autor: Áďa Zdravím všechny věrné čtenáře téhle povídky. Tak jste se nakonec spolu se mnou, Billym, Šíleným Tomahawkem i nespoutaným černým hřebcem dobrali přes všechny přízně i nepřízně osudu až ke konci téhle povídky. Musím přiznat, že její psaní pro mě bylo
autor: Áďa Tomahawka zachvátila hrůza a děsivá předtucha, když zaslechl škodolibý chechot Komančů, který se skalní ozvěnou rozléhal, a který se zdál blíž a blíž. Ačkoliv to bylo velice riskantní, pobídl svého koně do cvalu. Ulička se začala stáčet… a když vyústila
autor: Áďa Když se Billy probral z bezvědomí, zjistil, že má ruce zkroucené za zády a pevně spoutané provazem. Bolela ho hlava a na spánku cítil bouli od únoscovy rány. Měl pocit, že je kolem něj tma, ale jak se postupně probíral,
autor: Áďa Jako první ze všech se vzpamatoval Billy. Vyškubnul se mužům, kteří ho drželi, a využil právě propuknuvšího chaosu, aby se rozeběhnul za Tomem. Našel ho až u kůlu. Ze skupinky, která ho tam dovlekla, tam zůstal jediný muž, který právě
autor: Áďa Temná, podivně mrazivá noc začala nabírat na východě bledý odstín, když se Billy s Tomahawkem přiblížili konečně na dohled k indiánské vesnici. Byl to pro Billyho velmi zvláštní pocit, když věděl, že o něm nikdo neví, ale že jede s
autor: Áďa Billy nasucho polknul. „Jak… jak to myslíš, že… vyvraždit?“ Tom seskočil z koně a zničeně dosednul na zem. Opřel si záda o strom, po té dlouhé jízdě to pro něj byla neuvěřitelná úleva. „Víš… když jsi odjel… tak jsem se
autor: Áďa Tryskem dojel až k jeskyni a že svým tempem při výjezdu z lesa na sebe mohl upoutat pozornost Komančů, ho vůbec nezajímalo. Stejně si ho ve finále nevšimli, ale i kdyby se za ním vydal celý jejich kmen, jemu by
autor: Áďa Bok po boku spolu trávili nekonečnou řadu dnů, během níž se stále více a více sbližovali, pokud to ještě vůbec bylo možné. Jezdili společně na lov a prozkoumávat okolí. Společně se radovali, když kterýkoliv z nich skolil kořist, společně kleli,
autor: Áďa S plnými žaludky oba dva chlapci ulehli ke spánku, když vysvitly první hvězdy. Netrvalo jim vůbec dlouho si vysvětlit všechny drobnosti i větší záležitosti, které se staly a vedly k nepříjemnostem v Billově vesnici. Oba se také shodli na tom,
autor: Áďa Billy vytřeštil oči a nechápavě se na Toma zadíval. „Jak nikam nejdeš… Tomi, musíme utéct! Jinak nás za chvilku objeví hlídky, a pak už tě nebudu moct dostat na svobodu, protože se přes tolik strážců nedostanu!“ Tomahawkovi zlostně zaplálo v
autor: Áďa Když se Billy probral, panovalo už v lese šero, hraničící již s houstnoucí tmou. Jeho tělo se chvělo chladem a on se cítil tak slabý, jako už dlouho ne. Tiše zasténal a odpovědí mu bylo tlumené zaržání. O vteřinku později
autor: Áďa Tomahawk se už ani nesnažil zadržovat slzy. Bylo mu absolutně jedno, že se mu kmen jeho úhlavních nepřátel vysmívá a pošklebuje a že jeho vlastní otec by ho za tenhle projev slabosti zbičoval. Už se nedokázal přetvařovat a mít kamennou
autor: Áďa „To…mi…“ Billy tiše zasténal, když se začal probírat ze mdlob a znovu zachraptěl Tomahawkovo jméno. Pokusil se zvednout, ale vzápětí ucítil, jak ho dvě jemné ruce něžně tisknou zpět do kožešin, v nichž ležel. Trochu zahýbal obočím a po chvilce
autor: Áďa Billy zamyšleně stál, rovný jako svíce, a pozoroval hejno ptáků. Tihle létali vždycky, když se léto ubíralo ke konci, zvěstovali příchod chladnějších dnů. Vždycky je rád pozoroval a jak tak nechával své vzpomínky plynout, uvědomil si, že je vždy pozoroval
autor: Áďa Když dojeli až k jejich tábořišti, Bill koně nasměroval hned k vodě, u které už stál nervózní strakáč. První, co Billyho napadlo, bylo sundat mu uzdu, protože otěže bez užitku plandaly po zemi a hrozily, že by se do nich
