I’d have you by my side 7.

autor: Catherine & Sch-Rei

Byly bychom rády, kdyby ti, kteří povídku čtou, zanechali alespoň jednoslovný komentář, abychom věděly, zda vůbec nějací čtenáři jsou, či ne. 😉 Děkujeme.

Úspěch

Bill chodil nervózně po bytě. Bylo za deset minut devět a on měl pořád potřebu na svém vzhledu něco vylepšovat a upravovat. Nebylo to kvůli pohovoru, ale kvůli Tomovi. Chtěl se mu líbit, nechtěl ho zklamat, zvlášť když řekl, že se na něj těší. Už ráno se kvůli tomu několikrát kompletně převlékal. Jednou mu přišlo moc obyčejné, podruhé moc vyzývavé, vzhledem k pohovoru. Nakonec zvolil své klasické oblečení; černé upnuté kalhoty, světlé tričko a doplnil to černou vestičkou. Na chodbě měl připravené kotníkové boty s klínem.

Černovlásek stál u zrcadla a pročesával si vlasy, které mu volně splývaly po ramenou. Vzal do ruky kajalovou tužku na oči, když v tom se bytem roznesl zvuk zvonícího zvonku.

„Sakra,“ zaklel potichu a tužku odložil. Podíval se rychle na hodiny, které visely na zdi v kuchyni. Devět hodin, Tom šel přesně na čas.

Bill zakroutil hlavou. Nebylo rozumné, nechat tam Toma jen tak čekat. Šel rychle ke dveřím, položil dlaň na kliku a dveře otevřel.

„Ahoj,“ usmál se, odhalil tím horní řadu svých bílých zubů. Sjel si Toma pohledem, musel uznat, že mu to opravdu sluší. Taky… Kdy mu to neslušelo? Vždycky je perfektně sladěný; zapřemýšlel Bill. Dredáč se na Billa usmál a přikývl.
„Ahoj,“ odpověděl a rozhlédl se po chodbě bytu, než jeho oči opět přistály na Billovi. Dal ruce ledabyle do kapes a trošku se na nohách zhoupl. „…Sluší ti to,“ řekl upřímně a znovu se usmál. Nevěděl proč, ale Billův styl se mu líbil, i když vždycky takové zženštilé chlapce odsuzoval. Pro něj byl Bill jiný, v dobrém slova smyslu, samozřejmě.

„Děkuju,“ kývnul spokojeně černovlásek a ze dveří odstoupil. Napřáhl levou paži do bytu a zase se podíval na Toma. „…Pojď dál, Rosie ještě spí, ale počítám s tím, že se každou chvíli vzbudí. Řeknu ti, kde má věci a tak,“ usmál se a počkal, než Tom do bytu vstoupí. Až poté za ním zabouchnul dveře z dubového dřeva.

„Dobře,“ přikývl Tom a pousmál se na něj. Když si prohlížel byt, zamyslel se nad matčinou otázkou. Bill nevypadal na to, že by byl nějak extrémně bohatý. Ale zanedbaně také rozhodně ne. I když čekal, že byt zrovna v téhle čtvrti bude vypadat trošku na nižší úrovni. Ale vypadalo to slušně.

„Jak dlouho tady bydlíš?“ podíval se Tom na Billa a trošku povytáhl obočí.

„Měsíc a půl,“ vydechnul Bill. Byt byl čerstvě koupený, když ho požádala Carrie o pomoc. Bydleli v bytě spolu od začátku všichni tři, nyní zbyl jenom on a Rosie. Přesto viděl Carrie pořád před očima, jak se v bytě pohybuje. Všude ji slyšel a cítil. Většinu věcí neuklidil, nechal je tak, jak byly, než kamarádka odešla. Nemohl se jich prostě jen tak zbavit, k bytu… patřily.

„Máš to tady… pěkné,“ usmál se Tom a jemně Billa pohladil po zádech. Líbila se mu jeho blízkost, nemohl to zapřít, možná tušil, že to i Bill ví. Ale… Nestyděl se za to. Naopak, když to dokázal říct své matce. Cítil, jak se Bill do doteku jeho dlaně opřel.
„Děkuju,“ usmál se znovu Bill. Otočil hlavu do strany, podíval se Tomovi do tváře. Palcem ho jemně pohladil po lícní kosti. „…Můžu ti teda ukázat ty věci pro Rosie?“ řekl potichu a vydechl na Tomovu tvář horký vzduch. Doufal, že se kvůli tomu nenaštve, ale… Měl důvod? Neměl. On byl první, kdo ho pohladil.

„Můžeš,“ kývl Tom a na oplátku pohladil Billa po tváři. Začínal mít pochybnosti o vyvíjení se přátelského vztahu, což mu ale vůbec nevadilo, líbil se mu Billův dotek.

Bill kývnul a skousnul si ret. Sklopil pohled hnědých očí k zemi a krok od Toma poodstoupil. Potřeboval jít na pohovor, tudíž nebylo vhodné dál pokračovat.
„Tak pojď za mnou,“ usmál se černovlásek a prošel chodbou až do ložnice, kde byla postýlka s Rosie, a skříň, ve které měla věci.

„Tady má oblečení a plínky, ano?“ otevřel Bill poslední dvířka. Tom přikyvoval a poslušně za Billem šel. Netušil, jak náročná práce je starání se o miminko, ale Billovi to neříkal. Byl rád, že mu důvěřuje a věřil, že to zvládne už jen proto, aby ho nezklamal. To bylo teď jediné, co si přál – nezklamat Billa.

„Až se Rosie vzbudí, nakrmíš ji, dobře? Mlíko je v lednici.“

„Dobře, to bych měl zvládnout,“ kývl mu Tom a pousmál se. I když trošku s obavami, ještě se o miminko nikdy nestaral.

„Tak já budu muset jít, zatím ahoj,“ usmál se Bill a zadíval se na Toma a na postýlku. Pohled znovu stočil k Tomovi a pohladil ho po rameni. „…Zvládneš to, věřím ti,“ ujistil sám sebe, ale i Toma. Bál se nechat Rosie s někým jiným, ale… tušil, že Tomovi může věřit. Čím dál víc ho poznával, tím viděl, jak je svědomitý. Nemusel mít pravděpodobně žádné obavy, Rosie byla v bezpečí. Tom se usmál a kývl. Byl rád za to, že mu Bill věří. Bylo pěkné to slyšet.
„Tak… Ať ti ten pohovor vyjde,“ vydechl a znovu vykouzlil na rtech úsměv. Nejdřív zaváhal, ale vtiskl Billovi na tvář malou pusu. Pohladil ho po rameni. „…Takže zatím ahoj.“

Bill se zachvěl pod dotekem Tomových rtů na své tváři a přivřel oči. Tělem mu projela spousta příjemných pocitů, které sám nedokázal vysvětlit. Cítil ve svých tvářích červeň, pálily ho. Raději sklopil pohled do země, nechtěl, aby ho Tom takhle viděl.

„Ahoj,“ šeptnul a otočil se. Bill šel na chodbu, kde si obul připravené boty a vzal do ruky kabelku. Dal do ní ještě klíče a odešel. Jeho odchod signalizovalo bouchnutí dveří.

*

Zámek u dveří začal šramotit, jak se Bil snažil odemknout. Na tváři měl spokojený úsměv, celou cestu se spokojeně usmíval. Měl proč. Na šéfa zapůsobil, byl přijat. Co ho ale potěšilo nejvíc, byla jeho láska k dětem. Jakmile se zmínil o tom, že vychovává malou holčičku, zaměstnavatel začal řešit i to. Po vzájemné domluvě se situace vyřešila tak, že Bill bude práci vykonávat doma. Každý den si ji měl jenom přijít vyzvednout a odpoledne odnést hotovou. Vyhovovalo to tak oběma stranám.

„Jsem doma,“ zavolal černovlásek do nitra bytu, když vešel dovnitř. Sundal si boty a kabelku hodil na botník. Prošel do obýváku a zůstal stát na místě. Zamrkal, přišlo mu to téměř… Neuvěřitelné. Tom seděl na pohovce a hrál si s Rosie.

Rosie se zasmála a něco nesrozumitelného přitom zaprskala, když ji Tom polechtal na břiše. Zakopala trošku nohama a natahovala k Tomovi ruce.
„Trdlo,“ zasmál se Tom a opatrně ji vzal a posadil si ji na klín, podepřel jí záda a hlavičku. Rosie se spokojeně zasmála a zavrtěla se, když jí k tomu Tom dal do ruky něco, co pro ni vydávalo naprosto neuvěřitelně úžasný zvuk – hrkačku.

„Ahoj Bille,“ usmál se Tom, když si všiml černovláska ve dveřích. Byl nadšený z toho, jak hlídání malé Rosie zvládl. Doufal, že Bill bude taky nadšený a že nic nezanedbal.

„Jak jste se měli?“ usmál se Bill a přisedl si na pohovku k Tomovi. Pohladil prsty Rosie po břiše a tiše se zasmál, když se zavrtěla. Zvednul pohled svých čokoládových očí k Tomovi. Doufal, že se měli stejně dobře jako on. Myslel si, že ano. Neměl žádný telefonát od Toma a všechno vypadalo v pořádku. Pořád se ale mohl mýlit…

„My jsme se měli… Úžasně, řekl bych. Je úžasná,“ usmál se Tom a kývl. Zasmál se, když se začala Rosie smát a trošku kopat, jak zahrkala hračkou, co jí před chvílí podal. „…Jak jsi se měl ty?“ obrátil pohled k Billovi. Musel se usmát, tušil podle jeho výrazu, že všechno dopadlo dobře. Nemohl to vědět, ale vypadal spokojeně. Nemýlil se, Bill spokojeně přikývnul.

„Přijali mě. A dokonce… Když jsem se zmínil o Rosie, dovolil mi šéf, abych pracoval z domu. Bože, Tome… Já jsem tak moc šťastný,“ zatleskal černovlásek spokojeně jako malé dítě, když dostane sladkost.

„To je úžasné,“ řekl Tom nadšeně a jednou rukou, kterou nepodepíral Rosie, Billa objal. Přál mu to, opravdu hodně, a věděl, jak si to přeje i Bill. Byl rád i za něj a těšilo ho, jak je nadšený.

„Děkuju… Víš Tome… Chtěl bych to oslavit, ale s tebou. Protože ty na tom máš taky zásluhu,“ usmál se zase černovlásek a opřel se svým bokem o Tomův. Paže, kterou byl objímán, mu k tomu velmi dobře pomáhala. Přivřel oči, čekal na odpověď. Doufal, že se Tom vyjádří kladně. Nechtěl úspěch slavit s nikým jiným než s ním. Nestál o nikoho jiného.

„S tím se počítá. Takový úspěch se přece musí oslavit,“ usmál se Tom a pohladil Billa po rameni. Byl rád, že to chce slavit s ním. Rozhodně ale věděl, kde to oslaví. Měl vyhlídnutý jeden trošku dražší bar, ale s hodně kvalitním pitím a zábavou. Byl si jistý, že se tam Billovi bude líbit. „…Vím, kde to můžeme oslavit, ale… zvu tě. Platím..“

Bill nechápavě zamrkal. Nechtěl, aby Tom platil za něj, obzvláště, když měl on úspěch.
„Nepřichází v úvahu, já mám úspěch, tak platím já.“

Tom ale odmítavě zakroutil hlavou.
„Už předtím jsem tě chtěl jen tak někam pozvat… Tohle je celkem dobrá situace využít toho, takže chci platit,“ pousmál se a kývl si. Opravdu chtěl Billa už dřív někam pozvat, ale bál se odmítnutí, což s Tomovým sebevědomým se tak často nestává, a on si to uvědomoval.

„Ale… To je hloupé přijmout to. Jedině pod podmínkou, že tě příště pozvu já,“ usmál se zase Bill. Celý den se dneska usmíval, ale on za to nemohl. Potěšila ho práce a poté i Tom. Všechno mu vycházelo. Navíc.. Byl rád, že si s ním chce Tom večer někam vyrazit.

„Dobře, jestli chceš,“ usmál se dred a přikývl. Nebyl si jistý, jestli by Billa nechal zaplatit příští útratu, ale líbila se mu zmínka o tom, že bude nějaké příště. Což ho potěšilo. „…Aspoň budu mít konečně po dlouhé době příjemnou společnost,“ zasmál se. Bill nechápavě zamrkal a podíval se na Toma. Nebyl si jistý, zda slyšel opravdu dobře, ale pokud ano… On měl být příjemná společnost po dlouhé době? Nemohl tomu téměř uvěřit.

„Děkuju, Tome. Dám Rosie k našim…“ usmál se černovlásek a pohladil Toma po paži, kterou ho stále objímal. Podíval se na Rosie, musel se usmát. Spala v Tomově klíně a měla ve tváři spokojený výraz. Jako by byla u táty; pomyslel si.

„Okey,“ usmál se Tom a přikývl. Jeho pohled též spadl na malou Rosie. Pohladil ji opatrně po tváři a potichu si povzdechl, když si uvědomil, že mu v klíně spí Andreasovo dítě. Ale musel se nad tím i pousmát. Byla nádherná a úžasná, a věděl, že tyhle vlastnosti nemá jenom po Carrie. Přišel si vedle Billa s Rosie zvláštně. Bylo to ale… Zvláštní v dobrém slova smyslu. Pousmál se nad tím, a rukou, kterou Billa stále objímal, si ho přitáhl ještě trošku blíž k sobě. Cítil se s ním dobře a právě teď ještě lépe, když ho měl takhle blízko.

*

Bylo osm hodin večer a Bill seděl na lavičce v parku, jak se domluvil s Tomem. Vlasy měl lehce natupírované, líčení bylo silnější než kdy jindy. Oblečení bylo taky o hodně odvážnější než normálně. Bill měl na sobě oblečené síťované punčochy, krátké džínové kraťasy, volné šedivé tílko, přes které měl zapnutý zdobený opasek. Na nohou měl bílé boty značky adidas, které ladily s kabelkou. Byl spokojený se svým vzhledem, přestože vypadal tak moc lacině. Doufal, že se bude Tomovi líbit.

Černovlásek se pořád ohlížel. Lidé kolem něj chodili, sledovali ho, nikdo z nich ale nebyl Tom. Bylo možné, aby zapomněl…?

U Toma bylo normální, že chodil pozdě. I když tentokrát se snažil přijít na čas, opět se mu to moc nepovedlo. Když se v jeho Adio botách dostal do parku, měl deset minut zpoždění. Nikdy si moc nedával práci s tím, jak se oblékne, většinou vyházel ze skříně to, co k sobě ladilo a šel. Ale dneska si dal víc záležet, čehož bylo zpoždění následek. Měl bílé boty, tmavé riflové kalhoty, které byly užší než je pro něj zvykem, a bílé, trochu prosvítavé tílko. Dredy měl svázané gumičkou a místo čepice měl jen bílo-černý šátek. Na rukou měl nějaké těžké náramky. Netušil, kde se tohle všechno vzalo v jeho skříni, ale důležité bylo, že se jemu samotnému líbilo, i když kalhoty, které nebyly široké jako normálně, ho štvaly hned, jak vyšel z domu.

Když konečně zahlédl Billa, zalapal tiše po dechu, polilo ho horko. Nečekal, že by si Bill oblékl něco… takového. Ale musel přiznat, že se mu to opravdu líbilo. Trošku se pousmál a šel k němu. Sjel pohledem jeho štíhlé nohy a skousl si ret. Pohledem okamžitě střelil po jeho obličeji a silně obtažených očích černou tužkou.
„Ahoj,“ usmál se a přešlápl na místě, když sjel Billa pomalu pohledem. Bill vylétl na nohy, hned jak slyšel Tomův hlas. Podíval se na něj, sjel ho celého pohledem. Zamrkal, při pohledu na celkem úzké kalhoty. U Toma by nečekal, že jeho šatník bude vlastnit i něco takového. Pomalu vyjel víš, těžce vydechnul při pohledu na jasně rýsující se břišní svaly pod tílkem. Chtěl se jich dotýkat jako celého… Toma. Opatrně, byl si jistý, že by se mu to možná líbilo? Nechtěl ale nad tím uvažovat teď, když si měl užít společný večer.

„Ahoj, strašně moc ti to sluší, Tome,“ usmál se a pohlédl Tomovi do oříškových očí. Viděl v nich jiskry radosti jako pokaždé, když se do nich podíval. Nebyl si jistý, jestli je to jeho přítomností, nebo jestli je tam má pokaždé, každopádně… Nechtěl se tím teď zabývat. Měl svoji představu o jejich původu, se kterou byl spokojený. Ta představa byla… On sám.

„Tobě taky, uh… Vypadáš úžasně,“ usmál se Tom a znovu sjel Billa pohledem. Strašně se mu líbil pohled na něj, ještě lepší by pro něj bylo dotknout se, ale byl si jistý, že kdyby Billa začal osahávat, asi by se mu to moc nelíbilo. Možná… Trošku? Zakroutil nad tím hlavou a pousmál se na Billa, když se mu podíval do očí. Musel si přiznat, že než poznal Billa, na nikoho takového by ani nepomyslel. Takovéhle kluky rád neměl, nelíbilo se mu to, ale začínal věřit tomu, že pro něj bylo v Billovi něco jiného. Něco, co ho možná až příliš přitahovalo k jeho blízkosti. Černovlásek se musel tiše zasmát. Nemohl si nevšimnout toho, jak byl Tom nesvůj. Tušil, že svým ouftitem udělá něco takového, ale že by až tak moc…? Každopádně byl potěšen tím, že se Tomovi líbí. To bylo nejdůležitější.

„Děkuju, půjdeme teda někam?“ kývnul Bill a skousnul si ret. Podíval se na Tomovu dlaň, okamžitě si vybavil pohřeb, jak se celou dobu drželi za ruku. Možná se mohl chytnout i dneska, ale… Chtěl i Tom? Otázka, která černovláska tak moc trápila. Samozřejmě, že to udělat mohl, ale Tom by se na něj třeba mohl naštvat nebo tak, a to on nechtěl. Možná ale Toma napadalo to stejné jako jeho. Bylo to… Opravdu těžké. Bylo těžké, udělat první krok, alespoň pro Billa.

„Můžeme jít. Chci tě vzít… znáš ten klub na konci ulice za hotelem na náměstí? Nevzpomínám si, jak se to tam jmenuje, ale párkrát jsem tam byl,“ kývl Tom. Chtěl vzít Billa tam, už jen pro dobré, i když předražené pití, drahé vstupné, ale také pro dobrou zábavu, která tam každou noc je, jak zatím zjistil. Netušil, jestli se tam Billovi bude chtít, ale byl si jistý, že tak, jak je oblečený, bude středem pozornosti, když takhle zaujal Toma samotného. Ale on si ho hodlal hlídat sám pro sebe. Sledoval Billovu reakci, pousmál se nad zamyšleným obličejem. Vypadal roztomile za každé situace, alespoň pro něj.

„Dobře, můžeme jít tam. Mně je to jedno,“ přitakal Bill. O klubu slyšel už hodněkrát, přestože tam nikdy nebyl, zaujal ho. Někdo o klubu mluvil jako o bordelu, někdo jako o dobré zábavě. Tak či onak… Chtěl sám posoudit. „…Slyšel jsem, že je to něco na způsob bordelu. Víš, já… jsem gay, takže, um…“ zakoktal se. Najednou nevěděl, jak pokračovat. O svojí orientaci promluvil před Tomem takhle přímo poprvé. Nemyslel si, že by si to Tom třeba nemyslel, ale… Chtěl mu myšlenku ještě potvrdit. Tom se nad tím jen usmál a přikývl. Nebylo to tak, že by nevěděl, ale opravdu Bill o tom předtím nemluvil. Teď si mohl být jistý, ale přesto, že to slyšel takhle, to s ním kromě zachvění nic neudělalo. Nic, co by naznačovalo to, že by se mu Billova orientace protivila. Možná naopak…
„V pořádku. Ale řekl bych… Mohlo by se ti tam líbit,“ pokrčil rameny a pohladil Billa po zádech, lehce na ně zatlačil, když se chystal rozejít ven z parku směrem ke klubu a dlaní Billa pohladil po paži až po hřbet ruky. Pousmál se nad tím, vůbec mu nepřišlo špatné se takhle dotýkat kluka. Nevěděl, jestli ho to víc znepokojuje, nebo upokojuje. Ale nehodlal to rozebírat, bylo to tak, jak to bylo, a on se chystal strávit pěkný večer s Billem.

*

Čas utíkal bleskurychle dopředu. Bill seděl nebezpečně blízko vedle Toma, každou chvíli mu položil svoji těžkou hlavu na rameno. Byl hodně hubený, tudíž mu stačilo opravdu málo alkoholu, aby se opil. Už ignoroval pohledy všech ostatních, ne tak jako na začátku. Cítil se uvolněně.

„Víš… Celý večer je strašně pěkný… Co ho ještě vylepšit?“ zasmál se přiopile černovlásek a podíval se na Tomovy rty, své si olíznul. Tom se lehce ušklíbl nad tím, jak byl Bill opilý. Bylo to vtipné a roztomilé zároveň, ale líbilo se mu to. Pohladil Billa po tváři, pousmál se, když se opřel do doteku. Tom nebyl tak opilý jako Bill, byl celkem zvyklý pít a jen tak se neopil, aspoň ne tak, jako byl právě opilý Bill.
„Jak by sis to přál vylepšit, hm?“ zašeptal, když se mu naklonil k uchu a otřel se o něj rty. Věděl, že mu teď jen tak Bill facku nevrazí už jen proto, že by se ve svém stavu netrefil, a protože si byl jistý, že se mu to líbí. A Tomovi se to taky líbilo, být takhle blízko. Bill se zachvěl a přivřel oči. Pohladil Toma po tváři a naklonil hlavu lehce do strany. Byl pořád blíž a blíž u jeho rtů, mohl na svém obličeji cítit Tomův dech. Přivřel oči a jemně vzal mezi své rty Tomův spodní, který chvilku sál. Celé tělo se mu příjemně chvělo, cítil vzrušení i v palcích u nohou.
„Takhle,“ zašeptal potichu a podíval se do Tomových očí. Tom Billovi pohled opětoval a pohladil ho po tváři. Olízl si rty. Jeho tělo se trošku chvělo, nebylo to něco, co bylo pro Toma normální, ale líbilo se mu to i tak. Otřel se jemně rty o Billovy a přivřel oči. Tiše mu proti rtům vydechl a pomalu, dlouze a něžně ho políbil.

Mladíci si vyměnili pár polibků, než se od sebe odtáhli. Oba se potřebovali normálně nadechnout a zpracovat právě proběhlou scénu. Ani jednomu to do hlavy nelezlo… Seděli tady spolu, líbali se a oběma se to líbilo. Nepřáli si, aby dnešní den skončil, ne teď.

„Mohli bychom někde pokračovat?“ olíznul si prokrvené rty Bill a opřel si čelo o Tomovo. Pohladil ho po stehně – ne za účelem sexu, ale protože nevěděl, co s rukou.

„Samozřejmě,“ pousmál se Tom, a ještě Billa lehce kousnul do spodního rtu. Pohladil ho po pase a podíval se na jeho přivřené oči. Začínal mít jen obavu z toho, že si to nebude pamatovat, že by mu třeba za střízliva nedovolil… Políbit ho. Potichu si nad tím povzdechl a pohladil ho po tváři.
„Můžeme jít ke mně. Máš to domů dál a sám bys tam nedošel,“ navrhl Tom. Bill se trošku zasmál a položil si hlavu na Tomovo rameno. Pohladil ho po ruce a propletl s ním prsty, zavřel oči.
„Můžeme jít kamkoliv,“ našpulil pusu a podíval se na Toma. Vytáhl trošku obočí a zavrtěl se.
„Můžeme,“ kývl Tom. Vzal to jako souhlas, aby Billa mohl v pořádku uložit u sebe. Nebyl za tím záměr čehokoliv, chtěl jen, aby byl v pořádku a po cestě domů se mu nic nestalo.

autor: Catherine & Sch-Rei