Alkohol dělá divy 10.

autor: Lauinka

Tom, dlouho bojujíc se svými špatnými myšlenkami, nakonec opustil koupelnu. Vůbec na nic nemá náladu a míří po dlouhé chodbě, na jejímž konci jsou dvoje dveře. Dva světy bratrů tak odlišně myslících, ale jedno srdce myslící stejně. Dredatý klučina, přicházejíc ke dveřím, dost přemýšlí. Neví, jestli se má vrátit za svým bratrem anebo raději svoji myšlenku ze sprchy udělat o něco reálnější. Je to boj. Jeho vnitřní boj, snad ten nejsložitější. Vůbec netuší, co dělat. Dává si rychle dohromady pro a proti, a nakonec zvolí svůj vlastní pokoj.

Otevře potichu dveře a urychleně vejde. Žaluzie zatažené, takže pokojem vládne temno. Nedívá se ani doprava ani doleva, ale rychle skočí na postel, aby mohl zpod ní vytáhnout láhev. Nenávidí se za to, ale nemůže jinak. Kdyby mohl, udělal by to pro něj, ale on právě pro něj musí pokračovat. Bez alkoholu je někým úplně jiným. Vždyť by jej snad ani nedokázal jinak políbit, vzít za ruku nebo cokoliv jiného. Bez své drogy není tím dokonalým, kterého v něm Bill vidí. Ale on jím chce být za každou cenu. Ztěžka si povzdechne, z flašky sundá víčko a chce se zhluboka napít, když se ve stejné chvíli ozve hlas. Ale ne jen tak ledajaký hlas, jeho hlas.

„Tome, co to děláš?“ Nezní to ani naštvaně, ani vyčítavě. Prudce se otočí ke svému psacímu stolu, kde v křesle sedí Bill. Sleduje ho. Tom zmateně kouká do bratrových očí a snaží se vzpamatovat z prvotního šoku. Kde se tu vzal? A jak je možné, že si jej nevšiml? Začínal si v duchu nadávat, že sem vůbec chodil. Kdyby šel rovnou za Billem, nedostal by se do tak dost prekérní situace.

„Ehm…,“ snažil se najít vhodná, slova, ale žádná v tuhle chvíli nebyla vhodná. Nešlo na to nic říct, omluva byla pasé. Stále v ruce držíc láhev rumu, sklopil oči. Věděl, že má pravdu, co to vlastně dělá? Nebo spíše chtěl udělat? Vždyť opíjet se mohl i jeho polibky a doteky, a ne tímhle svinstvem. V duchu si nadával, fackoval se, ale stejně mu to přišlo málo. Nikdy nechtěl, aby jej takhle viděl. Takhle zlomeného, závislého na něčem, co jej pomalu, ale jistě ničilo.

„Ehm? To je všechno, co mi na tohle řekneš? Všechno?“ Bill pomalu vstal a zamířil k Tomovi a stále jej sledoval upřeným ostřížím pohledem. Byl naštvaný, zklamaný a všechno dohromady. Chtěl s ním být, nabídl mu včera pomocnou ruku a on stále musí za jeho zády pít. Proč? Co bylo špatně? Nechápal nic, nechápal jeho chování. To opravdu byl tak nesnesitelný, že se prvně musel ztřískat, a pak teprve mohl být v jeho blízkosti? V očích se mu rýsovalo snad milion otázek, ale na žádnou nebyla odpověď, protože si byl témě jistý, že Tom by mu nebyl teď schopen odpovědět.

„Nevím, co mám říct.“ Řekne tiše, spíše pro sebe. Láhev uzavře a otočí se čelně k Billovi, který je skoro u něj.

„Dej mi to.“ Vydechne Bill a natáhne jistě ruku k němu. Nenechá jej prostě uchlastat k smrti, na to jej až příliš miluje. Má chuť odejít, ale přeci mu slíbil, že Tomovi pomůže a za tím si tedy rozhodně stojí a zvláště, když jej spatřil takhle.

„Nemůžu.“ Tom rázně zakroutí hlavou a stáhne si láhev co nejtěsněji k sobě. Chtěl by, ale moc dobře ví, že tahle láhev je poslední. Nezvládl by to tak rychle bez alkoholu a zvláště, když ví, jak Billovi ublížil. Oplácejí si hluboké pohledy, jeden zlomenější než druhý.

„Dej mi tu pitomou flašku, Tome.“ Bill si stojí za svým a stále má k němu nataženou ruku v očekávání, ale nic se neděje.

„Nejde to, promiň.“ Zopakuje Tom a zakroutí znovu rázně hlavou. Billovi se do očí ženou slzy, ano, chce se mu neuvěřitelně moc brečet, ale snaží se být silný alespoň před Tomem, když ne před sebou. Ale nedaří se mu to, ztrácí nervy. Raději rychle Tomův pokoj opustí s mohutným prásknutím dveří.

„Bille, počkej.“ Tom se převalí na posteli, že bratra zastaví, ale ten toho nedbá. Nechce nic slyšet. Prostě jej sprostě vyměnil za láhev. A co jeho city? Nezajímají jej, a to, co bylo v noci, to z něj nejspíše mluvil také alkohol. Bill, využitý a odmítnutý, se vrátí zpátky do pokoje. Naprosto neví, co dělat, je v rozpacích. Slzy už neskrývá, také není před kým.

Tom přemýšlí, zda jít za bratrem nebo ne, ale v tuhle chvíli stejně neví, co by mu řekl. Jak by jej mohl utišit, když není schopen se vzdát té pitomé flašky. Tak rád by jí mrštil o zeď, ale na to jej až moc drží v šachu. Nechce to udělat, ale stále více má pocit, že bez alkoholu dnešní den nezvládne. Zhluboka se nadechne a probodne ji pohledem. Má jej dokonale v hrsti. Udělá pokaždé, co po něm chce. Láká ho a přemlouvá, stejně ví, že podlehne. Zavře víčka a pevně semkne oči k sobě, zatímco jeho pravice pomalu otočí vršek, který spadne na postel. Ihned jej do nosu udeří známá vůně a on je najednou jako v opojení. Cítí, jak to z něj pomalu všechno opadá, ale ví, že uvolnění přijde až po pár hltech. Nezvládne a ochutná. Co to znamená ochutná? Pro někoho je to olíznutí víčka, pro jiného jedno nevinné loknutí, aby člověk poznal, že tohle pro něj nic není. Pro Toma je to celá láhev v tom lepším případě. Napije se jednou, podruhé a ví, že je v tom opět až po uši. Už nemůže láhev od rtů odtrhnout. Je to přeci tak osvobozující. Jeho tělo pomalu povoluje, myšlenky odcestovaly někam dost daleko. Je mu najednou tak o mnoho lépe. V láhvi zbyla necelá polovina na horší časy, jak Tom říká, ale stejně do večera je daleko a moc dobře ví, že nemá problém večer pokračovat v tomhle dokonalém opojení.

To Bill ve vedlejší místnosti, za jednou pouhou zdí sedí a pláče. Zakazuje si to, ale nejde přestat. Tak moc jej to mrzí, tak moc se kvůli tomu trápí, ale nedokáže to zastavit. Podívá se uplkaným pohledem na dveře, tak moc by si přál, aby přišel, objal jej a pošeptal do ouška, že to všechno bude v pořádku. Ale dveře zůstávají i přes všechna přání zavřené. Jsou dvojčata, tak proč necítí jeho žal, tu touhu být s ním? Ten chtíč po jeho teplé náruči? To je opravdu tak zabedněný, že to nevidí, necítí? Nebo nechce? Další várka slz zkrápí jeho tváře a on jen v tichém vzlyku schová tvář mezi kolena, která má přitažená k bradě. Láska je popisována, jako něco krásného a nadpozemsky dokonalého. Něco, co vás dokonale naplní, ale málokdy jsou napsané její zápory. Jak láska dokáže být krutá a neúprosná. Tak, jak ji vidí teď Bill. Nikdy nebyl svatý, ale tohle si nezasloužil. Tak moc trpí, tak moc se jeho srdce rozpadá na miliony kusů. Dřív Toma nemohl mít a bylo to pro něj těžké, teď jej měl, ale je to snad ještě těžší, než vůbec doufal. Vlastně si nijak nepomohl. Další vzlyk naplní jeho pokoj. A to si dneska slíbili, jak půjdou ven, a nic. Z toho nic nebude. Ví moc dobře, že Tom jen tak nepřijde a Bill za ním nepůjde. Nemohl by vidět lesk v jeho očích. Věděl by moc dobře, od čeho to je a nezvládl by to.

To Tom konečně spokojen a naplněn představami, si lehne na postel a přivře oči. Na rtech mu hraje spokojený úsměv. Zase je s ním, po jeho boku. Zase mu je tak krásně, dokonale. Ale proč by to měl být jen sen, může za ním jít a být po jeho boku. Nakonec se zvedne a zamíří ke dveřím. Trochu se mu zatočí hlava, ale to mu nějak nevadí. Vyrazí ze svých dveří a neobtěžuje se s klepáním na dveře naproti němu. Vklouzne dovnitř a podívá se na postel, kde je jeho bratr. Spokojeně se usměje a pomalu přejde k jeho posteli.

„Tady jsi.“ Vydechne a posadí se vedle jeho drobného těla. Musí se stále usmívat, i když vidí jeho lesknoucí se oči.

„Už neplakej, no tak. Tohle ti vůbec nesluší.“ Palcem setře zbloudilé slzy a jeho tvář vezme do jedné z dlaní. Prohlížím si jeho tak bezchybnou a dokonalou tvář. A jak je jemná na dotek až neuvěřitelné. To ještě sní nebo je to realita? Lehce sjede po tváři níž a přejede přes jeho rty, které lehce pootevře. Bill na něj jen kouká, nechápe, že se někdo dokáže během chvíle takhle změnit. Dělá, jako by se nic nestalo, ale to se tedy stalo a moc.

„Nechej mě, Tome, jdi pryč.“ Uhne před dalším dotekem, i když se mu přitom svírá srdce. Nechce s ním teď mluvit. Nedokáže ty doteky přijímat, ještě to moc bolí. Tom se mu stále dívá do tváře, ani náhodou nemá v plánu odcházet, když tu má něco tak dokonalého.

„Ale no tak, zlatíčko.“ Usměje se Tom a přiblížím se více k němu. Bill mu pohlédne do lesknoucích se očí a bolestně je přivře.

„Pil jsi, tak mě nech být.“ Cítí z něj alkohol a vidí to na něm. Kolik vypil dneska? Zase mu bude vyprávět o andělích? Nechápe, proč mu to jen dělá. Udělal něco, za co musí pykat? Hnusilo se mu to, tohle celé.

„Ale no tak, zlatíčko, neodmítej mě.“ Usměje se znovu Tom a vezmu jeho tvář do dlaně o trochu pevněji. Nesnáší odpor, nikdo mu jej přeci klást nebude. A už vůbec ne osoba, kterou miluje.

„Tome, prosím. Nech mě.“ Zkouší to stále Bill, kterému se tohle majetnické chování vůbec nelíbí. Nedokáže s ním teď být. Neodkáže se dívat do těch očí.

„Nic se přeci neděje.“ Usměje se zase Tom a Billa lehce políbí na rty. To už Bill nevydrží a prudce se od něj oddálí. Zmateně se dívá do jeho očí a snaží se pochopit, co mu to přeskočilo. Ale Tom reaguje o něco rychleji a přitáhne si jej. Bill nemá nejmenší šanci se bránit, i když se o to snaží.

„Tome, to… bolí, pusť.“ Řekne tiše, snažíc se vymanit z jeho sevření, které se stává silnějším. Začíná pociťovat paniku. Sleduje jeho tvář, která se stále naklání blíže k němu.

„Prosím.“ Dívá se opravdu prosebně, přemýšlí, co udělat, aby jej pustil. Nelíbí se mu to. Nikdy neměl rád násilí, a teď je spáchané přímo na něm.

„No tak, Tome.“ Snaží se dostat ruce z jeho sevření, avšak marně. Tom jej nemíní pro tento okamžik pustit, je až příliš černovláskem unesen. Má jiné plány. Vždyť jeho rty volají po polibcích. Alkoholem zatemněná mysl si nechce přiznat, že Bill protestuje proti hrubému jednání svého bratra. Bill začíná panikařit, takhle mimo Toma nikdy neviděl. Hledá v jeho očích nějaké vysvětlení, něco, co by jej alespoň na vteřinku uklidnilo, že tohle je jen pouhý vtip. Ale tohle pro Toma vtip není, jde si tvrdě za svým cílem.

„Pusť mě, slyšíš?“ Prudce cukne Bill rukama, ale místo toho, aby Tom jeho ruce ze svých pustil, uvězní je ještě větší silou. Přestává to být vtipné. „Co to děláš?“ Zkřiví trochu bolestně Bill obličej. Tohle se mu vůbec nelíbí. Tom ani nekomunikuje, jen na něj zírá. Pak se sehne k jeho rtům a začne jej bez okolků líbat. Bill vůbec nechápe a jen zaraženě sedí. Nedokáže spolupracovat, ale ani utéci, nemá jak. Ale Tomovi je to nejspíše jedno, dál jej líbá a drze mu vnikne jazykem do úst. Lehce svým tělem zatlačí Billa do lehu. Ten jen šokovaně zírá na svého bratra. Nelíbí se mu to. Lehce popotáhne. Tom, pustíc Billovi jednu ruku, mu hned zajede pod triko, kde jej pohladí po břiše.

„Jsi tak nádherný.“ Šeptne do jeho rtů a dlaní vyjede výš. Je jako smyslů zbavený, bere si, co chce.

„Tome… prosím.“ Naléhá Bill, jestli to, co se dělo před chvíli, se mu nelíbilo, netuší, jak nazvat tohle. Děsí jej. Osoba, kterou miluje, jej neskutečně moc děsí. Chtěl být sám a utřídit si myšlenky, ale na to, zdá se, čas není. Je to snad způsob, jak se mu chce Tom omluvit? Jestli ano, tak si snad vybral ten nejhorší ze všech možných. Tom mu triko vyhrne až nahoru a pak mu jej rychle svlékne. Černovlásek má sice již obě ruce volné, ale Tomovo tělo, jej tlačí do matrace a nemá nejmenší možnost úniku.

„Dost… už dost, Tome, no tak.“ Snaží se jej odtlačit, ale nepomáhá to. Tom je snad někde mimo realitu a dál Billa olíbává na krku a dotýká se jej všude po těle, když však rukou sjede na kalhoty, Bill se ještě více zarazí. „Ne, Tome, ne! Slyšíš?“ Zanaříká tiše Bill a snaží se jeho ruku sundat z tepláků. Ale marně. Tom jedním silnějším potáhnutím tepláky z drobného černovláska stáhne a následně odhodí někam na zem. Lačně jej hltá pohledem a div mu neukápne slina, začne prudce Billa líbat na rty. I když se Bill brání, co může, nic není platné. Tempo jeho bratra je tak prudké, že jej ani nestíhá oplácet. Víčka pevně tiskne k sobě a modlí se, aby to co nejrychleji skončilo. Aby se konečně Tom probral.

Ale ten je jako smyslů zbavený a po chvíli stáhne z bratra i triko. Není nic, co by jej v tuhle chvíli mohlo zadržet udělat to. Cítí, jak se jeho chlouba už nemůže dočkat, až bude v jeho tak dokonale úzkém těle. Až to okusí. Tom slastně vydechne a převalí Billa na bříško. Ten se zalkne slzami a v rukou stiskne křečovitě prostěradlo. Nechce, aby to přišlo, už se ani nesnaží prosit, ví, že je to naprosto zbytečné. Snaží se alespoň nějak uvolnit, ale nejde to. Zrovna se snaží vypnout mozek, když v tom jeho tělem projede ostrá bolest. Div jej neotupí. Div mu nevyrazí dech. Jen tiše zakřičí do polštáře a víčka ještě více k sobě přitiskne. Ruce sevře ještě více a snaží se dýchat. Ale nejde to. Zatímco Tom si tohle užívá na nejvyšší možnou míru, Bill pod ním trpí. Tak moc to bolí a nejen tělesně, ale někde uvnitř jeho srdíčka. Dredáček si udržuje svoje tempo a sténá pod návaly slasti, které mu Bill přináší. Snad si opravdu ani neuvědomuje, jak moc tím Billovi ubližuje. Snad ani vědět nechce. Ne teď, když už se konečně blíží ten opojný konec. Netrvá to moc dlouho, ale pro Billa je to, jako by to trvalo nekonečně dlouho. S poslední přírazem Tom naplní jeho zadeček, a poté se svalí vedle něj na postel. Snaží se to vydýchat, ale než se stačí nějak přiblížit k Billovi, ten je pryč. Nějak to pořádně nevnímá a usne se spokojeným úsměvem na tváři.

autor: Lauinka