Indian’s dream 10.

Billy nechával koně v plném trysku, až dokud se nepřiblížil na dohled vesnice. Tam zastavil a přes rameno se ohlédnul na Toma.

Napřímil se v sedle snad víc než kdy jindy, povystrčil bradu a přimhouřil oči, až vypadal poněkud egoisticky, a jeho hrdlo začal opouštět jeden vítězný skřek a halekání za druhým. Postupně se kolem něj začala sbíhat snad celá vesnice a všichni jenom v úžasu kulili oči, koho že to náčelníkův syn vede jako zajatce. Vzduch se naplnil posměšnými výkřiky na Tomovu adresu, k Billovi všichni naopak vzhlíželi s téměř posvátnou úctou.

„Co teď s ním?“ ozval se za ním jeden z jeho bojovníků. Billy přimhouřil oči a zkoumavě se zadíval na Toma i na oblohu.

Ušklíbnul se, když Tomahawka míjel a zašel do příjemného chládku svého stanu, kde se s radostí vrhnul na oběd.

Billymu také zakručelo v břiše, a tak se i on zvedl. Když ale zamyšleně kousnul do masa a placky, kterou k němu měl, nemohl si pomoct. Jeho myšlenky stále zas a znovu utíkaly k zajatému Komančovi. Taky určitě musí mít hlad. Skoro už měl tendence se zvednout a jít se s ním o svou porci podělit, ale pak si uvědomil, že když byla situace opačná a on byl jeho zajatcem, tak mu také nedali jídlo. Ani loka vody. Nemůže být tak útlocitný, jinak v dnešním zlém světě nepřežije.

Tenoučký srpek měsíce byl přibližně v polovině své cesty k západu, když se Billy opět a znovu vzbudil. Trošku zaskučel, protože měl hodně přeležené oba boky i záda, a když viděl, že matka i otec spí hlubokým spánkem, rozhodně se zvednul. Už měl zmatených myšlenek právě tak akorát a potřeboval si je ujasnit. Hodil si přes ramena grizzlí kožešinu, protože věděl, že když vyleze ze stanu, tak mu bude chladno, pořádně se do ní zachumlal a vylezl ven. Prokličkoval mezi stany, tichý a nenápadný jako přízrak, a neslyšně se dostal až ke kůlu.

„Ale, sám nejvyšší nemůže spát a odpočívat?“ ušklíbnul se Tomahawk hned, jak procitnul z mikrospánku. Měl teda v první chvíli co dělat, aby neomdlel strachy, když viděl huňaté chlupy, ale pak pod kožešinou rozpoznal toho, kdo ho dneska zajal.

Oči mu ztemněly, sáhnul do kapsy a vytáhnul z ní ostruhu. Nikdy je nepoužíval, ale tuhle jedinou, kterou našel zachycenou na třmenu sedla, které škrtilo jeho hřebce, nosil od onoho dne v kapse za jediným účelem. Až se mu naskytne taková příležitost, jaká se mu naskýtala právě nyní. Nebude mít lepší čas na pomstu než teď!

O to udiveněji vzhlédnul, když najednou ucítil na své tváři jemnou dlaň, která mu posunula obličej tak, aby byl nucený koukat do Billyho očí. Ty už nezračily touhu po bolesti a pomstě, jako ještě před chvílí. Bylo v nich… počkat, zdálo se mu to, nebo to byla lítost a skoro i náznak slz?

Zmateně nechal klesnout ruce k zemi, když mu Billy přeřezal provazy. Nechápal to. Tázavě se na něj podíval a chlapec najednou mohl vidět to, co dosud bylo skryto jenom v jeho snech. Tmavě hnědé oči nehalil jediný stín nenávisti. Byly skoro stejné jako jeho. Proboha, proč by měl každý z nich navzájem toužit po smrti toho druhého? Vždyť si byli tak podobní, až na to, že v Tomahawkových žilách proudila naprosto čistá, ničím nemíšená indiánská krev a že měl každý z nich jiný účes a jiné návyky. A skoro to i vypadalo, že Komančovi táhne hlavou to samé, co Billymu…

Poblíž zahalekal noční dravý pták a oba sebou trhli. Kouzlo chvíle bylo najednou rázem pryč a všechno, jako by bylo při starém. Tomovy oči se zatáhly temnotou nenávisti a Billovy jakbysmet. Chlapec Komanče pohrdavě strčil tak moc, až Tomahawk upadnul na zem.

„Tímto jsme vyrovnáni. Navzájem jsme si darovali svobodu… Vzývej Velkého Mannitoua, abychom se my dva už nikdy nepotkali, protože pak si tě najde smrt. Příště tě šetřit nebudu,“ syknul Billy. Otočil se, zachumlal se ještě víc, odešel do stanu a tentokrát, když ulehnul, usnul během vteřiny. Ani nevěděl, jestli se Tomovi podařilo proplížit se skrz stráže a uniknout, nebo jestli ho chytli, neměl tušení. A když se ho zmocňoval spánek, tak už ani nevěděl, jestli to, že ho osvobodil, byla pravda nebo sen…

autor: Áďa