autor: Stela
Bill seděl na dřevěné terase, pohupoval se v ratanovém křesle a líně pokuřoval poslední cigaretu z vymetené krabičky. Na své chatě se cítil dobře. Žádná rušná doprava, mrakodrapy, spousta lidí a hluku… nic… jen božský klid a vůně přírody, která ho obklopovala.
S posledním potáhnutím udusil oharek cigarety ve skleněném popelníku na stole, posadil se hlouběji do křesla a zahleděl se do dálky.
Taky tam kdysi býval. Křižoval rušné městské ulice od obchodu k obchodu, a užíval si života okolo. Teď už by tam nešel. Poznal, že čím víc lidí, tím víc starostí a zklamání. Neměl rád lidi z města. Každý se hnal za penězi, obchodem a úspěchem. Každý chtěl hezké bydlení, dobrou práci, ale nikdo se nezabýval tím, proč na tom světě vlastně je.
Až na jednu výjimku. Jeden mladý kluk z města mu kdysi pomotal hlavu, pobláznil ho, a nakonec byl právě on sám příčinou, proč se začal stranit lidem.
Problém byl, že Bill po těch letech nikdy nezapomněl…
Slyšel jsem, že jsi se usadil
Že jsi našel dívku a jsi teď ženatý
Slyšel jsem, že se tvé sny staly skutečností
Hádám, že ti dala to, co já ti nedal.
Že jsi našel dívku a jsi teď ženatý
Slyšel jsem, že se tvé sny staly skutečností
Hádám, že ti dala to, co já ti nedal.
Čím víc Bill přemýšlel o tom, proč se vlastně všechno tak pokazilo, tím víc na ten důvod nemohl přijít. Proč? Proč se z ničeho nic už neozval? Proč mu neodepsal na na SMSky, kterými terorizoval jeho mobil? Proč nikdo neotevíral, když vytrvale zvonil na domovní zvonek?
Příliš mnoho krutých otázek na láskou pošramocenou duši.
Seděl tam ještě dlouho. Nehybně seděl a koukal do tmy. Myšlenky nechal proudit hlavou jako levný filmový záznam, až do té doby, než nenarazil na tu, o které si myslel, že je ta správná.
Musí ho vidět!
Za každou cenu se musí přesvědčit, že je v pořádku, ale bude chtít? Co když ho Tom nemilosrdně pošle do háje? Co když nebude stát o Billovu starost?
Přeci jen, je o několik let mladší… nespoutanější a do všeho se pouští po hlavě. Na rozdíl od klidného Billa, který vždy řešil jeho maléry a tahal ho z každé potyčky.
Starý příteli, proč se tak stydíš?
To nejsi ty, držet se zpět nebo se schovávat před světlem.
To nejsi ty, držet se zpět nebo se schovávat před světlem.
Nesnáším objevit se z čista jasna, nezvaný
Ale nemohl jsem zůstat mimo, nemohl jsem s tím bojovat.
Doufal jsem, že uvidíš mou tvář
A že ti připomene, že pro mě to neskončilo.
Po neskutečně dlouhých dvou měsících, kdy Bill pátral po Tomově osobě, která jako by se vytratila z povrchu zemského, po neskutečných obavách, jestli ho vůbec někdy najde a uvidí, ho vypátral.
Bydlel na opačné straně města v nebezpečné „Scarystreet“ čtvrti. Nikde neuváděl své pravé jméno, místo něj políčko vyplňoval slovy „Will Dead“. Kdo měl tušit, že to bylo volání o pomoc.
Volání o pomoc jednoho kluka, kterému se ze dne na den změnil život o 180 stupňů.
„Tome!“ Uslyšel za sebou, když se po dlouhé době odvážil vyjít na ulici a koupit si rohlík. Se strachem v očích se otočil. Znal ten hlas. I po těch letech by ho poznal. Miloval ho a měl ho uložený hluboko v paměti, kam se nikdo nedostal.
„Tome.“ Billovi se nelíbil Tomův výraz. Viděl snad strach v jeho očích? Posunul se o krok k němu a s nadějí, že ji příjme, k němu natáhl ruku.
„Bille, promiň.“ Téměř neslyšitelně vydechl Tom a vypařil je jako pára nad hrncem.
Kdyby tak jen mohl, tak rád by ho objal, políbil a vše vrátil zpět, ale nešlo to. Před pár lety pomohl kamarádovi s černým obchodem a zle na to doplatil.
Chytili ho a pár dalších kluků, ale partičku, co je vydírala, ne. Drží ho a sledují každý jeho krok. Musí dělat, co chtějí a držet jazyk za zuby.
Rozeběhl se ke své garáži, kde přebýval, zamkl za sebou vrata a svezl se po nich na zem, kde složil hlavu do dlaní a dal průchod pár kapkám slabosti, které už nemohl zadržet za víčky.
…………
Bill dorazil se smutkem domů. Coural se jako smrt a dlaněmi si roztíral už tak rozpité stíny. Zavřel za sebou dveře a svezl se po nich stejně tak jako Tom. S tím rozdílem, že Tom už smutkem usnul. Zůstal ležet na místě, kde plakal. Oblečený a s ubrečenýma očima se ponořil do spánku, aby mohl udělat to, co chtěl, alespoň ve snu.
Chytit Billa a držet ho u sebe vší silou, omluvit se mu a do detailu vysvětlit důvod jeho sprostého odchodu od něj.
Vysvětit, že to byl vlastně záchranný manévr, aby si z jeho lásky neudělali opici, otroka a hračku v jednom, jako je teď on. Nemohl mu říct, o co jde… nemohl ho do toho namočit.
………..
Nevadí, najdu si někoho, jako jsi ty
Nepřeji si nic jiného, než to nejlepší pro tebe,
tak nezapomeň na mě, prosím
Vzpomínám, jak jsi řekl
„Někdy láska trvá,
někdy namísto toho bolí“
Někdy láska trvá,
někdy namísto toho bolí
Nepřeji si nic jiného, než to nejlepší pro tebe,
tak nezapomeň na mě, prosím
Vzpomínám, jak jsi řekl
„Někdy láska trvá,
někdy namísto toho bolí“
Někdy láska trvá,
někdy namísto toho bolí
Bill té povahy nebyl. Už dlouhých šest let byl bez Toma, tak se nesloží z jednoho nevydařeného setkání. Po tom, co mu Tom způsobil za bolest, když před ním utekl, už neměl sílu ani chuť vidět jej znova.
Nevěděl, co by mu řekl, a už ani nechtěl slyšet ta dvě slova, pro která by ještě před časem zabíjel.
Měli možnost si vše vyjasnit, ale Tom ji zahodil, a tím zahodil i Billovu lásku.
……….
Tom seděl schoulený ve starém zeleném křesle a hleděl do prázdna.
Dnes má narozeniny. Ne jako „Will Dead“, který se narodil v zimě, ale jako Tom Kaulitz, který právě tento večer 9. září, slaví své 29. narozeniny.
Zvlhly mu oči při vzpomínce na Billa, který by odedneška za týden slavil své poloviční kulatiny. Mohlo by to být nádherné.
Utahovali by si ze sebe, jací už jsou staří páprdové, dali by si dort se švestkami, který tolik milují, a nakonec by usnuli jeden v náručí druhého. Vždy slavily narozeniny společně.
Z přemýšlení Toma vytrhlo bušení na vrata, skrz roušku, kterou mu hodili přes oči, nic neviděl. Cítil jen ostré kopance, které ho nutily jít dopředu.
Měl bys vědět, jak ten čas letí
Ještě včera to byly nejlepší časy našich životů
Narodili jsme se a vyrůstali v letní mlze
Vázáni překvapením našich krásných dní
Ještě včera to byly nejlepší časy našich životů
Narodili jsme se a vyrůstali v letní mlze
Vázáni překvapením našich krásných dní
Nesnáším objevit se z čista jasna, nezvaný
Ale nemohl jsem zůstat mimo, nemohl jsem s tím bojovat
Doufal jsem, že uvidíš mou tvář
A že ti připomene, že pro mě to neskončilo
Nevadí mi to, najdu si někoho, jako jsi ty
Nepřeji si nic jiného, než to nejlepší pro tebe,
tak nezapomeň na mě, prosím
Vzpomínám, jak jsi řekl
„Někdy láska trvá,
někdy namísto toho bolí“
Vzpomínám, jak jsi řekl
„Někdy láska trvá,
někdy namísto toho bolí“
„Máš poslední přání? Wille Deade? Nebo jak ti mám říkat na pohřbu… Tome?“ Silný černoch s několika zlatými řetězy na krku držel revolver u Tomovy hlavy.
„Mám. Chci poslat dopis.“
Statný černoch mu dal minutu na to, aby mohl na papír načmárat pár písmenek a napsat adresu.
„PRÁSK!“
Nic se tomu nevyrovná
Žádné obavy ani starosti
Lítost a chyby, vznikly ze vzpomínek
Kdo může vědět, jak hořkosladce by chutnaly?
Žádné obavy ani starosti
Lítost a chyby, vznikly ze vzpomínek
Kdo může vědět, jak hořkosladce by chutnaly?
Za tři dny Bill otevřel dopis, doporučený dopis označený srdcem a třemi křížky.
Nechápal, když na bílém papíře přečetl jedinou větu. …14:05 …I „Will Dead“.
autor: Stela
betaread: Janule
Bože Stel.. Proč mi tohle děláš..:'( To je tak nádherný a tak smutný..♥ Já k tomu nemám slov… Je mi líto jak Toma, tak Billa..:( Musí to být strašný, když se někdo miluje navzájem a stejně spolu být nemůžou..:( Měla jsem slzy v očích, když jsem to četla..♥ Je to opravdu nádherný.. Chudák Tom, nezasloužil si zemřít..:( Já nemám slov Stel…♥ Je to dokonalý..♥
Teda Stelo to je něco. nejdřív napíšeš I set love to the rain,což je skvost mezi povídkama a potom tohle..no..já taky nemám slov..je to tak nádherný..,smutný..
Píšeš nádherně..
Ach božeee :'( to je smutný.. ale nádherný!! ^^,
Já asi budu brečet! To je táák krásný, a zároveň tak smutný. Nechápu, jak může někdo tak krásně psát a taky musím znovu pochválit písničku-perfektně jsi ji vybrala, protože povídku nádherně doplňuje 🙂 NÁDHERNÝ!!!!!
P.S.že ještě něco napíšeš??? prosííím 🙂
🙁 toto bolo tak smutné, mne je ich oboch tak ľúto.
MOC VÁM DĚKUJU¨..holky moje milovaný. Takové kladné reakce na tak smutnou povídku..je to trochu kýč :), ale mám neskutečnou radost.
Mám takových povídek na témata adeliných písniček víc ale poslala jsem jen dvě zkušební. Slibuju že pošlu i ostatní, smutné jednodílky. Je to něco jiného než časté happy endy a proto mě to baví. Miluju vás a ještě jedno..DĚKUJI
[6]:
Nemáš vůbec za co..jsi fakt skvělá autorka povídek :)!
Tyjo fakt ? jesště pošleš? no to je boží…!!! Jupí jo ! Už se těšim !! :)) 😀 😀 😀 :o))
Hm, krásne a smutné. Len mohol aspoň pridať podpis, písmenko T, nech Bill vie, pochopí… Predsa len, vyrovnať sa so stratou je jednoduchšie, než stále tápať v neistote. Ďakujem.