí, i jeho otce. Proto ji tolik nenáviděl. Vzala mu všechno. A nepřál si nic jiného, než ji zabít.
Na její tváři se objevil opovržlivý úšklebek.
Otočil se a zamířil do svého pokoje. Musí ji zabít.
„Bille,“ někdo vešel do místnosti, a když se Bill otočil, zjistil, že to je Viktor.
Bill s pozvednutým obočím Viktora pobídl k řeči.
„Měli bychom jít,“ připomněl mu muž a držel dveře Billova pokoje otevřené. „Dnes to bude zábava.“
Ano, Viktor měl rád tyhle bitvy. Také měl na svém seznamu mrtvých vlkodlaků jeho rukou pěknou řádku. Nebyl na tom tak skvěle jako Bill, ale Bill byl oproti němu starší, zkušenější a se svým otcem pořádali hony na vlkodlaky velice často. Zvěř. Jako lovná zvěř, pěkně nebezpečná, občas s nějakou tou vzteklinou. To jediné pro něj byli vlkodlaci. Agresivní psiska, co prahla po ničení, párání, zabíjení. Jestli upíři byli stejní? Ne! Upíři přeci zabíjeli jen pro krev, jenom když měli hlad! Alespoň většina z nich ano a Bill byl jeden z nich. Pokud nepočítal tu „akcičku“ s rostleskávačkama.
Nebyli jako vlkodlaci.
Bill se v duchu vrátil k Tomovi a Viktor už netrpělivě podupával nohou.
Copak asi dělá Tom? Je v bezpečí? Je daleko odkud… pracovně. Ano, stará se o ty své psy. Taková Ironie.
Bill, který nesnáší čokly, nesnáší ty vlkodlačí bestie, už téměř dvacet let žije s mužem, který pracuje v psím útulku. Jejich krotitel.
Upír zvedl ruku a podíval se na snubní prsten. Usmál se, když si uvědomil, že svůj mrtvý život žil tak nádherně. Po boku toho skvělého muže, který je teď naštěstí v bezpečí.
„Už jdu.“ Povzdechl si a otočil se k Viktorovi. Prošel kolem něj a zamířil do vstupní síně.
Byla narvaná k prasknutí a každý čekal, až k nim Artemis promluví. Bill se posadil do krvavě rudého vysokého křesla. Viktor se postavil za něj.
„Měl by sis na sebe dávat pozor. Artemis, nevím proč, mám z ní obzvlášť špatný pocit.“
„Jak to myslíš?“ Bill k němu zvedl pohled ve chvíli, kdy Artemis vstoupila před ostatní osazenstvo.
Viktor mu nestihl opovědět, jelikož se halou rozlehl Artemisin hlas.
„Bratři a sestry…“ začala Artemis a rozhlédla se po všech okolo.
„Kráva blbá,“ ulevil si Bill pod nosem a protáhl se.
„…dnes v noci ukážeme těm bestiím, že se nemůžou měřit vznešené rase upírů!“
Hala spustila nadšený řev.
„Dnes v noci jich pobijte tolik, kolik zmůžete! Nešetřete ženy ani děti, ty krvelačné zrůdy!“ dramaticky se odmlčela, aby nabrala dech na svůj projev.
„Kdysi, byl rod upírů všemocný. Nebylo nikoho, kdo by se nám postavil. Naše rasa vzkvétala. Nesmíme dopustit, aby špinaví a krvelační Vlkodlaci ruinovali naše teritoria, naše území a už vůbec, aby se dále rozmnožovali! Přijde den, kdy je všechny vyhubíme a pak na téhle zemi nezbude nikoho, kdo by se nám mohl postavit!“ rozkřikla se za doprovodu souhlasného jekotu ostatních upírů.
Billovi se z toho všeho dělalo špatně. Jistěže nenáviděl vlkodlaky. Také pamatoval na tu dobu, kdy upíři vládli světu, kdy vlastnili mnohá území, kdy jim lidé sami obětovali své členy, jen aby je upíři ušetřili.
Ale dnešní doba? Už dávno nikdo nepotřeboval zabíjet. Spojenci z Ameriky mu nadšeně vyprávěli, jak krev opatřují z krevní banky, kde mají své lidi a pro krev už nikdo nemusel umírat. Takový svět by měl být.
Pro upíry v Německu a v celé Evropě platilo jednoduché pravidlo. Člověk = potrava. Ale jinde ve světě? Člověk byl udržován, chráněn, aby se mohl rozmnožovat a dále být šetřen pro dárcovství krve. ČLOVĚK jim krev daroval, nemuseli si ho brát násilím a zabíjením.
Ano, i Bill toužil po krvi, neovládal se a zabíjel. Ale mimo Evropu tuhle ztrátu sebeovládání neznali. Takový život chtěl Bill žít.
Artemis toužila jen ničit. Nebyla nic víc, než byli vlkodlaci.
„DO boje“ zaslechl Bill přes své dumání a viděl, jak se všichni upíři hrnou k východu. Rozprchli se do lesa, kde cítili vlkodlaky, šli za pachem, šli po krvi, šli po těch prašivých psech!
Bill vstal a podíval se na Viktora. „Na lepší časy…“
„Na lepší časy.“ Usmál se Viktor a vyběl ze dveří.
„Bille.“ Bill se zrovna chystal běžet za Viktorem. Otočil se k Artemis, která k němu kráčela po schodech dolů.
Neřekl ani slovo, jen ji sledoval přimhouřenýma očima, připraven na cokoli.
„Doufám, že na sebe budeš opatrný. Nechceme ztratit dalšího člena královské rodiny,“ řekla s milým úsměvem, v jejích očích však nic milého nebylo.
„O to se neboj, Artemis, umím se o sebe postarat. Taky si kryj záda.,“ řekl uštěpačně a vyrazil ze dveří dřív, než mohla Artemis cokoli říct.
Utíkal vstříc krutému boji.
autor: Adella Kaulitz
betaread: Janule
muj bože..já tě miluju..miluju tě za tuto povídku. Je to ta nejlepší povídka na toto téma na světě. Já jsem tušila že ta válka bude a aže to nebude válka ledajaká. Mám jistou vizu jak to dopadne a něco mi říká že dobré to nebude.
Ta upíří královna..nesympoatická arogantní mrcha at jde do kelu.
Co já jsem se na další díl načekala. Nesmírně ti děkuju že jsi ho poslala a doufám že pošleš i další.
Tahle povídka patří mezi mé srdcovky i kdzž zatím nevím jak dopadne a jestli ji dopíšeš. Doufám že ano. Jsi jedna s nejlepěích autorek a tvá povídka si zaslouží být dopsána a uveřejněna. Budu netrpělivě vzhlížet další díl. Když jsem četlka tento dolova jsem hltala každé slovo. Čte se krásně a představa Toma jako statnéhp vlka je ještě krásnější…nádhera
Bude bitva? To bude asi úžasně napínavé, ale já bych byla radši, kdyby Bill sejmul tu upírskou blbku a udělal si tam trochu pořádek. My Evropani jsme vždycky tak pozadu xD
Konečně jsme se dočkala. Už jsem si myslela, že se další díl tady ani neobjeví. Tohle je povídka přesně podle mého gusta. Miluju fantasy a upíry a vlkodlaky.
A takhle bitva bude opravdu zajímavá, až Bill zjistí, že jeho Tomík není krotitel psů, ale vlkodlak a Tom zjistí, že Bill je upír. Už se nemůžu doškat dalšího dílu, doufám, že tady bude co nejdříve 🙂
Toš kurňa…tak kdy už se ti dva potkají???
holky vy mě tak moc těšíte:D už je to dopsané a poslané:D
Naťahuješ to, trápiš ma 🙂 Ale ja viem, že ani jeden neumrie 😀 keďže si spomínala, že bude aj druhá séria 😀 tak maximálne ich necháš aby sa rozišli 🙁 ale neumrú… ach ako sa o nich bojím.