Puberťák 13.

„Kdo to je?“ podívá se se zvednutým obočím jeden z nich, na toho kluka. Ten se usměje.

Vedle mě se posadí Michael. Ten vypadá ze všech nejlíp. Všichni vypadají jako takoví grázlíci, jako by fetovali, jen on tak nevypadá. Vypadá, že je dost bohatý, podle toho, co má na sobě. Černé uplé tričko, uplé kalhoty a různé doplňky. Četné vlasy, černě orámované oči a patku přes obličej.

Potom se podívá na mě a usměje se. Jen zakroutím hlavou.

Tom:

Tak už sedíme v letadle. Co asi dělá Bill. Nemám z toho dobrý pocit, ale je velký kluk a přeci ho nemůžu bránit jako malý dítě. I když mám pořád strašnou potřebu se o něj starat, ale to nezmění nic na tom, že teď jedu do Ameriky, na druhou stranu světa od něj. Hodlám si to užít na plný pecky. Vždycky jsem chtěl do Ameriky, a teď se mi to konečně splní. Stejně tam budu věčně sám, protože táta bude bůhvíkde, ale mně to nevadí, alespoň si to pořádně užiju. Oběhnu snad všechny kluby v okolí hotelu, ve kterém budeme ubytováni, a půjdu na koncert Snoop dogga. Jo, to bude super. A ty Americký holky, jo, už se tam těším.

Z mého přemýšlení mě vytrhne rána, která se ozve a otřese to celým letadlem. Říkali, že budou turbulence, ale tohle vypadalo, jako bychom se s něčím srazili. Okamžitě nás letušky začaly uklidňovat, že to nic nebylo a ať v klidu sedíme. Jen pokrčím rameny a nasadím si sluchátka do uší. Bude to dlouhá cesta, takže jí jako obvykle půlku prospím.

——-

„Kam vám mám položit věci?“ zeptá se mě muž v červené uniformě. Jen ukážu před postel a podám mu 10 dolarů dýško. Musím říct, že se otec opravdu plácnul přes kapsu. Ten hotel je opravdu luxusní. Nikdy jsem tak luxusní hotel neviděl. Dokonce máme i oddělené pokoje, takže já mám celý hotelový pokoj pro sebe. A to nejlepší je, že mám v pokojí obrovské okno, ze kterého vidím celé město. Je to prostě nádherný. Tady bych mohl bydlet. Žít tu a už nikdy neodjet. Věřím, že se tady odsud Billovi nechtělo a ani se mu nedivím. Hned co si vybalím, tak vyrazím ven.

Bill:

Včera to bylo docela fajn. Užil jsem si to. Jsou to milí kluci, i když jsem domů přišel trochu opilý, ale tak to se stává. Za chvíli jdu za nimi znovu, dneska by tam měl přijít ještě jeden, ale dva prý nemůžou. Jsem docela zvědavý, kdo to bude. Jsem rád, že mě mezi sebe berou, a že jsem mezi ně, tak nějak zapadl.

Chybí mi Tom, co asi dělá. Už tam přeci musí být. Slíbil, že zavolá, ale asi zapomněl. Chybí mi, a to není pryč dlouho. Nevím, co tu budu bez něj dělat. Už aby mi zase přijel. Ale to je zatím v nedohlednu. Třeba se rozhodne tam zůstat, ale ne, to by mi neudělal. Slíbil mi to a přeci by neporušil slib, ne, on takový není.

Povzdychnu si a ukousnu si kousek z mého toustu, který jsem si udělal. Už jsem strašně dlouho neměl tousty. Naposledy mi je dělala maminka. Od té doby jsem si je nikdy nedělal, ale teď jsem na ně dostal strašnou chuť, takže jsem si je udělat musel. Ach jo, tak moc mi chybí. Co bych dal za to, abych mohl znovu cítit její náruč, její lásku, kterou mě vždycky obklopovala. Proč se to všechno muselo takhle posrat a já o ni musel přijít. Místo toho táta přišel s tou ‚medúzou‘, která teď čeká mého sourozence. Ani tomu malýmu nezávidím, že bude mít tak dementního otce a ještě dementnější matku. Bohužel, ten otec je i můj otec.

Otec, který mě poslal zpátky do státu, který jsem od té doby, co jsem začal chodit do školy, nenáviděl. Bože, všechno, co jsem vytrpěl, všechny ty nadávky a všechno. Bylo to strašný. Jediné, co jsem tu měl rád, byla maminka, ale už ani tu nemám. Vlastně mi nezůstalo nic. Nic nemám. Tedy vlastně mám. Mám Toma a Terý. O těch vím, že tu budou se mnou, ať se děje cokoli. To mi připomíná, že mám dneska jít s Terý. Oh bože, já mám dnes jít ven s Terý, já na to úplně zapomněl a řekl jsem klukům, že přijdu. To přeci odvolat nemůžu, když s nimi mám jít teprve podruhé. Ne to nejde.

Sáhnu po mobilu a vytočím Terý číslo.

Za chvíli tam mám být. Dnes půjdeme do klubu „DarkStreet“. Vždycky jsem se tam chtěl podívat, ale nikdy jsem neměl s kým jít, a navíc mi ještě nebylo 16, ale teď konečně můžu a jsem rád.

Jdu do koupelny a trochu se zkulturním. Potom vyrazím k pekárně, kde máme spicha. Máme se zase sejít v pekárně. Asi budeme chvíli tam a večer půjdeme do toho klubu. Po cestě mi začne zvonit telefon. Vyndám ho a usměju se, když vidím na display blikat jméno ‚Tom‘. Bez váhání zmáčknu zelené tlačítko.

„Ahoj Tome, tak jaký byl let? Je všechno v pořádku? Kde jste ubytovaní? Líbí se ti tam?“ spustím na něj hned smršť otázek. Doufám, že se nebude ptát na Terý, protože vím, že jsem s ní měl jít dneska ven. Nerad bych lhal i jemu.

Zasměju se. „No jistě. Tedy né v celém městě, to snad ani nejde, ale ve většině jo. Doufám, že se tam nerozhodneš zůstat.“

„A co dneska plánuješ?“ vyzvídám.

autor: Terý